Nejdůležitějším činitelem bylo by dělnictvo odborů stavebních, ovšem nesmělo by býti vyloučeno z té součinnosti také dělnictvo jiných odborů. Mám za to, že by při vytvoření zvláštních typů stavebních družstev, kdyby se tato otázka promyslila, kdyby stát poskytl pomoc, obec půdu, potahy a případně materiál v cihelnách, dalo by se mnoho poříditi, poněvadž by odpadly mzdy, které tvoří ohromnou položku v každém stavebním nákladu. Upozorňují na tuto důležitou okolnost a jsem přesvědčen, že by dělnictvo ze solidarity, soudružnosti, vykonalo za pomoci obcí a státu pravé divy a především by vyhotovilo příbytky pro své lidi a ulehčilo by tak obcím, aby i druzí jejich občané měli, kde bydleti. (Výborně!)

Vážení pánové, co je při tom důležité, že by mohlo toto pole činnosti býti také využito k tomu, aby čeleno bylo nezaměstnanosti, že tady by se umožnilo ve značné míře vypláceti na účet podpory v nezaměstnanosti státní subvence a za tyto peníze něco vytvořiti. Když dělnictvo nechce podpory a chce pracovati, je lépe, když něco vytvoří, než když se vyplácí podpora a nevytvoří se nic.

Otázku nezaměstnanosti považuji za velmi důležitou věc, za velmi palčivou otázku v přítomném okamžiku. Měl bych to přání, aby byly vyhledávány všechny možné zdroje zaměstnání, neboť to jest první, co potřebujeme k povznesení životní úrovně dělnické třídy - výdělek především. Mám za to, že i teď bychom v otázce staveb silnic mohli ledacos rozřešiti. Ať se někdo podívá po českém venkově. Byl jsem na Hlinecku, kde jízdní dráha na silnicích je rozryta do hloubky 30 až 40 cm, kde je celá vrchní kamenná stavba rozdrcena za těch dlouhých 6 roků. Jděte po Čechách, po Moravě a jistě i páni kolegové ze Slovenska potvrdí, jak v tom ohledu i tam je postaráno. Já bych tu chtěl ještě jedné věci se dotknouti.

Je tady věnována značná položka stavbám silničním - udržování silnic. Nemůžeme na rozpočtu prozatím měniti ničeho. Také já, jako to učinili jiní kolegové, stěžuji si do toho, že rozpočet byl předložen sněmovnám, především poslanecké sněmovně a v důsledcích toho i naší sněmovně příliš opožděně, takže bylo tím ztenčeno právo naší sněmovny na tom rozpočtu podle názoru naší sněmovny něco opravovati nebo měniti.

Vážení pánové! Tady bych si přál a vyslovil do budoucna potřebu pro příští rok, aby rozpočet byl předložen sněmovnám tak, aby bylo dosti času k náležitému a důkladnému projednání.

Ve věcech silničních chtěl bych upozorniti na jednu důležitou věc. My máme u nás staré silnice, jak se dříve říkávalo >císařské<; to jsou vojenské, strategické silnice, které šly nahoru do hor a dolů, bez ohledu na to, jaké bylo stoupání. Jak to bylo byrokratickým stvůrám vhod, tak se to udělalo a tak jsou. Máme silnice okresní, máme, slovem řečeno, silnice různých typů, s různou jízdní drahou, užší nebo širší jízdní plochy, lehčí a důkladnější stavby. Každý dnes přizná, že při dnešní době při rozvoji těžkých vozidel autobusové dopravy bude potřeba do budoucna - třebaže nebudeme moci ihned napraviti vady minulosti - zjednati podmínky pro to, aby do budoucna stavby silnic byly založeny na jednotném, potřebám odpovídajícím základě. Třebaže máme státních úřadů snad již značnou hojnost, mám za to, že by při ministerstvu veřejných prací - a po tom volá se také v odborných kruzích - měl býti utvořen zvláštní úřad, který by celému silničnímu podnikání dal určitý, pevný směr.

Silnice jsou důležity proto, že jest to, třebas nedostatečný, ale přece jen doplněk komunikace. My víme z minulosti, kdy země naše byly odstrkávány, že jsou poněkud vybudovány železniční sítě v obvodech průmyslových, ale máme zase celé daleké rozsáhlé kraje našeho státu, kde na železnice pamatováno nebylo, a kde je vlastně jediným dopravním prostředkem silnice. Tedy tato věc není bez významu a přál bych si, aby otázka silnic byla řešena jednotně a vhodně, dříve ještě, nežli bude uvedeno ve skutek zřízení župní. Přál bych si, aby v našem ministerstvu veřejných prací byl vytvořen takový odborný úřad, který by dal potom pevné směrnice celému našemu stavebnímu, silničnímu podnikání.

Já jsem se dotkl, vážení pánové, té otázky nedostatku železnic. Přede mnou již jeden kolega dotkl se té věci; já nebudu tak dlouho unavovat, nezastavím se tak dlouho u ní, ale chtěl bych říci, že k tomu, aby občanstvo jaksi ke státu vzhlíželo s jakousi úctou, že je vlastně potřeba, aby stát svými zařízeními občanstvu svému přímo imponoval.

A vážení přátelé, jestli si všímáme jednotlivých takových, na pohled docela všedních zjevů ve veřejnosti, vidíme, že té snahy je pořád ještě na mále. Já nebudu žalovat na to - a není na to také čas - kde by měly být postaveny železnice, ale veliké železniční spojení by se získalo ku příkladu jen na Náchodsku, kde by mohlo býti zřízeno pohodlné spojení železniční až na hranice do průmyslových obvodů pruských. Je třeba docela malý kousek trati vystavěti, aby tu bylo získáno veliké železniční spojení s průmyslovými kraji.

To uvádím jenom namátkou, co by se mohlo vykonati a co se dosud přehlíží. Nebudu se o tom více šířiti. Chápu, že v daných těžkých poměrech nemůžeme vyřešit všechno najednou, dotknu se pouze toho, co vyřešit můžeme. Řeknu: I chudičká domácnost může býti především čistá. Když jedeme, pánové, vlakem a všimneme si, jak ty vlaky vypadají, ta okna, ty stěny, ta schodiště, jak to vypadá, věřte, že se člověk sám za to stydí.

Jel cizinec, byl to nějaký Francouz a byl to nějaký Angličan s Němcem a nechvalně se vyjadřovali o našich železnicích, o tom, jak to na našich železnicích vypadá. Mluvili německy, poněvadž Němec nebyl mocen jiného jazyka a já také nerozumím jinému světovému jazyku, než našemu druhému jazyku země.

Vážení pánové, dále jsou bolavou stránkou našich železnic naše jízdní řády. Pravidelnost odjezdu a příjezdu vlaků záleží vlastně v nepravidelnostech. To jest předpis, od kterého okamžiku časového se může však zpozdit. Anebo to zastavování vlaků, kde s vypoulenýma očima pasažéři na tratích v poli najednou se ohlížejí, proč vlak zůstal stát. To bylo i před válkou, ale tak často se to přece nedálo. Mám za to, že zde přece jen, třeba bych nebyl odborníkem, je velká vada ve vnitřních manipulacích. Mohli bychom se snad dostati k tomu, aby se v těch vagonech osobních vozů aspoň svítilo, alespoň mohli bychom se dostati k tomu, aby se v nich topilo v těchto dobách, kdy cestující lid jest chatrně oblečen. I v jaksi právním směru chtěl bych, aby došlo k jakýmsi nápravám. Vždyť to přímo bolí, když člověk slyší, jak si vrabci cvrlikají, že jest možno pro obchodníka neb továrníka získati vagon jen za určitých okolností, když člověk chce, aby mu přímo bylo pověděno, co to má znamenati, kdo a kde, mluví se neurčitě. Náš lid nedošel ještě tak daleko, náš lid je tak založen, že nenávidí udavačství i tam, kde by pomohl dobré věci. Běduje se všeobecně, ale neřekne se, ten vzal a ten dal. Tato nemoc jest zděděná z těch těžkých dob, kdy staré Rakousko, vyhazujíc miliardy na válečné tažení, nemělo pro úředníky a zřízence vzpomenutí, že jim musí upraviti jejich platy. Ta bída byla zase prvním kořenem toho zla, odkud to začalo, a přirozeně jest těžko při pokažené všeobecné morálce se dostati z těchto poměrů ven. Ale chtěl bych také, aby tyto věci ponenáhlu řešeny byly s důrazem.

A vážení, kolik bylo zjednáno nápravy na poštách? Četl jsem v minulých dnech, že to trvalo 14 dní, než přišel rekomandovaný dopis z Moravy do Čech. Já dostávám z místa, odkud jsem před válkou dostával dopis za jeden den, nyní za dva dny, a odkud jsem ho dostával za dva dny, dostávám ho nyní za tři dny. To znamená, že za takové dva dlouhé roky nedopracovali jsme se k tomu, aby listovní pošta náležitě fungovala.

O telegrafu a telefonu bylo by zbytečno ztráceti slov.

Chtěl bych zde říci, že otázce veřejných staveb a tomu, co s tím souvisí, měla by býti z důvodu čelení nezaměstnanosti věnována pozornost největší. Budeme-li čeliti nezaměstnanosti, bude-li postaráno o bydlení, o výživu a ošacení, budou to nejlepší záruky klidného vývoje státu. K takovému vývoji jest opačně zase třeba klidu. Je to tak jako ocelový kruh. Potřebujeme pokoje doma a k tomu jest třeba uvědomiti si - a já jako příslušník sociálně-demokratické strany to otevřeně řeknu - že pro demokraty to musí znamenati pečlivé střežení požadavku demokracie, pečlivé dbání toho, aby k tomu právu, které z demokracie vyvírá, dostalo se všude každému, bez rozdílu příslušností jakékoliv národnosti vůbec a jakéhokoli politického přesvědčení náležité ochrany.

Vážení! Ve starém Rakousku po stránce nacionální měli jsme si do mnoha co stěžovati. Máme dnes svůj stát a řeknu do těch druhých řad, jež nejsou naší národnosti, že je to náš životní zájem, abychom ten stát udrželi. Chceme, abychom v tom ohledu byli chápáni, ale řekneme na druhé straně, že nebudeme hráti nikde takovou roli, která by zaváněla nacionálním, zbytečně přemrštěným chauvinismem. (Výborně!) Myslím, když máme samostatnou státní domácnost, že jsme v té situaci, že můžeme klidně druhým popřáti úplně klidný rozvoj a naopak je to v zájmu našem, poněvadž jenom tak budeme míti klid a pokoj a bude vzrůstati síla a upevnění našeho státu. Potřebujeme pokoj doma i se sousedy. (Předsednictví převzal místopředseda Kadlčák.)

Strana naše, jako dosud, bude konati svou povinnost a střežiti bude vývoj naší politiky zahraniční a je to u sociálně-demokratické strany dělnické věc samozřejmá, že i nadále bude naším úkolem zabrániti všemu, co by mohlo znamenati jakékoliv nebezpečí sváru se sousedy. (Výborně!)

Dělali jsme to dosud, byli jsme v prvních dobách po převratu i v našem národě kacéřováni, když tehdá byla hesla táhnouti na Pešť, anebo jak ta hesla zněla, když jsme se postavili proti. Tím jsme mnoho pro náš národ a pro dělnictvo zachránili.

Stranou naší nijak sympaticky nejsou přijímány položky rozpočtu na vojenství. Jsou to položky vysoké a neproduktivní. Položky tyto bychom nejraději škrtli z rozpočtu, ale jsme bezmocni proti skutečnosti, že máme, žel, ještě sousedy, kteří se rozmýšlejí, mají-li nás nechati žíti v míru anebo jíti na nás s pěstí ocelovou a krvavou. (Tak jest!) A na obranu má právo jednotlivec, má právo národ, má právo stát. (Hlas: A povinnost!)

Tedy, jestli hlasujeme pro rozpočet, přes to, že tam pro nás taková položka se jeví, hlasujeme i pro tuto položku jako pro nouzovu nezbytnost. Nemáme však také vlastně ministerstvo války. Staré Rakousko mělo ministerstvo války, tedy války. Tím bylo vlastně vyjádřeno tvořiti instituci, která válku chce. V tom, že my máme ministerstvo pouze národní obrany, je vlastně dána možnost, že my pro takovou položku hlasujeme.

Budeme přihlížeti k tomu, aby naše ministerstvo národní obrany zůstalo také skutečně jenom ministerstvem národní obrany.

Nutno ještě k tomu říci: Jestli je tu armáda jenom k obraně našeho národa a státních zájmů, pak bych chtěl také ještě vysloviti přání, že příslušníci armády nesmí také ani doma u nás na svoji vlastní pěst jako zvláštní nějaká moc vystupovati a dělati pořádek. (Výborně!) Tam, kde příslušníci armády samovolně dělají pořádek, to jest, podle mého mínění, dělání nepořádku.

Jestli tu tvoříme základnu k naší armádě, k naší národní obraně a obraně státu, k udržení celého toho státu, jeho obrany, pak také požadavkem a podmínkou jeho pevnosti je především pokoj doma, pak musí si především uvědomiti příslušníci této armády, že jsou tady pouze k tomu, až když národem ustanovená nebo trpěná vláda uzná toho nutnost, povolati je v některých nouzových opatřeních. Ale my bychom si přáli, aby ani k takovým nouzovým opatřením často nedocházelo. Lid musí míti vědomí, že žije ve státě právním a spořádaném. K tomu také patří, aby měl lid jaksi respekt k představitelům státu, především politickým i jiným úřadům. Jak prosím pohlíží prostý chudý člověk, když vidí, že se neprovádějí nařízení a zákony ohledně odvádění obilí, že se blahovolně k tomu přihlíží, že se nedokročuje dostatečně? A pravím, aniž bych chtěl sahati na poctivost a nestrannost jednání zodpovědných politických úředníků, máme s tím faktem co činiti, člověk je člověk, i když je v stejnokroji úřednickém. Byly takové těžké doby, že nikdo z přidělených dávek nemohl býti živ, a v těch dobách válečných namnoze se zájmově připoutal k určitým výrobním kruhům, ke svému okolí, také představitel politického úřadu.

Myslím, že by bylo v zájmu jejich i v zájmu státu velmi zdrávo, kdyby se přikročilo poněkud k přeložení těch dlouho na jednom místě, zejména přes válku jsoucích zodpovědných politických úředníků. Odpoutali by se od svého okolí, na kterém jsou závislí a proti kterému nemohou často dostatečně s celou energií obhájiti právo zákona. A naši úředníci nesmí býti exponenty krajně nacionální politiky, ani nesmí býti exponenty nějaké politiky určitých politických směrů. (Výborně!) Ale ty věci nejsou všady takové. Máme mnoho stížností do toho, že se mnohý politický představitel, správce politického úřadu v okrese, představil jako zajatec táborů smýšlejících s tím drobným lidem nepříznivě.

Jsme nejsilnější stranou ve státě, anebo byli jsme jí před rozštěpením a, vážení, když jsme jmenovali podle sjednaných základen a poměrného rozpoložení moci politické činovníky do různých institucí, když organisace naše jmenovaly své důvěrníky do hospodářských komisí, stalo se velmi zhusta, že si představitel politického úřadu dával po svém způsobu na místo našich zástupců zástupce stran druhých. (Tak jest!)

Vážení! Stal se známý případ nepokojů v Rychnově n. Kn., ale i tam část viny byla na úřednících z politických úřadů. Začalo to tak, že na úřadě nechtěli uznati důvěrníka, kterého jmenoval ke sjednání kolektivní smlouvy v oboru zemědělském Svaz zemědělského dělnictva. Odtud ovšem rostla jaksi vzájemná disharmonie, nechuť osoby k osobě a to uspíšilo, že při zásobovacích demonstracích ta vzájemná nenávist se vybila v činech nepředložených se strany politického úředníka i potom z davu.

Jsou dokonce případy a mnoho je viny na tom, co také porušuje sounáležitost s prací naší národní společnosti, že příslušníci různých politických táborů na tolik, jako činí naše strana, nedovedou se vžíti do povinné loyality ke směrům druhým. Třebas povím o případě: Ve Skutči zvolen byl do obecního zastupitelstva příslušník socialistického tábora, ne náhodou našeho tábora, ale to musí v našem právním státě zůstati věcí vedlejší, je-li člověk radikálněji založen, ale poněvadž se mu pro nějakou formální chybu mohlo podkládati, že nemá práva volebního, byly činěny námitky proti jeho volitelnosti. Vyhrál svoji věc ve všech instancích, i před správním soudem, za něho se postavil politický úřad okresní, za něho se postavil úřad zemské polit. správy a v této věci jsem intervenoval. Nevím, jestli do této doby konečně mu bylo posláno pozvání, aby se zúčastňoval schůzí obecního zastupitelstva ve Skutči. (Hlas: To je právní stav!)

Tohle jsou veliké závady, to nezpůsobí, aby každý měl přesvědčení, že se každému stejně měří, že jest zde všeobecný zájem pro to, aby ty poměry nerušeně se vyvíjely k lepší budoucnosti.

Řekl jsem již: V nacionálním ohledu mají kolegové druhého kmene národnostního celou velkou řadu stížností. Tam, kde je to křivda, tam budeme vždycky míti odvahu proti takovéto křivdě se postaviti jako sociální demokraté. Víme, že není zrovna všechno, oháněti se pořád tím: My máme stát a druzí, ti musí brát to tak, jak to dáváme. My víme, že potřebný klid pro rozvoj státu může býti spíše docílen, když druhým krajanům vyjdeme vstříc, pokud to našemu státu nebude působiti ujmy.

Ale právě, že jsem tohle řekl, že kde by byly takovéto zvláště těžké chyby, křivdy v ohledu národnostním proti příslušníkům druhého kmene, že je nebudeme hájit, nemohu si odpustiti - ostatně zrovna jsem v té věci podal interpelaci - abych nepoukázal, že v našem československém státě ani úředníci státní z druhého racionálního tábora neprobrali se dosud namnoze z nacionální předpojatosti.

Na lanškrounském okrese, který jest z velké většiny německý, ale téměř ze 40 procent již český, jest státní tabáková továrna, ale tam před dlouhými lety, před válkou působením místního nacionálního živlu správa továrny si vzala do hlavy, že nebude bráti budoucně žádné české dělnice do továrny, a také nebrala. A celý ten počet se značně snížil z několika set na 140, a teď, když se po intervencích s přijímáním začíná, přijímají se dělnice v poměru 8:2 v neprospěch dělnic českých.

Přirozeně na takových zjevech cítili jsme křivdu za starého stavu, i za starého státního režimu; rozumíme nacionálním křivdám, kde je vy pociťujete, ale nepokrytě řeknu své mínění do tábora, kde jedná se právě takovým způsobem, do jakého si jindy stěžujete. (Tak jest! Výborně!)

To jest tak, co bych chtěl říci všeobecně k našim právním poměrům. Není, žel, na to dosti času, abych mohl probrati některé kapitoly, přijdou také kolegové po mně, kteří k jiným kapitolám a jiným otázkám promluví. Chtěl bych na konci jenom říci: Když bylo po převratu, tedy my jsme uznávali, že stát, který se začal tvořiti 28. října, hned v

listopadu má vypláceti svým úředníkům a zřízencům platy. Vím, že stát, který se tvoří, začal svou chudou národní a státní domácnost tvořiti bez ničeho a třeba že podle našeho názoru považujeme za nespravedlivý takový systém berní, kde jest složeno všecko cestou nepřímých daní na nejnižší vrstvy obyvatelstva, uznali jsme, že stát se v tehdejší době bez nich nemohl obejíti a jsme pořád ještě na počátku našeho státního života, jeho vytváření, jeho rozvoje. Ani dnes ucpáním těchto pramenů, které v ohledu berním zděděny byly po starém Rakousku, kdyby se to stalo náhle, by vlastně náš stát v ohledu finančním nemohl existovati. Nutno proto říci: Jak tu nepřímé daně jsou, že i ještě dnes jsou hlavním pramenem státních příjmů. Lid nese dosud trpělivě tato břemena a dráždí ho a činí netrpělivým zdlouhavost, při které na druhé straně pořád ještě nejsou vybírány daň z majetku a daň z přírůstku hodnoty. Tedy tyto věci snad v dohledné době budou řešeny, ale bylo by dobře, kdyby občanstva samo spolupůsobilo, když to trvalo tak dlouho, jakoby v tom byl úmysl, aby mnohý zbohatlík mohl uklidit své zisky v různých statcích, aspoň to, co zde ještě je, aby pomocí kontroly občanské byl zachyceno, aby stát tu přišel ke svému, tam, kde je možno bráti ze zisků nezasloužených. Nemožno proto dosti doporučiti, aby s vynaložením všech sil v úřadech finančních se pracovalo k vybírání těchto daní.

Já také bych měl ještě celou řadu poznámek k cifrám, jež obsahuje státní rozpočet, ale pro nedostatek času musím od toho upustiti. Chtěl bych míti na příklad jasno ohledně získaných výpůjček v cizině, zda, na kolik a do jaké míry jsou zde úrokové závazky a splátky v cizích valutách nebo penězích našich, neboť jest to věc, která může býti pro rozvoj, pro správu našeho dluhu velice povážlivá za určitých okolností. Také velice těžce nesu malé příděly zemím, když přes to, že máme ústavu, jež zaváděti bude župní řízení a ruší zřízení zemské, máme přece jen pro přechodní, nemožno říci, jak dlouhou ještě dobu, zemskou správní komisi v likvidaci. Možno říci, že bude třeba celé to její úřadování trvati ještě dlouho.

Mně se zdá, že tedy přece jen se strany státu je příliš málo, že se pro Čechy přiznává pro nastávající rok pouze o 33 milionů více, pro Moravu asi o 13 milionů, pro Slezsko něco více jak půl osmého milionu, konečně ani příděly z dědických poplatků žádnou velkou sumu neznamenají. Třebaže tedy pro Čechy poskytuje se zvýšení o 33 milionů, když tu bylo konstatováno, jak vysoké jsou naše dluhy, je patrno, že pro země bylo pamatováno podporou nedostatečnou. Chci své vývody zakončiti, že bude muset býti směrnice finanční politiky státu do budoucna toho druhu, aby ulehčeno bylo i v ohledu berním chudým vrstvám obyvatelstva a aby po právu a spravedlnosti přiřčeny byly povinnosti těm třídám, které tvoří pro sebe blahobyt z práce těch druhých. Máme zde již určité systémy, určité typy jednotlivých daní. Je nutno, aby finanční správa si dala na tom záležeti, aby majetní poplatníci státu nemohli uniknouti své berní republikánské povinnosti, poněvadž to má v zápětí, že potom tím spíše snadno a rychle přijde se, když zdroj finanční není možno nikde objeviti, s nápadem, naložiti na občanstvo takovou daň, která by hned skýtala zdroj příjmů, jako se to stalo v okamžité nouzi, protože stát okamžitě peněz potřeboval, když zavedla se daň z uhlí. Nebude-li se měřiti správně a s pochopením poplatní schopnost občanstva nemajetného a naproti tomu povinnost tříd placení schopných, bude spatřovati lid v berním systému výsadu tříd majetných a nespravedlnost. A má-li jíti náš lid po cestách demokracie, jest nutno, aby tato demokracie byla patrnou nejenom v určování práv, nýbrž také v určování povinností. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo dalšímu řečníku >proti< panu sen. Linkovi.

Sen. Link (německy): Slavný senáte! Pan finanční ministr prohlásil ve své včerejší rozpočtové řeči, že jen práce nás může zachrániti, i musíme říci, že s tímto prohlášením pana ministra financí souhlasíme. To, co veliká válka, strašný to zločin, způsobila národům, můžeme napraviti pouze prací. A musíme si říci, že československá vláda musí vše zkoušeti, musí zaříditi svoji politiku tak, aby v tomto státě byla možnou práce, která přináší skutečnou kulturu. Musí býti umožněno, aby nezaměstnaní lidé nyní po dvou letech po převratu konečně nalezli práci. Vláda musí opatřiti suroviny, aby nalezli práci naše mnohé desetitisíce textilních dělníků, stavebních dělníků a dělníků jiných odvětví. To jest nejdůležitější věcí pro stát.

Přihlédneme-li však ke kapitole jeho pana kolegy, p. ministra národní obrany, přichází na nás úzkostná myšlenka, že musíme říci: To, co řekl pan ministr financí, že nás může spasiti pouze práce, a to, co pan ministr národní obrany žádá, stojí v přímém rozporu a ničí zase všechno, co práce buduje. Vidíme, že pan ministr národní obrany přichází s obrovským rozpočtem pro svoje vojsko, pro tak zvanou českou >armádu<. Čeho potřebujeme nejdříve nyní v tomto státě? Zajisté nikoli armády, nýbrž nejdříve toho, čím bychom hojili, co tak zvané >armády<, a co císařský militarismus způsobily ve starém Rakousku a v Německu. Budovati máme a když na to pohlédneme, pak není žádného budování, pak nastává spíše obava, že, začneme-li takto pracovati, pak po několika desítiletích začne v Evropě nová krvavá lázeň, pak jest práce marna. A my nechceme znovu pracovati nadarmo, nýbrž pracovati k tomu, aby lidstvo vybředlo ze strašné bídy, do kteréž je přivedla válka.

Co chce stát pro svojí >armáduPoslední syn musí do kasáren,< místo aby zachován byl rodině, k zaopatření rodiny, ku práci pro rodinu. Vidíme, že se výdaje dělají tak, že se zavádí přímo produkce ve velkém pro tento militarismus. Žádá se pro technické dělostřelectvo výzbroj za 348 milionů korun, pro stroje 9 milionů, pro výbušné látky -- nyní, kdy potřebujeme mléko pro dítky a kojence - žádá stát 30 milionů korun, dohromady 388 milionů korun. Ano, militarismus potřebuje také letectvo. Pro letectvo zařaděno jest 68 milionů korun, pro brněnskou zbrojovku samotnou 27 a půl milionu korun. Má to jíti tak dále? Jest to ten mír, o kterém se mluvilo? Říkalo se během války, že Dohoda a Čechové vedou válku na zničení militarismu. Shledáváme však, že se militarismus v tomto státě nezničuje, nýbrž že se začíná zase s novým vybudováním tohoto militarismu.

Co řeknou naše sousední státy k tomuto zbrojení? Nastane stísněnost, nastane obava, a řekne se: Podívejte se na Československou republiku, to není mírumilovná republika, to jest republika, která zavádí militarismus, která zbrojí. My, sociální demokraté nechceme učiniti bezbranným žádný stát, žádný národ; rozhodně nikoli. Bylo by tomuto státu mnohem prospěšnějším, kdyby lidu, každému národu, dána byla svoboda, kteréž potřebují. To by přispívalo více k udržení státu, než tato veliká břemena. Pohlédneme-li na území, na tvar Československé republiky podle mapy, má stát se svými hranicemi tvar komety. Dřívější království České jest hlavou, Slovensko a Podkarpatská Rus tvoří ohon této komety. Tato kometa pohybuje prý se od východu k západu. Nemůže si tato kometa jednou na západě rozbíti lebku? Nemůže na západě ztratiti ohon? K tomu měl by se vzíti zřetel a pak nemůžete zabezpečiti tyto hranice militarismem, jestliže jinde nedáte národům práva a svobody. Potřebujeme nejdříve, abychom hojili a nezpůsobovali zase nové škody, a bojovníci, kteří nyní po převratu přišli domů ze zajetí, kteří jsou bez prostředků, bez práce, anebo kteří mají málo práce a malý výdělek, očekávají od vlády, anebo alespoň od nás, abychom jim přinesli, čeho potřebují. Očekávají zvýšení svých podpor.

Tu spatřujeme však na druhé straně, že požitky invalidům nebyly zvýšeny, naopak požitky byly o 195 milionů korun sníženy, invalidé byli zkráceni. Pro válečné slepce vykázáno jest o 1,680.000 K méně. Také půjčky, které by se měly dávati invalidům, měly by býti zvýšeny. Stává se často, že váleční invalidé obdrží od okresních hejtmanství tabáční trafiky, nemohou si však nakoupiti surovin, tabáku, neboť nemají peněz. Bude zapotřebí, aby jim stát pomohl, aby se jim poskytly půjčky. Na jedné strašně bylo by třeba spořiti, na druhé straně jest zapotřebí dávati obyvatelstvu to, čeho potřebuje.

Nehledě k těmto důležitým položkám, o kterých jsem se zmínil, jest ještě toho mnoho, co není v pořádku. Jsou rodiny, kde padl otec, ale nemohlo se posud zjistiti, zdali jest mrtev, a tu pak není poukazu na pensi pro vdovu a sirotky. Máme v Brně sociálně-lékařskou komisi. Pro mnohé rodiny vojínů zastaveny byly vyživovací příspěvky, avšak sociálně-lékařská komise neuznala posud nutným starati se o to, aby tyto rodiny místo vyživovacích příspěvků obdržely konečně svoji pensi. Zde měla by vláda zprostředkovati a, co stalo se v obcích severomoravských a slezských, tomu bude zajisté tak i v ostatních územích republiky

Máme strašnou bytovou nouzi ve všech městech, také v Praze a v českých územích. Tuto nouzi mohla by vláda již dávno zmírniti poněkud tím, že by upravila kasárny na byty. Avšak kasárna naplňují se lidským materiálem, jenž by měl pracovati, muži, kteří by měli pomoci, poněvadž tolik mužů válkou onemocnělo a ochuravělo. Tyto kasárny měly by se zaříditi pro byty a obcím mohlo by se uleviti od značných výdajů za ubytování, kteréž obcím ukládá veliká břemena. Máme tolik nezaměstnaných a tolik se o tom mluví, ale jsou ministři skoro všichni a zvláště ministr sociální péče hluši. V krajinách severomoravských a západoslezských, kde lnářský průmysl jest domovem, pracuje se v továrnách jen dva dny v týdnu. Nemůže se déle pracovati, poněvadž není surovin, které jsme dříve dostávali z Ruska; pro tyto dva dny jest práce, ale pro ostatní dny jest podpora v nezaměstnanosti tak malá, že se svobodnému hochu nebo dívce vyplácí podpora 1 K za den. To jest veřejný skandál. Pánové, včera řekl jeden kolega, že máme dáti nezaměstnaným zametati sníh. Ale posílejte děti zametat sníh, když nemají obuvi na nohou; tu by bylo třeba pomoci. Pro rodiny, kde mladí lidé narukovali, měly by tu býti vyživovací příspěvky již v prvních měsících, kdy tito lidé odešli, kdy mzdy scházejí, ale vyživovacích podpor nelze obdržeti. Zde by se mělo pomoci.

Viděli jsme, že militarismus v žádném státě nehájil zájmů lidu - a také pro budoucnost bude to platiti. Starý militarismus, jenž se shroutil, byl mohutným prostředkem pro vydírání lidu v kapitalistickém státě a tento nový stát není nic jiného, tento nový stát plní tytéž úkoly. Podívejme se na tuto strašnou lichvu, na to olupování lidu keťasy a podloudnými obchodníky. Pomůže nám zde vaše veliká silná česká armáda? Ne. Lichva pokračuje, lid nenalézá ochrany. K čemu potřebujeme ještě militarismu? Mělo by se to učiniti tak: Systém milice, aby lid učiněn byl schopným obrany, aby se mohl brániti proti těm, kdož ho napadnou. Jak hospodařil stát a dřívější vlády od obsazení našich německých krajin, jak zašlapávaly práva lidu militarismem! Opětně se o tom mluvilo, v novinách, všude, v parlamentě, ve sněmovně a v senátu, čeho se dopustili legionáři, čeho se často dopustili vojáci. Provádějí justici na ulici, pořádali v německých krajinách pravé štvanice na lidi. Poukazuji na Šternberk, na Kadaň, v posledním létě v Cukmantlu, kde nyní ještě lidé úpí ve vězení; nedošlo se ani k tomu, aby se vyšetřování ukončilo, lidé zůstávají zavřeni. Zde by bylo třeba učiniti pořádek a když se již lidé zavřou, když myslíme, že se něčeho dopustili, mají se zavříti také ti, kdož jsou vinni na krveprolití, kteří vyvolali toto krveprolití. Nemohli jsme mluviti, byli jsme umlčeni tímto Národním shromážděním, naše noviny byly konfiskovány, naši řečníci ve shromážděních byli obžalováni a potrestáni. Také mne to stihlo. Mluvil jsem o vyživování na schůzi v Krnově, uvedl jsem, jaké jest vyživování u vojska a u civilního obyvatelstva. Bylo tam několik tajných od vojenské policie, podali falešné zprávy, byl jsem obžalován, vzat do vyšetřování a to pro velezradu a příznačným způsobem také pro článek 4., pro urážku císařské armády. (Veselost.) Veřejný žalobce podal žalobu, že jsem urazil císařskou armádu, které zde nikdy nebylo. Můžete nahlédnouti do spisů v Opavě a můžete se o tom přesvědčiti.