Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč. Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Krouský, Svěcený.

115 senátorů podle prezenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda Černý; ministři dr Beneš, dr Burger, dr Gruber, dr Kovařík; za ministerstvo financí ministerský místotajemník dr Jeřábek, za ministerstvo unifíkační odb. rada dr Mašek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič. jeho zástupci dr Bartoušek a dr Trmal.

Předseda: Zahajují schůzi. Sděluji, že jsem udělil dovolenou pro dnešní schůzi panu senátoru Havlenovi, pro schůze od 20. ledna do 27. ledna panu senátoru Jarolímovi. K žádosti navrhuji, aby byla udělena dovolená na dobu 4 neděl pp. senátorům: dr Mudroňovi, Ružiakovi, Hyršovi; na 14 dní p. senátoru Klimkovi.

Kdo s navrženou dovolenou souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se. )

To je většina. Žádaná dovolená je udělena.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 211. Naléhavá interpelace senátorů Jelínka, dr Spiegela, dr Naegle-ho, Zulegera, dr Mayr-Hartinga a Fahrnera na vládu ohledně pamětního spisu předloženého r. 1919 mírové konferenci a pojednávajícího o problému Němců v Čechách.

Tisk 215. Naléhavá interpelace senátorů Linka, dr Hellera a druhů na ministra zásobování o poruše v dodávání mouky do německých průmyslových okresů a o nákupu obilí v cizině.

Tisk 221. Naléhavá interpelace senátorů Lipperta, dr Spiegla, dr Hillgenreinera a druhů na pana ministra školství a národní osvěty o nedovolení německé občanské školy pro město Touškov.

Tisk 222. Naléhavá interpelace senátorů Lipperta, Zulegera, dr Spiegela a druhů na pana minstra školství a národní osvěty o zrušení německé obecné školy v Malšicích (okres Stříbro).

Tisk 254. Naléhavá interpelace senátorů dr Mayr-Hartinga, dr Spiegela, Hartla, Hübnera a druhů k vládě o událostech v Dobranově u České Lípy dne 21. listopadu 1920.

Tisk 337. Naléhavá interpelace senátorů dr Hellera, Jarolíma, Bartha a druhů k panu ministrovi spravedlnosti o zatčeních v Mostě a Chomutově.

Tisk 368. Prozatímní odpověď ministra národní obrany na interpelaci člena sen. N. S. Al. Konečného a spol. v záležitosti zatčení dr Karla Amerlinga, zakladatele a řídícího lékaře čsl. ústavu pro výrobu sér v. Hranicích a jeho účetního rotmistra Vladimíra Barvíka (tisk 167).

Tisk 369. Odpověď správce ministerstva financí na interpelaci senátora dr B. Franty a soudruhů v příčině zastavení výplaty dalších záloh na výslužní požitky starorakouských státních zaměstnanců (tisk 174).

Tisk 373. Odpověď ministra pro zásobování lidu na interpelaci senátorů Ferd. Jiráska, Bož. Ecksteinové, Jos. Cholka a druhů o podloudném obchodování plzeňského pivovaru ječmenem a sladem (tisk 228).

Tisk 378. Odpověď správce ministerstva financí na interpelací senátorů Jana Jílka, Vincence Ševčíka a soudruhů o zdlouhavém vyřizování žádostí invalidů za přidělování trafik (tisk 270).

Tisk 384. Zpráva sociálně - politického výboru o usnesení poslanecké sněmovny ohledně vládního návrhu zákona (tisk 31), kterým se rozšiřuje obor působnosti živnostenských inspektorů na Slovensku (tisk 303).

Tisk 385. Návrh senátorů dr Hellera, dr Wiechowskiho a druhů na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 331 Sb. z. a n., o zemském správním výboru pro Čechy.

Tisk 391. Zpráva ústavně-právního výboru o nařízení vlády republiky Československé ze dne 4. května 1920, Sb. z. a n. č. 344, jímž se zřizuje Zemský hospodářský úřad pro Podkarpatskou Rus na základě zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb. z. a n.

Tisk 392. Zpráva výboru ústavně-právního o nařízení vlády republiky Československé ze dne 25. června 1920, čís. 398 Sb. z. a n., kterým se prodlužuje příročí povolené nařízením ze dne 27. června 1919, čís. 352 Sb. z. a n.

Tisk 393. Dodatečná zpráva zahraničního výboru o vládním návrhu, kterým se předkládá smlouva o hranicích podepsaná Čelnými mocnostmi spojenými a sdruženými, Polskem, Rumunskem, Srbo-Chorvatsko-Slovinskem a Československem dne 10. srpna 1920 v Sèvres (tisk 225).

Zápis o 21. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze v úterý dne 7. prosince 1920. Zápis o 22. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze ve středu dne 8. prosince 1920. Zápis o 23. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze v úterý dne 14. prosince 1920. Zápis o 24. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze ve středu dne 15. prosince 1920. Zápis o 25. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze ve čtvrtek dne 16. prosince 1920.

Z předsednictva přikázáno: výboru rozpočtovému, živnostensko - obchodnímu, technicko - dopravnímu:

Zpráva bývalého člena N. S. dr Rambouska, delegáta za Národní shromáždění, o mezinárodní parlam. konferenci obchodní v Paříži.

Podle §u 3 zák. ze dne 15. dubna 1920, č. 357 Sb. zák. a nař., výboru národohospodářskému:

Nařízení vlády republiky Československé z 8. ledna 1921, jímž stran okresu Illavského na Slovensku doplňují se vysvětlivky k přílohám A a B opatření Stálého výboru Národního shromáždění R. Č. podle §u 54 ústavní listiny ze dne 8. října 1920, č. 586 Sb. zák. a nař., o úpravě pachtovného z polního hospodářství a zemědělských pozemků a o obnově drobných zemědělských pachtů.

Výboru iniciativnímu:

Tisk 385. Návrh senátorů dr Hellera, dr Wiechowskiho a druhů na změnu zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 331 Sb. zák. a nař. o zemském správním výboru pro Čechy.

Výboru ústavně-právnímu:

Tisk 332. Vládní návrh zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby vydala sazby pro výkony advokátů a jejich kanceláří.

Tisk 342. Vládní návrh zákona o trestání nedovoleného zcizování zabrané půdy.

Tisk 346. Vládní návrh zákona, kterým se rozšiřuje platnost předpisů o ochraně známek a částečně se mění ustanovení zákona ze dne 24. července 1919, č. 471 Sb. zák. a nař.

Tisk 350. Vládní návrh zákona, jímž se mění § 7 uvoz. zákona k obchodnímu zákoníku ze dne 17. prosince 1862, č. 1. ř. z. 1863 a § 5 zák. čl. XXXVII (obchodního zákona) z roku 1875.

Tisk 351. Vládní návrh zákona, kterým se rozšiřuje platnost předpisů o ochraně vzorků a částečně se mění ustanovení zákona ze dne 24. července 1919, č. 469 Sb. z. a n.

Tisk 364. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 3), jímž se upravují ustanovení o prohlášení za mrtvého (tisk 1098).

Předseda (zvoní): Vláda navrhuje, aby o návrhu č. t. 332 a 342 byla podána zpráva ve lhůtě 14denní, o návrhu č. t. 346, 350 a 351 ve lhůtě 4nedělní a o návrhu č. t. 364 ve lhůtě 3nedělní. Jest námitka proti této lhůtě? (Nebyla.) Není námitek. Lhůty jsou přijaty.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Výboru rozpočtovému:

Tisk 362. Usnesení poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky Československé o vládním návrhu zákona (tisk 528), kterýmž se mění § 54 odst. 1. zákona ze dne 23. května 1883, č. 83 ř. z. o evidenci katastru daně pozemkové (tisk 1068).

Předseda (zvoní): Vláda navrhuje, aby o návrhu tom byla podána zpráva ve lhůtě 14denní. Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou. Lhůta jest přijata.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Výboru sociálně-politickému a zahraničnímu:

Tisk 363. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 861), aby republika Československá přistoupila k mezinárodní smlouvě dané v Bernu dne 26. září 1906 o zákazu používati bílého (žlutého) fosforu při výrobě zápalek (tisk 1053).

Předseda (zvoní): Vláda navrhuje, aby o návrhu tom byla podána zpráva ve lhůtě 8denní. Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou. Lhůta jest přijata.

Zápisy o 26., 27., 28. a 29. schůzi senátu řádně ověřené vyloženy byly v senátní kanceláři podle §u 72 jedn. řádu k nahlédnutí. Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným panem senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Přikročuji k dennímu pořadu, jehož prvním odstavcem jest

Zpravodajem jest sen. dr Fáček. (Hlas: Není zde!) Tedy prosím pana sen. Klečáka.

Přeje si pan zpravodaj slova k druhému čtení?

Zpravodaj sen. Klečák: Nikoliv.

Předseda: Jsou tiskové opravy?

Zpravodaj sen. Klečák: Nejsou.

Předseda: Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti. Kdo souhlasí, aby přijata byla ve čtení druhém vládní osnova zákona, tak jak byla přijata ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona jest přijata ve čtení druhém.

Přikročíme ke druhému odstavci denního pořadu, jímž je

Zpravodajem jest paní sen. Ecksteinová. Uděluji jí slovo.

Zprav. sen. Ecksteinová: Slavný senáte! Vládě předložený zákon sleduje cíl napomoci ke stavbě levných obydlí a působiti ke zmírnění bytové krise, která specielně ve střediscích, jež soustřeďují průmyslové dělnictvo nebo státní zřízenectvo, je zvláště citelná. Zákonem tímto se žádá povolení k odprodeji státního majetku ve výměře 24.248 m² za účelem vystavění dělnických domků. Rozpočtový výbor navrhuje, aby tento návrh zákona byl schválen ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou.

Předseda (zvoní): O osnově zákona (2 články), nadpisu a úvodní formuli dám hlasovati najednou. Jsou námitky proti tomu způsobu hlasování? (Nebyly.) Nejsou. Dám hlasovati v prvém čtení. Žádám pp. senátory, kteří souhlasí s osnovou zákona (2 články), nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvednou ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona jest přijata v prvém čtení.

Tím je tento odstavec vyřízen a přistoupíme ke

Zpravodajem jest pan senátor Klečák. Uděluji mu slovo!

Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Neutěšený stav všeobecné nemocnice pražské přiměl vládu k podání návrhu, jímž se žádá, aby vláda převzala záruku Zemské banky jdoucí do výše 8 mil. korun pro všeobecnou nemocnicí pražskou. Poslanecká sněmovna ve 35. schůzi, konané 17. prosince, osnovu zákona schválila, rozpočtový výbor senátu pojednav o tomto usnesení doporučuje, aby usnesení poslanecké sněmovny bylo schváleno ve znění, jak bylo vládou žádáno, a aby byl schválen návrh, aby vláda měla právo převzíti záruku za všeobecnou nemocnici pražskou do výše 8 mil. korun. Rozpočtový výbor žádá, aby osnova zákona byla schválena jednomyslně.

Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen. Dám hlasovati o osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli najednou. Nejsou námitky proti tomuto hlasování? (Nebyly.) Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Osnova v prvém čtení jest přijata. Děkuji.

Dalším odstavcem je

Zpravodajem jest sen. Lukeš. Uděluji slovo p. zpravodaji.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Veřejnoprávní poměry na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jsou dosud ve stadiu jaksi provisorním, neboť jednak platí tam dosud zákony a nařízení uherská, která z části jíž byla pozměněna a přizpůsobena našim poměrům, jednak platí tam již zákony a nařízení Československé republiky.

Tento provisorní stav nedá se dlouho držeti a vyžaduje, aby byl co nejdříve uveden ve stav definitivní. Nejlépe by se tak mohlo státi, kdyby na Slovensku zavedeno bylo župní zřízení.

Poněvadž Slovensko a Podkarpatská Rus neměla dvojí oddělené správy veřejné: státní a autonomní, jako Čechy, Morava a Slezsko, a poněvadž tam tedy nebylo dualismu správy, nýbrž byla tam koncentrována v municipiích, ve zřízeních župních a sice jak správa státní, tak správa autonomní, tedy by se tam župní zřízení nejsnáze též dalo zavésti. Aby se tak mohlo státi, bylo nutno zákonem doplniti § 99 zákona z 29. února 1920, čís. 126 Sb. zák. a nař., ustanovením, kterým orgánům samosprávným náleží dozorčí právo k obcím, a zároveň stanoviti pro tyto instance odvolací. Doplnění župního zákona v tom směru jest nutno proto, že v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jsou stanoveny již korporace, na něž přechází dohled, pokud se týče samosprávy, a sice v Čechách z okresních zastupitelstev a ze zemských výborů, na Moravě a Slezsku ze zemských výborů na nové okresní a župní výbory. Pokud se týká Slovenska, zůstala otázka tato otevřena a vyhrazena zvláštnímu zákonu. Tento odklad nastal při projednávání zákona župního proto, že na Slovensku tamní zvláštní poměry vyžadovaly též podrobnějšího studia a při jednání o ústavě československé a, zejména pokud se týká zákona župního, nebylo tehdy opravdu dosti času, aby se poměrům oněm bylo mohlo věnovati více času.

V §u 6 župního zákona jest sice stanoveno, které nové okresní a župní úřady na Slovensku a Podkarpatské Rusi mají obstarávati dohled na obce, avšak to jest, jak jsem se již zmínil, pouze dohled se strany více méně státní. Pokud se týká dohledu se strany orgánů samosprávných, zůstala tato otázka v zákoně tedy otevřena.

Jevila-li se u nás komplikovanost ve veřejné správě v tom, že jsme měli správu dvojí, totiž státní a samosprávnou, byla naproti tomu na Slovensku veřejná správa složitější proto, že zde byl daleko větší počet právě nejnižších veřejnoprávních korporací, totiž obcí.

Těžiště správy politické bylo na Slovensku v municipiích, veřejnoprávních to korporacích, v nichž značně mohl se uplatňovati občanský živel. A kdyby nebyla vláda právě v těchto municipiích uplatňovala svůj neblahý vliv za účelem maďarisace Slovenska, tedy jistě byla tato správa veřejná, spočívající v župním zřízení lepší, než veřejná správa ve státech jiných. Ale, bohužel, následkem toho, že jí bylo zneužíváno k účelům jiným, než byla zřízena, tedy se nemohla osvědčiti tak, jak by bylo bývalo žádoucno. Celkem zůstalo nám na Slovensku a v Podkarpatské Rusi 21 municipií, z nichž jsou čtyři města s právem municipálním, totiž Bratislava, Šťávnice, Komárno a Košice a mimo to 17 žup. Města s právem municipálním a župy jsou sobě koordinovány, župy zase rozděleny jsou, jako u nás země, na okresy. Pokud se týká měst s regulovanými magistráty, vykonávala tatáž práva jako okresy.

Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi rozeznáváme: velkoobce, které jsou samy s to, aby obstarávaly si zákonný sbor působností obecní, jež si mohou samy vydržovati svého notáře, svého lékaře a mají též svého sirotčího otce, dále jsou tam maloobce, které z důvodů materielních nebyly s to si obstarati samy zákonný obor působnosti obecní a proto se musely sdružovati, míti společného obvodového notáře a lékaře. Agendu obecní správy obstarávali úředníci volení pro tyto obvodové maloobce. Konečně jsou na Slovensku a v Podkarpatské Rusi obce privilegované, t. j. města s regulovaným magistrátem. Zákon o dohledu k obcím týká se obcí pouze trojího druhu: velkoobcí, maloobcí a obcí s regulovaným magistrátem.

Pokud se týká měst s municipálním právem, tedy tato se nepokládala podle uherského zákona za obce v technickém smyslu, nýbrž jsou to vlastně veřejnoprávní korporace, postavené na roveň župám, tedy jim koordinované. Města tato podléhala přímo ministerstvu a neřídila se podle všeobecných zákonů platných pro obce. Města s municipálním právem nebyla župním zřízením zrušena ani měněna a je povinností republiky Československé, aby v nynější době, snad nejpozději při reformě obecního zřízení, upravila též patřičně právo těchto měst, jak je k tomu zákonem zmocněna, a aby z nich učinila obce v technickém smyslu, snad veleobce.

Pokud se týče těchto měst s municipálním právem, zákon, o kterém právě jednáme, zákon o dohledu k obcím, se jich netýká, neboť, jak už řečeno, obcemi v technickém slova smyslu nejsou.

Zákon, o němž se jedná, by mohl býti kratším, kdyby byla též zrušena, respektive deklassifikována města s regulovaným magistrátem. Rovněž k tomu je vláda zákonem ze dne 22. března 1920, č. 210 Sb. z. a n. oprávněná, než dosud se tak nestalo. Jednak proto, že těchto měst je mnoho, totiž 30 a deklassifikování jich, či zrušení jejich privilegií vyžaduje mnoho práce, neboť je třeba při té příležitosti vyřešiti též různé otázky povahy finanční a hospodářské, které právě vyplývají z výsadního postavení těchto měst. Zejména je třeba vyřešiti otázku platů a pensí úředníků a zřízenců těchto měst, práva nabytá vůči nim a podobné.

Z té příčiny vláda nebyla dosud s to - z důvodu technických - zrušiti privileje těchto měst, a aby nenastalo jakési vakuum, kdyby tato města byla deklasifikována dříve, než vejde zákon tento v působnost, tedy bylo z opatrnosti zapotřebí pojati takováto města s regulovaným magistrátem též do tohoto zákona. Tím počet paragrafů se zdvojnásobil.

Pokud se týče mé osoby, jsem toho mínění, že by vláda měla zrušiti vůbec všechna privilegovaná města, a to nejenom na Slovensku, nýbrž i u nás v republice Československé, města s vlastním statutem. Jestliže žijeme ve státě demokratickém, není zapotřebí, abychom měli některé obce se zvláštním privilegovaným postavením, (Tak jest!) a ještě méně je to odůvodněno, když tato města se rozšířila připojením celé řady obcí okolních a tím jaksi rozšířila privilegované postavení i na obce, jež dříve žádných výsad nepožívaly.

Proto jsem toho mínění, že vláda - k čemuž je zákonem citovaným zmocněna, - by měla toho použíti a výsady měst statutárních u nás a měst s regulovaným magistrátem a s municipálním právem na Slovensku co nejdříve zrušiti.

Pokud se týká ovšem Prahy, její zvláštní postavení je dáno tím, že je hlavním městem a pak městem velikým, kde by se výjimka jaksi mohla učiniti, jako v Bratislavě, ale neplatí to pro ostatní města, z nichž některá s vlastním statutem na Moravě a ve Slezsku nemají ani 10,000 obyvatelů.

Působnost zákona, o který se jedná, má se vztahovati též na Podkarpatskou Rus, a sice pouze provisorně, až si Podkarpatská Rus upraví sama své zákonodárství obecní, ke kterému dle mírové smlouvy Saint-Germainské i dle ústavy, a sice dle §u 3 ústavní listiny zákona z 29. února 1920 Sb. zák. a nař., částka XXVI, čís. 121. je oprávněna. Do zákona tohoto je pojato oprávnění vlády rozšířiti působnost zákona o dohledu k obcím též na Podkarpatskou Rus, neboť i tam jsou poměry veřejné správy v jakémsi provisorním stadiu a vyžadují úpravy definitivní co nejdříve, a to dříve, než tam začne fungovat sněm. My nechceme tím nikterak práva Podkarpatské Rusi, pokud se týká její samosprávy, zužovati, avšak naše vláda, respektive naše Československá republika má nejen právo, ale též povinnost spolu pomáhati poměry Podkarpatské Rusí upravovati a vybudovávati tak, aby odpovídaly jednak nynější době a jednak jaksi aby, pokud mocno, spěly ku jakési unifikaci se zákonodárstvím naším.

Pokud se týče jednotlivých ustanovení zákona o dohledu k obcím, tedy ihned v §u l se mluví o výborech okresních. Zákonem tímto zavádí se na Slovensku stejně jako na Moravě a ve Slezsku do okresů autonomie. Posud byla okresní autonomie pouze v Čechách, kdežto ostatní území republiky Československé okresní autonomie neměla. Dle tohoto zákona tedy zavádí se autonomie okresní rovněž na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.

Lhůty odvolací stanoveny jsou oproti zákonům uherským, kde je všude lhůta 15 dní, jako 14denní, aby se uvedly zákony slovenské a v Podkarpatské Rusi v soulad s našimi zákony.

Jistá výjimka jest obsažena v §u 2 od zákonů, jež platí pro ostatní území republiky Československé, totiž že stížnost od okresního výboru má jíti k župnímu úřadu. Konsekventně kdyby byl zde projeven princip autonomní veskrze, měl by jíti k župnímu výboru tak, jak skutečně tomu jest v Čechách, na Moravě a ve Slezsku dle §u 99 citovaného zákona.

Činí se výjimka od tohoto principu autonomního vzhledem k zvláštním poměrům, které jsou na Slovensku, a pokládá se toto ustanovení pouze za přechodné, takže až se poměry tamější upraví, patrně bude i toto ustanovení změněno, aby odpovídalo ustanovením, která platí pro ostatní území Československé republiky. (Místopředseda Kadlčák převzal předsednictví.) Jen tak mimochodem dodávám, že těch stížností k župnímu úřadu bude jen velmi málo, protože největší počet stížností takových bude povahy právní a pro tyto stížnosti povahy právní máme zvláštní instituci: jurisdikční senáty pro správní soudnictví. Tedy ty stížnosti nepřijdou k župním úřadům, nýbrž na správní soudnictví. Okresní a župní výbory mají jaksi více obstarávati agendu hospodářskou a proto byly uvedeny v zákoně na Slovensku jako druhé instance župní úřady, aby se zbytečně korporace povahy hospodářské, jako je župní výbor, nezatěžkávaly rozhodováním stížností.

Působnost, kterou ve věcech obecních statutů velkých i malých obcí vykonávaly municipální výbory, přichází na okresní výbory. Jen, pokud se týká formálního práva, je zde výjimka, neboť nebudou schvalovány statuty, jako se dělalo podle uherského práva, mlčky, nýbrž mohou býti schvalovány statuty pouze výslovně po projednání a po schválení okresního náčelníka. Z toho důvodu pojat byl do §u 4 odst. 2., v němž výslovně se stanoví, že ustanovení, podle kterých dosud lze statuty obcí mlčky schvalovati, pozbývají platnosti. Snad by nebylo ani třeba tohoto zvláštního odstavce, neboť se dá již ze smyslu odstavce prvého odvoditi, že schválení mlčky přestalo, a to tím více, když se vyžaduje schválení okresního náčelníka. Doplnění učiněno jen proto, aby zde byla větší jasnost.

Do článku druhého pojaty jsou obce s výsadními právy, tak zvaná města s regulovaným magistrátem, kterých, jak jsem již uvedl, jest na Slovensku třicet.

Dozorčí práva municipálního výboru k těmto městům s regulovaným magistrátem byla poněkud menší než k velko- a maloobcím, neboť města s regulovaným magistrátem mohla menší nemovitosti prodávati, mohla se usnášeti na statutech, v nichž stanoveny byly přestupky a jich stíhání, což u obcí velkých a malých nebylo.

Paragraf 6 zmiňuje se o městech s regulovaným magistrátem, která dříve měla municipální právo. Tato města s municipálním právem zákonem z roku 1867, čl. 20. se proměnila na města s regulovaným magistrátem a pouze v některých věcech zůstala podřízena přímo ministerstvu vnitra. Byla to města t. zv. svobodná, jichž bylo dříve sedm, a Zipská, jichž bylo 16. Tato města, jež slují deklasifikovaná municipální města, postavena jsou nyní, pokud se týče dohledu k nim, na roven městům s regulovaným magistrátem, jež jsou uvedena v §u 5.

V §u 9 zůstávají i nadále vyhrazena určitá práva dohlédací k obcím županovi, a sice pokud se týkají schvalování usnesení obce, jímž měl býti porušen zákon, nebo překročena působnost obce, nebo ohroženo blaho obce, jakož i schvalování určitých úředníků a zřízenců městských. Tato práva dohlédací zůstávají nadále vyhrazena županovi a nepřechází ani na okresní výbor, resp. pokud se týká měst s regulovaným magistrátem, na župní výbory. To by bylo pokud se týká specielního. (Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Dovoluji si oznámiti, že za unifikační ministerstvo jest přítomen pan sekční rada dr Mašek. K slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá. Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj sen. Lukeš: Nepřeji si, pouze navrhuji, aby osnova zákona, která jest předložena, byla přijata.

Místopředseda Kadlčák: Celý zákon jest neobšírný a navrhuji tedy, aby o celé osnově zákona, jeho nadpisu i úvodní formuli bylo hlasováno najednou. Námitek není? (Nebyly.) Provedeme tedy hlasování, jak jsem naznačil. Prosím pány senátory, aby zaujali místa, (Děje se.) Kdo s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí souhlasí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova jest přijata v prvém čtení.

Tím tento odstavec denního pořadu jest vyčerpán.

Přikročíme k následujícímu odstavci pátému a tj.

Zpravodajem jest pan senátor dr Horáček.

Sen. dr Horáček: Vážený senáte! Zde se jedná o docela krátkou, stručnou věc. Svého času, když byla provedena akce soupisová, bylo vydáno nařízení, že peněžní ústavy mají vždy 15. a posledního každého měsíce vykazovati své hotovosti, jakož i koncem každého měsíce součet svých vkladů. Tato věc byla prováděna až do června t. r., kdy se objevilo, že to není potřebné, aby se takové výkazy ministerstvu financí předkládaly. Následkem toho vládním nařízením ze dne 24. června t. r. bylo toto nařízení o předkládání těchto výkazů zrušeno. Poněvadž však toto nařízení bylo vydáno na základě zmocňovacího zákona ze dne 15. dubna t. r., to jest onoho zákona, podle kterého může vláda vydávati takováto nařízení o věcech hospodářských a zdravotních, pokud se týkají a souvisejí s poměry válečnými, a poněvadž taková nařízení předpokládají pak schválení sborů zákonodárných, předložila vláda toto své nařízení k dodatečnému schválení jak poslanecké sněmovně, tak i senátu. Senát to odkázal rozpočtovému výboru a rozpočtový výbor navrhuje, aby toto nařízení, které již bylo pojato do Sbírky zák. a nař. a které již platí, bylo dodatečně senátem schváleno. Já tedy jménem rozpočtového výboru navrhuji, aby toto nařízení vládní bylo schváleno.