Čtvrtek 17. června 1920

Jako zemědělec musím samozřejmě trvati na tom, aby býlo zrušeno vázané hospodářství a uvolněn obchod se zemědělskými výrobky. Znám obtíže, které staví se nyní v cestu tomuto požadavku a soudím, že pro přechod od vázaného k volnému hospodářství lze zjednati odpomoc tím, že nejnaléhavější potřeba pro zásobování obyvatelstva v tomto roce mohla by býti uhrazena menším kontingentem, rozvrženým na hektar a všechny zbývající zemědělské výrobky měly by býti uvolněny. Zachová-li si vláda dovozní monopol na obilí a dovezené obilí pustí případ od případu na otevřený trh v tuzemsku, má možnost, aby upravovala v daném případě tuzemské ceny. Jest však naléhavě nutno, aby rozdělování a zachycování obilí bylo decentralisováno a vůbec ústředny byly zrušeny a dále aby vládla poohlédla se včas po cizozemském obili, pokud trhové poměry jsou příznivý. V tomto směru byla vyplýtvána sta milionů.

Naše vyživovací situace dává, jak přiznává pan ministerský předseda, podnět k některým obavám. Praví, že jediným lékem jest zvýšení výroby a varuje před lehkomyslnými experimenty; ale přes to prohlásil ve své řeči pozemkovou reformu, provedenou za jeho vlády, za >zdařilou sociální reformu největšího dosahu<. Nebudiž popíráno, že zákony o pozemkové reformě mají veliký, řekl bych, ničivý dosah, ale nezasluhují pojmenování >sociální reforma. Už pouze ta okolnost, že byly provedeny, bez jakékoli odborné porady jaksi za zavřenými dveřmi a schváleny jednomyslně a bez debaty prozatímním Národním shromážděním dokazuje, že pánové, kteří o nich hlasovali, si buď nebyli vědomi dosahu těchto zákonů nebo sledovali s těmito zákony jiný cíl, ležící mimo hospodářské úvahy. Není času promluviti o nespravedlnostech, vyskytujících se skoro v každém paragrafu nebo o právních nedostatcích jakož i hospodářských chybách, těchto zákonů. Ponechám to na pozdější dobu, ale dnes jen říkám, že zákony o pozemkové reformě poškodily svou pouhou existencí zemědělskou výrobu a že by ohrozily velice naši vyživovací situaci, kdyby byly provedeny. Pan senátor Heller, projevil stejný názor. Ovšem uvedl proti rozdělování půdy jenom ten důvod, že velkostatek hospodaří prý racionálněji než drobný statek. Měl bych panu senátorovi dr. Hellerovi vlastně poděkovati za tuto poklonu. Cítím však povinnost opraviti jeho názor v tom směru, že velkostatek odvádí sice pro veřejnou výživu poměrně víc obílí než drobný statek a že v pěstování obilí a řepy může používáním velkých strojů pracovati také intensivněji než drobný statek, ale že v intensivním pěstování ovoce a zeleniny jakož i v chovu drobného zvířectva má drobný majetek pozemkový převahu nad velkostatkem.(Hlas: Převaha velkovýroby, ne velkostatku: To není totožné!) Intensivní možnost využitkovací jest různá u velkostatku a drobného statku, nebo, řekněme raději, u velko- a malovýroby. Pojem racionálního hospodaření jest jiný, individuální a odstupňuje se jak u velkostatku, tak u drobného statku dle osobní způsobilosti hospodářovy,

Pan senátor dr. Heller navrhl socialisaci pro zemědělskou velkovýrobu a poznamenal, že provedení přídělového zákona tak, jak jest, zvěčnilo by vyživovací krisi. Dávám panu senátorovi dr. Hellerovi úplně za pravdu. Dovoluji si však jenom namítnouti, že socialisace, jak tane na mysli panu senátorovi dr. Hellerovi, ukončila by ovšem vyživovací krisi, ale jinak, než si to představuje pan dr. Heller, totiž smrtí hladem. Nevěří-li mi pan dr. Heller, prosím ho, aby si přečetl, co prof. Sombart, který jest dojista nestranný kritik (Hlasy: Už dávno ne!), napsal ve své knize >Sozialismus und soziale Bewegung< str. 169 - 172 a také upozorňuji ho na nedávnou zprávu odborníka, jenž byl vyslán do Rumunska, aby vyšetřil výsledek rumunské pozemkové reformy nebo jestli mu ani to nestačí, přečtu mu větu z knihy soudruha Vandervelda >Ruská revoluce<. Zní takto: >Pokles výroby na minimum, úplný nedostatek disciplíny u dělníků, úplná desorganisace dopravy a v důsledku toho hladomor v celé zemi byly následek experimentu, provedeného v Rusku.< Společenské zpracování půdy odporuje přirozeným vlastnostem lidí. Předpokládalo by ideální lidi, kterých, bohužel, není. Proto společenské obhospodařování půdy, kde se o ně pokusí, ztroskotá všude právě tak, jako ztroskotalo doposud a to proto, že ideál rovnosti a bratrství není, jak se zdá, dobře slučitelný s ideálem svobody,

Pan dr. Heller žádal dále se zřetelem na vyživovací situaci, aby zemědělstvo bylo donuceno pěstovati obilí a navrhl, aby bylo obmezeno pěstování obchodních a krmných rostlin. Chápu úplně stanovisko pana dr. Hellera; takové návrhy učinili jeho straníci opětovně a pro laika mají něco podmaňujícího, ale jako praktickému rolníkovi, odpusťte, pánové, připadá mi tento návrh tak, jako kdyby někdo navrhl, aby nynější nedostatek látek na šaty byl odstraněn tím, že budeme nositi trochu delší kabáty a přestanete nositi kalhoty.

Pan dr. Heller vysvětloval zákony o pozemkové reformě tím, že vláda byla zajatcem agrárníků. Nevím, je-li to správné, ale mohlo by se stejně říci, že byla zajatcem sociálních demokratů. Rozhodně musí však každý hospodářsky myslící člověk odmítnouti zákony o pozemkové reformě, vydané vládou, jako zákony, diktované stranicko-politickými hledisky a postrádající každé hospodářské rozvahy.

Průmysl a obchod neměly doposud lépe ustláno v československém státě než zemědělství. Trpěly především obtížemi, s nimiž se setkával dovoz surovin a vývoz zboží. Také se zahraničním obchodem, tak důležitým pro znovuzřízení národního hospodářství, bylo specielně oproti ostatním nástupním státům nakládáno více s nacionálně-chauvinistického, skoro lze říci, nevraživého stanoviska. Bylo skoro nemožno opatřovati si devisy legální cestou; opatřovala je devisová ústředna buď neobyčejně těžkopádně nebo za tak vysoké kursy, že průmyslníci, chtěli-li rychle provésti své nákupy v cizině, byli odkázání na to, aby se obrátili na pokoutní obchod, na který je odkázaly i jiné státní úřady. Jest pochopitelné přání, aby statní správa měla podíl na vývozních ziscích. Bylo by se také rádo přiznalo státu účastenství na zisku, kdyby byl v době, kdy valuta hluboko poklesla a naskytovaly se obzvlášť příznivé možností vývozní, usnadňoval všemi prostředky vývoz a dělil se o risiko vývozu. Ale tato příznivá příležitost se propásla a stát přihlásil se jako interesent na vývozu teprve tehdy, když valutové poměry staly se nepříznivějšími. Průmyslníkovi, který chce vyvážeti zboží a dovážeti cizozemské suroviny, musí býti ponechána aspoň svobodná disposice s oněmi cizozemskými pohledávkami, jež vznikly jeho vývozem. Další bod, v němž zájem vývozu jest souběžný se zájmem státu, jest důvěra, které stát požívá v cizině.

Způsob, jakým byly v tomto státě řešeny doposud národohospodářské otázky, měl tu nevýhodu, že poškozoval hospodářskou vážnost státu, stejně jako obráceně, nebylo obchodníkům pro úzkoprsá opatření možno pozvednouti samostatným vystupováním ve státě hospodářský prestyž státu. Nejistota finančního plánu - lépe řečeno, poněvadž není finančního plánu - projevila se formou četných, překvapujících a chikanujících daní a poplatků, jako na př. daně z uhlí, daně z obratu a manipulačního poplatku z dovozu a vývozu. Tato nejistota přenáší se také na podniky a působí stálé znepokojení. Také doslovné provádění zákona o dávce z majetku musí nyní, kdy průmysl potřebuje nesmíme mnoho provozovacího kapitálu na provedení naléhavě nutných investic při přechodu z válečného do mírového hospodářství, znamenati nesnesitelné puštění žilou. Průmysl musí trvati proto na tom, aby břemeno dávky z majetku bylo rozděleno na delší dobu, má-li býti zabráněno úpadkům (Hlas: Vždyť jest na tři léta!). Nejdůležitější záležitostí našeho severočeského průmyslu, jmenovitě textilního, jest posléze, aby byl upraven platební styk mezi Československem a ostatními nástupními státy rakousko-uherského mocnářství. Výše pohledávek, jež mají naší podnikatelé za bývalou vojenskou správou, obnáší skoro l miliardu. Ještě dnes jest největší nejistota ohled-ně pohledávek ve Vídni, vyplácení kuponů rent, placení dividend z hodnot, nalézajících se v nástupních státech. Žádáme bezpodmínečně v zájmu našeho národního hospodářství, aby byla vyřešena tato důležitá otázka, což mělo se státi už dávno. Povšechně musí býti ohledně průmyslu a obchodu opuštěno theoretisující stanovisko, aby národní hospodářství bylo za každou cenu vtěsnáno do aktivní obchodní bilance. Jenom volná hra hospodářských sil může vytvořiti skutečný obraz hospodářské síly státu. Teprve když příroda ukázala cestur může lékař použíti prostředků. Také hospodářské těleso jest živým organismem, jemuž nelze useknouti levici a nasaditi obě pravice, poněvadž někomu se lépe zamlouvá orientace na západ. Nucení k západní orientaci odporuje hospodářským dějinám tohoto státu, které negravitovaly nikdy na západ, nýbrž vždy na tři ostatní strany světa, sever, východ a jih.

Co se posléze týče živnostenského stavu, trpí také nevyslovně nynějšími poměry. Nemohu uváděti všech žalob a přání mi zaslaných, chci se jenom zmíniti, že skoro všechna přání a požadavky týkají se těchto věcí: odstranění ústředen, prodloužení pracovní doby. (Německé výkřiky: Pro všechny strany máte srdce, jen ne pro dělníky!) K tomu ještě přijdu. To nejsou žádní kapitalisté, jsou to drobní lidé, kteří patřili dříve k střednímu stavu, ale dnes mají v ohledu hmotném daleko nepříznivější postavení než dělníci. Mohlo by se souditi, že demokratická vláda nabídne těmto existencím, o bytí zápasícím, něco lepšího než osnovu ministra financí o válečné půjčce. Souhrnně, lze říci, že vláda nekráčela doposud cestou, vyznačenou panem ministerským předsedou a že není, bohužel, dosud viděti známek obratu. Byly nepochybně propásnuty četné příznivé okolnosti a ještě více napácháno chyb. Máme nesčíslný počet strannicko-politických ministerstev, ale nemáme jednoho, jež potřebujeme; byl by to nepolitický úřad pro národní hospodářství, úřad, který vystihne hospodářskou situaci státu se stanoviska velikého soukromého podniku, potřebujícího sanace, který vytýčí veliké směrnice, dle nichž může se pohybovati důsledná hospodářská práce. Znovuzřízení hospodářského života není českou, není také evropskou, nýbrž světovou otázkou a tato otázka může se řešiti jenom společnou prací všech kulturních národů.

Československá vláda zklamala úplně v ohledu hospodářském až na ministerstvo zemědělství, jehož cílevědomé, ale většinou bezúspěšné zasazování se o zájmy zemědělství musí býti uznáno. Mohlo by se míti za to, že vláda, složená z největší části ze sociálně-demokratických členů, vykonala něco vynikajícího aspoň v ohledu sociálně-politickém. Pan ministerský předseda prohlásil novellu k zákonu o nemocenském pojišťování za jediný sociální výkon své vlády. Nemohu posouditi, uspokojil-li tento zákon jiné kruhy, ale zřízenci a dělníci zemědělští nepovažují ho za výhodu oproti dřívějšímu stavu, který byl za menšího nákladu příznivější pro dělníky a zřízence. Jako jediný sociální výkon za rok znamená novella k zákonu o nemocenském pojišťování po mém názoru opravdu. málo. Naši němečtí váleční invalidé, naši váleční zajatci, pořád ještě na Sibiři prahnoucí po domově, očekávali více od všeobjímající humanity sociálně-demokratické republiky. Vláda měla také málo porozumění pro trpkou tíseň našeho středního stavu, pro požadavek maloživnostníků, aby bylo provedeno pro ně starobní a invalidní pojišťování a pro odstranění nedostatku, bytů nouzovými stavbami. Naproti tomu mají četná státní vydání, učiněná očividně z representačních důvodů ad majorem rei publicae gloriam a dokonce mnohé paragrafy zákonů, schválené prozatimním Národním shromážděním, nanejvýš nedemokratický charakter. Chci se zmíniti jenom o zákoně ze dne 15. dubna t. r., který zní: >Vládě se ukládá, aby poskytla presidentovi republiky čestný dar. Podepsán: president Masaryk.< Odpusťte, pánové, vyrostl jsem v době, kdy mocnářové byli by si netroufali podepsati takového zákona, a musím otevřeně říci, že jsem si demokratickou republiku představoval arciť trochu jinak. (Souhlas.) Všechna hospodářská a sociálně-politická opatření, jež byla učiněna za posledního půldruhého roku v tomto státě, byla diktována strannickou politikou a toto úzkoprsé stranicko-politické stanovisko splodilo zlo, jež proniká celým veřejným životem, korupci. Ta se vyskytovala vždycky po velikých válkách, po státních převratech. Jest Achillovou patou každé mladé republiky. Ale v tomto státě přerostla normální míru a vyvinula se v soustavu, která hrozí zdiskreditovati celou správu. Korupce v té míře, v jaké se vyskytuje v tomto státě, jest znamením nedostatečného státního citu. Mohlo se míti za to, že v okamžiku, kdy český národ uviděl měrou neobyčejně bohatou splněny své po staletí chované touhy, stotožní se každý jednotlivec ve žhoucím nadšení se státem a jeho zájmy a že zájmy svého státu postaví nad vše ostatní. Ale nastal pravý opak. Založení samostatného státu, bylo pochopeno jaksi jako vysoká konjuktura, jako výhra z loterie, z níž. každý chtěl si vzíti část a k níž nechtěl nikdo přijíti pozdě. My Němci jsme nechtěli tohoto státu, ale jako členové vynucené pospolitosti dostáli jsme své povinnosti k celku lépe než český národ. V tom jest naše mravní převaha. (Potlesk.) Nemáme žádné nenávisti k českému národu, jehož zdatnost v mnohých oborech uznáváme, ale způsob, jakým český národ - abych užil slova pana ministerského předsedy - postavil se po bok nového světa, nevytvořil psychologických základů pro jednotné soužití v tomto tak zv. novém Švýcarsku. Slovo o novém Švýcarsku se stále opakuje. Pánové! Kdyby byl Arnold Winkelried nestrhl na svou hruď kopí nepřátel a místo toho přešel k nepřátelům a založil ve Vídni švýcarskou národní radu, jsem si zcela jist, že dnes by neexistovalo svobodné spříseženstvo ze tří národů. Ale věřím sám, že dnes by v tomto státě vypadalo mnohé jinak, kdyby tehdy po shroucení se starého mocnářství, 28. října 1918, byl v českém táboře všeobecně panoval duch spravedlnosti a smířlivosti, který vanul z poslední výtečné řeči pana senátora Valouška. Pan ministerský předseda odvolával se také ve své poslední řeči na historickou spravedlnost. Jest to krásné slovo, ale právě jenom slovo. Spravedlnost ve smyslu právních pojmů staletími zanechaných má a musí býti v každém státě, kde jest státní moc, k zachování pořádku. Bohužel jsou i v tomto směru výjimky. Český národ dokázal, že dovede výtečně využitkovati cizích vítězství, ne však svého vlastního. V životě národů a států nedospěli jsme doposud dále než k pokusům o vytvoření mezinárodní spravedlnosti. V životě států a národů rozhoduje přírodní zákon síly, a to nejen fysické, nýbrž i morální i kulturní síly. Materielní tlak hladu a děl rozhodl tentokráte proti německému národu. Národ, jenž dovede důstojně nésti svoji porážku, bídu a neštěstí, má vyšší vnitřní sílu než národ, který neumí zachovati míry ve svém štěstí. Historické spravedlnosti není, ale jest soud dějin a humor potomstva. Jako Němec nebojím se obého, neboť jest mi jasno, že sláva německé odvahy a věrnosti jako křišťálově jasné jádro, zbavené ošklivých průvodních zjevů války, bude žíti ve vzpomínce budoucích pokolení jako vzpomínka na hrdinské činy Trojské války. Bál bych se však úsudku dějin a humoru potomstva, kdybych měl jakkoli vinu na tragikomice tohoto státu. My Němci nestojíme zde jako buřiči, nýbrž jako poctiví bojovníci za nejsvatější práva svého národa. Povedeme tento boj vážně a tvrdě, vzpomínajíce nevyhladitelně těch udatných, kteří ve víře v lepší budoucnost svého národa obětovali svůj život, ale také v plném vědomí, že tento stát uzdraví se s námi a od nás, anebo jsou dnové jeho sečteny. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan sen. dr. Kovalík:

Senátor dr. Kovalík: Slávny senát! Ako slovenský senátor a člen československej ľudovej strany zúčastňujem sa debaty o vládnom prejave a predovšetkým chcem prejaviť, že ja a moja strana stojíme na základe československej republiky a jej ústavy (Výborně!) a že sa chceme zúčastniť práce pri budovaní tejto republiky ako štátotvorná strana. K vládnemu prejavu chcem prehovoriť o sociálnych, národohospodárskych, kultúrnych a politických otázkach. Dúfam, že slávny senát sa uplatní, nielen ako nejaká representačná korporácia, ale ako v československej politike rozhodujúci faktor a že tento slávny senát, ačkoľvek viem, že mienky sú rôzne, stojac na výške povinností a stojac na výške úkolu a svojho povolania, umožní mi pokojne prejednať výš spomenuté otázky. Skôr, než by som pristúpil k prejednávaniu spomenutých sociálnych, národohospodárskych, kultúrnych a politických otázok, sa chcem zmieniť vôbec o politike československej jak vnútornej, tak zahraničnej, lebo politika vnútorná úzko súvisí s politikou zahraničnou. Veď naše vnútorné vecí majú vplyv na zahraničné postavenie republiky a politika zahraničná má vplyv na vývoj našich vnútorných záležitostí. Chcem podrobiť kritike dosavádnu politiku československú, chcem podrobiť kritike politických činiteľov v čelo republiky postavených. Ale kritika moja bude iná nežlí kritika kolegov Nemcov alebo Maďarov. Moja kritika stojí na základe československej republiky a jej ústavy, kdežto kritika Nemcov a Maďarov nestojí na základe československej republiky a jej ústavy, bude sa tedy už v tomto hodne lišiť od kritiky Nemcov a Maďarov. Moja kritika poukáže na chyby, na premeškania dosavádnej československej politiky, ale tým chcem len to, aby sme tieto chyby napravili, aby sme poukázali na to, ako sa tieto chyby napraviť dajú, aby štát bol zbudovaný, aby štát zmohútnel, sosílil. Tedy ciel mojej kritiky je k dobru štátu, k blahobytu republiky, kdežto kritika Nemcov a Maďarov stavala republiku do zlého svetla, a z každého slova kritiky nemeckej a maďarskej bolo vidno, že kritiky tejto upotrebili k tomu, aby mali nejaký základ k odtrhnutiu sa od štátu. Tedy medzi kritikou mojou, ktorá čelí k dobru a blahobytu republiky a medzi kritikou Maďarov a Nemcov, ktorá nie k dobru, ale naopak bola vedená, je ohromný rozdiel; aby som nemeckého výrazu použil: Ist ein himmelweiter Unter-schied. Ja tedy celkom pokojne pristúpim ku kritike dosavádnej československej politiky, ku kritike politických činitelov republiky a tu sa musím zmieniť o tom, že v dosavádnej politike československej, jak vnútornej, tak zahraničnej vzhľadom na medzinárodné styky, vzhľadom na svetový medzinárodný obchod, vzhľadom na prospešný import a export, tedy vzhľadom na svetovú politiku, nenachádzam tých veľkých koncepcií, tých presne a jasne vytknutých cieľov veľkého štýlu, nenachádzam podrobne vypracovaného plánu k úplnému dosiahnutiu týchto cieľov, nenachádzam v dosavádnej politike toho, čím by štát hmotne zmohútnel; nenachádzam toho, čo by postavilo štát na miesto, ktoré mu bolo pri jeho utvorení prisúdené, ktoré miesto zaujať má, a nenachádzam toho vplyvu, ktorý by si náš štát v medzinárodnej politike zaistiť mal.

Namiesto politiky takich veľkých koncepcií, namiesto politiky veľkého štýlu, ktorá by prospievala štátu a finančné ho pozdvihla, namiesto takejto politiky vidíme, že politika československá vo veľkej miere vyčerpáva sa v politike strannickej, že namiesto politiky veľkých koncepcií, namiesto návrhov, smerujúcich k zveľadeniu republiky, vidíme politiku a návrhy malicherné, ktoré vzbudily rozpor, ktoré neuspokojily, ale roztrpčovaly obecenstvo, ktoré stavaly brata proti bratovi, ktoré urážaly city miliónov, a tým neposílily, ale zoslabovaly postavenie štátu.

Kurs československej politiky, ktorý má mať za účel zveľadenie a zmohutnenie štátu, aby toho docielil musí byť zmenený a musí nastať kurs taký, aby v našom štáte bol pokoj, bola práca a predovšetkým, aby bolo hmotné a finančné zlepšenie štátu, aby bol svetový obchod, prospešný export, kurs má byť taký, ktorý zabezpečí štátu pred zahraničím prestiž, dobré meno a renomé, ktoré, ako sa zdá štát dosavadnou našou politikou ztratil.

Aby som objasnil svoje tvrdenie, musím skúmať svetovú politiku iných národov. Anglia, Francia, Amerika, Itália, Španelsko ba i menšie národy a štáty, ako Belgia, Hollandsko, Portugalsko ba i Grécko, všetky tieto štáty robia svetovú politiku, politiku svetového obchodu, politiku veľkých koncepcií, veľkého slohu, ktorá ich štáty dvíha hmotne a morálne a stavia ich na prvé miesto medzinárodnej politiky. Štátnici, ale i samé národy týchto štátov sú si vedomí týchto cieľov. Pravda, že štáty mnou spomenuté majú podmienky a prostriedky k politike tých veľkých koncepcií, majú prostriedky a podmienky ku prevádzaniu svetového obchodu. Podmienky tieto sú: more, prístavy, loďstvo, vyškolené námorníctvo, vyškolené a zkúsené obchodníctvo a vyvinutý priemysel.

Keď sa náš štát utvoril, vtedy naši štátnici hlásali nám, že štát československý má skvelú budúcnosť, že to bude mohutný štát, že bude oplývať všetkými prostriedkami a podmienkami potrebnými k veľkosti štátu; hlásali nám, že dostaneme Kladsko, Vitorazsko, že dostaneme korridor, ktorý bude spojovať československú republiku s morom a umožní námorný svetový obchod. Celý národ s radosťou počúval tieto sľuby, s radostou a nádejou hľadel do budúcnosti. Nedostali sme Kladska, nedostali sme Vitorazska, nedostali sme ani korridora; na miesto toho ale ako zámenu a nahradu dostali sme plebiscit na Tešínsku, Orave a Spiši.

Ja myslím, že touto náhradou nemôžeme byt spokojní. Vtedy, keď nám sľubovali a štátnici naši nám robili nádeje, že československá republika dostane korridor, vtedy musela byť možnosť dosiahnuť toho korridoru, lebo inak by to Éntente, ani naši štátnici nemohli sľubovať.

Bola tá možnosť, lebo bola taká medzinárodná konštellacia, taká konjunktúra, ktorá to umožňovala. Vtedy sa tvoríly štáty, vtedy sa usťalovaly hranice, vtedy to bolo možno vykonať. V živote národov sú momenty a za tisíc rokov raz sa vyskytnú výhodné situácie, ktoré keď sa premeškajú, nikdy sa nenavrátia.

Tisícročia prejdú a nepríjde príhodný moment, že by sme mohli získať velké veci. Taký moment naša republika premeškala vtedy, keď nedostala korridor, vedúci k moru. Veľmi ľúto musí byť vlastencovi, že o tak vážnej otázke tak málo sa pojednávalo. Vyjmúc jednoho alebo dvoch článkov, vyjmuc jednej alebo dvoch poznámok nebolo reči o tej vitálnej otázke. Keď chceme existovať, keď chceme, aby republika naša zmohútnela, aby naše financie, naša valuta sa polepšila, musíme robiť i obchod svetový veľkého štýlu.

K tomu aľe je treba, aby sme mali spojenie s morom. Vtedy to bolo možné, vtedy bolo daná možnosť uskutočniť túto veľkú ideu. Z Bratislavy k Podmuriu je 150 km, to nenie ďaleko, a toto územie, ktoré malo patriť korridoru, obývajú Slovania, obývajú Chorváti, Slovinci, tam sú ostrovy Slovanov, tam Maďari nebývajú, len Slovania smiešaní s Nemcami. O území tom, kde by sme boli našli bratov Slovanov, do najnovšej doby nebolo ešte rozhodnuté. Kam bude patriť, či k Rakúsku alebo k Maďarsku. Korridor mal ohromný význam, a divím sa, že politika naša nepríčítala tomu takého významu a že sme vyčerpávali svoje sily v politike drobnej a malej, z ktoré štát nemá žiadneho zisku, len škodu.

Čo by byl tento korridor priniesol republike? Boli by sme mali svoj prístav, boli by sme mali svoje lode, boli by sme mohli vyvážať z Bratislavy na svojich železniciach, na svojom území, na svojich lodiach, byli by sme mohli vyvážať svoje produkty do cudzozemská a drahsie ich predávať, lebo by bolo usporené prostriedníctvo. My sami by sme boli vyváželi produkty svoje do cudzozemska a my sami boli by sme dovážali do našej republiky na svojich vlastných lodiach, po svojom vlastnom území nám potrebné cudzozemské zbožie, suroviny, potraviny lacnějšie. Každý uzná, že podmienkou existencie štátu je obchod, múdre spravovaný obchod svetový. A moment tak veľký, ktorý by nám bol umožnil dosiahnuť korridoru, bol premeškaný a pán Boh vie, kedy sa to môže napraviť. Čou je to vinou? Našej diplomacie, či dohody, či vinou obooh činiteľov. (Hlas: Italie!) O tom chcem najdriev pojednať. Myslím, že je to vinou i našej diplomacie i diplomacie zahraničnej dohodovej a jednotlivých, zvlášte interesovaných národov, v prvej rade Itálie,

Z akého ohľadu je vec korridoru tak vážnou? Za prvé z obchodného ohľadu, ako som už naznačil, že by sme boli mali vo svojich rukách svetový obchod. Len si to rozmyslite, československá republika má svoj vlastný námorný svetový obchod! Je to veľká vec. Ale i z politického ohľadu bolo by to výhodné, pre našu republiku a pre pokoj strednej Evropy. Za prvé: Keby sme mali korridor, rozdelili by sme rakúskych Nemcov od Maďarov. Dosiaľ sú bezprostrednými susedmi a majú príležitosť konšpirovať, bezprostredne sa stýkať, bezprostredne konšpirovať proti československej republike, ako sa to už v ostatných časoch dokázalo. Z Viedne dodávali zbrane do Maďarska proti našej republike. Nemci a Maďari sú bezprostrednými súsedy. Ako nemecké príslovie hovorí: >Gelegenheit macht Diebe<, - tak tá príležitosť ich susedstva dáva im možnosť konšpirovať proti nám.


Související odkazy