Pánové, nejen naší veřejnosti a našemu Národnímu shromáždění, ale také veřejnosti zahraniční vláda naše dává znovu plné garancie, že nám nejde o nic jiného než o to, aby byl konec s celým tím systémem habsburským, že jde o to, abychom uplatnili mírové smlouvy a že jde o to, abychom se postavili proti hrozící reakci a v žádném směru ani jedna litera mírové smlouvy nebude a nemůže s naší strany býti porušena. (Výborně! - Sen. Kouša: Abychom měli pokoj!)

Za těchto okolností nemohu nežli učiniti znovu apel k naší veřejnosti, aby s klidem a rozvahou sledovala události. Vláda ví, jaké jsou její povinnosti, a znovu prohlašujeme, že tyto všechny těžkosti, které se nám dnes postavily v cestu, budeme se snažiti vyřešiti takovým způsobem, aby to bylo co nejklidnější, abychom nemusili užíti těch nejvážnějších prostředků, a znovu zdůrazňuji, že bychom se neodvážili jich použíti, kdybychom k tomu nebyli přinuceni. Vláda za těchto okolností ví, jaká je její povinnost. Konala tuto povinnost s největší rozhodností, jsouc podporována veřejným míněním, které se ukazovalo tou jednotou našich stran. Zejména také tím, že jsme prohlásili, že se nejednalo jen o stanovisko vládní strany anebo o stanovisko československého lidu, věděli jsme, že také zdravý instinkt lidu německého a jiných národností velmi dobře věděl, co to znamená republika, velmi dobře věděl, co znamená republikánská svoboda, a proto tam, kde mu to bylo možno, dal na jevo, že stanovisko, které vláda od prvního okamžiku zaujala, bylo stanovisko zdravé, správné a v každém směru musí býti takto sledováno až do konce. V tomto smyslu, pánové, Vás mohu ujistiti, že vláda jest si vědoma své povinnosti a bude tuto povinnost nadále pro republiku sledovati až do konce. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Byly mi podány dva souhlasné návrhy, a to pánů senátorů Jaroše, dra Krouského, dra Horáčka a opata Zavorala, aby o vládním prohlášení zahájena byla debata. Návrhy tyto jsou dostatečně podporovány.

Kdo s těmito návrhy souhlasí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrhy se přijímají a debata se zahajuje.

Přihlášení řečníci jsou: Sen. dr. Soukup, Niessner, Jelinek.

Uděluji slovo panu senátoru dru Soukupovi.

Senátor dr. Soukup: Vážený senáte! Bylo mi uloženo, abych jménem všech klubů československých v senátě, sociálně-demokratického, republikánského, čsl. socialistického, lidového, národně demokratického a živnostenského prohlásil:

Třetí rok trvání republiky československé se právě naplnil. Po velké a nikdy ne-umdlévající práci tříleté stojí tu dnes stát československý pevný a ucelený, schopen plniti svoje poslání, jež si vložil v čele své listiny ústavní; upevniti dokonale jednotu národa, zavésti spravedlivé řády v republice, zajistiti pokojný rozvoj domoviny československé, prospěti obecnému blahu všech občanů tohoto státu, zabezpečiti požehnání svobody pokolením příštím a přičleniti se do společnosti národů jako člen vzdělaný, mírumilovný, demokratický a pokrokový.

My jsme jistě učinili doposud vše, co bylo v našich silách, abychom postupně zacelovali rány, které lidu našemu i všemu lidstvu ostatnímu zasadila válka světová. My jsme po těžkých svízelích konečně dospěli tam, že v čelo správy státní vstoupila demokratická vláda parlamentární, že jsme přistoupili k jednání o úpravu nejpalčivějších otázek finančních, o zavedení rovnováhy do našeho státního rozpočtu, o řádné pracovní a platové ekonomii ve státní administrativě, o cestách ke stabilisaci naší měny, o úpravě našeho vývozu a dovozu, o řádné zásobování našeho lidu, zejména jeho vrstev nemajetných, o rychlém a spravedlivém, provedení reformy pozemkové, o zaopatření našich invalidů, starců, chudých vdov a sirotků, o úpravu poměrů mezi státem a církvemi při šetření jak svobody náboženství, tak svrchovanosti státu, o upevnění a prohloubení národnostního soužití v republice a zachování míru v celé střední Evropě.

Program byl náš pořádek, sociální spravedlnost, tvůrčí práce, chléb a mír pro všechen lid naší.republiky. Bez našeho zavinění byli jsme v tomto svém poctivém přičinění náhle přerušeni. Řekli jsme otevřeně, potvrdili to všichni naši sousedé a stalo se,to společným přesvědčením, communis opinio, nejen Velké Dohody, ale celého v pravdě kulturního světa, že nikdy a za žádných okolností by nebylo možno srovnati se ctí národa našeho československého, se ctí pravé demokracie a všelidské civilisace, kdyby se na některý trůn rozkotané monarchie měl vrátiti příslušník rodu, jenž ve všech stoletích minulých, ale zejména v této válce světové, uvalil tolik utrpení na lidstvo, že dějiny národů nemají toho příkladu.

Pan ministerský předseda nám zde ve svém prohlášení potvrdil něco neslýchaného. Habsburský rod, jenž již tolikráte provokoval celý svět, odvážil se ještě dnes provokace nové a opravdu bezpříkladné. Karel Habsburg zrušil slovo dané pohostinné vládě švýcarské, přiletěl do Maďarska, aby mocí znovu uchvátil vládu a trůn v této nešťastné zemi. Mezi námi ani na okamžik nebylo a není žádné pochybnosti o tom, co tento čin znamená. To není ničím jiným, nežli potupením všech mírových smluv, vyzváním demokracie celého světa a pokusem o rozvrat míru v celé střední Evropě.

Rod Habsburgů jako exponent mezinárodní reakce chystá se znovu pokračovati ve-svém díle ještě dnes, kdy se ještě dávno nesrovnaly hroby milionů mrtvých 'a nevyschlo moře slz nespočítaných vdov a sirotků. Příslušník habsburského rodu na trůně maďarském znamená nový feudálně oligarchický imperialismus maďarské šlechty a novou válku - nepřetržitou propagandu a nepřetržité pokusy živlů maďarských o povstání na Slovensku, stejně jako v Sedmihradsku, Baňatě, Chorvatsku a Slavonii, nepřetržité úsilí o rozvrat sousedních států, nepřetržité útoky na republiku Rakouskou - znamená současně středisko monarchistické propagandy v celém Německu - nekonečné občanské války uvnitř národů, nebezpečí uvržení všech států střední Evropy do nových plamenů záhuby a zkázy, které hrozí rozkotati nejenom všechno to, co jsme mravenčí prací poválečnou vybudovali, nýbrž zničiti ještě všechno to poslední, co zůstalo doposud ušetřeno válkou světovou. V této chvíli jsme s presidentem a vládou naší republiky všichni do jednoho bez výjimky za jedno v přesvědčení, že nelze čekati, až tento nový zločin bude naplněn, nýbrž že jsme před svědomím a budoucností všeho svého národa československého a před očima demokracie celého světa povinni vystoupiti na obranu lidstva okamžitě, pevně a všemi prostředky.

V této chvíli znovu zdůrazňujeme a před bělým světem poznovu projevujeme dávno poznanou pravdu, že otázka rodu habsburského není žádnou vnitřní otázkou národa maďarského, nýbrž že jest otázkou všech národů, otázkou mezinárodní. My jsme jistě poslední, kteří bychom se chtěli jakýmkoliv způsobem vměšovati do vnitřních záležitostí státu maďarského, a my jistě poctivě a vřele toužíme po tom, abychom se skutečným maďarským národem, tím dobrým a přičinlivým lidem maďarským, žili v trvalém upřímném a přátelském sousedství. Ale skutečná vůle tohoto maďarského lidu jest dnes vojenskou diktaturou pověstné maďarské oligarchie úplně umlčena. Habsburg v Budapešti neznamená pak ani zde nic jiného, nežli upevnění této na světě nejbrutálnější šlechtické a kapitalistické oligarchie, nové bezpříkladné zotročení maďarského lidu, nové vyhánění tisíců do Ameriky a nové katastrofy, maďarského státu. Naše obrana proti Habsburgům není proto také ve své podstatě ničím jiným, nežli obranou ztýraného a zmučeného lidu maďarského před tyranií jeho největších nepřátel a jeho povznesením ke společnému světlu demokratických zřízení republikánských, k novému životu a k nové budoucnosti.

Byl zde zástupcem sociálních demokratů německých tlumočen názor, že by snad v obraně proti poslední provokaci habsburské nebylo třeba sáhnouti k prostředkům nejkrajnějším. Tomuto stanovisku nelze přiznati správnosti. My, Bůh ví, jistě nepatříme k těm, kteří by lehkomyslně sahali ke zbraním. My jsme již tolikráte poctivě osvědčili, že jsme a chceme povždy zůstati eminentním činitelem míru ve střední Evropě. My jsme přinesli již tolik obětí i nejbolestnějších, jen abychom udrželi dobrou shodu se svými sousedy. My svým úsilím jistě již několikráte aktivně zasáhli a prosadili, že se mnohým válečným konfliktům předešlo. Nás proto jistě nemůže postihnouti odpovědnost ani za jedinou lehkomyslně prolitou krůpěj krve a ani za jediný zmařený život lidský. Ale dle našeho nejpečlivějšího uvážení a nejhlubšího přesvědčení bylo by pošetilostí a chybou přímo osudnou, kdyby otázka habsburského vpádu do země maďarské měla býti řešena nějakou blokádou hospodářskou nebo předložena k rozhodčímu soudu Společnosti národů. Každý takovýto postup znamenal by jen odklad a odklad by nebyl ničím jiným, nežli posílením habsburských aspirací a mezinárodní reakce po celé Evropě. Blokáda hospodářská nebyla s to povaliti bezpříkladnou hrůzovládu Horthyovu a nepřivodila by také konec Habsburgů. Republika rakouská není ještě ani dnes v držení Burgenlandu, který jí přikázaly smlouvy mírové, a maďarské bandy loupí a vraždí dál na pomezí Dolních Rakous a Štýrska.

Také rozhodčí soud Společnosti národů není jistě povolán, aby rozhodoval tam, kde se jedná již jen o res judicata, věc rozhodnutou a o pouhou exekuci verdiktu již dávno vyneseného. V plnění pochopení toho volá také sociální demokracie v republice rakouské organisované dělnictvo německé do zbraní. "Arbeiter-Zeitung" ve Vídni napsala v neděli: "Soudruzi, republika jest v nebezpečí. Není svobody hoden, kdo, si ji nedovede uhájiti. Do zbraně, soudruzi! Žádné otálení, žádné váhání. Každá hodina může přinésti nebezpečí. Branná moc republiky Vás volá! Vy přijdete! Naším prvním úkolem jest doplnění branné moci! Ku předu! žádnou nerozvážnost! žádné ukvapení! žádné zbytečné rozčilení! My chceme mír! My si nepřejeme žádného nového krveprolévání! Ale kdo by nás chtěl znovu podmaniti Habsburgům, toho přijmeme se zbraní v ruce, odhodláni k boji na život a na smrt!" (Výborně! Potlesk.)

Tak mluví orgán německého dělnictva v republice Rakouské. Tím více jsme si a musíme si býti vědomi své historické zodpovědnosti v této chvíli my, v republice Československé, kterým jde nad to o dovršení našeho národního vzkříšení z hrobu celých století, do něhož nás uvrhla habsburská tyranie, kteří víme, že zde jednáme jako mandatáři celé světové demokracie a kteří víme, že válka proti Habsburgům znamená mír lidstvu. Teď přišel okamžik, kdy miliony pokojných rodin občanských musí býti zbaveny věčného nepokoje a kdy příšera habsburské restaurace musí býti jednou pro vždy sražená k zemi.

My dnes vzpomínáme slov.našeho presidenta, pronesených daleko na stepích ruských k našim legiím československým: "Že my, Čechové, jsme se rozhodli postaviti se docela jasně a radikálně proti Habsburgům, to vyplývá z celé naší historie a z celého našeho vývoje národního. Jsme rozhodnuti protestovati proti habsburskému násilí, a my teď už nechceme od Habsburgů nic, než aby nám dali pokoj. My jsme súčtovali s dynastií nadobro. Habsburgové si za světové války vedli jako Tataři v českých a slovenských zemích. Toho nikdo z nás nesmí zapomenouti. Krev prolitá Habsburgy volá o pomstu, vy spravedlivým hněvem je zničíte. Habsburgové nedovedli se starati o své národy, a kdybychom i nechtěli, musíme se postaviti proti nim, protože je to rod ničemný a neschopný."

Proto mám za to, že věc tato musí býti provedena až do konce, usque ad finem, abychom znovu mluvili s Masarykem, když v Budapešti v delegaci rakouské zvedl boj proti úkladné diplomacii Aehrenthalově na obranu Jugoslávie. Zatčením Karla Habsburga není a nemůže býti tento ohromný problém rozřešen. S Habsburgem musí padnouti vše, co stojí s ním a vedle něho. Epigon degenerovaného rodu by se byl sám nikdy neodvážil provokace celého světa, kdyby se nebyl opíral o pevné mocnosti, které žily v klamné představě, že jejich doby se vrátily. Se zničením všech aspirací rodu habsburského musí kráčeti ruku v ruce úplné odzbrojení maďarské oligarchie. Mírová smlouva trianonská ze dne 4. června 1920 musí býti splněna do poslední litery. Maďarsko podle čl. 102 této smlouvy již dávno mělo demobilisovati, vydati své zbraně a střelivo, omeziti výrobu válečného materiálu na jedinou továrnu, vydati všechny své torpedovky, monitory a ozbrojené lodice, své řiditelné vzducholodi a míti pohotově jenom 35.000 mužů, výslovně jen k udržení pořádku v hranicích území maďarského a k pohraniční stráži.

Tato smlouva musí býti splněna.

My pevně věříme, že naše republikánská demokratická armáda splní věrně, rozhodně, a rychle veliké poslání, které na ni vložil celý národ a demokracie celé střední Evropy, že to učiní tím rychleji ve spojení s brannými mocemi států, které pojí s námi v tomto směru jeden cíl, že naši lidé ve zbrani a my všichni s nimi poneseme v této chvíli v srdcích svých onu přísahu našeho revolučního vojska za hranicemi z roku 1917: "Slavnostně se zavazujeme, že nikdy, nehledíce na nějaké nebezpečí, neustoupíme, ale jako věrní a čestní bojovníci, nesouce ve své krvi dědictví našich slavných dějin, vždy pamětlivi jsouce nezapomenutelných činů našich mučedníků i vůdců Jana Husa a Jana Žižky z Trocnova, slibujeme býti jich důstojní, bojovati za pravdu a práva naše, nikdy z boje neutíkati, nijakému nebezpečí se nevyhýbati, rozkazů náčelníků svých poslouchati, naše prapory a znaky ctíti, nepřítele o milost nikdy neprosíti, se zbraní v ruce nikdy se nevzdávati, bratr bratra milovati, v nebezpečí chrániti, smrti se nelekati, za svobodu národa a vlasti své životy položiti, bez jakéhokoliv nátlaku svobodně rozhodovati - tak chceme a budeme konati! (Výborně! Hlučný potlesk.)

Jménem všech našich sdružených klubů mohu proto prohlásiti, že my plně schvalujeme prohlášení našeho ministerského předsedy dra Beneše (Výborně! Hlučný, potlesk.) a že věrně a oddaně stojíme za dnešní vládou.republiky, děj se co děj. (Výborně! Bouřlivý, dlouhotrvající potlesk.)

A s tohoto místa, na němž byl pro národ náš již před 3 roky rod habsburský prohlášen za trůnu na věčné časy zbavený, pozdravujeme ze všech hlubin svých duší našeho presidenta Masaryka - (Výborně! Hlučný potlesk. Senátoři povstali se svých míst.) -slibujíce, že v tomto svatém boji proti odvěkým uchvatitelům a katanům národů i lidstva stojíme za ním, Čechoslováci, jako žulová zeď až do konečného vítězství díla jím tak slavně ve světové válce započatého, oddáni mu do posledního dechu, oddáni mu na život a na smrt.

Nechť žije veliký vůdce a president náš, nechť žije Československá republika, nechť žije konečné a úplně, vítězství naší samostatnosti, všelidské demokracie a pravdy! (Výborně! Bouřlivý: dlouhotrvající potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu místopředsedovi Niessnerovi.

Sen. Niessner (německy): Slavný senáte! Oproti vývodům pana ministerského předsedy prohlašujeme, že v tom, že Karel Habsburg byl zajat, spatřujeme uvolnění situace, jakož i posílení požadavku po odstranění monarchistického reakcionářského nebezpečenství, aniž by došlo k válce. Stavíme se proti tomu, že bylo setrváno při mobilisaci a jiných s tím spojených opatřeních, za kteráž odmítáme zodpovědnost. Požadujeme od vlády, aby do nejkrajnějších mezí se snažila smírnými prostředky předejíti tomu, aby se monarchistické útoky neopětovaly. Co nejrozhodněji musíme se postaviti proti pokusům vytýčiti našemu státu v tomto konfliktu nové a jiné cíle, jak to dnes učinil v poslanecké sněmovně mluvci jedné strany, jenž vznesl požadavek, aby Maďarsko poskytlo Československu náhrady. Se zadostiučiněním seznáváme, že vláda vyhověla našemu požadavku po svolání parlamentu, a že posud upustila od ohlášeného vyhlášení výminečného stavu, i žádáme, aby vláda také napříště před každým krokem vyžádala sobě svolení parlamentu, žádáme také, aby se obyvatelstvu, narukovaným a jich rodinám dostalo co největší péče a ochrany před veškerým strádáním, a aby proti každému druhu lichvy zakročeno bylo s největší přísností. (Souhlas na levici i na pravici.) Trvajíce na svém stanovisku, prohlašujeme, že v zápase s Habsburgy a s protirevolucí po boku ostatních proletářských stran napneme všechny své síly. (Souhlas.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu senátoru Jelinkovi.

Sen. Jelinek (německy): Projevili jsme již včera svůj názor o mobilisaci; trváme na tomto prohlášení, kteréž dnešní řečí pana ministerského předsedy nikterak nebylo oslabeno, i zaujímáme následující stanovisko k vývodům pana ministerského předsedy, které jsme právě vyslechli, zplna souhlasíce s prohlášením, jež člen našeho svazu poslanec Křepek přednesl ve druhé sněmovně:

Nebezpečí, jež přivodilo opětné objevení se býv. císaře Karla na půdě uherské, odstranil uherský stát sám, jenž jím především byl postižen, i odpadá tím příčina k mobilisaci proti tomuto státu směřující. Jestliže přes to pan ministerský předseda dnes výslovně prohlásil, že mobilisace odvolána nebude a že se pomýšlí na další opatření, tož musí to vzbuditi dojem, jakoby již předem jiné dalekosáhlé úmysly byly bývalý příčinou mobilisace a že návrat excísaře Karla byl jenom záminkou k provádění těchto úmyslů. Bylo by skutečně sotva pochopitelno, jestliže by československá republika, která se čtyřmi monarchiemi jest v úzkém spojenectví a která oproti sovětskému Rusku korektně vždy zastávala stanovisko nevměšovati se do vnitřních záležitostí. některého státu, v opětovném objevení se excísaře Karla spatřovala dostatečný důvod pro válečná opatření. Pronášíme svůj názor se vší rozhodností v ten smysl, že není tu žádných důvodů, aby všechny hrůzy válečné znovu byly vyvolávány. Považujeme proti včerejšímu prohlášení českých sdružených stran za zločin, znovu statisíce silných mužů hnáti vstříc smrti a zmrzačení, tisícům rodin bráti živitele, přivoditi jim nouzi a bídu a veškerému našemu obyvatelstvu na prahu zimy vyvolávati hrůzy drahoty, která předčí vše, co tu posud bylo. Jsme si tím jisti, že jednáme v plném souhlasu s převážnou většinou obyvatelstva bez rozdílu národnosti, prohlašujeme-li slavnostně: Nechceme žádné války a protestujeme proti této hře s válečným nebezpečím, za jejíž následky činíme zodpovědný vládu a strany, které jí při tom zjevně anebo skrytě následují. Prohlášení pana ministerského předsedy na vědomí nebereme. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu senátoru Průšovi. Není přítomen. Uděluji slovo panu senátoru Klofáčovi.

Sen. Klofáč: Slavný senáte! Prohlášení, která zde byla učiněna s německé strany, považuji za prohlášení, která nemusí na naší straně vyvolati žádného znepokojení. Chápeme jisté obtíže, které mají dnes německé strany, ale nejsme tak nervosními, abychom žádali od nich tytéž akcenty, které slyšíme na straně těch, kteří budovali tento stát a jsou přirozeně odhodláni, aby tento stát za každou cenu proti každému uhájili. (Výborně!)

Dovolím si upozorniti jenom na rozdíl, který jest mezi rokem 1914 a mezi nynější dobou. Tenkráte, když lehkomyslným způsobem byla válka vyvolána, lehkomyslně vyprovokována, tenkráte nebyl parlament svolán, nebyly svolány ani delegace, které měly býti svolány, aby rozhodly v, tak vážném momentu, má-li dojíti k válce anebo ne. Tenkráte nebyl povolán žádný činitel, ačkoliv se mohlo zabrániti konfliktu se Saskem a celé válce. Nikdo neprotestoval proti nejstrašnější a nejkrvavější hře, jaká kdy byla v dějinách lidských, nikdo neprotestoval, když ústava byla suspendována a šlapáno po ní. Dnes nejsme ještě ve válce, ale vláda se chová naprosto loyálně, svolala okamžitě poslaneckou sněmovnu a senát, nemá před nimi žádných tajností a stojí před nimi jako zodpovědný činitel. My máme možnost ji činně kontrolovati a zakročiti, kdyby se dopouštěla něčeho proti zájmům pracujícího lidu. Já bych prosil kolegy, aby srovnávali, co je to demokracie a monarchismus. Teď jste viděli, co je to monarchismus: Největší lehkomyslnost, lehkomyslné zacházení s lidskými životy. Mladičký nezkušený, nerozhodný člověk pod vlivem neobyčejně ctižádostivé ženy, dopustí se dobrodružství, které by mohlo státi i množství lidských životů. To je monarchismus. Nemíti žádného i svědomí, mysliti na vlastní zájmy a na vlastní kapsu, to jest monarchismus. Demokracie nebude sahati k meči, není-li toho potřebí. Ty tóny německo-nacionální strany, jak jsme je z Vídně slyšeli, jsou jiné, než je zde slyšíme. Ve Vídni německo-nacionální strana volá dokonce po meči, z nás nikdo nemluví o meči, mluví se.velmi otevřenou mluvou, ale my žádáme, aby ten meč byl připraven, aby to nebyl žádný žert. Jakmile jsme.se rozhodli chrániti, střední Evropu před nebezpečím monarchistické reakce, stojíme za vládou, jestliže vláda bude správně postupovati. Není možno mluviti o mobilisaci způsobem jen agitačním. Kdyby nebyla mobilisace nařízena, kdyby nebylo mobilisováno, nemáme tušení, co by se bylo stalo. Kdo jest pacifista opravdový, musí učiniti všechno, aby nebylo možné překvapení. Kdyby vláda nebyla konala svou povinnost, nevíme, jak by to bylo dopadlo v Uhrách. V tom všichni jsme za jedno. Dobrodružství Karlovo a Zity není jen jejich dílem, ale jak poměry v Maďarsku znám, vím, že mohl takový podnik státi se jen se souhlasem velmi vlivných činitelů maďarských. Já nemám žádné důvěry k dnešní maďarské vládě, poněvadž ona po celé měsíce nás v poslední době ohrožuje. To nebyl jen ten Burgenland, kde vláda maďarská vydržovala bandy, my jsme stáli před novým vpádem do Podkarpatské Rusi, do Beregsásu. Nevím, co by se mohlo státi, kdybychom nebyli připraveni.

V posledních týdnech byli jsme svědky různých událostí, které by nás mohly interesovati. Když náš president Masaryk přijel do Podkarpatské Rusi, odjel demonstrativně maďarský biskup na visitaci a tam byl vítán všemi, kdo maďarsky smýšlejí; to byla demonstrace proti našemu státu. A pak byl rozdáván chléb s maďarským odznakem a říkalo se: "To vám posílá maďarský lid, ten vám bude dávati chléb." To není podřízená věc, musíme se vpraviti v tu primitivní mentalitu toho lidu a teprve potom pochopíme, jakým způsobem se agituje, zejména v Podkarpatské Rusi.