Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Stojan, dr Vlček.

121 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda dr Beneš; ministři: dr Dérér, dr Dolanský, Habrman, Staněk, Udržal.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič, jeho zástupci dr Bartoušek a dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajují schůzi.

Udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. dr Koperniczkému, pro tento týden sen. dr Schmidtovi.

Navrhuji, aby byla udělena dovolená na dobu 4 týdnů sen. Fritschovi a sen. dr Mudroňovi.

Kdo s udělením dovolené souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Žádaná dovolená jest udělena.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 1344. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru technicko-dopravního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1164) týkajícím se vládního návrhu zákona, kterým se doplňují ustanovení zákona ze dne 27. května 1919, č. 305 Sb. z. a n., jenž týká se prozatímních opatření na ochranu vynálezů, a mění některá ustanovení zákona ze dne 11. ledna 1897, č. 30 ř. z. jenž se týká ochrany vynálezů (zákon o patentech).

Tisk 1345. Zpráva I. ústavně-právního výboru, II. rozpočtového výboru o vládním návrhu zákona (tisk 1279) o upotřebení částí správních přebytků hromadných sirotčích pokladen.

Tisk 1346. Návrh sen. Špery a soudr. na sestátnění zemských středních škol na Moravě.

Tisk 1347. Návrh sen. Špery a soudr. na vydání zákona o převzetí ubytování četnictva na náklad státu.

Tisk 1348. Návrh sen. Lisého a spol. na ochranu drobných pachtů.

Tisk 1350. Návrh sen. Špery a soudr. jímž se vláda vyzývá, alby přenesla dozor zvěrolékařský posud v ministerstvu zemědělství se nalézající na ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

výboru iniciativnímu:

Tisk 1346. Návrh sen. Špery a soudr. na sestátnění zemských středních škol na Moravě.

Tisk 1347. Návrh sen. Špery a soudr. na vydání zákona, o převzetí ubytování četnictva na náklad státu.

Tisk 1348. Návrh sen. Lisého a spol. na ochranu drobných pachtů.

Tisk 1350. Návrh sen. Špery a soudr., jímž se vláda vyzývá, aby přenesla dozor zvěrolékařský posud v ministerstvu zemědělství se nalézající na ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

výboru kulturnímu:

Tisk 1301. Návrh sen. Jos. Lukeše a soudruhů na poznačování letopočtu na knihách odborných a učebnicích.

Tisk 1323. Návrh sen. dr Krejčího a spol. na vydání nařízení o úpravě vyučování němčině na školách středních.

Tisk 1326. Návrh sen. dr Krejčího a spol. na vydání zákona o zřízení hudebnických komor.

Tisk 1300. Návrh sen. Jos. Lukeše a soudruhů na stanovení minimálního počtu žactva pro normální třídu veřejných obecných škol vícetřídních, jakož i pro veřejné školy občanské, kde jest jích v obci více téhož vyučovacího jazyka.

výboru národohospodářskému:

Tisk 1289. Návrh sen. Šachla, Sabaty a soudruhů stran změny zákona ze dne 17. března 1918, čís. 82 Sb. z. a n. o prozatímní ochraně lesů.

Tisk 1299. Návrh sen. Jos. Lukeše a soudruhů na stanovení nových předpisů, které osoby mohou býti v ošetřování v ústavech pro choromyslné.

Tisk 1318. Návrh sen. Lisého a spol. na vydání zákona, kterým se přeměňuje státní pozemkový úřad v ministerstvo pro pozemkovou reformu.

Tisk 1325. Návrh sen. dr Witta, Smetany a soudr. o nové úpravě uhelné dávky.

Tisk 1327. Návrh sen. Hrejsy, Cholka, Šťastného a druhů na další provádění zákona ze dne 11. června 1901, ř. z. č. 66, o stavbě vodních drah a provedení úpravy řek.

výboru rozpočtovému:

Tisk 1295. Návrh sen. inž. Klimko a spol. na poskytnutie pomoci pohorelcom obci Slov. Raslavice, okres Bardiov, župa Šáriš.

Tisk 1299. Návrh sen. Jos. Lukeše a soudruhů na stanovení nových předpisů, které osoby mohou býti v ošetřování v ústavech pro choromyslné.

Tisk 1300. Návrh sen. Jos. Lukeše a soudruhů na stanovení minimálního počtu žactva pro normální třídu veřejných obecných škol vícetřídních, jakož i pro veřejné školy občanské, kde jest jich v obci více téhož vyučovacího jazyka.

Tisk 1318. Návrh sen. Lisého a spol. na vydání zákona, kterým se přeměňuje státní pozemkový úřad v ministerstvo pro pozemkovou reformu.

Tisk 1325. Návrh sen. dr Witta, Smetany a soudr. o nové úpravě uhelné dávky.

Tisk 1327. Návrh sen. Hrejsy, Cholka, Šťastného a druhů na další provádění zákona ze dne 11. června 1901, ř. z. č. 66, o stavbě vodních drah a provedení úpravy řek.

výboru ústavně-právnímu:

Tisk 1318. Návrh sen. Lisého a spol. na vydání zákona, kterým se přeměňuje státní pozemkový úřad v ministerstvo pro pozemkovou reformu.

výboru sociálně-politickému:

Tisk 1302. Návrh sen. Jos. Lukeše a soudr. na zjištění počtu státních zaměstnanců a agendy v roce 1913 a 1921.

Tisk 1295. Návrh sen. inž. Klimko a spol. na poskytnutie pomoci pohorelcom obcí Slov. Raslavice, okres Bairdiov, župa Šári.

výboru technicko-dopravnímu:

Tisk 1327. Návrh sen. Hrejsy, Cholka, Šťastného a druhů na další provádění zákona ze dne 11. června 1901, ř. z. č. 66, o stavbě vodních drah a provedení úpravy řek.

výboru zdravotnímu:

Tisk 1299. Návrh sen. Jos. Lukeše a soudruhů na stanovení nových předpisů, které osoby mohou býti v ošetřování v ústavech pro choromyslné.

Předseda (zvoní): Páni senátoři dr Heller a Niessner jménem klubu senátorů německé strany sociálně-demokratické podali ke mně dle §u 69 jedn. řádu dotaz stran způsobu projednání návrhu sen. dr Franty a spol. na vyslání sen. dr Brabce a dr Soukupa jako delegátů senátu k VIII. Mezinárodní parlamentní konferenci obchodní, podaného ve 116. schůzi senátu dne 23. května 1922.

Páni dotazovatelé uvádějí, že způsobem, jakým zmíněný návrh byl vyřízen, porušen byl jednací řád v několika směrech, totiž, že návrh dr Franty a spol. není návrhem doplňovacím, že také nebyl jako takový projednáván; byl přečten po úplném vyřízení dotyčného předmětu denního pořadu. Je to návrh iniciativní, s nímž mělo býti naloženo podle §u 21 jedn. řádu.

Páni dotazovatelé uvádějí dále, že nebyla o tomto návrhu připuštěna rozprava, nýbrž že bylo ihned po přečtení o něm hlasováno.

Konečně poukazují páni dotazovatelé k tomu, že nebyla zachována v senátě obvyklá cesta potud, že o návrhu nebylo učiněno sdělení v konferenci klubovních předsedů.

K dotazu tomu dovoluji si odpověděti takto:

Návrh sen. dr Franty a spol. byl podán včas a řádně podpisy doložený k předmětu denního pořadu, totiž ke zprávě výboru technicko-dopravního, živnostensko-obchodního a rozpočtového o zprávě sen. dr Soukupa jako člena čsl. delegace o VII. Mezinárodní parlamentní konferenci obchodní v Lisaboně, tisk 1336, tedy jako doplňovací návrh ve smyslu §u 48. jedn. řádu a bylo tudíž o něm dáti hlasovati.

Nemohu proto souhlasiti s názorem pánů dotazovatelů, že šlo o iniciativní návrh, stran jehož projednávání mělo platiti ustanovení §u 21 jedn. řádu, a to tím méně, že jak zpráva delegáta dr Soukupa o VII. Mezinárodní parlamentní konferenci obchodní v Lisabone, tak i tištěná zpráva výborová se zmiňuje o příští konferenci, jejíž obeslání návrh dr Franty a spol. se týče. Také zpravodaj výboru technicko-dopravního ve své ústní zprávě dotkl se této věci.

Pokud jde o námitku, že o návrhu nebyla připuštěna rozprava, nýbrž že hned po přečtení o něm bylo hlasováno, poukazuji k tomu, že ani tímto způsobem nebyl porušen jednací řád. Z ustanovení §u 48, dle něhož vedlejší, pozměňovací neb doplňovací návrhy mohou býti podány ještě bezprostředně potom, kdy bylo usneseno skončiti rozpravu, nebo když předseda prohlásil, že není již nikdo k slovu přihlášen, vyplývá, že podáním návrhu doplňovacího, jakým sporný návrh jest, nevzniká sněmovně podle jednacího řádu nárok, aby o návrhu tom byla provedena rozprava. Uváží-li se dále, že v jednacím řádu není ustanoveno, kdy nejpozději mají býti podané doplňovací nebo pozměňovací návrhy z předsednictva sněmovně sděleny, a že, jak již uvedeno, takovéto návrhy mohou býti podány ještě také po skončené rozpravě, jest zřejmo, že o takových návrzích musí býti hlasováno, třebaže nebyly předmětem rozpravy.

Měly-li by návrhy takové býti po případě předmětem rozpravy, bylo by ovšem nutno, aby navrhovatelé návrhy po stránce formální, jednacímu řádu plně vyhovující, nepodávali v nejkrajnější době, jakou pro jích podávám vůbec § 48 jednacího řádu připouští.

Musím však přisvědčiti pánům dotazovatelům v tom směru, že nebyl v tom případě zachován obvykle zde praktikovaný postup, podle něhož během, rozpravy nebo bezprostředně po skončení jejím, podané návrhy sdělují se sněmovně v takové době, aby zpravodaj v závěrečném slově k nim zaujal stanovisko. Ostatně byl v daném případě návrh zpravodaji znám.

Nebyl bych též opomenul učiniti o chystaném pozměňovacím návrhu sdělení v konferenci klubovních předsedů, kdyby mně byl do té doby býval již podán, což se však nestalo.

Přikročuji k projednávání denního pořadu:

Prvním bodem jest

1. Druhé čtení zprávy výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona, kterým se stanoví spotřební dávka z tabáku, sloužící za základ ku vyměřování trestu při dů-chodkových přestupcích tabákových. Tisk 1334.

Zpravodaj je p. sen. dr Karas.

Táží se pana zpravodaje, zda-li má nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Karas: Nemám.

Předseda: Není tomu tak. Dám tedy hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijata jest také ve čtení druhém.

Dalším bodem denního pořadu je:

2. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru rozpočtového o vládním návrhu zákona o úpravě osvobození osob exterritoriálních od státních a jiných veřejných daní a dávek. Tisk 1335.

Zpravodajové jsou: za výbor zahraniční sen. dr Krupka, za výbor rozpočtový sen. dr Karas.

Táži se pánů zpravodajů, zda-li mají nějaké textové změny?

Zpravodaj sen dr Karas: V §u l, odst. 2., řádce druhé místo >jakož i míra osvobození< má býti >jakož i míru osvobození<. Pak v poslední řádce první stránky za slovy >zahraničních věcí< má býti čárka. Dalších změn není.

Předseda (zvoní): Přikročuji k hlasování.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém i s opravami, navrženými p. zpravodajem, také ve čteni druhém, nechť zvedne ruku, (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijata jest také ve čtení druhém.

Dalším bodem jest

3. Druhé čtení zprávy I. výboru pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu, II. výboru sociálně-politického a III. výboru rozpočtového k vládnímu návrhu zákona (tisk 764) o potírání pohlavních nemocí. Tisk 1332.

Zpravodajové jsou: za výbor pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu sen. Klečák, za výbor sociálně-politický sen. Hrejsa, za výbor rozpočtový sen. dr. Karas.

Táži se pánů zpravodajů, zda-li mají nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Klečák: V §u 3 za slova >o to, aby< přijde čárka. V §u 4 ve třetí řádce přijde ještě jeden §. V §u 6 za slovem >nutno< čárka přijde pryč. V §u 20 za slovem >příjicí< přijde čárka pryč.

Předseda (zvoní): Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, s opravami navrženými p. zpravodajem také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijata jest také ve čtení druhém.

Přikročíme k dalšímu odstavci, jímž jest

4. Druhé čtení zprávy I. výboru zahraničního, II. výboru technicko-dopravního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1310) o vládnom návrhu, ktorým sa pred-

Zpravodajové jsou: za výbor zahraniční sen. dr Brabec, za výbor technicko-dopravní sen. Šťastný.

Mají páni zpravodajové nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Brabec: Nikoliv.

Zpravodaj sen. Šťastný: Rovněž ne.

Předseda: Není tomu tak, přikročím k hlasování.

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením ve smyslu usnesení poslanecké sněmovny, obsaženého v č. t. 1310, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Schvalovací usnesení přijato jest také ve čtení druhém.

Předseda (zvoní): Přikročíme k bodu

5. Rozprava o prohlášeni ministerského předsedy a o naléhavých interpelacích stran sankcí proti Německu. Tisk 1328 a 1329.

Přihlášeni jsou řečníci proti sen. Niessner, dr. Ledebur, Knesch, dr Naegle, Jesser, Jelínek, Hartl, Meissner, Chlumecký a Průša; pro sen. dr Horáček, dr Krupka, dr Brabec, Zimák a Klofáč.

Uděluji slovo prvnímu řečníkovi proti, p. sen. Niessnerovi.

Sen. Niessner (německy): Dámy a pánové! Nemohu se ubrániti dojmu, že tato debata o výkladu pana ministra zahraničních věcí je vládním stranám velmi vhod. Bez této debaty bylo by zřejmým, že je parlament sterilním, že se parlamentární stroj zastavil, že parlamentární mlýny jdou na prázdno. K zastření této parlamentární ubohosti slouží zajisté tato debata. Jsem dalek toho, abych význam této debaty nějak podceňoval, ale jest třeba poukázati na to, že by bez této debaty celá bída našeho parlamentárního života, zastavení tohoto života, byly zřejmý.

Vraceje se k řeči pana ministra zahraničních věcí, rád bych především podotkl, že v tomto ohledu byla hodně nejasnou, a.že pan ministr zahraničních věcí znamenitě rozumí umění Talleyrandovu, jak užívati.slov, abychom své myšlenky zastřeli. Rád sestavuje své výklady a všechny své řečí ve všeobecných obratech, tak že něco skutečně hmatatelného těžko v tom nalézti. Také v žádné ze svých řečí ještě neopomenul ujišťovati, že se vášnivě zastává konsolidace a stabilisace a jak se všechna tato cizí slova jmenují, ale z ducha jeho řečí a jeho obratů nelze nikdy přesně vyzvěděti, jak si v detailech, v malém, právě tuto konsolidací a stabilisací představuje a jakými prostředky se přede vším snaží jich dosíci. (Ministerský předseda dr Beneš: >Berliner Tagesblatt< řekl, že to je nezvykle otevřené Učeni situace v Evropě!) Nemohu přece bráti >Berliner Tagesblatt< jako úplně správného přísežného svědka. Také připouštím - a ještě se k tomu v řeči vrátím - že tentokrát pan ministr zahraničních věcí přece aspoň nadzvedl cípek, aby bylo možno do stroje nahlédnouti. Tato charakteristika vztahuje se všeobecně k řečem pana ministra zahraničních věcí a také celkem na poslední řeč. Tutéž methodu sleduje pan ministr zahraničních věcí pří označení svého stanoviska k jednotlivým sousedním státům. Toto stanovisko je, jak také v této všeobecné formě prohlašuje, přátelské, blahovolné, korektní. Ale jaké je povahy, v čem spočívá, přes to se neobyčejně obratně přenesl. To jsou přirozené samá kaučuková slova, která mu umožňují, aby ujišťoval: Moje politika byla správnou, protože jsem k tomu nebo onomu státu právě zaujal stanovisko přátelské nebo blahovolné nebo korrektní a tak přispěl k slavné konsolidací Evropy. Také ve své poslední řeči, jak jsem již řekl, obcházel pan. ministr zahraničních věcí velmi důležité věcí; především není v jeho zprávě o jeho činnosti v Janově, o jeho vlastní působnosti skoro žádné zmínky. Tuto uzavřenost, tuto zálibu v mlčení shledali jsme u něho také v odpovědi, kterou dal včera na řeči pronesené v poslanecké sněmovně. Polemisoval tam hlavně proti dvěma řečníkům, především proti řečníku strany, která je velmi malou. Zde považoval za nutné, aby velmi obšírně odpověděl. Naproti tomu pan ministr zahraničních věcí na příklad ani slovem nereagoval na řeč mého soudruha dr Czecha, stanovisko tak velké strany považuje úplně za nic a zabývá se naopak zcela zevrubně řečmi jiných poslanců, kteří již dle počtu svých hlasů vůbec nepřicházejí v úvahu. A také to, co pan ministr zahraničních věcí takto řekl, není vůbec žádnou odpovědí na otázky jemu položené. Ale ta troška, kterou pan ministr zahraničních věcí ve své poslední řečí řekl, ukazuje nám jíž dostatečně, že tam v Janově ve své úloze zahraničního ministra ocitl se sám s sebou jakožto ministerský předseda v těžkém rozporu a že pří tomto zápase ministerský předseda úplně podlehl, ministr zahraničních věcí však úplně zvítězil.

Pan ministr zahraničních věcí, jak to jeho řeč znázorňuje, holdoval tam politice, která jemu jakožto ministerskému předsedovi, jenž především má ochraňovati také hospodářské zájmy státu, a která těmto hospodářským zájmům, jak my tvrdíme, přímo odporuje. V debatě v poslanecké sněmovně bylo o této otázce zcela, obšírně mluveno, a proto mi zde nezbývá, než abych krátce konstatoval, že by pan ministr zahraničních věcí dle našeho názoru byl měl při správném uznání a ocenění hodnoty naší hospodářské politiky k tomu pracovati a že by jeho směr byl měl jíti k tomu, aby se postavil na stranu oné skupiny a onoho směru, který se zobrazuje ve skupině Anglie a Itálie. Tam jako zde, v Anglii a u nás, trpí stát a národ stejnými vlivy, stejnými zjevy. V Anglii pociťuje se právě tak těžce a tísnivě, že stále ještě nenastal mír, třeba že byly podepsány mírové diktáty, že přes to nepanuje skutečný mír, že ještě dnes není míru, který boří přehrady mezí národy a státy. Tam jako zde strádá se stejnou měrou pod následky mírových smluv. Jsou to ostatně také stejné zjevy. Tam jako zde je zastaven průmysl, v Anglii jako u nás je stoupající nezaměstnanost, tam jako zde může národní hospodářství ozdravěti jen, když budou otevřeny nové trhy, u nás ovšem jen v menším měřítku. Nemůžeme se měřiti s obrovskou Anglií, ale také náš průmysl je odkázán na otevření zahraničních trhů a tam jako zde baží obyvatelstvo po míru, po zavedení poměrů, který umožňuje, aby svět byl znovu vybudován.

Dámy a pánové! Bohužel, přistupujeme u nás k projednání otázky, jak by mělo býti léčeno a zlepšeno rozhárané hospodářství, zcela, jinak nežli v Anglii a také v Itálii. O Lloydu Georgeovi nerad bych tvrdil, že řídí své jednání vždy dle ethických hledisek. Nerad bych o něm tvrdil, že je velkým lidumilem a šlechetným fanatikem pro dobro lidstva, jak by se snad z jeho řečí mohlo usuzovati. Ale, co o něm tvrdím, je, že je praktickým politikem, že je přesvědčen, že hospodářská a zahraniční politika nejsou dvojí věcí, nýbrž věcí jednou, že patří dohromady a že společně musí býti projednávány. Lloyd George seděl také za těmi stoly, na nichž byl uzavřen mír diktátů. On byl také v době největšího fanatismu a největší nenávisti při tom, když byl tvořen násilný mír. Ale vidíme u Lloyda George, že mužně vyznává, že dnes žijeme jen ve zdánlivém míru, že je to mír dle jména a nikoliv mír skutečný, a že zde musí býti nalezeno východisko. Ví také, že v ovzduší poddanosti a poplatnosti celých národů nemůže povstati spořádané hospodářství a obnovení hospodářství. Musíme zdůrazniti, že organismus světového hospodářství naprosto nechuraví jenom následky války, jak to tvrdí náš pan ministr zahraničních věcí, nýbrž že světové a naše hospodářství churaví také tímto mírem samotným, a že se neuzdraví potud, pokud potrvají neslýchané tvrdé podmínky tohoto míru. Lloyd George tedy změnil svůj názor. Aspoň se stanoviska tohoto měšťáckého, tohoto kapitalistického společenského řádu stal se ukazovatelem na cestě k lepší budoucností. Proti tomu musíme s politováním zdůrazniti, že náš pan ministr zahraničních věcí sleduje zahraniční politiku, která si vzala, za základ nesmiřitelnost, neporušitelnost mírových smluv a jejich plnění. Pan ministr zahraničních věcí nám říká, že boj o změnu mírových smluv znamenal by nebezpečí pro všechny, velké nebezpečí, a bojí se dokonce válečných zápletek. Na to bych rád odpověděl: Což neexistuje toto nebezpečí pří trvání mírových smluv? Nevidíme, jak se hromadí stále nové mraky, a jak mezi státy a národy vzniká nenávist, která se stává bezednou, nenávist, jež pro budoucnost znamená dračí šéme a jež může míti pro budoucnost osudné následky? Je známo, čí je to politika, kterou náš pan ministr zahraničních věcí sleduje. Je to politika oficielní současné nacionalistické a imperialistické Francie. (Výkřik německy: Tak jest!) Tato politika přes všechny pokusy to zapírati dostává se stále více do rozporu nejen vůči Anglii, nýbrž do rozporu vůči většině států vůbec.

Dámy a pánové! Je-li možno mluviti o nějakém zvláštním úspěchu konference v Janově, pak je to ten úspěch, že na této konferenci to, co musí přijíti, učinilo velmi důležitý krok, že se tam poprvé a význačným způsobem ukázalo osamocení Francie. (Výkřik německy: Velmi správně!) Prosím, neříkám to, protože si já a moje strana toto osamocení přejeme, že bychom snad toužili po příležitostí, abychom se pomstili Francii za její osudnou politiku, že bychom snad ve stavu, jenž vzniká osamocením Francie, slídili po příležitostí k přepadení Francie a vůbec vyvolávali nebezpečí nových válek; nýbrž říkám, že tento vývoj musí se díti a bude se díti tak, aby se ukázalo, že Francie stojí sama a stane se tak, protože všechny ostatní státy - a jsme přesvědčeni, také československý stát - budou nezbytně donuceny, aby se od této politiky odvrátily.

Dámy a pánové! Pan ministr zahraničí dr Beneš snaží se toto osamocení popírati. Tvrdí, že je to neporozuměním dnešní skutečné politické situace. Na to mu odpovídám: je to v pravdě osamocení a nejen osamocení od ostatních států, nýbrž, dožijeme se toho ještě, také osamocení od vlastního národa. V samotné Francii bude vláda poznenáhlu isolována. Šlo by to snad příliš daleko, kdybych z jednoho hlasu, který k nám z Francie zazněl, z hlasu člena komory Fabrea, jejž bych snad mohl pojmenovati bílým havranem odvozoval, že obrat zde již nastal. Ale, že je možné - a tento hlas není také ve Francii sám - že tam člen komory prohlašuje, aby byly povoleny potřebné oběti, neboť užití násilí nemá žádného účelu, a že prohlašuje, že on, jenž dříve rozhodně hlasoval proti každé vládě, která se chtěla vzdáti čehokoliv z Versaillesské smlouvy, nyní došel k opačnému názoru - to je tak důležité, tak významné doznání, že je třeba si je dobře zapamatovati. Je to přiznání, ale doufáme a jsme také přesvědčeni, že po tomto jednom přiznání bude následovati mnoho tisíc přiznání vynucených poměry, a že toto osamocení Francie, jež nastane uvnitř i zevně - míním pod slovem Francie oficielní Francií - bude také působiti, že vždy více a více na jevo bude vycházeti vysvětlení o úloze, kterou zde Francie hraje.

Dámy a pánové! Pan ministr zahraničních věcí cítí zajisté sám, že aspoň veřejně nesmí přiznati, že slepě následuje Francie. To dnes více nemůže. Snad bylo možno před dvěma roky učiniti tak otevřené doznání, dnes však i pan ministr zahraničních věcí musí od toho upustiti. Říká tedy: političtí protivníci budou také nadále mluviti o vasalství, ale to je přece jen osočování. Pan ministr zahraničních věcí to naznačuje a připojuje k tomu, že je cílem těchto protivníků působiti státu v každém případě obtíže, to znamená, že imputuje těm, kdož tvrdí, že je pan ministr zahraničních věcí ve vleku Francie, že jsou protivníky, kteří státu činí obtíže, že se však s těmito protivníky nemusí počítati a že není zapotřebí s nimi dále polemisovati. Nikoliv, to jest úplně falešné! Soudím, že ani vznešeným gestem, ani výčitkou o vědomém překroucení a vědomé zaujatosti nelze věc odbýti. Myslím, že bychom již museli viděti skutky. Panu ministru zahraničních věcí, který přece na základe svého povolání cítí se býti povinen, aby pravdu vždy neprojevoval - což doufám nebude považovati za věc osobní - muselo by býti známo, že bychom přece museli viděti něco hmatatelného, činy. Praví ovšem: neprováděl jsem politiky francouzské, nýbrž prováděl jsem politiku československou. Možná, že se politika, kterou tam sledoval, shoduje s duchem, jenž až doposavad zde panoval oficielně. Ale táži se: Je to skutečně československá politika, především v hospodářském směru, když se nebere zřetele na Německo, na Rakousko, na Maďarsko, ani na Anglii a na Itálii, a když jedině a výlučně máme na zřeteli Francii, když všechny tyto státy stavíme stranou, když nepěstujeme s nimi společnou politiku v patřičné míře, nýbrž když, třebas i bez úmyslu, tedy přece nevědomky k tomu pracujeme, abychom si z těchto států udělali nepřátele? Ptám se také: Je to československá politika, když se tak bezpodmínečně trvá na neporušitelnosti mírových smluv, i když-poznáváme, že dodržení těchto smluv znamená zničení státu a hospodářství? (Sen. dr Horáček [německy]: Našeho státu?) Také našeho státu, pane doktore. Pozorujete-li to s nacionalistického stanoviska, budete míti pravdu, stojíte-li však na stanovisku hospodářském, uvidíte, že to musí znamenati také zničení tohoto státu, když tyto mírové smlouvy zůstanou neporušeně v platnosti.

Jak velice se náš pan ministr zahraničních věcí nalézá ve vleku Francie, ukazuje jíž líčení, jež podal o dvou směrech, které panovaly na konferenci. Pravil o prvním směru, že je to směr Anglie a Itálie. Tento směr je výslovně pacifistický, žádá a mluví mnoho o odzbrojení vůbec. A pan ministr zahraničních věcí brání se v dalším průběhu svých vývodů proti tomu, aby tento směr byl prohlašován za systém demokracie a pokroku. Vidím v tom vyzývavost vůči Anglii, vyzývavost, kterou v Anglii a také v Itálii sotva budou potěšeni; možná, že ve Francii při nynější náladě budou cítiti z toho radost, ale dle mého zdání není vhodnou k tomu, aby získala v Anglii podstatně mnoho přátel. Je to vůbec zvláštní způsob, jímž pan ministr zahraničních věcí líčí dva směry zastoupené na konferenci. První směr, to jest tedy Francie, ten hájí. Praví, že si tento směr je vědom toho, že následky války ještě příliš tkví v duších lidí. Povšimněme si, jak láskyplně se snaží pan ministr zahraničních věcí vmysliti se do myšlenkového postupu těchto po válce a mocí dychtících šovinistických Francouzů. Bylo by pochybeno, praví, prováděti bezprostřední politiku, jako by se to - míní tím zpustošení - nebylo stalo. Míním, že o tak bezprostřední politice, dnes po třech a půl, ba skoro po čtyřech létech po válce přece nelze mluviti. Musíme jíž říci, že čtyři roky po ukončení války je velmi na čase, abychom přistoupili k zmírnění nenávistí a abychom cit nepovažovali za >noli me tangere<, jež by v srdcích lidí, jednotlivců nebo snad mnoha lidí mohlo ještě žíti, kteří nemohou a nechtějí zapomenouti na to, co se za války a před válkou stalo. Jsem dalek toho, abych to jakýmkoliv způsobem podceňoval, vím, že to bylo hrozné, ale pan ministr zahraničních věcí nesmí přece viděti jen zpustošení, která se udála ve Francii, vždyť všechny národy trpěly válkou, a Anglie sama pohřbila jeden milion svých synů ve francouzské půdě. Ale Anglie přistupuje přes to k tomu, aby z daných poměrů vyvodila správný závěr, i nestaví se na toto stanovisko citu, že musíme bezpodmínečně lpěti na těchto bitech, že by bylo pochybné sledovati tuto politiku, protože se nemůže a nesmí tak rychle zapomínati. Trpěly tedy všechny národy. A dámy a pánové, jakkoliv uznáváme, že utrpení Francie bylo nevýslovné a třeba že jsme pro to, aby byla učiněna náprava, především musíme uvážiti, že tato náprava musí nastati v rámci možnosti; nesmí býti přepínána takovým způsobem, aby znamenala nejen zkázu Německa, nýbrž zkázu Evropy. (Výkřik německy: Velmi správně!)