Velectění pánové! Ústy pana ministerského předsedy nemluvil národ, nýbrž mluvily politické strany a sice politické strany, které stojí na zásadách téměř úplně protikladných. Proto není divu, že v prohlášení vládním jest několik rozporů tak hlubokých, že jich nebude moci překlenouti ani vláda daleko pevnější a cílevědomější a silnější, než tato, která jest právě u vesla. Prohlášení p. min. předsedy vyznělo výzvou k práci a také i výzvou, ovšem maskovanou výzvou, k bojí. Jménem naší strany mohu směle prohlásiti, že výzvy ku práci vždycky rádi a ochotně poslechneme. Naše strana stojí na positivních zásadách světového názoru křesťanského. Jakožto taková chce stát, ale stát dobře uspořádaný a života schopný. Dobře uspořádaný a života schopný stát chtějíc, musí také vždy býti ochotna dáti státu vše, co ke své existenci nutně potřebuje. Proto isme bylí vždycky a budeme i dnes ochotni spolupůsobiti všude, kde toho zájem státu vyžadovati bude. Chceme pracovati a v práci nedáme se předstihnouti žádnou jinou stranou.
Slavný senáte! Stát náš není a nesmí býti leda na svou zkázu - majetkem jedné politické strany anebo jen několika politických stran. Náš stát jest mladý. Položili jsme teprve základy k tomuto státu.
Nyní pak svůj stát budujeme a v budování svého státu, má-li si zabezpečiti pevnou a jistou budoucnost, musí se zúčastniti nejen dvě nebo tři politické strany, nýbrž musí jej budovati všecky politické strany, musí jej budovati celý národ, tedy také strana naše, která zastupuje velmi značnou část národa. Nynější vláda, budující stát, stojí na politických stranách a nikoli na národě celém.
Velectění přátelé! V tomto přesvědčení. že jen všecky sírany politické, že jen celý národ může vybudovati stát tak, aby se v něm dobře dařilo všem, byli jsme vždycky ochotni nejen pracovati ve prospěch státu, nýbrž spoluzúčastniti se i ve vládě a vzíti na se všechnu zodpovědnost, která z tohoto spoluzúčastenství ve vládě nutně vyplývati musí.
Proč dnes nemůžeme se postaviti po bok této vládě, nýbrž proč musíme státi dnes proti vládě, ví pan předseda ministerské rady snad daleko lépe, nežli my. Poctivě a čestně nabídli jsme ruku svou ku spoluprácí a také k spoluvládě, a také i spoluzodpovědnosti. Naše ruka poctivě a čestně nabídnutá byla odmítnuta. Přes to však, velectění pánové, ačkoliv nemáme zodpovědností za vše, co vláda podnikne a učiní, chceme se zúčastniti všech prací v tomto senátu. Budeme věcně a rozvážně sledovati každý krok a každý skutek vlády a budeme jí podporovati ve všem, co dobrého přinese v zájmu státu a v zájmu lidu; Ale toho nebudeme činiti z lásky k této vládě, nýbrž z lásky k společnému státu našemu a z lásky k lidu, který zastupujeme. (Výborně! Tak jest!)
Velectění pánové! Poměry naše nejsou lehké. Hranice našeho státu na venek ještě, jak známo, nejsou definitivně určeny a stanoveny. Náš poměr k státům sousedním jest z velké částí neustálený a neujasněný, ba s některými státy stojíme v poměru napjatém. Naše poměry uvnitř státu nejsou právě nejrůžovější, neboť jest všeobecně známo, že na mnohých místech nepanuje zákonitost, nýbrž libovláda (Tak jest!), ano, můžeme říci, zrovna anarchie (Tak jest!). V našem státě lid zvláště následkem hospodářství státního s výživou občanstva jest nespokojen a roztrpčen. Nespokojenost a roztrpčenost lidu roste den ode dne a dříve, než se nadáme, mohou nastati poměry kritické. Tu jsme pevně přesvědčeni, že v těchto vážných dobách potřebujeme vlády cílevědomé, energické a vlády silné. Ale jen ta vláda může býti cílevědomou, energickou a silnou, která jest a smí býti přesvědčena, že za ní stojí nejen ta neb ona politická strana nebo politické strany, nýbrž celý národ. (Tak jest!) Proto jsme toužili po tom, aby vláda naše nebyla stranická, nebyla vládou politických stran, nýbrž vládou celonárodní. Protože však tomuto našemu požadavku a našemu přání nynější vláda neodpovídá, naprosto nemůžeme míti k ní plné důvěry. (Tak jest!)
Velectění pánové! Osob jsme nikdy nedbali a nedbáme. Které osoby ve vládě sedí, jest nám úplně lhostejno. Žádným programem, žádnými sliby získati se nedáme, poněvadž jsou to jen bezcenná slova. Chceme skutky! Podle skutků, které vláda učiní, a podle kroků, které podnikne, zařídíme také svůj budoucí poměr ku vládě. Budeme podporovati vládu ve všem, co dobrého podnikne v zájmu státu a v zájmu našeho těžce zkoušeného lidu. Ale my budeme podporovati jenom takovou vládu, která sama nejdříve dá příklad věrného plnění zákona. Vláda je k tomu, aby zaručila svobodu a právo každému. (Tak jest!) Vláda nesmí chrániti jenom třídu jednu, nebo jednu politickou stranu, nýbrž vláda je tu pro celý národ. (Výborně! Něm. výkřik: I pro Němce!) A jenom tu vládu budeme podporovati, která skutečně bude bez bázně i bez ohledu na právo a na levo plniti sama zákony, a bude šetřiti práva a svobody každého občana státního. Poněvadž však o dnešní vládě máme důkaz ne jeden, že sama daných, platných, určitých a jasných zákonů nedbá, že nešetří práva jasného a pevného, ba nemá ani síly, aby bránila svobodu všech: proto ani v této příčině nemáme důvěry k ní a nemáme příčiny, abychom ji jako vládu podporovali. (Výborně!)
Velectění pánové! Naše práce v tomto senátě budou jistě mnohé a těžké. V nejbližších dobách musíme řešiti velmi vážné a velmi hluboce do života zasahující problémy a tu je třeba, abych již napřed jménem naší strany aspoň krátce stanovil směrnice, dle kterých na tyto problémy pohlížíme a dle kterých tyto problémy řešiti chceme a řešiti budeme. V zájmu státu, zvláště v zájmu finanční síly jeho a v zájmu lidu, na němž leží dnes nejtěžší břímě všeobecné branné povinnosti, které se stalo světovou válkou téměř nesnesitelným, přáli bychom si, aby co nejdříve z beder našeho těžce zkoušeného lidu mohlo konečně býti sňato břemeno všeobecné branné povinnosti. Ale, bohužel, poměry naše zahraniční i vnitřní nejsou ještě takové, aby se náš stát obešel bez jisté armády. Potřebujeme armádu, ale, pánové, potřebujeme armádu, která by nebyla rejdištěm politických stran, my potřebujeme armádu v pravém slova smyslu státní. (Výborně! Potlesk.) Potřebujeme armádu jednolitou, jednolitou ne krojem a uniformou, nýbrž jednolitou duchem a nadšením pro stát. Potřebujeme armádu silnou, ukázněnou a spolehlivou, (Tak jest!) a to spolehlivou ne pro jednu třídu nebo pro jednu politickou stranu, nýbrž spolehlivou pro celý stát.
Velectění pánové! Armáda, která slouží jedné politické straně, armáda, která jest stranická (Hlas: Jako v Maďarii!) - anebo také jinde kromě Maďarie - armáda taková jest v každém státě sice chloubou strany jedné, ale postrachem strany druhé. Armáda tato není záštitou a ochranou celého státu, nýbrž jest nebezpečenstvím pro stát. Chceme armádu, poněvadž ji stát potřebuje, chceme však armádu, na kterou by se každý mohl spolehnouti a ku které by každý z nás, ať patří k té neb oné straně, s důvěrou a chloubou pohlížeti mohl. Naše armáda musí býti štítem a hradbou práva a svobody občanů všech! (Výborně!)
Jen takovou armádu chceme. Proto budeme všude spolupůsobiti, aby armáda naše byla vysvobozena z rejdiště politických stran, aby byla vzdálena bojiště politického, slovem, aby byla odpolitisována. Pro takovou armádu rádi a ochotně všecky oběti přineseme! (Výborně!)
Velectění pánové! Vedle silné, pevné, ukázněné a spolehlivé armády jest nejpotřebnější zárukou státu i zdárného vývoje a budoucnosti jeho dobrá státní správa. Špatná správa již zničila i největší říše, špatná státní správa dříve nebo později zničí každý stát, a zničí i stát náš, nebude-li zjednána v tomto směru náprava. Po převratu dostala vláda naše řadu dobrých, vyškolených, zapracovaných a svědomitých úředníků a bylo třeba jen tyto řady svědomitých, vyškolených a spolehlivých úředníkův opatrně a moudře doplniti. Úlohou vlády bylo, aby, přijímajíc do státní správy nové lidí, přesvědčila se, zda-li tito nastávající státní úředníci jsou pro svou práci vyškoleni, schopni a spolehliví. Ale, bohužel, v mnohém případě - nepravím vždy - naše vládla nehleděla na zdatnost, osobní schopnost a vyškolenost, nýbrž jedině na stranickou příslušnost. (Výborně!) Podle stranické příslušnosti bylí ustanovováni noví lidé a byly brány nové síly do úřadů, ba také nové úřady byly tvořeny, aby byly zaopatřeni příslušníci těch nebo oněch politických stran.
Velectění pánové, táži se vás: jsou poplatníci zde k tomu, aby platili agitátory různých politických stran? (Hlas: Třeba klerikální!) To jest mi jedno, ale byl bych velice rád, kdybyste nám pověděli, byl-li mezí těmi přijatými také nějaký klerikál. O to jste se přičinili již vy, aby ani jeden, byť nejschopnější klerikál do státní správy přijat nebyl. My chvála Bohu v tom ohledu můžeme otevřeně říci své mínění, poněvadž máme čisté ruce. Chceme správu státní, jako armádu, spolehlivou, chceme státní správu, která skutečně není ničím jiným než správou státní. Ve státní správě nechceme žádných exponentů politických stran. Státní správa musí býti taková, aby byla přístupnou stejně všem občanům, aby cítila se všemi občany stejně, a aby skutečně dbala zákona a chránila práva všech.
Velectění pánové, mohl bych vám několik případů jmenovati; jenom však jeden příklad uveden na důkaz, jak zasahují přehorliví stranící političtí nejenom do úřední činnosti, ale i do soukromého života svých podřízených. Nedávno jistý soudní rada den po Božím Těle zavolal si podřízeného oficiála a velmi jej vypeskoval, jak my u nás na Moravě říkáme, poněvadž se zúčastnil jako soukromá osoba slavnosti Božího těla. (Hlasy. Hanba!) Velectění pánové, to není státní správa, jakou by měla býti! (Hlas: Před převratem dostal ten, kdo nešel!) My jsme toho litovali, my jsme si toho nepřáli, nám to bylo na obtíž a doufali jsme právem, že v novém ovzduší svobodného státu československého bude lépe, ale vidíme, že jest snad ještě hůře než bylo dříve. Jenom že tenkráte vládli jedni a dnes vládnou druzí. Bič zůstal, jenom se změnily ruce, které tímto bičem vládnou. (Hlas: Vidíte, jak to bolí!)
Velectění pánové, chceme státní správu, ke které každý občan, ať patří ke kterékoli straně, může míti úplnou důvěru. Chceme státní správu takovou, aby uzrálo i u nás konečně nejkrásnější ovace každého demokratického zřízení státního, to jest harmonie mezi státní správou a mezi občanstvem. Viděli jsme ve starém státě rakouském propast mezí občanstvem a mezi státní správou. Občanstvo, zvláště naše české, stálo nepřátelsky proti státní správě a státní správa stála nepřátelsky proti našemu lidu. A dnes jest tomu zase tak, jenom že pohnutky byly tentokráte jiné a dnes jsou zase jiné. V tomto směru budeme se všude a ve všem snažiti, abychom zjednali státu správu nestrannou, správu spolehlivou a poctivou.
A při této příležitosti dovolte, velectění pánové, abych promluvil o jedné z nejbolestnějších záležitostí našeho mladého státu, a to jest tak zvané státní hospodaření s výživou občanstva. Pro toto státní hospodaření bylo v českém jazyku vynalezeno skutečně pravím nestvůrné jazykově slovo >obhospodařování<. A skutečně toto státní hospodaření zaslouží tohoto nestvůrného slova. Stát má jistě právo nebo spíše povinnost, aby se staral o výživu svého občanstva, aby zvláště v dobách těžkých pečoval o to, aby potřeby životní nestaly se předmětem nekalé ziskuchtivosti a aby nebyl nedostatek tam, kde je nezaviněn. Poměry takové, kdy musil zasáhnouti stát, nastaly světovou válkou. To se stalo nejenom u nás, nýbrž také jinde, a to dvěma směry. Jednak byly stanoveny t. zv. maximální ceny životních potřeb a bylo zavedeno t. zv. ústřední hospodaření státní čili centrály. Tyto věci byly již dávno. Již v dobách starého. Říma byly stanoveny maximální ceny. Tak za císaře Diokletiana a jindy. Ale také víme, že posud nikde toto stanovení maximálních cen se neosvědčilo. Mělo pravý opak za následek nežli stát zamýšlel. Vidíme totiž i u nás: jakmile je pro některou životní potřebu osvědčilo. Mělo pravý opak za následek je, že tato potřeba úplně vymizí z trhu a že je ji možno dostati jenom pod rukou za ceny ne lichvářské (Hlas: Keťaské!), ale za ceny opravdu hříšné a zločinné! (Hlas: Sehr richtig!) Toto stanovení maximálních cen bylo by jenom tenkráte mělo účinek dobrý, kdyby bylo bývalo i od úřadů i od konsumentův i od prodavačův poctivě dodržováno. Ale bohužel světovou válkou zničeny byly nejenom nesmírně veliké statky hmotné, nýbrž byly zničeny také velké statky mravní, mezí nimi i poctivost. Vidíme toho dnes následek. (Tak jest!) Vidíme, že tento systém se neosvědčil a osvědčiti nemůže. Co se týká centrál, tu, velectění pánové, řeknu vám jenom toto. Až bude někdo psáti dějiny našeho věku a bude je psáti nestranně a míti příležitost proniknouti celé to strašné >obhospodařování< státní, pak nenajde ve světových dějinách doby, kde by bylo tolik bláta, tolik darebáctví (Hlas: Korupce!), tolik nepoctivosti a tolik hniloby. (Výborně! Potlesk.) Jenom v dobách staré říše římské, ale teprve v dobách úpadku, byly poměry takové, jako jsou u nás dnes. ovocem tak zvaného státního hospodaření výživou lidstva. Tyto poměry v říši římské vynutily z prsou básníka velekrásný stesk, ale tak žalostný zároveň: >fugere pudor verumque fidesque, in quorum subiere locum fraudesque dolique insidiaeque et vis et amor sceleratus habendi.< To znamená česky: Vymizela stydlivost, vymizela pravdivost, vymizela víra. (Sen. Ferd. Jirásek: I mimo centrály!) Ano, to pravím i já... a na jejích místo nastoupila lest a podvod, nastoupilo násilí, úklady a zločinná chtivost majetku. Pánové! tak by musel zvolati i dnes, kdo by chtěl věrně a pravdivě vylíčiti poměry, jaké vytvořilo hospodaření různých ústředen. (Výborně!) Tyto poměry zničily velkou světovou říši římskou, a - pravím to v úzkosti o náš mladý stát - nebude-li zjednána náprava, budou příčinou zkázy i našeho mladého státu, (Tak jest!) Vy snad nevíte, co vím já poněvadž žiji mezi lidem. (Smích. Hlas: My žijeme také s lidmi!) Ano - vy s vašimi, a já s naším. Napětí je takové... (Výkřiky.), že kdybych já včil řekl, že svítí venku slunce, vy z politického přesvědčeni řeknete, že nesvítí. (Smích.) To je vaše svatá povinnost. (Odpor. Hlas: My neříkáme nikdy, že je tma. - Předseda zvoní.) Přeji si ze srdce, abych byl v tomto směru falešným prorokem a budu vám vděčen, když poměry usvědčí mne ze bludu. Ale bojím se, že se neklamu!
Pánové! S tímto hospodařením státním souvisí také i v mnohém ohledu tak zv. socialisace. Vláda naše slibuje socialisaci, a provede-li ji šťastně, ale šťastně, pak bude pomník postaven na nejviditelnějším místě, poněvadž je to otázka tak těžká, tak nesnadná a tak choulostivá, že bude neskonalou zásluhou, bude-li rozřešena šťastně! Socialisace špatně provedená může býti také neštěstím a zkázou. (Hlas: Ale ta radikální.) Jenom socialisace na dobrých zásadách vzájemné spravedlnosti, zásadách práva všech, může přinésti štěstí a mír! Velectění pánové! Nemylte se. Dnes není lidstvo v onom stavu životním, jak bývalo za časů barbarských. Dnes - dělejte si, co chcete - nezměníte kultury a toho, co kultura vybudovala. Dnešní člověk neobejde se bez dělení práce, dnes člověk žádný neobejde se bez dělníka, neobejde se bez rolníka, neobejde se bez řemeslníka a neobejde se ani bez inteligence duševně pracující. (Sen. Kouša: Ale bez darebáků se obejde!) Ano, v tom s vámi souhlasím. Proti těm jsem snad více než vy. Proti těm jako kněz ustavičně káži. Kdyby kapitalisté se byli řídili mravními zásadami křesťanskými, dnešních smutných poměrů sociálních by nebylo. (Hlas: K tomu jste měli dost času!) Ale ony strašné zásady, které zněly: >Mravností se nestaví železnice< (Hlas: Liberalistika.), byly příčinou tolika bídy. Kdyby se byli kapitalisté řídili velkými zásadami křesťanskými.. (Hlas: To jste také nedělali!) Vy to můžete říci o sobě, ale o mně to říci nemůžete. (Hlas: Máte velké statky a nemáte je míti!) Já nemám nic. Já bych si přál míti tolik, co Vy. Já se budu hned s každým z vás děliti, ale varuji každého před takovým pokusem se mnou. (Smích.) Socialisace musí býti vybudována na základech vzájemné spravedlnosti. Vždycky bylo neštěstím v dějinách, když některá práce byla zotročena, ať už to byla práce duševní nebo ať to byla práce tělesná. Podle našeho křesťanského názoru, tyto dvě práce jsou sestry, jsou plně rovnocenný a rovnoprávný a proto musí býti chráněna práce ruční, práce dělníka, ale musí býti také chráněna práce duševní. Nic proti tomu nemám, aby byla chráněna práce fysická, ba naopak já již od dlouhých let všude a kde jest možno pracuji pro to, aby dělnictvo konečně došlo svého cíle a tímto cílem jest spravedlivý podíl na správě a spravedlivý podíl také na čistém zisku velké strojní výroby. (Tak jest!) Pravím, na spravedlivou část zisku. To jest cíl socialisace spravedlivou část zisku. To jest cíl socialisace spravedlivé!
Ale, velectění pánové, dnes jest práce duševní již z částí znehodnocena a jest-li půjde socialisace tímto způsobem, pak bude duševní práce znehodnocena úplně! Proto varuji před jednostrannou socialisací a prosím, aby při tomto provádění socialisace bylo dbáno zájmů všech, aby jeden nedostal všechno a druhý byl zanedbáván. Sociální řád, který by dal jednomu všecko a druhému by všecko vzal, byl by pravý opak socialisace, a končil by dnes nebo zítra znásilněním jedněch druhými a zotročením jedněch druhými, a toho zajisté nikdo z nás nechce. Nechceme ani otrokářů, ani otroků.
Velectění pánové! Bude-li socialisace rozumně, rozvážně prováděna, tak aby zaručila dělnictvu právo má správu a zisk, ale tak, aby nepoškodila jiných, budeme ochotni takovou socialisaci podporovati i my. (Hlas: Kapitalismus poškodíte!) O tom není žádného sporu, o tom jsem i já přesvědčen a nebudu toho litovat a nelituji toho. Nejsem zástupcem kapitalismu, to vám bude známo asi.
Velectění pánové! To jest tedy socialisace, jak my v krátkosti na ni pohlížíme a jak my ji budeme podporovati. Nechceme však teroru! Organisace dělnické nejsou k tomu, aby znásilňovaly, nýbrž k tomu, aby dělnictvo chránily. Víte, co se stalo nedávno v Novém Jičíně, kdež i krev tekla, ne nepřátel dělníků, ale ubohých dělnic a dělníků. A úřady nemají té síly, vláda nemá té energie, aby jednou řekla, že právo na svobodu má každý. (Senátor Ferd. Jirásek: I stávkující?) To nebyli žádní stávkokazové a každý musí míti konečně právo pracovati, když chce. (Výkřik: Poškozovat druhé!) To, milí přátelé, jest často velmi subjektivní. Čím myslíte častokráte, že poškozuje se dělník, nepoškozuje se. Myslíte častokrát, že tím neb oním prospíváte dělníku a vy jste mu tím škodili. Viděl jsem stávky již před dvaceti léty v Moravské Ostravě a povím vám, jak vypadaly a jaký měly konec. Vůdcové musili okny utíkat před hněvem dělnictva (Odpor na německé straně.), poněvadž se dělnictvo přesvědčilo, že tyto stávky byly vyvolány docela z jiných důvodů, než z lásky k dělnictvu. (Sen. Ferd. Jirásek: Soukromými kapitalisty, ničím jiným.) Velectění pánové! Právo musí býti pro všechny. Jestliže nechcete právo pro všecky a pro každého, pak prosím vás, nemluvte o svobodě a demokracii, nýbrž mluvte upřímně a jasně, tak jako mluvil p. dr. Soukup: >My nechceme svobodu všech, my nechceme demokracii, my chceme diktaturu jedněch nad druhými, my chceme znásilnění jedněch druhými.< To jsou otevřená slova a proti tomu budeme se a dovedeme se chránit. (Místopředseda Klofáč přejímá předsednictví.)
Velectění pánové! V této věci mohou býti směry různé, ale nesmíte nikdy nikoho podezřívati ze špatných úmyslů, kterých nemá. Nesmíte si mysliti, že jen jeden člověk a jedna strana má patent na rozum a dobrou vůli. (Tak jest!)
Pokud bude v naší republice terorismus ať sociální, třídní, ať národní, nebude v našem státě svobody, A také v socialisaci nesmi se zapomenout, že každý sociální řád - a to nepravím já toliko, to praví nejlepší přátelé dělnictva, nejlepší znalci sociálních otázek, čím jest demokratičtější, tím více potřebuje vnitřní mravní síly jednotlivce. A s tím souvisí výchova lidu. Ať řeknete, co chcete, budu vám gratulovati, když nahradíte náboženství ve výchově lidu něčím jiným, ale my víme, jak ty náhražky vypadají, kterými chcete nahradili náboženství. Přijde čas, kdy snad, pánové, na svém vlastním těle zkusíte, jako jíž zkusili jiní, kam vede nedostatek mravního citu a nedostatek mravního povznesení a citu pro svobodu. (Sen. Cívka: Modliti se, pracovati a poslouchati.) Kristus Pán pravil: >Modli se a pracuj.< (Sen. Cívka: A poslouchej!) To falšujete Písmo svaté. Kristus Pán řekl >modli se a pracuj< a nic víc. (Sen. Ferd. Jirásek: Které náboženství doporučujete?) Já bych vám přál, abyste vůbec nějaké měl. (Sen. F. Jirásek: A já se ptám, které doporučujete?) Já popravám každému svobody. Věřte si, co chcete, jenom hleďte, abyste na konec toho nelitoval, já za vás odpovídati nebudu. (Sen. F. Jirásek: Já vás prosím, abyste jedno doporučil.) Přijďte ke mně mezi čtyřma očima, přijďte ke mně z dobré vůle a já vám slibuji, že vám podle svého nejlepšího svědomí posloužím, ale senát není k tomu, abych doporučoval to neb ono vyznání. (Veselost.) Nyní máme debatu, ne které náboženství jest lepší, nýbrž debatu o ministeriálním prohlášení. A pan ministerský předseda, mluvě o výchově lidu, zdůraznil volnost učitele ve výchově a ve vyučování.
Velectění pánové! Volnost učitele bude na místě, až bude míti volnost také někdo jiný, a sice otec a matka. (Tak jest!) Otec a matka musí míti volnost říci, zdali s tím neb oním způsobem vychování souhlasí nebo ne. (Výborně!) Ale na jedné straně nutiti a četníkem hnáti dítky do školy a potom je vydati na pospas volnosti učitele, tak daleko svoboda nejde. (Sen. F. Jirásek: Na to jsou zákony.) Zákon však musí býti spravedlivý. Stát má právo mluviti do výchovy dětí, to jest jeho povinností a právem, ale ještě starší právo, než státní je právo přirozené, je právo otce a právo matky, a státní právo nikdy nesmí rušiti tohoto přirozeného práva otce a matky násilím. (Výborně!) Velectění pánové, co se dnes v mnohých školách děje, to není volnost vyučování, to je anarchie a znásilnění práva rodičů. Proto vidíte stávky rodičů (Hluk. Posl. Friedrich Albert: Měli jste křestanství 1800 let!), otce a matky. Kdyby nebylo křesťanství, ani Vy byste zde dnes nestál, poněvadž by nebylo ani demokracie ani svobody a byly by poměry takové, jako v Číně nebo v Turecku. Celá kultura naše je ovocem křesťanství, celá kultura i všecky vymoženosti nynějšího věku. Ale mnozí by dnes toto ovoce křesťanství rádi zničili. (Sen. Friedrich Albert [německy]: Sňali zvony a lili z nich děla!)
Velectění pánové! Na schůzi v hospodách jsem tuto námitku slýchával a v hospodách jsem jí rozuměl, ale v senátě od pána 45 let nejméně starého, bych ji nebyl čekal. Vy dobře víte, že jsme zvony dali zrovna tak rádi, jako Vy jste šli rádi na vojnu. Poněvadž jsme museli, a my bychom dozajista byli rádi, kdybychom ty zvony zase dostali zpět. Křesťanství toho nebylo vinno. Kdo myslí a domyslí, ten ví, že právě odvrácení od křesťanství končilo konečně bankrotem kultury a že ten bankrot je vtělen ve strašnou světovou válku, která je posměchem kultury lidstva. (Potlesk u strany lidové. Sen. Špera: Za křesťanství byly také války!) Nebylo takových válek! I křesťanství vytvořilo vojáka - vy to víte, a jestli nevíte, tedy čtěte dějiny. - ale křesťanství vytvořilo vojáka rytíře, který byl ochráncem vdov a sirotků a ochráncem mravnosti a cti, ale nekřesťanství učinilo z rytíře žoldnéře, vraha. (Sen. Havlena: Co pak ve Španělsku, to spalování kacířů?)