Pán ministersky predseda je si vedomý toho, že mnohí očakávali od janovskej konferencie pomoc z ťažkej hospodárskej krise dnešnej, úfali, že denné bolesti širokých vrstiev ľudu budú keď aj nie hned, tak aspoň v krátkej dobe zmiernené. On neuznáva ale oprávnenosť týchto nádejí, lebo >otázka hospodárskej rekonštrukcie Európy po dnešnej katastrofe válečnej je vecou dlhej doby, ťažkej každodennej práce, ktorá bude vyžadovať mnoho trpelivostí a methodického postupu dľa presného a jasného programu. Program tento európskej rekonštrukcie dosiaľ nemáme, vlastne nám ho presne nedala ani janovská konferencia<, tak doslovne pravil p. dr Beneš. Tedy presného a jasného programu nemá kapitalistická Európa, nemá Poincaré ani Lloyd Georg a samozrejmo ani p. dr Beneš. Groteskné ale je, keď pán dr Beneš ku konci svojho exposé stavia sa proti tým, ktorý hovoria o velkom neúspechu janovskej konferencie a vykladá, že svolanie jej bolo velkým medzinárodným aktom a potom praví: >Politik, ktorý má odpovednosť za politiku štátu, má povinnosť zaujmúť k takému medzinárodnému aktu stanovisko positívné, musí mať program a presne vytčený cieľ<. Tedy tu zase tvrdí p. dr Beneš, že on je ženiálny politik s jasným programom a presne vytčeným cieľom.

Pre nás komunistov je samozrejme veľmi zaujímavé, aké stanovisko má p. dr Beneš, ako zástupca československej buržoasie, voči sovjetskému Rusku a komunismu vôbec. A tu z jeho úst konečne slyšíme tu zvesť, že Rusko de facto je uznané, že sa s ním ako mocenským faktorom rátať musí, že je treba vstúpiť s ním do hospodárskych a diplomatických stykov, poneváč vo jánske expedície proti nemu ztroskotaly. Zaiste je to velmi nepríjemné priznanie pre pána dr Beneša, ktorý vždy stál na stanovisku, že s bolševikmi vyjednávať sa nesmie. Zaujímavé je tiež konštatovanie pána dr Beneša, aký dojem si doniesli z janovskej konferencie zástupcovia evropského velkokapitálu v zásadnej otázke ruskej, t. j. o sporu kapitalismu a komunismu, kde bolševici odsudzovali Európu a jej kapitalismus k politickej a sociálnej smrti, prorokovali mu blízky zánik a tu hneď zasa žiadajú od kapitalistov pomoc.

Pán dr Beneš vidí v tom porážku komunistického princípu, nedobrovoľné uznanie nemožnosti spoločenského poriadku bez kapitalismu, bez vyssávania človekom. My vieme, že p. dr Beneš pre našu republiku žobral o úver v Anglicku a Rakúsko žobrá zasa u nás, že všeobecné žobranie po svetovej vojne prišlo do módy. Keby som ja ale z toho vyvodzoval, že je to dôkaz neschopnosti kapitalistického režimu, usmieval by sa p. dr Beneš, ačkoľvek by som správnejšie konkludoval ako on.

Ruskí delegáti prišli do Janova ako kupci, oni vedeli, že Európa potrebuje Ruska práve tak, ako Rusko potrebuje Európy, a chce-li uzavrieť obchod s touto Európou starou, ktorá je k smrtí odsúdená. Keď sa obchod nepodaril, škodí to Rusku, ale starej zomierajúcej Európe ešte viac í ona sa môže na krátky čas ešte držať na nohách, keď Rusko jej dá svoju ruku. Predsa si túto pomoc stará Európa od Ruska vymočí nemohla, na to je už prislabá, a preto vyjednáva po dobrôtky a bude čím ďalej, tým skromnejšia oproti Rusku. K tomu ju donúti strach pred novou Európou, ktorá by ľahko mohla bez nej s Ruskom sa vyrovnať.

Ruskí delegáti boli v Janove tí jediní, ktorí malí jasný program, ktorí vedeli, čo chcú a zaznamenávajú dosť pekné úspechy, Nemecko-ruská smluva je už ratifikovaná a italsko-ruská obchodná smluva bola 24. mája v Janove podpísaná. Tým je pozícia ruskej sovetskej vlády veľmi posilnená. Rusko je de facto uznané. Nie je to pekný úspech? Že by janovská konferencia bola dala skvelé zadosti učinenie doterajšej politike československej vlády pri veciach ruských, tomu zaiste pán dr Beneš sám neverí, To bude asi len dobrý žart. Janovská konferencia priznala vraj úplnú voľnosť československej vlády, pokračovať v jednaní o hospodársku smluvu s Ruskom. Vláda bude tedy ďalej vyjednávať obvyklým tempom, ale >zásady solidarity, ktorými bola vedená v pomere k ostatným štátom európskym, porušené nijak nebudú<. Zostaneme tedy ďalej vo vleku kapitalistickej Francie a to sa nazýva skvelé zadostiučinenie terajšej politike československej vlády.

Československá vláda sľubovala pri svojom zrodení pracujúcim vrstvám rovnosť, voľnosť, bratrstvo, odstránenie všetkých privilégií, socialisáciu veľkostatkov a velkopodnikov, oslobodenie pracujúcich z jarma kapitalistov. Tak aspoň znela deklarácia parížska, podpísaná Masarykom, dr Benešom, Štefánikom 28. októbra 1918. Skvelé zadostiučinenie našej vláde je, že sa robí pravý opak toho, čo sa sľubovalo, že celá deklarácia je len. kus nadarmo pokazeného, zapískaného papiera. Československá buržoásia raduje sa tomu, že sa tak znamenite podarilo pracujúci ľud oklamať, a vzdáva za to pánu dr Benešovi srdečný vďak. To je jeho zadosť učinenie.

Pozrime si teraz, jak pevne tá stará Európa stojí. Milióny nezamestnaných a pri tom bytová núdza a domy sa nestavajú. Massy ľudu nemôžu kupovať, pretože nemajú práce a zárobka. A zárobka nemajú preto, že nemôžu ničoho kupovať. Jedon štát chce druhému výrobky svojich otrokov dodávať a každý sa bráni vysokým clom proti konkurencii. Všetky štáty sú až po uši zadľžené a niet výhľadu, že by v dohľadnej dobe mohly sa dlhov sprostiť, A to tým menej, poneváč celá ťarcha je uvalená na proletariát, z ktorého sa nedá už tak veľa vypresovať následkem toho, že svetová vojna udelila mu statisíce nových zbohatlíkov-parasitov k tým predválečným starým, ktorých musí živiť. Kapitalistická stará Európa narobila dlhov pre vojnu, ktoré nechce platiť. Žiada, aby platili otroci, ktorých ona poslala na krvavé jatky a poneváč títo nevládzu to zaplatiť, stojí stará Európa pred bankrotom, to jest bude museť zaplatiť sama. Keď ale tie ohromné škody, ktoré narobila, zaplatí, nezostane jej nič a tým prestane jestvovať. Nová Európa bez dlhov, bez parasitov, započne svoj život a obnova Európy bude pokračovať rýchlym tempom.

Podlá receptu pánu dr Beneša, Kramára a Klofáča obnova starej Európy potrvala by dlhú dobu a vyžadovala by každodennej ťažkej práce otrokárov, žandárov a katov. Túto obnovu nepraje si však pracujúci ľud. On pekne ďakuje pánu Benešovi. Pracujúci ľud tohoto štátu žiada, práve tak ako proletariát bulharský, aby vláda uznala de jure sovjetské Rusko, naviazala hneď s ním politické a hospodárske styky, aby nepodporovala wrangelovské bandy, ktoré sú od vlasteneckých vydriduchov používané za stávkokazov a snižovatelov mzdy. Ľud žiada, aby tak zvaný ruský vyslanec pán Leontjev, ktorého sovjetská vláda do Prahy nevyslala, bol za hranice vyšupovaný i so svojimi studenty, officiery protisovjetskými, tak ako bulharská vláda hladí sa zbaviť týchto parasitov. Keď chce naša vláda navázať priateľské styky so štátotvornými ruskými bolševiky nesmie ruských vlastizradcov podporovať.

Dľa pána sen. dr Beneša k opravdovej dohode s Ruskom že dnešných okolností len jediná cesta: Otvorené doznanie sovjetov, že na dôslednom stanovisku komunistickom Rusko už nestojí a že sa ostatnému svetu nekomunistickému prispôsobuje, otvorené a jasné doznanie, že je nutné pristúpiť ku kompromissu vo všetkých otázkach, ktoré sa v Janove postavily a že je nutné započať spoluprácu nielen s Európou, t. j. robiť kompromissy v politike medzinárodnej, ale že je treba robiť predovšetkým kompromissy v politike vnútornej s massou obyvateľstva nekomunistického.

Pán dr Beneš sa mýli strašne. Stará Európa potrebuje Rusko a musí s ním vyjednávať. A poneváč staré Rusko slova nemá, musí vyjednávať s novým Ruskom, Nové Rusko so svojho komunistického stanoviska neupustí za žiadnych okolností a nedá si predpisovať svoju vnútornú politiku starou zomierajúcou Európou.

A preto bude nutné, aby sa druhá cesta našla k opravdovej dohode s Ruskom, keď tá jediná od pána dr Beneša ustálená, ukáže sa byť nemožnou. Stará Európa musí robiť kompromissy novej Európe komunistickej (Hluk. Výkriky.) a nesmie sa miešať do vnútorných záležitostí ruského národa, musí uznať, tak, ako, je. Veď aj Rusko vyjednáva so starou Európou a nie s budúcou.

O nekomunistické Rusko nech pána dr Beneša hlava nebolí. Nech sa on postará o to, aby komunistické Československo bolo spokojené. Komunistické Československo je pracujúci ľud tohoto štátu vôbec, nie je ochotný vydržiavať sta tisíce ruských uprchlíkov, reakcionárov, wrangelovcov, petljurovcov, ruských vlastizradcov, cárskych pacholkov. Na týchto lotrov náš ľud pracovať nechce.

U nás panujú nekomunisti, v Rusku komunisti; to si treba uvedomiť, ale že keď sa má nejaká zmena v tomto chlade stáť, stane sa u nás a nie v Rusku, lebo u nás sú komunisti mocnejší, ako v Rusku nekomunisti.

Pán dr Beneš nevykonal v Janove nič dobrého pre náš národ, pre velké massy pracujúceho ľudu; on tam zastupoval výlučne záujmy velkokapitalistov československých. A preto považuje československý proletariát jeho tak zvanú československú politiku za nešťastnú, za protiľudovú, za reakcionársku a nemá k nemu dôvery.

A my komunisti ako poctiví zástupcovia pracujúcich vrstiev, nemôžeme s jeho politikou súhlasiť. (Potlesk u stoupenců řečníkových.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo p. sen. Hartlovi.

Sen. Hartl (německy): Slávny senáte! Výklad pana ministerského předsedy povídá velmi mnoho o věcné korektnosti a o úspěších československé delegace v Janově a je dle toho naladěn na tón uspokojení a zadostiučinění, které vzrůstá někdy v samochválu. Kdo však přesně ji naslouchá, ten bude moci zaslechnouti tu a tam jistý spodní tón stísněnosti, skoro by se mohlo říci, úzkosti. Především v oné časti zprávy, která mluví o dvojím smeru patrném u Dohody, jejž jednak zastupovala Francie a státy v jejím vleku, jednak Anglie a Itálie.

Pan ministerský předseda se pokusil označiti oba tyto smery, pri čemž francouzskou politiku vylíčil poněkud nejasně, pravděpodobně proto, že není dobře možným jmenovati zde věci pravým jménem, aniž by byla francouzská politika zle kompromitována v očích všech poctivých přátel míru. Chceme-li tuto politiku lépe poznati než ze slov pana ministerského předsedy, pak jen postačí, abychom pozorovali to, co pan ministerský předseda řekl o druhém směru a formulovali si z toho pravý opak, jenž pak charakterisuje první směr. Pro nás má takové nepřímé přezkoušení velkou cenu, protože jsme přec viděli a také poznali z výkladu pana ministra zahraničních věcí, že Československo bylo i v Janově úplně ve vleku Francie, Když nyní pan dr Beneš precisuje druhý směr v ten smysl, že tento směr chce zapomenouti a začíti bez odkladu bezpodmínečnou spolupráci, že dokonce ohledně sovětského Ruska nečiní žádného rozdílu mezi bývalými spojenci a bývalými nepřáteli, že pokud se týče mírových smluv není nepřístupným, že je výslovně pacifistickým a ve věci reparací umírněným a proto také mnoho mluví o odzbrojení vůbec, pak vysvítá z postavených protikladů následující obraz politiky Francie, kterou Československo společně s ní sleduje:

Je nesmiřitelnou a nechce ničeho věděti o spolupráci s evropskými státy, v nichž stále ještě vidí jen nepřátele a spojence. Strnule trvá na mírových smlouvách. Odmítá každou úlevu v otázce reparací a každou diskussi o všeobecném odzbrojení. Je ve své podstatě militaristickou, antipacifistickou.

Že se politika Československa podřídila tomuto politickému systému, zajisté nelze vysvětliti volným přezkoušením a posouzením skutečných zájmů našeho státu, nýbrž jen okolností, že stát již svými předchozími dějinami a způsobem svého založení upadl do úplné závislosti na Francií. Bylo by jinak možným, aby naše politika spolupůsobila při všem, co může škoditi Německé říši, říši, jež je naším nejbližším a nejsilnějším sousedem a k němuž bychom měli proto v nejvlastnějším zájmu hledět získati poměr poctivého, upřímného přátelství?

Pan ministerský předseda nedovedl ukrýti svou nevůlí nad rozpory mezi Anglií a Francií, které vyšly v Janově na jevo. Stává se vždy nervosním, když se podobné rozpory ukazují. Tak tomu bylo již v březnu minulého roku, když šlo o trestní sankce, které Francie zamýšlela, jichž se Československo, to znamená vláda, bezpochyby chystala zúčastniti. Tehdy vyslovil se pan dr Beneš k jistému pařížskému žurnalistovi: >Upřímná dohoda mezí Anglií a Francií jest také předpokladem pro trvání středoevropských států, jež mírové smlouvy nově stvořily nebo zvětšily. Byli bychom se cítili desorientovanými, kdyby nedorozumění mezi Paříží a Londýnem nebyla odstraněna.< To znamená, přeloženo z diplomatického jazyka do poctivé němčiny: >Nevěděli bychom kudy kam, kdyby nastaly vážné různice mezi Anglií a Francií.<

Nyní dovolte mi otázku: Je to zdravý poměr, spolehlivý základ pro stát, musí-li hledati svou oporu v cizině? Myslíte skutečně, že tento stát může trvale existovati z milosti Dohody, z ochrany Francie? Nemyslíte, že přijde jednou okamžik, kdy se tato opora zřítí a kdy stát bude odkázán na svou vlastní sílu?

A nyní se vás ptám dále: Pečujete skutečně o to, aby tato vlastní, vnitřní síla státu byla pěstována a zvýšena? Jest šílený program zbaviti německý národ práv a ujařmiti jej, jenž nedávno v přítomností 4 ministrů a obou předsedů Pozemkového úřadu a Zemské školní rady v tak zvaném generálním sněmu československých menšin byl hlásán, jest brutální provádění tohoto programu, jež se již objevuje, skutečně schopno stát uvnitř upevniti? (Německy: Velmi dobře!) Domníváte se skutečně, že státu prospíváte, jestliže číselně tak silnou, kulturně a hospodářsky tak cennou součást naší smíšeniny národů, jakou jest německý lid, přímo štvete a vháníte do zavilé nenávisti proti tomuto státu? (Bravo!)

Myslím, že byste učinili dobře, kdybyste jednou vážné a důkladně přemýšleli o této otázce. Není přece naší úlohou lámati si hlavu o předpokladech trvání >Vaší republiky<, jak vy jí vždy nazýváte.

Když pan ministerský předseda mluvil o tomto jíž označeném anglicko-italském pacifistickém směru, pravil dále a toho dotkli se také někteří z velevážených pánů řečníků přede mnou: >Tento směr vyznamenává se současně jistou nedůvěrou vůči malým státům, jako by tyto státy byly šovinističtějšími a militarističtějšími nežli veliké státy.< Myslím, že se pamatují, že řekl tehda imperialistický, ale vzal jsem to z >Prager Presse<. Výrazem této nedůvěry jest také péče o národnostní menšiny, v malých a specielně v nových státech.<

Zajisté se nemýlíme, máme-li za to, že tato nedůvěra a péče o národnostní menšiny v různých, byť také neoficielních rozhovorech v Janově došly mnohem ostřejšího výrazu, než-li lze seznati ze sporých slov pana ministerského předsedy. Tato slova také a v nich obsažené doznání, že přece znenáhla proniká pravda o potlačování nečeských národů na Slovensku, vzdor lživé zahraniční propagandě, pěstované s obrovským nákladem, panu ministerskému předsedovi asi nebylo snadno vysloviti. Právě tak jeho konstatování, že se tato nedůvěra projevuje také ve snaze, >omeziti hospodářskou nezávislost malých států snahou po utvoření větších hospodářských zájmových sfér<.

Také toto vyjádření nedůvěry můžeme s uspokojením vzíti na vědomí. Neníť přece ničím jiným, než-li uznáním správnosti stanoviska, jež jsme vždy zaujímali proti malicherné, krátkozraké hospodářské politice v tomto státě, která se někdy odvážila dokonce šílené myšlenky, že může pěstovati vnitrozemské hospodářství. Jest výrazem poznání, že česká hospodářská politika tvoří překážku pro hospodářské ozdravění Evropy.

Shrneme-li vše dohromady, pak to, co pan dr Beneš řekl o nedůvěře >pacifistických států< vůči novým státům a o čem nás ve svých vývodech o tom nechal hádati, posílilo naši naději, že nyní panující systém násilí a bezpráví konečně sám v sobě se shroutí.

>Pravda vítězí< stojí tamhle pod státním znakem jakožto heslo presidentovo.

Jest také naším heslem, v jehož vnitřní sílu věříme a ve kterou doufáme v těžké době bezpráví a útisku, pod nímž nyní trpíme.

Doufáme vřele a z celé duše, že pravda zvítězí, proti tomuto státu, jenž jí zapírá, jenž vybudován jest na nepravdě a pouze nepravdou se snaží sebe udržeti. Heslo zvítězí proti držitelům mocí tohoto státu, kteří jej spravují v duchu nepravdy a nespravedlnosti. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo p. sen. Meissnerovi.

Sen. Meissner (německy): Slavný senáte! Janovská konference přes dlouhé týdny, jež potřebovala a od níž se tolik očekávalo, nestála za promarněný čas. Ničeho se nesplnilo, co od této konference bylo očekáváno. Nemohlo také býti jinak. Zástupcové států dali sobě v Janově dostaveníčko k politickému turné za účelem konsolidace politické a hospodářské situace, která mezi tím stala se neudržitelnou. Konference nemohla však, jak bylo lze předvídati, míti žádného zjevného výsledku, poněvadž právě vedoucí státy nepřinesly s sebou vážné vůle pro zlepšení světové hospodářské situace. Předcházela přece před touto konferencí schůzka v Cannes, a průběh konference ukázal, co tam bylo natropeno pletích. Je přímo směšno chtít někomu namluviti, že státy, které před 3 léty diktovaly loupežný mír a které utvořily nemožné státní útvary za účelem vzájemného nepřátelství, mají dnes něco jiného, nežli posavad projevovanou vůli ničiti. Vše bylo tudíž pouhým kejklířstvím. Jest tu ovšem úmysl zahájiti hospodářskou konsolidací, avšak jen k tomu účelu, aby velkokapitálu pokud možno zachráněny byly ve vzduchu visící miliardové požadavky.

U pana ministerského předsedy samotného postrádali jsme dosud dobré vůle pro zlepšení hospodářské a politické situace ve vlastním státě. Poukazuji jen na mnohé utlačování, jež také dnes jíž opětovně bylo předneseno a kterému jsme vydáni v šanc, a jest příznačné, že posud na vlastní nesnáze ve vlastním státě neuplatnil žádného vlivu na jejich zmírnění anebo na zlepšení poměrů. Poukazuji na bezprávnost menšinových národů, které do tohoto státu byly vtěsnány, na hospodářskou zbědovanost nesčíslných existencí, způsobenou šovinistickým jednáním držitelů moci, následkem nevyplacení válečné půjčky a na provádění pověstné pozemkové reformy, kterouž na svém majetku jsme ohrožování anebo práv zbavováni. K tomu ještě přichází utlačování domácí produkce zabráněním styku s cizinou. Poukazuji konečně na přímo šílenou daňovou politiku, která státnímu nehospodářství mimo půjček má poskytnouti neobmezené prostředky, mezi jiným na tajnou smlouvu s Francií, která sahá až do roku 1929 a která Československou republiku zavazuje míti v pohotovosti 500.000 mužů proti Německu. K tomu přistupuje ještě udržování francouzské vojenské misse a kontrola našich českých ministerstev francouzskými komisemi. Bylo by také zajímavo, když jsme již dospěli k bídné hospodářské situací, dozvěděti se, zdali skutečně bylo zapotřebí 300 milionů provise pro vymožení půjčky v anglických librách a do kterých kapes tyto provise plynuly. Bylo by také zmíniti se o útěku kapitálu, zdali vláda nemohla zabrániti útěku kapitálu do ciziny, a zmíniti se o tom, že bývalí ministři kupují v cizině statky. (Německy: Slyšte! Slyšte!) Takového zatížení nesnese stát déle, vzhledem ke klesající možnosti výdělku. Leda že by poplatky, daňový systém, směřovaly k systematickému vy vlastnění, čemuž, jak zkušenost učí, asi tak bude.

Janovskou konferenci tudíž převážná většina obyvatelstva posuzuje pouze jako politický manévr. Přinesla na konec pouze prodloužení francouzské politiky násilí, za jejíhož věrného panoše se stále ještě Československá republika nabízí.

Svými vývody učinil jsem jaksi čáru pod dlouhý účet janovské konference. To byl, v těchto málo slovech naznačen, výsledek slavné janovské konference. Mám za to: Škoda ztraceného času a škoda daňových peněz, jež při tom byly promrhány. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Kadlčák: Přerušuji jednání. Navrhují, aby příští schůze konala se zítra ve čtvrtek dne 1. června 1922 o 10. hodině s tímto

1. Pokračování v rozpravě o prohlášení ministerského předsedy a o naléhavých interpelacích stran sankcí proti Německu. Tisk 1328 a 1329.

2. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru živnostensko-obchodního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1307) o vládním návrhu, kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění obchodní dohoda mezí republikou Československou a královstvím Španělským, uzavřená Výměnou not vyslanectví republiky Československé v Madridu ze dne 18. listopadu 1921, a ministerstva zahraničních věcí království Španělského ze dne 19. listopadu 1921. Tisk 1337.

3. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru živnostensko-obchodního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1311) týkajícím se vládního návrhu, kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Rakouskou, uzavřená v Praze dne 4, května 1921, se závěrečným protokolem, jakož i a) příloha k čl. XII.: >úlevy v pohraničním styku<; b) příloha k čl. XII.: >úmluva vzájemné podpory pří celním odbavování<; c) příloha k § 8 (2): >ustanovení o předběžném sloučení československých a rakouských pohraničních celních a pasových kontrolních úřadů<; d) příloha k čl. XII.: >dohoda o nákazách zvířecích<; e) příloha k čl. XII.: >dohoda o vzájemném uznání zkušebních značek na ručních střelných zbraních<. Tisk 1338.

4. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru zahraničního k vládnímu návrhu (tisk 869), kterým se předkládají ke schválení Národnímu shromáždění osnovy hospodářských ujednání, uzavřených v Praze dne 29. června 1920 mezi republikou Československou a říší Německou. Tisk 1342.

Jsou proti námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Končím schůzi.