Včera se hlasovalo v jistém případě ― a bylo to zajímavo ― jak jeden z pánů komunistů ukazuje na německé lavice, dokazoval Němcům: my jsme hlasovali s vámi. Občane Chlumecký, kdyby nás tady bylo sebeméně, než jest, a vás tady byla většina, my vás ujišťujeme, že budeme státi na svém místě, že se postavíme proti každému násilí a bezpráví, ať již pácháno jest kýmkoliv. Připusťme, že poměry v Jugoslavii nejsou takovými, jako bychom si přáli, připusťme, že v tom boji proti těm podvratným živlům jest také poškozeno právo a moc srbského dělníka, je-li tomu tak, to odsuzujeme jako socialisté, odsuzujeme to jako lidé, kteří jsou si plně vědomí toho, co znamená bezpráví, co znamená násilí. Páše-li někdo bezpráví a násilí, i kdyby to byla duše našeho syna, my to bezpráví a násilí odsuzujeme, poněvadž chceme býti lidmi čestnými, lidmi spravedlivými. Vážené shromáždění! Jestli vedoucí činitelé srbského království se snaží to, co stálo statisíce životů, pohromadě udržeti, nemáme jim to za zlé a opakuji znova: tam, kde den ke dni kácí se tvůrci velikého Srbska jedeni za druhým ― pokud jest známo, lidé čestní, poctiví a řádní ― nedivme se, že ti, jimž jest svěřena autorita státu, staví se proti takovým násilným cestám. (Sen. Chlumecký: Čestní lidé dle vašeho názoru!) Kdyby chtěl někdo mluviti o tom, že některé hnutí v Srbsku jest také pronásledováno, mohli bychom to mluviti my, čeští socialisté. My jsme to první, kteří dnes čteme, jak zvolený starosta záhřebský čeká na potvrzení, poněvadž jest srbským socialistou národním.

Ale, vážené shromáždění, jedno jest zajímavo, ať se projednává návrh jakýkoliv, místo abychom slyšeli o návrhu, místo aby se o návrhu mluvilo, vždycky se najdou určité cesty, které neznamenají žádnou plodnou, opravdovou práci. (Hluk, výkřiky.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím, nevyrušujte řečníka.

Senátor Klečák (pokračuje): A jestliže občan prof. Polach poznamenal, že Jugoslavie jest státem, kde všechno teče v potocích krve, tedy, vážení, kdyby to bylo násilí, pak to odsuzujeme, ale nemůžeme si pomoci, považujeme za svou povinnost, znovu a znovu jako socialisté, abychom odsoudili ta tvrdá, silná slova profesora Polacha a prohlášení občana Chlumeckého, poněvadž ti pánové, kteří zde sedí na lavicích a říkají o sobě, že jsou českými komunisty, nestojí nám za to, abychom jim věnovali jedinké slovo. (Hluk.) A znovu prohlašuji, děj se co děj, prohlašuji, že my v této přítomné době půjdeme s každým, kdo jest čestný a poctivý a půjdeme proti každému, kdo je nečestným a nepoctivým, proti každému, kdo bude chtíti rozbíjeti nejen naši republiku, kdo jest protivníkem všeho Slovanstva, všech těch, kteří se snaží svojí, prací a svým životem zlepšiti dnešní těžký život našeho lidu, (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo sen. dr Soukupovi.

Sen. dr Soukup: Prosím o klid. (Hluk.) Prosím o trochu klidu, a prosím také . . . (Hluk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím o klid.

Sen. dr Soukup: Pánové, dovolte, abych řekl několik stručných slov. (Hluk.) Prosím především o trochu chladné hlavy. My jsme slyšeli dvě řeči, p. kol. dr Kovalika a p. kol. Polacha. Já jsem povinen prohlásiti, že ani s vývody p. kol. Kovalika jako referenta, ale také ani s vývody kol. Polacha souhlasiti nemůžeme, poněvadž předně nemůžeme stavěti uzavírání svých obchodních smluv výlučně jen na stanovisku čistě nacionálním a činiti obchodní smlouvy našeho státu odvislými od otázky všeslovanské. Obchodní smlouvy jsou otázky rázu eminentně hospodářského, rázu ekonomického a také s tohoto stanoviska musí býti posuzováno.

Pro nás neznamená tedy otázka uzavření smluv s Jugoslavií otázku všeslovanské ideje, my se, jak víte, chováme velice kriticky také k této otázce t. zv. politiky všeslovanské, ale my také nemůžeme učiniti hlasování své odvislým od těch argumentů, které přednesl kol. Polach. Kdybychom se, kolego Polachu, měli říditi vývody tvými, pak bychom nemohli uzavříti obchodní smlouvy se žádným státem celého světa, (Výkřik: Ani s Maďarskem ne!) poněvadž v každém státě v jeho politice vnitřní mohou býti nalezeny takové momenty, které by nám bránily, abychom vzhledem k nim mohli s kýmkoliv takové ekonomické vztahy uzavříti.

My bychom nemohli uzavírati stejně žádnou smlouvu s maďarským státem, poněvadž poměry tam jsou tak úžasné, že to ani kritiky nesnese. O ostatních státech evropských nemluvím, ale my bychom podle analogie těchto vývodů musili se vší rozhodností odmítnouti jakékoliv užší styky, zejména, se sovětskou republikou ruskou.

O tom, co jest v Rusku, nebudu mluviti. Vy všichni, pánové, jste o tom dobře informováni.

(Výkřik sen. Chlumeckého.) Já vím, kol. Chlumecký, že ty také dobře víš, jak to v Rusku vypadá, co se v Rusku konala po ta tři léta vlády sovětové a co se tam koná dnes! Pánové! Za několik dní do Prahy přijede soudruh Čeidze, který jest teď v Berlíně. Vy víte dobře, čím starý Čeidze byl, že byl dlouholetým předsedou ruské sociální demokracie. Gruzínci založili po převratu v Rusku svou samostatnou republiku. Čeidze byl předsedou Národního shromáždění republiky Gruzínské a vy víte dobře, co se stalo v posledních týdnech, že totiž tato republika Gruzínská, republika sociálně demokratická, která měla všechny podmínky šťastného rozvoje, že právě tato republika byla násilně přepadena armádou rudou a že byla rozmetána (Sen. Polach [německy]: To neopravňuje reakci! To opravňuje pouze boj s komunismem!) a že zde stojíme před celou tragédií národa, který jest z valné části sociálně-demokratickým. O tom já nechci zevrubně zde mluviti. Toto stanovisko by nás mohlo vésti úžasně daleko. My však prohlašujeme jedno: my velmi těžce neseme to, co se v Jugoslavii stalo, my víme velmi dobře, že to, co dělá Jugoslavie, není žádným medikamentem proti komunismu, že naopak tyto methody jsou způsobilými zrevolucionovat a zelektrisovat komunismus v celé Evropě. (Sen. dr Heller (německy): Velmi správně!)

A právě proto neseme těžce, že v Jugoslavii jest to možným a tím tížeji poneseme, že je to právě Jugoslavie. Ale stejně, vážení pánové, jako se vší rozhodností se stavíme proti těmto methodám jugoslavským, nemůžeme klidně mlčeti k tomu, co se děje se strany komunistické, ježto víme, že zde les extremes se touchent, extrémy se stýkají, že nejkrajnější reakce pravice se spojuje tajně pod zemí s nejkrajnější reakcí levice a z toho ze všeho nám vyrůstá ohromná aliance reakce mezinárodní. A to je to strašné, před čím my dnes stojíme. (Sen. Chlumecký: Tedy my jsme reakcionáři? Hlasy: Ano, jste reakcionáři!)

Kolego Chlumecký, tolik politického bystrozraku můžeš mít, abys viděl, že politika nezávisí od toho, co chceš, ale přímo od výsledků, jakými je tvoje činnost provázena. Co jste měli v Uhrách před dvěma roky, jaký to byl jásot v Budapešti ze sovětské komunistické republiky a jak to vypadá dnes v Rusku. (Sen. Chlumecký: Kdo to ubil? ― Hluk a různé výkřiky. ― Místopředseda Kadlčák zvoní.)

Ty říkáš, kdo to ubil. Vy pořád po celé měsíce hauzírujete po republice a všude říkáte, že Klofáč zavinil vpád maďarské armády na Slovensko. A i kdyby to byla pravda, co tvrdíte, že tam naše armáda nebo důstojníci překročili hraníce v některém úseku maďarské republiky, což pak to jest pro komunistu důvodem k tomu, místo toho, co by se pokusilo urovnání toho řádnou cestou diplomatickou, aby prováděl násilný, vražedný vpád na Slovensko? Bylo to důvodem pro Bélu Khuna, aby nám dal povražditi tisíce našich nevinných lidí na Slovensku? (Hlučný potlesk.) Máte vy trochu cti v těle, srovnáte to vy se svým svědomím, že jednáte s tímto Bélou Khunem, který, když bylo nejhůře, prchl a nechal maďarské dělnictvo v tom pekle, v té strašné horthyovské reakci a sám sebral miliony a v aeroplanu utekl za hranice? A vy to srovnáváte dnes se svým svědomím s tímto Bélou Khunem jednati v Moskvě a od tohoto mezinárodního gaunera bráti peníze na agitaci proti českému dělnickému hnutí a proti Československé republice? (Hlas: Co jste podnikli proti horthyovské vládě?) Právě proto pánové, těchto všech věcí litujeme a vy mnoho o tom utlačování komunistů v Jugoslavii nemluvte! Vaši lidé vrhají se na nás a u nás nechybí také daleko, aby člověk stál před ústím revolveru. Já jsem prodělal několik takových projevů. Já stojím 30 let v dělnickém hnutí, nemám z toho nic a žiji životem chudobného člověka. Ale přijdou mladíci a děti, vrhají se jako šílenci a člověka by utloukli. A říkáte-li, kolegové moji, >počkejte až přijdou volby< ― my se těch voleb nebojíme, pro nás nerozhoduje počet hlasů a mandátů, je-li jich více nebo méně, nám jde o věc, a republiku, o socialismus. (Sen. Chumecký: >Nám jde o práva lidu!< ― Veselost. Hluk. ― Mνstopψedseda Kadlčák zvoní.) Tedy, vážení pánové, já úplně chápu rozechvění kolegy Polacha, já také plně rozumím rozechvění a vzrušení soudruhů německých, kteří vidí všechny hrůzy toho systému, který se dnes rozevírá v Jugoslávii a který pak může býti jen branou, aby na celém Balkáně i jinde došlo ku strašné persekuci dělnického hnutí. Ale té persekuci se může brániti jen soustavnou mezinárodní akcí dělnictva celé Evropy. Jinou cestou, zamítáním obchodních smluv tomu nepomůžeme. My této obchodní smlouvy potřebujeme, poněvadž chceme, aby náš lid měl co jisti, poněvadž nám jde o práci pro lid, o výdělek, o mzdu, o styky hospodářské s celým ostatním světem, poněvadž víme, čím je Jugoslavie a celý Balkán pro celou naši Československou republiku. Víme, že čas kvapí, že každá ztracená hodina znamená pro nás ohromné hospodářské škody. Vidíme, že Vítkovice zastavují práci, že Kladno propouští nám tisíce dělníků, že v území severočeském vzmáhá se více a více nezaměstnanost textilního dělnictva. Jest to naší svatou povinností, abychom v tomto směru vůči svému lidu a vůči dělnictvu ku zlepšení jeho situace, co můžeme, učinili i vůči vašemu Rusku, které jest také Ruskem naším. Já se nedívám na to, co mluví vaši lidé, kteří přijeli z Moskvy. Já vím, jak se takové věci aranžují, jak takoví delegáti chodí jako v peřinkách, v hotelích prvého řádu jest o ně dobře postaráno, ale jdi, prosím, širým ruským krajem, ne v hotelích sovětských v Moskvě a v Petrohradě, podívej se, jak skutečný ruský proletariát tam žije! Nedávno, před několika dny byl v Moskvě příbuzný jednoho komunistického poslance a co nám říkal včera? Říkal, že za dva dny musel z Moskvy utéci, poněvadž neměl býti z čeho živ, za jeden oběd musel zaplatiti 50.000 rublů a šel hladov domů. (Sen. Chlumecký: Jest tam zle!) Ano, prosím a vy nám pořád říkáte, že co dělali tam, máme dělati také my. Chlumecký, říkám ti jedno a všem ostatním: Kdyby to Rusko bylo tím, zač vy je vydáváte ― prosím, to Rusko jest půl světa, co mu vadí nějaká blokáda západoevropských států, jest agrární stát, obilní komora celé Evropy ― jen ta jediná Ukrajina, kdyby lid tam pracoval, obživí nás všechny, jak v Evropě žijeme. Ano, to jest to strašné, že v Rusku lidé neobživí ani Moskvu velikou jako Praha, ani svůj Petrohrad. Jest hrůza, jak vypadá Petrohrad, jest to hotový hřbitov, co z toho udělali.