Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Překlad.

5318.

Návrh

poslanců Hellera, Křepka a druhů,

aby byl vydán honební zákon pro Čechy, Moravu a Slezsko s Hlučínskem, Vitorazskem a Valčickem.

Podepsaní navrhují:

Poslanecká sněmovno račiž se usnésti:

Honební zákon

pro Čechy, Moravu a Slezsko s Hlučínskem, Vitorazskem a Valčickem

ze dne ..............................

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1.

Honební právo zakládá se na vlastnictví pozemku. Jak se ho má užívati, ustanovuje se tímto zákonem.

§ 2.

Honební právo samostatně vykonávati přísluší toliko držiteli pozemků dokonale a trvale ohrazených zdmi nebo ploty.

Za dokonalé ohrazení jest pokládati, jestliže srstnatá zvěř nemůže na ohrazený pozemek ani vskočiti ani do něho přejíti.

O tom, je-li ohrazení dokonalé a trvalé, rozhodne okresní správní komise jako honební úřad I. stolice vykonavši šetření na místě samém.

Na hřbitovech a pohřebištích honební právo odpočívá vůbec.

§ 3.

Ve všech jiných případech jsou veškeří držitelé pozemků některé katastrální obce honebním společenstvem.

Pozemky ležící v katastru obce vyjma plochy spadající pod § 2 jsou honitbou.

Se svolením honebního úřadu I. stolice lze sousední honitby dobrovolně spojiti, je-li to ve prospěch honby.

§ 4.

Společenstvo honební provozuje honební právo buď samo pod vedením znalce nebo je pronajme v soutěži nebo z volné ruky.

Má-li honitba aspoň 1500 ha, může honební úřad I. stolice povoliti, aby se pronajal po částech.

§ 5.

Každé společenstvo honební vykonává honební právo, které mu přísluší, výborem zvoleným ze sebe. Výbor se skládá z 5 až 9 členů a 3 - 6 náhradníků. Volí se na 6 let a z něho volí se předseda a účetní.

Nově zvolený honební výbor podá do 8 dnů zprávu o výsledku voleb honebnímu úřadu I. stolice.

§ 6.

Volbu řídí starosta katastrální obce, v případech podle §u 3, odst. 3. člen honebního úřad I. stolice se starosty příslušných katastrálních obcí; k jejímu provedení je třeba:

a) aby k ní byli obeslání se lhůtou 14 denní způsobem v místě obvyklým všichni členové honebního družstva, oprávnění k honbě,

b) aby se volby zúčastnil aspoň polovice všech hlasů oprávněných k volbě a to buď osobně nebo plnou mocí.

§ 7.

Pasivní a aktivní volební právo mají ti členové honebního společenstva, kteří v dotčených katastrálních obcích hospodaří a bydlí a podle ustanovení zákona ze dne 31. ledna 1919, č. 75 Sb. z. a n. § 3 nejsou vyloučeni z volebního práva do obcí.

§ 8.

Nesešlo-li by se při schůzi svolané podle §u 6 tolik hlasů, kolik je jich třeba k platnému usnesení, buďtež členové znovu obesláni s další lhůtou osmidenní a ti, kdo přijdou do této volební schůze, činí platná unesení nehledíc k tomu, co nařízeno v odst. b) §u 6.

§ 9.

Hlasy se počítají tak, že na pozemek do 5 ha, oprávněný k volbě podle §u 7, připadá 1 hlas, na pozemek od 5 ha do 10 ha 2 hlasy atd., na každých dalších 5 ha vždy o hlas více.

Od pozemků ležících v okrsku honebního společenstva odečtou se stavební pozemky (zastavěné pozemky, dvory) a plochy spadající pod § 2. Zbývající část jest výměra pozemku oprávněná k volbě. Jednotlivý držitel pozemku nesmí míti více než čtvrtinu všech hlasů společenstva.

Volba jest tajná a koná se absolutní většinou hlasů hlasovacími lístky.

§ 10.

Zastupovati honební společenstvo navenek přísluší honebnímu výboru, který také v mezích zákona provádí jeho usnesení.

§ 11.

Honební výbor může honební právo, náležející honebnímu společenstvu dáti vykonávati ve vlastní správě znalcem jen tehdy, když se pro to rozhodnou nejméně tři pětiny všech hlasů platných podle §u 9.

§ 12.

Za znalce jest pokládati toho, kdo u honebního úřadu I. stolice v přítomností zkoušeného odborníka v myslivosti vykonal zkoušku z nauky o myslivosti a z honebního zákona s dobrým prospěchem.

Zkoušku lze konati buď pro okrsek vysoké honby a nízké honby nebo jedině pro okrsek nízké honby.

Honební úřad I. stolice rozhodne, je-li honitbu pokládati za okrsek vysoké honby nebo nízké, nebo jen za okrsek nízké honby a podle toho potvrdí volbu znalcovu.

Honební úřad I. stolice jest povinen svrchu zmíněnou zkoušku vykonati na žádost kandidátů.

§ 13.

Nesejde-li se kvalifikovaná většina tří pětin všech hlasů platných podle §u 9, zmíněná v §u 11, honební výbor musí honební právo, náležející honebnímu společenstvu pronajati v soutěži. Jak s bude honební právo vykonávati, oznámí honební výbor honebnímu úřadu I. stolice do 8 dnů.

§ 14.

Honební výbor jest povinen pronajati honitbu nejméně 6 měsíců dříve než dojde poslední rok nájmu.

Zanikne-li pronájem lovu během honebního roku smrtí pachtýřovou nebo jinými okolnostmi, odstřel zvěře pro zbývající část honebního roku upraví honební úřad I. stolice.

§ 15.

Za nájemce honitby jest připustiti zpravidla jen jednu fysickou osobu, která vykonala znaleckou zkoušku s dobrým prospěchem, a u níž není některá z příčin jmenovaných v § 27, pro kterou by se jí mohl honební lístek odepříti.

Tato osoba musí moci předložiti zbrojní pas.

Uchází-li se o pronájem honitby člen honebního výboru, vystoupí z výboru a na jeho místo nastoupí náhradník.

§ 16.

Honební právo budiž zpravidla pronajímáno na 12 let, nejméně však na 6 let. Honební rok počíná se dnem 1. ledna a končí dnem 31. prosince posledního roku nájmu.

Měla-li by se honitba pronajmouti na dobu delší než 12 let, jest k tomu potřebí schválení honebního úřadu I. stolice.

§ 17.

Každý kdo chce hon najmouti, musí napřed složiti částku uvedenou v nabídce, rovnající se jednoročnímu nájmu a to hotově nebo v cenných papírech, požívajících sirotčí jistoty. Bude-li jeho nabídka přijata, honební výbor odevzdá tuto částku jako jistotu honebnímu úřadu I. stolice do úschovy.

§ 18.

Nájemce honitby počátkem každého honebního roku zaplatí u honebního výboru roční nájemné předem.

§ 19.

Tři měsíce potom, když vyprší smlouva o nájem, vydána budiž nájemci jistota, kterou složil, ač-li na ni neváznou nějaké náhrady, pokuty nebo úroky z prodlení.

§ 20.

Roční čistý užitek nebo nájemné z honitby náležející honebnímu společenstvu, rozdělí se jednotlivým držitelům pozemků podle velikosti jejich pozemků.

Stavební pozemky a plochy uvedené v §u 2 odečtou se před vypočtením rozdělovacího klíče od celkové výměry pozemků, poněvadž tyto pozemky nemají účasti na čistém užitku nebo nájemném.

§ 21.

Přihlížeti k tomu, aby ustanovení, obsažená v §§ 2 - 20 byla prováděna podle zákona, přísluší honebnímu úřadu I. stolice.

§ 22.

Honitbu jest oprávněn vykonávati:

1. Pán honitby, to jest držitel pozemku, jenž má právo samostatně vykonávati honitbu (§ 2).

2. Honební výbor pod vedením znalcovým (§ 11).

3. Nájemce honitby (§ 13).

4. Osoby myslivecké zaměstnané u vpředu uvedených osob, vzaté do přísahy.

5. Host pozvaný na honbu.

§ 23.

Za hosta při honbě se pokládá ten, kdo má honební lístek a provozuje honitbu ve společnosti pána honitby, znalců nebo nájemce honitby v jeho honitbě. Chce-li host provozovati honitbu sám, musí míti písemné povolení příslušného pána honitby, znalců nebo nájemce honitby, v němž jest přesně zapsána honitba a honební rok a míti je při sobě.

§ 24.

Kdo chce honitbu vykonávati osobně, musí si opatřiti honební lístek a když provozuje honitbu, vždy jej míti při sobě.

Osoby myslivecké, vzaté do přísahy, dostanou místo honebního lístku honební certifikáty. Tyto platí jen po dobu jednotlivé služební doby a nepodléhají poplatkům.

Osoby určené k ochraně myslivosti může ustanoviti majetník honitby jen smluvně. Osoby, které se ucházejí o takovéto místo musí míti odbornou kvalifikaci znalce (§ 12) a býti zachovalé.

Do přísahy béře je politická správa prvé instance, požádá-li o to osoba oprávněná k honbě na základě služební smlouvy, odborné kvalifikace a vysvědčení zachovalosti a o vykonané přísaze vydá potvrzení. Honební úřad I. stolice může vydati honební certifikát teprve, předloží-li se mu potvrzení o vykonané přísaze.

Okresní politická správa vede v patrnosti osoby myslivecké které byly vzaty do přísahy a každá změna nebo zrušení služebního poměru budiž jí ohlášena do 8 dnů.

Zruší-li se služební smlouva, budiž honební certifikát odebrán a odevzdán honebnímu úřadu I. stolice, který vrátí potvrzení o přísaze vykonané u okresní politické správy

§ 25.

Honební lístky a honební certifikáty vydává příslušný honební úřad prvé stolice pravidelného místa pobytu a to na jméno a s platností jen pro jednu osobu.

§ 26.

Honební lístek platí v oboru platnosti tohoto zákona vždy na jeden rok.

Za vydání honebního lístku buďtež placeny poplatky podle této stupnice:

§ 27.

Vydání honebního lístku budiž odepřeno:

1. Tomu, kdo nemá zbrojního pasu.

2. Nezletilým, leč by za ně žádal otec nebo poručník, kteří musí býti členy honebního společenstva. Pro nezletilé žáky lesnické školy může žádati ředitelství ústavu, pro nezletilé lesní učně a mládence jejich páni nebo správcové revíru, je-li ředitelství ústavu, pán nebo správce revíru oprávněn provozovati honitbu podle §u 22, sub 1, 2 nebo 3.

3. Osobám duševně chorým a opilcům ze zvyku.

4. Chudým, kteří jakýmkoliv způsobem používají veřejné dobročinnosti.

5. Dělníkům pracujícím za denní mzdu.

6. Na dobu 10 let od odpykání trestu tomu, kdo byl uznán vinným nějakým zločinem proti bezpečnosti osoby nebo majetku; na dobu 5 let od odpykání trestu tomu, kdo byl uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života neopatrným zacházením se střelnou zbraní, přečinem nebo přestupkem krádeže, účastenství na krádeži, zpronevěření nebo podvodu; na dobu tří let tomu, kdo byl potrestán pro zneužití honebního lístku.

§ 28.

Honební certifikáty není dovoleno vydávati přísežným osobám mysliveckým, ustanoveným ve službě, v případech jmenovaných v §u 27, sub 3.

§ 29.

Honební certifikát nebo honební lístek budiž majetníkovi odňat, aniž se mu za něj vrátí poplatek, vzejde-li nebo vyjde-li při něm později najevo nějaká příčina, pro kterou se mu mohlo vydání odepříti.

Proti odepření honebního lístku nebo honebního certifikátu nebo proti nařízení, aby byl odňat, lze podati do 14 dnů odvolání u honebního úřadu I. stolice k zemskému správnímu výboru jako honebnímu úřadu II. stolice.

§ 30.

Honebnou zvěř jest všeobecně šetřiti a hájiti od 1. ledna do 31. července; v této době jest zakázáno zvěř loviti, usmrcovati ji a chytati a rovněž sbírati vejce ptáků, kteří se mají šetřiti.

Tato zápověd se však nevztahuje na obory, v nichž se chová zvěř vysoká a černá.

V čas šetření a hájení zvěře lze však stříleti:

a) všelikou zvěř škodnou, ač nepožívá-li ochrany zákona,

b) od 1. března do konce května sluky lesní a kohouty tetřeví, tetřívků a jeřábků,

c) od 1. července do 31. prosince divoké husy a kachny,

d) od 31. května do 31. prosince srnce a jeleny ve volné přírodě.

Zpravidla mají býti chráněny samice a jen výjimkou mají býti odstřelovány starší srnky a samice vysoké zvěře (jalové) od 1. do 30. listopadu.

§ 31.

Pokud není úroda s pole sklizena, není dovoleno bez svolení vlastníka úrody na polích ani honiti, ani psů honících na ně pouštěti, vyjma louky a pole osázená brambory, zelím a řepou.

§ 32.

Od 14. dne, kdy nastane čas hájení zvěře a po všechen tento čas není dovoleno prodávati zvěř, která se má šetřiti ani vajec její; jinak to bude zabaveno ve prospěch místního chudinského fondu.

§ 33.

Po čas ustanovený k honbě, má se každý zvěřinář vykázati dodávacím lístkem na prodávanou zvěř a v místech uzavřených pro předměty z nichž se platí potravní daň, odevzdati jej na potvrzení při placení této daně.

Tento lístek vydá pán honitby, honební výbor, nájemce honitby nebo z jejich rozkazu přísežná osoba myslivecká a budiž na něm vyznačena honitba, počet a druh zvěře a datum, kdy byl vydán.

Donesl-li by někdo zvěř bez dodacího lístku, veřejní dohlížecí činitelé zabaví mu ji ve prospěch místního chudinského fondu a případ oznámí.

§ 34.

Zakazuje se chytati zvěř do ok a do pastí. Zvěř škodnou lze však chytati do pastí i do želez.

§ 35.

Divoké kance (černou zvěř) lze chovati jen v uzavřených oborách, dobře opatřených, aby z nich nemohli vyběhnouti. Postihl-li by někdo černou zvěř vně obory, může ji kdykoliv, právě tak jako dravou zvěř, pokud je toho třeba na obranu osoby nebo majetku, usmrtiti. Zvíře usmrcené ve volné přírodě náleží vlastníku honitby.

§ 36.

Postřelenou zvěř lze stíhati na cizí pozemky jen tehdy, svolí-li k tomu vlastník dotčené honitby.

§ 37.

Každý má právo zvěř od svých pozemků zapuzovati klapačkami, hastroši a ploty k tomu účelu zřízenými a z vinic a zahrad ji plašiti výstřely.

§ 38.

Vlastníci psů jsou povinni starati se, aby nehonili v cizí honitbě.

Byla-li v některé honitbě ve vzdálenosti přes 200 m od nejbližšího domu postižena kočka, nebo byl-li v téže vzdálenosti postižen honicí pes bez dozoru, může je pán honitby usmrtiti nebo dáti usmrtiti.

§ 39.

Četnictvo, státní a obecní bezpečnostní činitelé a přísežní myslivci a lesníci ustanovení, aby dohlíželi k honitbě, jsou povinni přímo k tomu dozírati, aby ustanovení tohoto zákona byla zachovávána a podati oznámení, byla-li přestoupena.

§ 40.

Peněžitou pokutou od 20 do 200 Kč a kdyby se to opakovalo, 500 Kč se trestá:

1. Kdo by nešetřil zápovědi v tomto zákoně (§§ 31 - 35),

2. kdo by zneužil honebního lístku, opatřiv sobě lístek cizí a použiv ho, nebo kdo by svůj lístek postoupil k provozování honby někomu jinému,

3. kdo by, nemaje platného lístku nebo certifikátu provozoval osobně honbu nebo ji dal provozovati hostem, který by neměl platného honebního lístku.

4. kdo by, nemaje povolení pána honitby, chodil po jeho honitbě mimo veřejné cesty se zbraní způsobilou k honbě.

Tyto tresty se ukládají bez zřetele k trestnosti činu podle jiných zákonů. Kdyby nebylo lze pokut dobýti, buďtež přeměněny v trest vězení a to za každých 20 Kč jeden den vězení.

Ukládati tyto pokuty přísluší politickému úřadu I. stolice.

Pokuty připadají chudinskému fondu obce, na jejímž území byl trestný čin spáchán.

§ 41.

Trest uložený na přestoupení předpisů honební policie promlčuje se ve 3 měsících od toho dne kdy byl přestupek spáchán, když pachatel od té doby nebyl pohnán k odpovědnosti.

§ 42.

Držitelé pozemků a pachtýři pozemků sloužících k zemědělství, mají právo na náhradu škody způsobené honbou a zvěří.

Sady a školky musí však držitel náležitě chrániti (trvalý nátěr vápnem nebo jílem, hustý obvaz, plot a pod.).

Byly-li okousány koruny stromů, jest to považovati za vis major. Za škody způsobené honbou a zvěří ručí podle různých poměrů 1. pán honitby (§ 2), 2. honební společenstvo (§ 11) nebo 3. nájemce honitby.

§ 43.

Nedojde-li k dohodě po dobrém, rozhodne rozhodčí soud, skládající se ze dvou zástupců sporných stran a předsedy, jímž jest obecní starosta nebo jeho náměstek.

Rozhodčí soud má nejprve hleděti, aby, pokud možno, učinil narovnání, než vydá výrok.

Proti konečnému výroku rozhodčího soudu není odvolání.

§ 44.

Nájemné smlouvy uzavřené před účinností tohoto zákona, mohou býti vypověděny, aby byly uzavřeny podle tohoto zákona nebo nově. Nebudou-li vypověděny, trvá smlouva dále souhlasí-li s tím honební úřad prvé stolice, dokud nevyprší, avšak, pokud možno budiž přihlíženo k ustanovením tohoto zákona.

§ 45.

Tímto zákonem se ruší dosavadní zákony a nařízení pro Čechy, Moravu a Slezsko s územími Hlučínským, Vitorazským a Valčickým, upravující honební právo a jeho výkon.

§ 46.

Tento honební zákon nabývá účinnosti 30. dne po vyhlášení ve Sbírce zákonů a nařízení.

§ 47.

Provedením tohoto zákona se pověřují ministerstvo vnitra a ministerstvo zemědělství.

Důvodová zpráva a vysvětlivky.

Návrhem zákona, který podáváme, má se jednotně upraviti honba na tomto území. Dosud platí, jak v každé historické zemi tak také v připojeném území různé zákony a nařízení, upravující honební právo a jeho výkon, které, uvážíme-li, že země a oblasti po stránce hospodářské jsou téměř stejného složení a přihlédneme-li k změněným politickým poměrům a zjednodušení administrativy, nemají dalšího existenčního oprávnění.

Jednotného honebního zákona pro celé státní území i s Podkarpatskou Rusí, nelze vydati pro velice různé poměry po stránce zemědělské a honební.

Hlavní rys tohoto návrhu zákona záleží ve zrušení všech přednostních práv velkostatku a spojení vše pozemků uvnitř nesporných hranic katastrální obce v honební společenstvo. Pojem vlastní honby, trvající ještě z dob feudálního panství starého Rakouska s hospodářstvím enklávovým, jež s ním bylo spojeno, tento zdroj neustálých sporů musí zmizeti, aby se vyhovělo zásadě rovnoprávnosti všech státních občanů a aby se provádění zákona správními úřady zjednodušilo. Ostatně velkostatkáři se zajišťuje právě tak jako každému jinému držiteli pozemků honební právo v mezích společenstva, poněvadž, jak řečeno v §u 1, honební právo jest pokládati za výron vlastnictví pozemků.

K §u 2 dlužno poznamenati, že dokonalým a trvalým ohrazením revírů, obor, sadů, školek, ovocnářských a zelinářských zahrad zůstávají nedotčeny zájmy jiných držitelů pozemků a veškerenstva, proto držiteli těchto pozemků přísluší neomezené honební právo nebo snad o honebním právu vůbec ani nelze mluviti.

Přešla-li náhodou zvěř do ohrazeného pohřebiště (hřbitova), má ji příslušný dozorčí činitel vyplašiti.

§ 3, v nějž jest vložena hlavní zásada tohoto návrhu zákona, uznává každou katastrální obec za honitbu, avšak, jak ustanoveno v odst. 3, chráněny zůstávají zájmy honebního hospodářství, které by snad byly ohroženy tím, že by honitba byla malá. Honitby s vysokou zvěří lze udržeti jen tímto způsobem. Honebnímu úřadu I. stolice přísluší podporovati spojení honiteb k tomuto účelu.

K §u 4. Podle tohoto paragrafu lze vykonávati honební právo dvojím způsobem. Výkon ve vlastní správě pod vedením znalce má působiti výchovně po stránce národohospodářské neboť správa podle loveckých pravidel, pamatuje-li se při ní na zemědělské zájmy, užitek zvýší.

Jinak lze honební právo pronajmouti také v soutěži. Od pronájmu v dražbě budiž upuštěno, poněvadž ti, kdo mají více peněz, využívají toho k vyhánění nájemného nad jeho skutečnou cenu, což neprospívá ani honbě ani mravnosti.

V §u 5 se jedná o volbě předsedy a účetního, poněvadž, jsou-li zvoleni dva lidé k vedení agendy, jest možný lepší dozor nad úřadováním.

§ 6. Volí-li se výbor honebního společenstva, skládajícího se z několika katastrálních obcí budiž pamatováno, aby mandáty byly poměrně rozděleny mezi jednotlivé obce.

§ 7. Oprávněni k volbě jsou jen držitelé pozemků, kteří v katastrální obci hospodaří a bydlí. Toto právo se zakládá na zásadě usedlosti. Má-li někdo pozemky v několika obcích katastrálních, nemá několikeré volební právo, právě tak jako z tohoto několikanásobného držení nelze odvozovati několikerého volebního práva při volbách do obcí, žup a do Národního shromáždění. Právo na užitek přísluší však za pozemek v každé katastrální obci.

Výměnkáři, kteří mají ještě vlastní pozemky, bydlí však v budově nástupce hospodářství, jest pokládati za občany, kteří tam hospodaří a bydlí a za oprávněné k volbě.

§ 9. Stavební pozemky se odpočítávají proto, že nemají pro honbu významu. To, že se počet hlasů jednoho držitele pozemků omezuje na jednu čtvrtinu veškerých hlasů, má zabrániti, aby celek nebyl majorisován jednotlivcem.

§ 11. Pro toto usnesení ustanovuje se kvalifikovaná většina, aby se zdůraznil význam tohoto rozhodnutí a aby se zabránilo pochybnému výsledku hlasování.

§ 12. Honební právo ve vlastní správě lze provozovati jen pod vedením znalce, poněvadž honební zájmy musí býti chráněny za všech okolností.

Zkouška myslivecká má se v podstatě vztahovati na tyto věci: Znalost divoké zvěře a dravců a jejích zvyklostí, znalost stop a jiných znaků zvěře a dravců, znalost odborných názvů mysliveckých, jak se jednotlivá divoká zvěř a dravci chovají k zemědělství, ovládání střelných zbraní, pastí a želez, dovednost v používání loveckých psů, fretek a jiných zvířat, jichž se užívá k výkonu lovu a znalost honebního zákona.

Za vysokou honitbu nebo za oblast vysoké honitby jest považovati, lze-li ve volné přírodě loviti jeleny, losy nebo daňky, kamzíky nebo kozorožce.

Srnce, tetřevy a tetřívky a jeřábky, dále bažanty jest počítati do oblasti nízké honitby. Myslivecká zkouška jest rozdělena v oblasti pro vysokou honbu a nízkou honbu, poněvadž jen zcela nepatrnou část vyšších pohoří lze považovati za území vysoké honby, kdežto tento zákon převážně platí jen pro území nízké honby.

Tím se většině znalců umožní myslivecká zkouška, poněvadž nepotřebují znalosti vysoké honby. Jeden znalec může spravovati několik honiteb snadno přístupných a kontrolovatelných.

K §u 15. Že nájemce honitby musí rovněž také vykonati mysliveckou zkoušku, jest považovati přímo za výhodu tohoto zákona, neboť jest k tomu přece třeba mnohem více, aby člověk mohl býti po stránce honební řádným nájemcem, než míti pouze střelnou zbraň a potřebné peníze. Ze zkušeností, jichž jsme nabyli po válce, vidíme, že se musí používati tohoto kvalitativního obmezení a rovněž že jest možno vykonávati honitbu ve vlastní správě jen pod vedením znalce.

Člen honebního výboru nemůže býti také zároveň uchazečem o nájem, poněvadž jest nepřípustno, aby zadavatel a uchazeč byli jedna a táž osoba.

§ 16. Delší doba nájmu 12 let přináší výhodu větší trvanlivosti, jíž jest třeba v zájmu povznesení našeho stavu zvěře, poněvadž se tím zabrání častějšímu vystřílení honiteb. Většímu kolísání číselné hodnoty honitby (nájemného) lze čeliti příslušnou doložkou v pachtovní smlouvě (pohyblivým nájemným podle ceny zvěře prvého nájemního roku). Změna nájemného jest však přípustna teprve při odchylce přes 30%. Konečné rozhodnutí o skutečné výši odchylky přísluší honebnímu úřadu prvé stolice.

K §u 17, 18 a 19. Složení kauce a nájemného napřed jest nezbytně třeba, aby honitba zůstala zajištěna pro všechny případy.

K §u 22. Honební výbor vykonává honbu jen podle jména, poněvadž mu přísluší pouze dozorčí právo a rozdělení výtěžku honitby. Jednotliví členové honebního výboru mohou honbu osobně vykonávati jen jako hosté.

K §u 26. Aby pán honitby nebo nájemce honitby zaplatil vyšší poplatky, jest odůvodněno tím, že ve všech těchto případech jde o obchodnické využití oprávnění k honbě.

Že znalci honebního společenstva platí nižší poplatky, zakládá se na tom, že musí vykonávati větší práci bez možnosti obchodního zisku. Pro hosty, kteří mají pozemek anebo ho nemají, ustanoven jest jednotný poplatek, aby se umožnil výkon honby bez příliš velkých obětí i městskému střednímu stavu.

K §u 27. Honební lístky buďtež vydávány s potřebnou péčí; buďtež proto konána potřebná šetření.

K §u 31. Jak doba hájení, tak také počátek honebního roku překládá se z 1. února na 1. leden každého roku, poněvadž podle mysliveckých zásad leden, jako měsíc zpravidla v roce nejkrutější, musí býti věnován péči a nikoliv odstřelu hladovějící zvěře.

Honební úřad I. stolice může v dohodě s okresní politickou správou a příslušnými z zástupci zemědělské rady prodloužiti dobu hájení pro jednotlivý druh zvěře.

Sdružení pro ochranu zvěře, ustanovená již v mnoha krajích, nechť honební úřad I. stolice podporuje a dává podnět, aby se takováto sdružení zřizovala. Výchovné ceny těchto sdružení pro ochranu zvěře nelze podceňovati, neboť v širokých vrstvách obyvatelstva nepronikl dosud názor, že naše zvěř jest cennou součástkou našeho národního hospodářství. Jiným způsobem zákon ovšem nemůže vyhověti všem různým poměrům ve stavu zvěře v různých oblastech. Úpravu těchto poměrů dlužno tedy přenechati úřad prvé stolice spolu s místními činiteli, kteří jsou povinni starati se, aby se udržel stav zvěře odpovídající zemědělství.

Po stránce formální navrhujeme, aby tento návrh byl přikázán výboru zemědělskému.

V Praze dne 14. července 1925.

Heller, Křepek,

Böllmann, Sauer, inž. Jung, Knirsch, Zierhut, Platzer, Stenzl, Patzel, Simm, Wenzel, Schubert, Füssy, dr. Körmendy-Ékes, Szentiványi, dr. Lelley, Windirsch, J. Fischer, dr. Korláth, Palkovich, dr. Jabloniczky.