Velevážení! Proto musím říci, že přátelské smýšlení, o kterém se zde mluví, neexistuje. Raději bychom viděli poctivost, poctivé doznání, že pro poskytnuli úvěru máme zcela jiné důvody. Především ten důvod, že Československo potřebuje Rak ouška jakožto svého souseda, že ho potřebuje, že Československo nahlíží, že s tímto státem nechceme jen žíti v klidu a míru, nýbrž že tento stát především také potřebujeme hospodářsky. Ale ve snaze poskytnouti Rakousku úvěr leží také ještě jiný úmysl, totiž ten, pěstovati tím politiku Francie, onu politiku, která se opírá o bezprávní dodržení mírových smluv a která nechce připojení Rakouska k Německu. To je asi nejhlavnější důvod, proč zde a v jiných státech Dohody konečně se odhodlali k tomu, aby vzhledem ke katastrofálním poměrům Rakouska poskytly tyto úvěry, poněvadž se pozoruje, že hnutí o připojení v Rakousku stává se stále živějším a hlubším a že vždy více se rozšiřuje poznání, že pouze alespoň hospodářským připojením k Německu Rakousko lze zase postaviti na zdravý základ. Tuto skutečnost Poincaré doznal ve francouzském senátě zcela otevřeně. Doznal, že Francie poskytuje Rakousku úvěr proto, aby zabráněno bylo tomuto hnutí o připojení. Toto hnutí však zajisté jest marným. Myslíme, že tyto úvěry asi na nějaký čas pomohou a že tuto pomoc třeba poskytnouti. Nevěříme však, že hnutí o připojení proto bude potlačeno, nýbrž jsme přesvědčeni, že vnitřní nutností přivodí toto připojení nakonec přes všechny pletichy a všechen odpor. Názory o tom se změní. Viděli jsme také již pokud jde o postavení Československa a zodpovědných státníků v Československu, že nastala změna vůči Rakousku, Vím, že v prvních měsících po převratu, když z Vídně přicházely komise, které prosily, aby Rakousku bylo dáno uhlí a potraviny, poněvadž by jinak, zhynulo hladem, že z velmi zodpovědného místa - byl to pan Dr Kramář, tehdejší ministerský předseda - těmto komisím bylo řečeno: pro Rakousko ani bochník chleba ani tuny uhlí! Od tohoto stanoviska se upustilo. Poznáváme, že potřebujeme Rakouska a jsme rádi, když dnes můžeme Rakousku dodávati uhlí a potraviny. A také nadále šířiti se bude poznání a uznání, že toto bezpodmínečné, strnulé trvání na mírové smlouvě, obzvláště pokud jde o Rakousko, jest nemožným, a že také tento krok, který zde činíme, poskytujíce Rakousku úvěr, na vždy nevystačí a že Rakousku konečně přece bude muset býti dovolena jediná možnost, totiž připojení k velikému hospodářskému území Německa. (Souhlas na levici.) Není to šovinismus, není to nacionalismus, jest to jednoduše velká hospodářská nutnost, která tuto skutečnost utvoří a o kterou se zde zasazujeme. Proto také nerozumím, jestliže pan poslanec dr Lodgman v poslanecké sněmovně zastával názor, že tento úvěr nesmí býti povolen, poněvadž by tím připojení Rakouska k Německu bylo zabráněno anebo alespoň oddáleno. Mám za to, že tento úvěr s myšlénkou připojení nemá nic společného, alespoň nikoli,v tomto okamžiku. Nemá s ní nic společného proto, poněvadž v přítomné době na toto připojení nelze mysliti následkem celé světové politické konstelace. Ale proto, poněvadž připojení Rakouska prozatím nelze uskutečniti, proto, poněvadž Rakousku nelze trvale pomoci, proto nemá býti Rakousku pomoženo alespoň přechodně? To znamená přece jíti příliš daleko, když pro vzdálenější cíl pouštíme okamžitý cíl se zřetele, A myslím, že oposice, kterou činil pan dr Lodgman a jeho strana v poslanecké sněmovně, byla oposicí velice opatrnou. Myslím, že tato oposice předem zevrubně se ohlédla, zdali jest tu většina pro předlohu, a teprve když viděla, že v každém případě jest zde většina, odhodlala se k této demonstrační politice odmítnutí, neboť by to bylo přece nesrozumitelným a nepochopitelným a mohl by nejméně dr Lodgmann a jeho strana zodpovídati za skutečnost, že v rakouském parlamentě jest jeho vlastní strana pro předlohu, pro úvěr, kdežto zde jest proti úvěru.

Pánové, budeme tedy hlasovati pro předlohu a jsme pro poskytnutí úvěru Rakousku jak ve vlastním zájmu tohoto státu, tak v zájmu státu Rakouského a především v zájmu zdejšího a rakouského dělnictva. Vycházíme při tom z poznání, že tím o malý kousek napraveno bude bezpráví, jež po léta bylo pácháno na Rakousku. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo p. sen. dr Ledeburovi.

Sen. dr Ledebur-Wicheln (německy): Slavný senáte! Vláda předložila nám ke schválení osnovu zákona o poskytnutí úvěru Rakouské republice. Chci především prohlásiti jménem strany, kterou zastupují, že budeme hlasovati pro úvěr, ačkoli nám posud ke schválení nebyla předložena smlouva, která loňského roku v listopadu v Lánech byla uzavřena mezí republikou Československou a Rakouskem a ačkoli jsme posud nebylí oficielně zpraveni o hospodářské dohodě, která mezi tím byla uzavřena. O úvěrové předloze hlasujeme odděleně a nezávisle od předchozích politických smluv. Nemůžeme se vyhnouti tomu, abychom ze skutečností, že předložený nám dnes zákon jeví se v jistém smyslu jako následek Lánské smlouvy, nevyvodili příslušné důsledky. Z tohoto důvodu podal jsem dnes ráno ve výboru opětně návrh, jíž loňského roku v zahraničním výboru podaný, dle kteréhož žádáme, aby pan ministr věcí zahraničních byl vyzván, by politické smlouvy loňského roku v Lánech a v Praze uzavřené oběma komorám parlamentu předložil ke schválení. K tomuto návrhu podal dnes ráno pan senátor dr Brabec v zahraničním výboru formální návrh v tom smyslu, aby pan ministr věcí zahraničních byl vyzván, by se dostavil do jedné z nejbližších schůzí zahraničního výboru a podal zevrubné vysvětlení o Lánské úmluvě. Přijetím tohoto formálního návrhu odpadlo hlasování o mém věcném, návrhu. Poněvadž však návrh dr Brabce směřuje k podání zprávy panem ministrem věcí zahraničních, můj návrh naproti tomu zamýšlí bezprostřední předlohu smlouvy samotné, podal jsem tento návrh se spolupodpisy svých pánů kolegů opětně v této sněmovně. Dovoluji si odůvodniti tento návrh následovně:

Dle §u 64 ústavy Československé republiky dlužno parlamentu ke schválení předložití smlouvy, které obsahují trvalé zatížení státu. Tento předpoklad dle mého názoru jest zde plnou měrou dán pří této smlouvě. Byť by tato smlouva také neměla za následek bezprostředně finanční zatížení státu, tož přece článek 2. této smlouvy, kde se oba státy zavazují ku vzájemné záruce svých státních bránic, poskytuje možnost tak dalekosáhlého zatížení, že beze vší pochyby bylo by potřebí schválení zákonodárného sboru k tomuto návrhu. Pan senátor dr Heller dnes ráno v zahraničním výboru poukázal zcela, správně na to, že nehledě k §u 64 ústavy jíž souditi o tom, zdali nějaká smlouva znamená zatížení státu čili nic, dlužno přenechati parlamentu, a že o tom pan ministr věcí zahraničních sám nemá rozhodovati, jak v tomto případě patrně jest zamýšleno. Jestliže však již smlouva Lánská dle mého názoru obsahuje trvalé zatížení státu, tož musí to ještě mnohem vyšší měrou platiti o t. zv. smlouvě Rennerově, kterouž pan kancléř dr Renner, myslím, že r. 1919, uzavřel s panem ministrem dr Benešem. Tázal jsem se v jedné z posledních schůzí zahraničního výboru - tuším že v listopadu předešlého roku - pana ministra věcí zahraničních, zdali t. zv. smlouva Rannerova existuje, zdali dnes ještě je v platnosti a zdali pan ministr je ochoten tuto smlouvu předložiti sněmovně a zahraničnímu výboru. Pan ministerský předseda tehdy odpověděl, že takovéto smlouvy není a že s bývalým kancléřem dr Rennerem měl pouze zcela bezvýznamný a lhostejný rozhovor o výměně vozového parku státních drah a podobných věcech, Pan ministr má, jak jsme opětně měli příležitost se přesvědčiti, velíce špatnou pamět. Zapomněl patrně také na to, že dnes v senátě se zde projednává předloha o rakouském úvěru, neboť není přítomen. Má, abych se jinak vyjádřil, v jistém smyslu čistě lidsky vzato příjemnou vlastnost, že zapomene na věcí, jež mu jsou nepohodlný. (Německy: Velmi dobře!) Přesvědčil jsem se dodatečně o tom, že pan ministerský předseda, pokud jde o Rennerovu smlouvu, formálně jest v právu, když tehdy popíral existenci Rennerovy smlouvy. Držel se slova >smlouva<; v čele Rennerovy dohody stojí ovšem slovo >protokol<, byť také tento protokol měl úplně povahu smlouvy, a také jako smlouva kancléřem a ministerským předsedou byl podepsán. Materielně se však pan ministerský předseda beze vší pochyby prohřešil na zásadě odstranění tajné diplomacie, o kteréž se při různých příležitostech a nikoli naposled také ve slavnostním prohlášení samostatnosti republiky zasazoval.

A nyní, velevážené dámy a pánové, vraceje se k úvěru, jenž nás dnes zaměstnává, chci se zmíniti o tom, že předloha o úvěru, byť se také dala ve formě, která, jak jíž pan řečník přede mnou vytkl, pro Rakousko jest nejvýš tísnivou a která následkem povinností k zaplacení již daných záloh jistou měrou se jeví jako circulus vitiosus, skutečně odpovídá politickým zásadám, jež my zastupujeme ve přičíně hospodářského spolužití s Rakouskem, pokud to jen možno. Budeme proto, jak již v úvodě zmíněno, hlasovati pro úvěr. Nemůžeme však při této příležitostí opomenouti toho, abychom poznamenali, že dle našeho názoru směr, jejž zaujal nynější ministerský předseda tehdy jako vyjednavač pří pařížském vyjednávání a politika, kterou trvale zastupoval po prvá obě léta Československé republiky, nesou spolu velikou část viny na dnešním zoufalém postavení Rakouska, na tomto zoufalém postavení, které zavinilo zničení valné části rakouského středního stavu, jedné z kulturně nejvyspělejších tříd obyvatelstva, jež v Evropě existují, a osud tohoto středního stavu musí dnes pohnouti každým lidsky cítícím srdcem. Německé Rakousko tvoří trvalou obžalobu proti neznalostí, proti lehkomyslností a v jisté příčině proti zlé vůli, se kterou v Saint-Germainu předsevzato bylo hospodářské rozdělení rakouské monarchie. Poukazovali jsme vždycky na toto bezpráví i neustaneme tak činiti v upřímné sympatií s našimi rakouskými soukmenovci. Činili bychom to však také tehdy, kdyby vděčná vzpomínka na spolužití po mnoho staletí naši mysl a naše srdce nespojovala. Spatřujeme v dnešní finanční katastrofě Rakouska přirozený následek politického zmrzačení Rakouska, nastalé mírovými smlouvami a následek příliš náhlého roztříštění dřívějšího hospodářského území. Budeme se tudíž v hospodářské politice zasazovati vždy o odbourání nerozumných a t. zv. novým uspořádáním do nezměrná vzrostlých celních hranic ve Střední Evropě, budeme se politicky zasazovati o to, aby padly zdí, liteře dnes vězní naše rakouské soukmenovce, a budeme se zasazovati o to, aby uvolněna byla cesta, kterou lid žádá, aby nezakrněla se jménem Vídeň spijatá stará rakouská kultura a aby německému národu i nadále neztenčeně jako celek zůstala zachována. (Potlesk na levici.)

Považujeme za samozřejmý požadavek demokracie a nejprimitivnějších práv lidských, aby rakouskému národu zplna byla ponechána svoboda rozhodovati o svých. věcech vnitřní a zahraniční politiky. Jsme přesvědčeni, že i když dnes v tomto domě nenalezneme porozumění, že tento názor přece dříve nebo později dobude světa a v tomto smyslu budeme své rakouské přátele také nadále podporovati všude a v každém případě. (Potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák: Ke slovu není dále nikdo přihlášen, rozprava jest tím skončena, K doslovu uděluji slovo panu zpravodaji výboru rozpočtového, sen. dru Fáčkovi.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Slavný senáte! Pan kolega Niessner svaloval největší část viny za dnešní těžkou situaci Rakouska na postup našeho státu oproti Rakousku. Stěžoval si zejména na naše uzavírání se naproti Rakousku, kterým jsme prý takovou situaci přivodili. Jestli tím pan kolega mínil uzavírání obchodní, pak to neodpovídá pravdě, poněvadž Rakousku i dnes ještě náleží v našem mezinárodním obchodě lví podíl. Jestli dokonce pan kolega mínil naší rozluku měnovou, pak dotkl se věci, které nelitujeme a nebudeme litovati, naopak, které jsme dnes velice rádi a které jsou také naší občané s německé strany rádi. K odpoutání naší měny došlo teprve tenkráte, když společná Rakousko-uherská banka přes opětovné naše zákazy neustávala v tisku nových papírových peněz, a teprve tímto odpoutáním jsme zjednali podklad pro zlepšení našich hospodářských poměrů. Vidíme na dnešním rozdílu mezi námi a Rakouskem, jak by dobře bývalo Rakousko učinilo, kdyby bylo následovalo našeho příkladu. Za toto opatření musíme tedy býti vděční mužům, kteří tenkrát energickým zakročením tuto rozluku provedli.

Mluví-li se pak o nenávistí našeho státu proti rakouskému sousedu, myslím, že ve chvíli, kdy se usnášíme o zákoně, který přece znamená nezištnou pomoc rakouskému sousedu, je opravdu tato výtka nemístnou.

Jinak nemám co připojiti. Některé námitky, během debaty pronesené, jsem již anticipoval v referátu a doporučuji tedy jen znovu, aby usnesení poslanecké sněmovny bylo senátem schváleno a aby byly zamítnuty všechny tři resoluční návrhy s německé strany podané, (Potlesk.)

Místopředseda sen. Kadlčák: Druhý zpravodaj p. sen. Zimák se vzdal doslovu. Budeme hlasovati.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou. Jsou námitky proti tomu? (Nebylo námitek.)

Námitek není, budeme tedy tak postupovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, obsaženou v tisku čís. 1360, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijata jest ve čtení prvém.

Věci této přiznána byla pilnost a přikročíme tudíž ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují, nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Zimák: Nemám oprav.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Na 7. řádce shora v §u l má býti vypuštěna čárka za slovem >republiky Rakouské<. Jiných změn nemám.

Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s osnovu zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí přijatou právě ve čtení prvém, s opravou navrženou panem zpravodajem také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí je přijata také ve čtení druhém.

Budeme hlasovati o resoluci pana sen. dr Hellera.

Kdo souhlasí s navrženou resolucí p. sen. dr Hellera, ať zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce se zamítá.

Budeme hlasovati o resoluci p. sen. dr Ledebura.

Kdo souhlasí s navrženou resolucí p. sen. dr Ledebura, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce jest odmítnuta.

Budeme hlasovati o resoluci p. sen. dr Naegle.

Kdo souhlasí s resolucí pana sen. dr Naegle, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. I tato resoluce se odmítá.

Tím je tento odstavec denního pořadu vyřízen.

Přistupujeme k dalšímu odstavci, jímž jest

9. Zpráva výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o způsobu vyrovnání pohledávek a závazků vzniklých v korunách rakousko-uherských mezi věřiteli nebo dlužníky československými a cizími. Tisk 1378.

Poněvadž věci této byla jíž přiznána pilnost, navrhuji, aby celá věc projednána byla v jediné debatě, a to ve lhůtě půlhodinové.

Kdo s tím návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh je přijat; budeme podle toho postupovati.

Zpravodajem je pan sen. dr Fáček. Udělují mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Slavný senáte! Zákon, na kterém se máme usnášeti, neznamená úplné rozřešení palčivé otázky pohledávek a závazků, kontrahovaných ve starých korunách rakouských, ale má jím býti zjednán podklad pro účelné rozřešení tohoto problému.

Podstata problému záleží v tom, že následkem rozluky území rakousko-uherského a následkem rozchodu našich valut získává věřitel rakouský velký valutový zisk, když by zdejší dlužník musil mu platiti podle valuty svého bydliště, tedy v naších korunách. Naproti tomu náš věřitel utrpěl by bez své viny velikou ztrátu, když by jeho dlužník, který bydlí v Rakousku platil mu na jeho pohledávku stejný počet korun, ale znehodnocených nových rakouských.

Zamýšlí se na ochranu naších věřitelů zavésti tu jakousi nucenou kompensaci, interní clearing, zachytnouti platy, které by zdejší dlužníci měli odváděti do Rakouska a použíti jich k částečnému uspokojení našich věřitelů. Na úplná uspokojení naších věřitelů nelze pomýšleti vzhledem k pravděpodobnému poměru celkové výše pohledávek a závazků, ale i částečné uspokojení již bude pro tyto naše příslušníky velkým prospěchem.

Z toho důvodu má podle zmocňovacího zákona, jenž leží před námi, především býti proveden soupis těchto pohledávek, pak má býti zřízen státní ústav - vlastně to bude ústav existující, pověřený touto funkcí - z toho důvodu, aby prováděl naznačené vyrovnání pohledávek a závazků, po případě aby zprostředkoval i vyrovnání odchylné, na kterém se dobrovolně dohodnou jednotlivé skupiny dlužníků a věřitelů.

Při tom posavadní zastavení sporů o pohledávky mezi našimi dlužníky a věřiteli má býti ještě doplněno popřípadě přímým zákazem placení, a to všechno jsou jakési prostředky nátlaku, kterými doufáme docíliti, že Rakousko dá souhlas, kterého je potřebí k tomu, aby se takový interní clearing mezi věřiteli a dlužníky provedl.

To by byl stručný obsah zákona. Týká se to nejen poměru k Rakousku, ale i k ostatním dílčím státům. Ovšem s Rakouskem příslušné jednání nejvíce pokročilo.

Navrhuji jménem rozpočtového výboru, aby schválil tuto osnovu zákona, na které se jíž usnesla poslanecká sněmovna.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu není dále nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou. Není proti tomu námitek? (Nebyly.)

Námitek není, budeme podle toho postupovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, nadpisem a úvodní formulí zákona obsaženého ve znění tisku 1363 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona, nadpis a úvodní formule přijata ve čtení prvém.

Poněvadž věci přiznána byla pilnost, přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém. Má pan zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Fáček: Nemám.

Místopředseda Kadlčák: Nemá. Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, úvodní formuli právě přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijata jest ve čtení druhém.

Tím tento odstavec denního pořadu jest vyřízen.

Následuje odstavec

Poněvadž věci této byla již přiznána pilnost, navrhuji, aby celá věc projednána byla v jediné debatě, a to v celkové době půl hodiny.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh můj jest přijat.

Budeme podle toho postupovati.

Zpravodajem jest pan sen. dr Fáček. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Zákon tento jest příbuzný svým obsahem zákonu, na kterém jsme se právě usnesli, ovšem s jistými rozdíly. Kdežto tam běželo o pohledávky mezí příslušníky našimi a příslušníky států vzniklých rozdělením Rakousko-Uherska, zde běží o pohledávky vzniklé mezí našimi příslušníky a příslušníky ostatních států cizích. Také formálně jest věc jiná, poněvadž soupis pohledávek, ku kterému jsme tam vládu zmocnili, jest ohledně těchto cizích států již proveden na základě zákona ze dne 17. února 1922. Když se jednalo o tento zákon, zamýšlela vládá spojití s tímto soupisem také nucenou kompensací mezi zisky a ztrátami věřitelů a dlužníků, ale bylo od toho tenkráte upuštěno, poněvadž touto myšlenkou se šlo dále, nežli snesl cit solidarity mezi těmito skupinami. Pro odpor věřitelů, kteří měli značné zisky valutami na svých pohledávkách librových a ostatních valutách bylo upuštěno od toho a byl proveden pouze soupis. Jeho výsledky jsou dnes známy a zejména ohledně našeho poměru v Anglii bylo zjištěno, že pohledávky, přepočtené podle kursu 235, činily v den soupisu 644 miliony našich korun, kdežto na druhé straně závazky naších dlužníků činily 983 miliony korun. Bude-li zákon, o kterém jednáme, schválen, bude ho pravděpodobně použito jenom ohledně našeho poměru k Anglií, poněvadž poměr k ostatním státům nezavdává příčiny k nějakým žádostem v tom směru z kruhů interesentů.

Přítomný zákon vrací se přec do jisté míry k té myšlénce, která byla při sjednávání prvního zákona opuštěna, ale realisuje ji ve velmi omezené míře. Místo úplného zachycení zisků věřitelů a použití k nadlehčení dlužníkům, zachycuje jen část těch zisků a sice ve formě sprostředkovacího poplatku, který nemá činiti více nežli 10% celé pohledávky, to znamená asi ¹/₉ valutárního zisku. Při tom má býti ještě odstupňován podle potence a situace jednotlivců a má ho býti použito částečně v první řadě k jiným účelům, to jest k úhradě režie, zvláštního ústavu státního, který má rovněž pro toto vyrovnání býti zřízen, resp. připojen k Zemské bance a jen částečně také k úlevám těžce postižených dlužníků.

V tomto zákoně, který je nám předložen, je však ještě jiná věc, která souvisí s anglickou půjčkou zahraniční. Při jednání o tuto půjčku žádala, totiž Anglie, aby náš stát převzal garancii za dluhy zdejších příslušníků do Anglie, K tomu tedy také dáváme vládě zmocnění a získáváme tím - na základě vzájemné dohody - jisté výhody pro své dlužníky, že nebudou musit platiti ihned, nýbrž že k úplnému zaplacení jejích dluhů librových do Anglie bude povolena lhůta 8miletá.

Rozpočtový výbor považuje zmocňovací zákon za nutný a řešení našeho poměru ohledně pohledávek librových, které se zamýšlí na základě tohoto zákona, za účelné a prospěšné, a navrhuji tedy jménem rozpočtového výboru, aby osnova zákona byla schválena.

Místopředseda Kadlčák: K slovu dále není nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Budeme hlasovati. Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou. Jsou nějaké námitky proti tomu? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, ve znění obsaženém v tisku č. 1366, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijaty jsou ve čtení prvém.

Poněvadž věcí přiznána byla pilnost, přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.

Má pan zpravodaj nějaké korektury?

Zpravodaj sen. dr Fáček: Nemám.

Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí tedy s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijaty jsou také ve čtení druhém.

Přistupujeme k následujícímu odstavci denního pořadu, jímž je

Poněvadž věci té byla přiznána pilnost, navrhuji, aby byla projednána v jediné debatě ve lhůtě l hodiny.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh můj je schválen.

"Zpravodajové jsou: za výbor zahraniční sen. Lukeš, za výbor živnostensko-obchodní sen. Lisý. Ke slovu jsou přihlášeni páni sen. dr Kovalik a Smetana.

Udělují slovo p. zpravodaji sen. Lukešovi.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Poloha republiky Československé a Polska zakládá přirozenou podmínku k intensivním vzájemným stykům hospodářským mezi oběma státy. Nad to ještě jest naše republika cestou transitní pro Polsko na západ a polský stát pro nás cestou na východ. Čilý vzájemný styk nejlépe dosvědčují tato čísla: V roce 1920 vyvezli jsme do Polska zboží za 730 mil. Kč a dovezli odtamtud zboží za 559 mil. Kč,

Tyto vzájemné úzké hospodářské styky obou států vyžadují řádné obchodní smlouvy a jest v zájmu obou republik jen litovati, že nebyly co nejdříve po obnovení jich samostatností ujednány. Polsko jako stát převážně zemědělský má nadbytek zemědělských plodin, hlavně zemáků, avšak je též bohat na nerosty, zejména uhlí a naftu, kterých my potřebujeme. Naproti tomu může náš stát dodávati Polsku různé průmyslové výrobky. Čilejším obchodním stykům mezi oběma státy škodí dnes velmi rozdíly valutové, neboť dnes často nejsme na trzích polských konkurence schopni přes to, že jsme přímými sousedy a že doprava je tedy lacinější, než ze vzdálenějších států, zejména republiky Rakouské.

Obchodní smlouva republiky Československé s Polskem, která je předložena senátu ke schválení, sjednána byla ve Varšavě mezí zástupci našeho a polského státu, a sice již ve dnech od 24. září do 20. října 1921, avšak předložena byla Národnímu shromáždění ke schválení teprve na jaře tohoto roku. Příčinou toho byly snad důvody politické, avšak nebylo to ku prospěchu hospodářskému ani nám ani Polsku, a kdyby smlouva již před ³/₄ roku sjednaná byla dříve v obou státech ratifikována, mohla se mnohá obchodní jednání umožniti, nebo aspoň podstatně zjednodušiti a zkrátiti.

Smlouva spočívá na základě parity a nejvyšších výhod.

V příčině daní nebo jiných dávek, které se platí z provozování obchodů a živností, bude s příslušníky i společnostmi každé smluvní strany nakládáno na území druhé strany jako s domácími. Omezování dovozu bude prováděno jen v nejnutnější míře a pokud to nynější poměry činí absolutně nutným. Důležitá otázka transitu upravena byla podrobnými ustanoveními, jichž účelem je zaručiti hladké a nerušené provádění přepravy železniční a vypomáhati druhému státu, když by nastaly technické obtíže.

Smlouva nabude účinnosti patnáctého dne po výměně ratifikačních listin a bude závaznou pro obě strany po dobu l roku, mlčky se prodlužuje s možností tříměsíční výpovědí.

Integrující součástí obchodní smlouvy je: Dohoda o pohraničním styku, aby se vyšlo vstříc skutečným potřebám lidu v pohraničí (příloha D), dohoda o opatření proti nákazám zvířecím (příloha E) a dohoda týkající se desinfekce dobytčích vagónů (příloha F). Účelem této dohody je doplnění našich veterinárních smluv směřujících k ochraně domácího dobytka a proti zavlečení zvířecích cizích nákaz.