Místopředseda Kadlčák. (zvoní): Oznamuji že jednání přítomni jsou zástupcově vlády odborový přednosta Groš za ministerstvo financí, odborový rada dr Kamenický za ministerstvo železnic, místotajemník dr. John z ministerstva národní obrany.

Uděluji slovo řečníku ťproŤ, senátorovi Ferd. Jiráskovi.

Sen. Ferd. Jirásek: Velevážení pánové, promiňte, že nebudu se zabývati číslicemi dodatečného rozpočtu a pokud se jich dotknu, bude to jen v souvislosti s tím celkovým nazíráním, jak my na finanční hospodářství státu nahlížíme. Jedno je, velevážení pánové, jisté, že tak, jak se u nás hospodaří, tak do budoucnosti už hospodařiti nelze. Já nevím, jestli vláda - ať už ta nebo ona najde tak ochotné Národní shromáždění anebo senát, aby jí povolil tolik prostředků, že ona je ani sama není s to zmoci, aby je přebrala a vhodným způsobem použila. Nejde nám, velevážení pánové, vždy jen o to, jak vysoké jsou daně, jak je jich mnoho, ale jakým způsobem se použijí, a to, bohužel, parlament ani senát to právo nemá, aby také do jisté míry kontroloval a do jisté míry také spolurozhodoval, jak se s prostředky, které stát, vláda a administrativa státní dostává, hospodaří.

Velevážení pánové! Já uvedu několik případů, na nichž budu dokazovati, jak nesprávně se postupuje v tomto směru a jak se na dobrou vůli a na konání povinnosti se strany Národního shromáždění i senátu, jak se strany vlády a zejména administrativy pohlíží. Já chci říci, pánové, že nemá se předkládati návrh vládní, nemá se předkládati rozpočet s tím rozkazem, že musíme býti za dva nebo za tři dny hotovi. Rozpočtový výbor senátu měl dobu snad dvou až tří dnů k vyřízení rozpočtu. Totéž bylo v plenu, kde jsme musili s rozpočtem, který obsahuje 12 až 13 miliard, býti hotovi ve dvou, ve třech dnech.

Na druhé straně však, když se jedná o to, co senát usnese a;Národní shromáždění, když se usnesou na určité dani, je zde také povinnost se strany byrokracie a administrativy,

Já chci se zmíniti jen o jedné dani, a to o dani potravní, která byla i nám velice nesympatickou. Byt jsem to já, který o této dani referoval. Pánové, byl to zejména náš klub, který se stavěl proti zavedení této daně a neustále apeloval, abychom tuto daň nepustili; my jsme ji konečně pustili. Zvýšená daň vstoupila v platnost 1. března, 1. srpna měla býti rozšířena zvýšená čára potravní daně za obvod Velké Prahy, a stálo se tak teprve o pět měsíců později, a to od 1. ledna. Když již konečně byl přemožen ten odpor v Národním shromáždění a když i obecenstvo konečně si zvyklo na daň samotnou, bylo možno, aby co nejrychlejším zavedením této daně a rozšířením její platnosti na větší obvod bylo docíleno většího příjmu. Odhaduji ztrátu, která v těchto pěti měsících pro pokladnu státní povstala, nejméně na 25 až 30 milionů korun.

Konečně, když se mluví o nedostatku financí, jest třeba si také říci, že jest zapotřebí také šetřiti. Pánové, dělnictvu se vyčítá, že se mu platí na mouku a chléb, ale právě v těchto dnech se usnesla ministerská rada, že se prodlužuje platnost rychlostních prémií za obilí, obnášející K 30.- za q na únor, a to znamená, pánové, při výkupu 10.000 vagonů obilí nových třicet milionů. Když takhle budete hospodařit, když budete hospodařiti podle hesla, že z cizího krev neteče, pak nevím, kam to s naším státem přijdeme.

Ale i jinak. Vojenská správa ještě nedocílila toho, aby měla centrální hospodářství, aby to byl jeden úřad nebo dva, které by objednávaly. Objednává každý úřad, každý úřad kupuje za jiné ceny, tedy v tom směru by bylo třeba, aby bylo více dbáno, aby již jednou vojenská správa i po stránce hospodářské zřídila korporaci, která by jednotně ustupovala. Objednává se určitý předmět výstrojní, ten stojí Několik milionů, ale najednou si vzpomene krojová komise, že vojáky zase jinak oblékne, řekne se, musíte to dodati rychle. Jinak to stát nevezme, a uloží se to pak do oděvního skladiště do Brna. Pánové, to přece není možno, když víme; že stát se nachází v těžké situaci, že senát a Národní shromáždění jest ochotno jen neustále eskontovati nové daně, jest potřebí hospodářství své podle toho zaříditi. Velectění pánové! My vidíme, že tomu tak není, že v celé řadě případů se zbytečně vyhazují peníze, že se vyhazují miliony zbytečně, ať je to paráda, ať je to cokoliv.

Když vím, že nemohu docíliti většího příjmu, jest třeba, abych šetřil. V tom směru se, pánové, nešetří. Že by nových daní neměl stát dosti, to nelze říci, toho jest tu důkazem, že Národní shromáždění schválilo daň na potravní čáře, daň z masa, zavedla se daň z piva, novou daň z uhlí, daň z převodu statků, zvýšení poplatků kolkovních, zvýšení cel, zvýšení cen cukru, tabákových výrobků atd. To jsou vesměs daně, které zatěžují široké vrstvy obyvatelstva. Ale konečně, když již jsme byli toho přesvědčení, že jest nutno daně ty zavésti, jest potřeba, aby s nimi bylo jak se patří hospodařeno.

Ale máme také zákony, které k uplatnění nepřijdou. Byla to daň ze smluv nájemních, že nebyla snad pohodlná pánům majitelům domů, řekli: my ty smlouvy nájemní nebudeme dávati zpoplatňovati, a pak nebyla snad pánům z ministerstva financí příjemnou, a proto podal se návrh a senát jej schválil, aby daň tato byla zrušena.

Takovým způsobem, velevážení pánové, přece na dlouho pracovati nemůžeme, musíme se konečně dostati k tomu stavu, kde hospodářství do jisté míry bude přivedeno v rovnováhu. Když to nejde novými daněmi, přirozeně musíme se uskrovnit všude tam, kde jest to možno. Mně se zdá, že skutečně raše administrativa nestojí na výši doby. Svého času jeden pán v rozpočtovém výboru prohlásil, že když neustále nové daně budou zaváděny, že berní správa první stolice se pod nimi zhroutí. Také jest důkazem toho, že jsou velké firmy, které mají zaplatiti několik set tisíc daní, jimž daň nebyla předepsána za rok 1918, 1919, 1920 a nyní nastává rok 1921 a často se dostaví majitel velké továrny na berní úřad a řekne: Pánové, buďto předepište daně, anebo já budu investovat, ale nejsem povinen peníze berní správě schovávat. Jest přirozeno, že něco tu vrže, skřípe a jest třeba závadu tu nějaký m způsobem odstraniti.

Zde vadí však také mentalita, jak se nazírá na celý vývoj národohospodářský a otázky finanční u nás - a podléhají tomu všichni pánové. Neustále slyšíme a neustále čteme v měšťanských časopisech, že hlavní příčinou neutěšené hospodářské a finanční situace republiky jsou dělníci, že jsou to jejich mzdy, že neustále chtějí vyšší a vyšší mzdy a že tím se dostává průmysl do těžké situace. Mluví se o tom, že prý jest potřeba stabilisace mezd, ale nemluví se o tom, aby byla také stabilisace cen a nemluví se také o tom, aby se konečně řeklo nahoru, že jest potřebí nějaké stabilisace, kam až určitý příjem může dojíti. Jestliže se vyčítá tkalcovskému dělníku, který dostává mzdu 120 K týdně, snaha po zvýšení mzdy, a nevyčítá-li se několikanásobnému funkcionáři, bankovnímu řediteli, členu správní rady, půl milionu nebo milion ročních příjmů, jest to falešné. Musíte jíti také nahoru, také tarif kázat morálku a ne neustále kázat morálku jen dolů, aby se uskrovnili, když nechtějí se uskrovniti hořejší, kteří se mohou uskrovnit a kteří se uskrovnit nechtějí, a kteří z tohoto státu více mají, a nám se vyčítá - a bylo to otevřeně řečeno panem ministrem Englišem redaktoru ťLidových NovinŤ; - že prý jsou zde v Národním shromáždění a v senátu strany, které chtějí býti jen výdajovými stranami, a ne úhradovými, a to znamená, že byli zde poslanci nebo strany, kteří sice hlasují pro vydání, ale kteří nechtějí zase přiznati vládě možnost úhrad. O co by se tu mohlo jednat? Snad o úpravu platů státních zaměstnanců, zaměstnanců státních drah, snad o úpravu platů učitelů, - o nic jiného se nemůže jednat, poněvadž všude tam, kde se jedná o vydání, která považujeme za neproduktivní, za vydání takového rázu, která stát spíše poškozují, než aby mu prospívala, stavíme se proti, ale nemůžeme se stavěti proti tomu, abychom nepřiznali právo na existenci státnímu zaměstnanci, který žije za 400, 500, 600 K měsíčně. Ty případy u nás jsou, a v tom směru není správné stanovisko, že bychom nechtěli přiznat státu úhradu, kde se jedná o věc dobrou a prospěšnou.

Velevážení pánové, chci také říci, že i jinak se věci líčí, než jest tomu ve skutečnosti. K nám se přichází s prozatímním rozpočtem. Přirozeně nezbývá naší straně nic jiného, než abychom pro dodatečný rozpočet hlasovali, poněvadž by bylo marné a zbytečné, abychom hlasovali proti. Chci říci, že jsou tu také určitá fakta, která dokazují, že ať již takovým nebo onakým způsobem, že zde a ať již způsobem tím neb oním stát byl poškozen, že ta věc byla docela jiná, než letmo ve veřejnosti o ní bylo zmíněno, že nijakým způsobem nebyli voláni ti, kteří se dopustili finančního poškození republiky, k zodpovědnosti.

Chci se zmíniti o té pověstné aféře cukrové a mám zde celý protokol a materiál, kde líčí cukerní komise situaci vývozu cukru.

Cukerní komise výslovně v tomto protokolu zde uvádí, že bylo možno prodati cukr za obnos, který skutečně znamenal značné posílení financí republiky. Nechci vás, velevážení pánové, celým tím materiálem unavovati, chci jen poukázati na konečné číslice, ať to bylo vinou ministerstva pro zahraniční obchod anebo vinou celé ministerské rady, fakt je, že zde uvádí komise pro zahraniční obchod, že bylo možno prodati 15.000 tun cukru pro Francii za cenu 420 fr., že bylo možno prodati 20.000 tun cukru pro Norsko za cenu 29 dolarů, že bylo možno prodati Anglii 50.000 tun cukru za cenu 27 dolarů. V prvém případě to obnášelo u Francie 28¹/₈ dolaru, a celkem mohlo býti prodáno cukru 85.000 tun, t. j. 850.000 q, a nebylo to schváleno jednak úřadem pro zahraniční obchod a rovněž to nebylo schváleno ministerskou radou, poněvadž prý se cena zdála příliš nízkou.

Přirozeně, že se situace na trhu cukerním zhoršila, přirozeně, že také cukerní komise, když byla hausa, tedy stoupání ceny cukru, snažila se toho využíti, a to bylo jejím dobrým právem, ale také přímou povinností využitkovati situace, jak byla na trhu, ale tu si právě naříká cukerní komise, přes to, že celá cukerní komise, sestávající ze zástupců rolníků a ze zástupců konsumentů, ze zástupců surováren a rafinérií, jednohlasně byla toho mínění, aby se cukr prodával, ale ministerstvo pro zahraniční obchod se postavilo proti tomu a postavila se proti tomu také ministerská rada, která cukerní komisi zakázala, že nesmí cukr prodati. (Hlas německy: Státní obhospodařování!) Domnívám se, že právě u cukerní komise to není ten případ, i za Rakouska musím říci, že cukerní komise byla jedinou institucí, která alespoň fungovala, a také se mohlo říci, že aspoň občanstvo dostalo to, co mu patřilo, poněvadž měla správný přehled o celém zásobování. A nebylo třeba takových pomůcek jako v jiných případech. Zkrátka, cukerní komise to dokazuje, že při dnešních cenách - bylo to prodáno 16. listopadu - rozdíl by obnášel už 697 milionů korun jen při 85.000 tunách.

Vážení pánové! Když potom vezmeme ještě to další, pak to obnáší daleko dvakrát, snad třikrát takovou sumu, čili kdybychom byli prodali cukr v době příhodnější, kdy byla situace pro nás příznivou, mohli jsme celý ten deficit, který se nám neustále otlouká - a my toho již máme dost - se strany ministerstva financí, že se pro dělníky připlácí na mouku a na chléb, - míti kryt. Prosím, ať ten, když někdo udělá chybu, ať je to jednotlivec anebo konečně celá vláda, ať si také za to nese zodpovědnost, ať má tolik odvahy a řekne: ťtak ty věci v pravdě se mají.Ť

Ale situace byla taková a ministerstvo radilo, když prý budou sklady přeplněny cukrem, nebude možno jej skládati, aby se cukr odvezl do Hamburku, a tam se skladoval. Možná, že bychom musili zaplatiti za to ještě sta milionů skladného, a pak, kdyby se bylo stalo, co sám dr. Hotowetz uváděl, že reservoval cukr pro Jugoslavii, Rumunsko a Bulharsko, a když mu odborníci dokazovali, že to není možno, aby 1½ milionu metrických centů bylo možno po dráze tam dopraviti na základě poruch dopravních, které ještě v Orientě panují, že situace jest tam taková, že jest možno, že bychom cukr vozili do Hamburku a pak zase Německem do Orientu, buďto přes celé Německo a Rakousko a přes celou republiku, anebo po případě po moři. To je potřebí, aby se to také vědělo, když se neustále zakrývá fakt, který se konečně stal, který zde je, který je zde nepopřen a není nijaké výmluvy. Domnívám se, že to nejde, aby se jeden úřad s druhým nedovedl dohovořiti, a když je zde určitá korporace z odborníků, je zde možnost určité dohody, zejména, když si uvědomíte, že každý rozumný obchodník, každý rozumný výrobce při nejmenším alespoň vždycky třetinu prodá hned, jednu třetinu prodá, když jsou ceny klidné, a jednu třetinu prodává, když již to třeba hoří, a pak se mu ten poměr vyrovná. To se dělo s cukrem i v dobách míru s různými předměty životními, a to nedovedl úřad pro zahraniční obchod k tomu cíli zvláště stanovený, který byl spíše poškozovatelem toho orgánu, který zde sestával z odborníků. Ale, velevážení pánové, to vědí ti, kteří stojí v naší straně na radikálním křídle, a massa, která radikalisuje a radikalisuje zbytečně. Oni to vědí páni, co se děje, a jen na základě toho, že to vědí, i jiným ztěžují posici, poněvadž se říká: ťVy jste spoluvinníci, poněvadž, když toto je možné v republice, když se takovýmto způsobem hospodaří, pak ovšem nesete také za to zodpovědnost.Ť

Velevážení pánové! Tak ty věci jsou a tu je třeba říci při té příležitosti, že nám se nemůže vytýkat, pánové, straně sociálnědemokratické, že bychom stěžovali posici republice. My jsme zajisté vykonali všechno, a já, když jsem napsal článek, když se strana rozbila, že je to oběť republiky, pak je to pravda, poněvadž naši stranu jsme obětovali v zájmu republiky, co nedělala ani jedna strana, naopak, pomáhali nás utlouci, ať to bylo s té či oné strany. A všimněte si dnes hlasů listů; a vy víte, pánové, ono to půjde tak dlouho, dokud si to dělnictvo nechá líbit, poněvadž víc nemůže dát strana, než svoji prestiž, respekt a téměř celý zájem své vlastní třídy ku prospěchu státu, ale dlouho to žádná strana nevydrží a vaším zájmem musí býti, páni, aby tedy byla konsolidována strana sociálně-demokratická, která stojí na půdě dnešního nazírání demokratického a republikánského a pak zajisté budete hleděti a poznáte tu chybu, které jste se dopouštěli, když jste pro to neměli pochopení. A o nic jiného se nám nejedná, jen o nazírání. Ale to nazírání není, poněvadž se postupuje způsobem takovým, kterým se spíše široké vrstvy lidové bouří. Není to jen naším zájmem, ale také zájmem vaším a celého státu.

Pánové! Co se děje dnes a zejména listy jakým způsobem píší o zásobování a jakým způsobem se dneska jedná v této těžké, vážné a kritické době, vždyť, pánové, až srdce přímo stydne nad tím, že je možno, aby psaly listy tak bezstarostně, jako bychom měli všeho dosti, a dělnictvo bylo tak klidné a neschopné snad se brániti. Pánové, tímto způsobem postupovati nemůžeme. Poněvadž, jestli chcete vyhnati ty poměry na ostří nože, pak přirozeně my veškerou zodpovědnost skládáme se sebe. To jsou fakta. Já jsem četl dnes ve ťVenkověŤ článek o Heindlovi. Nemám příčinu, abych Heindla hájil, ale budu míti možnost poukázati na jednání mnohých - a já to vím, velevážení pánové, - ale když se vyskytne v listě vážené strany, která byla součástí vládní většiny, o vyšším úředníkovi v ministerstvu jako příhana a jako - řekl bych - výlupek všeho darebáctví, že přistoupil ke straně sociálně demokratické, pak nějaké kamarádství není možno, pak není možno v žádném případě. Když socialisty nemůžete cítiti v úřadě, pak je nemůžete cítiti také zde, a nesmíte je volat tam, kde je potřebuje stát. Tak to, velevážení pánové, dále nepůjde, abyste vy každého úředníka - a máte jich plno, ať jsou to národně demokratičtí nebo agrárníci v ministerstvech a my jich tam máme, že by je na prstech mohl spočítati, abyste vy každého úředníka, který ukáže rozumné nazírání, štvali a aby se mu znemožňovala jeho činnost. Pánové tak to nejde. Buď uznáváme přesvědčení každého jednotlivce a musíme ho chrániti bez rozdílu, to jest demokracie. Ale mluviti stále o demokracii a jakmile vidíte příslušníka jiné strany snad na místě, které také reklamujete pro sebe, počínati si proti němu tímto způsobem, to bychom, pánové, daleko nedošli, ani v republice ne.

Neustále se tu o tom mluví a správně to podotkl pan referent dr. Horáček, když výslovně řekl, že vláda dá každé straně nějaké cukne, buďto sociálně demokratické daň dědickou a zvýšení daně z příjmů a zase na druhé straně něco jiného. Jest to pravda. Ale nikdy se to tak nevyčítá při skýtání určitého odhlasování určitého vydání, jako když se to týká dělníků. Když se to týká dělníků, to jest plno výčitek, na př otázka chlebová, o které řekl pan ministr, že si konsumy nebudou směti mysleti, že se na ně bude připláceti. Připlácíte to těm dělníkům? Mají z toho dělníci nějaký prospěch? Uhospodaří si tím něco, dají z toho něco do spořitelny, jako ti pánové, kteří berou z tohoto státu, když povolíme nějaký obnos na dodávku? Ti mají z toho jistě prospěch, ale zde se vyčítá, jako by dělníci rovnou cestou těch 600-1000 milionů na zlevnění mouky a chleba odnesli do spořitelny a tam si je uložili.

Pánové, v Německu bylo povoleno na zlevnění životních potřeb přes 9 miliard a 6 miliard 600 tisíc na zlevnění chleba a mouky, tedy téměř 16 miliard povoluje německá říše na zlevnění obilnin a životních potřeb. Já nevím, najdou-li se tam nějací páni, kteří by stále vyčítali, že jest to jen pro dělnictvo nebo pro širší lidové vrstvy, nýbrž považuje se to jako státní nutnost. Buďto chcete míti nepořádek v tomto státě, dobrá, tedy zvyšujte ceny, pusťte volný obchod a pak budeme vidět, jak se poměry budou vyvíjeti. Pro nás to není nic zvláštního, to je pro vás ventil, kterým chráníte sama sebe a vy tím chráníte také stát. Proč pak stále říkáte, že jest to pro dělnictvo. Jest to nutné, bezohledně nutné a proto to musíme povoliti a jest zbytečno o tom mluviti.

To jsou, velevážení pánové, poměry, které přirozeně nejsou udržitelné, a my zajisté máme na tom zájem, aby byl klid, a ten klid jsme ochotni vykoupiti za jakékoliv oběti, ale musí se nám spíše situace umožňovati než ztěžovati.

Chci poukázati na mentalit, jaká jest. My provádíme pozemkovou reformu, a já řeknu otevřeně, že pozemková reforma není v dobrých rukou. Pozemková reforma tím, že předsedou anebo presidentem pozemkového úřadu jest muž, který jest vysloveným stoupencem určité strany a který houževnatě hájí zásady soukromého vlastnictví, za těchto okolností není proveditelna, poněvadž pozemková reforma a prospěch z ní plynoucí není jen prospěchem agrární strany, jedné politické strany, to jest prospěch celého státu se týkající, a tak se musí na pozemkovou reformu nahlížeti.

Máme několik malých družstev a vidíte, že takové družstvo odvede z hektaru, aniž by mluvilo, 13 metrických centů obilí. Taková družstva máme dvě, jsou blízko Prahy, a kdy tedy národně sociální družstvo odvede 13 a půl metrických centů z hektaru, jak máme věřiti vám, kteří říkáte, že čtyři nebo pět metr. centů na hektar jest příliš mnoho.

Vážení pánové, pro koho hájíte ten zájem volného obchodu a koho hájíte tím, když říkáte: neodvádějte. Vždyť tím pracujete do rukou veľkostatkářům, vždyť veľkostatkáři jsou majetníci největší části půdy československé republiky, vždyť je tím způsobem podporujete.

Ale, vážení pánové, ještě jedna věc: ministerstvo zemědělství! Máme ministerstvo zemědělství, a mohli bychom se snad domnívati, že účelem tohoto ministerstva jest, aby se co možná podporovala produkce, po níž se neustále volá. Říká se, vy nechcete přispěti na produkci atd. Pánové, byl jsem na Slovensku. Docházejí mne zprávy, a již dříve tam bylo na sta takových případů: Na statku Károlyho je lesní a jeden hlídač, kteří bydlí ve vesnici hodinu vzdálené přes hranice, zůstalo tam neoseto 70 ha půdy a už to trvá tři roky. Jede se z Bratislavy 15 minut rychlíkem, a vidíme kusy půdy - nevím, jaká rozloha - tam jest řepa, která vypadá jako mrkev, nebyla okopána, nebyla pleta, s tou řepou se ani nehnulo, jak byla zaseta. Pan dr Zadina sice ví, kde jaká sociálně demokratická schůze se koná, pan dr. Zadina má čas, aby psal do ťDomovinyŤ (Hlas: Už tam není!), já vím, že tam není, je dobře, že jíž odtamtud šel, dr. Zadina věděl, co se kde děje, ale že dvě hodiny cesty od Bratislavy je obrovský lán řepy, s nímž se vůbec nic nedělalo, to pan doktor nevěděl, a máte tam po celém Slovensku naseto inspektorů zemědělských, ale bohužel ti inspektoři nepracují ve prospěch zemědělství, nýbrž jsou! vašimi volebními agitátory a nic více. Povinností ministerstva zemědělství jest, starati se o produkci, ani hektar pozemku nemá zůstat neosetý a za každý hektar pozemků by mělo býti ministerstvo zemědělství zodpovědno, a ne, aby vaši úředníci, které platíme my ze státních peněz, chodili a bouřili maďarské a židovské veľkostatkáře proti republice. To vy bylo lepší, tím byste prospěli republice a republika by získala dosti značných prostředků. V tom směru bylo by povinností, aby ministerstvo zemědělství přestalo býti agrární doménou a bylo skutečně ministerstvem zemědělství, a ne aby jednotliví úředníci, když přijdou jako referenti, zástupci vlády do korporací, kde jsou poslanci přítomni, tu aby si nasadili zelený jetel a kdy již mají mluvit, aby řekli prostě: ťTohle jsem řekl jako zástupce vlády, a teď budu mluvit jako agrárník.Ť Tak si žádnou korporaci nepředstavuji, to je možno jenom v ministerstvu zemědělství. Tak ty věci jsou. Nezapomeňte každý konat svou povinnost, která je mu přiřčena, a zajisté se vyhneme celé řadě nepříjemností.

Mám zde jen malý dotaz k přítomnému Zástupci ministerstva financí, jak je to s položkou titulu V. § 4, 7, 9, příspěvek na sanaci Obchodní záložny v Praze v obnosu 600.000 korun.

Dále chci se zmínit o tom, jak nazírají pánové z kruhů ať již průmyslových, ať majetnějších na republiku a jak dovedou republiku, resp. její finanční prostředky bráti v potaz.

Důkazem toho jest memorandum bavlnářů, které předložili vládě, a kde žádají, aby vláda do jisté míry nesla část toho deficitu, který vznikl nákupem drahé bavlny. Já chci říci, když měli bavlnáři žně a když měli plné sklady levného zboží a prodávali je za dvojnásobné až desateronásobné ceny, ti pánové nepřišli k vládě, aby řekli: Pánové, když přišla válka, my měli jsme zisky, my máme družstva, ale víte, co udělala naše družstva? Zřídila si fondy garanční ¾ milionu a řekla: až bude po válce, abychom mohli pomoci družstvu, zřídíme si fondy a budeme solidárně ručiti. Páni textilníci a bavlnáři nedělili takové fondy z těch přebytků, až přijdou tyto zlé časy, těch 7 hubených let, aby z toho se mohli krýti a nemusili přijíti ke státu. Oni mají požadavky a říkají, aby na šest měsíců byla uvolněna smlouva s Francií, aby sem nesměla žádná bavlna, aby z každého dovezeného kg příze byly placeny 2 K. Cena u nás jest stanovena K 150.-, kdežto v Německu obnáší K 40.-; tedy k vůli textilníkům a bavlnářům se mají snad ceny látek a oděvů udržovati v té výši. Oni vedle toho žádají; aby jim z té celé transakce, z prodeje té drahé bavlny vláda odpustila kolkovací poplatky, to jest 24 milionů a daň z obratu, která činí při tom 48 milionů. To se hází miliony jako hruškami a já nepochybuji při známé laskavosti, při známé ochotě a při známé starostlivosti o ty pány, že se jim vyjde vstříc. Ale oni také žádají, aby všecky kauce, které byly uloženy, propadly ve prospěch podporovacího fondu ťchudých a ubohýchŤ bavlnářů.

To je, pánové, zvláštní nazírání. Ani dělnické organisace si to nedovolily. Velkonákupní společnost ztratila na sádle 2½ milionu a nešli jsme na stát. Naopak, já uvedu jeden pøípad, jak se jinak jedná vůči dělnické nákupní společnosti, která vykonala daleko více než celá řada pánů pro utišení a klid. Velkonákupní společnost dovezla anglické mýdlo, zabalené v papíře, a poněvadž bylo zabaleno, tu celní úřad řekl, že je to vzácné mýdlo, ačkoliv bylo prodáváno jako obyčejné, a místo 44.000 K cla musila velkonákupní společnost zaplatiti 132.000 K, o 88.000 K více, a když jsem já mluvil s dotyčným pánem, který je představitelem celního referátu u ministerstva financí, řekl, že to nejde. Od října tu záležitost nevyřídili a velkonákupní společnost má u státu 88.000 K. Když naopak totéž mýdlo bylo dovezeno Společností Voskovou a Českou zemědělskou společností prohlásil dotyčný pán; že to bylo něco jiného, tehdy prý bylo mýdla málo, tehdy nebyla celní rada a teď o tom musí rozhodnouti celní rada.

Víte, pánové, před Voskou sklánějí se všichni, Voska si mohl dovézti, co chtěl, a bylo dobře, dovážel věci, kterých jsme nepotřebovali, a vozil je za takových okolností, a leželi před ním na břiše téměř všichni.

To všechno dělníci vědí, to jsou fakta a žasli byste, kdybych vám měl celou řadu svých zkušeností předložiti. Tyto věci přirozeně jsou mezi dělnictvem známy, mluví se o nich a jistě to nepřispívá ke smířlivé náladě a ke klidu.

Ještě na jednu věc chci poukázati. V poslední době několik státních úředníků vystoupilo ze státních služeb a ihned vstoupili do služeb společností soukromokapitalistických par excellence a tam nyní konají službu. Přirozeno, že ta společnost si ho nevezme, že jest chlapík, doktor, inženýr, ale proto, poněvadž je to pan sekční šéf, který zná poměry v ministerstvu a dovede toho využíti. Poslední případ byl pana dr. Peterse, který byl sekčním šéfem v ministerstvu veřejných prací a vstoupil za sekretáře ke Svazu majitelů dolů s platem 200.000 K ročně, a pan ministr veřejných prací byl tak laskav a tohoto pána si jmenuje do uhelné rady jako poradce. (Slyšte!) To jest možno jenom u nás. Úředník, vystupující ze služeb, místo aby dle své povinnosti v této kritické době v nich zůstal, vstupuje do soukromokapitalistických služeb, aby využil svých známostí, a poněvadž pan dr. Peters byl také spoluredaktorem a autorem stanov uhelné rady bude hájiti čí zájem? Toho svazu majitelů dolů.

Já řeknu, že bych s takovými pány, pane ministře, v uhelné radě nezasedal, poněvadž by to bylo pod moji důstojnost, poněvadž ten pán má důvody k tomu, aby vystoupil z ministerstva veřejných prací a šel do Svazu majitelů dolů.

To jsou, velevážení pánové, zjevy, o kterých třeba, aby bylo mluveno, aby vícekráte nebyly opakovány, poněvadž se zdá, že přece jen brzy zapomíná se na obtíže, které zde jsou, a já bych byl tomu velice povděčen, aby to poslední, co se zde odehrávalo, totiž jenerální stávka, nebyla pánům směrodatnou pro jejich další politiku, aby zdolání jenerální stávky nebylo nějakou ukolébavkou, aby se domnívali, že dělnictvo ke všemu by muselo mlčet. To jsou důvody, proč uvádím a varuji před tím, aby tento stav co možná byl nejkratší.

Dovedeme sice chápat obtíže, víme, že celá řada pánů úředníků nebyla zapracována zejména ve službě zahraniční, která vyžaduje veliké nápravy, ale konečně nemůžeme si pomoci, protože jsme v zahraniční službě za starého Rakouska neměli žádných úředníků, neměli jsme na vyslanectvech žádných českých úředníků a musíme proto sahati nyní k lidem mladým a nezkušeným, abychom se mohli protlouci za každou cenu. Ale v některých případech by bylo třeba dobré vůle a změny celé administrativy. Nám se dá jako poslancům rozkaz od vlády - a máme jej každou chvíli - ťdo 48 hodinŤ, ťdo dvou - tří dnů, do týdne atd.Ť - a jděte si jen prosím vás, pro pas a bude vám to trvat nejméně 8 dní, a když si již všechno vyřídíte, celou tu proceduru, jděte na německý konsulát a jste za pět minut hotovi. Bylo by třeba, aby tam všichni pánové šli, postavili se tam na dvě hodiny a naučili se to. Kdybych já - a mám organisaci, která má skorem jednu miliardu tržby a jedenáct set družstev - kdybych měl takto akta vyřizovati jako pánové za čtyři, pět nebo šest měsíců mnohde leží podání dva, tři roky - to, pánové, ten stát zahrabeme. To není myslitelno, aby tento systém byrokratický, kde každý čmárne aneb přitiskne razítko, dá akt druhému a dále se o to nestará, dále trval, tu musí přijíti reforma administrativy. Na druhé straně máme úředníků mnoho, ale mizerně placených a to zaviňuje potom, že jest všeobecná nespokojenost. Buďto jest na jedné straně neschopnost nebo nespokojenost. To odstraniti jest povinností vlády. My zajisté jsme toho daleci, abychom úmyslně dělali nějaké obtíže, jsme ochotni působit, kde se jedná o nápravu. Ta musí přijíti co nejdříve v administrativě a musí přijíti ve finančním hospodaření. Tento stav nelze, pánové, trpěti, tento stav bezkontrolního hospodářství a přímého rozhazování státními prostředky musí konečně přestat a musí nastati pořádek.

Učiníme v tom směru zajisté vše možné, co jest v naší moci. Nebudeme činiti žádných obtíží a nikomu je nečiníme a musíte přiznat, že to od vás žádáme proto, že jest to v zájmu celku, v zájmu veškerého obyvatelstva. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Za ministerstvo pošt a telegrafů jest přítomen odborový rada pan dr Novák.

Uděluji slovo dalšímu řečníku ťprotiŤ senátoru dr Hellerovi.

Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Bylo by vlastně mnohem vděčnější, kdybychom nechali pánům českých stran, aby si debatu provedli sami, neboť tak dobře, jak obzvláště ctěný pan řečník přede mnou, ale také pan zpravodaj dovedl vládě říci pravdu, toho my zcela určitě nedovedeme. (Souhlas na levici.)

Nebol my nemůžeme nahlédnouti do poměrů, nám jest v tom zabráněno, kdežto pánové přece znají poměry mnohem lépe a mohou posouditi svoji vládu mnohem lépe nežli my. Domníváme-li se přes to, že máme zaujmouti stanovisko k dodatečnému rozpočtu, děje se to proto, poněvadž se nám jeví nutným, abychom zde, kdykoli jen jest to možno, přednášeli své stesky, své požadavky a abychom vám řekli, jak si představujeme nápravu, nápravu nutnou, jak vy také doznáváte.

Pan zpravodaj se domníval, že německá strany zamítají rozpočet z důvodů politických. To jest jen z části správné. Jsou to ovšem také politické důvody, jež nás k tomu vedou, abychom tento rozpočet zamítli, ale jsou to právě také hospodářské a sociální důvody, pro které nemůžeme tento rozpočet přijmouti. A domnívám se, že jen my jsme důslednějšími; nebol hospodářské důvody, kteréž dnes uvedl vážený pan řečník přede mnou a také pan zpravodaj, musely by také vám vnuknouti úsudek, abyste tento dodatečný rozpočet zamítli a vládě konečně jednou dokázali, že nemůže činiti, co chce, že musí zjednati nápravu ve způsobu, jakým tento stát spravuje, jaký, jak pan řečník přede mnou řekl, mu kope hrob.

Pánové, když jsme v květnu loňského roku ponejprv přišli do tohoto shromáždění a ponejprv měli příležitost zde promluviti, přednesli jsme vám naše požadavky a naše stížnosti lekli jsme vám, co máme na srdci a jak si představujeme vládu státu. Ze všech těchto požadavků; kteréž jsme tehdy kladli a kteréž se vztahovaly na otázku národnostní i na otázku sociální do dnešního dne, tudíž po uplynutí více než osmi měsíců, nebyl splněn ani jediný. Nechci ani říci: splněn, ani k jedinému požadavku se vůbec ani nepřistoupilo blíže. Nebyl také ani učiněn pokus vyjíti v nejmenším vstříc jedinému požadavku v jakémkoli směru. Již proto nám nelze povoliti tento dodatečný rozpočet.

Ale mám za to, že se přec také musí říci: jestliže v únoru 1921 dodatečný rozpočet pro rok 1920, tedy rozpočet pro rok 1920, jenž dle pravidel nejpozději v prosinci 1919 měl býti povolen, jestliže v únoru 1921 máme se raditi a usnášeti ještě o rozpočtu na rok 1920, jest to samo sebou důkazem pro to, že tato vláda jako také předchozí vlády nemohou přivésti pořádek do státního hospodářství. Ba, obávám se velice, že také pro rok 1921 budeme muset jednou povolovati dodatečný rozpočet. Nebol, ačkoliv jsou také velké obnosy, které jsme povolili v rozpočtu na rok 1921, přece nalézáme v tomto rozpočtu položky, které, jak se obávám, zúmyslně jsou příliš nízko vedeny. Jest to opět osudná položka ťNárodní ObranaŤ, byly tam pro zaopatření a výživu vojínů zařaděny obnosy, které jsou určitě příliš nízké, aby rozpočet hned od původu kolísal, a přesvědčíte se; že se dodatečně přijde s doplňky, ačkoliv se v době podání rozpočtu muselo věděti, že nemohly vystačiti obnosy, jež tehdy byly žádány.

lekl jsem před chvíli, že ze všech stížností a požadavků, které jsme od počátku naší činnosti zde přednesli, ani jediný nebyl splněn a že se také ani k jedinému blíže nepřihlédlo. Tu musím především vždy zase - věru že nečiním to s potěšením - vraceti se k nešťastné národnostní otázce v našem státě. Řekli jsme tehdy, že sobě přejeme obzvlášť úpravu otázky jednacího řádu v této sněmovně, a dnes jsme jako tehdy vyloučeni tímto jednacím řádem ze skutečné spolupráce v této sněmovně. Dnes jako tehdy jest nám znemožněno drakonickými, nespravedlivými a v žádném smyslu demokratickými zařízeními a ustanoveními tohoto jednacího řádu bráti účastenství při zdejších pracích, jak bychom rádi chtěli a jak by dle našeho mínění bylo s prospěchem také pro zájmy státu.

Velevážený pan řečník přede mnou uvedl příklad ohledně pasů, jak dlouho totiž trvá vyřazení u vašich úřadů a jak rychle to jde u německého konsulátu. Tento způsob úřadování německého konsulátu není žádnou náhodou, nýbrž tak jak právě úřaduje německý konsulát, úřadují německé úřady všude. Budete-li se zde při úřadování vašich úřadů spoléhati výhradně na vaše národovce, nebudete-li přibírati také jiných, kteří mají více zkušeností nežli vy, poněvadž již ve dřívějším státě více se tím zabývali nežli vy, pak právě nebude nikdy lépe.

Poukazuji dále na otázku jazykovou. Loňského roku - myslím, že to bylo v únoru vydali jste jazykový zákon. V §u 8 přikazuje se vládě, aby prováděcím nařízením vydala přechodná ustanovení k tomuto zákonu. V nejbližších dnech budeme slaviti jednoroční jubileum tohoto zákona! Toto prováděcí nařízení nebylo do dnes vydáno, vláda si netroufá je vydati. Vláda váhá, osnova putuje z jednoho ministerstva do druhého, a co jsme o tom četli, nebudí u nás přání, aby toto prováděcí nařízení vyšlo, kteréž znamená jenom zhoršení zákona, kteréž neobsahuje úlevy, nýbrž znesnadnění jazykových ustanovení, nejste schopni vydati je v takovém způsobu, aby vyhovělo skutečným poměrům, skutečným požadavkům životním. Veškeré základní požadavky, kteréž jsme přednesli opětovně v jazykové otázce kteréž nechci opakovati, všechny trvají do dnes.

Mluvíte mnoho o spravedlnosti, kterou jste poskytli Němcům v tomto státě a dovoláváte se volebního řádu. Především má také volební řád svoje vady. Nadržování městu Praze a což jest horší, tomuto velikému obvodu, jenž patří k volebnímu obvodu pražskému, že zde každý má dvojnásob větší volební právo nežli v ostatních volebních obvodech, jest jedna vada tohoto volebního řádu. Avšak také zavedení stálých volebních listin, kteréž jednou musejí vésti ku zbavení práv desetitisíců voličů jest vadou v tomto volebním řádu. Zadruhé však: Jak chápete demokracii? Vyčerpává se u vás demokracie, řekněme, ve spravedlivém volebním řádě? Jest to již celým obsahem demokracie, má-li každý v zemi stejné volební právo? Myslíte, že dnes ve státě jest možno něco jiného nežli stejné volební právo? Myslíte, že to jest demokracie? Že to jest vše; čeho si od demokracie žádáme? Pak jste na omylu. Demokracie žádá něco zcela jiného. Co znamená demokracie? To znamená: vliv lidu na všechna odvětví státního zákonodárství a správy. A je-li již vliv lidu na naše státní zákonodárství tak nepatrný, kde zůstává vliv lidu na naši státní správu? Dnes jako dříve panuje v tomto státě byrokracie, dnes jako dříve, a příklad, kterýž uvedl předřečník, dokazuje, že ještě velmi vzdáleni jsme od pravé demokracie, a jest skutečně velmi nemístné, že se zde vždy dovoláváte toho, že žijeme v demokratické republice. O tom nyní, za těchto okolností nemůže ani zdaleka býti řeči.

Mluvíte stále o absolutní spravedlnosti vůči Němcům. Jest to absolutní spravedlností, jestliže v zemské správní komisi této zemi, kteráž již přes dvě léta úřaduje, nezasedá ani jediný Němec, ačkoli jedna třetina obyvatelstva Čech jsou Němci. Kde zůstává zde spravedlnost?,ledna vláda po druhé uznávala, že tento stav má býti změněn, a žádná vláda neměla odvahy, aby to skutečně učinila. A jak jest tomu s pozemkovým úřadem, s tímto tak nesmírně důležitým úřadem? Tento ústav do dnes není ničím jiným nežli vedlejší agrární institucí. Také tam schází jakékoli zastoupení Němců. Také tam rozhoduje se o nás - bez nás. Pánové, tu přece nemůžete ještě mluviti o spravedlnosti v tomto státě. Proto, pánové, poněvadž jak se domnívám, prvním požadavkem, předpokladem pro prospívající hospodářství v tomto státě byla by úprava národnostní otázky, proto žádáme v první řadě úpravu této otázky, ne z nacionalismu anebo podobných snah, nýbrž poněvadž dobře víme, že dokud nebude národnostní otázka odstraněna, nepostoupíme v hospodářském ohledu ku předu, pokud na naší a na vaší straně jest přesně vedená čára dle stran, kteréž se dělí a rozlišují dle svých hospodářských potřeb a nikoli dle národnostních potřeb, proto žádáme, aby konečně jednou rozřešeny byly tyto národnostní otázky, aby tento předmět sporu byl se světa odstraněn a aby tím uvolněna byla cesta pro sociální reformy, bychom pokračovali na cestě sociálního zákonodárství.