Předseda (zvoní): Přikročíme k hlasování. Dovoluji si navrhnouti následující způsob hlasování:

Budeme hlasovati:

1. o § 1 a 2 podle zprávy výborové,

2. o větě první, 1, odst. § 3 podle zprávy výborové,

3. o větě druhé, odst. 1, § 3 podle pozměňovacího návrhu senátora Aug. Heckera a soudr. v tomto znění: ťVýši manipulačních poplatků, jakož i všech dávek vůbec vybíraných z vývozu a dovozu určuje Národní shromáždění.Ť

Bude-li zamítnut, budeme hlasovati o větě druhé podle zprávy výborové.

Konečně o odstavci druhém § 3, jakož i o §§ 4, 5, 6, o nadpisu zákona s úvodní formulí podle zprávy výborové.

Není snad námitky proti tomu způsobu hlasování? (Nebyly.) Není jich.

Přikročíme k hlasování. Prosím, aby páni zaujali svá místa, (Děje se.)

Kdo souhlasí s § 1 a 2 zákona, jak jest vytištěn ve zprávě výboru živnostenskoobchodního, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina, §§ 1 a 2 jsou přijaty podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí s první větou v § 3 podle zprávy výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. První věta § 3 jest přijata podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí, aby místo druhé věty § 3 podle zprávy výborové přijat byl návrh pana senátora Heckera a soudr. v tomto znění: ťVýši manipulačních poplatků, jakož i všech dávek vůbec, vybíraných z vývozu a dovozu určuje Národní shromážděníŤ, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest menšina. Návrh jest zamítnut.

Kdo souhlasí s druhou větou § 3 podle zprávy výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Druhá věta § 3 podle zprávy výborové jest přijata.

Kdo souhlasí s 2, odst. § 3 podle zprávy výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. 2, odst. § 3 podle zprávy výborové jest přijat.

Kdo souhlasí s §§ 4, 5 a 6 návrhu zákona podle zprávy výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Tyto paragrafy jsou přijaty.

Kdo souhlasí s nadpisem a uvozovací formulí zákona, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Nadpis zákona a uvozovací formule jsou přijaty.

Tím je přijata celá osnova v prvním čtení.

Navrhuji, ve smyslu jednacího řádu, aby bylo o návrhu zákona hlasováno ihned také ve druhém čtení. (Souhlas.)

Přeje si pan zpravodaj slovo ke druhému čtení?

Zpravodaj sen. Roháček: Vzdávám se slova.

Předseda: Není tomu tak. Kdo souhlasí s přijatým návrhem zákona také ve druhém čtení, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Návrh jest přijat také ve druhém čtení.

Nyní budeme hlasovati o resoluci, která byla přečtena.

Kdo souhlasí s resolucí, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest menšina. Resoluce jest tedy zamítnuta.

Tím jest tento odstavec denního pořadu vyřízen.

Než přistoupíme k dalšímu bodu denního pořadu, vyžádal si slovo pan ministerský předseda. Uděluji mu je.

Ministerský předseda Tusar:

Slavný senáte! Vážené dámy a pánové! Považuji za svou povinnost podati slavnému senátu zprávu o politováníhodné události, která se přihodila dnes v noci v Jihlavě a které bohužel padl za oběť život jednoho československého vojáka.

Včera 23. června o půl desáté hodině večer vracela se německá jihlavská společnost ze slavnosti Slunovratu a v počtu asi 3.000 osob zpívala a nápadně provolá vola ťHejlŤ. Provolávání to trvalo delší dobu, hlavně na náměstí. Na hlavním náměstí oddělil se od ostatních účastníků oddíl asi 60 osob a táhl kolem tak zvaných velkých kasáren, před nimiž provoláváno ťHeil!Ť. Toto neustálé provokativní volání vzbudilo spící vojáky v kasárnech a někteří z vojáků, hlavně požární pohotovost, vyběhli na náměstí. Došlo mezi vojáky a účastníky slavností ke kontroversi, za jejíhož průběhu někdo vystřelil a zranil vojáka. To bylo signálem k další střelbě přispěchavších vojáků. Při tom byly zraněny 3 civilní osoby, 2 muži a 1 žena. V té chvíli bylo vojsko alarmováno a silná vojenská hlídka vyklízela náměstí. Nastalo utišení. Jedna skupina vojáků odebrala se k radnici a žádala za zjištění strážníka, který prý jednoho legionáře při rvačce na náměstí chytil a držel, aby ho demonstranti mohli bíti. Když vojáci před radnicí vyjednávali se stráží, stalo se vojákům nápadným, že ve voze záchranné stanice, který již několikráte vyjel z radnice, sedí demonstranti. Vojáci zadrželi proto vůz ochranné stanice a volali: ťTady jest, zabijte ho!Ť V tom přiblížil se alarmovaný oddíl vojska, zazněly opět výstřely vojáků i civilistů. Při těchto hromadných výstřelech byl jeden voják zastřelen a čtyři jiní poraněni. (Slyšte!)

Vážené dámy a pánové! Nařídil jsem přísné vyšetřování jihlavských událostí. Stojím na stanovisku, že se politickým projevům má v našem státě jako v demokratické republice poskytnouti vždy úplná volnost. Ta má však své určité, ve všech kulturních zemích zachovávané meze. K těm náleží v první řadě to, že nesmí žádným politickým projevem rušen býti noční klid. Noční demonstrace chovají v sobě vždy v každém případě veliké nebezpečí. (Tak jest! Výborně!)

O výsledku vyšetřování zavedeném civilními i vojenskými úřady podám ihned zprávu. Aniž bych chtěl předbíhati vyšetřování, chci dnes podotknouti zatím toto: Jsem proti tomu, aby vojsko zasahovalo při politických projevech a demonstracích. Vojenské úřady mají instrukce, aby bylo zbraní používáno pouze v nejkrajnějších případech. Stejně ostře se musím však vysloviti proti tomu, aby se strany demonstrantů, nechť si náležejí ke kterékoliv straně politické (Výborně! Souhlas.), bylo používáno zbraní. (Sehr richtig!) Kdo tak činí, vyvolává politováníhodné události, jako byly v Jihlavě, a kdyby se měly případy podobné opakovati, donutily by vládu k nejostřejším opatřením. (Výborně! Potlesk. - Nepokoj.)

Předseda (zvoní): Byl mi podán návrh pana sen. Jelinka, jenž navrhuje, aby o prohlášení p. ministerského předsedy ve smyslu § 55 jedn. ř. byla zavedena rozprava a provedena ihned anebo v některé z nejbližších schůzí.

Dám o tomto návrhu hlasovati.

Prosím, aby pánové zaujali svá místa. (Neklid. - Zvoní): Prosím znovu, aby pánové zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s návrhem p. sen. Jelinka, aby o prohlášení p. min. předsedy zahájena byla rozprava a provedena ihned anebo v některé z nejbližších schůzí, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest menšina. Návrh tento se zamítá. (Výborně! Odpor a nepokoj na levici.)

Přikročíme k dalšímu bodu denního pořadu, jímž jest

2. zpráva rozpočtového výboru o usnesení posl. sněmovny (tisk 47) o vládním návrhu zákona o odškodnění majitelů dluhopisů rakouských a uherských válečných půjček a o IV. státní půjčce republiky Československé, (tisk 59).

Navrhuji, aby ve smyslu zkráceného řízení o věci této zahájena byla jediná debata podrobná, a sice v celku, aby z každého klubu promluvil jediný řečník a ustanovena lhůta 14 hod. Kdo s návrhem tímto souhlasí, prosím, aby pozvedl ruku. (Děje se. - Hluk na levici.)

Návrh tento se přijímá. (Výkřiky a odpor na levici.)

Prosím zpravodaje p. sen. Jaroše, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Jaroš: Slavný senáte! (Hluk a nepokoj.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj sen. Jaroš (pokračuje): Předloha, o které jednáme a jež řeší otázku Rakousko-uherských půjček ve spojení se státní půjčkou naší republiky, byla přijata ve výboru nezměněna. Pozměňovací neb doplňovací návrhy byly zamítnuty, ne proto, že by neměly - zejména některé z nich - věcného oprávnění, jako spíše proto, že vrácením předlohy sněmovně byla by vydání zákona oddáleno, ne-li zmařeno. Nebudu obšírně uváděti důvody, které vedly k vydání zákona. Projednávání jeho ve sněmovně poslanecké bylo velmi obšírné a sneseno v něm mnoho pádných důvodů pro a proti. Kdyby mělo býti rozhodováno všeobecným plebiscitem, většina obyvatelstva jistě by se vyslovila proti honorování válečných půjček. Zejména český lid, který vedle hospodářských útrap války trpěl politicky, naladěn byl - a jest i nyní ještě - proti honorování válečných půjček. Jest ovšem otázka, je-li to vždy názor zdravý. Následky nehonorování válečných půjček rakouských byly by dalekosáhlé a měly by ohromné účinky hospodářské. Zde třeba, aby rozhodoval rozum a ne vždy cit a roztrpčení.

Přichází-li dnes vláda s předlohou, činí tak jen čistě z ohledů hospodářských. Námitka, že každý věděl, nač upisuje a proto že má nésti následky, může se týkati lidí vzdělaných, neodvislých, politicky lépe informovaných; nebo zbohatlíků, spekulantů, ne však té ohromné masy lidí, kteří upisovali pod tlakem a hrozbou, ne těch lidí, o jich úsporách mnohdy v peněžních ústavech bylo rozhodováno bez jich vědomí, (Výborně!) Nátlak prováděly úřady politické i jiné úřady na komando z Vídně. Kdo upsal málo, byl volán na úřady a hrozeno mu frontou, odepírány mu zakázky práce a stimatisován byl jako politicky podezřelý člověk. Úředníci, starostové, učitelové, četnici přímo komandováni ku provádění nátlaku. Jaký to byl nátlak, svědčí následující ferman školního inspektora na Moravě: ťJá, který stojím v čele učitelstva zdejšího okresu, vybízím všechny podřízené k nejintensivnější činnosti propagační pro V. válečnou půjčku. Je třeba myšlenku, velkolepě založenou, detailně provésti. Proto každý z nás, od ředitele až k výpomocnému učiteli, literní učitelce a industriální učitelce plně využijme svého vlivu u venkovského a městského lidu a přesvědčujme jej, aby výhodně uložil kapitál. Odvolávaje se na výnos zemské školní rady z 29. listopadu 1916, činím každého učitele zodpovědným za zdárný výsledek V. válečné půjčky v té které obcí. Oznamuji, že každodenně osobně kontrolovati budu práci všeho učitelstva v různých obcích, stykem s lidem budu se informovati o tom, kterak si v této příčině učitelstvo počíná, a dávati budu na tom ustavičně zprávu na příslušná místa. Nařizuji pak, aby mi obratem oznámen byl výsledek úpisu V. válečné půjčky v každé obci a aby mi referováno bylo o druhu práce již podniknuté. Každých dalších 5 dní do 15. prosince, kdy upisování končí, očekávám pak pravidelné zprávy o pokračující činnosti propagační a o výsledcích, s jakými se potkala. To, čeho na učitelstvu žádám, jest aby stálo plně na svém místě jako vojín na přední stráži a zhostilo se čestně té povinnosti, kterou na jeho bedra vkládá národ a stát v této důležité době.Ť (Hlas: Jak se jmenoval ten učitel?) Nevím, byl to učitel z Moravy. Kdo uváží, že většina učitelů byla posílána na frontu a hrozně trpěla těmi nejhroznějšími represaliem, pochopí, jaký účinek takový ferman musil míti potom nejen na učitelstvo u občanstva, poněvadž je museli nutiti k upisování, nýbrž i na úředníky, četníky, starosty. Časopisy nuceny byly přinášeti inserty a zprávy pro válečnou půjčku, kterým méně se věřilo ve středních Čechách; ve vzdálenějších krajích, na Moravě a zejména na Slovensku lid neuvědomělý a zotročený přijímal je jako příkaz.

Obcím se přímo diktovalo, kolik která musí upsati. Obce, které měly 300 až 600 obyvatelů, upisovaly na válečné půjčky 200 až 300 tisíc K, takže dnes na hlavu jedné osoby takové připadá 4,000 až 10,000 korun. Velké peněžní ústavy opětovaly provolání a líčily půjčky jako nejlepší ukládací papír, který má přednost před ostatními. Lid důvěřoval, dnes však za ztracenou důvěru trpí naše republika, nemá oběživa, neboť lid peníze thesauruje a žádnému prostě nevěří. Bylo namítáno, proč vláda neřeší otázku individuelně. Theoreticky zdálo by se toto řešení nejlepším, prakticky při ohromném počtu zájemníků těžko nedopouštěti se nespravedlností, nehledě k tomu, že stát by si podlomil důvěru pro jakékoliv příští operace.

Naši němečtí krajané namítají, že kurs jest nízký, že řešení, které vláda přináší, jest nedostatečné a žádají zvýšení kursu i úroku. Předloha, o níž jednáno, byla horší, když byla vládou podána; sněmovna však ji zlepšila. Hranice, kterou přijala sněmovna, je ta nejvyšší, nejkrajnější mez, ke které může republika jíti. Každé další zvýšení ohrožuje přímo stát. Placení vyšších úroků odnesl by český a německý lid pracující, neboť on by musel zaplatiti větší břemena svou prací, (Výborně!) Má-li on nějakou půjčku 1000 až 2000 K, dostal by sice pár haléřů, ale miliony na druhé straně by zaplatil sám. V rozpočtovém výboru byla provedena velmi obšírná debata a bylo podáno celkem 35 návrhů a několik resolucí. Výbor právě s ohledem, že předloha by byla zdržena, nepřijal žádný z těchto návrhů, ačkoliv, jak jsem pravil, uznával, že některé mají své oprávnění, ale opatření bude učiněno jednak v prováděcím nařízení, jednak vláda chce v budoucnu otázku tu řešiti.

Tak k § 1 bylo navrhováno, aby mohly se zúčastniti upisování nové státní půjčky také osoby, které nemají válečných půjček. Takovéto ustanovení bylo by v rozporu s celou soustavou zákona, jenž stanoví pro půjčku zvláštní podmínky jen vzhledem k tomu, že se při ní mají přijímati půjčky válečné. Taktéž nemohlo se přistoupiti k řešení fakultativnímu, poněvadž jedině řešením obligatorním jest zaručen plný úspěch této kreditní operace.

K § 3 bylo navrhováno, aby mezi privilegované osoby bylo pojato také jmění pozůstalostní. Návrh tento nemohl býti přijat, protože není přece nikterak odůvodněno, aby se činil rozdíl mezi jměním osoby živé a jměním pozůstalostním.

Návrh, aby nadace byly sproštěny povinnosti složiti hotovosti, jeví se zbytečným v úvaze, že podle § 12 jsou nadace z povinnosti zúčastniti se úpisu vyloučeny.

Dále pan kolega Reyzl činil návrh, aby do § 3 mezi vyjmenované korporace, které mají účel všeobecně prospěšný, zařaděny byly ještě jiné korporace, § 3 totiž jedná o tom, že instituce, které mají účel všeobecně prospěšný, mají pro jejich půjčky obou typů právo slosovatelnosti. Vzhledem k tomu však, že máme rozmanité úřady, že informace nebyla ještě náležitě provedena, a že se úřady tyto jinak jmenují na Moravě, jinak v Čechách a jinak na Slovensku, vzhledem k tomu, že počet takových institucí jest ohromný a že počet dobročinných institucí jest tak veliký, že není možno ani na všechno vzpomenouti, byla tam dána klausule, že každá instituce, mající charakter veřejné, dobročinnosti, může si opatřiti osvědčení politického úřadu a pak má právo na tytéž výhody. Ale aby nebylo nebezpečí, že by některá instituce byla vyloučena - zejména bylo poukazováno, na zemskou komisi pro ochranu mládeže, a jest samozřejmo, že tato musí býti do toho pojata - bude ještě v prováděcím nařízení učiněno opatření, aby vyvarováno bylo každému omylu. K §§ 3 a 4. Na různé návrhy, jež čelily k tomu, aby buď kurs, za který mají býti přejímány válečné půjčky, anebo úroková míra nové půjčky byla zvýšena, nemohlo býti přistoupeno, poněvadž přestoupeny by tím byly meze, jaké by finanční síla republiky mohla snésti. Při § 6 osnovy zákona bylo namítáno, že úvodní formule a obsah tohoto paragrafu, v němž jsou stanoveny podmínky, za kterých privilegované osoby uvedené v § 3 jsou oprávněny upisovati novou státní půjčku, není v souladu s výčtem osob privilegovaných v § 3 uvedených. Praví-li se v § 6, že musí privilegované subjekty prokázati statutární neb zákonné sídlo, pak se tento předpis nehodí na sirotčí jmění, mezi privilegovaný majetek zařaděné. Této námitce dá se čeliti jednoduše tím, že přirozeně u sirotčího jmění, které dodatečně bylo vřaděno do § 3, nebude se prokazovati statutární sídlo, nýbrž občanství.

Namítáno proto však dále, že privilegované osoby musí podle § 6, bodu 2, nrokázati, že měly dluhopisy válečných půjček v držbě již dne 28. října a odtud nepřetržitě až do dne úpisu. I tento předpis, že prý se hodí pouze na korporace a nikoliv na jmění sirotčí, poněvadž pak by byli sirotci na tom hůře, nežli ostatní osoby uposující podle § 4, které musí pouze prokázati, že složené úpisy válečné půjčky byly 28. října a odtud nepřetržitě až do doby úpisu bud v jejich rukou, anebo v rukou kteréhokoliv třeba ne ani téhož občana Československé republiky. Důsledkem pak toho, že sirotčí jmění je zařaděno mezi osoby privilegované a nepatří ke skupině neprivilegovaných osob upisujících podle § 4, že by vypadli sirotci, kteří nabyli válečných půjček po 28. říjnu (na př. dědictvím, darem, koupí a pod.), poněvadž vzhledem k bodu 2. § 6 nemohou upisovati jako osoby privilegované a mezi neprivilegovanými nemohou upisovati, poněvadž mezi ně nepatří.

Vůči těmto námitkám uvedeno bylo toto:

Upisování podle § 3 jest výhodou osob privilegovaných a nic jim nepřekáží, aby nechtějí-li použití výhod § 3, upisovaly podle § 4. Mohou tedy beze všeho i sirotci, kteří nabyli válečných půjček po 28. říjnu, použíti těchto úpisů nové státní půjčky jako ostatní neprivilegované osoby podle § 4. Tedy v tom směru slíbil pan ministr, že bude později učiněna náprava.

Jakkoli formulace § 6, původně přizpůsobená ústavům a korporacím, se v bodu 1, nehodí dobře na majitele sirotčího jmění, tedy přece nepovažoval rozpočtový výbor za nutno vrátiti z té příčiny osnovu zákona poslanecké sněmovně, poněvadž interpretačně snadno lze dovoditi, že sirotek nebude dokazovati své statutární sídlo, nýbrž státní příslušenství. Pokud pak běží o důsledky nynější stylisace § 6 a to jeho úvodních slov v souvislosti s bodem 2, téhož paragrafu, ukázáno bylo, že právní stav z nynější stylisace plynoucí není nijak nespravedlivý, aby potřeboval změny. Ostatně kdyby přes to úmysl chrániti takové sirotčí jmění, jež záleží z válečných půjček, nabytých po převratu, což původně nebylo úmyslem, bylo by možno tak učiniti při řešení zbývajícího bloku válečných půjček. Pokud bylo žádáno, aby bylo zaručeno účastenství i osobám, které nejsou příslušníky Československé republiky, již ucházejí-li se o udělení příslušenství, bylo poukázáno, že nemůže se učiniti účastenství takové závislým od pouhé přihlášky, nýbrž, že musí býti vyčkáno, až státní příslušenství bude skutečně přiřčeno. K tomu poskytne finanční správa dostatečnou lhůtu. K § 12 bylo navrhováno ustanovení, že osobám, které nemají jmění většího než 25,000 Kč, byly vyměněny válečné půjčky bez povinnosti příplatků v hotovosti. Rozpočtový výbor sdílel naproti tomu náhled poslanecké sněmovny a vlády, že řešení této otázky má býti ponecháno budoucímu zákonu.

Taktéž nemohlo se přistoupiti na to, aby se v odporu se zákonem o dávce z majetku počítalo jmění (do 25,000 K) pro každou osobu jedné a téže rodiny zvláště. Naproti tomu nebude závady, aby se osobám, které se v dobrém přesvědčení, že jmění jejich nedosahuje výše 25.000 Kč, nezúčastnily úpisu, byla, když by se později objevila nesprávnost tohoto domnění, dodatečně poskytnuta možnost úpisu.

Návrh, aby, kdyby pozdějším zákonem bylo stanoveno zaplacení válečných půjček za příznivější kurs, byl upisovatelům státní půjčky podle tohoto zákona, vyplacen rozdíl mezi přijímacím kursem na základě pozdějšího zákona a kursem na základě tohoto zákona, jeví se jednak neproveditelným, jednak i neúčelným, protože by úspěch této půjčky ohrožoval.

Tím méně mohl býti přijat návrh, aby §§ 9 a 12 obsahující zásadu obligatorního řešení náhrady za válečnou půjčku, byly ze zákona úplně vypuštěny, neboť tato zásada tvoří jednu z nejdůležitějších záruk pro úspěch zamýšlené kreditní operace a opuštění její mohlo by operaci tuto vážně ohroziti.

Pokud bude možno použíti titrů nové půjčky ku placení dávky z majetku, nelze řešiti tímto zákonem, nýbrž musí se ponechati ve smyslu zákona o dávce z majetku pozdějšímu řešení.

O ostatních méně důležitých návrzích jsem již řekl, že byly pro bezúčelnost zamítnuty již ve sněmovně poslanecké neb ve výboru. Částečně také v prováděcích nařízeních budou učiněna opatření.

Vedle návrhů, které byly podány ve výboru, bylo podáno několik resolucí. Byla podána resoluce, kterou se vláda vyzývá, aby umožnila majitelům válečných půjček, aby jimi mohli spláceti dávky z majetku. Resoluce zamítnuta z ohledu na znění zákona o dávce ze jmění.

Dále resoluce kol. dra Fáčka: V prováděcím nařízení budiž § 12 vyložen tak, aby se jmění jednotlivých příslušníků domácnosti nesčítalo a aby omluvitelný omyl v udání o výši majetku neměl pro majitele škodného následku v paragrafu tom uvedeného.Ť Tato resoluce byla také zamítnuta, poněvadž by tím vlastně duch zákona byl mařen. Zákon má na mysli osoby, které nemají více jmění. Tím způsobem by mohla rodina rozděliti jmění na několik dílů, obešla by zákon a využívala prospěchu zákona, ač na to nároku fakticky nemá.

Dále byla resoluce kol. Hucla, kterou se vláda vyzývá, aby válečným půjčkám sirotkům náležejícím přiznáno bylo právo podle § 6 návrhu vlády. To jsem již odůvodnil při §u 6.

Přijata byla pouze resoluce kol. Jelinka, kterou se vláda vyzývá, aby před vydáním prováděcího nařízení vyslechla interesenty. Její význam leží v tom, že věci, na které nemohlo býti vzpomenuto, mají býti v prováděcím nařízení uvedeny, aby to nevyvolalo zlou vůli.

Navrhuji slavnému senátu, aby přijal předlohu tak, jak byla přijata ve sněmovně poslanecké a aby textové znění předložené osnovy uvedeno bylo v plavý souhlas s textovým zněním osnovy poslaneckou sněmovnou přijaté, na př. na různých místech textu místo ťpodleŤ - ťdleŤ, místo ťke, kŤ - ťkuŤ atd.

Předseda: Zahajuji debatu. Přihlášeni jsou jako řečníci ťprotiŤ; sen. K. Fridrich, dr. Mayr-Harting, Knesch, dr. Schmidt, Jelínek, dr. Fáček, Fahrner. Reyzl.

Jakožto řečníci ťproŤ sem. Walló, Klečák, Rozkošný.

Uděluji slovo prvnímu řečníku proti p. sen. K. Fridrichovi.

Senátor K. Fridrich (německy): Velectěné dámy! Velectění pánové! Slavný senáte! Zákon o válečné půjčce, tento zákon rozhodující pro celé naše hospodářské žití, leží před námi, abychom o něm definitivně rozhodli. Přišel-li kdy moment, kdy měl senát dokázati oprávněnost svojí existence, pak je to nyní, kdy může dokázati, jsme-li skutečně shromážděním zástupců lidu, jichž úkol spočívá v tom, aby klidně, s objektivitou a na základě zkušeností svého stáří posoudili, je-li nějaká věc pro národ dobrá či špatná. Je naší povinností - úplně a nepochybně - obzvláště tuto předlohu podrobně si prohlédnouti. Ovšem včerejší předehra v rozpočtovém výboru by mohla tuto chuť člověku, který by se chtěl touto věcí ještě dále zabývati, odejmouti. Generální debaty tam nebylo vůbec. Asi nechtěl být slyšán náš názor na věc. Námitky, protesty, návrhy, to vše byla prostě odmítnuto. Pan předsedající často při hlasování nepozvedl ani hlavy od svých aktů; oznamoval ťmenšinaŤ, neboť nebylo mu potřebí počítati; on již věděl, jak hlasování dopadne. I nejoprávněnější námitky do redakčního pojetí předlohy, na př. v §u 6., který obírá sirotky o válečnou půjčku, i tento návrh na změnu §u 6, byl prostě mocí majority uhlasován. Proč pak asi se tak všecko principielné potlačuje? Poněvadž právě tento návrh zákona musí býti zákonem. Ptám se dále; proč pak musí býti zákonem? Z lásky snad k německým majitelům válečných půjček? Potom, co bylo řečeno, po včerejšku, nemám příliš naděje, že bude respektováno věcné osvětlení tohoto zákona. Avšak přece se chci o to pokusiti. Neboť my musíme zjistiti, co nám tento zákon ukládá, co škody nám přináší.

Z německých kruhů mne došly až dosud pouze protesty i vyzvání, abychom zaujali proti návrhu nejostřejší odpor. Schválen nebyl tento zákon ještě naprosto nikým. Nuže, prohlédněme tu předlohu. Předloha má vládu zmocniti k vydání 4. státní půjčky a zmocniti ji současně k tomu, aby dala část této státní půjčky zaplatiti půjčkou válečnou. Je nadepsán: Zákon o odškodnění majitelů rakouské a uherské válečné půjčky. Již to se nezdá být správné. Neboť jak vypadá to odškodnění? Za 100 K válečné půjčky jest složiti hotově 75 K. Za to se dostane papír na 75 K na 3 1/2%, který bude mít cenu tak nejvýš 40 K, který tedy representuje hodnotu tak 35-40 kor.; dále se dostane papír na 75 K na 5 1/2%, který bankovníky bude oceněn nejvýše na 60-65 K. Pravím okrouhle asi 100 K, odpočtěme od toho, co jsem dal na hotovosti, totiž 75 K, pak nám zbude jako odškodnění za 100 K válečné půjčky K 25.-. A od toho jsem, prosím; ještě vůbec neodpočetl nevyplacené úroky kuponové, které je nutno počítati asi osmi korunami, takže zbude jako odškodnění válečné půjčky faktický zbytek 17 K. To se dá aplikovati na každý případ, pro každého, kdo chce válečnou půjčku nějak uplatniti. Tak tedy vypadá odškodnění. Chtěl jsem tím říci: pojmenování odškodnění neshledávám po tomto výpočtu nijak odůvodněným. Zákonem o půjčce však, ctění pánové, také není, poněvadž neobsahuje žádného ustanovení, jak mají upisovati i jiní lidé, totiž ti, kdo nemají válečné půjčky. Co chce tudíž tento zákon? Myslím, že již poznámka, byť i nejasná, co chce ten zákon, musí senát, chce-li býti senátem, donutiti k tomu, aby se zvláště touto otázkou zabýval velmi podrobně. Jak je to s těmi typy A a B? Majitelé obou budou nuceni, jsou-li povinni dávkou z majetku - nechtějí-li přirozeně nechati válečnou půjčku; propadnout - složiti za každých 100 K válečné půjčky 75 K hotově na novou. Naše německé ústavy mají dohromady asi 2 miliardy válečné půjčky. Dovolím si otázku: Kde mají naše ústavy vzíti ohromný obnos, který dle toho mají vyplatiti hotovými, chtějí-li válečnou půjčku zpeněžiti? Musí prostě vypůjčiti si u velikých bank a tyto velké banky jsou úplně v českém táboře. A druhá otázka: Za jakých podmínek dostanou ty peníze? Za nepříjemných podmínek; snad na krátký čas budou tyto podmínky přijatelné, avšak dále na delší dobu budou nedozírné, t. j. budou bez vyhlídky. A pomněte nyní, že tyto ústavy musí přijíti úplně do rukou těch velikých bank. A konečně otázka ještě důležitější. Jak budou vypadati bilance těchto ústavů? Neboť první i druhý typ nové státní půjčky budou míti v krátké době mnohem nižší kurs než je nominální cena. Typ 1. dosáhne asi kursu 40% typ 2., počítáme-li velmi vysoko, nejvýš kurs 80%. Jestliže takový ústav, na př. spořitelna a vůbec ústavy jmenované v §u 3 budou bilancovati, pak můžeme se domnívati, že nebude-li jeho bilance už pasivní, že bude vydán úplně v ruce věřitelů, kteří jej podle libosti nechají padnout, neboť těmto věřitelům pouze dostačí, aby vypověděli lombardový dluh. Chtěl bych při této příležitosti poukázati na článek, který byl uveřejněn asi před 2 nebo 3 dny v ťPrager TagblattuŤ, v němž bylo oznamováno, že spořitelny a vůbec ústavy jmenované v §u 3, upadnou-li do konkursu, nemají zapotřebí tento ohlásiti. Budou vládou zmocněny o konkursu upustiti. To by zřejmě svědčilo o tom, je-li na zprávě něco pravdy, jak vláda přemýšlí o tom, jaké by mohl míti zákon následky. (Výkřiky.) Nevím, jak to vypadá u českých ústavů §u 3, ale půjde-li to přirozenou cestou, nemohou tyto ústavy na tom býti nijak lépe než německé. Ptám se, velectění pánové: Můžete v senátě dopustiti, aby náklady německého národního hospodářství byly přivedeny do takovéto nebezpečí? Odpověď může zníti pouze ťNe!Ť.

A což teprve ti soukromníci? Jak vypadají ti, kteří jsou povinni dávkou z majetku a tudíž jsou i povinni upisovati? Prosím, aby byl vzat zřetel k tomu, jak snadno se člověk může státi povinným dávkou z majetku. Již vlastnictví válečné půjčky způsobuje povinnost dávky z majetku, okrouhle počítáno, asi 40%. Tedy někdo nemá nic, zhola nic a přece je povinnen dávkou z jmění a musí upisovati. Chtěl bych si dovoliti uvésti vám několik příkladů: Co platí stát ve skutečnosti za válečnou půjčku tomu, kdo nezaplatil hotově? Na př. podle §u 4, který se vztahuje na soukromé majitele půjček: Kdo má 1000 K válečné půjčky, dostane za to 3 1/2% rentu na 750 K a musí ještě 750 K zaplatiti hotově, za což dostane 5 1/2% papír. Tyto mají úhrnnou cenu asi 1000 K. Z toho zaplatil hotově 750 K a splatné kupony, zbude mu tudíž 170 K jako náhrada, jako odškodnění za válečnou půjčku. Další příklad: Muž, jenž nemá potřebných peněz pro hotové zaplacení. Kdo má 1000 kor. válečné půjčky, obdrží za to 750 K 3 1/2%ního nesplatného zpět, nezastavitelného papíru s hodnotou kursovní nejvýš 350-400 K a ročním výnosem 26 K 20 h a konečně 5 1/2% papír na 750 K s ročním výnosem 41 K 20 h; to je úhrnem 76 K 40 h. Nemá-li hotových peněz, musí si těch 50 K vypůjčiti. Z toho obdrží u státního Bankovního úřadu 3/4, t. j. 560 K na 6 1/2%. On zaplatí tedy 36 K 40 h a potom zbývající obnos musí si opatřiti soukromou cestou, může-li si jej vůbec opatřiti, a musí z toho platiti při nejmenším 7 1/2%, t. j. 14 K 20 h. Tudíž zbudou mu z 1000 K válečné půjčky čisté roční zúročení 16 K 80 h, tedy asi 1 1/2%, a ani tento poměr není mu ještě nijak zaručen. Zvýší-li Bankovní úřad úrok z lombardu, pak mu vůbec nic nezbude. Tito lidé stanou se prostě žebráky, kteří nad to budou máti ještě závazky z dluhů. Myslím, že, pro tyto lidi je to přece jen lepší, hodí-li válečnou půjčku do kamen, nedá-li se přece ještě čekati zlepšení v budoucnosti.

Velectěné dámy a pánové! Jak jest to nyní s lidmi, kteří mají válečnou půjčku lombardovanou? Pro tyto lidi je nucená státní půjčka úplně vyloučena. Oni nemají obyčejně ani tolik peněz, aby zaplatili starý dluh z lombardu, natož tím méně, aby zaplatili novou půjčku státní, nebo aby na sebe uvalili nový dluh. Tady se nejedná o ojedinělé případy, nýbrž spíše o statisíce osob. Tyto osoby budou částečně postiženy konfiskací a jejich válečná půjčka propadne ve prospěch banky, částečně zůstane jejich osud skrz na skrz nejistým. Bohatému málo a chudému nic, je sociálním motivem tohoto zákona. Co bude na př. dělati ubožák, nemíním lenochy, ale počestného obchodníka, lékaře nebo podobně, který se jměním 100.000 K odešel do soukromí a tyto uložil ve válečné půjčce. Podle § 12, odstavce 2 má tento muž jmění 40.000 K. On je tedy povinnen dávkou z majetku a povinnen upisovati novou půjčku. Přece nikdo se nebude chtíti o tomto muži domnívati, že sežene 75.000 K na hotovosti, aby upsal státní půjčku? On je ani nedostane. Tento ubožák bude zcela prostě bez svého přičinění a vědomí přes noc žebrákem. A konečně mnohé sta tisíce těch, kteří nejsou povinni dávkou z majetku, tedy nemusí upisovati. Většina těchto chudáků z pracujících tříd, ze středního stavu, z úřednictva atd., ti uložili svůj uspořený a nouzový groš do válečné půjčky. Ti čekají na úroky z válečné půjčky. Mnozí již nadělali na tuto válečnou půjčku dluhy. Čtete v novinách o služce, která sloužila 42 let, svoje hotové úspory ještě v posledním roce hodila na válečnou půjčku a nyní tu stojí a neví, co si počíti na stará kolena, čtete o vdově po důstojníkovi a učiteli, zkrátka sta příkladů, jež se čtou v novinách. Lidé, kteří si nohy do krve uběhají a přece ničeho nedocílí, kteří jsou prostě oloupeni, a co přinese budoucnost, to nevědí. Dají se pravděpodobně svésti nynějším stavem věcí a zahodí válečnou půjčku za babku.

Smím-li ještě o jedné skupině učiniti zmínku, tož jsou to even. ti, kdož upsali válečnou půjčku pomocí lombardu. Tito ubozí nejen nic nemají, oni jsou ještě nuceni ze svých nynějších příjmů platiti ještě dluhy a právě tito lidé spadají postavením svým do nejnižší stupnice příjmů. O všech těchto skupinách se zákon vůbec nezmiňuje.

Další zmínky hodný bod zákona by byl tento: Zákon obsahuje ustanovení, že nová státní půjčka bude upisována 100%. Takový emisní kurs tu ovšem vůbec nikdy ještě nebyl. Text zákona je ovšem zcela povedený. Není nápadný. Je tam: Platí se za 100 nominale válečné půjčky 70 hotově a dostane se za to to a to. Za 7,5 K se obdrží přirozeně pouze 75 K nové státní půjčky, platí se tudíž kurs 100%, zatím co kurs ve dnech emise bude stěží 90 a snad v nejbližší době, nevím, v kolika dnech již, spadne při nejmenším na 80. Dovolil jsem si v tomto směru jeden návrh podati, aby byl do tohoto zákona pojat nový paragraf, který by směřoval k tomu, aby tato diference mezi kursem emisním a nominální hodnotou státní půjčky typu 2 byla upisovatelům nahražena. Prosím, aby byl tento návrh tímto za odůvodněný považován. (Místopředseda dr. Soukup převzal předsednictví.)

Zákon nutí dále ústavy a soukromé majitele válečné půjčky, kteří jsou povinni dávkou z majetku, aby upisovali novou půjčku. Takový tlak na určité skupiny, které tímto tlakem přijdou do situací mnou vylíčených, ba do nebezpečí konkursu, je rozhodně nemorální a má charakter trestu. Ptám se vás: Kdo je oprávněn trestati ubohé oběti válečné půjčky? Pouze proto, že upisovali válečnou půjčku? Jestliže je účelem zákona vyzískati peníze, proč není tento tlak proveden všeobecně anebo při nejmenším na veliké banky, které vyplácejí nesmírné dividendy, a na válečné zbohatlíky? Tady máte nejlepší důkaz, že za zákonem vězí zcela jiné ideje a úmysle, jinak by byl v tomto pojetí nikdy neuzřel světlo boží. Paragrafy 9 a 12 nutí zadluženého majitele válečné půjčky, aby upisoval, a ústavy, aby převzaly lombardované papíry. Zatím co veliké banky, jež mají nadbytek peněz, válečnou půjčku za 50 přejímají a za 75 prodávají, budou malé ústavy ještě více obtíženy. Mají již dosti potíží s vlastní válečnou půjčkou a mají ještě převzíti cizí? Co je však rubem té věci a ještě více pozoruhodné je to, že velikým bankám se tím poskytuje skvělá příležitost, aby se zcela neobyčejně obohatily. A takovému zákonu má dáti svůj souhlas senát demokratické republiky?