Místo tohoto zázraku ovšem dostavily se zlé důsledky. Stejně hrozivě se počala šířiti u nás nezaměstnanost, bohužel u nás, kde bylo tolik a tolik práce zapotřebí. Stávající nedostatek a bída se množily a z nedostatečných státních fondů začaly se vypláceti kromě nutných podpor invalidům a sirotám veliké obnosy jako podpora v nezaměstnanosti, stoupající drahota nutila upravovati nově a nově platy zřízenců, úředníků státních a soukromých, zvyšovati mzdy dělníkům za mnohdy spalnou a nedbale vykonanou práci, což se mnohdy ještě děje dnes. (Sen. Jarolim [německy]: Bylo to neodůvodněno? Stoupají-li ceny potravin, musí následovati mzdy!)

Rozumím, samo sebou, ale právě na to poukazuji, velevážený pane kolego, že je to v důsledku toho. Prosím, mně se nemůže vyčítat, že bych chtěl tímto způsobem útočiti proti dělnictvu proto, poněvadž mám příležitost mluviti a jednati s dělnictvem, v tom bezprostředním styku s ním býti a reelně s ním zacházet. Račte sledovat, rozumíte-li trochu česky - vy ovšem ano - celý postup mé řeči. To není útok proti dělnictvu, to je jen ukázka vývoje té dotyčné situace, jak se vytvořila. Tedy pokračuji. Místa úřednická pro vedení státní správy, obsazována byla zhusta málo schopnými a někde i škodlivými živly, a tak chaos stoupal den ode dne, k čemuž družila se pak na konec i právní nejistota.

Korunu tomu nasadili jsme dalším udržováním státního hospodaření, našimi ústřednami s jejich úžasnou korupcí a nehospodářstvím, kde desítky a sta milionů ztrácely se v neviditelnu. Bylo-li co zachyceno, přísně se netrestalo, a netrestá se dosud, naopak nalezlo se vždycky tisíce omluv pro každý takový přečin neb i zločin. Přímo frapantním případem takovým je náš obilní ústav, jeho likvidace atd. Při tom nemluvím ani o konsumech. Různá ministerstva obchodovala pod firmou státu tak, že zpravidla profitovalo při tom snad jen hejno jednatelů, ale stát už prodělal anebo vydělal jen velmi málo, anebo nic.

To jsou ovšem samé věci, které hospodářství našeho státu nemohly povznésti, naopak je velmi zatěžovaly a jeho vývoj brzdily. Chyby se ovšem dělaly všude a budou se dělati dále, ale to není omluvou pro nás a pro naše zvláštní hospodářství, kde chyby se periodicky opakují a špatný systém vědomě dále se udržuje, je opravdu přímo k zoufání, když chyby a vady se vidí, veřejně se mluví o nich, ale dělají se vesele dále. Proto jistě správně pravím, že ne tak o rozpočtu samém a jeho vysokých číslicích máme dnes mluviti, jako spíše o těch chybách a vadách, o příčinách a důsledcích, z nichž zbytečné výdaje a škody státu povstávají. Ovšem nejen o nich mluvit, nýbrž je povinností každého poctivého politika, energicky se zasaditi o jejich odstranění, poněvadž jinak bychom mohli mluviti nadarmo, a to by byla zdravá politika hospodářská pro stát a jeho občany.

Na počátku své řeči jsem se zmínil též o nesprávné výchově lidu. Je to otázka dosti vážná i proto, že její důsledky pro stát sám jsou dosti povážlivé a s celou otázkou také souvisejí. Kdybychom bývali šli po převratu mezi lid pracující a řekli mu po pravdě, čeho republika od něho potřebuje, to jest houževnatou a pilnou práci - ale byli bychom museli jíti všichni - ručím za to, že ten poctivý lid byl by poslechl jistě rozumné rady a přinesl každou žádanou další oběť, když daleko větší břemena a oběti i fysické za válečných let musel přinášeti svému nejúhlavnějšímu nepříteli a proti svému přesvědčení. To se také nestalo a místo práce a spořivosti začali jsme dělati kavalíry, místo abychom si práce přidali, jsme si jí ubrali. O práci a pilném tvoření, které před válkou znamenalo jistý druh cti a lidské nezbytnosti, namnoze i radostné využití času, dnes a po převratu - to podtrhuji - se psalo, píše a mluví jako o něčem strašně obtížném a nesnesitelném. Ve mnohých místech, odpusťte, že to řeknu - najmě socialistických - budí se odpor k poctivé fysické práci, anebo se přeceňuje a důsledek toho je, obecná nechuť a nespokojenost, každodenní nové požadavky, nedbalé vykonávání úkolů, zahálka a z ní prýštící neřesti a na konec houfné utíkání od práce fysické.

Dnes bohužel musím prohlásiti a všichni to vidíte, že došli jsme tak daleko, že v celé republice každý by chtěl buď jen obchodovat, anebo sloužit - ovšem lehce. Fysické prácí se každý dovede co možná rychle vyhnouti. Nechci ukazovati na drastický případ, že pro zaměstnání v místnosti se dvěma - dostanete sta nabídek, ale k těžší práci - nikoliv. Všechno se hrne za fantomem lehce žiti, dělati pána. Je to důsledek zvláštního, nazírání jisté části naší společnosti na fysický výkon pracujícího lidu. Mám za to, že náš president Masaryk, když činil návštěvy u dělnictva, šel projeviti úctu i vážnost práci. (Pochvala.) Vážení pánové, je beze sporů prosím, že jiného účelu to nemá a že tento vážený pracovník zcela přirozeně dává vzor lidu, jak práce fysické si má vážiti.

V otázce Školského vzděláni a věci chtěl jsem promluviti také několik slov, a sice o školském vzdělání našeho dorostu, naší mládeže, kde bych si přál také určité reformy. Škol středních, zdá se mi, že máme nadbytek, oproti školám řemeslnickým, odborným, průmyslovým atd., zejména pokud jsou ve správě státu.

Vezměte statistiku středních a vysokých škol, jejich absolventů, a uvidíte čísla přímo závratná. Naše vysoké školství chrlí ročně přes 28-29 tisíc absolvovaných právníků, lékařů, filosofů, inženýrů atd. K tomu připočtěte absolventy škol středních, kterých je úžasné množství, a obdržíte armádu inteligentních lidí, (Hlas: Proletářů!) - bohužel, kterých my nemůžeme zaměstnati. Považte to strašlivé zklamání těch nadšených mladých hlav, které prodělávají nesmírně těžké dnešní poměry. Dnes se studuje za obrovských obětí, dnes to stojí obrovské peníze ty rodiče. Avšak venkoncem facit toho je, že ten pilný student, když absolvuje, nemůže dostati odměny za svou velikou práci, již věnoval polovinu svého nejlepšího života.

Chtěl bych se zmíniti ještě v tom případě o reformě, jakou bych si přál v učebné osnově, poněvadž mám zkušenost, že tam je celá obrovská spousta věcí, které tam nenáležejí, a které by mohly býti úplně postrádány. Zejména bych si přál, aby ta osnova odpovídala praktickému životu, aby se na př. vyloučily jazyky mrtvé a vyučovalo se jazykům živým.

Na vysokých školách měl bych současně několik přání, a to, aby se vyloučily věci, které tam nepatří a které se životem nesouvisejí, abychom se přizpůsobili daným poměrům, potřebám atd. Současně bych akcentoval dávný náš požadavek, aby se konečně zřídila stolice pro živnostenské právo při naší vysoké škole. Vždyť celé živnostenské právo se odbývá v naší právnické fakultě na 18 stránkách přednáškových listů. Prakse nám nejlépe ukazuje důležitost této věci. Když přijde některý mladý absolvent práv k okresní politické správě, kde má říditi tyto věci živnostenské velmi spletité a důležité, takový mladý člověk, který třeba má nejlepší úmysly, ale nemá žádnou praksi, studuje dlouhá léta na úkor živnostníka samotného.

Byla by to ještě dlouhá řada věcí, kdybych chtěl poukázati na všechny nedostatky. Bylo by to sice ve prospěch státu a společnosti, ale vzhledem k tomu, že můj čas je velice krátce a spora vyměřen, musím ukončiti.

Chtěl jsem ještě poukázat -- a jistě by to zajímalo celý slavný senát - na naše státní hospodaření nejen pokud se týká ústředen, ale na naše státní podnikání a přál bych si, abychom zařídili naše státní podniky v tom směru, aby odpovídaly technice a methodám soukromého podnikání. Současně by nám výborně prospělo, kdybychom naše státní hospodářské podniky odpolitisovali.

Jedno však nemohu, vážení pánové, přejíti: To jest naše hazardování s majetkem republiky. Naši veřejnost rozrušila zpráva o předání nebo postoupení práv republiky na těžení nafty americko-francouzské společností "Standard". Neznám celý obsah dotyčné smlouvy, ale chtěl bych jedno říci. Máme vyzkoušeno, že stát i za daných těžkých poměrů, zvláště pracovních, na tom vydělává na příklad Kbelské doly vynášejí ročně i přes nepřekonatelné překážky, které bych mohl uvésti, 80 milionů - kdežto my chtěli jsme také přenechat právo těžební v těchto dolech za 60 milionů korun. A při tom jsme ještě dva měsíce tam zaháleli pro nedostatek uhlí, které ministerstvo veřejných prací nemohlo svému vlastnímu podniku dodat, 500 dělníků chodilo dva měsíce sem a tam a při tom se vydělalo ještě 80 milionů, tedy o 20 milionů plus, než co měla dáti ona společnost. A nyní se jedná o zadání celého komplexu v celé Československé republice, vyjímaje několik jednotlivých místních těžíren cizí společnosti. My prý k samostatnému podnikání jsme příliš nepřipraveni finančně i jinak, tak že prý je to jakási nutnost - ať již politická neb hospodářská otázka neb cokoli chce. Tvrdím, když máme stamiliony a když ne vyhazování - račte dovolit abych aspoň řekl - prohospodařování, myslím, že bychom aspoň jednoho sta milionů mohli použit k tomu, abychom si rozšířili území naftové, zejména když naše doly ve Kbelech dávají výtěžek oleje, kdežto nafta nalézaná v jiných oblastech, zejména na Moravě, jest lehká, to jest nafta, která v sobě obsahuje petrolej, benzin a pod., kdežto olejů co nejmeme. Dnes přechází vše to do rukou americké společnosti, která sice dává nám určitá práva - my nějakým capartem také se na tom účastníme a můžeme z toho těžit, také máme nad tím jakousi kontrolu - ale prese všechno bych se přimlouval za to, kdyby to bylo možno, aby stát zůstal podnikatelem, zejména v takovém objektu, kde je možno nabýti obrovských milionů. - A to si můžeme říci otevřeně, i když ta konkurence do budoucnosti jest čím dále větší, že to bude mít cenu. Mnohé státy jako Amerika, Anglie, dnes - jak víme - přeměňují všechno loďstvo na topení petrolejem a naftou a opouštějí topeni uhlím. Myslím, že neposledním důvodem nabídky společnosti Standard byl tento moment, poněvadž může vyzískati Amerika velmi co potřebuje.

Ale vezměme to ještě z jiného stanoviska. Když nemůžem podnikat sami, tedy prvním příkazem každého státu jest, aby zaměstnával svoje lidi a aby současně uplatnil svůj vlastní kapitál. V té příčině mohu říci otevřeně, že se tomu nestalo úplně zadost a mě to neuspokojuje, že tato smlouva - jak se nazývá výhodná, s americkou společností Standard - nesjednala se s českými bankami, které se otevřeně nabízely Já mám doklady o tom, že dávaly dostatečný kapitál, začáteční obnos 50 mil. korun. To bylo odmítnuto pro formální chybu, podle nejnovějšího zákona... atd. Nebylo to prostě do posledního puntíku právnicky celé - jak bylo řečeno v ministerstvu veřejných prací panem ministerským radou Schmausem, nemůže se uvažovati o té nabídce, poněvadž je formálně vadná. Myslím, že jest to vysoce důležité, poněvadž myslím, že by tyto podniky i při veliké režii přinášely veliké a ohromné miliony, zejména když stůněme na nedostatek lehké nafty. To jest ta státní nutnost o které bylo mluveno, že jeden inženýr nehledal na Slovensku naftu, ale našel ji a hned pak získal společnost českých bank.

Chtěl jsem ukončiti, ale dovolíte, když se ještě zmíním - laskavosti pana předsedajícího - ke konci o daních, živnostnictvu atd. Chci apelovati opravdu, na sociální cítění a spravedlnost všech dobrých lidí. Jest úžasné, jak dnes naše drobné a střední živnostnictvo trpí těmi zvláštními poměry, které zavládly zejména v praksi našich berních úřadů. Vyměřování daní našeho lidu vede se takovým způsobem, že již kol. Thoř včera a kolegové v dolní sněmovně na několika případech znázornili, že předepsané daně činí o 100-150 až 200% více nežli celý čistý zisk. Při tom musíme uvážiti, že našemu živnostníku nepovoluje se vyšší zisk než 10%. Na takové banky, pivovary a podobné podniky tovární nebere se zřetele, když vyplácejí 90 až 100% dividendy a nějakou superdividendu, ale náš člověk nesmí vydělati více než 10%. Vydělá-li 11%, je za to jedno procento hnán k lichevnímu soudu a mám za to, že jsou mezi nimi i dělníci. Jistě, pánové, budete míti vědomi, že celá řada dělníků obchodovala tajně. Když byli přistiženi, že obchodovali, ne na metráky nebo vagóny, ale cigaretami, dostali podle zákona lichevního, který s takovou blahovůlí byl odhlasován, bez třídění 6 měsíců a 10 tisíc korun pokuty. Když se uváží stagnace ve všech živnostech, zejména stavebních, když se uváži dané, které musí platiti a režie s živením rodiny, tedy jistě na druhé straně musí ten člověk hledat nějaký způsob, aby udržel svoji existenci. A prosím, jakmile dopustí se nějakého přehmatu, vydělá-li o jednu korunku více, hned jest tu lichevní soud a žádná milost, žádné odvolání. Člověk, který zavraždil ženu, dostal na Smíchově 3 měsíce podmínečně, ale člověk, který s bídou sežene pro své děti několik haléřů, několik korun, pyká beze všeho za své veliké provinění, co mu nadiktovalo naše moderní zákonodárství.

Nechci se dlouho rozšiřovati, poněvadž jsem již nadužil trpělivosti našeho pana předsedajícího. Dnes jsem byl při určité intervenci přítomen u pana sekčního šéfa Poláka v ministerstvu spravedlnosti, kde jsem si stěžoval na tyto poměry. Říkám a tvrdím, že proti lichvě jsme, i kdyby to bylo u vlastního bratra, přimluvím se, aby dostal více, když zasluhuje. Ale kde jsou určité nyance trestu, prosím, aby se to posuzovalo podle trestního anebo soukromého práva. Pan sekční šéf Polák mi odpověděl, že návrh novelisace tohoto lichevního zákona již dávno, váženi pánové, byl podán, že jej, zkoumá naše slavná "pětka", kde se jedná pouze o praktické seznání, že jsme opravdu chybili jako v celé řadě zákonů. Museli jsme si nechat vyčísti od pana presidenta nebo od praktické veřejnosti, že to neodpovídá našemu praktickému životu. Jest to podáno v "pětce" a tam ten dotyčný vládní návrh dosud visí.

Já nevím, kdo má na tom zájem, ale myslím, že jak strany socialistické, tak i měšťanské měly by tomuto bezpráví učiniti konec. To platí, myslím, i pro agrárníky, neboť 5 tito jsou stejně trestáni jako my. Každý musí bezpodmínečně míti na tom interes, aby podle svého činu byl trestán.

Hlasovati budu pro tento rozpočet, poněvadž mi k tomu nutí veliká, upřímná, poctivá láska k vlasti, láska k této naší ohrožené republice a zejména, váženi pánové mne k tomu nutí současně i ta veliká a mnohdy tak vroucně projevovaná "láska a oběti" p. kolegů Jesserů, Hellerů a Hartlů et consortes, která by mohla býti tak důkladná, až by nás udusila. (Potlesk.)

Místopředseda sen. Niessner: Uděluji dále slovo p. sen. Kiesewetterovi.

Sen. Kiesewetter (německy): Slavný senáte! Stará politická poučka praví, že činitelé, kteří se uplatnili při tvoření nějakého státu, působí i později, vtiskují mu svoji podstatu, právě tak, jako dle staré zkušenosti souvisí politika vnitřní s politikou vnější. Při tvoření vašeho, československého státu, spolupůsobil národní fanatismus. Chápeme vaše národní tužby, které jste už po léta nosili v srdci a chápeme také, že tyto tužby po převratu, tedy v době hodně revoluční, nabyly fanatického rázu, s kterým se spojilo opojení z vítězství, jehož jste dobyli nikoli vy, nýbrž západní mocnosti. Uznali bychom to, ale od oné bouřlivé doby uplynula už tři léta a vlny oné nenávisti proti všemu nečeskému se ještě ani zdaleka neuklidnily, takže vaše nenávist proti Němcům se zdá býti zcela chorobná.

Druhý činitel, který spolupůsobil při tvořeni vašeho státu, byla vítězná síla západních mocností, která, jak známo, měla ráz imperialistický. Západní mocnosti vtiskly vašemu státu ráz, ráz státu násilnického a vojenského a obzvláště určily tomuto státu i podobu, která nedopadla právě strategicky šťastně. Stal se hlavně nástrojem Francie proti Němcům a vaše politika je namířena hlavně proti Němcům, což přiznal ve své řeči nedávno i váš ministr věcí zahraničních, když prohlásil, že se bude říditi ve své zahraniční politice politikou Francouzů a Poláků. Ježto však francouzská a polská politika jest Němcům nepřátelská, jest a musí býti samozřejmě i politika Československa Němcům nepřátelskou. Nesmíte si to s vašimi stvořiteli pokaziti. Že tomu tak je, ukázalo se obzvláště z toho, jak se chovalo Československo nedávno při rozdělení Horního Slezska. Senátor soudr. dr Heller poukázal přece na to obšírně ve své řeči dnes ráno.

Vy, pánové z české strany, honosíte se svou demokracii, ale při střízlivějším pozorování není na ní mnoho. I dohodové státy se vychloubají svou demokratičností, ale jak vypadá? Anglie a Itálie má v čele své demokracie krále a Francouzové se svou armádou čítající 800000 mužů stálého vojska, pocítili ohnisko evropské reakce. Před sto lety bylo Jinak. Tehdy byla Francie průkopníkem svobody, rovnosti, bratrství. Paříž jmenovala německého básníka Bedřicha Schillera svým čestným měšťanem a Goethe sympatisoval s revolučními Francouzi, kteří přinášeli přes Rýn do Německa nový společenský řád. Vy, pánové z české většiny, jste nyní ve vleku tohoto šovinistického, vojenského státu. Německá a Rakouská republika jsou jiné povahy, mají jiný původ. Jako vaše republika a revoluce, kterou jste pomáhali roznítiti, byla národnostní, tak byly to sociální síly, které tvořily po shroucení války republiku Rakouskou. Také v Německu byla to sociální revoluce, která odstranila Hohenzollerny a utvořila republiku. Z tohoto důvodu působí socialismus v Rakousku a v Německu pronikavěji než u nás. Rakouští sociální demokraté byli s to po rozvratu říše habsburské vstoupiti do vlády a mohli jí vtisknouti svůj ráz až do doby, kdy občanské strany opět tak sesílily, že nabyly vrchu, avšak socialisté jsou stále ještě rozhodující a směrodatní pro trvání republiky a totéž platí i o Německu. I Německá republika má silně socialistický ráž, kdežto vy, pánové z české sociálně demokratické strany, jste ve vládě vaší republiky jen pátým kolem u vozu. Vy jste pouze ve vleku, rozhodujícími nejste a z toho důvodu není právě chytré dělat spolu vládní politiku. Avšak nenávist, kterou máte proti všemu německému, jest velmi špatným rádcem. Chápu ovšem odpor, který jste měli proti staré káznici národů, proti Rakousku. Tak jsme je vždy nazývali - já jsem starý sociální demokrat a často ještě příliš daleko zajdu v těchto výrazech. Rakousko, stará káznice národů, kde Němci byli dozorci! Chápu také nenávist, kterou jste pociťovali proti představitelům prusko-německého vojenského mocnářství, avšak chci vás jen varovati, pánové z české sociálně demokratické strany, abyste ve svém státě nepropadli také úloze občanských stran ve starém Rakousku, abyste se také nestalí dozorci v této káznici národů. Jsme tudíž toho mínění, že tato nenávist není na místě. Neboť v Rakousku a Německu už není starého panství Pruských velkohubých junkerů. V Německu máme republiku se silným socialistickým nátěrem a jako si pruská kasta pánů a junkerů znepřátelila svět, jako se toto nepřátelství světa přeneslo na celý německý národ, takže byl německý národ v této světové válce poražen, tak by se mohlo státi, že i vy byste si svou politikou přivodili nenávist světa. Němci, kteří jsou nyní u vesla, získají si zcela určitě ve světě přátele a prvními z těchto přátel měli byste býti vy, vy pánové na pravici; vy měli byste nahlédnouti, že Dohoda nebude snad věčně trvat, že i ona se může jednou, jako každý spolek národů, rozpadnouti a praskání v krovech tohoto spolku meto by vám býti výstrahou, abyste v čas obrátili a smířili se se svým nejbližším sousedem. S námi můžete mír uzavříti. My sociální demokraté jsme ochotni pracovati uvnitř tohoto státu pro socialismus, jako jsme to činili ve starém Rakousku a jako jsme se ve starém Rakousku zasazovali o autonomii všech národů, tak i vy byste měli v zájmu udrženi tohoto státu dbáti o to, abyste nám, nečeským národnostem, přiznali samosprávu ve všech kulturních věcech. Čím déle s tím otálíte, čím déle to odkládáte, tím nebezpečnější to může býti pro vás, pro trvání tohoto státu, Zdá se mi, jako byste v takových případech, jako všechny vládnoucí strany, přeceňovali svojí sílu a nepozorovali, jak uvnitř v trámoví je vaše panství ohroženo, jak je vaše panství podkopáno, až najednou bude sopkou otřeseno a smeteno.

Jděte tedy do sebe a obraťte, nechceme nadpráví, jenom stejná práva, jako vy všichni. Avšak až do té doby, dokud nám nevyjdete vstříc, musíme setrvat v oposici, s niž, jak doufáme, získáme pro svoji socialistickou věc více, než kdybychom byli ve většině a své voliče přinutili, aby s námi šli cestou necestou a aby se voliči od nás odvrátili. Budeme i nadále kritisovati základy tohoto státu, k jehož úpravě jsme nebyli přibráni. Budeme i nadále bojovati proti militarismu, proti kterému jsme vždy měli namířeno. Dle našeho mínění jest tento militarismus podoben upíru, který ssaje krev ze žil evropských národů, který odsuzuje u nás 150.000 mladých mužů k zahálce v kasárnách, ohrožuje neustále mír a vyžaduje u nás nákladu téměř 4 miliard, s výdaji na policii a četnictvo daleko více než 4 miliardy. Spotřebuje 22% celého rozpočtu. Na 12 mužů připadne jeden důstojník, na 3 muže jeden poddůstojník, 12 mužů má představeného, ale teprve 60 dětí jednoho učitele. A přece myslím, že dospělé osoby, které se na vojně učí, mohou se snáze obeznámiti s cvičením ve zbrani, než děti od 5 do 8 let se svými úlohami. Platy důstojníků, kteří jsou přece většinou z panujících kruhů, činí 336 milionů a platy mužstva 126 milionů. Francouzská vojenská mise vyžaduje 13 milionů korun. Výdaje na stravování armády činí 507 milionů, o 200 milionů více než loni, ačkoli množství a jakost stravy není nikterak lepší, než byla v uplynulých 24 měsících. Proč pak o 200 milionů více? O to bylo více dáno agrárníkům, kteří dodali potraviny, nebo obchodníkům, zkrátka vydalo se více - důkaz, že pro vojsko je peněz dost a dost, kdežto pro osvětové účely, pro starobní péči a pod. není jich dostatek.

Obzvláště se školou se zachází macešsky Dostává sotva třetinu toho, co vojsko. Kapitola "škola" jest nejsmutnějším odstavcem rozpočtu. Zde se jeví nejzřetelněji vaše nepřátelství k Němcům, neboř až dosud bylo asi 1600 německých tříd zrušeno, německé školy jsou zabírány, pro nové německé školy není peněz, ano dokonce i žádosti o vyučování Češtině na německých školách jsou zakládány nebo zamítány. Z toho plyne, že nechcete, aby se německé děti v německých školách učili češtině, vy byste nejraději - jinak šito nedovedu vysvětliti - vnutili německé děti do českých škol. (Výkřiky, odpor v lavicích českých.) U nás v Trutnově bylo zřízeno před více než dvěma lety české reformní gymnasium. A kolik myslíte, že chodí českých dětí z Trutnova do tohoto gymnasia? Celkem 16 dětí, kdežto 81 žáků dochází z českých osad na míle vzdálených, na př. z Červeného Kostelce, Opice, Kdyně, Svatoňovic. Den co den dojíždí 43 žáků do Trutnova a zpět zvláštním vlakem, ačkoli Úpice, české město, odkud tito žáci přijíždějí, sama chtěla míti tuto školu. Bránili jsme se v Trutnově proti zřízení, gymnasia a poněvadž jsme věděli, že v Úpici si přejí míti takové reformní gymnasium, dotázali jsme se obecního zastupitelstva v Úpici. Ano - odpověděli nám - jsme ochotni je převzíti, chtěli, bychom je míti. Avšak nebylo zřízeno v Úpici, nýbrž v Trutnově, ačkoliv je nutno dopravovati děti do Trutnova zvláštním vlakem. Neměli jsme místnosti pro tuto školu a byly tudíž zabrány přirozeně místnosti městského domu. t j. byly násilně obsazeny a až do dnes jsme za to nedostali ani krejcaru nájmu.

Pánové, můžete si přeci mysleti, že Němci nemají ze zřízení takové školy zádně radosti, ale jsou i mezi vámi myslící lidé, kteří nenacházejí zalíbení v menšinových školách. Tak byla minulou neděli v Trutnově schůze českých menšin z východních Čech, na níž se mluvilo hlavně o menšinových školách. Na jednacím poradě bylo pět bodů a každý bod jednal nebo končil stížností na menšinové školy. Tóro shromáždění bylo svoláno českými sociálními demokraty. Přirozeně zúčastnily se také německé občanské strany a všichni čeští úředníci okresního hejtmanství; byl přítomen také vysoký funkcionář poslanecké sněmovny. A když si čeští řečníci jeden po druhém požalovali na utiskování, jež prý musí zakoušeti od Němců a jak prý musí menšinové školy bojovati, povstal ke konci tento funkcionář poslanecké sněmovny a projevil podiv, že je možno žádati ještě více. Pravil: "Co pak si myslíte, máře sta a sta takových škol, které nemohou sni žít ani umřít, jich vydržování stojí miliony a které jste nám již pověsili na krk, a pořád ještě nemáte dosti. Pořád chcete míti ještě více? Nechtě takových věcí, tím zacházíte na narodnostně-bolševické cesty!" Tak mluvil tento muž jehož jméno neuvádím, ale můžete se je dověděti. Důkaz, že i mezi Čechy jsou výjimky. Mnozí jsou toho názoru, že jest naprosto nevhodno v německých obcích zřizovati české školy a posílati tam české děti z dalekého okolí. Nesmíte si myslet, že těmito opatřeními, která Němce pobuřují, Němce si podmaniti. Před staletími, kdy u malých národů nebylo ještě vyvinuto národní cítění, podařilo se tu a tam světskému a duchovnímu absolutismu setříti jazykové a národní vlastnosti. Avšak v nynější době, kdy nejširší vrstvy touží po autonomii, je nemožno Němce v tomto státě, kteří tvoří dobrou třetinu obyvatelstva, snad zničiti nebo i jen vážně poškoditi. V dějinách světových není příkladu, že by malý národ, jako jste vy - tím vás nechci nijak snižovati - mohl nějak rušiti velký národ v jeho celku. Můžete snad přispěti k tomu, že nedojde k připojení Rakouska k Německu, ale konec konců jednou k tomu přece jen dojde, o tom jsem přesvědčen, jednou by se mohlo také státi, že by německé oblasti Československé republiky připadly Německu. Ale to není nutné, říkám já. My se můžeme dobře snésti a uvnitř Československého státu snažiti o vytvoření velkého socialistického Svazu národů, jenž pak nebude znáti žádného znásilňování národů.

A ještě několik slov o odluce stát a školy od církve. Očekáváme je přece, poněvadž ministerstvo slíbilo, že tato věc bude už jednou konečně upravena. Přál bych si jen, aby z toho bylo něco pořádného, nestačí jen sešpulit ústa, je nutno také jednou pořádné zahvízdat. My sociální demokraté měli jsme to vždycky v programu, že církev má býti odloučena od školy a státu. Nechceme tím nikoho znásilňovati. Chceme jenom zabrániti, aby děti rodičů, kteří nedbají o náboženství, nebyly nuceny účastniti se vyučování náboženství. Chceme, aby stát neplatil ani haléře na vydržování duchovenstva kteréhokoli vyznání. Kdo se chce modliti a potřebuje k vykonávání své pobožnosti duchovního, ať si ho platí. (Sen. Walló [německy]: Pak odvrhujete základ, na nimž stavíte! Výkřiky. Sen. Löw [německy]: Stavíme na jiné skále. Sen. Walló [německy]- Divím se, že jste tak starý a tak mluvíte!) Nechci se tím podrobněji zabývati. Máme za to, že vyučování náboženství musí spočívati na svobodném, vědeckém podkladě a báje a pohádky o stvoření světa o andělích a o Bohu ať si nechají zbožni pro sebe a dělají s nimi co chtějí. Nebudeme jich v jejich poměru k Pánu Bohu rušiti. Avšak ani my nechceme býti rušeni. Chceme, aby místo náboženství bylo vyučováno ve škole morálce. (Výkřiky sen. Walló [německy]. ) Morálce, která vrcholí v zásadě: "Co nechceš, aby ti jiní činili, nečiň ty jim!" (Výkřiky) My pozemské bytosti nemáme orgánů pro věci nadzemské, my toho nemůžeme chápati. Řekl bych skoro... (Sen. Walló [německy]: To je základ pořádného života.)

Místopředseda Niessner: Pan senátor Walló nemá slovo.

Sen. Kiesewetter (pokračuje): Dále žádám zrušení jakéhokoli školního platu a pomůcky k vyučování aby byly chudým dětem rozdávány z veřejných prostředků zdarma.

Na konec jen prohlašuji, poněvadž nemáme k vládě vůbec důvěry, že budeme hlasovati proti rozpočtu. (Potlesk.)

Místopředseda Niessner (zvoní): Slovo má pan sen. Časný.

Sen. Časný: Slavný senáte! Jistě příslušníků naší strany nemile a těžce se dotýká, když spoluzakladatel sociálně-demokratické strany kolega Kiesewetter mluví takovým způsobem o československé straně sociálně-demokratické. On dotýká se nepokojů v Německu, Rakousku a mluví o vojenství ve Francii a praví; že my podporujeme v Československé republice snahy militarismu a že jsme velmi slabými, abychom ostatním stranám čeliti mohli a nazývá nás pátým kolem u vozu. My sociální demokraté českoslovenští nikdy, ani této doby nezpronevěřili jsme se zásadám sociální demokracie. Ale že nacházíme se ve svazku s ostatními českými stranami a se stranami měšťáckými, nesou valnou vinu na tom němečtí sociální demokraté. Jejich povinností bylo a je, aby stáli v řadách těch, kteří jistě jsou věrni svoji zásadě.... (Sen. Jarolim: [německy]: To se u nás také stane!) Oni praví, že jsou ochotni v tomto státě pro socialismus pracovati. To připouštím v plné míře, ale chceme-li pro socialismus v tomto státě pracovati, je naší povinnosti, abychom hledali všecky cesty k tomu, abychom platně pro socialismus ve státě uplatniti se mohli. Oni praví pro nás, že my nepracujeme pro uplatnění zásad sociálně-demokratických ve státě a volají na nás, abychom se obrátili. To můžeme, a myslím, že plným právem a více říci německým sociálním demokratům, aby oni se obrátili a uznali tu velkou snahu naši po uplatnění zásad sociálně-demokratických.