Proto věru bylo by na čase, abychom se konečně jednou blíže zabývali touto otázkou. Máme přece úřednickou vládu, v jistém smyslu vládu, která se vznáší nad vodami, nad stranami; vládu odborníků. Pánové, mluvilo se již mnoho v tisku o různých vládách a jest to obzvláště pověstná ťNeue Freie PresseŤ ve Vídni, která vždy a opětně brojila proti parlamentárním ministerstvům a žádala ministerstva odborníků, kteří něčemu rozumějí. Také i část vašeho tisku, obzvláště strany stojící na právo, vždy a opětně žádala úředníky odborné ministry, a když jsme konečně měli toto vychvalované úřednické ministerstvo; bylo přece živě vítáno od mnohých vašich stran. ťTo jsou muži,Ť řeklo se nám, ťkteří něčemu rozumějí. Parlamentárníci přece, jak známo, ničemu nerozumějí. To jsou lidé, kteří mají vědomosti a zkušenosti a kteří nás vytáhnou z bláta, do kterého jsme se dostali.Ť Nuž, pánové, míníte-li snad zde pana ministra dr Hotowetze jakožto velikého odborníka, jenž nás měl vysvoboditi, pak přece pan řečník přede mnou dokázal nám na příkladech s cukrem a bavlnou - a těchto příkladů dalo by se uvésti mnohonásobně co tento odborník dovede. Je právě něco zcela jiného, jestliže takový muž pracuje jako správní rada Živnostenské banky, kde může působiti k velikému prospěchu soukromokapitalistického podniku, anebo jestliže pak jest postaven v čelo státního oboru a zdali zde koná svou povinnost. To jest něco zcela jiného a zažili jsme stokráte, že tíž pánové, kteří ve službách soukromého kapitálu hospodařili výtečně, úplně selhali byvše postaveni do služeb státu. Konečně, pánové, spekuluje-li pan ministr Hotowetz jakožto správní rada - tehda ještě nebyl ministrem - Živnostenské banky s cukrem, je to jeho věcí anebo věcí správní rady Živnostenské banky. Ale spekulovati jako ministr s cukrem, nelze vůbec zodpovídati, to jest věcí, kterou před námi nikdy nemůže opravedlniti; a jestliže pak ještě spekuluje špatně, pak má se mu státi totéž jako správnímu radovi Živnostenské banky, jenž špatně spekuluje. Bude vyhnán. Nemůžeme ho vyhnati, neboť většina z nás vůbec ještě neznáme pana ministra dr Hotowetze tváří v tvář. Spatřili jsme ho zde myslím jen jednou. Jest přece více v cizině nežli u nás. (Výkřik německý: Čínská mouka!) S čínskou moukou, jak dnes stojí v novinách, nebude nic. Ale poznáme to co nejdříve čichem. Opatří nám voňavky. Opatří nám přepychové mýdlo, automobily, šampaňské. Vše drny tyto krásné věci dostaneme dík činnosti p. ministra Hotowetze do země a pocítíme na naší valutě, co to znamená. Nevím, jsou-li tak nutnými potřebami šampaňské, voňavky, přepychová mýdla, auta. Ovšem pročítáme-li náš dodatečný rozpočet, musíme říci, že auta jsou nutnou potřebou, skoro na každé stránce, v každém ministerstvu nalezneme obnosy zařaděné pro auta. Jestliže pan zpravodaj mínil, že jako červená nit táhnou se dodatečným rozpočtem položky způsobené zvýšením platů a cen pro potřeby, pak musím říci jsou ještě dvě červené niti v tomto dodatečném rozpočtu, to jest položka na automobily a položka na cestovní diety. Tak mnoho, domnívám se, nebylo cestováno nikdy v některém státě jako v tomto, miliony a miliony padnou na cestovní diety. Ano, kdyby úředníci místo toho seděli jednou ve svých kancelářích a pracovali, pak nemuseli bychom snad čekati 8 dní na pas, nemuseli bychom čekati celé měsíce na vyřízení; při čemž se často vyřízení vůbec nedožijeme, pak by celá naše státní správa aspoň v tomto ohledu byla lepší, ačkoli snad u mnohého úředníka jest lépe, když ho zde není. Ale v celku přece tu nejsou úředníci k tomu, aby neustále cestovali. V Německu dosazena byla komise, která přesně zkoumá, zdali ministrovi přísluší automobil. Tam přihlíží se přesně k tomu, jak daleko bydlí od svého úřadu; nebydlí-li daleko, pak, řeklo se, může také jezditi elektrickou drahou. Ale u nás v Praze jest již životu nebezpečno pro samá auta úřadů a úředníků. Nevím, jak veliký jest počet jejich, mělo by se to vlastně jednou vyšetřiti. Ale, pánové, o šetrnosti tu není řeči a zdá se mi skoro, že způsob, jakým se zde v této příčině hospodaří, vypadá poněkud povýšenecky. Pánové! Prohlédneme-li činnost tohoto parlamentu za uplynulých 8 měsíců, shledáme jako jedinou aktivní položku - a ta není tak zcela nepopřena - novelisaci zákona o nemocenském pojištění. Jest to jediná nutná potřeba lidu, ku které se tento parlament usnesl jest to to jediné, co širokým vrstvám lidu poněkud jde k duhu. Také ta jest vlastně, jak známa, pouze novelou, nepřináší úplné nápravy a dík spojené oposici občanských stran zprava a z leva také tato novela k nemocenskému pojištění podstatně byla zhoršena, takže se dnes může státi, že nemocenské pojištění pro takou, příslušníky pojištěných více po právu nestává, pro něž dříve stávalo omezením na příjem 20.000 K. Skutečně byla veliká část příslušníků pojištěných touto novelou oloupena o pojištění. Vidíte tudíž, že také tato novela není naprosto žádným vzorným příkladem, ale, konečně jest jediným plus, proti kterému stojí i nespočetná řada samých minus.

Pánové, ze všeho to, co jsme žádali, nestála se ani jedna věc zákonem. Naléhavé starobní a invalidní pojištění, kteréž den ze dne se stává smutnějším pro naše dělnictvo, o něm vůbec již není řeči. Závodní rady, kterých potřebujeme jako kuš chleba - zákon nám byl slíben, avšak dodnes v parlamentě nebyl podán. O socialisaci dolů úplně vše utichlo, a uvážíme-li názory pana ministra pro veřejné práce o socialisaci dolů, pak musíme si říci, že to vítáme, že posud žádné předlohy nepodal. Neboť tak jako on my zajisté sobě socialisaci dolů ovšem nepředstavujeme. Jednou z nejdůležitějších předloh jest podpora v nezaměstnanosti. Pánové, vznáším na vládu důrazný apel, aby v této době těžké nouze upravila podporu v nezaměstnanosti, aby novelisovala zákon ze září 1918. Vznáším k Vám důrazný apel, abyste v této věci zjednali nápravu, neboť nouze a bída nezaměstnaných přesahuje všechny meze. Při této příležitosti chtěl bych také upozorniti na slíbený prováděcí zákon k §u 39 branného zákona, kterýž nám má přinésti úpravu vyživovacích příspěvků pro příslušníky narukovaných a kterýž posud nebyl vydán, ačkoliv naši nováčkové již 4-5 měsíců jsou ve zbrani. Byla mně také podána stížnost ohledně podpor pro ženy narukovaných četným osobám bylo povoleno se oženiti; tito byli pak odvedeni, museli nastoupiti službu vojenskou, a ženy a děti jsou tu dnes bez krejcaru podpory. Takovýchto opatření jest zapotřebí pro lid. Ale proto není peněz, zde nelze ničeho obdržeti i vznáším na vládu důrazný apel, aby zde zjednala nápravu. Mluvíte stále o nepokojích, nuž řekněme, o bolševismu a komunismu. Kdo jiný však jej vyvolává nežli vy, kdo jiný pak ho dělá nežli vy, kteří nemáte sluchu pro bídu lidu, kteří opovrhujete bídou lidu, kteří bídě lidu nevěnujete pozornosti? A je to zcela samozřejmé, že tento lid, s nímž takto nakládáte, vrhá se v náruč teoriím, kterýchž vzhledem na methody, jichž chcete užíti, neschvalujeme, ale kterým veskrze rozumíme. Proto jste vy pravými příčinami bolševismu, vy jste jed u nás rozmohli tím, že nikdy jste nepřihlíželi k potřebám lidu, že nemáte porozumění pro hlad a bídu.

Prvý pan řečník, pan profesor Mayr zde již vytkl, že zahraniční a vnitřní politika jsou v úzké obapolné souvislosti. Jest zjevem, jenž napadnouti musí každého, kdo věci pozorně sledovati si navykl, aneb kdo si béře tuto péčí, jak v různých státech zahraniční a vnitřní politika úplně spolu souvisí. Jest zvláštní a nápadné, že ve státech, které nazýváme státy vítěznými, také uvnitř pěstuje se politika reakce a násilí, že horší si nelze představiti. Ze všech těch krásných slibů ve válce nezbylo ničeho, a když popatříte, jak Ve Francii naše dělnické organisace svírají a potlačují, je rozpouštějí, když vidíte, jak v Anglii se zachází s Irskem, kde již konána byla první poprava, když vidíte, jak Jugoslavie, poněvadž svoleno bylo 54 komunistů, tyto, sužuje a trápí, organisace rozpouští, když vidíte, jak Poláci, také vítězný stát, zacházejí se svým dělnictvem a jak Československo v souvislosti s poslední generální stávkou tisíce a tisíce dělníků pozavíralo, jim chtělo hoditi na krk velezrádný paragraf, ačkoliv po velezrádě není ani stopy, jak tito lidé většinou ještě dnes po více než 6-7 týdnech jsou drženi ve vazbě, pak shledáváme tuto souvislost mezi zahraniční a vnitřní politikou zúplna. Jan Jaurés, zesnulý veliký socialista, pravil. Ve válce spočívá tragedie pro dělníka. Bud ztratí svoji vlast anebo ztratí svoji volnost. Jaurés mínil, zvítězí-li stát ve kterém dělník bydlí, pak ztratí svoji svobodu. Prohraje-li stát; pak ztratí dělník svoji vlast. A skutečně, ve všech těchto vítězných státech ztratili dělníci svoji svobodu, ve všech vítězných státech potlačováni a utiskováni jsou dnes tak, jako nikdy před tím. Z té příčině nemůžeme také spoluprováděti zahraniční politiku, která v tomto státě se pěstuje. Proto nemůžeme schvalovati běhání a cestování za Dohodou, které se našemu panu ministrovi věcí zahraničních tak líbí, jenž v té příčině, ve způsobu, jakým svůj úřad koná, ve kterém toto cestování sem a tam pozůstává, poněkud se podobá německému císaři Vilému II., známému cestujícímu císaři. Máme cestujícího ministra věcí zahraničních, nemůžeme tedy také nikdy schvalovati tuto politiku běhání za Dohodou a toto společenství s Dohodou, poněvadž - také z těchto ryze socialistických důvodů - tyto státy, se kterými náš stát jde společně, to jsou, kde dělnictvo jest utiskováno a potlačováno; a proto žádáme také odvrácení od této politiky a přiklonění ke státům, kteří nepěstují takové politiky vůči dělníkům. Věru, jak tyto státy vypadají, toho dožili jsme se v posledních dnech, když konference vítězů v Paříži uložila Německu známé podmínky. Podmínky, které se dnes žádají od Německa, jsou zajisté největší neslýchaností, kterou si kdo někdy dovolil. Nuže, kaše se nejí tak hezká, jak se uvaří, a 42 let jest dlouhá doba. Ale obáváme se, že tento způsob politiky, jehož se také Československá republika zúčastňuje, nebude míti výsledku, o němž pan ministr věcí zahraničních mluví. Tato politika nepovede k míru, nýbrž k novým válkám, nové bídě a novému zániku.

Proto také nemůžeme ze všech těchto důvodů hlasovati pro tento rozpočet. Uvádíte všechny důvody, které by vás vlastně měly pohnouti k tomu, abyste hlasovali proti rozpočtu. Ale zatím hlasujete pro něj a říkáte, že nemůžete jinak. My jsme důslednější a odmítáme rozpočet z vašich důvodů a ještě z jiných důvodů. Již pan řečník přede mnou mluvil o hospodářství pana ministra Hotowetze. A my se musíme s tímto hospodářstvím zabývati přece trochu blíže, neboť velice se nás to týká. Líčil drastickým způsobem spekulaci s cukrem, kterou zde pan ministr Hotowetz provedl a která dodnes připravila stát o 2-3 miliardy; a přes to jest tento pán stále ještě ministrem a přes to neodvažujete se ani škrtnouti několik korun z jeho rozpočtu. Kdybyste to alespoň učinili, abyste jej tímto způsobem donutili k odstupu! Někdo nejde sám, musíme ho nutiti. A ani toho se neodvažujete. Pan řečník přede mnou zmínil se také o věci s bavlnou. Za intervence státu byla bavlna nesmírně draho zakoupena. Nyní byly uzavřeny hranice, továrníkům povoleny obrovské ceny a naše obyvatelstvo, v prvé řadě dělnictvo, musí tyto obrovské ceny platiti. Jest tohle politika, se kterou chcete dospěti k odbourání cen? Naši podnikatelé dopouštějí se věru nehorázností svojí dychtivostí a touhou po zisku, ale není podnikatele, který by tolik přispíval ku drahotě jako stát. A to není následkem ústředního hospodaření! Naprosto ne! Neboť prvé v této příčině ústřední hospodaření neselhalo. Cukerní komise na příklad stála také na jiném stanovisku nežli pan ministr. Zde jest osobní zavinění ministrovo, které s ústředním hospodařením nemá naprosto nic společného. Chci se zmíniti ještě o následujícím: Netoliko činnost ministra Hotowetze, nýbrž také činnost našeho ministerstva železnic jest neuspokojivou. Četli jsme, že v mostecké hnědouhelné pánvi v říjnu 1920 následkem nedostatků vagonů asi o 12.000 vagonů méně mohlo býti odvedeno, což činí asi 160.000 tun. Při vývozu do ciziny - cizina posílá si vozy pro uhlí sama, zde není třeba vozů byl by stát měl z tohoto množství uhlí výtěžek, což by bylo státu vyneslo včetně železničních dopravních výloh z Mostecké pánve samotné asi 26 milionů korun. Ve Falknovském revíru scházelo 1600 vozů, tedy 21.000 tun; ztráta státu obnáší zde asi 3-4 miliony. Tedy asi 30 milionů korun bylo vyhozeno touto politikou naší vlády.

Jednou z nejdůležitějších otázek, jíž se vláda již dávno mohla zabývati, jest zvelebení činnosti stavební. Ale nezvelebíte činnost stavební, nesplníte této své povinnosti, nebudete-li nápomocni tomu, aby ceny za všechny hmoty, jichž pro stavební činnost jest zapotřebí, podstatně byly zmenšeny; a to jest možné. Mám zde číslice, dle nichž u nás stojí tašky 1700-1800 K za jeden tisíc. Německo dodá ty též tašky ze stanice ve vnitrozemí za 1050 K, tedy asi o 700 K za tisíc laciněji. Rákosí, jehož jest zapotřebí ke stavbě obytných domin, stojí u nás 3-3½ K, v cizině, v Německu, 2 marky. Následkem této konkurence byla u nás cena snížena na 180 K, kdežto v Německu byla již snížena na 130 K. Zde musí konečně přestati šetření domácích podnikatelů. Ničeho nespomůže, nedojdete k žádnému zvýšení stavební činnosti, neotevřete-li nejdříve kapsy řádně pro tento účel a nenecháte-li zde více spolupůsobiti konkurenci ciziny. Jinak ku zmírnění cen ve stavební živnosti nedojdete, jinak nedostaneme se z věčné kalamity bytové nouze.

Přihlédneme-li blíže k tomuto rozpočtu, jest tu ještě jedna červená nit, a tou jsou obnosy pro všeobecné výdaje. Pan president republiky má pro všeobecné výdaje započteno 500.000 K. Toho se nechci dotýkati, to on zajisté potřebuje pro všechny obvyklé dobročinné účely a pod. Ale také pan předseda ministerstva má 500.000 K pro všeobecné výdaje. To jest disposiční fond aneb, jak se tomu říkalo, tajný fond ve staré formě. Není zapotřebí, aby pro pana předsedu ministerstva takovýto obnos anebo vůbec nějaký obnos pro všeobecné výdaje byl preliminován. Ať preliminuje výdaje, kde je potřebuje, ale všeobecné výdaje nemají býti a tajné fondy a disposiční fondy nesluší také zvlášť dobře demokratické republice. Ale naleznete v ministerstvu vnitra také ještě úřední paušály policejního ředitelství v Čechách 500.000 K, na Moravě 80.000 K, ve Slezsku 40.000 K, na Slovensku 80.000 K. Nevím, zda-li to jsou peníze, jimiž se vyrábějí známé anebo pověstné velezrádné procesy. Právě nyní chystá se zase jeden velezrádný proces ladil bych vládě důrazně, aby se zase nevím po kolikáté neblamovala. Ze všech těchto velezrádných afér byla pro vládu vždy jenom blamáž a nic jiného.Tedy; domnívám se již, že ani policejní ředitelství nepotřebují k volnému použiti tak obrovských obnosů - dělá to 700.000 - při čemž nemáme pražádného přehledu, k čemu se těchto obnosů používá. Pánové! Abychom dali výraz naší nedůvěře oproti této vládě, podali jsme návrh, aby v rozpočtu ministerského předsedy škrtnuto bylo těchto 500.000 korun pro všeobecné výdaje. Učiníte-li tak, také vy projevíte své přesvědčení, že s hospodářstvím tohoto státu nejste srozuměni. My tedy nežádáme od vás - resp. my přece toho nemůžeme od vás žádati - my vás neprosíme, abyste rozpočet zamítli, snad toho nemůžete; ale jedno můžete: škrtnutím této položky 500.000 K pro všeobecné výdaje předsedy ministerstva vyjádřiti své přesvědčení, že nemáte důvěry k této úřednické vládě, že si přejete, aby byla odstraněna.

Co se týče resolucí; které zde byly podány, nemůžeme přisvědčiti resoluci 1 a 3, resolucím 2, 4, 5 a 6 přisvědčíme. Resoluce 1 žádá od vlády, aby zemskému správnímu výboru projevila větší benevolenci a dala větší samostatnost. Tomu nemůžeme přisvědčiti proto, poněvadž v tomto zemském správním výboru nejsme zastoupeni a tudíž také nemáme názoru o věci, ani kontroly o činnosti zemského správního výboru, poněvadž se domníváme, že dnové zemských správních výborů mají býti sečteny, čím dříve tím lépe. A my nepřejeme si pro tyto instituce žádné větší benevolence a samostatnosti, nýbrž naopak, menší samostatnosti a omezení jejich činnosti.

Rovněž nemůžeme souhlasiti s resolucí, která se ujímá důstojnických kuchyní. Důstojníci věru se již dovedou sami ochrániti. Nejsou to tak politování hodní lidé, aby sobě tam, kde se jim škodí, nedovedli zjednati své právo. Ujměte se raději mužstva, to má toho více zapotřebí než páni důstojníci. A proto nemůžeme také přisvědčiti resoluci třetí.

Přehlédneme-li strukturu tohoto státu, neshledáme, jak jsem se již zprvu zmínil, ani stopy po demokracii v tomto státě, shledáme, že zde panuje byrokracie a militarismus. Pan zpravodaj si přece také stěžoval na tento militarismus a mínil, že by přece bylo na čase, aby pan ministr věcí zahraničních vedl svou politiku tak, abychom co nejdříve tohoto militarismu byli zbaveni. Nuž, pánové, nemáme důvěry ke způsob, jakým pan ministr věcí zahraničních svoji politiku provádí, a že nás od tohoto militarismu osvobodí. Máme naopak velikou obavu, že nás zavede netoliko do militarismu, nýbrž do jeho nejzazšího důsledku, totiž do války. Ale domnívám se přece, že máte branný zákon, jenž předpisuje, že do roku 1924 musí býti zavedena milice. Jest tedy militarismus v této formě v našem státě konečně přece časově omezen a budeme toho dbáti a vás vždy znovu upomínati na ustanovení tohoto zákona, abyste v daném okamžiku této otázce se nevyhnuli a zákon nezměnili.

Poněvadž mánie před sebou stát, ve kterémž panuje byrokratismus a militarismus, stát, ve kterém parlament je bezmocný, musíte přece spolknouti, co vám vláda předkládá - poněvadž v tomto státě však přede vším nespatřujeme jediného kroku k uskutečnění našich sociálních požadavků, k uskutečnění socialismu, proto, pánové, nemůžeme pro tento dodatečný rozpočet hlasovati a musíme jej zamítnouti.

Domníváme se, že konečně jednou odbýti dlužno národnostní otázku a že pak třídní boj objeví se ve své čisté, jasné formě, že na jedné straně potlačovaní, dělníci a zaměstnanci, zkrátka všichni, kdož jsou potlačováni, postaví se proti těm, kdož jsou utiskovateli, proti vykořisťovatelům a proti podnikatelům. To jest pro nás žádoucím a pak tento boj provedeme. A my nejsme v pochybách, že tento hospodářský řád, - a zde dle našeho názoru nemá místa žádné vyrovnání - že tento hospodářský řád muší zahynouti, poněvadž již sebou nese znamení svého úpadku, příčiny svého zániku. A proto sobě přejeme, aby konečně jednou mezi vámi a námi nebylo šiků, jaké jsou dnes, totiž národnostní šiky. Odstraňme je a zřiďme jeden šik, který je správný, který nás povede k cíli, totiž šik třídní! Jedině třídní boj a pouze postavení tříd v tomto státě proti sobě může věsti k ozdravění poměrů. Pánové! Poukazujete-li na všechny tyto okolnosti, což činíte a můžete činiti, je to vždy jenom záplatování. Nevybřednete nikdy z této krise, z těchto poměrů, které vám nedovolují lidi uživiti, je odíti a jim zaopatřiti přístřeší. Volným obchodem nejméně vybřednete z této krise, nevybřednete z ní vůbec nikdy. Z této krise vede jen jedna cesta, a to socialisace a socialismus a touto cestou chceme jíti, dráhu k této cestě chceme uvolniti a volnou míti. A protož obracíme se k vám dnes ještě jednou s výzvou: Odstraňte národnostní přehrady, zjednejte národnostní mír, aby byla volná cesta k socialismu! (Potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní):

Uděluji slovo senátorovi dr. Kovalikovi.

Sen. dr. Kovalik: Slavný senát! Dodatočný rozpočet pochádza z najväčšej časti z úradovania predošlej vlády. Sú v ňom tak ohromné sumy, že naša strana nemôže bez kritiky, bez vyslovenia istých požiadavkov a bez podmienok prejsť od tohoto rozpočtu k dennému poriadku. Tu ide o sumu 4 miliárd 800 miliónov. Po krytí istej čiastky ostane vždy ešte 2 miliardy 186 tisíc deficitu. Stále je to tak ohromná suma, že i ľudu je to nápadné, a mali sme príležitosť na našich shromaždeniach od našeho ľudu počuť, aby vláda bola vyzvaná k dobrému hospodáreniu a sporivosti. Všeobecná žiadosť je tedy dobré hospodárenie a sporivosť. Sociálne-demokratická strana pri posledných voľbách šla do boja volebného s heslom, že ide za chudobu, že je strana ľudová a že pracuje na chudobu. Keby z týchto miliard sa len jedno procento usporilo, robilo by to 21 milionov korún, a ako by sa bolo mohlo s týmito 21 milionmi opravdovej chudobe, v jejž záujme chcem niekoľko slov prehovoriť, odpomôcť.

Koľko slz, biedy, hladu by sa bolo utíšilo a aké podpory na šatstve by sa boly mohly udeliť usporením týchto 21 milionov! Koho myslíme pod tou opravdovu chudobou? Dostávam listy, prosby od tých najchudobnejších, možno riecť od žobrákov štátu. Kto to je? To sú prepustení sluhovia, to sú starí, práce neschopní penzisti, železničiari, učitelia a ľudia iného zamestnania, medzi ktorými sú i takí, ktorí dostanú za mesiac 30, 40, 50 K penzie. Z toho nemožno žiť. To sú opravdoví chudáci. Sem patria vdovy a sirotci po legionároch, učitelia, kňazi, všetko dobrí to Slováci, ktorí za národ pracujú a mesiace musia čakať na svoj plat. To sú tí opravdoví chudáci, za ktorých dvihám slovo a vyzývam vládu, aby pri budúcich rozpočtoch pamätala na tých penzistov, na tých najchudobnejších, štátnej podpory a platu požadujúcich občanov.

Najväčšou položkou je položka národnej obrany, ktorá sama o sebe robí 1 miliardu 152 milionov K. Žiaľbohu medzinárodná situácia je taká, že teraz nemôžeme mysleť na sníženie početného stavu vojska, že musíme udržovať vždy ešte tak veľký počet vojska, abysme mohli hranice našej československej republiky chrániť proti zovňajším a vnútorným nepriateľom, a abysme udržali vnútorný poriadok.

Bola tu reč o militarizme, o zničení militarizmu. Je to pravda a i naša ľudová strana žiada, aby tá ťarcha, ktorá udržovaním vojska leží na občanstve, bola uľavena.

Veď tým by bolo 50% polepšenie vo finančnom rozpočte. Nebude to ale možno driev, dokiaľ sa medzinárodná situácia nezlepší. My sami, náš štát, nemôžeme začať s demobilizovaním. Musíme čakať, až s východu nám hroziace nebezpečie sa utíši, až naši súsedi, ktorí ešte vždy ašpirujú na naše teritória, sa konečne upokoja, a len potom bude možné i počet našeho vojska zredukovať.

Strana naša je úznanlivá voči armáde, lebo armáda je povolaná chrániť hranice a udržovať pokoj vnútorný. (Sen. Matuščak: S bodákmi sa v jednom štáte nedá komandovať!) Tedy čo sa týka tvrdenia, že sa s bodákmi komandovať nedá, proti násilenstvom akým spôsobom sa môže zakročiť? Keď niekto násilne vystupuje; aby on svoje záujmy chrániť, musí sa tiež chrániť násilenstvom. Všetka kultúra pracuje, aby sa otázky nie násilne, nie bodákmi riešily, ale aby sa to riešilo pokojným spôsobom.

Ale čo vidíme? Práve tí; ktorí chcú riešiť sociálne otázky, že ich neriešia pokojným a prirodzeným spôsobom, ale riešia ich násilenstvom a chcú ich riešiť terorom, a preto do tých čias nenie možné (Hlas: Vláda terorem pracuje! Hluk. Místopředseda Kadlčák zvoní.) inším spôsobom vystupovať.

Na celom svete sú vojská, ktoré sú povolané udržovať poriadok. My žiadame odpolitizovanie vojska. A ako som spomenul, sme voči vojsku, voči armáde s uznáním, ale požadujeme to, aby v armáde disciplína a duch morálny odpovedal našemu očakávaniu. Pri uznaní našom voči armáde máme však niektoré poznámky.

Naša strana dostala dopis z Detvy. Slavný senát poznal Detvu, je to krásny kraj slovenský, kde býva rydze slovenský ľud, ospevaný jedným z našich najväčších básníkov, Sládkovičom. V tomto dopise sú ponosy a v tomto dopise sa žiada, aby vojsko, ktoré je v Detve v privátnych bytoch umiestené, bolo z privátnych bytov vzaté a ubytované v kasárňach.

Žiadame; aby nielen i Detvy, ale vôbec zo všetkých dedín, kde je vojsko v súkromných bytoch ubytované, bolo vzaté a umiestené v kasárňach, čo i dôstojnosti vojska a armády lepšie odpovedá.

Prehovoril by som teraz o pozemkovej reforme, o ktorej otázke už dnes padly slová! Na Slovensku je mnoho sto opravdu veľkých veľkostatkov: 2000, 5000, 10.000, 20.000 až 30.000 hektárov polí a zeme počítajúcich veľkostatkov. Tieto veľkostatky sú v rukách neslovenských, neslavianských, v rukách maďarských. Sú to veľkostatky grófov Andrássyho, Apponyiho, Almássyho, Erdödyho, Eszterházyho, Pálffyho, Csekonicsa, Dessewfyho, Hunyadyho, Sturma, Springera a pánbohvie koľko veľkostatkárov. Tedy tá slovenská zem je v rukách týchto maďarských majiteľov.

Žiadame slovenskú zem pre Slovákov, žiadame; aby slovenská zem prišla do rúk slovenských roľníkov. Keď sú veľkostatky tisíce a tisíce hektárov veľké, nech sa osadia Slovákmi zo severných neúrodných krajov. Nemusia sa Slováci sťahovať do Ameriky. Vyzývam našich spolubratov Slovákov, nechoďte za more. Zostaňte doma. Máte tu zeme slovenskej dosť, máte tu práce dosť, zostaňte tu. Vyzývam našich bratov v Amerike, ktorí majú toľko dolárov k dišpozícii, aby sa vrátili domov. Prijdú Slováci sem k nám, pobudú tu niekoľko dňov a mesiacov a vrátia sa nazpät do Ameriky. Je to ohromná škoda, je to krvácanie slovenského národa, je to oslabovanie československej republiky. Slováci nech zostanú doma a tí, ktorí sú v cudzine, môžu prijsť sem. Je tu dosť pola pre nich a dosť práce, aby mohli žiť. (Hlas: Pole jsou, ale za jakou cenu!) Mál som príležitosť presvedčiť sa v Pozemkovom úrade, kde sú vypracované plány a kde sa zabývajú kolonizovaním veľkostatkov v maďarských rukách sa nachádzajúcich, že v týchto plánoch je kontemplované, aby sa dostaly pozemky dnes nie za takú cenu, ako pán kolega myslí, ale za nižšiu, za takú, akú bude možno zaplatiť.

Naša strana ľudová stojí na právu vlastníckom. Lebo toto právo je podmienkou zdravého vývinu a zdravej práce konkurenčnej. Ale sama ľudová strana požaduje, aby sa tých tisíc hektárových veľkostatkov dostalo tomu slovenskému ľudu, tomu slovenskému národu. Nech sa nebojí žiadna strana, nech sa nebojí robotníctvo, ani remeselníctvo, ani občanstvo, že by stravovanie bolo ohrožené tým, keby sa veľkostatky dostaly do rúk maloroľníkov. Lebo toľko je tej zeme, slovenskej, že keď sa tam osadí tisíc a stotisíc ľudí, že ešte zostanú veľkostatky, ešte zostanú komplexy, ktoré budú zásobovať ak robotníctvo v továrňach, tak remeselníctvo a mešťanstvo, ktoré nemá svojej vlastnej pôdy. Zemi na Slovensku je dosť. Pri tom je treba udržovať i stredný majetok, ktorý prispieva k zásobovaniu, ktorý produkuje toľko, že môže výťažky predávať tým, ktorí sami pôdy nemajú.

Čo sa týka prikazovania pôdy na stavby, tu je žiaducné, aby tiež na týchto veľkostatkoch sa dávala pôda len tam, kde je toho treba, totiž nie tam, kde sú kraje ľudnaté. Naše slovenské kraje horno- a strednoslovenské sú veľmi ľudnaté, Slováci sú bohatí na deti, je to bohatý; plodný národ. Naše, dedinky, si plné obyvateľstva. Tedy nie tam, kde sú už dediny husto obydlené, kde je dosť hospodárskych síl, nie tam je treba prideľovať pôdu pre nové domky, ale je ich treba stavať na tých latifundiách, kde môžeme hodiny chodiť a nenájdeme dediny alebo dedinky.

Čo som povedal o zemi, o pôde, aby si ju získali Slováci a aby prišli naši americkí Slováci zpät do vlasti, aby si tu zakúpili pôdu, to môžem riecť i o lesnícko-drevárskom priemysle, o našom lesníctve vôbec.

Lesníctvo tvorí najväčšie bohatstvo Slovenska. Na Slovensku produkuje sa dreva toľko ako v Čechách, na Morave a v Sliezsku dohromady. Slovensko je bohaté na hory a lesy. Samo sebou sa rozumie, že musia byť udržované komplexy, veľké komplexy pre hospodárenie, ale tam, kde môže prijsť a kde prijde na predaj les a drevo, zase vyzývam Slovákov, aby sa zúčastnili toho lesnícko-drevárskeho priemyslu, zas apelujeme na tých amerických Slovákov, na tie slovenské dolary. Prečo neprijdú domov prečo sa nezúčastnia toho veľkú budúcnosť majúceho lesnícko-drevárskeho priemyslu. Prečo neprijdú sami, prečo to nechytia do rúk, veď nadávať, šimpfovať na tých, ktorí teraz držia ten bohatý lesnícky a drevársky priemysel v rukách, nenie dosť, tým nenie pomožené. Musia sa sami zúčastniť v tom priemysle, ktorí sú tak majetní, nech vstúpia do jestvujúcich slovenských drevárskych podnikov, komu je to možné, nech zakúpi drevo; lesy, nech obchoduje, nech zakladá pily; je treba, aby podniky slovenské boly nacionalizované. Dúfam, že súhlasí, každý, že je treba v našej republike, aby podniky priemyslové boly znacionalizované. Čo tým rozumiem? Nielen aby do správy prišly roduverní a republike verní občania, ale aby sa zúčastnili hmotne v tom. Musím tu po, dotknúť, že na Slovensku je cudzích rukách lesnícko-drevársky priemysel v tak; veľkej miere, že ohromné miliony ziskov nezostavajú nám v republike, ale idú do Pešti, do Viedne, do Milána skrz veľkú italskú firmu Castiglione. Prečo by z tých našich krásnych bohatých slovenských lesov, z toho dreva, ktorým Pán Boh požehnal tento kraj, ten zisk nemohol zostať doma, prečo musia zisky tiecť von, do cudziny? Ja tu nehovorím len za podnikateľov, ale zas len za ten chudobný ľud, lebo v lesnícko-drevárskom priemysle je zamestnaných tisíce a tisíce rodín, ktoré tam majú výživu. Dnešná situácia je taká, že tento priemysel; tento prameň najväčšieho bohatstva na Slovensku stagnuje, tak že i robotníctvo trpí tým, poneváč keď obchod a priemysel leží ladom, ani robotníctvo nemôže najsť svoju výživu. (Souhlas.)

Vo východných župách slovenských je do 20-30 tisíc vagónov vykácaného dreva, ktoré tam leží a hnije. Páni kolegovia z východných žup vedia, že je to pravda, čo hovorím. Tisíce vagónov hotového dreva leží v horách a hnije. Poviem, prečo sa tam necháva hniť a čo by sa mohlo robiť, aby z toho mal chudobný pracujúci ľud zisk, aby toto drevo mohlo prijsť budúcne chudobnému ľudu. Ja poviem, prečo nemôže prijsť z východných žúp do západných žiadne drevo. Preto, lebo, železničná premávka je drahá, dovozné za drevo je ohromné. Je treba, aby pre domácu potrebu bolo zaistené potrebné drevo, niesom pre chudobný ľud a tiež pre školy, nemocnice, úrady a kasárne. To všetko by mala železnica za polovičné ceny alebo zdarma alebo ľavne dovážať tam z východných do západných krajov. To sa dosiaľ nedeje. Deje sa niečo pre zľavnenie, ale to nestačí. Na čo máme drevo? Abysme ho spotrebovali a zbytok aby sa vyvážal von, hlavne do Maďarska. Úrad pre zahraničný obchod mal by umožniť, aby sa naše drevo mohlo ľahšie vyvážať do Maďarska a abysme my ako kompenzáciu dostali lacnú múku a iný tovar a nemuseli bysme múku kupovať v Anglii, Amerike alebo dokonca v Číne.

Musíme uznať, že v úrade pre zahraničný obchod úradníctvo je preťažené prácou, je toľko práce, že nestačia ani vybavovať cla; práve preto mal by sa ten obchod zjednodušiť, mal by sa uľahčiť, a čo je prebytočné, mohlo by sa snadno vyvážať. Stal sa prípad, že boly smluvy s maďarskými kupcami. Maďarsko poslalo až na slovenské hranice vagóny, ktoré tam prišly, ale dreva tam nebolo, takže vagóny prázdne musely sa vrátiť domov. A prečo nebolo dreva? Vývozné povolenie neprišlo včas.

Hovorím nie ako nepriateľ štátu, ale ako taký, ktorý chce upozorniť. Taký byrokratizmus nesmie už byť, všetko musí sa uľahčiť, a vtedy bude republike pomožené hmotne. Pri tomto vývoze, pravda, je treba veľkej kontroly a dozoru, aby sa s tým drevom zle nehospodárilo, aby sa bezbožne nevyužívalo aby sa nepašovalo von, potrebná je kontrola; to uznávam, ale nie na toľko, že by sa muselo týždne a mesiace čakať na vyvážanie vecí. Sú prípady, že sa len formalita žiadala od železnice, ktorá by sa dala vybaviť za niekoľko minút. Muselo sa ale týždne čakať a preto sa staly chyby, pre ktoré sme ztratili v Maďarsku svoje tržište, prišlo tam drevo rumunské a rakúske a my sme ztratili tržište a svoje dobré renomé, čo veľmi škodí. Je pravda, že pri zakúpení dreva v Maďarsku hraly i valutové rozdiely úlohu, poneváč mu to rakúske drevo prišlo lacnejšie než naše. Bol som na mnohých poradách drevárskych, bol som svojho času Klubom slovenských poslancov vyslaný do komisie. V terajšej dobe požaduje sa už i tam voľný obchod drevom, aby naši producenti mohli konať smluvy, a vtedy bude mať i pracovný ľud svoju výživu a producenti môžu obchodovať a štát bude mať svoje dane a poplatky, kdežto pri tom byrokratizme a pri obťažovaní obchodu všetko odpadne a z toho má škodu len štát. Tam máme naše rieky, Moravu, Váh, Hron, Nitru, na týchto riekach môže sa plaviť drevo veľmi lacno až na Dunaj a do Maďarska, tieto rieky, obzvlášte ale Váh a Nitra, majú byť regulované. Je tedy teraz čas, pristúpiť k regulácii riek a k elektrizácii skrze rieky.

Ako som už spomenul; žiadame nacionalizovanie podnikov. Žiadame, aby naše slovenské rodiny nevyvandrovaly, nevysťahovaly sa do Ameriky a aby v Amerike žijúci naši súkmenovci vrátili sa domov, zúčastnili sa obrábanie pôdy, zúčastnili sa priemyslu lesnícko-drevárskeho a vôbec v priemyslových a obchodných podnikoch. 30. januára mali sme v Žiline sjazd priemyselníkov, a síce malopriemyselníkov. To je tretia kategória chudobných ľudí, za ktorú dvihám svoje slovo. Ako sa dá malému priemyslu u nás pomôcť? Tak, keď štát si bude zaopatrovať svoje potreby nielen v továrňach, ale i u týchto malopriemyselníkov, remeselníkov a obchodníkov. Pre vojsko a pre železničiarov potrebné šatstvo a obuv má vláda objednávať nielen v továrňach, ale i u maloremeselníkov alebo v družstvách, ktoré oni utvoria. To isté môžeme povedať, keď prijde v najbližšej dobe čas budovať stavby a zariaďovať domovy drevárskym, stolárskym náradím, aby nielen na továrne, ale ani na stolárov, zámočníkov a vôbec remeselníkov štát nezabúdal, lebo touto podporou bude odpomožené malému priemyselníkovi a chudobe. Viem, že v továrne sú tiež robotníci, ktorí potrebujú svoju výživu a existenciu, ale pri tých veľkých štátnych objednávkach nech sa nikdy nezabúda na malopriemyselníkov a obchodníkov.

Čo sa týka zásobovania, žiadame, aby zásobovanie bolo rovné a nestranícke. My to zkusujeme na Slovensku, že mnohé konzumy nedostávajú potravín a potrebných článkov a niektoré mnoho. Zásobovanie musí byť rovné. Žiadame, aby cena múky pre všetkých bola rovná a rovnako určená a aby dávka z múky bola zrušená, lebo tí, ktorí za svojich zamestnancov majú platiť múčnu dávku, to nesnesú. Drahote by sa odpomohlo tak, keby bol voľný obchod i s potravinami, obilím a všetkými článkami. Možné, že na istý čas by stúply ceny, ale skoro by sa skrze obchodnú konkurenciu nivelizovaly a prišly na normálnu výšku.

Musím spomenúť nasledujúce prípady, ktoré sa u nás na Slovensku stály. Zo severných a najneúrodnejších krajov Slovenska, z trenčianskych hor, Oravy, Spiša, zo Zemplína prišly často chudobné ženy kupovať múku pre svoju rodinu. Nakupovaly múku, a keď potom 20, 30, 40 kg múky na chrbáte niesly alebo na železniciach domov sa vracaly, četníctvo ich zastavilo a sobralo im múku, takže chudobné ženy sa musely domov vracať s plačom ku svojim hladovým deťom bez peňazí i bez múky. (Tak jest!) To, ďalej trpieť nemôžeme a viac sa to stať nesmie. Z toho vidno, že musí byť dovolený ten volný nákup, nech si každý kúpi tam; kde môže, a nech mu to nenie zabránené. Ja som na vlastné oči videl tieto prípady a srdce mi krvácalo a nemohol som pomôcť, ač som to županovi súkromne povedal. (Sen. Havlena: Teď také není obchod volný a chudý si nemá kde koupit, nemá peníze. - Místopředseda Kadlčák zvoní.)

Ja s radosťou pozorujem, že už i smerodatné kruhy v ministerstve pokladajú volný obchod za potrebný, a priblížime sa skoro k uvolneniu obchodu.

K zahraničnej politike by mal niekoľko slov. Ako člen zahraničného výboru som interpeloval pána ministra zahraničných vecí dr. Beneša v otázke Oravy a Spiša. Nemôžeme opomenúť, abysme my Slováci, ktorí sme členmi senátu, abysme nevyslovili svoj veľký žiaľ a bôľ nad tým, že bol odtrhnutý kus slovenslcej zeme v Orave a Spiši, tej slovenskej zeme, ktorá už 1000 rokov bola súčiastkou Slovenska. To iste musím riecť o Tešínsku. S najväčším bôľom a žiaľom musím to spomínať. V Amerike sa utvorila liga Slovákov, ktorá požaduje zem nazad. Neviem, či na tom fakte, pred ktorý sme postavení dohodou, či na tomto fakte sa dá niečo meniť, ale dúfajme, snáď niekedy bude možné s Poliakmi v dobrej shode nejakej rektifikácie hraníc docieliť.

Čo sa týka Poľska, myslím, že to je v záujme Poľska a v záujme našej Československej republiky žiť v dobrom susedstve. Myslím, že je v záujme Poľska, robiť politiku slovanskú a opierať sa o slovanské kmene, tak ako je v záujme všetkých. Slovanov robiť slovanskí politiku. Chcem riecť to, aby sa slovanské kmene mohly vyvíjať každý vo svojom ráze, ale abysme v spoločných veľkých slovanských záujmoch spoločne pokračovali. To sa môže stať vtedy, keď Rusko bude vrátené ruskému ľudu, keď ruská správa bude v rukách dobrých patriotov ruských, keď Rusko bude uzdravené. Som toho presvedčenia, že sa to stane, a vtedy bude možná i tá spoločná práca, bude možno realizovať idey všeslavianské. Už som na tomto mieste mal príležitosť hovoriť: o tom koridore. Večná ztrata. Za tisíc rokov raz sme mali príležitosť spojiť severných Slavianov s Juhoslovanmi. Nestalo sa to a nevieme, jestliže niekedy bude tá príležitosť. Myslím, že Juhoslovania mali málo energie, a to bola príčina toho, že sa tak nestalo. Ale aspoň keď sme nedostali koridor, bezprostredné spojenie severných Slovanov s Juhoslovanmi, aspoň musíme si zabezpečiť železničné spojenie a prístup k moru, abysme mohli robiť svetový obchod. Také myšlienky majú hýbať na u politikou, o takéto koncepcie by sa mala naša politika starať, ale nie o také, malicherné veci vnútorné, ktoré budia nespokojnosť a nepokoj medzi občanmi slovenskými a českými. Tomu by sme sa mali vyhýbať a nie také otázky na tapetu dávať, ale také otázky, ktoré budujú republiku, ju tvoria a zosilujú. (Hlas: To povězte Hlinkovi!)

Ja by ešte rád spomenúť, že na tú ideu vzájomnosti všeslavianských kmeňov pekný príklad ukázali nám pred tisíc rokmi dvaja bratia, ktorí vyhľadali Juhoslovanov, ktorí vyhľadali severných Slovanov, Rusov a Poliakov, ktorí vyhľadali i nás Slovákov a Čechov, ichž pamiatku za týždeň budeme sláviť na nitrianskom hrade v Nitre pri posviacaní prvých slovenských biskupov. A títo dvaja bratia, ktorí takými veľkými priateľmi a učiteľmi Slovanstva boli, ktorí nám už ukázali pred tisíc rokmi vzájomnosť slavianskú, to boli Cyril a Metod.

O tom našom milom Slovensku by som chcel ešte pripomenúť, že pomery a spokojnosť na Slovensku sú podmienkou sily celej Československej našej republiky. Keď bude Slovensku spokojné, tedy bude i Československá republika pokojná a mohutná. Ako je to možno docieliť? Porozumením. Porozumieť si musíme, musí sa porozumieť tej mentalite slovenskej a musíme mať lásku jeden k druhému. Ako sa to dá docieliť? Čo som tu spomenul, to je snáď ideálne hovorenie, ale musí to byt i prakticky vykonávané. Slovensko bude sporiadané vtedy, keď slovenské sily terajšie i budúce sa uplatnia na Slovensku. Už teraz sa hlásia sluhovia do úradu, do škôl, učitelia, profesori, úradníci, zamestnanci, železničiari hlásia sa do služby na Slovensku. Títo majú byť prijatí. Keď odpovedajú podmienkam. (Hlas: Když odpovídají!) Tuto je pochybnosť. (Hlas: A veliká!) Tedy prečo pán kolega pochybuje? Keď niekto sa do služby hlási, má byť prijatý a keď sa dokáže neschopným, tedy ho môžeme prepustiť. Ale vieme, že celkom spoľahliví ľudia sa hlásili na Slovensku do služby a neboli prijatí. (Hlas: Mnoho takových jest!) Áno. Tedy to je jediná príčina nespokojnosti, to tvorí tú nespokojnosť.

Je tedy žiaducné, aby Slovensko bolo uspokojené, aby tí, ktorí sa do služieb hlásili, boli prijatí Slovenský národ vysiela na vysoké školy svoju mládež a keď táto skončí svoje školy; kde sa má uplatní?? Či má isť do Ameriky:? Je žiaducné, aby táto slovenská mládež, ktorá skončí svoje štúdia, mohla sa uplatniť a bola upotrebená na Slovensku. Samo sebou sa rozumie, že keď ešte nemáme všetky potrebné sily, že sme vďační našim bratom Čechom, ale žiadame, aby oni uznali tú mentalitu, tú dušu a svojráz slovenský, aby sa nepostavili proti názorom a presvedčením a citom slovenského ľudu. Uvidíte, keď sa tak stane, že tu bude súlad a spokojnosť.

(Předsectnictví převzal místopředseda dr. Soukup.)

Aby Slovensko bolo uspokojené, žiadame, aby administratív, súdnictvo, školstvo, hospodárstvo bolo Slovákmi vedené, spravované, lebo oni najlepšie poznajú pomery a potreby Slovenska. A tu prichodím k tej tak obávanej samospráve Slovenska, k tej t. zv. autonómii, ktorej netreba sa báť, lebo hovorím tu: ťKeď bude to Slovensko uspokojené, keď sa jeho žiadosti, jeho rázu vyhovie, vtedy bude uspokojené a bude tou najväčšou podporou Československej republiky a bude tú Československou republiku hájiť proti vnútorným i zovňajším nepriateľom. (Tak jest!)

Aktuálnou otázkou je teraz sčítanie ľudu. Bol som pozvaný a zúčastnil som sa to v Prahe v československej Národnej rade, ako i v slovenskej odbočke jej v Bratislave porád, kde bolo ustanovené, aby pri sčítaní ľudu bola vyslaná komisia, ktorá bude pomáhať štátu pri sčítaní ľudu.

Sčítanie ľudu je pre republiku tak ohromného a veľkého významu, že ma to až prekvapilo, ž sa to deje tak na rýchlo bezo všetkých príprav, obzvlášte na Slovensku, že sa prikročuje tak rýchle k sčítaniu ľudu. Viem, že v Čechách, na Morave a v Sliezsku jeden každý Čech a Moravan prizná sa, že je Čech, alebo Slovák, ale na Slovensku je treba ten ľud ešte upovedomiť, aby sa Slovák priznal, že je Slovákom. Máme také mestá, kde obyvateľstvo je pôvodom, rodom slovenské, ale po desaťročia bolo vychovávané v maďarskom duchu. (Hlas: Takové lidi jste chtěli dáti do úřadu!) Na to hneď odpoviem.

Je tedy otázka, jestliže sa títo - Slováci pôvodom - v takých mestách priznajú k svojmu slovenskému pôvodu. Je žiaducné, aby bol jeden každý upozornený na to, aby nedal na seba pôsobiť žiadnými vlivy a priznal sa k svojmu slovenskému pôvodu.

Čo sa týka národnostnej otázky pri sčítaní ľudu, myslím, že nenie dosť pripravení. Máme také obce na pohraničí, kde v jednej obci býva polovica Maďarov a polovica Slovákov. Zaisté budú Maďari vykonávať vliv na Slovákov, ktorí vedia maďarsky, aby sa neprihlásili za Slovákov. To je treba, aby komisári, poverení sčítaním ľudu, účinkovali, aby sa každý prihlásil k svojej národnosti. Ja som o to poprosil i pána ministerského predsedu našeho i našeho pána ministra, ale poneváč už všetky potrebné dispozície boly urobené, sčítanie ľudu sa neodročilo a bude vykonané. Očakávam tedy od komisárov, aby tak účinkovali na Slovensku, aby všetci pôvodom Slováci prihlásili sa k svojej národnosti.

Dozvedel som sa o následujúcom: Tu nenie otázka národnostná, ale je tu otázka náboženstva. Dozvedel som sa o tom, že komisári dostali inštrukcie, dostali písomné úradné spisy, kde stojí ohľadne náboženstva toto: Že katolíci rímski, československí a grécki. To slovo ťčeskoslovenskíŤ je podškrtnuté. (Slyšte!) Celá tá položka je tu nesprávna, lebo katolíci sú rímsko-katolíci a gréckokatolíci.

Československí sú nie katolíci, lebo oni vystúpili z cirkvi rímsko-katolíckej. Ja ako vlastenec, ako oddaný štátu, dovolím si pri tej príležitosti spomenúť to, a upozorňovať na to tých komisárov a všetkých, ktorí pričítaní ľudu majú vliv a ktorí by chceli na ľud pôsobiť, aby od svojej pôvodnej rímsko-katolíckej církvi odstúpil a dal sa zapísať neviem za akú cirkev. Ja chránim a varujem pred tým. Ja poznám ten slovenský ľud, ja neznám jeho smýšľanie, jeho cítenie, bol som na sto a sto shromáždeniach a poradách, poznám každú župu slovenskú od Bratislavy až k Užhorodu, od Tatier až k Dunaju, poznám slovenský ľud a dovoľujem si tým pánom, ktorí ho neznajú, ktorí snáď len zo svojej študijnej cesty posudzujú Slovensko, dovoľujem si upozorniť len na to, ak sú dobrí vlastenci, dobrí Česi, ak milujú tú republiku; ak milujú pokoj a ak chcú pokojný vývin republiky, ak milujú to Slovensko, aby nikdy nedotýkali sa náboženského rímsko-katolíckeho ľudu, aby sa nedotýkali presvedčenia tohoto ľudu nášho. Lebo urobia si zo svojich priateľov nepriateľov a urobia na Slovensku nepokoj, a keď nemilujú ten pokoj, keď milujú to Slovensko, keď nemilujú a nemajú úcty pre presvedčenie, nemilujú ani republiku. A buďte presvedčení, keď sa bude šetriť náboženské presvedčenie, keď sa nebudú hádzať rôzne heslá protináboženské, proticirkevné a proti krížom atd., tedy bude spokojnosť na Slovensku. Keď sa to bude robiť, tedy bude nespokojnosť na Slovensku. Buďte presvedčení, že my Slováci, rímski katolíci, sme za republiku, a my budeme tí prví, ktorí ju budeme chrániť a hájiť v tomto presvedčení. (Výborně!)

Končím svoju reč tým, že pri týchto veľkých sumách v rozpočte chcel som záujem vlády vzbudiť pri budúcom rozpočte za tú chudobu tých penzistov, za tú chudobu tých maloroľníkov, za tú chudobu malopriemyselníkov, chcel som, aby to Slovensko prišlo do slovenských rúk, do slovenskej správy, chcel som ukázať, akým spôsobom je možné na Slovensku vzbudiť spokojnosť a spoluprácu, aby naša republika zkvitala. Ja jej prajem, aby bola silná a mohutná. (Výborně! Hlučný potlesk.)