Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Klofáčovi.

Sen. Klofáč: Slavný senáte! Dostávám se ke slovu po dvou německých řečnících. První, dr. Heller. promluvil za německou sociální demokracii, druhý, dr. Ledebur. promluvil za pruské junkery, jak se mi zdá podle celé řeči, jak jsem ji sledoval a pozoroval. (Výborně!) Porovnávám: Vzpomínám si, že ve Švýcarech také žijí Němci a že tito Němci ve Švýcarech také jistě mají své kulturní vztahy a styky s Němci ve velké německé říši a s celým Německem, ale já pochybuji, že by dnes v kterémkoli poradním sboru, v kterémkoli parlamentárním zastupitelstvu Švýcarska nalezl se Němec, který by promluvil v této velké chvíli, kde jde o konflikt ententy a Německa tak, jak zde promluvil dr Ledebur. Dr Ledebur má přirozeně právo mluviti úplně volně a je dobře, když každý mluví úplně svobodně a řekne, co je jeho přesvědčením. Já nejsem z těch, kteří by byli rozčileni tím, co povídal dr Ledebur pro mne jenom to charakterisuje poměry, ve kterých žijeme, je to jenom poučením, že bohužel kolegové dr Ledebura ničemu se v posledních dvou letech nenaučili.

Dr Ledebur mluvil o válce i vzniku války. Dovolte, abych mluvil o věcech, o kterých jsem dosud nikdy nemluvil, kde válka vznikla, kdo ji zavinil, kdo byl proti válce. V měsíci lednu roku 1914 jedu do Petrohradu, přímo k tehdejšímu zahraničnímu ministru Sazonovovi, abych také v té době, když se mluvilo o válce, se dověděl, jaké cíle sleduje zahraniční ruská politika. Okamžitě byl zpraven Sazonov, že jsem v Petrohradě a večer jsem již byl v jeho rodině. Ptám se: ťStojíme před válkou?Ť ťCo vás napadá! Ť odpověděl. Dokazoval, že žádný velký stát evropský nechce válce, nechce válce v první řadě Rusko, dokazoval, že Francie nechce válce, že je pro ně otázka Elsaska-Lotrinska jen otázkou ťpour ľhonneur du drapeauŤ, že nechce válce Anglie a hlavní, prosím, omyl oficielní tehdejší ruské politiky byl v tom, že Sazonov byl přesvědčen, že Německo nechce válce. Ukazoval mně na to, že žije Německo z úroků vyhrané války prusko-francouzské a má jiný zájem, než aby chtělo válce. Rusko bylo uspáno.

Ovšem že Sazonov ukazoval, že jsou zde dobrodruzi, avanturieři - vy je znáte lépe než. já - Frant. Ferdinand, Koburk. Rusko bylo uspáváno německou diplomacií, že Německo nechce válce. Prosím, v měsíci máji už nám bylo jasno, že stojíme před válkou. Já jsem tenkráte mluvil s ruským velvyslancem a říkám mu: ťStojíme před válkouŤ. Měli jsme již pro to všechny důkazy v ruce. U nás již tehdy železniční mosty v jižních Uhrách byly obsazeny vojensky, policie civilní v Chorvatsku byla podřízena policii vojenské, soustřeďovala se vojska, a sice ohromná, v Bosně a Hercegovině, zkrátka měli jsme všechny důkazy, že stojíme před válkou. Věděli jsme to zejména my, kteří jsme byli v delegaci, když slyšeli jsme tenkráte předsedu delegací hraběte Sylva Tarouccu a Clam-Martinice, kteří řvali hurá, kteří říkali: my všechno obětujeme v této válce.

Tedy my všickni věděli, že stojíme před válkou, jenom Rusko nechtělo věřiti, že stojí před válkou a velvyslanec ruský ve Vídni říkal, že dokud jest císař František Josef živ, válka nebude. Rusko válce nechtělo. K válce by bylo došlo v roce 1914, i kdyby nebyla vražda v Sarajevě, poněvadž válka byla již hotovou věcí a byla detailně smluvena na poradách v Konopišti. Ta válka byla odložena o několik neděl, snad by byl býval záminkou ten spor o soluňské dráhy. Tato válka byla vyvolána zbytečně německou megalomanií. Německo mohlo klidně dobývati svět svými nespornými schopnostmi. . . (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Bajky! Bajky!) Co povídám, to nejsou žádné bajky, to jest fakt. Německo mohlo klidně dobývati svět svými nespornými vlastnostmi, svým hospodářským duchem a talentem organisace. Ale Německo snilo v tom svém velikém imperialismu o dráze Hamburk, Berlín, Konstantinopol, Bagdad, a Rakousko hrálo roli trabanta, bylo hnáno hloupě do té role anekční politiky. Tam to Srbsko musíme zničiti, poněvadž nám překáží, jeho vliv cítíme, dokud je zde, a jeho vliv cítíme v Bosně a Hercegovině a také v Chorvatsku a Albánii musíme míti. Albánie byla oním místem, kde jsme to nejvíce pociťovali, kde od nás koupili nanejvýš pytlík na tabák, a to jest objekt, pro který musíme obětovati krev milionů. Ta válka vznikla zcela jinak, než jak nám říká pan dr Ledebur. ta musila vzniknouti, kde byla ona megalomanie, pro kterou byl každý sláb. V Rusku nebylo nenávisti proti německému národu. Kdo Rusko zná, ví, že rusky člověk všecko jiné zná, než nenávist proti Německu. Ruská veřejnost. nebyla nacionální, tím méně panslavistickou. A kde není nacionalismu, tam nemůže býti panslavism. Nejen ruští muži, ale i inteligence kořili se především Německu. Když šel do Moskvy nějaký česky člověk, řekněme uzenář, a jmenoval se Václav Vomáčka, a chtěl se rekomandovati pro ruského člověka, tedy měl firmu Václav Vomáčka, ale vedle toho ťněmeckij mjasnikŤ. Všecko německé bylo velké a ruský člověk se přímo kořil tomu, co bylo německé, a proto tam nebyla žádná nenávist.

Víte dobře, proč vznikla myšlenka aliance francouzsko-ruské. Francie. i když pořád udržovala tradici osvobození Elsaska-Lotrinska, přece na válku nemyslela, cítila, že jest to strašná věc, a nikdo nechtěl bráti za válku zodpovědnost. Ale k válce došlo a lidstvo ji platilo velice těžce. A nebudete hledati mezi námi člověka a myslím, že nenajdete v žádném národě člověka, který by byl jen poněkud ušlechtilým a toužil dnes po válce. Proto jest směšno, že slyšíme dnes o tom, že máme mobilisaci, že jedna divise jest mezi Přerovem a Moravskou Ostravou. To jsou snad schováni podle všeho pod těmi mosty na dráze a nikdo o nich neví. (Veselost. ) Dokonce prý brigády mají rozkazy, plány války s Německem, Maďary atd.

Myslím, že pan dr Ledebur byl vojákem, aspoň když se na něho dívám, vidím v něm takového svižného poručíka nebo nadporučíka od dragounů nebo hulánů. (Sen. dr Hilgenreiner [německy): Ale ministrem vojenství ještě nebyl!) Prosím, kde pak by mohl býti Kriegsministrem po tom, co mluvil, když nám dnes říká, že velitelé brigád dostávají plány války s Německem anebo s Uhry! Ani kaprálem, ani frajtrem nemůže býti, kde pak ministrem války! (Veselost. )

Jak je to směšné, komické, když s takovými věcmi se přichází. Musím vám říci jedno: Nikdo u nás válce nechce, žádná válka se nepřipravuje, a jestliže se mluví o mobilisaci, jest to totéž, co každého roku bylo v Rakousku, když z jara musilo se kontrolovati, kdo kde je, aby se o každém záložním důstojníku vědělo atd. To se odehrává také u nás a bude se to odehrávati za rok, za dva, za čtyři i za deset let a pořád se to musí dělati. Dokonce jsme slyšeli z úst neobyčejně zasvěcených, že dr Ledebur má naprosto spolehlivé prameny - nevím, do které restaurace chodí. (Veselost. ) Já také slyšel z naprosto spolehlivého pramene, že mají na poštovních úřadech zalepené mobilisační rozkazy, které dnes ráno mají býti otevřeny. Myslím, že už dnes to bylo vylepeno, týká se to tuším platnosti papírových dvacetikorun. (Veselost. ) Tedy naprosto spolehlivé prameny, že poštovní úřady mají mobilisační rozkazy, které budou dnes ráno otevřeny.

Pan dr Ledebur. jak jsem poznal, má jako řečník talent dělati vtipy, ať nám odpustí, že také my si trochu děláme dobry den z něho, když postupujeme po odbornicku a máme prameny, ze kterých on čerpá své informace. Pan dr Ledebur je neobyčejně pilný muž, musí míti nůžky a stříhá kde jaké noviny, italské, polské. a jiné, všecko, co jest namířeno proti Československé republice, a byl tak laskav, ze to dnes všecko přečetl. To však hraje pramalou roli. Myslím, že Evropa specielně střední je ve stadiu nové konsolidace a že máme povinnost, abychom také my přispěli ke konsolidaci střední Evropy nějakým způsobem, poněvadž dnes se nejedná o to, abychom si připomínali, co bylo, ale co bude (Výborně!), a to jest rozhodující. (Sen. Matuščák: Toho se bojíme!) Když budete dělat dobrotu tam na Slovensku, nebojte se nic. (Veselost. ) Ostatně, když se trochu bojíte, je dobře.

Pan dr Heller- respektuji jeho postavení - musel zcela přirozeně promluviti ke svým stoupencům. Dovolte, nechci býti zlomyslný, jen bych si přál slyšeti ty řeči ve vídeňském parlamentě v roce 1914. V delegacích roku 1914 jsme mluvili otevřené proti válce. Tenkráte v Budapešti a ve vídeňském parlamentě jsme nehráli roli velezrádců. Ať čtete řeči Kramářovy, Klofáčovy anebo kteréhokoli člena delegací, i Masaryka, můžete pozorovati, co jsme říkali: Tahle politika rakouská povede ke katastrofě, ona zabije říši a národy. A my jsme ukazovali, že ne válka je pro nás, že máme exportní úkoly, které se mají konati na Balkáně, že máme dělati politiku, abychom mohli exportovati, že máme posílati agenty na Balkán. My jsme měli odvahu vystoupiti včas a za to jsme šli do kriminálu. Tenkráte měli vystoupiti také druzí. (Sen. Matušcák: Teraz posíláte druhé do kriminálu!) Předně my neposíláme nikoho. Mohu vám jen říci, kdybychom byli dělali jenom jedno procento toho, co se dělá dnes, tenkráte, nevím, čeho bychom se všeho dožili. (Sen. dr Wiechowski: My protestovali proti válce až do posledního dne před její vypuknutím!) Mohu vám říci, že jsem v delegacích vzpomínal s úctou Leuthnera. ale toho otevřeného hnutí mas zde nebylo. Nebylo zde také, jakmile přišla válka, žádné odvahy. Dobrá, člověk se dovede vpraviti v psychologii jisté doby a nevytýkám nikomu, řekl bych, ani zbabělost, ani slabost, doba byla strašná, vzpomínám na tu éru letní v srpnu a v září roku 1914. To byla strašná éra. Ale prosím, pan dr Heller. poněvadž může znáti řekl bych demokratické smýšlení i zahraničního ministra i presidenta našeho, a bez něho nemůže přece nikdy býti mobilisace nařízena, nemůže býti také války, když parlament do toho nemluví, mohl by si ušetřiti tohle gesto k voličům: ťmy nedáme ani jednoho vojáka atd. Ť; prosím, žádný ho nebude dávati, poněvadž před žádnou válkou nestojíme.

A jestliže my říkáme, že musíme býti připraveni na všemožné eventuality, tedy stát a každý národ má býti vždycky připraven, a to neznamená ani mobilisaci ani válku. My máme býti připraveni, a konečně každý stát a každý národ musí počítati s těmi, kteří jsou schopni přinésti v rozhodném okamžiku pro záchranu svého státu, pořádku a klidu vše možné. (Výborně!)

Musím se usmívati, když slyším taková hesla, která mají rozeštvávati naše železniční zřízence, že pouštějí zbraně do Polska. Pan kol. dr Heller nechť mi řekne. zdali jeho kolegové, sociální demokraté vídeňští, když byli ve vládě, něco dělali, aby se válečný materiál neposílal do Polska a Maďarska. Prosím, válečný materiál se posílal do Maďarska a do Rumunska. (Sen. Polach [německy]: Stávkovali jsme po celé týdny, abychom tomu zabránili!) Pane kolego! My jsme dostávali informace, měli jsme tam k tomu zvláštní důvěrníky, kteří nám sdělovali, co se ve Vídni děje, mnoho-li se posílalo zbraní do Pešti, mnoho-li do Maďarie.

Nedávno jste četli o tragické smrti pana Brücka - říkalo se mu Waffenbrück -u Vídně. Tam zakročili konečně dělničtí důvěrníci. Není žádné pochybnosti o tom, že šlo o nový pokus vyvážeti zbraně do Maďarie, ač zdánlivě bylo udáno, že je to do Rumunska. Já řeknu upřímně, když jsem byl ministrem, přišla ke mně deputace dělníků ze Škodových továren a bylo mně řečeno: ťVy musíte udělat objednávky, sice bude dělnictvo propouštěno a bude hladověti!Ť Bylo pravdou, jestliže my nedodáme, dodá jiný. My jsme již těžce odnesli to prohlášení o blokádě Uher. Naše dělnictvo a zřízenectvo ji provádělo solidárně do poslední písmenky, v jiných státech se to neprovádělo a my jsme ztratili staré odbytiště v Uhrách, kde naše výrobky se dříve kupovaly. My tomu nemůžeme překážeti, nemáme žádné příčiny jestliže se bude provážeti skrze náš stát, poněvadž Polsko může nám pak odpověděti: my vám nebudeme dávati naftu. (Sen. Walló: Robotnictvo to nepripusti!) Robotnictvo bude míti také rozum, robotnictvo chce pracovati a chce míti chléb, o tom není žádné pochyby, to je to nejhlavnější. Jestliže u nás povolaní činitelé uznají, že jest správné nechávati průvoz skrze naši republiku, pak není žádné příčiny, abychom proti tomu mluvili. Jestliže bude válka mezi Ruskem a Polskem, pak do celé věci má co mluviti parlament, ale dokud jsou doby normální, nemáme příčiny, abychom jakýkoliv průvoz zadržovali. U nás se to stalo několikráte, že byl průvoz do Polska zadržen, ale víte, jaké byly intervence a křiky a čím se pohrozilo proti nám? Řeklo se nám: My to nedovolíme.

Také jsem nerad slyšel zvláště z úst pana dr Hellera o tom exploatování Ruska. My prý chceme exploatovati Rusko. Tohle člověk vědecky založený a inteligentní nemůže říci v zájmu našeho dělnictva. Jestliže chceme do Ruska prodávati, pak to není exploatovati Rusko. My hledáme jako exportní stát - a my jsme exportním státem - prostě jako ostatní státy odbytiště, a to je povinností našeho státu. A kdyby v čele byli sami socialisté, pak budou se specielně starati o to, aby taková odbytiště měli.

Státníci a politikové našeho státu, který má 82% industrie, nemohou seděti se založenýma rukama a dívati se na to, jak nám to Rusko budou bráti jiní před očima. jak nám to Rusko zaplaví německá, anglická a americká industrie, a my potom budeme říkati: dělníci, živte se, když nemají práci, poněvadž továrny jsou zavřeny.

Nerad jsem také slyšel o tom, jak se mluvilo o versaillském a st. germainském míru, že všecko zavinil ten mír versaillský a st. germainský, že v Oslavanech jsou srážky, že jest drahota, že tekla krev v Krompaších, že tam zabili četníka, dělníky a dělnice, inženýra, slúžného, to všecko že zavinil st. germainský a versaillský mír. Že v Bratislavě přepadli levičáci sociálně demokratickou tiskárnu německých sociálně demokratických pravičáků ťVolksrechtŤ zavinil versaillský a st. germainský mír, že klobouky jsou dražší než předloni, zavinil opět versaillský a st. germainský mír. Můžeme míti různé názory o tom, zdali ve všem vyhovuje mír st. germainský a versaillský a že z německého tábora jsou různé námitky, to všichni chápeme, ale buďme spravedliví, nezapomeňme, jak došlo k tomuto míru, co všecko se dálo za té války. Dnes pan dr Ledebur akcentoval ťRitterlichkeitŤ. Co se dálo v Lille (Výborně!), to zdá se mně, svědčí málo o té ťRitterlichkeitŤ a, co se dálo v Srbsku, to je takový zločin, který byl spáchán na myšlence lidskosti, že vám to budou historikové za tisíc let připomínati. (Potlesk. Výborně!) Já bych vám mohl ukázati fotografie ze Srbska a ještě dnes se vám bude srdce chvěti. pohledem na ty fotografie, - na kterých jest viděti sta kolů do země upevněných a ty chudáky k těm kolům přivázané. Dva kroky před nimi voják. Starci. děti, starší ženy a nemocní jsou tam pohromadě a, bohužel, čeští vojáci byli nuceni do toho sraženého houfu stříleti i do těch dětí. Sázeli se tam feldvéblové, zdali pětiletému hochovi rozstřelí hlavu nebo nerozstřelí. (Slyšte! Slyšte!) To byly strašlivé věci. A když si vzpomenete " jak přes náš stát, přes stanici Českou Třebovou a jiná města se odvláčelo kde co z Rumunska, Itálie, dokonce i posady slepičí (Hlas: Piana i hnůj!), co se dálo za hrozné věci v severní Francii, což myslíte, že můžeme hleděti jen se sympatiemi k národu jednomu a u. druhého lhostejně hleděti k tomu, jak byl vyloupen, zničen a rozbity stroje a doly zatopeny?

Podívejte se na severní Francii. Teď bych byl rád slyšel mluviti člověka, ne jen Němce. Rád bych byl slyšel - nebudu rozčilen, když bude mluviti Němec jako Němec, - rád bych byl slyšel mluviti Němce jako člověka. Tam se dály hrozné věci, které jest třeba smířiti, ten lid v severní Francii nemá kde bydleti, nemá dosud čím se živiti, poněvadž průmysl byl zničen, ten lid zasluhuje jistě slitování, a národ, který hřeší, jest povinen pykati a zaplatiti alespoň - řekl bych - všecko to, co brutálním způsobem. bez slitování a bez citu zavinil. (Výborně! Výkřiky a odpor u německých senátorů. ) Proto, pánové, nemáme příčiny, abychom stáli v této věci za dr Ledeburem. My budeme jistě vždycky pro každou akci, která bude mezi francouzským a anglickým dělnictvem, aby se ty zločiny, které zde byly spáchány, odčinily, ale prosím, my nemůžeme zde naslouchati řeči, která - opakuji znova mohla býti promluvena někde v Berlíně. ale velmi podivně vypadá, když se pronáší zde v Praze. Zde budete chápati, že máme sympatie, a pravím, že musíme míti sympatie k francouzskému lidu, poněvadž jsme nebyli nikdy ve srážce, s Francií, a jestliže jsme dostali svobodu, tu víme, že v první řadě jsme za ni zavázáni vděčností oněm státníkům francouzským, kteří razili cestu pro naše zájmy dále v Anglii, Itálii a Americe.

Jak bychom vypadali my. kteří víme. že jen tak jsme se dostali k svobodě, my. kteří jsme socialisty, dobře víme, kdyby byl býval vyhrál imperialism, kaiserism Vilhelmův, kdyby byla vyhrála šavle Hindenburkova, že dnes nebylo by o pokroku v socialismu. o všech těch snahách ušlechtilých, které jsou ve všech těch massách, nikde ani potuchy, poněvadž bychom pak všichni prožívali život v jiné kleci, než jak zde líčil pan dr Ledebur pak jsme se octli jistě všichni v pekle, pak to bylo vítězství skutečně velkého kapitálu. Mám za to, že zejména celé massy dělnictva v Německu dnes - a slyšeli jsme to již několikráte upřímně říci - jsou povděčny za to, že nezvítězilo Německo a Rakousko, poněvadž ten rozmach socialismu v Německu a Rakousku, ten rozmach republikánského ducha umožnilo jedině vítězství ententy. (Výborně!) Není žádné pochybnosti, že dnes jest zde jistá reakce. Já chci býti úplně poctivý; po porážce centrálních mocí socialism šel Evropou vítězně ku předu, a kdyby byl docela objektivně šel ku předu a kdyby se nebyly bývaly dělaly ohromné chyby uprostřed socialistických stran (Tak jest!), kdyby bývala poroba moskevská nepůsobila na dělnictvo socialistických táborů v druhých státech a národech, bylo by již jinak, ale z těchto chyb, z dětských nemocí a z extrémů některých socialistických stran těžila a těží reakce. a jestliže socialisté ve všech národech nebudou míti rozum a poctivou odvahu zastaviti a znova se poohlédnouti a tam, kde se daly chyby, napraviti, reakce poroste rychleji. (Německý výkřik: Imperialism západní!) Ale prosím, dovolte, pane kolego, v čem je ta imperialistická tendence západu? V čem jest? Snad v tom, že chce Dohoda náhradu škod? (Německý výkřik: Celá mírová smlouva!) Ale v čem? Musíme si říci, co by se bylo stalo. Ale nyní viděli jste a slyšeli jste pana dr Ledebura, jak mluvil, jak Německo, třeba že je poraženo, roste. Já věřím v tu sílu německého lidu a dělnictva i německé industrie. Prosím, tam to není tak příliš zlé. Já vám něco povím, v čem je zlo. Ta myšlenka revoluce šla jenom po vrchu německého lidu, ale ona nešla do hloubky. Všude, kde to šlo vnitřně, z hloubky, jest to hluboké a opravdové. My jsme republikány s hlubokým a opravdovým přesvědčením, ale prosím, tam je to jen povrch, starý Kaiser však a staré sympatie k Hohenzollerům, touha po bývalé slávě Německa s vojenskými ťmachthabryŤ atd. jsou nebezpečím. Toho nebezpečenství německého se bojí kde kdo. Návratu německého imperialismu bojí se Francie, toho se bojíme my zcela přirozeně a toho se bojí kde kdo. Já bych raději byl slyšel, aby se dnes dr Ledebur to nemohl býti, ale dr Heller - ozval proti tomuto německému imperialismu, který se jeví v ozbrojených organisacích, a vy víte, že ťOrgeschŤ je mocnou ozbrojenou organisací. (Sen. dr Heller: Jenom tam? Nikde jinde ne!) Máme my nějaké tajné ozbrojené organisace vojenské? Jenom tam jest to, prosím. Co chcete u nás se 150. 000 vojáky? Snad nechce říci, že věří, že my s těmito 150. 000 vojáky napadneme Berlín, Mnichov, Lipsko, Budapešt a Vídeň? Kdo mluví o českém imperialismu, opakuje zde frási, která se skutečností nemá nic společného. I bolševictví ruské je imperialistické. My nemáme žádné příčiny hádati se o reakci, zde budeme státi všichni v jedné čáře, ale o tom kapitalismu řekněme si upřímně. V této chvíli dr Bauer - a já se před ním klaním - to promluvil otevřeně ve Vídni. V této chvíli nemůžeme pomoci našemu dělnictvu, než když bude zdravá podnikavost, když bude zde také pro toto podnikání kapitál, poněvadž bez těchto prostředků nemůžeme ani socialisticky nic dělati. Jest potřeba, jasně mluviti. Máme takové vrstvy, které dostatečně nemyslí. Zde není nepřítel kapitalistický, při systému kapitalistickém jest to něco jiného. Prosím, aby se to nezaměňovalo. Máme-li větší sympatie k západu, jsou to sobecké zájmy. Kde máme nalézti úvěr? Nemáme-li míti hlad, potřebujeme úvěr, abychom si mohli opatřiti příslušné obilí a chleboviny. A kde můžeme dostati tento úvěr? Jsou u nás někteří, kteří říkají: aliance s Ruskem. Z Ruska nemůžeme dostati ani co by se za nehet vešlo, ani úvěr, z Německa také ne. Úvěr musíme dostati na západě a tam se musíme obrátiti. Kam se obrací Vídeň a kam se obrací dr Bauer? (Výkřiky německých senátorů: Ale žádná aliance!) Žádná aliance. V čem záleží naše spojenectví? Jsme my vázáni nějakým způsobem, že musíme, kdyby některý stát šel do války, také s ním jíti? (Hlasy německé: To nevíme!) Když to nevíte, proč pak napadáte pana ministra? My se o ty věci interesuíeme a víme, že nejsme vázáni nikde. (Sen. dr Heller [německy]: Pak nám mají býti všechny noty předkládány!) Mám za to, že pan ministr nemá žádných příčin, aby vám tento materiál, který se týká naší aliance neukázal. (Sen. Niessner [německy]: Pak má býti tajná diplomacie zrušena!) Nepotřebuji dělati advokáta dr Benešovi, on si ho udělá lépe než já. Jest jasno, že nejsme vázáni žádnou alianci, která by nás zavedla na cesty válečného dobrodružství. Pokládám to za velkou zásluhu ministra Beneše, že on nám udržel sympatie na západě, aniž nám vázal ruce pro politiku dobrodružnou. (Sen. dr Hílgenreiner [německy]: Věříte tomu opravdu?) Ano, jsem o tom přesvědčen. Což se to neukázalo v době války mezi Ruskem a Polskem? Nejsem tak naivní, abych věřil, že jest Francie a Anglie vázána pomáhati nám. Francii a Anglii se jedná o to, aby byl zachován neporušený mír versaillský. Pokud se týká míru saint-germainského a trianonského, to jest naší věcí a nejsme tak naivní, abychom věřili, že nám někdo bude pomáhati, kdyby Maďary napadlo ohroziti mír trianonský. Pak jsou zde platna slova našeho ministra zahraničních věcí, pak musíme býti připraveni a říkám, my všichni (Potlesk. ), i staří nebudeme se rozpakovati chápati se pušek, kdyby Maďarům napadlo bráti to, co jsme po tisíci letech vrátili kultuře a civilisaci, to jest Slovensko a Podkarpatskou Rus.

Já jsem spokojen s řečí pana dr Beneše proto, poněvadž v ní pozoruji jednu linii. On sleduje konsolidační politiku míru, proto my socialisté máme příčinu býti s touto politikou spokojeni. Není to politika války, nýbrž politika konsolidace míru ve střední Evropě. Jedná se o sesílení finanční a hospodářské. To jest politika mírových snah. Je v tom koncepce politická. Ta Malá dohoda není pro mne nepatrnou věcí, třeba by se leokde podceňovala. Je to pravda, v jednání s Itálií je velmi pěkná koncepce politická, a myslí se na budoucnost.

Poukazuji, že, již v roce 1918 sjeli jsme se v srpnu v Lublani. Byli s námi i Poláci. čeští sociální demokraté, my, zástupcové druhých českých politických stran, Jihoslované, z Poláků bývalý ministr Glombinski i hrabě Skarbek a tuším Tetmajer. My tenkráte jsme snili před převratem o tom, co dnes pozoruji v tom plánu politiky dr Beneše, my jsme mluvili o spojených státech středoevropských. Dr Glombinski byl tak. hodný, ze přijal referát za mě, poněvadž jsem si to přál, aby to byl Polák, a o této idei spojených států evropských referoval.

Když jsme čtli to, co Masaryk propagoval za hranicemi, je to totéž. My, Poláci, Jihoslované, máme své státy a jejich suverenity nikdo se dotknouti nesmí. Také tato idea nesmí se dotknouti suverenity těchto státu, ale máme mezi sebou tolik společných zájmů, že je velmi důležité, abychom našli formu, na které bychom se mohli sblížiti. Nejsou to jen otázky a důvody hospodářské a obchodní smlouvy. Jsme-li opravdu pacifisté ve středu Evropy, musí býti útvar, který by byl ještě větší, ještě silnější než nyní, aby zašla chuť novému kaiserovi Vilémovi k nové válce. (Sen. dr. Heller [německy]: To přenechte německému dělnictvu!) Kdybych neměl těch smutných zkušeností s politikou Scheidemannovou, není tu pochybnosti, budu šťasten a také věřím, že toto ušlechtilé hnutí mezi německými socialisty poroste. Pan dr Heller bude s tím také spokojen, když zná tu tendenci. Středoevropská formace, jak já jsem o ní snil, od Baltického moře až po moře Egejské, může býti garancií míru.

Máme potom další snahu, abychom tuto středoevropskou koncentraci v nějaké formě, nechci mluviti o jaké, sblížili a spojili, sfederovali s příštím velikým Ruskem, o kterém věřím, že bude, a že bude požehnáním pro nás Čechy. To jest pro mne otázka ne panslavismu. ne šovinismu, ani fantasie, to jest pro mne potřeba světa. To jest pro mne ten nový svět, nejen evropský, ale také asijský, a vy budete viděti, že nám Rusko přinese tolik nových, krásných momentů do hospodářského, politického života. že všichni budeme šťastni, jestliže se naše idea povznese.

Jsem šťasten, že pan dr Beneš něco podobného začíná tvořiti. Ta ententa tu ještě není, jak on si jí přeje, totiž srdečný styk s Rumunskem, ale, prosím, základ je: Jugoslávie a my. Přeji si, aby z našich úst zejména dnes se ozval vřelý ton, jakmile se ozve slovo ťJugoslávie Ť. Nás spojí nejen bolest minulých let, ale zoufalství minulých let, ale také vítězství a budoucnost. Chceme-li se uchrániti před nebezpečím války s Maďary, jest garancií míru aliance mezi Jugoslávií a mezi námi. Kdyby toho nebylo, nevím, co by se stalo při tom štvavém reakcionářství Hortyově a dnešních formací, které jsou v Maďarii. (Sen. dr Heller [německy]: Které jsou podporovány Anglií a Francií!) Nebudeme se mezi sebou příti. Leccos bude nesympatické, poněvadž jsme příliš demokratičtí a tam jest aristokracie. My nejsme vasaly a otroky, abychom neřekli mužné slovo do Londýna, je-li toho potřeba. Také je naše strany jistě řeknou, to je jisté, a měli jsme často příležitost k stížnosti. Ale v nové organisaci středoevropské budou míti Němci a Maďaři také své místo, když budou chtíti. Ale jedna podmínka jest, ze musí uznati ten nový stav ve střední Evropě a musí počítati se smlouvou st. germainskou a trianonskou jako s faktem, na kterém se nedá ničeho změniti. Ten fakt se musí uznati. Pak se přirozeně do této formace může vklíniti právě tak Rakousko, jako Uhersko. My nechceme politiku mlhavin, která se často lépe líbí. Realita jest komplikovanější, vyžaduje mnoho starostí o detaily, mnoho práce. My jsme zatím vděčni, že se nám podařilo - a to jest kus vážné slovanské politiky - osvoboditi Slováky, dostati se do nejtemnější černé Afriky, do Podkarpatské Rusi, osvoboditi Podkarpatskou Rus, kde bych si však přál, aby naše ministerské presidium poněkud lépe rozumělo poměrům (Výborně!), aby se více o ty věci zajímalo a aby chápalo, že nejhloupější politika v Podkarpatské Rusi by byla politika chikanování ruských politiků v této zemi. (Sen. Walló: Vy jste nám na Slovensko poslali malou částku dobrých lidí, tam jste nám poslali zbojníky!) Neříkejte to všeobecně. Vezměte na vědomí, vy Slováci, kteří jste tu, že není národa, který by ne teď, ale už dávno sympatisoval tak se Slováky jako my. Vzpomínám si na to, když jsme zakládali před čtvrt stoletím československou jednotu. U nás jest přímo sentimentální láska oproti všemu, co jest slovenského. Odmítněte každého, kdo by vás štval proti Čechům, tak jako my jsme povinni ztrestati každého, kdo by štval u nás proti Slovákům. (Výborně! Potlesk. ) Leckdo přišel na Slovensko, kde je nouze o úředníky, kdo se tam nehodí. Jest třeba ty konkrétní případy zjistiti. Vy máte možnost, abyste měli s námi porady, a budeme se starati o to, aby odtamtud přišli všichni ti, kteří tam neslouží ke cti našemu jménu.

Jsem rád, že došlo k dohodě mezi Jugoslavií a ltalií, aby mohlo dojíti k novým stykům s Italií. Dovolím si krátce načrtnouti ze svých zkušeností, proč mám pocity vděčnosti k Italii. Mluvil jsem o Slovensku. Když Slovensko bylo ohroženo, bez pomoci Italie jsme nemohli Slovensko okupovati a jemu pomoci. V čem to bylo? Neměli jsme zbraní. První stát, který nám dodal vojáky, naše legionáře a domobrance se zbraněmi, byla Italie. Tehdy jsme dostali formace. úplně vypravené se vším, co patří k armádní formaci, s trénem, dělostřelectvem, se vším možným

Terstský přístav není daleko a jen Rakousko nás dělí od Italie. Ze všech spojenců jest to nebližší stát. Jsme povděčni, když nalézáme ty styky, a není pravda, že ministr dr Beneš neřekl, oč -se jednalo. On právě řekl, že v dopisech, které si vyměnil italský zahraniční ministr s dr Benešem, jsou konkretně rozřešeny některé problémy a otázky, v první řadě otázka Habsburků. Panu dr Ledeburovi tato část se nelíbila, neměl žádných výstřižků z italských novin, nemohl ani citovati žádné líbeznosti, takže se zdá, že celé italské veřejné mínění v této celé věci stojí s námi na jednom stanovisku. Italie je velmoc, má velký vliv v Evropě a jest soused Rakouska. Jsou zde ovšem přítelíčkové, kteří by té cesty do Italie rádi využitkovali k popichování Francie proti nám, že prý to má tendence proti Francii. Jsou jisté dohody, které nemůže u nás dělati žádný ministr, nemůže je rušiti, poněvadž jest to dohoda nepsaná. Dohoda mezi Francií a námi, mezi Jugoslávií a námi je zapsána v srdcích našeho lidu a každý státník, který zde bude, musí to dělat. (Potlesk. )

My také vidíme, že ve Francii jest také leccos, že s tím nemůžeme souhlasiti jako socialisté, ale my nemáme příčiny míchati se do vnitřních věcí státu kteréhokoliv a my na poměr mezi národy díváme se si stanoviska svého státu. My, kteří jsme dosti trpěli, abychom se dostali po třistaletém habsburském panství k samostatnosti, nebudeme přirozeně dělati ničeho, co by nám odvracelo sympatie těch, kteří nám k samostatnosti pomohli. Jest to politika poctivosti a zdravého sobectví. Francie především a celý západ budou se starati o mír versailleský a nám zbývá hájiti druhé dva míry, st. germainský a trianonský. Na to nám nedá západ ani krejcaru, ani vojáka. Ministr apeloval na jedno: provádí-li se politika konsolidace v zahraničí, aby se prováděla také vnitřně. Přáli bychom si, aby tomu rozuměli na české straně i německé. Politika msty a nenávisti nemůže nikam vésti. Všechna proroctví dr Ledebura mohou tak končiti, jako proroctví vykladaček karet a těch, kteří říkali, že Německo to v té válce musí vyhráti. Ale pak si vzájemně neotravujme život. U nás najdou Němci porozumění, jakmile budou míti sami porozumění pro stát

Pokud se týče Ruska, jest pro mne samozřejmé, že politika intervence jest odbyta. Já jsem byl nešťasten, když se ta politika prováděla. Francie a -Anglie dodávaly zbraně vlastně bolševikům. U nás se klamou, kteří myslí, že naši hoši, když byli u Kazaně, u Volhy, mohli poraziti bolševiky. Bolševictví nebyla ta neb ona branná moc v Rusku. To šla nová vlna Ruskem a proto se nemohla poraziti vojensky. To se ukázalo všude a ukázalo by se to za zády našich třeba vítězně postupujících vojáků, kteří by to na konec musili odnésti, poněvadž jich byla hrstka. Kdo četl brožuru dr Langra, který prožil boj o Kazaň, kdo četl ťBoj za cizí městoŤ vidí, že bychom páchali zločin na našich hoších, kdybychom je byli hnali dále, než stačily jejich síly.

Rusko prožívá dnes strašný život v zájmu celého světa, Rusko se dnes obětuje za socialismus celého světa. Ruská povaha je přímočará, Rusko provádí program radikálního socialismu docela přímočaře. Zaplatí to těžce, ale my všichni se z toho budeme učiti. Z nás nemluví nenávist k žádnému ruskému člověku. Rusko to musilo prožíti. Když mluvíte s těmi ruskými lidmi, řeknu na př. s universitním profesorem Jastrebovem, všichni vám řeknou: My všichni jsme vinni. Všechno se to dostaviti musilo. Já jsem sám vždy myslil, že Rusko musí prožívati éru renaissance, ovšem prožívá jinou, než o jaké jsem snil. Ale z toho vzejde jako očistěná demokracie. Nevěřte, že Rusko může býti bolševictvím zničeno. Ono se bude dlouho z této katastrofy zotavovati. ono z toho vyjde. A my všichni Češi vám řekneme: Jako jsme milovali Rusko i v dobách, kdy nám nebyla sympatickou jeho forma státní, tak je milujeme i nyní po těch těžkých periodách. Máme k němu lásku, díváme se na ně jako na celek, nehledíme na strany. Strany pro nás dnes neexistují. Ať má každý své sympatie dle svého sklonu, -tam nebo onam, my ovšem máme sympatie s těmi, kdo drží prapor socialistický; s mé strany jsou to sympatie k socialistům revolucionářům. Co bude potom? Snad dojde k novému sešikování politických, demokratických stran ruských. To jest lhostejno, na to nemáme vlivu. Naše sympatie prostě platí Rusku a ne stranám. (Výborně!) A budeme vítati okamžik, kdy Rusko bude osvobozeno. Proto neradi vidíme, když mezi námi Čechy se vyskytují hlasy proti těm nebo oněm. Nerad jsem viděl, když byl v jednom z našich velikých listů útok na socialisty-revolucionáře a na muže, který representuje tuto stranu, když přijel k nám z Paříže. To není dobře a tím neděláme dobrou slovanskou politiku. Musíme počítati se všemi, kteří budou Rusko representovati a že to budoucí velké Rusko bude míti charakter mužické práce, řekl bych socialisticko-agrární, je pro mne naprosto jasno, poněvadž mužíci, kteří dnes jsou osvobozeni, nejsou ochotni, aby znovu přijali carské jho a jho vrstev, kterým se jedná o to, aby jim byly vráceny jejich velkostatky.

Pokud se týče londýnské konference, jest situace vážná - o tom není pochybnosti; podle mého mínění nastane asi jistá krise v Německu, ale jsem přesvědčen, že válka z toho nebude. Nebojím se, že by kdokoliv, ať socialista nebo kapitalista, chtěl válce. Válku by chtěli jen keťasové, ale myslím, že by lid byl již méně trpělivý nežli dříve, kdyby podobní parasité se znovu ukazovali. Ani kapitalista, ani socialista nechce války, a to ani v e Francii ani v Německu, ani kde jinde, poněvadž všichni cítíme. že musíme znovu organisovati produkci a k tomu potřebujeme klidu a pořádku.

Mluvil jsem o tom, proč se nemůžeme v této chvíli opírati o Německo a proč také ne o Rusko. Tyto země jsou hospodářsky rozvráceny a my musíme tam, kde můžeme nalézti pomoci; ale neslyšeli jste jediného slova, které by znamenalo nenávist proti Německu.

Jestliže pan dr Heller mluvil o politickém přátelství vůči bližším a vzdálenějším, já vám řeknu upřímně: Kdykoli jsem přišel do Brém nebo do Hamburku, nikdy jsem tam neslyšel slovo ťnenávistŤ proti nám Čechům, ale kdykoli jsem přijel do Liberce, vždycky jsem musil utíkati, abych nedostal veliký výprask. (Veselost. ) Prosím, ten Němec není tam předpojatý, to je světoobčan, ale ten náš je hospodský vlastenec. Ten nesnese, že by tam mohl přijíti český vlastenec. I ten berlínský Němec je docela jiný. Ale zvláštní druh těch Němců, kteří nic nedělali, pořád žili z milosti vládní a myslili, že oni to všechno drží, ten je u nás také. To jsou ti Němci, které vychovávala žurnalistika ťWolfůŤ a ťBohemieŤ zdejší, kteří pořád myslili, že kolem nich se točí svět. Vy jste hráli při tom velmi směšnou roli - to neplatí vám, ale těm šovénům německým. Podobali se mouše na komíně lokomotivy, která, když vlak jel, myslila si: ťJá to táhnuŤ, poněvadž seděla na tom komíně lokomotivy. Rostla náramně nadutost, nafoukanost, nenávist oproti každému, kdo chtěl dýchati. Prosím, mnohých těch vlastností se musí německý nacionalismus zříci. Hleďte s námi konkurovati a v čem nás předhoníte, v umění, literatuře, vědě, prosím, smekneme před každým klobouk, poněvadž pracuje pro všelidskou kulturu a všelidské ideály. Vždy si přeji, aby jedno heslo, jak jsem je slyšel, heslo z úst dr Alice Masarykové bylo uskutečněno: "LáskaŤ. Láska je více než nenávist a práce je více než nějaká vzájemná rvačka. To je tedy naše stanovisko.

Já si od zahraniční politiky přeju jedno, a kdybych nemluvil jako socialista a kdybych mluvil jako zástupce jiné vrstvy českého lidu. řekl bych to stejně. Pro mne je každá zahraniční politika dobrá, která nám zajišťuje republiku, která nám zajišťuje mír a která nám zajišťuje větší krajíc chleba. Každá politika. která by ohrožovala republiku, každá politika, která by ohrožovala mír a která by nám dávala menší krajíček chleba, je špatná. Poněvadž pevně věříme, že dosavadní naše politika zahraniční je politika míru, je politika zabezpečení naší republiky, která může dáti pracujícímu českému i německému člověku větší krajíc chleba, proto s ní souhlasíme a proto pro ni budeme hlasovati. Tím končím. (Výborně! Hlučný potlesk. )

Předseda: Uděluji slovo dalšímu řečníku a to panu sen. Chlumeckému.

Sen. Chlumecký: Slávny senát! Jestliže sa ujímam slova, aby som tu niekoľkými slovy pohovoril v mene svojej strany (Hlas: Jaké?) - československej sociálno-demokratickej strany robotníckej ľavice, (Hlas: Komunistické!) keď sa vám páči komunistickej strany, prosím, som s tým spokojený. (Hlas: To je vědomé klamání veřejnosti!) - o zahraničnej politike našej vlády, nerobím to v nádeji, že sa mi podarí ako prostému proletárovi presvedčiť tak vyškolených diplomatov, tak spoľahlivých zástupcov československej buržoasie, ako je pán ministerský predseda Černý a pán minister Beneš, presvedčiť ich, že ich politika je pre pracujúci ľud záhubná. Ne, takovým ilúzim sa ja neoddávam. Ujímam sa slova len preto, aby som pracujúci ľud volal na stráž. Podpisujeme všetko, čo tu pán kolega Heller o zahraničnej politike vravel. (Hlasy: Slyšte!) Jestliže tu pán sen. Klofáč obviňuje pána kolegu Hellera, že je nacionálny šovinista, tak je to nepravda. Pán kol. dr Heller je sociální demokrat a nie šovinista. Naopak nie som presvedčený, že pán Klofáč by nebol šovinistou.

Ale ešte mám jednu otázku. Na jedno sa zabudlo. Pán minister nám vykládal, že v páde, keby Rusko napadlo Poľsko alebo niektorý druhý súsedný štát, kdo pôjde pomáhať proti Rusku, kdo pôjde bojovať, to nám pán minister povedel. Ale keby bolo napadené Rusko niektorym štátom, Poľskom alebo iným, kdo potom pôjde bojovať? To nám pán minister nepovedel. Rusko môže byť napadene, tak ako sa to už stalo, že Poľsko napadlo Rusko. O Rusku sa tedy nikdo netrápil, ale keď bolo s Poliakmi zle, potom si lámali páni hlavu.

Zahraničná politika, ako ju vidíme dnes v Evrope, nenie ničím iným, než dobre premýsleným manévrom kapitalistických vydriduchov, ktorí chcú robotníctvo oklamať a v otroctve udržať.

Vnútorná politika doplnuje zahraničnú politiku a naopak zahraničná politika a vnúterná politika sú dve sestry, dve čierne krásavice, čierne ako ich otec a morálka týchto dvou sestár je úplne rovná. Ony milujú každého keťasa a válečného zbohatlíka, každého bankéra, velkostatkára, či je mladý alebo starý, či je Nemec alebo Čech, Slovák alebo Maďar, žid alebo kresťan, všetko jedno, len keď má niečo tu (Ukazuje na kapsu. )! Ale pľujú na každého žobráka, tiež bez rozdielu národnosti a náboženstva, to je im tiež všetko jedno. Žobrák je žobrák.

Škandál následuje za škandálom. Dámy a zbohatlíci sú vždy nehaneblivejší, objímajú sa verejne za bieleho dňa na ulici, robia si z chudobného ľudu posmech, a keď sa tento vzbúrí, nechajú ho od svojich verných ozbrojených sluhov biť. (Sen. Hrubý! Kdo Vám to napsal?) Vy nie. A ľudia nemajú sa na koho obrátiť so žalobou. lebo tí, ktorí ho zbili, pravidelne dostanú vyšetrovanie do rúky, oni ho vyšetrujú, a kdo ich poslal, ten potom vynesie rozsudok. Takto je to vždy u nás doma v republike Československej a nikdo už sa ani nediví tomu, že každý spor medzi majetnými triedami, špekulantmi a chudobnými robotníkmi vždy prehrávajú robotníci, vždy robotníci prijdú zkrátka. Páni majú vždy pravdu, vždy sa úradne zistí, akí sú dobrí a šľachetní, a naproti tomu, akí nenasytní, nesvedomití sú proletári. To sa vždy zistí. (Hlas: Také to říkáte tam těm Slovákům?) Ano, ano, také. Prosím páni, povedzte. mi len jeden prípad, kde by sa stalo, aby bol továrník, ktorý zbil robotníka, v reťazoch odvedený žandárom. Môžete ten prípad dokázať? Boli ste svedkami takého prípadu? Ale naopak, keď ten robotník v sebeobrane len siahne na toho továrníka, to už sa pritrefí. A potom sa čudujete, že proletári tú priviligovanú triedu nemilujú. Táto darmo hrozí robotníctvu žalárom a peklom, darmo ho mučí za živa a po smrti - láska sa vynútiť nedá. (Veselost. )

Kdo nikoho nemiluje, nemôže očakávať, že sa do neho nekdo zaľubí, iba nejaký blázon. Vždy sa dvojakým laktom merá. Stávka robotníkov deklaruje sa ako zločin verejného násilia, spáchaný vydieraním ubohých kapitalistov, ale výluka 6000 robotníkov v Prahe nie je zločin verejného násilia, to každy poriadný keťas alebo podobný gentleman uzná za dobrú bojovnú methodu proti lačným proletárom.

Že v Krompaších na rozkaz maďarských pánov žandári strieľali do ľudu, že boli mrtví a ranení chlapi a ženy, proletári slovenských, to žiadneho tučného pána nerozčulí,. ale že potom rozčúlený ľud zabil dvoch pánov, to je niečo iného, to je revolúcia, tajné spiknutie proti štátu, maďarskí. boľševíci proti českým úradníkom. Ja neschvaľujem vraždu, ale keď pomyslím, kolko milionôv proletárov padlo na bojišti a koľko miliônov ich mre hladom a nedostatkom pri práci, a to všetko v zaujme kapitalistov, keď pomyslím len na tie tisíce uväznených proletárov v našej republike a potom keď pomyslím na nešťastného chorého vojaka Ludvika Hermanna z Libne, ktorého četár Václav Nováček v Trhanove u Domažlic zastrelil na rozkaz kapitána Friedricha, a potom keď vidím medzi zavraždenými proletármi aj dvoch urodzených pánov v krvi ležať, neostanem práve, u nich stáť, aby som sa nad nimi vyplakal.

Neschvaľujem vraždu, ale pochopujem to, že keď vidí ten proletár svojho brata, syna alebo ženu alebo dobrého kamaráda zabitého na rozkaz pánov, že sa mu krv vzbúri, že zabudne, že je urodzený pán nedotknuteľný, nemyslím na to, čo robí, a stane sa potom nešťastie, a ubije ho.

To sa dá psychologicky veľmi dobre vysvetliť že v tom okamihu nebol ten proletár pánom sám nad sebou, že robil to, čo musel.

Despocia kapitalistov takéto činy vyvoláva, lebo ona je nie ani v tom najmenšom ľudskejšia, ako bol despotizmus potentátov. To vidíme v zatykaní robotníctva práve tak vo Francii ako aj v našej republike. Taký ohromný počet zatknutých robotníkov nemalo celé Rakúsko ani v dobách platnosti vyimočného stavu v rokoch 9Otých, ako ich má teraz len naša republika. Na tisíc zatknutých sociálnych demokratov tyranské Rakúsko to nepriviedlo nikdy. Naša malá republika ale vniekoľko dňoch pozatykala ich na 3 tisíce.

Robotníctvo vidí jasne, že po odstranení tyranských potentátov nič sa preň nezlepšilo, že úpí zase pod despotizmom kapitalistickýoh tried ako pred tým, a preto sa chystá k novej obrane.

Pre kapitalistov nemá ani v 20. století ľudskosť prijiť k platnosti. Majetné triedy považujú pracujúce triedy za predmety svojich privilegovaných ziskov, svojej svetove špekulácie, oni povážujú pracujúci ľud len za živý inventár, patrieci k ich továrňám, velkostatkom a hadcakým druhým podnikom.

A keď pozorujeme našu zahraničnú politiku, tak vidíme, ako sa vláda pod vlivom československých kapitalistov orientuje na západ. V záujme pracujúceho ľudu je práve tak, ako v zaújme celého štátu, aby vôbec bola orientácía na východ. Len od východu môže pre náš proletariát prijsť osvobodenie z krutého jarma kapitalistického - od západu môže prijsť len dvojnásobné otroctvo. (Hlas: Za takové osvobození děkujeme! Kruté jařmo komunistické!)

Prečo nezahájime obchodné styky s Ruskom? Zatiaľ čo Amerika s Ruskom vyjednáva a pripravuje si tam pôdu k dodávke svojich výrobkov, chceme my Rusko zničiť. Premýšľame o tom, ako bysme dostali do Poľska kanóny a muníciu, tak aby to náš ľud nespozoroval. Dvadsať procent amerického loďstva je pohotove, aby na jare dopravilo do Ruska objednaný tovar cez Reval a Rivu. Za jedon rok pôjde z Ameriky 2 tisíce lokomotív do Ruska, a v ďalších 2 rokoch eště 5 tisíc lokomotív. To sú praktickí Amerikáni. Ale my? My robíme všetko to, čo je pre nás najhoršie, nechceme, aby sa Rusko hospodársky zdvihlo. Reakcia celého sveta chce Rusko zničiť, obzvlášte francúzsky kapitál, ktorý má v Rusku požičky a rád by ich zachránil, štve proti sovietskému Rusku a rád by dostal Rumunsko, Poľsko, Československo a Maďarsko do války proti ruskému proletariátu. A skutočne sa robí nálada proti Rusku. Mešťiacké časopisy otravujú sústavne verejnú mienku o Rusku a pripravujú proti nemu novú krížovú výpravu. Zahraničná politika s tajnou diplomaciou pracuje tiež verne v tomto smere, t. j. aby došlo k vojne s Ruskom.

Ešte to hrozné slovo ťvojnaŤ nechcú páni otvorene, neobalene vysloviť, ešte sa boja odporu triedne uvedomelého proletariátu, ale všetky znaky ukazujú na to, že už to dľho nevydržia a že docela cynicky zavolajú: ťProletársky štát socialistický na svete netrpíme, ten by časom druhé štáty nakazil, a preto musí byť sovietské Rusko zničené. Nech žije vojna. Kdo nechce isť proti Rusku, je vlastizradcom, toho dáme zastreliť. - To sú ich myšlienky.

Kapitalizmus vo svojej nenasytnosti je slepý a hluchý; pôjde bezohľadne za svojim cieľom tak ďaleko, až vyvolá svetovú revolúciu. Ale potom už mu proletariát toľko času nedá, aby sa ešte raz na nohy postavil. Potom mu zavolá: Tempi passati. Vždy sa nám vykládá, že Rusko ohrožuje Evropu, že chce na jaro Poľsko alebo iné súsedné štáty napadnúť. To je lož. Rusko nepomýšľá a nikdy nepomýšľalo na to, aby súsedné štáty napádalo, ale usiluje o to, aby vytvorilo modus vivendi medzi proletárskym štátom a kapitalistickou štátní sústavou. Dokiaľ budú kapitalistické štáty, je Rusko k tomu prinútené, aby s týmito okolnosťami počítalo, aby s nimi žilo v priateľskom pomere. Pravda je, že Rusko, keď sa skonsoliduje, bude kapitalistický, neľudský režim súsednýoh štátov ohrožovať indirektne svojim dobrým príkladom, to je tá hrozná perspektiva pre všetkých vydriduchov a preto by nás radi vohnali do války proti ruskému bratovi. Ale pozor, každá palica má dva konce.

Proletári všetkých národov chcú mať pokoj, nežiadajú si zbraň do rúk, ale keď sa im do rúk dá, budú vedeť, ako sa dá spojenými silami evropský mier zabezpečiť, ktorý kapitalisti ohrožujú zo strachu pred pracujúcim ľudom.

Proletariát nesmie nechať štvať národnosť proti národnosti, musí tak jednotne postupovať ako kapitalizmus, keď ide o zlomenie proletariátu. V tom ohľade musí sa učiť od kapitalistov. Svätou povinnosťou je, aby československý proletariát stál verne na stráži a neprepustil žiadnej zbrane a munície cez hranice do Poľska a vôbec nikde von. My budeme na stráži, my proletári, lebo vieme, že reakcia kuje pekelné plány. Kde je tajná diplomacia, tam je nečistá práca. S najväčšou pozornosťou a chladnokrevnosťou sledujeme všetko, čo sa pre nás pripravuje, abysme v danom okamihu mohli odraziť útok reakcie. Podľa toho všetkého, aká situácia je, nemôžeme mať dôvery k terajšej vláde a budeme proti nej vždy v opozícii.

Předseda: Další řečník přihlášený ťproŤ je pan sen. Sokol. Uděluji mu slovo.

Sen. Sokol: Vážený pan řečník přede mnou mluvící rozmnožil debatu o zahraniční politice řečí, která se zahraniční politiky nedotkla, je to tedy jakýsi druh nova, a smím jakožto vzácnější snad částku vyjmouti pouze tři momenty, ve kterých se alespoň zahraniční politice přiblížil. Bohužel, přiblížil se jí v řeči připravené, a tedy si nevšiml, že ministr předem mu odpovídal na jeho námitky a vývody. Doporučil nám obchodní styky s Ruskem. Byl to jeden bod pana zahraničního ministra, jejž jsme slyšeli s jakousi skepsí, a kde jsme si přáli, aby byla v obchodních stycích s Ruskem zachována. jakási opatrnost a stát nepřevzal risiko těch obchodů, neboť dal zde vážený pan řečník přede mnou sám krásný příklad o té Americe, která za dva roky dodala tolik tisíc lokomotiv a za 5 let o pár tisíc lokomotiv více, ale je dosti opatrná, doufá, že to bude platiti někdo jiný, nez nynější vláda bolševická.

Druhý moment je, že Rusko nenapadne sousední státy. (Hlas: Gruzínsko!) Já jsem s potěšením četl před několika dny akt politický, který se mi zdál velmi záslužným aktem; byl to projev sociální demokracie, jímž protestuje proti napadnutí Gruzínska. Pokud se pamatuji, Gruzínsko je sousedním státem Ruska a snad se někde příklad z této přítomnosti nehodí dosti dobře do vývodů, jež pan kolega zde předložil.

A třetí moment, jenž týkal se politiky zahraniční, byl nejdůležitější, prohlášení, jímž začínal, že souhlasí s panem dr HeIlerem. Nevím, má-li pan dr Heller plné potěšení z tohoto souhlasu, ale již to na něm sedí, již to tady má. Bylo zajímavo slyšeti, že člen levice sociálně-demokratické může s některými vývody, jež pan dr Heller přednesl, tak plně a tak ochotně souhlasiti.

Tedy se zmíním, - dovolím si právě tím zabývati se dále - a konstatuji, že odpověď pana ministra zahraničních záležitostí na interpelaci pana kolegy dr Hellera byla odpovědí věcnou a naprosto správnou a právně úplně vyhovující, byla ilustrována delším výkladem o zahraniční politice, a jak se někdy stává při nádherných vydáních, ilustrací zatlačen byl původní text a my jsme se vlastně zabývali zde a poslouchali záležitost další, než to původní. Podle mého přesvědčení plně tvrdím, že odpověď pana ministra zahraničních záležitostí je zcela vyhovující a odpovídá zákonu, odpovídá mezinárodnímu právu a my nemáme naprosto práva ani možnosti, abychom státům, s nimiž žijeme v korektních stycích, ba v přátelských stycích, zabraňovali v provozu materiálu, když se jedná o poměry dokonce ne válečné. Vám všem, pánové, je známo, přece nemůžeme tak příliš brzo zapomenouti dějů, které se odehrávaly před našima očima, že za doby válečné státy dodávaly prostě válečný materiál, aniž by tím jejich neutralita byla rušena. To přece je nám známo, ta věc, když Německo chtělo zakročiti proti dodávkám americkým a zakročilo způsobem naprosto barbarským, ponorkovou válkou, byla jednou z největších příčin, které vedly k vypovězení války. Mohl bych jíti dále. Za války bursko-anglické, jak Rakousko dodávalo koně, jak do Laurenco-Marques, portugalského přístavu, docházely zbraně pro Bury v samém sousedství anglického území. To je faktem, pánové, které nelze odčiniti a nelze k vůli tomu, že snad sympatie jsou rozděleny, brániti Francii v činu, jenž jest naprosto korektní a nám nemůže vaditi.

Vážení, pan dr Heller obvinil zde z těžké věci našeho ministra zahraničních věcí, obvinil ho vlastně z plagiatu, tvrdil, že mluví to, co mluvil každý ministr zahraničních záležitostí před ním, že hlásal mír. Je přece jakýsi rozdíl, vážení, jsou ministři, kteří mluví také pravdu. Jsou ministři, u nichž jsme věděli - ani jsme nepotřebovali dělati. zkoušky jejich pravdomluvnosti - že nemluví pravdu.

V Německu snad byli upřímnější ministři, nežli ministři rakouští,. jichž dovolával se dr Heller. Já si aspoň vzpomínám na kancléře německé říše Bethmanna Holwega, jenž dovedl pronésti to velké slovo o nastávajícím zápase mezi Germánstvem a Slovanstvem a jenž tehdy pro všechny, kdož dovedli a chtěli slyšeti, předem řekl, co nastane a jaký bude hlavní účel tohoto obrovitého zápasu. Slovanstvo nepodlehlo v něm. Psychologie Německa nedovedla pochopiti, že zasela kolem sebe tolik nenávisti, tolik nedůvěry a tolik bázně, - netřeba se lekati i toho slova bázně - že musel opravdu celý svět se vzepříti pokusu imperialistickému, v tomto případě v plném slova smyslu, pokusu, jenž ohrožoval civilisaci, pokusu tak nebezpečnému, že hrůza. jeho ještě dnes ozývá se všude, i o poselství nového presidenta americké republiky, jenž praví, že nezapomněl by jíti na pomoc zase, kdyby byla civilisace ohrožena.

Ale vážení pánové! V pozdější době večerní chci mluviti krátce. Dovolte, abych vybral jen některé zvláštní momenty z řeči dr Hellera. Bylo to totiž přímo slavnostní prohlášení. Proto jsem se tak divil, že pan řečník levice sociálně-demokratické se mohl k němu tak lehko připojiti. Bylo to slavnostní prohlášení, v němž tvrdí, že všechny naše, to jest německé sympatie, jsou s Německem v této chvíli.

Vážená sněmovno! V této chvíli se jistě. děje veliká věc, věc, které nikdo z nás si nepřál, ale zřejmo, že nepřála si toho žádná z účastněných mocí, které se vzpíraly, které šly vesměs až na nejzazší hranici trpělivosti, shovívavosti, dobré vůle, až byly právě donuceny ukázati, že jejich shovívavost není zbabělostí, že jejich dobrá vůle nesmí jíti tak daleko, aby se daly soustavně napalovati. Jestliže v této chvíli pronáší zde německý řečník, že všechny sympatie německých poslanců jsou na straně německé, pak pořáde cítíme, jak jest to mezi námi daleko a jak jsme ve velkém rozporu. Představte si, vážení, že by někdo z nás z českých lidí byl třeba jen málo viníkem světové války. Představte si, že by tu bývala některá strana, která by se bývala angažovala pro tu světovou válku. Dovedli byste si představiti nás všechny ostatní, že bychom se dívali s klidem, že bychom ji dovedli vůbec dobře snášeti ve svém okolí, dokud by nepřinesla největší pokání. největší náhradu lidstvu, civilisaci, národu za to, co spáchala, mohli bychom je pokládati opravdu za své bratry? Ale

tady cítíte, vážení, ten pocit zodpovědnosti, ten pocit viny, ten pocit, který přece musí přepadati lidi lidsky cítící My patrně se svým druhým smýšlením jsme něco jiného. To patrně napadá všechno pouze Slovanům, Němcům to nenapadá. A když dnes dochází k tomu, že opravdu má býti Německo přidržováno, ne k nějaké pokutě, ne k nějakému zlomení vlastní osobnosti politické a státní, nýbrž prostě k řádnému jednání o náhradu nejhanebnější škody, kterou způsobilo, ne z potřeby válečné, ale vědomě, schválně na ničení a poškození svého nepřítele, naprosto nerytířsky, naprosto nízce, a když za to všechno Německo se zase chce vyplésti obyčejnými svými tahy diplomatickými, pak je podivno, že za potlesku ostatních svých kolegů senátorů dr Heller mohl mluviti, že všechny sympatie náležejí Německu. Pak bolestno pro jeho stranu a bolestno snad také pro národ jeho, že má ještě tak málo pochopení pro veliké potřeby lidství. Vzpomínám při tom, že ententa, spojené a sdružené mocnosti v celé té záležitosti nechtějí zničiti Německo, že mu nechtějí uložiti břímě, které by přesahovalo jeho možnost, že ovšem snaží se, aby domnělý, po případě uměle připravovaný bankrot státní nezbavil Německo prostě jeho mravních povinností.

Jest skoro zajímavo, že Německo se žene do státního bankrotu a že při tom přehlíží p. dr Heller. německý socialista, co říkal George Lloyd, jenž vykládal, jak tento státní bankrot nemá nijak vaditi německým kapitalistům, kteří jsou velmi dobře opatrováni a ochraň ováni vládou německou, že ti jednotlivci budou zachráněni a mají býti zachráněni i přes ten domnělý bankrot státní. Vážení! V tomto případě selhala naprosto výmluvnost p. dr Hellera, který dovede s takovým ohněm hlásati a nekonečně opakovati. svou nenávist vůči kapitalistům, ovšem jen francouzským, anglickým, americkým a českoslováckým, ale na tento moment zapomněl. když říkal, že všechny, plné sympatie náležejí Německu, neboť ty pak náležejí právě tomuto druhu kapitalistické politiky německé.

Vážení! Podobně jako p. dr Ledebur. tak i p. dr Heller naprosto se zapřísahal proti politice pana ministra zahraničních záležitostí a prohlásil, zvláště p. dr Heller. že od počátku dělal politiku západu My ovšem jsme velice povděční, že pan ministr zahraničních záležitostí od počátku dělal politiku západu, neboť nedělati tuto politiku západu, nebyli bychom dnes ovšem zde, nebyla by samostatnost českého národa ještě ustavena, stáli bychom na prahu těžkých a velkých bojů, neboť jsem přesvědčen, že by se český národ nepoddal tak lehce, ale stáli bychom v těžkých bojích a v naprostém rozvratu, a ten důvod, který jest pro pány podnětem,. aby vyslovovali nejslavnostnějším způsobem nedůvěru panu ministru zahraničních záležitostí, jest pro nás důvodem, abychom tuto politiku jeho v tom směru naprosto bezpečně podporovali.

Ale ještě jedno. Pan dr Ledebur s posměchem snad lepší věci hodným mluvil o poměru našem k Itálii. A máme-li společného ducha, nuže, prý Itálie a my - italská politika v roce 1915 a naše chování, to ovšem by prý ukazovalo na podobného ducha.

Dovolte, abych připomenul, že Itálie svou smlouvou naprosto nebyla zavázána, aby podporovala agresivní a útočné snahy Rakouska anebo Německa. A jestliže někdo po případě se hotovil vraziti dosti záludně dýku do těla Itálie, pak snad to byl někdo jiný, o jehož klamání a hotovém zabíjení souseda a přítele by se dalo mluviti. Nevíte, vážení, pro koho byly stavěny pevnosti a tvrze na hranicích italských? Proti vzduchu snad? Ne Ty byly stavěny proti sousedu a víte snad velmi dobře, proč šel jednou Konrád do zátiší, proč odcházel z vrchního velení právě, že nedošlo k tomu útoku na Itálii, na toho souseda a přítele? A nám, prosím, nechť neopakují se podobné výtky! My jsme nemohli zrazovati nikoho, protože jsme nebyli nikomu věrností svou povinni. Naše věrnost mohla náležeti jen našemu českému státu, jenž podle práva stále žil, naše věrnost mohla patřiti jen našemu národu a jeho budoucnosti. Ten stát náš, jenž podle práva žil a podle skutečnosti byl potlačován, nebyl nám rván ani čestným zápasem. My jsme nepodlehli v nějakém přímém boji, ne, my to nemůžeme nazvati nijak. než že byl nám ukraden těmi, kteří byli povoláni k tomu, aby jej opatrovali a chránili. Těm že bychom měli býti povinni věrností svou? Ne, naše čest kázala zcela něco jiného! Ta kázala nám cestu k tomu boji, v němž musily se rozbíti okovy, k tomu velikému boji, k němuž ukázal nám věšteckým duchem svým každý básník, každý filosof, každý politik, pokud cítil českou krev ve svých žilách.

S plnou sympatií zdravím výsledek cesty pana ministra zahraničních záležitostí, jenž nás jaksi úžeji přivinul k Itálii, ke kolébce velkých ideí. A nebylo to jen tak lehkomyslné slovo, jež pronesl pan ministr o tradičních našich dobrých stycích. Ty tradiční styky. a sympatie se nemohou týkati těch dvou let našeho volného nyní života, ty tradiční styky a sympatie jsou po celá léta, kdy Itálie, kdysi zeměpisný pojem, musila se probojovati těžkou, hrozně těžkou zkouškou ke své samostatnosti z područí, z drápů týchž, pod kterými jsme žili my. Domníváte se, že takový zápas několika desetiletí, v němž bylo přineseno tolik obětí a zoufalého napětí myšlenkového, nevzbuzoval lásky a sympatií v myslích českých, že nezůstal opravdu jako dobrý poklad uschován pro budoucnost v našich duších? Smíme teď mluviti o tom tradičním přátelství. A dobrá, správná slova slyšeli jsme od kolegy a přítele sen. Klofáče, jenž včas krásně připomenul naši lásku k jihoslovanstvu, tu lásku, jež se musí vždy v našich prsou rozezvučeti, jakmile se ozve to slovo Chorvat, Srb, Slovinec.

Všechny tyto styky naše, všechno to, co jest také účelem zahraniční politiky, jest opravdu dílem míru a má býti dílem míru.

Přál bych si jen, abychom nikdy, v žádné chvíli nezapomněli, že k tomu míru jest zapotřebí síly. Kdybychom toho zapomněli, kdybychom se oddali ve kterékoliv chvíli spoléhání, že naši politiku, starost o náš život, o naše zájmy, musí obstarávati z nějakého idealismu nebo z lidské povinnosti někdo jiný,. pak my v té chvíli přestáváme býti samostatným, svobodným státem, v té chvíli stáváme se poručenci. Pak ať by to byl kdokoliv, nynější přítel či jiný přítel, ten přítel by přestal býti naším spojencem a přítelem, ten by se stal naším pánem.

Přál bych si, aby nikdy žádná strana česká - snad dojdeme k té konsolidaci našich poměrů, k níž vyzýval nás a prosil přímo ministr zahraničních záležitostí, - nezapomínala té primérní povinnosti každého svobodného národa, aby byl silný, aby byl pohotově. (Výborně! Potlesk. )