Schůze zahájena v 10 hodin 28 minut.
Přítomni:
Místopředsedové: Kadlčák, dr Soukup.
Zapisovatelé: dr. Vlček, dr Stojan.
82 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministři dr Gruber, dr Hotowetz.
Z kanceláře senátní: zástupci senátního tajemníka dr. Bartoušek, dr Trmal.
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajuji schůzi. Pro dnešní schůzi udělil jsem dovolenou sen. Folberovi, dr Koperniczkému, dr Hilgenreinerovi. sen. Roháčkovi. Navrhuji, aby udělena byla dovolená sen. Šperovi na dobu 14 dnů, Jakubkovi na 14 dnů, Klofáčovi na 1 měsíc. Jsou proti tonu námitky? (Nebyly.)
Nejsou. Žádaná dovolená je udělena.
Tiskem bylo rozdáno:
Zástupce senátního tajemníka dr Bartoušek (čte):
Tisk 901. Odpověď ministra železnic na interpelaci sen. Linka, Polacha, Löwa a soudr. ohledně vybudování trati Hlučín―Annaberg jako nouzové stavby (tisk 807).
Tisk 903. Odpověď ministra zahraničních věcí na interpelaci sen. dr. Ledebura-Wichelna, Jelinka, Zulegera, dr Naegle a soudr. v záležitosti zúčastnění se sankcí proti Německu (tisk 702).
Tisk 909. Odpověď ministra financí na interpelaci sen. Špery a soudr. ohledné obsazování míst v tabákové továrně ve Svitavách (tisk 726).
Tisk 910. Návrh sen. dr Horáčka a spol. na zlepšení osobní místní dopravy na železničních tratích v okolí velkých měst.
Tisk 911. Interpelace sen. Hrubého a spol. na p. ministra národní obrany ve příčině placení náhrad, které důstojnictvu jsou předpisovány a ze služného strhovány.
Tisk 913. Interpelace sen. Hrubého a spol. na celou vládu, zejména pak na ministerského předsedu ve příčině urážlivého jmenování republiky Československé v německém tisku.
Tisk 914. Interpelace sen. Hrubého a spol. na p. ministra národní obrany ve příčině vojenských posádek ve Vrchlabí a v Trutnově, jich definitivního ponechání v těchto městech a náležitého ubytování.
Tisk 931. Zpráva I. národohospodářského výboru a II. zahraničního výboru o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 834 sen.), kterým se předkládá ke schválení N. S. obchodní a celní smlouva mezi Československem a král. Srbů, Chorvatů a Slovinců, sjednaná v Bělehradě připojenou notou, ze dne 9. září 1919 a uvedená v prozatímní platnost nařízením vlády republiky Československé ze dne 18. května 1920, č. 379 Sb. z. a n.
Tisk 933. Zpráva rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (usnesení senátu tisk 1647) o návrhu členů senátu Hucla, dr Horáčka a. spol. na částečnou změnu zákona ze dne 25. října 1896, č. 220 ř. z., pokud se týče novely ze dne 23. ledna 1914, č. 13 ř. z. o přímých daních osobních zvýšením odpočítatelného maxima za pojišťovací premií v pojištění životním a důchodovém od zdanitelného příjmu (tisk 2468) ― (tisk sen. 862).
Tisk 937. Zpráva výboru ústavně-právního o návrhu sen. Kadlčáka, Klofáče, Niessnera, dr Soukupa a soudr. na. změnu zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 328 Sb. ž. a n. o organisaci kanceláře sněmovny poslanecké a senátu (tisk 896).
Místopředseda Kadlčák: Z předsednictva přikázáno bylo:
výboru iniciativnímu:
Tisk 910. Návrh sen. dr Horáčka a spol. na zlepšení osobní místní dopravy na železničních tratích v okolí velkých měst.
Podle §u 3 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n.
Výboru národohospodářskému:
nařízení ze dne 21. července 1921, č. 237 Sb. z. a n., kterým se doplňuje nařízení vlády republiky Československé ze dne 30. června 1921, č. 224 Sb. z. a n. o uvolnění a hospodaření sklizně z roku 1921.
(Současně přikázáno též výboru rozpočtovému)
nařízení vlády republiky Československé ze dne 21. července 1921, kterým upravuje se užívání pozemků za podíl jich naturálního výnosu v Podkarpatské Rusi.
Místopředseda Kadlčák: Sdělují, že předsedou výboru národohospodářského zvolen byl senátor Donát.
Přikročuji k projednávání denního pořadu. Jako první předmět máme
1. druhé čtení zprávy kulturního výboru o návrhu sen. dr Mareše a spol. o zřizování fakult neb oddělení na vysokých školách. Tisk 782.
Zpravodajem je sen. dr Mareš, uděluje mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Mareš: Slavný senáte! V textu zákona a v textu resoluce není třeba žádných tiskových oprav. Doporučuji schválení ve druhém čtení.
Místopředseda Kadlčák: Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti. Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se.)
Žádám pp. senátory, kteří souhlasí s osnovou zákona, tak jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina. Zákon jest přijat ve čtení druhém.
Přikročíme ke hlasování o resoluci kulturního výboru. Kdo souhlasí s navrženou resolucí, prosím, aby zvedl ruku. (Děje se.)
Resoluce je také přijata.
Dalším bodem denního pořadu jest
2. druhé čtení zprávy výboru ústavněprávního o návrhu senátorů dr Hellera, dr Wiechowskiho a druhů na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 331 Sb. z. a n., o zemském správním výboru pro Čechy. Tisk 884.
Zpravodajem jest p. sen. Dědic. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Dědic: Doporučuji schválení.
Místopředseda Kádlčák: Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Dědič: Nemám žádných změn.
Místopředseda Kadlčák: Přikročíme k hlasování. Prosím pány senátory, aby zaujali místa. (Děje se.)
Žádám pp. senátory, kteří souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, tak jak byly přijaty ve čtení prvém; také ve čtení druhém, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jest přijata také ve čtení druhém.
Přikročujeme k hlasování o resoluci sen. Löwa, Polacha a soudr., jež byla včera v prvém člení přijata.
Zpravodaj navrhl, aby resoluce tato přikázána byla výboru ústavně-právnímu.
Kdo s tímto návrhem zpravodajovým souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh zpravodajův jest přijat.
Přikročujeme k třetímu bodu denního pořadu, jímž jest:
3. druhé čteni zprávy výboru ústavněprávního o vládním návrhu zákona o ochraně znaku a názvu Červeného kříže. Tisk 885.
Zpravodajem jest p. sen. dr Brabec. Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. dr Brabec: Nemám žádné připomínky k textu zákona, vyjímaje jednu nepatrnou věc a to v § 3, odst. 1., poslední řádek odstavce, kde slovo >účinností< má býti psáno >učinnosti<, tedy s krátkým i.
Místopředseda Kadlčák: Přikročíme k hlasování. Žádám pp. senátory, kteří souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, tak jak byly přijaty ve čteni prvém, také ve čtení druhém, aby zvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí přijaty jsou též ve čtení druhém.
Místopředseda Kadlčák: Přikročíme k 4. bodu denního pořadu, jímž jest
4. návrh, aby byla podle §u 55 jednacího řádu řízením zkráceným projednána zpráva výboru národohospodářského a zahraničního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu, kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění obchodní a celní smlouva mezí Československem a královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců, sjednaná v Bělehradě připojenou notou ze dne 9. září 1919 a uvedená v prozatímní platnost nařízením vlády republiky Československé ze dne 18. května 1920, č. 379. Sb. z. a n.
Jedná se zde o záležitost, jež se úzce dotýká průmyslu a obchodu a která tedy již vzhledem ke své povaze i k svému mezinárodnímu rázu vyhledává s hlediska zájmů veřejných rychlého vyřízení.
Kdo souhlasí, aby byla přiznána pilnost této záležitosti podle §u 55 jedn. řádu, nechť zvedne ruku. (Děje se.).
To jest většina. Pilnost jest přiznána.
Navrhuji, aby tato věc projednána byla v jediné debatě a to ve lhůtě 1/2 hodiny a aby byla stanovena lhůta řečnická 10 minut.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Návrh můj jest přijat. Budeme podle toho pokračovati. Dalším bodem jest
5. zpráva výboru národohospodářského a zahraničního o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 422), kterým se předkládá ke schválení N. S. obchodu a celní smlouva mezí Československem a král. Srbů, Chorvatů a Slovinců, sjednaná v Bělehradě připojenou notou, ze dne 9. září 1919 a uvedená v prozatímní platnost nařízením vlády republiky československé ze dne 18. května 1920, č. 379 Sb. z. a n. Tisk 931.
Zpravodajem za výbor národohospodářský jest p. sen. Lisý a za výbor zahraniční p. sen. dr Kovalik.
K slovu jest přihlášen sen. Polach. Uděluji slovo panu zpravodaji sen. Lisému. (Hlasy: Není přítomen!)
Poněvadž není přítomen, uděluji slovo zpravodaji za výbor zahraniční p. sen. dr Kovalikovi.
Zpravodaj sen. dr Kovalik: Slavný senát! Poneváč pán senátor Lisý nie je prítommý, budem hovoriť za národohospodársky výbor a za zahraničný výbor vo veci schválenia smluvy štátu Československého s Jugosláviou, totiž kráľovstvom Srbov, Chorvatov a Slovincov o vládnom návrhu, ktorý sa predkladá ku schváleniu Národnému shromaždeniu o obchodnej a celnej smluve medzi naším Československým štátom a Jugosláviou. Národohospodársky i zahraničný výbor predkladá smluvu hospodársku a celnú s Jugosláviou a jak národohospodársky, tak i zahraničný výbor doporučuje, aby táto smluva bola schválená.
Dovoľujem si k tomu podotknúť len niekolko slov, aby som dal výraz tomu presvedčeniu, že všetcí Česi a Slováci súhlasia v tom, aby zahraničná prolitika naša stála v znamení všeslovanskej solidarity, všeslovanskej dohody na poli národohospodárskom i na poli politickom. Prvý krok k tomu stal sa touto obchodnou a celnou smluvou našej republikv s Jugosláviou. Druhý krok k tomu stal sa cestou ministra dr Hotowtza do Varšavy, kde boĺa snaha naviazať hospodárske styky s Palskom. V záujme všetkých slovanských štátov je, aby jak na národohospodárskom, tak i na politickom poli spolupracovali.
Ostáva nám ešte Rusko. Rozumie sa samo sebou, že nateraz nenie možno naviazať s Ruskom styky. Sme však presvedčení, že prijde doba, keď i s ruským národom jak hospodárske, tak i politické smluvy budú uzavrené. Všetci Slaviani môžu sa spoliehať len na svoju silu a založiť sí bezpečnoisť budúcnosti svojej len vtedy, ked všetky slavianske štáty svorne budú voliť svornú politiku. Čo sa týka tejto smluvy s Jugosláviou, bola by o mnoho výhodnejšia pre nás, keby sme boli bezprostredne spojení s Jugosláviou korridorom, jak nám to bolo prisľúbené. Žiaľ Bohu, že sa to nestalo, ač sme tisíc rokov v to dúfali, že všetci Slaviani budú môcť byť spojení v jedno. Poneváč toto spojenie nebolo možné, musíme sa snažiť, aby sme to spojenie náhradili železničným spojením, a to pre našu Československú republiku poisteným železničným spojením s Jugosláviou, a tedy i tieto národohospodárske styky a smluvy budú mať potom i faktický úspech. Ja odporučujem menom národohospodarského a zahraničného výboru tento prvý krok, smluvu s našimi bratmi Juhoslovanmi k schváleniu a ešte raz dávám výraz nádeji, že také smluvy budeme mať so všetkými slavianskymi bratmi a národmi našimi, aby idea solidarity všeslavianskej bola uskutočnená. Končim. (Výborně!)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu senátoru Polachovi.
Sen. Polach (německy): Dámy a pánové! Není přece žádné pochyby, že zájem republiky směřuje k tomu, aby byl hospodářský styk s celým světem pokud možno nejdříve zjednán. Obchodní smlouvy, které jsme dosud uzavřeli, vznikly méně z této myšlénky zjednati hospodářské vztahy s celým světem, jsou spíše vyplněním požadavků oněch mírových smluv, které my jakožto socialisté nikdy neuznáme za zdroj práva a za zdroj hospodářského vývoje. Vznikly z postulátu násilného uzavření míru ve Versailles a v Saint-Germain. A to již postačilo, aby naše strana v poslanecké sněmovně proti těmto smlouvám hlasovala. Ale, pánové, zpravodaj při odůvodnění pro přijetí této mírové smlouvy přivedl na světlo politický moment, moment panslavistické solidarity. A tak bude snad i nám dovoleno připojiti k důvodům, ze kterých tuto obchodní smlouvu odmítáme, politický důvod, že se zde jedná o obchodní smlouvu se státem, jenž, jak víme, stal se baštou středoevropské reakce, (Souhlas německých senátorů.) který má tu ctižádostivost, a právě v těchto dnech se to projevilo, zastíniti dokonce hrozný stav a nesnesitelné poměry Uher Hortyho. V těchto dnech právě, kde nám, státu označovanému jako demokratický a jako bašta demokracie, se přičítá, aby uzavřel s nejreakčnějším státem obchodní smlouvu, byl přijat onen zákon, při jehož četbě vzkypí krev, protože nelze uvěřiti, že ve XX. století je možno něco podobného. Pod záminkou ― nejedná se o nic víc než o záminku ― že směřuje proti komunismu, pro kterýžto boj vše je ospravedlněno, je pracující lid a selské obyvatelstvo v Jugoslávii olupováno o všechna politická, občanská, ba o všechna lidská práva. Když zkoumáte ustanovení tohoto zákona, který byl přijat, shledáte, že smluvní schopnost vlády jihoslovanského státu je pro každého demokraticky, pro každého socialisticky, ba tvrdím, pro každého slušně smýšlejícího politika prostě ztracena. (Potlesk německých senátorů.) Neboť k smluvní způsobilosti vzdor všemu, co mezinárodní politika podle svých zkušeností již označila za dovolené, patří přece jen uznávání věrnosti a víry. Když v Jugoslávii voleným zástupcům lidu je vykonávání jejich úřadu zakazováno, když mohou býti lidé bez soudního řízení uvězňováni, když krevní msta podle ustanovení tohoto zákona je prohlašována zákonem, když tedy věrnost a víra vůči vlastnímu lidu jest porušována tímto způsobem, pak myslím, že nejsou dány předpoklady, aby také v mezinárodním obchodním styku byl uznána možnost zachování věrnosti a víry.
Nechci o tom vůbec mluviti, že nesměřuje proti komunistům, nýbrž proti pracujícímu lidu. Ale také komunisté jsou lidmi, také komunisté nesmí býti postaveni mimo právo a zákon, a je to znamením zvláštního nerozumu státní politiky, myslí-li se, že komunismus musí býti potírán, tím, že se zadržuje vývoj přirozených poměrů. V Jugoslavii víc než před půl rokem, dlouho před domnělým komunistickým atentátem, o němž by snad bližší vyšetřování nalezlo, že je to atentát >ad usum delphini<, který pochází kdož ví z jakých pramenů, dávno před tím nebylo v Jugoslavii žádné možnosti veřejného shromáždění pro pracující nebo pro selský lid, ani jediného časopisu, ani jediné schůze, ani jediné možnosti pro tamější poslance, aby se svými voliči navázali styky. Že za takových poměrů obyvatelstvo do nezákonnosti prostě a s absolutní možností jest vháněno, je přece zkušeností, kterou si všichni ostatní lidé přisvojili, vyjímaje, jak se zdá, státníky, kteří se domnívají, že se násilím může podobnému hnutí učiniti konec. Nemůžeme z tohoto důvodu býti pro obchodní smlouvu, protože vnitřní a zahraniční politiku prostě nemůžeme od sebe rozloučiti.
Ale také ― a to je něco, co se nás zde zvláště týká ― nejváženější konservativní list jihoslovanský přinesl před několika dny zprávu na úvodním místě, že pro získání většiny pro tento hanebný zákon, který je hanbou veřejnosti a jehož by se do jisté míry účastnili všichni, kdož se s podobným státem spojují, že pro získání většiny pro tento zákon byla podplacena slovinská rolnická strana 50 miliony dinarů, a zároveň byl uplacen vůdce této strany slibem ― a to má právě pro nás velkou důležitost ― že má za to dostati vyslanecký úřad v Praze. (Německy: Slyšte! Slyšte!) Jestliže se pravdivost této věci potvrdí, musíme již dnes prohlásiti, že v zájmu politické mravnosti, která také v mezinárodním styku národů ještě nemůže býti úplně odstraněna, jsme co nejrozhodněji proti tomu, aby podobnému vyslanci, jest-li věc odpovídá pravdě, bylo dáno pověření pro tento stát. Poněvadž by nám mohlo býti řečeno, že zasahujeme do vnitřní politiky jiného státu, nechci více rozebírati podrobnosti toho, co je tam označováno jako státní politika, zároveň jako politika hospodářská, a co je základem a předpokladem pro hospodářské vztahy k jiným státům. Že se tam bere dělníkům právo na stávku, že každému úředníku, který mzdové požadavky chce prosaditi ve formě stávky, je vyhrožováno žalářem, že příbuzní obviněného až do čtvrtého pokolení podle zákonného ustanovení jsou vězněni, ― všechno podle doslovného znění zákona ― že tam jsou závody militarisovány pod záminkou, že se jedná o vojenské věci, že jest snaha potlačiti každé dělnické hnutí, každé hnutí zřízenců: to vše jsou důvody, proč všechny strany, které se jmenují socialistickými, ať patří k jakémukoliv směru v mezích socialismu, musí býti co nejrozhodněji proti podobnému zákonu, proti podobné smlouvě s takovým státem, pokud se nestane státem kulturním. (Živý souhlas a potlesk na něm. lavicích.) A zvláště stát jako československý . . . (Sen. Havlena: Obchodní smlouvy potřebuje i dělnictvo, aby mělo práci!) . . . a dělnictvo! O tom nemohu s kolegou mluviti, když to označuje jako zájem dělnictva, že je možno ospravedlniti hospodářské zájmy hesly. Zvláště pro stát, jako je československý, o němž přes všecko, co se dosud stalo, jsem přesvědčen ― toto přesvědčení také při každé příležitosti jako publicista vyslovují ―, že podle dějinných předpokladů, podle své zeměpisné polohy a podle řady jiných okolností je povinen býti baštou demokracie, aby se udržel, mělo by býti nemožným, aby z téhož důvodu, pro který nesmí dáti vzniknouti habsburské reakci ve střední Evropě, směl se spojiti s nejreakčnějším státem. Jedině za předpokladu boje proti reakci má možnost konsolidace na politickém základě, na základě práva, kterou si také my přejeme.
Je to velmi špatný první krok k tomu, když tento stát, jehož demokracie, jehož demokratické poslání je stále vychvalováno, se spojuje s nejreakčnějším státem, který známe, se státem, jehož správce vlády, jak víme, vytkl si za úkol vésti a určovati solidaritu, jednotnost fronty protirevoluční ve střední Evropě. Je to politická čest, jež vyžadovala, aby tento návrh, který my odmítneme, byl vůbec zamítnut. (Živý souhlas a potlesk.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Pan řečník užil během své řeči výrazu >Schandgesetz< o jistém zákoně cizího státu. Odmítám to a vyslovuji panu senátoru nelibost nad tímto výrokem. (Výborně!) Současně také odmítám jeho vývody, pokud se týkaly vměšování se do vnitřních záležitostí státu, který je s námi v nejužším spojení přátelském. My přece nemůžeme tak daleko svobodu a volnost zákonodárcovu omezovati, aby beze všeho, kdykolivěk směl mluviti o spřáteleném státu tónem, jaký zde byl pronesen. Litují toho a žádám pána senátory, aby na příště takovým způsobem nezasahovali do věcí, které se vymykají pravomoci zákonodárného sboru. (Výborně!) Ke slovu se dále přihlásil pan senátor Chlumecký. Uděluji mu je.
Sen. Chlumecký: Slavný senáte! Připojuji se úplně k slovům předřečníkovým (Ironický hlas: Výborně! Smích u českých senátorů.) Dávám toto prohlášení za náš komunistický klub, že my pro tento zákon hlasovat nemůžeme. Se státem, kde komunisté jsou tak pronásledováni, nechceme do žádného styku přijíti. (Sen. Kouša: To jsou vrahové!) Lituji, že Československá republika v tak přátelském poměru stojí s tímto státem. (Hlas: Vrahové! Hluk.) (Místopředseda Kadlčák zvoní.)
Jestli pan řečník Kovalik poukazoval na všeslovanskou vzájemnost, bratrství a tak se tu ukazuje jen (Výkřiky.), že je to všeslovanská kapitalistická vzájemnost, ale namířená vždy proti proletariátu. Robotnictvo nemá zájmu na tom, abychom byli spojeni a abychom byli v přátelských poměrech s takovým státem jako je Jugoslavie. Proto budeme hlasovati proti.
Místopředseda Kadlčák: K slovu se přihlásil senátor Klečák. Uděluji mu je.
Sen. Klečák: Vážený senáte! Z úst kolegy senátora Polacha slyšeli jsme slova, která kdyby byla mluvena německým štváčem, tedy zdálo by se mi, že byla na místě, jsou-li však hovořená německým sociálním demokratem, zdá se mi, že patrně zástupci německé sociální demokracie změnili si místa za německého některého nacionála. (Výkřiky německých sociálních demokratů. Sen. Polach [německy]: Co to má činiti s národností? Sen. dr Heller [německy]: To jest samé utrhačství.)
Kolega prof. Polach . . . (Sen. dr Heller [německy]: Vy spekulujete s nesoudností nacionalistů!) Mne neukřičíte, dr Hellere . . . (Sen. dr Heller [německy]: Co to má co činiti s národností?) To máte marné, mne neukřičíte, kdybyste se namáhali sebe více! (Sen. prof. Polach [německy]: Vždyť jest to proti srbskému národu, pane kolego. ― Sen. Link [německy]: Bude-li v Jugoslavii po reakci, pak přijde k vám! Jste reakcionáři!)
Německý sociální demokrat profesor Polach mluvil zde o Srbsku, jako o státu, který je státem dobrodruhů, mluvil zde o státu, který je státem lidí, kteří se jenom koupají v proudech krve. Já věřím, že v této chvíli je vám to hanbou, když slyšíte slova svého soudruha, který mluvil o Srbsku, o tom Srbsku, kde právě německá kultura ukázala, co to znamená vyvražďovati srbské děti, co znamená vyvražďovati srbské starce a co znamená znásilňovati srbské matky a ženy.