Tím je dána naše zahraniční politika tak, jak jsme ji prováděli ód samého počátku a jak ji máme v úmyslu provádět dále; tím je dána také odpověď, zdali děláme politiku francouzskou či anglickou. Političtí odpůrcové budou dále mluviti o vasalství, dále vykládat o naší závislosti na jedněch, protože cíl jejich je docíliti opravdové závislostí na jiných a v každém případě dělat obtíže státu.

Každý malý stát musí bráti zřetel k tomu, jaká stanoviska zaujímají státy velké a dle toho do jisté míry musí se řídit. Ale jeho společenství se státem velkým je omezeno zájmy státu vlastního; a velký stát respektuje vitální zájmy státu menšího, když tento se dostane do situace, kdy musí volit své vlastní stanovisko.

Zdá se však, že tuto abecedu u nás mnozí dosud nepochopili. Základem veškeré naší politiky zahraniční 'hned od počátku bylo, abychom mohli dělat politiku svou, politiku skutečně československou. Jen tak jsme a zůstaneme cenným spojencem tomu, s nímž jdeme. A v tom je význam Malé Dohody, že nám a stejně i ostatním členům takovou politiku usnadňuje, neboť vychází z historických, geografických, a ekonomických předpokladů tohoto státu.

Stát náš není a nesmí být nikdy hříčkou žádného velkého státu, a také se nemůže předem zavázati k nějakému uměle zkonstruovanému příštímu Rusku, Stanovisko toto není neslovanským. Naopak, je skutečným předpokladem seriosní positivní politiky slovanské. Právě v Janově znovu ještě blíže jsme si uvědomili s ministrem Ninčičem, nutnost těsné spolupráce a všestranné alliance pro budoucnost; stejně tak viděli jsme jasně, co nás poutá k Polákům a dokonce i v jednání s Čičerinem na otázky politiky slovanské jsme nezapomněli. Ale byl by čas, aby v těchto věcech u nás konečně bylo jasno, aby přestala politika čistě abstraktních a tím prázdných hesel.

Centrální Evropa začíná být konsolidovanou částí Evropy. Možno dokonce říci, že je konsolidovanější, než se všeobecně myslilo; a ukázalo se to na konferencí janovské. Máme sice řadu obtíží, ale za těch několik let učinili jsme pokroky veliké, V centrální Evropě jsme dnes dohodnutí s Jihoslovanskem, Rumunskem a Polskem tak, že není žádného bezprostředního nebezpečí z nějakých pokusů ke změně dnešního stavu Evropy. Den co den stav tento se upevňuje; chtěl bych zdůraznit, že právě i janovskou konferencí, která dle cílů některých politiků měla býti prvním útokem na mírové smlouvy, ve skutečnosti nový stav Centrální Evropy byl upevněn.

Je to zásluhou politiky, která soustavně od konce války pracuje k organisaci střední Evropy, která je si vědoma bezprostředních vlastních, úkolů a povinností, a která, aniž by chtěla v této nové organisaci Centrální Evropy vidět nějakou záruku věčné bezpečnosti našeho státu, vidí v ní přece jen silný prostředek k upevnění jeho základů.. A-že tato Baše politika je dobře promyšlena, vysvítá z toho, že základy Malé Dohody byly smluveny hned v prosinci 1918 ještě v Paříži.

Tato naše politika v ničem nemění náš blízký a vřelý poměr k Francii, Anglii a k jiným. Naopak, naše samostatnost a pevnost v zahraniční politice jen vážnost a cenu naši jako spojence zvyšují. Bylo však už třeba tato slova říci a janovská konference dala k tomu právě dobrou příležitost.

Janovská konference byla pro Malou Dohodu a Polsko první příležitostí k zjevné mezinárodní diplomatické spoluprácí. (Souhlas.) Možno říci hned, že se spolupráce ta úplně osvědčila. (Souhlas.) V komisích ekonomické, finanční a transportní postupovali experti důsledně společně a docílili toho, co v zájmu Malé Dohody bylo třeba. Ve věcech politických byl smluven postup dopodrobna, šéfové delegací byli neustále ve styku, o každé politické otázce jednali společně a rozhodovali společně, a možno říci se vším důrazem, že za celou konferenci nebylo ničeho, ať po stránce věcné, ať formální, ať osobní, co by bylo dalo podnět k nějakým neshodám. Zástupci Polska účastnili se stále všech našich porad, a také s nimi, jak ve věcech formálních tak i v hlavních otázkách, postupovali jsme jednotně. Upřímnost a loyalnost při této spolupráci osvědčila se úplně se strany všech účastníků. Odcházeli jsme z konference s přáním, aby podobná spolupráce udržela se i v budoucnosti. Všeobecně se konstatovalo, že jedno z aktiv janovské konference bylo právě upevnění se a utvrzení mezinárodního politického vlivu Malé Dohody a s ní pracujícího Polska.

Nebudu zde uvádět všechny ty konkrétní případy této spolupráce. Upozorňuji, že naše skupina v jednotlivých otázkách na janovské konferencí se postavivších zaujímala pravidelně stanovisko umírněné a sprostředkující. Tak na př. ve sporu anglofrancouzském hleděla zmírňovat protivy. Ve věci memoranda ruského měla stanovisko umírněné a když se jednalo o definitivní vyslovení se ve věci ruské, hájila stanovisko, že by nebylo vhodno veškero jednání s Ruskem přerušit a zahnat Rusko opět do isolace. Když jednalo se o závazek, dle kterého nemají se jednotlivé státy navzájem napadnouti, hájila naše skupina stanovisko střední, t. j., že sice není třeba nějak zvlášť usilovat o zabezpečení mírových smluv, ale že je třeba v paktu tom uvést, že předpokladem všech podobných mezinárodních závazků je, aby každý respektoval hlavní princip mezinárodního práva, t. j. respektoval své závazky.

Je patrno, že uplatnily se ve všech těchto otázkách směrnice, které v naší zahraniční politice už od počátku zachováváme.

Vzhledem k tomu, že konference měla diskutovat otázku, jak znovu vytvořit prostředí mezinárodní důvěry, domnívala se celá řada států a politiků, že bude možno přinést na konferenci různé nepříjemné otázky a rozvířit tam tendenční propagandu. Tak byl učiněn pokus na příklad mluvit o otázkách národnostních vedle celé řady otázek jiných.

Československá delegace měla příležitost zdůrazniti, že jednak jsou to mírové smlouvy, jež ji zavazují ve věcech minoritních, jednak je to kontrola Společností Národů, jíž také prakticky podléhá. Ale přišla na konferenci janovskou za tím účelem, aby pracovala pro mír a spoluprácí se sousedy a nikoli, aby rekriminovala. Litovala jen, že také jiní neměli tolik taktu, a z důvodů, jež nemohou přispívat k uklidnění mezi státy, pokoušeli se znovu vyvolávat spory. Všichni členové Malé Dohody odmítli podobné pokusy velmi rozhodně, a oprávněnost jejích stanoviska byla uznána. (Sen. dr Heller [německy]: To věřím! Děláte stejnou politiku!)

Vůbec po této stránce dlužno ještě jednou zdůraznit jak veliké iluse dělali si různí politikové o janovské konferenci, kdež doufali vyvolávat všechny možné spory a dělat všechny možné nesnáze. I to bude poučením pro budoucnost.

Vedle jednání konferenčního použili jsme svého pobytu v Janově k vyřízení řady otázek našeho státu se státy ostatními. Vedle politických jednání konaných s jihoslovanským ministrem zahraničních věcí, Ninčičem, v nichž znovu důkladně byla projednávána otázka naší spolupráce, projednávány byly otázky našeho poměru k Rumunsku s ministerským předsedou Bratianem a znovu otázky vzájemného našeho poměru s Polskem, s ministrem zahraničních věcí Skirmuntem. Dále měl jsem příležitost delších politických rozhovorů s říšským kancléřem německým Wirthem, a ministrem zahraničních věcí Rathenauem, pak politické diskuse s Čičerinem, s maďarským ministrem zahraničních věcí Bánffym, kancléřem Schoberem a o věcech italsko-československých s ministrem zahraničních věcí Schanzerem. Podrobně projednávány byly také naše otázky a také otázky všeobecné evropské politiky s belgickým ministerským předsedou Theunisem a belgickým ministrem zahraničních věcí Jasparem.

Kromě těchto ryze politických jednání vyřešili jsme anebo alespoň vysvětlili s jednotlivými státy některé věci, týkající se naší politiky obchodní a hospodářské.

Vedle pernamentních hospodářských konferencí malodohodových, nutných za účelem jednotného postupu v komisích a subkomisích, které povedou k prohloubení dalších vzájemných hospodářských styků mezí námi, jednáno bylo v hospodářských věcech zejména s Itálií o doplnění naší obchodní smlouvy úpravou celního režimu aspoň provisorně pro některé nejdůležitější zboží. S Portugalskem projednán byl návrh obchodní smlouvy a předán portugalské delegaci, která jej předloží své vládě, S Maďarskem jednáno bylo o znovuzahájení obchodně-politického jednání, k němuž dojde na podzim. S Lotyšskem ujednáno uzavření obchodní smlouvy v nejbližší době a smluveny zásady, na nichž má býti vybudována. Konečně jednáno s Řeckem o urychlení navázaného jednání o obchodní smlouvu.

Bylo by snadné kritisovat konferenci a její prácí. Výtky, jež se jí adresovaly, byly pravidelně asi tyto:

1. Byla předčasná a nepřipravená. Dle tvrzení těchto kritiků, kdyby konference byla se konala za 6 měsíců, byla by měla větší úspěch.

2. Programově prý byla chybná. Evropská rekonstrukce musí prý začít vyřešením problémů reparací a to přímým jednáním mezi Anglií, Francií a Německem. Dále musí se vyřešit otázka mezispojeneckých válečných dluhů; dle všeobecného názoru všech odborníků je svět dnes předlužen. Jakmile se stane dohoda o to, je nutno aplikovat její resultáty na hospodářský život ostatních států evropských a už to změní v krátké době hospodářskou situaci Evropy k lepšímu. Teprve potom, až těchto dvou výsledků bude dosaženo, mělo by se prý přistoupit k řešení hospodářského problému Ruska.

3. Tvrdilo se, že na konferenci se ukázala nedostatečná znalost ruských věcí. Kdyby toho nebylo, nebyly by se právě v ruské věci spáchaly některé chyby a byla by bývalo patrno dříve, že sovětská delegace za dnešního stavu v Rusku nepřijme podmínky západních mocností; nebylo by se také stalo, aby teprve v poslední chvíli tak jasně vystoupila na konferenci kontradikce komunistického Ruska proti buržoasní Evropě. Mimo to se vytýká, že vůbec methoda práce ve věcech ruských byla nesprávná. To, co bude moci přijmout Rusko za 6 měsíců, nemohlo prý přijmout dnes.

4. Vytýká se velice podezřívavost, s jakou některé státy přišly na konferenci. Po té stránce se pokládala smlouva německo-ruská za jednu z podstatných příčin, proč hned na počátku vzájemná, důvěra zmizela, proč nastala veliká nervosita a nejistota a proč následkem toho s velkým úspěchem vůbec počítat se nemohlo.

5. Dále se naznačuje, že prý Francie formulovala sice přesně to, čeho si nepřeje, ale nenaznačila prý konkrétně, jak si rekonstrukcí evropskou představuje.

6. Na konferenci byla stále nejistota, nevědělo se, kdy, jak a v jakém smyslu která otázka se postaví, liteře otázky budou se projednávat, kdy o které bude se jednat, všechno bylo nepředvídané a nejisté. To vyvolávalo prostředí nervosní, nedůtklivé, přecitlivělé, následkem toho nedostatek klidu a schopností k. positivní prácí. Janovská konference byla také první konferencí, kde se odehrávaly diplomatické boje před plnou veřejností, před shromážděním lidí, ve formě veřejných schůzí, a kde se diskutovaly choulostivé otázky mezinárodní zcela veřejně. Mělo to své velmi dobré stránky, ale vytvořilo to náladu ještě nervosnější, různé incidenty to tím zveličovalo a systematičnost práce znemožňovalo.

Bylo by možno uvést ještě celou řadu jiných věcí, jež s různých stran se vyslovovaly. Neztotožňuji se se vším, ale je dobře uvést, co se vytýká, abychom mohli posoudit skutečnou situaci na konferenci. Bude se chtít mluvit a neúspěchu anglické a italské politiky, o úspěchu politiky francouzské, o úspěších nebo neúspěších Ruska a Německa. Myslím, že podobné posuzování nebylo by zcela, správné.

Na konferenci srazily se tři proudy mezinárodní politiky, z nichž každý odchází domů se svou posicí, s nezměněným názorem: ani poražen, a sotva změněn. Je fakt, že cíle, které si konference položila, plně dosaženo nebylo. Nesmíme se však tím dát mýlit: Tím úporněji se bude nyní dále pracovat o to, aby se k němu došlo. Každý, kdo pozoroval prácí janovské konference, musel obdivovat vytrvalost, velkorysost a optimism Lloyda George, s jakým se snažil odstraňovat ohromné překážky. A každý, kdo viděl podmínky, za jakých konference byla připravena a jaké byly vnitřní její obtíže, nemohl neuznat, že skepse francouzské politiky o správností postupu nebyla bez důvodu. Idea, která vedla k organisaci konference a k položení jednotlivých otázek, byla správná; to dlužno znovu zdůraznit. Ale podmínky, za jakých bylo možno přijít k výsledku, a překážky, které stály v cestě, správně určeny nebyly. Mimo to nebylo také v čas před konferencí známo přesné stanovisko ruské a ani na konferencí nebyly názory a stanovisko Ruska přesně viděny. Už proto plný úspěch se nemohl dostaviti.

Bylo by však velikou chybou domnívat se, že konference pozbývá tím svého velkého politického významu. Výsledky komise ekonomické, finanční a transportní jsou jistě značné, přes to, že jsou zcela, všeobecné. Vyzdvihují dobře jednotlivé rekonstrukční problémy Evropy. Jestliže před janovskou konferencí slovo rekonstrukce Evropy bylo frásí, po konferencí všichni ti, jíž pracemi konference se zabývali, jsou si jasně vědomi, co znamená otázka rekonstrukce Evropy. Hlavní význam konference spočívá však ve výsledcích práce politické, jež možno shrnouti asi takto:

1. Konference byla prvním mezinárodním projevem politického a hospodářského společenství evropského po válce. Poprvé sešli se osobně vůdčí politikové všech států a společně jednali; to už znamená značný úspěch.

2. Rusko po své revoluci poprvé opět vstoupilo do styku s ostatní Evropou, vyšlo ze své isolace, navázalo styk, ve styku lom patrně zůstane, a nebezpečí válečných konfliktů mezi ním a ostatními státy do veliké míry zmizelo.

3. Ruský problém v poměru k Evropě objevil se evropským státům jasněji než dosud byl, zredukoval se na několik jednoduchých otázek, takže další jednání bude mnohem snazší. Různost komunistického Ruska s nekomunistickou Evropou jasně vynikla. Fakt, že se bude dál jednat v nově utvořené komisi v Haagu, dlužno pokládat za dobrou věc, neboť tím se kontakt s Ruskem udržuje.

4. Na konferenci postavila se řada důležitých otázek politiky evropské: vztahy spojenců mezi sebou, poměr francouzsko-anglicko-italský, situace Německa k Evropě, poměr Němců k Rusku, poměr Ameriky k otázce rekonstrukce Evropy, všeobecné směrnice evropské politiky vůbec. Je snad lépe, že řada otázek se objasnila, že skrytá kříse se veřejně objevila; také je tím umožněna lepší příprava pro postup v budoucností.

5. Malá Dohoda se osvědčila jako element pro evropskou politiku konsolidační, obhájila své zájmy úplně a vykonala tak úkol, který jí dali ti, kteří na jejím uskutečnění pracovali. Súčastněné státy zajistily této skupině mezinárodní vliv i pro budoucnost a prestyž jednotlivým jejím členům.

6. Československo samo během celé konference zabránilo všemu, co by v jakékoli formě bylo se dotklo jeho zájmů. Nebylo za celou konferenci jediného incidentu, jímž by bylo bývalo dotčeno. Podotýkám, že zástupcové sovětského Ruska se naší politiky vůči Rusku nijak nedotýkali, zejména nevysloven o našich legiích v Rusku úsudek, jaký jsme dříve slýchávali. Československo v duchu svých zásad a své politiky dosavadní, která doposavad vždy sloužila zájmům a ideám, jež byly ztělesněny v idei janovské konference, vydatně spolupracovala na rekonstrukci evropské. Přicházíme z konference ve svých zájmech a ve svých posicích nedotčení a již tím jsme posilnění.

Mluvit za těchto okolností o neúspěchu janovské konference a zavírat očí nad touto situací bylo by chybné a nespravedlivé. Nebylo-li docíleno toho, co organisátoři konference postavili si za cíl, došlo se přece k vážným resultátům, někdy ovšem velmi nečekaným; historik evropské politiky bude se muset rozhodně zastavit u janovské konference, politik musí uvažovat o ní, snažit se jí pochopit a vyvozovat pro praktickou politiku nutné důsledky.

Československá delegace před odjezdem do Janova nedělala si žádné iluse o výsledcích janovské konference. Zdůraznil jsem tehdy, že odcházíme na konferenci bez jakýchkoli zvláštních nadějí, ale také bez jakýchkoli obav. Nesouhlasil jsem s těmi, kteří konferenci zatracovali a kteří dnes mluví o velikém neúspěchu konference. Svolání její bylo velikým mezinárodním aktem. Politik, který má odpovědnost za politiku státu, má povinnost zaujmouti k takovému mezinárodnímu aktu stanovisko positivní, musí mít svůj program a přesně vytčený cíl. Kdyby zůstal v pose odmítavého, poškodil by tím velmi citelně zájmy státu, jejž zastupuje. To může si dovolit jen oposičník, jenž dělá oposici pro oposici a ten, kdo spokojuje se s negací. Zaujali jsme hned od počátku stanovisko střízlivé, kritické, neodmítavé; pokusili jsme se podle našich sil spolupracovati na programu konference a umožňovat smírné řešení konfliktů. Osvědčili jsme dobrou vůli všude a ke všem; tím mohli jsme zabránit všemu, co by bylo naše zájmy poškodilo.

V celém postupu zůstali jsme plně věrni dosavadní linii naší politiky, neodchýlili jsme se v nejmenším a zdůraznili znovu, že také pro budoucnost zůstane naše politika takovou. Na povolaných zástupcích lidu jest, aby naši činnost na konferenci janovské prozkoumali, zkontrolovali a posoudili. Sám mám vědomí plně vykonané národní a státní povinnosti. (Výborně! Dlouho trvající pochvala a potlesk. - Sen. Meissner [německy]: Přeložit! Nerozuměli jsme!)

Předseda: Byly mně podány dva návrhy. Prosím pana zapisovatele dr Krouského, aby byly přečteny.

Zapisovatel sen. dr Krouský (čte):

Návrh sen. dr Brabce, dr Franty, Donáta, R. Pánka, dr Procházky, Rozkošného, Svěceného, dr Soukupa, Zavorala a druhů:

>Podepsaní navrhují, aby o prohlášení pana ministerského předsedy zahájena byla debata dne 31. května 1922.<

Návrh sen. dr Hellera, Niessnera a soudr.:

>Navrhujeme, aby o prohlášení pana ministerského předsedy byla zahájena rozprava a aby počata byla ve středu 31. května 1922.<

Předseda (zvoní): Poněvadž oba návrhy jsou totožný, dám hlasovati o obou najednou. Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebylo námitek.) Není námitek.

Kdo souhlasí s těmito dvěma návrhy, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

Návrhy jsou přijaty a debata bude zahájena. 31. května.

Budeme pokračovati v projednávání denního pořadu.

Dalším řečníkem jest pan sen. Matuščák.

Sen. Matuščák: Slávny senát! Je mojou povinnosťou protestovať menom našej strany komunistickej proti takému despotickému zákonu, aký dnes tu pred náma leží. (Hlas: A co dělali Maďaři?) A poneváč to vy chcete urobiť, nie Maďari, vy to z Maďarska a Rakúska prebierate a dávate nám to na Slovensko, z toho dôvodu, poneváč tiež na Slovensku prebývam a zastupujem slovenský národ - mienim všeobecne slovenskú národnosť. (Sen. Svěcený: Jaká je to národnost všeobecně slovenská?)... čo na Slovensku obýva... (Smích a hlasy: Co je to za národnost?) To sú Slováci, Maďari, Nemci, to je tá národnosť. (Smích a různé výkřiky.) To je tá národnosť, áno ja neznám rozdielu medzi Čechmi nebo Nemcami, ja znám len človeka, len robotníka a občana tejto republiky a myslím, že všetci ľudia, ktorí na Slovensku obývajú, sú rovnoprávni občania republiky, jako naši bratia Česi. (Sen. Svěcený: To ano, to je pravda!)

Z tohoto dôvodu musím protestovať proti tomuto zákonu, lebo my na Slovensku máme zkúšok už dosť. Od začiatku našej republiky j sme mali len samou vojenskou diktatúru, štatárium, žandarmy, četnické bodáky, žaláre atd. Pod tým heslom bola robená a šírená vojenská diktatúra a štatárium, že na Slovensku sú nespoľahlivé živle, A preto teraz máme vojenskú diktatúru. My to dobre vieme v komunistickej strane, že sa to nerobily zákony proti tým Maďarom, ktorí sú maďaroni, ale robilo sa to proti robotníctvu, proti tým massám, ktoré malý tú povahu voľne mysleť a požadovať si demokratického práva pre všeobecný národ. (Hlas: V Rusku!) I v Rusku bývajú ľudia, ako si ty, súdruhu. A z tej príčiny vidíme, že sme tie zkúšky prežili, a ako to naša slávna vláda videla, že vzdor tomu, že s vojenskou diktatúrou a štatariom pracovala a četníci s bodákmi strieľali do robotníctva, do komunismu, ale tá strana komunistická neumrela, dnes je tá strana silnejšia, nezapri začiatku republiky. (Posmech.) Ako tá vláda sa dnes presvedčila, to ukázalo niečo, zrušila štatárium, zrušila voľnosť svolávať shromaždenia. Proti tomu predpokladu jedná návrh, ako zákon, čo zase klepalo na ústa národov a voľnej myšlienky.

Prosím, slávny senáte, tam, kde s takými zákony treba panovať, ako pre Slovensko, aký je pred nami, verte mi, slávny senáte, že s takým pokrokom nenarobíte si sympatií, a na Slovensku ten ľud, ktorý tam bydlí, nebude uznávať, že je to demokratický postup. Vláda by mohla radšie súrnejšie zákony doniesť, nie takýto zákon. (Hlas: S Ruskem, s Ruskem!) Proti tým velkokapitalistom máte zákony usniesť a nie proti chudobným kovodelníkom, aby prišli do žalára, to delnictvo sa ženie do verejnej revolúcie. Vláda má povinnosť, aby dokázala, že chce fakticky tiež pokoj vo svojej republike. A čo vidíme proti tomu? Proti nim zákona niet, ale zákon je proti robotníctvu. Fabriky sa zatvárajú, robotníctvo sa prepúšťa z práce, nemajú chudobní robotníci ničoho. Ako môže byť tento robotník dôverným občanom, za tej t. zv. demokratickej republiky, keď fakticky nevidí tu demokraticky postup, ktorý by odpovedal faktickej demokracii. My z našej strany komunistickej nemôžeme s týmto zákonom súhlasiť a velmi ľutujeme, že v poslaneckej snemovni od bratov Čechov toľko bratského citu nebolo, aby proti takýmto žalárskym, despotickým zákonom bolo hlasované, a hlasovali pre takéto zákony. (Hlas: Pořádní lidé!) Prečo ste tých neporiadnych ľudí vzali a ich okupovali? Nepovedajte, že na Slovensku je poriadok, ludia protestujú proti vám, poneváč si predstavujete, ako by Slovensko bolo ako akási Afrika lebo Ásia. Ani v Rakúsku ani v Maďarsku nebol taký zákon, ako teraz dávate. Teraz je horšie v Maďarsku, ja viem, ale dnes po 3 rokoch, jak náš pán ministerský predseda hovorí, konštatuji, že sa pomery konsolidujú. A smutná konsolidácia je to, keď musíme 10.000 dôstojníkov držať, 150.000 vojakov a letectvo, a okolo Prahy sú nové vojenské baraky a robotníctvo nemá kde bývať, v dierach, vagónoch, bydlí chudý národ, ale o takéto veci sa naša vláda nestará. Ale smutná republika je tá, ktorá na samých bodákoch je podeprená. (Hlas: Rusko!) Veľmi je smutné, keď sa budeme bodákmi konsolidovať a nebudeme sa dívať na to, aby národ mal chleba. (Hlas: Rusko má chleba!) Klaďte, vy agrárnici, aby ste dali zemedelcovi jeho pôdu a nevyhadzovali ho z práce. (Sen. Hrubý: Vy byste na ni nedělal!) Vy práve, pane kolego, máte sa sám rád, ale tých chudých zemedelcov... (Výkřiky.)... áno, prosím, vy máte peniaze, vy hezky vypadáte, ale tomu chudobnému zemedelcovi kosti trčia von a nemá čo jesť. (Hlas: Všeobecně, všude ne!) Všeobecně, všude!

Vážený senáte! Práve preto bych doporučoval našej vláde, že by za súrnejšie potrebovala, (Smích.) - áno, darmo sa vážení kolegovia smejete, to nie je do smiechu, poneváč, keď vláda nezakročí rýchle v týchto kovodelníckych záležitostiach robotníkov, dajte pozor, že môže niečo inšieho z toho vypadnúť. To je nebezpečné, keď dáte šírku k puškovému prachu a šírku zapálite. Musíte mysleť na to, aby nebol národ nútený k revolúcií. Poneváč kapitalisti sú podporovaní od našej vlády, majú tu veľkou silu a odvahu a ženu do revolúcie ten všeobecný robotný ľud.

A z tohoto dôvodu my z našej komunistickej strany proti tomuto zákonu budeme hlasovať a prosím vážených kolegov, pokiaľ faktične máte to demokratické smýšlanie v hlave a srdci, podporujte slovenských bratov a nedopusťte tomu, že by takýto despotický zákon bol zákonom. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Ke slovu přichází pan sen. dr Brabec. Uděluji mu slovo.

Sen. dr Brabec: Slavný senáte! Především bych se chtěl rozmluviti s těmi, kteří jsou mně nejblíž, kteří vlastně jsou podstatnou částí našeho národního těla, a řeknu hned, že je, Slováky, nerad vidím ve společnosti těch, kteří, dokud to měli v moci, potlačovali je, práv jim odpírali anebo lépe řečeno, vytvořili stav, dualismus v říši, aby jejich nejlepší spojenci, Maďaři, je mohli potlačovat a odnárodňovat.

Nepřítel neb odpůrce, který se ke mně blíží po utrpěném nezdaru, po zklamaných nadějích, promiňte, nemůže ve mně vzbuzovati důvěru. (Výborně!) A také myslím, chtějí-li přemýšleti ti, za které mluvil kol; Kovalik, ani jemu nemohou býti spojencem důvěryhodným, Tedy myslím, je jistě dobře býti na pozoru a nestavěti se s dřívějšími odpůrci do řady.

Bylo tu mluveno kol. Kovalikem a stěžováno si na provádění censury. Kdo čte >Slováka<, ví, jak censura vlastně nezasáhá, censuruje tam pouhý policejní úředník, tedy, orgán, o kterém kol. Kovalik má za to, že není vhodným orgánem pro tuto věc. Naproti tomu Ludová Politika je censurována vedoucím státním zástupcem dr Ostravicou, kterého jistě kol. Kovalik pokládá podle svých vývodů za vhodný orgán, a nechápu tudíž, že si stěžuje na censurování tohoto listu, poněvadž mám za to, že ten vhodný orgán právem zábavu je články v Ludové Politice a že tedy tam, píší způsobem, který nelze dobře ve spořádaném státě připustiti.

Co se týče škol, tu bych řekl jenom tolik, že je jistě potřebí dávati a vraceti školy, avšak národu, a nikoli politickým stranám, a také ne jiným orgánům a skupinám, (Tak jest!), třebas i náboženským. (Sen. dr Kovalik: Ty také nebudu do školy chodit, ale národ si toho žádá!) Národ si toho nežádá, pane kolego! Těchto škol žádají organisace určitých směrů a já myslím, že to ani není v jejich vlastním zájmu, aby se dožadovaly zvláštního školství, jestliže chceme dělati politiku, jak pan kol. Kovalik jistě právem řekl, politiku sbližování. Školy národní mohou sbližovati, ale školy organisací spíše budou, tvořiti skupiny občanstva na sebe nevražící a proti sobě postupující. (Sen. dr Kovalik: Proti tomu protestujeme! Belgie a Holandsko má své církevní školství, kebysme tam boli, ako je Belgie a Holandsko, byli bysme šťastlivi!) Na tuto námitku bych odpověděl, že není dobře odvolávati se na analogii jakoukoliv. Něco jiného jsou poměry v Belgii a Holandsku, a jiné jsou poměry u nás a specielně na Slovensku. Belgie a Holandsko se těší veliké svobodě dlouhou řadu let, a Slovensko teprve před nedávném bylo vyrváno ze spárů těch největších utlačovatelů. Tedy stav na Slovensku není takovým, jako je stav lidu v Belgii a Holandsku. Tedy analogie tato je zde nemístná. (Sen. dr Kovalik: Katolických škol sa nebojte!) Já se nebojím katolických škol, vždyť naše školy jsou dosti katolické, vždyť to víme, (Tak jest!), ale bude lépe, když vůbec nebudou míti takového úzkého vztahu k jednotlivým církvím a není dobře, aby byly školy ovládány církví, není toho ani potřebí, (Sen. dr Kovalik: Tak to Slovensko nezískáte!) církev potřebuje svobodu ku svému rozvoji a zabezpečení, ale nepotřebuje k tomu zvláštních škol. Slováci mají škol jistě slušný počet. Nevím, zdali je to hodně - bylo zde projeveno číslo 54 - ale tolik mohu jistě říci, že všichni budete se mnou souhlasiti, že budou-li jich potřebovati více, vymohou si je také a my jím jistě odporovati nebudeme.