Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

5302.

Odpovědi:

I. min. vnitra na interp. posl. dna Lelleyho a druhů o poukazování požitků pensistům župy komárenské (tisk 4990/XII),

II. min. spravedlnosti na interp. posl. Tausika a soudr. o zabavení přílohy časopisu ťMatice SvobodyŤ. určené pro Slovensko (tisk 5177/VIII),

III. vlády na interp. posl. dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů o násilí spáchaném na německé soukromé škole v České Třebové (tisk 3579),

IV min. školstva a národnej osvety na interp. posl. Palkovicha a súdr. o odstránení protizákonných pomerov, zavládnuvších v štátnej ľudovej škole v Šale n. Váhom (tisk 5066/XV),

V. min. školství a národní osvěty na interp. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů že ministerstvo školství a národní osvěty přestal vydávati německé vydání svého Věstníku (tisk 5050/IV) a interpelaci poslanců Hoffmanna, Schäfera, Schillera a druhů v téže věci (tisk 5050/V),

VI. národní obrany na interpelaci posl. dra Brunara a druhů o jazykové praxi vojenských orgánů (tisk 4892/IV),

VII. vlády na interp. posl. Grünznera a druhů o stavovské a hospodářské organisaci četnictva (tisk 5116),

VIII. vlády na interpelaci posl. dra Luschky, dra W. Feierfeila, Schálzkyho a druhů, aby byly státním zaměstnancům vyplaceny remunerace povolené zákonem (tisk 5089/IV),

IX. min. obchodu, průmyslu a živností na interpelaci posl. Schäfera, Schustera, Johna a druhů, že se nerozepisují volby do hromad pomocnických u živnostenských společenstev (tisk 5133/II),

X. min. financí na interp. posl. Windirsche a druhů o neoprávněném započítávání exekučních poplatků v okrese libereckém (tisk 5133/III),

XI. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Knirsche, Simma a druhů o spisku pro mládež pojednávajícím o životě presidenta republiky a základech českého státu (tisk 5148/IV),

XII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Hellera a druhů o poměrech na trojtřídní obecné škole v Zubrnicích (tisk 5162/II),

XIII. vlády na interp. posl. dra Hanreicha a druhů, že při rozdělování půdy nebéře se zřetel k německým drobným pachtýřům (tisk 5215),

XIV. min. financí na interp. posl. Jokla, Heegera, dra Haase a druhů, že strážník finanční stráže zastřelil 16letého mladíka na hranicích u Škrochovic (tisk 5177/IV),

XV. min. věcí zahraničních na interp. posl. Knirsche, inž. Junga a druhů o nenávistném a vyzývavém chování českého tisku a českých spolků k Německé říši a k německému národu (tisk 5177/I),

XVI. min. železnic na interp. posl. dra Holitschera a druhů o nesnesitelných poměrech na hořejším nádraží v Karlových Varech (tisk 5201/IX),

XVII. min. vnitra na interp. posl. Hlinky a spol. ve věci rozpuštění obecního zastupitelstva ve Spišské Nové Vsi (tisk 5143),

XVIII. min. vnitra na interp. posl. Svetlika a soudr. o konfiskaci letáku vydaného pro dělnictvo, zejména zemědělské, na Slovensku (tisk 5162/IX).

I/5302 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance dra Lelleyho a druhů,

o poukazování požitků pensistům župy komárenské (tisk 4990/XII).

Administrativní výbor býv. župy komárenské při pensionování do státní služby nepřevzatých župních úředníků a zřízenců nepřijal návrhu úřednického pensijního výhoru, jenž navrhnul výměru pense na základě zákona čís. 210/20 Sb. z. a n. (§ 8.) podle platných zákonů uherských. pokud se týče podle platného pensijního statutu býv. župy komárenské nýbrž stanovil požitky pensijní podle zákona čís. 541/19 a nařízení k němu se vztahujících.

Do této protizákonné výměry pense podal odvolání župan býv. župy komárenské. Úřad ministra s plnou mocí pro správu Slovenska pak toto nezákonné rozhodnutí administrativního výboru zrušil. Většina těchto zaměstnanců odvolala se k Nejvyššímu správnímu soudu. který rozhodnutí ministerstva s plnou mocí zrušil toliko z toho důvodu, že úřad ten nebyl příslušným rozhodovati o výměře pensijních požitků. Interpelace jest proto na omylu. domnívá-li se že pensijní požitky byly Nejvyšším správním soudem uznány za oprávněné.

Zmíněným zaměstnancům býv. župy komárenské byly vyměřeny pensijní požitky dle pensijního statutu býv. župy. Ježto pensijní požitky těchto zaměstnanců byly příliš nízkými, byly jim z této příčny v letech 1922-24 poskytovány zálohy a byty konečně jejich požitky nyní upraveny zákonem čs. 30/24 Sb. z. a n Se zřetelem k této zákonné úpravě není důvodu, aby ve věci bylo ministerstvem vnitra učiněno nějaké další opatření. Administrativnímu oddělení úřadu ministra s plnou mocí pro správu Slovenska se zároveň ukládá. by přihlédlo k tomu, aby požitky plynoucí ze zákona č. 310/24 Sb. z. a n., pokud se tak ještě ne stalo, byly osobám oprávněným co nejdříve likvidovány.

V Praze, dne 1. června 1925.

Ministr vnitra:

J. Malypetr v. r.

II/5302.

Odpověď

ministra spravedlnosti

na interpelaci poslance Heřmana Tausika a soudruhů

o zabavení přílohy čas opisu ťMatice SvobodyŤ, určené pro Slovensko (tisk 5177/VIII).

Státní zastupitelství v Mostě zabavilo číslo 10 periodického tiskopisu ťMatice SvobodyŤ ze 7. listopadu 1924 vedle jiných míst i pro místa v interpelaci uvedená, ježto v obsahu jich shledalo jednak skutkovou podstatu přečinu podle § 14 č. 5 zákona na ochranu republiky, jednak přečinu § 303 tr. z. a mělo také za to že veřejný zájem vyžaduje, aby dalšímu rozšiřování obsahu bylo zabráněno.

Soud konfiskaci potvrdil a tím uznal, že státní zastupitelství shledávajíc tu trestné činy řídilo se správně zákonem Bylo věcí těch, kdož považoval zabavení za křivdu, by použitím opravných prostředků umožnili přezkoumání rozhodnutí soudu, jímž byla konfiskace potvrzena. Nestalo-li se tak, jsou sami příčinou že zůstalo při rozhodnutí učiněném bez jich slyšení.

Za tohoto stavu věci nemám podkladu pro jakékoliv opatření.

V Praze dne 20. června 1925.

Ministr spravedlnosti:

Dr. Dolanský v. r.

III/5302 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslanců dra Schollicha, Pittingera, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů

o násilí, spáchaném na německé soukromé škole v České Třebové (tisk 3579).

Vyučování na německé soukromé škole v České Třebové bylo přerušeno krátce po státním převratě a to za okolností, které se nepodařilo přesně zjistiti.

Její budova byla nejprve upotřebena obecním úřadem pro nutné ubytování vojska a později byla zabrána bytovým úřadem pro rodiny, které po požáru byly bez přístřeší.

Zabírací řízení podle zákona ze dne 12. srpna 1921. čís 304 Sb. z. a n., bylo zastaveno.

Ježto jde o budovu soukromou, nutno odkázati uplatňování práv k této budově na pořad práva soukromého.

V Praze, dne 15. června 1925.

Předseda vlády:

Švehla v. r.

Správce ministerstva školství a národní osvěty:

Dr. Markovič v. r.

IV/5302 (původní znění).

Odpoveď

ministra školstva a národnej osvety

na interpeláciu poslanca Palkovicha a súdruhov

o odstránení protizákonných pomerov, zavládnuvších v Štátnej ľudovej Škole v Šale n. Váhom (tisk 5066/XV).

Po žiadosti zástupcov rodičov detí maďarskej národnosti v Šale n. Váhom zaviedlo sa príslušné vyšetrovanie, aby v spomenutej obci mohla byť sriadená podľa § 80 zák. čl. XXXVIII/1868 maďarská trieda pri miestnej štátnej ľudovej škole československej.

Akonáhle bude vyšetrovanie v súhlase so súčastnenými činiteľmi dokončené, bude rozhodnuté o otvorení dotyčnej maďarskej triedy.

V Prahe, dňa 23. mája 1925.

Správca ministerstva školstva a národnej osvety:

Dr. Markovič v. r.

V/5302 (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů,

že ministerstvo školství a národní osvěty přestalo vydávati německé vydání svého Věstníku (tisk 5050/IV)

a interpelaci poslanců Hoffmanna, Schäfera, Schillera a druhů

v téže věci (tisk 5050/V).

Opatření stran změny ve vydávání svého Věstníku, učinilo ministerstvo školství a národní osvěty proto, že zjednoduší se příslušná správní agenda ministerstvem školství a národní osvěty obstarávaná, rovněž tak práce redakční a konečně též za účelem snížení předplatného (ze 40 Kč na 25 Kč). Tedy vesměs pouze z důvodů úsporných ve smyslu zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě č. 286 Sb. z. a n. 1924.

Povinnost odběru Věstníku v jazyce státním byla uložena též veškerým školám a ústavům, aby pro úřední potřebu měly k disposici autentický text Věstníku.

Není proto důvodu k opatřením, která páni interpelanti mají na mysli, tím spíše, ježto pro německé školy jest zařízeno vydávání úřední, závazné části Věstníku i v německém překladu (za předplatné 15 Kč).

V Praze dne 2. července 1925.

Správce ministerstva školství a národní osvěty:

Srba v. r.

VI/5302 (původní znění).

Odpověď

ministra národní obrany

na interpelaci poslance dra Brunara a druhů

o jazykové praksi vojenských orgánů (tisk 4892/IV).

Ministerstvo národní obrany vydalo ve Věstníku věcném z roku 1925, část 8, č. 80, výnos o vyplňování vojenské knížky, vojenského listu a svolávacího lístku pro mužstvo neznalé státního jazyka. Ve výnose tom byly dány podřízeným orgánům pokyny, jak mají postupovati.

Pokud se týče případu Františka Schiechela byl v evidenčním protokolu (odvodní ročník 1901) správně veden jako Schiechel. Při přepisování do druhé zálohy bylo však jeho jméno písařem nesprávně zapsáno jako ťŠiechlŤ. Na základě toho byla vojenská knížka také vyhotovena. Nařídil jsem, aby evidenční protokol a vojenská knížka byly opraveny.

V Praze dne 31. července 1925.

Ministr národní obrany:

Udržal v. r.

VII/5302 (původní znění)

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance Grünznera a druhů

o stavovské a hospodářské organisaci četnictva (tisk 5116).

Podání zástupců četníků československého státu z 30. prosince 1918, které generálním velitelem četnictva v Praze předloženo bylo ministerstvu vnitra a tam dne 13. ledna 1919 došlo, nebylo tak upraveno. že by bylo bezpochyby patrno, že jde o oznámení ve smyslu § 4. a 11. spolkového zákona. Odvolací soud uváživ výsledky trestního řízení, postavil se na stanovisko, že se nějaké oznámení o tom, že jest zamýšleno zřízení spolku ve smyslu §, 4 a 11. spolkového zákona, vůbec nestalo a že zmíněným podáním nemělo býti než vymoženo předchozí dovolání nadřízeného služebního úřadu k t.,mu, aby četnictvo smělo se organisovati, a že ministerstvo vnitra. které již před vydáním zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 299 Sb. z. a n., se stalo služebním úřadem četnictva, výnosem ze dne 22. března 1919 odepřelo svůj souhlas k utvoření organisace. Obžalovaný působil tedy zjištěným způsobem pro spolek, jehož zřízení nebylo úřadem dovoleno.

Rozsudek odvolacího soudu nepříčí se tudíž nepochybně zákonu a proto ministerstvo spravedlnosti neshledalo předpokladu pro rozkaz generální prokuratuře, aby podala zmateční stížnost podle §u 33. tr. ř.

Nutno však též k tomu poukázati, že v době, kdy podání zástupců četníků z 30. prosince 1918 bylo ministerstvu vnitra předloženo. byl ještě výjimečný stav, který podle §u 6. lit. a) zákona ze dne 5. května 1869, č. 66 ř. z. nedovoloval zřízení spolků bez výslovného povolení úřadu.

Pro snahu o dosažení nepolitické stavovské organisace nebyl žádný z příslušníků četnictva pronásledován.

Také není správné tvrzení, že by četnická správa dělala ťZáložně čs. četnictvaŤ nějaké obtíže.

Zákaz, aby příslušníci četnictva mohli vcházet ve směnečné závazky, nestává.

Nabídku ťZáložny čs. četnictvaŤ na opatření uhlí pro četnické útvary ministerstvo vnitra nepokládalo za vhodnou a účelnou a ponechalo četnickým útvarům. aby si samy za přikázaný jim paušál otop nejlevnějším způsobem opatřily.

Záložna čs. četnictva žádala svého času ministerstvo vnitra, aby dovolilo četnické správě ťspolupůsobiti v záložněŤ a nabídla ťčetnické správě při ministerstvu vnitraŤ přiměřené zastoupení ve výboru a dozorčí radě. Žádosti této nemohlo býti vyhověno, poněvadž taková účast četnické správy byla by odporovala zákonu.

Záložna čs. četnictva zasílala velitelům stanic dotazy, týkající se majetkových poměrů žadatelů o půjčky u záložny.

Poněvadž obstarávání informací v záležitostech soukromých pro podniky soukromé, tudíž také pro ťZáložnu čs. četnictvaŤ, není věcí četnictva, bylo udělování takových informací zakázáno.

Pro četnictvo platí dle § 12 zákona ze dne 14. dubna 1920, čís. 299 Sb. z. a n. vojenský služební řád, který stanoví v bodě 222 jistá obmezení spolčovacího práva pro osoby podléhající vojenské jurisdikci, tudíž také pro příslušníky četnictva. Přes tuto míru se spolčovací právo příslušníků četnictva neobmezuje.

V Praze dne 27. srpna 1925.

Předseda vlády:

Švehla v. r.

VIII/5302 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslanců dra Luschky, dra W. Feierfeila, Schälzkyho a druhů,

aby byly státním zaměstnancům vyplaceny remunerace povolené zákonem (tisk 5089/IV).

Odměny povolené vládou na základě zmocnění, uděleného jí zákonem ze dne 22. prosince 1924, č. 289 Sb. z. a n. byly, pokud jde o rok 1924 na základě usnesení vlády ze dne 20. března 1925 již v hotovosti vyplaceny. Pokud jde o odměny za rok 1925, které jsou splatny čtvrtletně pozadu, byly na základě usnesení vlády ze dne 18. června 1925 vydány pokyny, aby v nejbližší době byly, pokud jsou již splatnými, vyplaceny a nadále v době splatnosti byly likvidovány. Výplata děje se v hotovosti a nikoliv, jak tvrdily pověsti šiřitelů nezodpovědných zpráv, v stavebních losech.

V Praze dne 28. srpna 1925.

Předseda vlády:

Švehla v. r.

IX/5302 (původní znění).

Odpověď

ministra průmyslu, obchodu a živností

na interpelaci poslanců Schäfera, Schustera, Johna a druhů,

že se nerozpisují volby do hromad pomocnických u živnostenských společenstev (tisk 5133/II).

V této interpelaci uvádí se především. že živnostenské úřady v mnohých případech nerozepsaly podle vládního nařízení ze dne 6. prosince 1923, čís. 233 Sb. z. a nař. volby do hromad pomocnických, při čemž je vyjmenováno 33 živnostenských společenstev. ve kterých pomocnický výbor vůbec nebyl zřízen.

Ministerstvo obchodu zjistilo, že zatím byly již provedeny volby v pomocnických hromadách u některých z vytčených společenstev (na př. u společenstva pokrývačů v Chebu, u společenstva pokrývačů v Žatci). Pokud se tak jinde nestalo. buďto nejsou u společenstev vůbec zřízeny hromady pomocnické (jako na př. u společenstev politického okresu ústeckého a podbořanského) nebo hromady svého času zřízené nevyvíjejí téměř žádné činnosti (politický okres teplicko-šanovský) a pomocníci sami o organisaci v hromadě se ani nezajímají. Není-li někde hromada pomocnická a tudíž ani pomocnický výbor, není to vinou živnostenských úřadů; neboť živnostenský řád (§ 120 a) ukládá pomocníkům samým, aby se ustavili v hromadu pomocnickou. Dále se v interpelaci tvrdí, že okresní správa politická v Karlových Varech na žádost německého svazu stavebních dělníků, aby rozepsala volby do pomocnického výboru společenstva stavitelů pro obvod chebské obchodní a živnostenské komory, sdělila přípisem ze dne 23. října 1924. čís. 59892, že volby nemohou býti nařízeny, dokud pomocnická hromada nebude míti schválených stanov.

K tomu se podotýká, že tento úřad postupoval správně neboť právní existence hromady pomocnické datuje se od schválení stanov a teprve pak může živnostenský úřad svolati podle §u 120 b. ž. ř. ustavující hromadu, která provede i volby. Co předchází schválení stanov, jest pouze přípravná schůze. kterou si svolávají sami pomocníci za účelem projednání osnovy stanov a event. navržení činovníků hromady. Ostatně ministerstvo obchodu zjistilo, že v této věci docíleno bylo dohody mezi živnostenským úřadem a zástupcem stavebního dělnictva poslancem Schusterem, dle níž volby do hromady pomocnické společenstva stavitelů v Karlových Varech budou konány v září t. r.

Pokud jde o konání voleb do hromad pomocnických u společenstev s rozsáhlým obvodem, jako na př. u společenstva stavitelů v Liberci a zajištění účasti všem voličům na volbách. nedá se nyní ničeho měniti na předpisech čl. IV. vládního nařízení ze dne 6. prosince 1923, čís. 233 Sb. z a nař., že volby u všech společenstevních korporací nutno konati v sídle příslušné korporace. Ministerstvo obchodu vezme na tuto okolnost zřetel při novelisaci volebního řádu (vládní nařízení čís. 233/23) za tím účelem. aby při příštích volbách ani nesrovnalosti ani stížnosti se nevyskytovaly.

V Praze dne 5. srpna 1925.

Ministr obchodu:

Inž. L. Novák v. r.

X/5302 (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslance Windirsche a druhů

o neoprávněném započítávání exekučních poplatků v okrese libereckém (tisk 5133/III).

Provedeným šetřením bylo zjištěno toto:

Poplatníci v interpelaci uvedení byli upomínáni a při následujícím placení byl jim předepsán a z platby kryt upomínací poplatek. Při tom u nikoho nebyla překročena hranice 2.10 Kč. t. j. za prvních 7 dní po upomínce po 10 h., za dalších 7 dní po 20 hal. za den. Částka 5 Kč jako exekuční poplatek žádnému z oněch poplatníků předepsána nebyla, což dotvrzeno nahlédnutím do berních knížek a potvrzením stran v protokole z 15. června 1925, sepsaném u berní správy v Liberci. Peníz 5 Kč vyskytuje se pouze u Bernarda Thiela, ale jako platba z měsíce června 1924. Postrádá proto interpelace v tomto bodě věcné správnosti.

Interpelanti i strany zastávají názor, že předepsání exekučních (správně zde: upomínacích) poplatků předpokládá předchozí činnost berního vykonavatele, přehlížejíce, že podle platných předpisů již upomínka jest prvním krokem exekučním, který nezbytně děje se na útraty liknavého dlužníka. Spočívá proto i tvrzení interpelace o neoprávněnosti dotyčných poplatků na nesprávných předpokladech.

Že by strany, interpelanty uváděné, byly zaplatily vždy ihned po obdržení platebních rozkazů neb upomínky, není ze záznamu berního úřadu patrno. Faktem jest, že ani jediný z pěti těchto poplatníků nemá (stav 8. června 1925) zaplaceny všechny předepsané daně čemuž tak bylo i v létech 1923 a 1924.

Vzhledem k uvedenému nepokládám za nutno ani dáti berní správu v Liberci poučiti. že nesmí neoprávněně započítávati exekuční poplatky, ani dáti v berních knížkách Bernarda Thiela, Josefa Richtra, Josefa Möllera, Emila Schwarzbacha a Emila Effenbergera vesměs ze Schönbornu provésti nějaké opravy

V Praze dne 19. srpna 1925.

Za ministra financí:

Ministr:

Inž. L. Novák v. r.

XI/5302 (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslanců H. Knirsche, H. Simma a druhů

o spisku pro mládež, pojednávajícím o životě presidenta republiky a základech českého státu (tisk 5148/IV).

Slavnostní spisek v interpelaci dotčený byl sepsán a rozdáván na můj rozkaz Obsah byl mi před jeho rozdáváním znám a shledal jsem jej vhodným k objasnění významu 75tých narozenin pana presidenta republiky žactvu všech škol.

V Praze dne 25. srpna 1925.

Správce ministerstva školství a národní osvěty:

Dr. Markovič v. r.

XII/5302 (původní znění).

Odpověď

ministra školství a národní osvěty

na interpelaci poslance F. Hellera a druhů

o poměrech na trojtřídní obecné škole v Zubrnicích (tisk 5162/II).

Zastupující učitelka na obecné škole v Zubrnicích (okres Ústí n. L.) Žofie Schlundová onemocněla a podala správě uvedené školy příslušné ohlášení z něhož bylo patrno, že bude za několik dnů zase schopna služby. Z toho důvodu nařídil řídící učitel, aby dítky druhé a třetí třídy byly vyučovány v jedné třídě.

Poněvadž se nemoc zhoršila, udělil okresní školní výbor dotčené učitelce zdravotní dovolenou a učinil substituční opatření v tom smyslu, že děti 4. školního roku byly výjimečně přiděleny k 1. třídě a děti 5. školního roku k III. třídě jmenované školy.

Tímto způsobem byla v krátké době odstraněna závada interpelací vytýkaná.

V Praze dne 17. července 1925.

Správce ministerstva školství a národní osvěty:

v z. Srba v. r.

XIII/5302 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance dra Hanreicha a druhů,

že při rozdělování půdy nebéře se zřetel k německým drobným pachtýřům (tisk 5215).

Dvůr Branišovice byl propuštěn majiteli ze záboru dle §u 11 zábor zákona do volného vlastnictví, poněvadž tu byly zákonné podmínky takového propuštění. Následkem toho nemohl Státní pozemkový úřad dáti do přídělu půdu, patřící k zmíněnému dvoru. a to ani dosavadním pachtýřům. Důvody národnostní nepadaly tu vůbec na váhu.

Jelikož na takto propuštěnou půdu nemá Státní pozemkový úřad žádného zákonného vlivu. nemohl zabrániti tomu aby majitel půdu, která je v jeho volném vlastnictví, nepropachtoval ťAkciové společnosti pro cukerní průmyslŤ. Zbývající dvory Šumice, Dyjakovice, Našiměřice, Mackovice a Těšatice koupil ťSyndikát řepařůŤ v Hodoníně s podmínkou, že dvory zůstávají v záboru O provedení pozemkové reformy na těchto dvorech bude rozhodnuto později.

V Praze dne 5. září 1925.

Předseda vlády:

Švehla v. r.

XIV/5302 (původní znění).

Odpověď

ministra financí

na interpelaci poslanců Jokla, Heegera, dra Haase a druhů,

že strážník finanční stráže zastřelil 16letého mladíka na hranicích u Škrochovic (tisk 5177/IV).

Naddozorce pohraniční finanční stráže Jan Kopecký konal dne 8. dubna 1925 odpoledne pohraniční službu u t. zv. brumovického splavu na řece Opavici u obce Škrochovic. Tam ukryl se ve křoví pod splavem. Kolem 4. hodiny odpoledne zpozoroval ze svého úkrytu dvě mužské osoby na druhé straně řeky. t. j. na německé straně z nichž jedna měla na zádech naplněný batoh, blížiti se ku hranici. Když osoby přiblížily se k lávce přes Opavici která byla prozatímně zřízena dělnictvem, pracujícím na opravách splavu, rozpoznal Kopecký v jedné osobě hocha asi 9 letého a v druhé osobě, jež nesla batoh, dospělého muže. Obě osoby rozmlouvaly nějakou chvíli s dělníky u splavu a krátce na to přešel přes lávku onen 9 letý hoch na československé území a ubíral se směrem k úkrytu naddozorce Kopeckého. Poněvadž měl Kopecký odůvodněné podezření, že hoch byl vyslán starším oním mužem, aby vyslídil zdali je na blízku finanční stráž. zadržel ho, když došel k jeho úkrytu a tázal se po jméně osoby. batoh nesoucí. Zadržený hoch odpověděl, že onou osobou je jeho bratr Jan Schindler z Brumovic. Během této rozmluvy zpozoroval Kopecký asi po 3 minutách od zadržení hocha, jak starší Schindler již na území republiky Československé ve vzdálenosti asi 200 kroků vystrkuje ze křoví hlavu a se rozhlíží. Jakmile zpozoroval Kopeckého, dal se na útěk přes pole směrem na železniční trať k říšské silnici, vedoucí z Opavy do Krnova a přes tuto silnicí na protilehlou stranu dále přes pole. Kopecký nechal zadrženého hocha státi a jal se pronásledovati Schindlera staršího neustále ho vyzývaje, aby zůstal stát, kteréžto výzvě však on nevyhověl. Když se vzdálenost mezi Kopeckým a Schindlerem šířila a Schindler vyzvání, aby zůstal stát. nevyhověl. vystřelil Kopecký ze své služební pušky jednu ránu přímo před železničním náspem na straně, ležící ku hranici, kterou mířil, jak tvrdí, do země. K výstřelu na postrach byl Kopecký oprávněn ustanoveními služebního předpisu pro finanční stráž z roku 1907 (§ 135). Po tomto výstřelu opakoval (repetíroval) Kopecký pušku, při čemž vystřelený náboj vypadl a ostrý náboj se do hlavně pušky posunul, pojistku však na pušce opomněl uzavříti. Opakování pušky odůvodňuje Kopecký tím, že mu byl znám Schindler jako nebezpečný člověk, jenž prý také v Německu četnické orgány ohrožoval s revolverem v ruce a protože nechtěl býti v okamžiku dohonění Schindlera bezbranným. Na uzavření pojistky u pušky Kopecký dle svojí výpovědi v běhu a rozčilení zapomněl. Když doběhl k silničnímu příkopu, nacházel se Schindler starší již na protější straně říšské silnice na poli, které tvoří dosti příkré návrší a byl od něho něco přes 200 kroků vzdálen. Dle tvrzení Kopeckého uváznuly u při přecházení příkopu na srázném a vlhkém jeho svahu obě nohy, při čemž upadl na břich a v tomto okamžiku vyšla z nezajištěné pušky nová rána. Při upadnutí držel prý pušku v dolní části pažby u zámku. Po výstřelu zpozoroval, že Schindler šel několik kroků zpět a usedl. Když k němu do.šel, nalezl ho se zakrvácenými ústy a raněného. Za pomoci jednoho muže dal ho kolemjedoucím povozem dopraviti do Škrochovic, avšak během cesty Schindler podlehl zranění.

Při komisionelním ohledání místa příkopu, ze kterého vyšla Kopeckému smrtelná rána, konaném dne 9. dubna 1925 orgány pohraniční stráže v Opavě a Kateřinkách spolu s četnictvem byla ve spodní části svahu příkopu zpozorována znatelná větší stopa sklouznutí, v níž byl zřetelně viditelný otisk boty. Stopa tato byla trávy prosta. V hořejší části svahu příkopu znatelný byl o tisk lidské dlaně.

Státní zastupitelství v Opavě hodlá na Kopeckého vznésti obžalobu pro přečin podle § 335 tr. z. a pro přestupek podle § 431 tr. z. poněvadž týž vystřelil i první ránu na místo do vzduchu tak, že kulka svištěla lidem kolem hlav a mohla snadno někoho zasáhnouti. Soudní vyhledávání není dosud ukončeno. Předem podotýkám pouze. že výrok, který měl dle udání učiniti Kopecký k statkáři E. Dittmarovi při soudním vyšetřování tímto svědkem potvrzen nebyl.

Až do ukončení soudního řízení bylo upuštěno od suspense Kopeckého a byl zatím jen přesazen k jinému oddělení. Disciplinární řízení může býti proti Kopeckému provedeno až po ukončeném soudním řízení.

Zastřelený J. Schindler byl dle vykonaného šetření stár 19 let, zabýval se podloudnictvím, při čemž byl několikráte, jak v tuzemsku tak v Německu pozastaven.

V Praze dne 19. srpna 1925.

Za ministra financí:

Ministr:

Inž. L. Novák v. r.

XV/5302 (původní znění).

Odpověď

ministra věcí zahraničních

na interpelaci poslanců Knirsche, inž. Junga a druhů

o nenávistném a vyzývavém chování českého tisku a českých spolků k Německé říši a k německému národu (tisk 5177/I).

K výše uvedené interpelaci dovoluji si sděliti toto:

Plakát Národní Jednoty Severočeské, o němž se činí zmínka v druhém odstavci interpelace, podroben byl řádné censuře a poněvadž státní zastupitelství neshledalo žádné závady, nemělo policejní ředitelství v Praze příčiny, aby jeho vylepování zakázalo.

Pokud jde o projevy čsl. tisku, podotýká se, že možno přikročiti k zabavení časopisů pouze za předpokladů §u 487 tr. ř.

Ve všech případech, kde.tyto předpoklady byly dány, bylo proti veřejnému tisku také zakročeno. Ostatně vyobrazení, která tu a tam v tisku se vyskytla. byla velmi často převzata z říšskoněmeckých časopisů, kdež, pokud je zde známo, rovněž zabavena nebyla. Příslušné úřady šly však mnohdy přes svoji zákonitou povinnost dále a snažily se v zájmu domácího míru v četných případ.ech osobním působením čeliti propagandě, která by se dotknouti mohla národnostního cítění německého obyvatelstva.

Karikatury, které se v tisku skutečně tu a tam vy.skytly, datují většinou z doby před zvolením maršála Hindenburga presidentem německé republiky. Páni interpelanti mohli jistě sami konstatovati, že v pozdější době útoky na osobu presidenta Německé říše téměř úplně ustaly.

Nápadno je pouze, že je interpelováno pouze chování československého tisku a československých spolků, že však se s druhé strany úplně mlčením přehlíží útočnost německých spolků a různých organisací, které nejen dávají na jevo nenávist vůči čsl. státu, nýbrž sledují cíle, směřující proti integritě tohoto státu.

Páni interpelanti mohou býti ubezpečeni, že o všech těchto věcech bylo s německou vládou velmi často jednáno a že obě vlády jsou shodny na tom, že s obou stran bude v mezích stávajících zákonů učiněno vše, aby nezákonným útokům ať s té neb s druhé strany bylo zabráněno.

V Praze dne 28. srpna 1925.

Ministr věcí zahraničních:

Dr. Eduard Beneš v. r.

XVI/5302 (původní znění).

Odpověď

ministra železnic

na interpelaci poslance dra Holitschera a druhů

o nesnesitelných poměrech na hořejším nádraží v Karlových Varech (tisk 5201/IX).

Poměry na stanici Karlovy Vary - horní nádraží jsou v ministerstvu železnic dobře známy. Musím však ihned upozorniti, že tuto stanici nestavěla státní správa železniční, nýbrž bývalá Buštěhradská,dráha. Je věru s podivem, že za trvání soukromé Buštěhradské železnice nebyly na nedostatky tohoto nádraží stížnosti, ač v době míru byla návštěva lázní daleko větší, nežli nyní.

Právě naopak státní správa železniční rozhodla se záhy po převzetí Buštěhradské dráhy přikročiti k těm stavebním úpravám, které jsou v Karlových Varech nezbytné. Přirozeně, že vzhledem k finanční situaci lze uskutečniti nyní pouze jen takové úpravy, které odkladu nesnesou. To tím spíše, když dosavadní stav neohrožuje nijak bezpečnost cestujících. Od doby totiž, kdy Buštěhradská železnice byla převzata státní správou železniční, nestal se v Karlových Varech pro nedostatky, které uvádí interpelace, ani jediný úraz, což jest nejlepším svědectvím, že všichni železniční zaměstnanci konají svoji službu správně a že také organisace služby jest účelná.

K jednotlivostem bych si dovolil uvésti pouze toto:

Nepříjemnosti, které vznikaly ze skupiny vlaků mezinárodních kolem 17. hod., jsou dnes již odstraněny vzhledem k tomu, že berlínský rychlík počínajíc 4. červnem nejezdí.

Musím také se zvláštním důrazem odmítnouti jakoukoli poznámku o tom, že staří nosiči zavazadel byli odstraněni a nahrazeni českými zaměstnanci kteří nevyhovují. Z důvodů úsporných, po nichž jest z různých stran stále voláno, byla služba nosičská pronajata v tomto roce v Karlových Varech soukromé firmě, Staří zaměstnanci nebyli nikterak ze služby vyhnáni, jak se v interpelaci praví, nýbrž bylo jim ponecháno na vůli, zda chtějí vstoupiti do služeb nájemce služby nosičské. Všichni nosiči odmítli vstoupiti do služeb soukromých; byli proto ponecháni ve službě, pro kterou byli původně přijati, a pracují stále ve službách železnice jako skladištní dělníci, Že informace interpelantů jsou nesprávné, jest patrno z toho, že nosiči nájemce služby nosičské ovládají všichni dokonale jazyk český i německý a jeden z nich mluví i francouzsky. Třináct z nich jest národnosti české, kdežto 20 německé.

V Praze dne 25. července 1925.

Ministr:

Dr. Franke v. r.