Schůze zahájena v 16 hodin 10 minut.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr. Soukup.

Zapisovatelé: dr. Krouský, Svěcený.

110 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: dr. Dolanský, Aug. Novák, Srba, Staněk, dr. Šrobár, Tučný, Udržal.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič, jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trma1.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajuji schůzi.

Udělil jsem dovolenou pro tento týden sen. Hrejsovi, sen. dr. Daxnerovi, sen. Klimkovi, sen. dr. Schmidtovi, sen. Kotrbovi a sen. Smrtkovi.

Zástupce senátního tajemníka dr. Trmal (čte):

Tisk 1274. Zpráva I. ústavně-právního výboru, II. rozpočtového výboru o návrhu sen. dra Soukupa a spol. na změnu jednacího řádu senátu (tisk 1167).

Tisk 1237 až 1237/10. Odpověď ministra národní obrany na interpelaci sen. Klofáče a soudr. o zastavení výplaty odbytného těm poddůstojníkům z povolání (certifikatistům), kteří po převratu přestoupili do státní civilní služby (tisk 734).

Tisk 1237/1. Odpověď ministra veřejných prací na interpelaci sen. Trčky, Kotrby, Thoře a druhů, aby zákonné předpisy pro stavební ruch byly podřízenými úřady přesně a dochvilně vyřizovány (tisk 1005).

Tisk 1237/2. Odpověď vlády na interpelaci sen. Fahrnera a soudr. stran událostí, které se sběhly v Ústí n. L. dne 31. července t. r. (tisk 928).

Tisk 1237/3. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. dra Procházky, Valou-ška a soudr. o násilnostech, páchaných příslušníky československé církve proti katolíkům v Dubicku (tisk 740).

Tisk 1237/4. Odpověď vlády na interpelaci sen. Hrubého a spol. v příčině urážlivého jmenování republiky Československé v německém tisku (tisk 913).

Tisk 1237/5. Odpověď vlády na interpelaci sen. dra Spiegla a soudr. stran uplatňování nároků na část Hornoslezského území pro československo (tisk 1109/4).

Tisk 1237/6. Odpověď ministra financí na interpelaci sen. Trčky, Kotrby a spol. ohledně neudržitelných poměrů na hlavním celním úřadě v Hybernské ulici (tisk 1004).

Tisk 1237/7. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. Hartla, Oberleithnera a soudr. o nepřístojném výměru okresní politické správy ve Šternberků (tisk 1127).

Tisk 1237/8. Odpověď vlády na interpelaci sen. dra Naegle, dra Spiegla a soudr. o konfiskaci časopisu "Montagsblatt aus Böhmen" (tisk 1109/2).

Tisk 1237/9. Odpověď ministra národní obrany na interpelaci sen. K. Friedricha a soudr. ve příčině nedůstojného zacházení s nemocným německým vojínem (tisk 1109/1).

Tisk 1237/10. Odpověď ministra spravedlnosti na interpelaci sen. A. Friedricha a soudr. o výkupu propachtovaných pozemků (tisk 1035).

Tisk 1238 až 1238/8. Interpelace sen. dr. Spiegla, dr. Naegle a soudr. na vládu o zabavení německých novin "Bohemia" ze dne 1. listopadu 1921.

Tisk 1238/1. Interpelace sen. dra Ledebura-Wichelna a soudr. na ministra pro zahraniční obchod ve příčině opomíjení hlavního svazu průmyslu.

Tisk 1238/2. Interpelace sen. Hartla a soudr. na p. ministra vnitra ve příčině konečného provedení obecních voleb v Roketnici.

Tisk 1238/3. Interpelace sen. dr. Schmidta a soudr. na p. ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy ve věci neslovanských lékařů na Slovensku.

Tisk 1238/4. Interpelace sen. Knesche a soudr. na p. ministra národní obrany ve příčině zakročení vojenských úřadů proti brancům, kteří se při mobilisaci dostavili pozdě, anebo nedostavili vůbec, poněvadž se jim od úřadů nedostalo správného poučení.

Tisk 1238/5. Interpelace sen. Meissnera soudr. na veškerou vládu.

Tisk 1238/6. Interpellácia sen. Chlumeckého, dr. Hellera a súdruhov na pánov ministrov železnic, vnútra a pána ministra s plnou mocou pre Slovensko v záležitosti nezamestnaných železničiarov zvolenských.

Tisk 1238/7. Interpelace sen. Šachla, Šabaty a druhů na p. ministra financí ve příčině výpisu daní pro poplatníky začátkem každého roku od berních úřadů okresních.

Tisk 1238/8. Interpellácia sen. inž. Klimko, dr. Ledebura a jeho spoloč. na celu vládu ohľadom udelenia práva na výrobu a predaj petroleja společnosti "Standard Oil Company".

Zápisy o 93. až 98. schůzi senátu Národního shromáždění republiky československé ze dne 17., 19., 24., 25. a 31. ledna 1922.

Těsnopisecké zprávy o 96. a 100. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 25., 31. ledna a 6. února 1922.

Zápisy o 99. až 104. schůzi senátu Národního shromáždění republiky československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

výboru imunitnímu:

Žádost krajského soudu v Olomouci za svolení k trestnímu stíhání sen. Jindřicha Fritsche pro zločin dle §u 99 a 65 tr. z.

Místopředseda Kadlčák: Přikračuji k projednávání denního pořadu:

1. Pokračování v rozpravě o zprávě výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se stanoví změna finančního zákona ze dne 17. prosince 1920, čís. 682 Sb. 2. a n. a dodatek ke státnímu rozpočtu a rozpočtu státních investic na rok 1921. Tisk 1240.

Zpravodajem je pan sen. dr. Horáček.

K slovu jsou přihlášeni řečníci: sen. Lažo a sen. Jílek.

Uděluji slovo panu sen. Lažovi.

Sen. Lažo (rusky): Slavný senáte! Už tri roky žijeme v slobodnej československej republike a každého roku schvalujeme vždy väčšie i väčšie dane, a nikde nevidíme, že by sa polepšil osud biedneho národa. V nasej republike toľko malá časť karpatských dedín a miestočok bola naštivená vojnou, ale vláda do toho času nič neurobila, aby tým krajinám přišla s pomocou.

I v rozpočtu na tento rok nevidíme ani jednej položky, ktorá by ukazovala na to, že naša vláda zamýšľa urobiť dačo pre tie zničené okresy. A pomoci tam veľmi treba. Treba vám pánovia, vedieť, že skoro všetkie školy tak církevne jak i štátne, sú tam zničené, takže 8 rokov deti sa neučia čítať ani písať.

A veľká to hanba pre náš štát, že za 3 roky naša vláda nemohla sa postarať o to, aby aspoň rozbité školy opravila. Ale vidíme, že i v tomto roku budú ďalej stať holé múry a deti miesto do školy budú chodiť zas za kozami, lebo i v terajšom rozpočtu nič sa nespomína o rozbitých školách.

A na slovenskej Rusi - pre kultus ruskej národnosti na posmech, - rozpočet vykazuje sumu 890.000 Kč; za to pekne ďakujem; vidíme čo to značí. A pre rímsko-katolícky kultus je rozpočet na 18,713.000 Kč. Tak my ruský národ s Rímom ďalšie nechceme nič mať; naši starí otcovia boli pravoslavní, tedy i my vždy pravoslavní zostaneme a na ďalšie nedáme sebe robiť posmechu. Už my dosť slúžili Rímu, ako Israeliti kráľu Faraónu, a žiadame, abysme sa raz oslobodili.

Ale nie len pre školy a kultus vláda nič neurobila, ale za vojny boly tam zničené mosty i cesty a v rozpočtu minulého, roku bola veľká suma na ich napravenie, ale ani peňazí niet, ani cesty neboly napravené.

Keď vláda sa nepostarala o napravenie tých najpotrebnejších válečných škôd, tomu netreba sa čudovať, že pre samo obyvateľstvo vláda nedala žadnej pomoci. A ten národ tam žije vo velkej biede, o ktorej vy češi nemáte ani ponetia.

Celé dediny boly spálené a každý sa musel sám starať, aby si voľakú strechu nad hlavu postavil a aby si kúpil dajakú kravku a aby si volačo zasial lebo poľá boly pusté. Jedným slovom musel si kúpiť na novo celý inventár v gazdovstve.

Vláda nielen že nič neurobila pre to biedne obyvateľstvo, ale naložila naňho tie isté dané, jak i na druhých, ktorí vojnou nič neutrpeli; a na moju interpelláciu odpovedel minulého roku pán minister Černý, že sa postará, aby tie okresy boly od dané oslobodené.

Ale bohužiaľ, skončilo sa na sľuboch. Vypálené okresy nielen že neboly oslobodené od dané, ale tam daň bola ešte skoršie vybraná než kdekoľvek. A z čoho ten biedny národ má zaplatiť tie veľke dané, jaké my tu dnes naňho nakládáme. Na takej zemi ako je naša v Karpatech, gazda mnoho pracuje, ale osoh má malý, lebo ani toľko sa mu neurodí, aby sám so svojou rodinou sa mohol vyživiť. Nemôže predať ani zrna ani lichvy, pretože ho nemá a tiež zarobiť nemá kde.

Tu zostane len jedna cesta: ísť k židovi ' a zadĺžiť sa. Ale kedysi taký dlh nebol strašný, lebo gazda išiel na pár rokov do Ameriky a tým spôsobom dlhy pomalu zaplatil. Ale teraz chudobnému ťažko sa dostať do Ameriky, a tu v kraji nemá kde sebe zarobiť.

Ak to tak ďalej pojde, príde zas k tomu, že - ak to bolo pred 40 rokmi - všetky gazdovské zeme nájdu sa v úžerníckych rukách. Ale že by k tomu neprišlo, musí naša vláda vziať si na srdce položenie vypálených okresov. Vláda musí dať národu zárobok, a tým cieľom povinná je začať budovať železnicu z Bardyjova cez Svidník a Stropkov do Medzi Laborca alebo do Humenného.

A táto železnica bude mať pre štát veľmi veľký význam, lebo nielen urobí bezkydské hory prístupnými, ale urobí počiatok k využitiu prírodných bohatstiev, jakými naše Karpaty sú preplnené. Tým spôsobom i štát bude mať veľký osoh, i biedny národ bude mať kde sebe na živobytie zarobiť.

Okrem toho povinna bola by sa vláda zaujímať o reguláciu riek, ktoré každého roku robia veľké škody, ako na poliach tak i na cestách. Voda z horských potokov vystúpi a všetko zabiera. Maďari začali regulovať, ale pre vojnu nedokončili.

Ministerstvo zemedelstva nariadilo, aby tie zeme, kde boly kedysi hory, boly znovu zasádzáné horou; bola by to veľmi dobrá robota, keby jej nekazili naši úradníci. Úradníci v našich horách tak vykládajú zákon o lesoch, že všetky tie zemi, kde sa neorá a neseje, patria k lesom. Takým spôsobom zabrali gazdom polia i pastviska, takže gazda nebude mať teraz kde pásť ani jednu kravku.

Naša zem je málo plodná a preto gazdovia sa starali, dochovať co najviacej lichvy; preto nielen hôr im treba, ale i pastviska, aby na čom malí dochovať lichvu, ovce, lebo z oviec gazda má i vlnu, i mlieko, i najlepší hnoj.

Nebudem ďalšie hovořiť o biede obyvateľstva okresov zničených vojnou. Oni sú v tak veľkej núdzi, že je až divno, že vláda až dosial' na nich neobrátila pozornost'. Pravda, že tam ťažko dostať sa z Prahy alebo z Bratislavy, ale predsa za 3 roky stálo zato aspoň raz pozrieť na tie okresy, kde sa odbývala svetová vojna.

Kto bol v našich horách i videť tu núdzu, v akej tam národ žije, ten zrozumie, ak súrne potrebná je tam pomoc.

Dnes ja ako predstaviteľ tých najchudobnejších obyvateľov nasej republiky považoval som za svoju povinnosť pripomenúť československej vláde, že do toho času nesplnila svojich povinností. Mám nadeje, že nebudem museť pripomínať to ešte raz.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Jílkovi.

Sen. Jílek: Slavný senáte! Bylo zde mnoho stesků, že máme ještě projednávati dodatečný rozpočet. Je sice pravda, jsme začátečníci a v mnohých věcech ještě neumíme chodit, jsme ještě v dětských střevíčkách, ale je ovšem potřebí, abychom tyto dětské střevíčky již jednou odhodili.

Ti pánové, kteří si zde nejvíce stěžovali, že se podává dodatečný rozpočet, ať si dají ruku na srdce a přiznají si, kolik viny je na nás samých, že dodatečný rozpočet jest předložen! Kolik nás ještě chodilo s různými návrhy a doplněními na vládu! Tím vším se zvýšilo vydání. A zvláště - opakuji to ještě jedenkráte - ti, kteří nejvíce naříkají, že se předkládá dodatečný rozpočet, kdyby se zamyslili, musili by říci: my sami máme největší vinu na tom, poněvadž, kdybychom nebyli chodili s dodatečnými návrhy, nebylo by bývalo také třeba dodatečného rozpočtu.

To jest jedna věc. Ale, velevážení pánové, mluví se stále u nás: šetřit, šetřit ve státním rozpočtu a ve státní správě, všude jen šetřit! Je pravda, že se musíme naučiti šetřit, ale nejenom státní správa, nýbrž veškeré občanstvo musí se šetrnosti naučiti. Všichni se musí naučiti šetřiti, poněvadž je to samozřejmé. Ale dnes slyšíme se všech stran hlasy: "Ať to stát zaplatí!" Ale když potom na ty, kteří říkají, "ať to stát zaplatí", přijde platiti daně, nadávají na vládu, nadávají na ministra financí, že mají platiti, ačkoliv před tím ustavičně křičeli: "Ať to stát zaplatí!" Pánové, není tomu dávno, po vánočních svátcích, mnozí z vás dostávali jste přípisy z jednotlivých obcí, kde si obce stěžovaly, že úřednictvu a učitelstvu byly o něco sníženy platy, a mezi jiným se v těchto přípisech píše: Jsme ochotni nésti veškery daně a ještě větší daně, aby se mohly všechny náklady tyto hraditi. A pánové, jsou obce, jako česká Třebová, Pelhřimov, Hronov atd., které zase na jedné straně neustále chodí na vládu, aby jim dala peníze, že obce nemohou unésti břemen finančních, ale na druhé straně křičí: "Ať to stát zaplatí!"

Pánové, to jsou tedy všechny naše chyby a vady, to jsou takřka ty dětské střevíčky, ve kterých ještě pořád chodíme, zapomínajíce, že vlastně ten stát jsme my sami, že tím státem není snad někdo cizí, nýbrž že všechno občanstvo tvoří stát a že tudíž všechno občanstvo musí také šetřiti. Když občanstvo samo ustavičně žene vládu a sněmovnu i senát do stálých nových vydání, nesmí pak naříkati na daně. Ale velikou vinu na tom, že naše občanstvo nedovede šetřiti, má také naše žurnalistika. Naše žurnalistika by právě měla naše obecenstvo vychovávati k tomu, že když chce šetrnost od vlády, musí také samo šetřiti a ne ještě různými články občanstvo podpichovati: Chtějte to neb ono, ať to stát zaplatí! Lehko se říká: Ať to stát zaplatí, stejně jako v obcích se mnohdy říká: Ať to obec zaplatí! Když však se má platiti skutečně, nastane všeobecný nářek. Tím jsem chtěl říci, kdo kolikráte má vinu na tom, že máme zde ještě dodatečný rozpočet a že jej máme schvalovati. Zkrátka a dobře nejenom vláda, nýbrž i občanstvo samo nese vinu na tom. Má-li se šetřiti, musí se napřed naučiti také občanstvo šetrnosti a občanstvo musí samo poslancům, svým zástupcům, připomínati ustavičně, aby se šetřilo. Když nešetří občanstvo, těžko pak aby šetřila vláda.

Dále se, slavný senáte, ustavičně u nás naříká na veliké daně. Ale dejme si ruku na srdce a přiznejme si: Kdyby se bývalo Rakousko nerozpadlo a kdyby bylo bývalo zůstalo celé tak, jak bylo po té strašné prohrané válce, myslíte si, že těch daní jsme platili méně? Dost možná, že ještě více jsme jich měli. A velevážení řekněme si, jak by se nám bylo bývalo vedlo v tom Rakousku, kde naši sousedi a naši přátelé Němci již dobře se připravovali podle lineckého programu, co s námi Čechy budou dělat? Nejen, že bychom musili platit tytéž daně, ale byli bychom bývali více zažili v oboru otázek jazykových, školských atd. Tedy, vážení pánové, každý rozumný poplatník dnes musí říci, že daně se platiti musejí, poněvadž stát má výdaje, které musí platit. Chci však z tohoto místa upozorniti na to, co dělá daně poplatnictvu častokráte nesnesitelnými, že nejsou totiž správně a spravedlivě vyměřovány. Velevážení pánové, to bolí mnohdy toho poplatníka-živnostníka, který pracuje s jedním dělníkem, že má platiti větší daň než živnostník, který pracuje s pěti dělníky, anebo takový rolník, který má 10 měr pole a plstí větší daň než rolník, který má 50-60 měr. Takových případů je celá, řada, a tu by měly naše berní úřady k tomu hledět, aby skutečně správně a spravedlivě byly daně předpisovány. Myslíte si, že to nebolí toho živnostníka, když ihned nezaplatí předepsanou daň a jest proto exekvován, kdežto akciové podniky neplatí již od roku 1915 žádných daní? Tam to vězí také. V okresu třebíčském na př. je papírna, která patří společnosti "Ebelmuhle", a tato továrna nemá od roku 1915 předepsány daně.

Obce, které mají odvádět přirážky, které mají rozpočet obecní, nedostanou žádných přirážek a ničeho. Pánové, nesmějí se šetřiti velcí a uvalovati břemena jen na malé. Takové akciové podniky ať platí. Bude-li se takto pokračovati a bude-li finanční správa šetřiti akciových podniků, pak bude nejlépe, aby všichni živnostníci vždy po dvou až po třech utvořili akciovou společnost a pak nemusí platiti žádných daní. Nic jiného jim nebude zbývat, jen to. Pánové, jak pak to vypadá v obcích, když takový podnik, taková továrna nemá předepsány daně a ničeho neplatí a obec následkem toho nedostane obecních přirážek? Obce se zadlužuje a pak konec konců neví kam z místa, kam a jak.

Ještě chci však na něco upozorniti, co se děje tam, kde obce platí daně. Upozorňuji slavnou správu finanční na to, že naše berní okresy na venkově již za dva a v mnohých obcích za tři roky vybraly přirážky a obcím ničeho nedaly. Tím nastává pak ovšem rozvrat v obci. Dostal jsem řadu stížností, kdy obce nedostaly za rok 1921 a 1920 - a ještě mají nedoplatky za rok 1919 - ničeho z vybraných přirážek obecních. Pánové, jak pak může obec hospodařiti?Pak se nesmíte divit,že v mnohých obcích jest rozvrat a že obec nemůže z místa, poněvadž, když nedostane přirážky, musí dělati dluhy, což působí obcím obtíže. Proto tedy říkám, že neobtěžuje tak občanstvo, že daně platí, ale tíží občanstvo to, že daně nejsou spravedlivě rozděleny, že se hledí vždycky více došlápnouti na ty menší než na ty větší poplatníky.

Velevážení pánové! Jest zde v poslední době - a doposud ještě není všechno urovnáno - stávka uhelná. Právě při té příležitostí mně napadá něco, co zde musím říci, že totiž si musíme více všímati uhlí a uhelných dolů. Řekněme si to upřímně, že máme nezaměstnanost v jiných průmyslech, na tom má také částečnou vinu uhlí, drahota uhlí, která způsobuje, že průmysl nemůže konkurovat s cizinou. (Sen. Jarolim [německy]: Když horníci budou zadarmo pracovat, bude uhlí v Praze jen o dvě koruny lacinější!) Pánové, jest potřebí, aby zde vláda něco udělala, a to v prvé řadě, aby daň z uhlí byla odstraněna. Ale, velevážení pánové, ne aby vláda odstranila daň z uhlí, a těžaři mohli při tom vydělávati více. Doposud při výrobě uhlí v nejlepším případě dostane horník 6 K za metrák, 4 K činí daň, 8 K dovoz, tedy 17-18 K stojí uhlí. To je vydání. Ale pánové, zač ho platíme, mnoho-li vydělá těžař a mnoho-li vydělá velkoobchod? Ti vydělají jednou tolik a při některém uhlí dvakrát tolik a proto jest potřebí, když se má uleviti, aby průmysl mohl býti udržen v chodu, nesahat na to skutečné vydání a z těch 6 K to brát, ale brát z těch 20, 24 a 36 K, u majitelů dolů a u obchodníků s uhlím. Zkrátka a dobře jest potřebí, aby zde byl zákon, že těžaři, majitelé dolů nesmějí ze své akce míti více, než obnáší občanský zisk, a jestli mají více, ať jim to stát sebere. Rozumí se samo sebou, že když budou vidět, že stát jim ty velké výdělky nenechá, budou prodávat uhlí laciněji, bude lacinější provoz v továrnách a nebude tolik nezaměstnanosti, poněvadž nastane konkurence.

Já bych se tedy silně za to přimlouval, má-li náš průmysl skutečně prospívati, aby uhlí bylo zlevněno, a to nejen o dávku uhelnou o 4 koruny, nýbrž aby se obchodníkům a těžařům, kteří vydělávají jednou tolik než jest výrobní cena, na zisky sáhlo a řeklo se, vy musíte také sleviti. Tam toho bude v prvé řadě potřebí. Tedy to jsou ty největší obtíže, které se nám dnes působí. Podívejte se, že v každém závodě drahota uhlí zdržuje a ohrožuje celý provoz. Já se za to přimlouvám, aby se sáhlo na ty velké výdělky těžařů, obchodníků s uhlím a zvláště velkoobchodníků.

Dále, velevážení, chci ještě poukázati na to, že když dnes parlament zákony vydává, jest také potřebí, aby jich bylo šetřeno a aby byly prováděny do poslední písmeny. Když státní úředník nedovede šetřiti zákonů, jak pak toho můžeme žádati od toho obyčejného občana? Pánové, když na berním úřadě řekne úředník - jako se stalo v Hranicích, že poslanci jsou štváči - vyhnat je - když to řekne státní úředník obyčejnému občanu, jak to pak vypadá? To pak je nešetření zákonů, a když nemá takovýto člověk úctu k zákonu, jak ji může míti ten obyčejný člověk?

To jsou - ne, abych snad, velevážení pánové, zde mluvil a chtěl někoho napadat - dětské nemoci, které tu máme. Chceme-li je vyléčit, musíme o nich vědět, pakli však o nich nebudeme vědět, je veškerá práce marná.

Ještě při této příležitosti upozorňuji na jednu věc! Když se vydávají nařízení nebo zákony, pak jest potřeba je také plnit. Podívejte se, všude je chřipka! Děti jsou všude nastuzeny a ve školách jsou předpisy vydány, jak se třeba proti chřipce chránit. Ale, velevážení pánové, co se začasto děje? Škola začasto bývá příčinou, zejména venkovská škola, že se děti nachladí. Takové dítě jde třeba půl hodiny do školy, a poněvadž je zima, utíká. Aby se pak nepošpinila podlaha, bývá někde škola otvírána teprve pět minut před osmou hodinou, takže děti, které přišly třebas už o půl osmé hodině, - jsou to zejména děti z venkova - musejí často před školou stát a čekat, a tak se stává, že se často nachladí. (Hlas: Kde se to stalo?) To máte ve všech školách napořád, a já řeknu, že u nás, v samotné Třebíči, musejí děti stát před školou. (Ale to nejsou přespolní!) To jsou přespolní, poněvadž domácí vědí, kdy mají jít. Když se taková nařízení vydávají, je potřebí, aby se jim také vycházelo vstříc. V létě to jde, ale v zimě! - Neříkám, že je zde vinen řídící učitel, rozumný učitel to neudělá, někde jest toho vinen školník, řídící učitel si toho nevšimne, a potom ovšem jsou takové následky.

Mám ještě jednu takovou bolest. Mluví se pořád o zdraví. Na obecných i na občanských školách, zvláště na dívčích vyučují v poslední třídě vaření. Zde je potřebí, aby při tomto vaření jiným způsobem se postupovalo. Výnos ministerský sice praví, že děti, co uvaří, mají také samy snísti. Ale to neznamená, že se může těm dětem hroziti, jako se to činí: jak to nebudete jísti, dostanete špatnou známku z mravů. Přece sami, kdo máte děti, víte, že dítě nemůže všecko jísti, že nesnese všechna jídla. Proto by ten výnos neměl býti tak přísný, aby děti, co uvařily musily také snísti, nýbrž mělo by býti podotknuto: jen pokud jim to zdraví dovolí, poněvadž pak se stává, že dítě zbytečně onemocní. Na jedné straně se říká, že je nutno chrániti děti před nemocí a na druhé straně působí se přímý opak.

Dále, velevážení, má-li republika naše se udržeti, je zde potřebí pevné většiny, ale bylo by si také přáti, aby koalované strany, které tu většinu tvoří, skutečně pevně se semkly a ne aby jedna druhou kolikráte zbytečně dráždila, (Výborně! Tak jest!) ale aby se pevně semkly dohromady a hleděly upevniti náš stát a naši republiku. (Tak jest!)

Prohlašuji, že budeme hlasovati pro rozpočet. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Ke slovu není nikdo dále přihlášen. Rozprava je skončena. Prosím, aby byly přečteny podané resoluce.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Resoluční návrh sen. Karla Friedricha, Fahrnera, dr. Naegle a soudr.:

"Vláda se vyzývá, aby při nastávajících poradách o stabilisaci platů státních zaměstnanců a učitelů a jiných veřejných zaměstnanců organisace těchto zaměstnanců uznala za veřejnoprávní korporace a aby je přibírala k rozhodování o všech otázkách, které se dotýkají jejich zájmů."

Resoluční návrh sen. Karla Friedricha, dra Naegle, Fahrnera a soudr.:

"Vláda se vyzývá, aby při nastávající poradě o stabilisaci platů státních zaměstnanců a učitelů pečovala o to, aby rozdíl mezi požitky nynějších pensistů a požitky pensistů dle nového zákona odstraněn byl tím, že se všem dřívějším pensistům zvyšují požitky dle zásad nového zákona."

Resoluční návrh sen. Karla Friedricha, Fahrnera, dra Naegle a soudr.:

"Vláda se vyzývá, aby ještě před stabilisaci platů státních zaměstnanců a učitelů předložila novelu k zákonu ze dne 21. prosince 1921, č. 495 Sb. z. a n., dle níž má § l tohoto zákona, zníti takto:

§ 1. Civilním a vojenským státním zaměstnancům, dělníkům a učitelům.

(ostatně zůstává dřívější znění).

§ 2 uvedeného zákona má odpadnouti."

Resoluční návrh sen. Karla Friedricha, Fahrnera, dra Naegle a soudruhů:

"Vláda se vyzývá, aby bez prodlení vyhověla resoluci, kterou při projednávání zákona o srážkách platů úřednických podaly strany většiny a kterou celý senát schválil, aby totiž ihned byla dosazena komise pro odbourávání cen."

Resoluční návrh sen. dra Hilgenreinera a soudruhů:

"Vláda se vyzývá, aby případný dodatečný rozpočet předkládala vždy nejpozději v jarním zasedání."

Resoluční návrh sen. Linka, dr. Wiechowskiho a soudruhů k tisku č. 1240:

"Vláda se vyzývá, aby co nejdříve předložila osnovu zákona, ve kteréž:

1. Služební povinnost v činné službě vojenské se snižuje ze 24 měsíců na 12 měsíců.

2. Mírový stav vojska se snižuje ze 150.000 mužů na 75.000 mužů.

1. Povinnost činné služby po dobu 24 měsíců byla od počátku myšlena pouze jakožto stadium přechodní. Nyní se ukazuje, že největší vojenská moc světová, Francie, snižuje vojenskou služební povinnost ze 36 měsíců na 18 měsíců, tudíž o polovici. To dokazuje, že i Francie uznala, že nynější dlouhá doba činné služební povinnosti není odůvodněna. Pro československo zajisté postačí povinnost jednoroční činné služby, ze kteréžto příčiny činíme svrchu uvedený návrh.

2. Za příčinou Karlova puče prohlásila vláda opětně, že po odstranění, nebezpečí, jež hrozí z Uher, přikročí ke snížení mírového stavu armády. Nebezpečí jest odstraněno, československo žije se všemi sousedními státy v přátelských vztazích. S velkou jich částí uzavřelo dokonce spojenectví. Ani z Uher nehrozí již nebezpečí, poněvadž za příčinou Karlova puče bylo usneseno odzbrojiti Uhry. Následkem toho nastal okamžik, aby splněn byl slib, jejž vláda učinila."

Místopředseda Kadlčak (zvoní): Uděluji závěrečné slovo zpravodaji p. sen. dr. Horáčkovi.

Zpravodaj sen. dr. Horáček: Slavný senáte! Nehodlám dále protahovati debatu a nemíním tedy odpovídati na všeliké podněty a námitky, které zde byly pronášeny od různých pánů řečníků. Chci jenom několik poznámek přičiniti k výkladům pana ministra financí.

Především mne těší, že pan ministr financí také uznal, že dnešní napětí daňové u nás - a týká se to nejenom daní nepřímých, nýbrž zajisté i daní přímých - je tak vysoké, že dalšího stupňování nesnese. Ale bylo by mne bývalo ještě více těšilo, kdyby nám býval mohl pan ministr financí poskytnouti naděje, že toto napětí daňové bude v budoucnosti nějakým způsobem zmírněno. Uznávám ovšem, že dnešní veliké výdaje státní vyžadují také velikých obětí se strany občanstva, ale na druhé straně třeba přece jenom uvážiti, co jest větším zlem, máme-li snad vykazovati nějaký malý schodek v rozpočtu, anebo máme-li dále daně stále zvyšovati. A tu po mém skromném soudě i malý schodek v rozpočtu, v jistých případech je zlem menším - nehledě k tomu, že vždycky podněcuje spíše k spořivosti - než stálé zvyšování daní, které může pak ohrožovati celé hospodářství národní veškerého obyvatelstva.