|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1925. |
|
|
1. volební období. |
11. zasedání. |
5338.
Interpelace:
I. posl. inž. Kalliny a druhů min. národní obrany, že Josef Hofmann z Přísečnice zemřel za zvláštních okolností,
II. posl. dra Keibla a druhů min. spravedlnosti, jak se chová litoměřické státní zastupitelství k periodickému časopisu "Litoměřické Listy" v Litoměřicích,
III. posl. dra Medingera a druhů min. národní obrany, že se vojenským pensistům, kteří musí žíti v cizině, dluhují zaopatřovací požitky a že tyto požitky naprosto nepostačují,
IV. posl. Heegera, Jokla, dra Haase a druhů min. spravedlnosti o zabavení článku, jenž byl uveřejněn v čísle 111 periodického časopisu "Volkspresse", vycházejícího v Opavě,
V. posl. dra Lodgmana a druhů min. vnitra o zabavení časopisu "Sudetendeutsche Tageszeitung" ze dne 9. září 1925,
VI. posl. Borovszkyho a súdr. min. školstva a národnej osvety o krivde pôsobenej školám v Košiciach,
VII. posl. dra Schollicha a druhů min. národní obrany o neštěstí, které se přihodilo při cvičení v dělostřelecké střelbě na ostro v Čermné,
VIII. posl. Hillebranda, Schustera a druhů min. železnic a min. pošt a telegrafů o porušování jazykového zákona,
IX. posl. Knirsche, dra W. Feierfeila a druhů min. vnitra, že bylo použito četnictva a jak se chovalo při protestní schůzi proti zavírání škol, konané v Teplicích-Šanově,
X. posl. Budiga, dra W. Feirfeila a druhů vládě o zrovnoprávnění staropensistů,
XI. posl. dra Czecha, Tauba a druhů min. vnitra, že brněnský magistrát porušil zákon o stálých voličských seznamech,
XII. posl. Hoffmanna, Tauba a druhů min. školství a nár. osvěty, že okresní školní inspektorát svévolně překládají učitele,
XIII. posl. dra Lelleyho a spol. vláde pre nespravedlivý postup pozemkového úradu voči obyvateľstvu jazyka maďarského,
XIV. posl. dra W. Feierfeila a druhů min. vnitra o postupu vejprtské okresní politické správy (expositury) při otevření tamější české menšinové školy,
XV. posl. dra Jabloniczkého a druhů min. školství a nár. osvěty, min. vnitra a min. s plnou mocí pro správu Slovenska, že bylo zabráněno vydávati maďarský studentský a skautský časopis "Ifjúság",
XVI. posl. J. Fischera a druhů min. železnic o českých nápisech,
XVII. posl. dra Gátiho, Mondoka, Šafranko, Sedorjaka a súdr. vláde o nestrpitelných pomeroch v štátnom solnom dole v Aknaslatine,
XVIII. posl. Grünznera, Schäfera, Bautela, Kirpalové a druhů min. vnitra o postupu ústecké státní policie,
XIX. posl. Wenzela a druhů min. vnitra o předpisech, jimiž se upravuje vyučování tanci a zkoušky tanečních mistrů,
XX. posl. Simma a druhů min. pošt a telegrafů o neudržitelných telefonních poměrech v Jablonci n. N.,
XXI. posl. Křepka, dra Lodgmana, Böhra, inž. Junga, dra Kafky, Stenzla a druhů min. vnitra o těžkém porušení ústavně-právně zaručené imunity poslanců J. Mayera a inž. Kalliny karlovarskými státními policisty dne 9. srpna 1925.
I/5338 (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů
ministrovi národní obrany,
že Josef Hofmann z Přásečnice zamřel za zvláštních okolností.
Jak bylo podepsanému oznámeno, 32letý montér a správce městské elektrárny v Přísečnici Josef Hofmann nastoupil dne 10. srpna 1925 4nedělní poslední cvičení ve zbrani u pěš. pl. T. G. Masaryka č. 5 v Praze. Obec přísečnická podala návrh, aby jako jediný zaměstnanec městské elektrárny byl sproštěn jako nezbytný. Tato žádost nebyla vůbec vyřízena.
Josef Hofmann byl v Praze spolu s jinými druhy od pluku přidělen jako přespočetný k pěš. pl. č. 48 v Benešově. Odtamtud musil podniknouti pochodové cvičení na manévry do Tábora. Dne 5. září po ukončení cvičení ve zbrani měl znovu přijeti do Přísečnice, avšak 4. září došel od pluku č. 48 z benešova telegram se zprávou, že Josef Hofmann zemřel a že bude pohřben v neděli dne 6. září. Příbuzní, kteří hned odejeli do Benešova, mohli po namáhání, často bezvýsledném, zjistiti jen toto:
Podle výpovědi majora zdravotní služby dra Gebky v Benešově dostal prý dne 1. září do ošetřování Hofmanna, jenž si stěžoval na bolesti v žaludku. Byl však při chuti. Když dne 3. září horečka stoupla, byl s 39 stupni horečky odvezen do občanské nemocnice v Benešově, kde dne 4. září v 8 hodin ráno skonal. Při pitvě, která byla poté provedena, bylo prý zjištěno, že onemocněl těžkým zápalem plic. Major dr. Gebka ještě za rozmluvy s příbuznými zesnulého prý tyto své zprávy odvolal a pak prý pravil, že Hofmann byl teprve dne 3. září odeslán z jizby nemocných a ihned odvezen do občanské nemocnice. Záložníci (mezi nimi lékárník), kteří se seznámili se zesnulým za cvičení, oznámili jeho vdově, že se sešli s Hofmannem v pondělí dne 31. srpna 1925 u prohlídky nemocných, že na Hofmannovi byly patrny příznaky horečky a že plakal. Příštího dne (v úterý 1. září) přišel m. j. lékárník znovu k prohlídce nemocných, a službu konající lékař prohlásil, že musí ihned odejíti, ježto jde o těžce nemocného záložníka, jenž musí býti odvezen. Zde se dověděl, že jde o právě jmenovaného Hofmanna.
Tyto údaje liší se tak velice od zpráv plukovního lékaře dra Gebky, takže dosud schází úplné vysvětlení, zda-li Hofmann, jenž již v Táboře těžce onemocněl, byl hned odeslán do jizby nemocných a tam byl 2 dny ošetřován, nebo zdali Hofmann, jak dr. Gebka naposledy tvrdil v rozmluvě s příbuznými, byl z Tábora přímo z jizby nemocných odeslán do občanské nemocnice. Z dosavadního vysvětlení jest patrno, že úředně nebylo ještě zjištěno, kde byl těžce nemocný záložník 2 dny.
Příbuzní oznámili, že Josef Hofmann nastoupil z Přísečnice úplně zdráv a že dosud nestonal. Musil pečovati o manželku a o matku, jež potřebovala podpory. Výše uvedení záložníci dále oznámili, že byli s Hofmannem ubytováni v Benešově v barácích, které se vymykají každému popisu a není místností pro člověka nedůstojnějších. Nebylo skorem slámy a na 2 lidi připadala jedna pokrývka, ačkoliv pro špatné počasí bylo mimořádně chladno. Dozorce v občanské nemocnici dále vypravoval, že ač Hofmann, dokud byl vojensky ošetřován, měl 39o horečky, byl ještě vykoupán a že v koupeli a celou noc potom mluvil a plakal, čemuž však vojenští ošetřovatelé nerozuměli, neznajíce německy.
Jsou-li všechny tyto údaje správné, dopustili se vojenské úřady nesmírně těžké chyby, takže jich nelze sprostiti těžké viny na smrti záložníka, jenž do služby nastoupil zdráv. Podepsaní se tedy táží:
1.) Jest pan ministr ochoten dáti ihned zástupcem ministerstva národní obrany provésti podrobné vyšetření všech výše uvedených okolností, jež zavinily smrt záložníkovu?
2.) Jest pan ministr ochoten oznámiti ihned sněmovně výsledek vyšetřování a naříditi, aby vinník byl přísně potrestán?
3.) Jest pan ministr ochoten uděliti co největší podporu pozůstalým po tomto muži, jenž v kvetoucím mužném věku sešel se světa?
V Praze dne 15. září 1925.
Inž. Kallina,
dr. Lodgman, dr. Korláth, dr. Brunar, Palkovich, Knirsch, inž. Jung, Kurťak, Schälzky, J. Mayer, dr. Lelley, dr. Jabloniczky, dr. W. Feierfeil, Zierhut, Schubert, dr. Petersilka, Szentiványi, dr. Radda, Füssy, Matzner, dr. Schollich, Kraus, dr. Lehnert, dr. Keibl, dr. E. Feyerfeil.
II/5338 (překlad).
Interpelace
poslance dra Keibla a druhů
ministrovi spravedlnosti,
jak se chová litoměřické státní zastupitelství k periodickému časopisu "Litoměřické Listy" v Litoměřicích.
V čísle 6 ze dne 7. února 1925, 3. ročníku Litoměřických Listů byl uveřejněn článek s nadpisem "Dolní nádraží", v němž se úplně zřetelně štvalo proti německým úředníkům litoměřického nákladního nádraží. Ačkoliv nebyli jmenováni jmény, byli označeni podle hodnosti a každý, kdo jen trochu zná litoměřické poměry, mohl je beze všeho zřetelně poznati. Útočilo se na ně veřejně a obracela se na ně pozornost představeného služebního úřadu jen proto, poněvadž jako němečtí úředníci užili zákonitého práva, jež jim přísluší, a posílali své děti do německé školy.
Tento článek zřejmě má za účel nahnati strachu třem německým úředníkům a dále veškerému litoměřickému německému úřednictvu, aby své děti posílali do české školy místo do německé. Jest tedy německý úředník ve své svobodě omezován s úmyslem vynutiti na něm plnění nebo opominutí.
Tato hrozba může však také vzbuditi u ohrožených odůvodněnou obavu.
Pro ohromné hospodářské škody spojené s každým přeložením proto, že při všeobecné bytové nouzi musí úředník vésti dvojí domácnost, poněvadž se nemůže se svou rodinou ihned přestěhovati do svého nového služebního místa, úředníci, kteří po léta působili v jednom místě, všeobecně se obávají přeložení.
Četná přeložení v posledních létech uvrhla již úředníky do trvalého stavu bázně a neklidu, takže nejmenší maličkost, která se uveřejní o úředníku a jeho činnosti, vzbuzuje a stupňuje subjektivní strach postiženého úředníka, že by snad tato činnost mohla vésti k jeho přeložení.
Uveřejnění tohoto článku obsahuje tedy skutkovou podstatu zločinu uvedeného v §u 98 tr. z.
Přes to litoměřické státní zastupitelství nejen zabavilo tento článek, nýbrž, když litoměřická místní skupina spolku německých železničních úředníků prostřednictvím svého advokáta dra Hanuše Hackela v Litoměřicích udala to litoměřickému státnímu zastupitelství, dostala rozhodnutí ze dne 9. dubna 1925 č. j. 13/2-25, v němž litoměřické státní zastupitelství oznamovalo, "že oznámení dnešního dne podle §u 90 tr. ř. odložilo." Litoměřické státní zastupitelství jest tedy toho mínění, že jest dovoleno veřejně ohrožovati německé úředníky.
Na základě toho, co uvedli, táží se podepsaní pana ministra spravedlnosti:
1.) Jest pan ministr ochoten zjistiti tuto skutkovou podstatu a zvláště důvody, které přiměly litoměřické státní zastupitelství, aby udání prostě odložilo?
2.) Domnívá se pan ministr, že zmíněný článek neobsahuje trestné skutkové podstaty?
3.) Ne-li, jak se shoduje toto blahovolné chování k českým časopisům s praxí všech státních zastupitelstev a také litoměřického k německým časopisům, podle níž se bez prominutí zabavují články, jen když lze pro to nalézti nejmenší důvod?
V Praze dne 23. září 1925.
Dr. Keibl,
dr. Lodgman, dr. Brunar, dr. E. Feyerfeil, Kurťak, Matzner, dr. Korláth, Szentiványi, Palkovich, Patzel, J. Mayer, Zierhut, Füssy, dr. Jabloniczky, inž. Kallina, dr. Körmendy-Ékes, dr. Lelley, dr. Lehnert, Kraus, dr. Radda, dr. Schollich, inž. Jung, Knirsch, Windirsch.
III/5338 (překlad).
Interpelace
poslance dra W. Medingera a druhů
ministrovi národní obrany,
že se vojenským pensistům, kteří musí žíti v cizině, dluhují zaopatřovací požitky a že tyto požitky naprosto nepostačují.
Stále vzrůstající drahota přesvědčila vládu, že jest nutno umožniti vojenským pensistům nuzný život tím, že se jim podle zákona č. 288/24 zvýšily zaopatřovací požitky od 1. ledna t. r.
Tento zákon se však vztahuje jen na pensisty bydlící na území československého státu, kdežto pensisté žijící v cizině musejí prositi o toto zlepšení a odůvodniti je a rozhodnutí o tom jest ponecháno ministerstvu národní obrany.
Takové žádosti pensistů žijících ve státě Srbsko-chorvatsko-slovinském čekají na své vyřízení od počátku tohoto roku.
Pensisté bydlící v cizině - jak známo - pouze samotnou pensi bez drahotních přídavků, a jsou-li ženatí nedostávají vyživovacího příspěvku ani na manželku ani na dítě ani jiného přídavku.
Z vojenských svatebních kaucí (kdysi papírů se sirotčí jistotou) se úroky neplatí; tyto kauce určené k tomu, aby rodině nebo vdově poskytly příspěvek k životu, stavu přiměřenému, jsou od převratu bezcenné.
K dosavadní bídě čsl. vojenských pensistů žijících ve státě Srbsko-chorvatsko-slovinském, kteří pro tamější drahotu žijí nanejvýš skrovně, přidružilo se nedávno ještě ohromné zdražení bytů (24-násobné předválečné nájemné); mimo to se zhoršuje jejich stav neustálým stoupáním dináru v poměru ke Kč. Jihoslovanští finančníci a obchodníci počítali s tím, v Curychu s 12 ba dokonce i výše.
Existence vojenských pensistů, vdov a sirotků, žijících ve státě Srbsko-chorvatsko-slovinském jest tedy nanejvýše ohrožena a rychle spěje ke katastrofě, neposkytne-li se ihned pomoc.
Já a moji druhové tážeme se pana ministra národní obrany:
1. Ví o těchto poměrech, jichž postižení nemohou snésti, jež však také škodí vážnosti státu v cizině?
2. Neví-li, kdo je tím vinen, že tyto smutné poměry, o nichž ministerstvo národní obrany ví již od počátku tohoto roku, nebyly mu oznámeny?
3. Zamýšlí v případech známých ministerstvu národní obrany neprodleně pomoci, potom však také novelisací zákona v příštím sněmovním zasedání poskytnouti pomoc vůbec?
V Praze dne 11. září 1925.
Dr. Medinger,
J. Mayer, dr. Hanreich, Schubert, Platzer, Heller, Křepek, Patzel, Knirsch, inž. Jung, dr. Spina, J. Fischer, Pittinger, Zierhut, Stenzl, Windirsch, Budig, Scharnagl, dr. W. Feierfeil, Bobek, dr. Luschka, Rustler, Böhr, Schälzky, dr. Lodgman.
IV/5338 (překlad).
Interpelace
poslanců R. Heegera, H. Jokla, dra V. Haase a druhů
ministrovi spravedlnosti
o zabavení článku, jenž byl uveřejněn v čísle 111 periodického časopisu "Volkspresse" vycházejícího v Opavě.
Opavské státní zastupitelství zabavilo tento článek uveřejněný v čísle 111 periodického časopisu "Volkspresse":
Zvláštní soudní praxe.
Pan rada vrchního zemského soudu dr. Alscher, jenž projednává také nájemní věci, osvojil si praxi, které laik nemůže pochopiti. Máme zákon na ochranu nájemníků, jenž má chrániti nájemníky před libovůlí domácího pána, jak vysvitá již z nadpisu zákona. Při trvajícím nedostatku bytů jest tento zákon nutný, jelikož by jinak byly dveře dokořán otevřeny bytové lichvě. Ovšem tento zákon musí vytýčiti také povinnosti nájemníků, právě jako určil meze domácímu pánu. Dojde-li přes to ke sporům, rozhoduje o výpovědi soud. Podle našeho ponětí má býti soudce nestranný a nemůže-li jím býti, pak aspoň při nejmenším důsledný. Známe několik případů, v nichž výše uvedený pán rozhodoval jako soudce. Z těchto případů lze sotva vyvozovati, že by nestrannost nebo důslednost byly vůdčí pohnutkou při rozhodování. Firma, která má několik obytných domů pro své dělníky, vpašuje do domácího řádu ustanovení, že nájemníci jsou povinni v zimě čistiti chodníky a z opatrnosti dá domácí řád s tímto ustanovením nájemníkům podepsati. Když se nájemník zdráhá čistiti chodník, dostane soudní výpověď, poněvadž se dopustil "hrubého" porušení domácího řádu. Tentýž soudce na návrh domácího pána dal výpověď z bytu starci, poněvadž mu byl poskytnut náhradní byt v Branticích. 74 letý stařec se tedy musí vystěhovati z bytu, ležícího blízko jeho pracovního místa a žádá se od něho, aby denně chodil dvě hodiny do práce z Brantic do města. V třetím případě byl tentýž soudce náhle jiného mínění. Živnostenský inspektor vytkl živnostníku, že nemá pro své učně vhodné ložnice a úřad mu nařídil, aby se postaral o přiměřenou místnost. Dal výpověď nájemníkovi, který několikrát velice hrubě porušil domácí řád, avšak tentýž soudce ho odmítl, povzbuzen tímto soudním rozsudkem dopouštěl se tento nájemník pravidelně přestupků domácího řádu, takže dostal znovu výpověď. Při druhém líčení soudce sice uznal, že se tento nájemník provinil proti domácímu řádu, nepovažoval to však za "hrubé" provinění a proto žalobu zamítl. Dlužno ještě poznamenati, že tento domácí pán oznámil soudu, že se postaral o náhradní byt v Kostelci, jenž jest rovnocenný a do něhož se nájemník může ihned nastěhovati. Sám nájemník uznal tento byt za pěkný, považoval jej však za vzdálený a proto se jej zdráhal přijmouti. Soudce uznal nikoliv sice v rozsudku, ale při veřejném přelíčení, že tento byt jest skutečně příliš daleko od města. Vyžaduje-li tento soudce od 74letého starce, aby denně chodil do práce z Brantic do Krnova, pak by důsledně měl také uznati, že cesta z Kostelce do Krnova, jež není ani z polovice tak dlouhá, není příliš daleká pro 20leté děvče. Mimo to ještě, což také soudce uznal, byl skutečně domácí řád porušen. Sotva si dáme namluviti, že tyto rozsudky vyplývají z čistě soudcovské nestrannosti, neboť vyhoditi jednoho nájemníka z bytu, protože porušil domácí řád, ač pro něho není náhradního bytu, vzíti starci byt, poněvadž mu byl poskytnut náhradní byt a třetího nájemníka, přes to, že porušil domácí řád a že mu byl přikázán náhradní byt, přece v bytě ponechati, rozhodně o tom nesvědčí. Snad má tento dvojí loket politické příčiny? Nechceme toho tvrditi, avšak podezření jest nasnadě, neboť v jednom případě byla domácím pánem křesťansko-sociální městská veličina, v druhém řízný německý národovec, a ve třetím sociální demokrat. Jsme veskrze přáteli ochrany nájemníků a nejvíce jsme o ni pracovali. jsme proti tomu, aby výpovědi byly provokovány a aby soudy vyhovovaly takovým výpovědím pod záminkou, že "domácí řád byl hrubě porušen." Žádáme však také, aby sporný předmět byl nestranně projednán a v jednom případě nemůže býti právem to, co bylo v druhém případě neprávem, nemá-li soudcovskou autoritu vzíti čert a nemá-li obyvatelstvo ztratiti důvěru v nestrannost našich soudů.
Případy uvedené v tomto článku vešly již dávno v moc práva, takže v tomto případě jde o kritiku soudcovské praxe, jež nikde není zakázána. Zabavení budí tedy dojem, že v tomto případě jde pouze o laskavost prokázanou státním zástupcem soudci, jmenovanému v článku, že totiž rozhodně mělo býti zamezeno, aby se veřejnost nedověděla o tomto dvojím rozhodování.
Tážeme se pana ministra spravedlnosti, je-li ochoten uděliti opavskému státnímu zastupitelství vhodné poučení, že kritika rozsudku, jenž vešel v moc práva, jest dovolena každému státnímu občanu a tisku.
V Praze dne 18. září 1925.
Heeger, Jokl, dr. Haas,
Blatny, Beutel, R. Fischer, Häusler, Kaufmann, Leibl, Roscher, Schuster, Taub, Schäfer, Pohl, Kirpal, Löwa, John, Deutsch, Hoffmann, Hillebrand, Hackenberg, Dietl, dr. Czech.
V/5338 (překlad).
Interpelace
poslance dra Lodgmana a druhů
ministrovi vnitra
o zabavení časopisu "Sudetendeutsche Tageszeitung" ze dne 9. září 1925.
Časopis "Sudetendeutsche Tageszeitung"uveřejnil, jako jiné časopisy, zprávu přednesenou na župním sjezdu strany v Šumperku dne 6. září 1925. Tato zpráva prošla v rozličných časopisech bez závady, v časopise "Sudetendeutsche Tageszeitung" byla však zabavena tato místa:
"Teprve když se proti fysické moci státu postaví revoluční národní idey, vzejdou ranní červánky svobody."
"Holdovací projevy se nejméně hodí, aby roznítily národně revolučního ducha a objasnily Čechům, že se menšinové národy nepodrobí a zástupce lidu líbající ruce, jež nad nimi mávají bičem, nechť zahanbí onen jihotyrolský německý chlapec, jenž se vytrvale zdráhal políbiti italský prapor. On, desetiletý hoch, nikoliv však oni, ztělesňuje ducha, jímž se uzdravíme."
Tážeme se pana ministra vnitra, ví-li o tom a schvaluje tuto předbřeznovou praxi děčínské okresní politické správy?
V Praze dne 18. září 1925.
Dr. Lodgman,
dr. Radda, dr. Schollich, Füssy, inž. Jung, Zierhut, Schälzky, Szentiványi, Windirsch, Simm, Patzel, Palkovich, dr. Keibl, inž. Kallina, dr. Lehnert, Kraus, dr. Brunar, Matzner, dr. Korláth, dr. E. Feierfeil, dr. Lelley, J. Mayer, Wenzel, Kurťak, dr. Jabloniczky.
VI/5338 (překlad).
Interpellácia
poslanca Borovszkyho a súdruhov
ministrovi školstva a národnej osvety
o krivde pôsobenej školám v Košiciach.
Pane minister!
Pred vojnou bolo v Košiciach 45.000 obyvateľov. Po dobu vojny a od doby prevratu stúpal počet obyvateľstva prekotne, tak že dnes počíta mesto už 65.000 obyvateľov. Vzrastom počtu obyvateľstva prirodzene pribýval aj počet školou povinných, avšak vláda súčasne nerozmnožovala počet školských budov, ba jednotlivé školské budovy odňala ich pôvodnému účelu, ako na pr. naukobeh notárov a ústav učiteľský. Nepostačila-li tedy mestu so 45.000 obyvateľmi pri jednojazyčnom vyučovaní školské budovy k riadenmu vyučovaniu, lzä si predstaviť dnes pri 65.000 pbyvateľoch, do akej miery nevyhovujú školou povinnej mládeži školské budovy.
Budúcnosť štátu závisí od toho, ako sa mládež zdravotne a duševne vychováva. Nuž ale tam, kde je do jednej triedy namačkané 60 - 70 detí, kde keď jedna trieda skončí vyučovanie, pokračuje sa v stejnej sieni vo vyučovaní triedy inej, tam nemôže byť reči o zdravej výchove, ale nelzä hovoriť ani o tom, či budú intelektuálne dobre vychovaní žiaci, kde sa má učiteľ rešp. profesor zabývať na raz 60 - 70 žiakmi.
O preplnenosti košických škôl presvedčil som sa osobne a uvádzam to na vedomie pána ministra týmto:
Slovenská občanská chlapčenská škola na ceste Rákociho so 600 žiakmi umiestená je v 10 učebných sieňach, kdežto v druhej časti tej istej budovy je umistené slovenské dievčenské reformné gymnázium so sotva 200 žiakyňami taktiež v 10 učebných sieňach. Oproti tomu slovenská občianska škola dievčenská v ulici Hunyadiho umistená je v maďarskej elementárnej škole a sice so 600 žiakyňami v 8 učebných sieňach, a táto škola pri tom, že je preplnená, nemá ani kresliarne ani telocvične, ba nemá ani profesorskej sborovne, takže riediteľňa je zároveň profesorskou sborovňou a chce-li niektorý rodič dohovoriť sa o svojom dieťati s riaditeľkou, vtedy buďto riaditeľka musí s rodičom vyjsť na chodbu, alebo musí profesorov poslať u riaditeľne na chodbu. Preplnené sú aj všetky ľudové školy, avšak preplnené sú aj slovenské triedy reálného gymnázia, taktiež vyššia priemyselná škola, kde sa vyučuje teraz vo dvoch jazykoch. Táto preplnenosť nenastala len v dôsledku vzrastu obyvateľstva, ale i z odnárodňovacej politiky, ktorá nepriek školskému zákonu namačkáva do košických škôl aj detí vzdialenejších okolí, čím sú košické deti pozbavené možnosti účastnými byť riadneho vyučovania vo svojom vlastnom meste. Methoda táto má slúžiť aj tomu potuteľnému účelu, aby tým umele bol snižovaný počet maďarských školou povinných a zvyšovaný bol zároveň počet slovenských.
Vládnu-li takéto pomery vo školách slovenských, možno si predstaviť, že vi školách maďarských sú ešte nesnesiteľnejšie. Že aké pomery sú vo školách maďarských, nech demonštrujú údaje tieto:
V ľudovej škole maďarskej v ulici Hunyadiho je do 8 učebných siení namačkané 800 žiakov, ktorých väčšina nemôže sa účastniť vyučovania dopoludňajšieho, a preto musí byť vyučovaná odpoludnia, následkom čoho dostanú sa žiaci do nezdravého zkazeného vzduchu, lebo veď po dopolodňajšom vyučovaní málo času zbýva k vyvetraniu miestností. Nemusí byť k tomu niekto ani lekárom ani pedagogom, aby mohol zistiť, do akej miery je tým preplnením zdravie žiakov ohrožované a jaký vliv to má na intelektuálny vývin žiactva. V tej istej budove je umistená maďarská občanská škola, a to 80 žiakov vo dvoch triedach, ktorí nemajú kresliarne, ani telocvične, ba ktorí nemajú ani dostatok učiteľských síl,, lebo veď v obidvoch triedach vyučujú traja profesori, z ktorých jeden ešte k tomu koná úkoly riaditeľa. Maďarské reálné gymnázium mimo toho, že je umistené v preplnenej špinavej budove vzozrenia kriminála, nemá ani telocvične, ani kreslirne, ani fyzikálného kabinetu a tedy v týchto predmetoch môže sa diať vyučovanie len vtedy, postúpi-li z láskavosti tieto učebné siene súsedná slovenská škola. Avšak nie je vyhovené ani kulturným potrebám školy, lebo knihovnu pre mládež, ktorú by mohla prevziať po zrušenej starej reálke, nemôže prevziať pre nedostatok knižných skríň.
O poukázanie nákladu (1600 Kčä na skrine obrátili sa na pána ministra, dostali však odpoveď, že ročný preliminár je už vyčerpaný.
Výsledkom príkazu košických školných vrchností, vydaného oproti nariadenia ministerského, že pri zápise musia si rodičia opatriť tak zv. "dotazník", bolo, že dnes viac ako 300 školou povinných detí nie je na školách zapísané. Keďže zadováženie "dotazníkov" znamená pre proletárskych rodičov hmotnú ztratu, lebi tieto lzä si opatriť len vo dne a tedy so ztratou mzdy, tedy ani sa o to nestarali. Za denšných hospodárskych krisí nemôže si ani jediný robotník dovoliť luxus, aby jeho beztak ztenčený zárobok bol ešte okyptený a radšej nechá dieťa bez školy, než aby za cenu ztraty mzdy behali za "dotazníkmi".
Vystaly z detí školou povinných i také, ktoré neboly školskými vrchnosťmi prijaté preto, lebo ich rodičia nemali v poriadku svoju štátnu príslušnosť, alebo sa ešte o nej pojednáva, a mnoho detí nebolo prijaté preto, lebo školy sú preplnené.
Keďže zákony naše predpisujú, že deti obyvatľstva, bydliaceho v území Československej republiky sú školou povinné do 14. roku svojho veju, pýtame sa pána ministra, či viete o týchto pomeroch, ktoré sú hanbou pre každú kultúru a či ste ochotní ich ihneď sanovať?
1. Či ste ochotní ihneď uložiť školskej vrchnosti v Košiciach, aby bez ohľadu na čokoľviek prijala všetky školou povinné deti zo školy vystalé?
2. Či ste ochotní pojať do orzpočtu na r. 1926 stavbu nových škôl v Košicach a rozšírenie škôl starých, ktoré však už počiatkom školského roku 1926/27 majú byť k dišposícii účelom vyučovacím?
3. Či ste ochotní vystrojiť maďarské reálné gymnázium nutným zariadením a vytvoriť z neho ústav samostatný, a konečne či ste ochotní uvolniť školské budovy zabrané k účelom iným a prenechať ich pôvodnému určeniu?
V Prahe dňa 18. septembra 1925.
Borovszky,
dr. Holitscher, Taub, Schuster, Schweichhart, Löwa, Roscher, dr. Haas, Heeger, Leibl, Grünzner, Hackenberg, Dietl, dr. Czech, Häusler, Schäfer, Uhl, Kirpal, Blatny, Pohl, R. Fischer, Deutsch, Hoffmann.
VII/5338 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
ministru národní obrany
o neštěstí, které se přihodilo při cvičení v dělostřelecké střelbě na ostro v Čermné.
Při dělostřeleckém cvičení ve střelbě na ostro v obci Čermná u Vítkova (ve Slezsku) přihodilo se dne 16. září t. r. těžké neštěstí, jemuž, bohužel, padl za oběť lidský život. Dělostřelecký pluk, který v Čermné konal v posledních dnech cvičení ve střelbě na ostro, toho dne, kolem 7 hodiny ranní skončil cvičení. Kolem 9. hodiny dopoledne šel 15letý Raimund, syn velkostatkáře Waltera, na pole svého otce, jehož použilo vojsko jako cvičiště, rozhazovati hnůj. Tu vybuchla jedna zalétlá střela, která mladého Waltera těžce zranila. Byl rychle dopraven do nemocnice ve Vítkově, avšak již dopoledne podlehl svým těžkým zraněním.
Obyvatelstva celého okresu zmocnilo se právem nesmírné vzrušení pro lehkomyslný postup správy střelnice, které jedině jest přičísti vinu na velice politování hodném neštěstí. Jest to neslýchané, že řízení střelby na ostro neprovedlo přesnou kontrolu zalétlých střel a nepostaralo se, aby nemohly způsobiti škody. Pro takovýto nepořádek není omluvy, zvláště uvážíme-li, že takovouto zločinnou lehkomyslností mohou býti ohroženy lidské životy nebo jako se stalo v tomto případě, zničeny. Bolest a roztrpčení těžce postižených rodičů, kteří ve svém synovi ztratili naději na stará kolena, vyžaduje, aby vinníci byli bez milosti potrestáni.
Podepsaní se tedy táží pana ministra národní obrany:
1.) Víte o tomto případu? Jste ochoten co nejrychleji a co nejpřísněji jej vyšetřiti, vinníky zjistiti a potrestati?
2.) Jak zamýšlíte nešťastným rodičům, kteří byli oloupeni o vše své, dáti útěchu a zadostiučinění?
3.) Jste ochoten působiti, aby cvičiště pro střelbu na ostro byla přeložena do krajin, kudy lidé nechodí a jichž nezdělávají, aby již takovéto politování hodné případy nebyli nikdy možné?
V Praze dne 17. září 1925.
Dr. Schollich,
dr. Lodgman, Kraus, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, dr. Keibl, dr. Brunar, Matzner, inž. Jung, dr. Radda, dr. Hanreich, Schälzky, Simm, Patzel, inž. Kallina, dr. Jabloniczky, Palkovich, dr. Lelley, Zierhut, dr. Korláth, Szantiványi, Kurťak, Schubert, Füssy, J. Mayer, dr. Körmendy-Ékes.