Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Švýcarsko

zavedlo princip poměrného zastoupení při volbách do Národní rady po prvé v r. 1919 (Loi fédérale concernant l'élection du Conseil national, du 14 février 1919). Podstatná ustanovení zákona jsou tato: V okresích volebních, jež voliti mají toliko jednoho člena Národní rady, volí se podle většiny relativní (jako v Anglii), ve volebních okresích o větším počtu poslanců volí se podle principu poměrného zastoupení. Všeobecné volby konají se vždy poslední neděli měsíce října, den voleb doplňovacích ustanoví vlády kantonální. Kandidátní listiny nesmějí obsahovati více kandidátů, než se v dotčeném volebním okresu má voliti poslanců, a žádný kandidát nesmí býti na kandidátní listině uveden více než dvakráte (kumulace). Obsahuje-li kandidátní listina více jmen, než má býti zvoleno poslanců, škrtne úřad přebývající jména z moci úřední. Kandidátní listina je platná, je-li podepsána aspoň 15 voliči.

Je dovoleno sdružování kandidátních listin (les listes conjointes). úřad je oprávněn i povinen jména kandidátů nevolitelných z moci úřední škrtnouti a vyzvati zmocněnce dotčené strany, aby místo škrtnutého kandidáta vyplnil kandidátem volitelným.

Volič může při volbě použíti buď hlasovacího lístku tištěného, nebo vyplniti hlasovací lístek prázdný. Použije-li volič prázdného hlasovacího lístku, může jej vyplniti jmény kandidátů z různých úředně vyhlášených kandidátních listin (právo panachování) a použije-li tištěného hlasovacího lístku, muže na něm provésti škrty, jež pokládá za hodny, panachování na hlasovacích lístcích mechanicky rozmnožených není však dovolena.

Pro strany nesčítají se při skrutiniu hlasovací lístky, nýbrž z každého lístku tolik hlasů, kolik se má v dotčeném volebním okresu voliti poslanců. Obsahuje-li hlasovací lístek méně jmen, než se má voliti poslanců, počítají se straně místa vyplněná, jako hlasy jmen (suffrages nominatifs), místa prázdná počítají se pak straně jako hlasy doplňující (les suffrages complémentaires) v předpokladu ovšem, že hlasovací lístek má ve svém záhlaví označení určité volební strany. Není-li tomu tak, mohou se straně čítati k dobru jedině jednotlivé hlasy jmen. Jména, která nejsou na žádné úředně vyhlášené kandidátní listině, jsou neplatná a místa ta počítají se jako hlasy doplňující straně v záhlaví hlasovacího lístku označené. Neplatným je také hlasovací lístek, který je sice označen jménem volební strany, neuvádí však ani jediné jméno kandidátovo.

Hlasy jmen a hlasy doplňující dohromady tvoří pak hlasy stran (suffrages de parti), kterými strana konkuruje při skrutiniu, které se dle systému Hagenbach-Bischoff provádí takto: Celkový počet platných hlasů dělí se počtem mandátů zvětšeným o jednu. Nejsou-li pomocí tohoto volebního čísla (le quotient provisoire) obsazeny všechny mandáty, pak dělí se počet hlasů každé strany počtem již přikázaných mandátů, zvětšeným o jednu, a zbývající mandát přikáže se té straně, která při tomto děle ní vykázala nejvyšší výsledek. Postup tento opakuje se tolikráte, kolik po prvém skrutiniu zbylo neobsazených mandátů. Tento způsob skrutinia, tvořící podstatu systému Hagenbach-Bischoffova uplatněn byl ve Švýcarsku již při volbách do obcí a kantonálních rad, a praktický příklad tohoto skrutinia je následující:

V šestém volebním okresu města Zürichu při volbách velké rady dne 13. dubna 1913 bylo odevzdáno celkem platných hlasu 91.908; počet mandátů 18.

Podle systému Hagenbach-Bischoff byl postup skrutinia tento:

volební číslo 91.908 : 19 = 4838.

a obdrželi:

a provedeno druhé skrutinium tím způsobem, že se počet hlasů každé strany dělí počtem již přikázaných mandátů, zvětšeným o jednu, a mandát se přikáže straně, která vykáže nejvyšší výsledek dělení.

Nejvyšší výsledek dělení vykázali demokraté (4743) a proto se této straně přikáže další jeden mandát. Zbývající, 18. mandát, přikáže se týmž způsobem:

Největší výsledek dělení vykázala tedy strana sociálně-demokratická (4410) a této straně se přikáže poslední mandát. Dobyli tedy mandátů demokraté 4, křesť. socialisté 1, sociální demokraté 7, svobodomyslní 5 a občanská strana 1.

Podle práva u nás platného, kde se zbývající mandáty přikazují podle relativních zbytků, byly by dva zbývající mandáty přikázány straně demokratické na zbytek 4460 a straně občanské na zbytek 3930, kdežto sociální demokraté by vyšli toliko se šesti mandáty. Toto podporování velkých stran děje se při systému Hagenbach-Bischoffovu, dnes v celém Švýcarsku zavedeném, zcela vědomě a úmyslně, a odůvodněno je theorií i praxí tím, že čím silnější strany, tím větší možnost pracovní majority v obci, kantonu i celém státě.

Ke zbytkům hlasů při prvém skrutiniu přihlíží švýcarský zákon ze dne 14. února 1919 jedině v tom případu, že by obě nebo více stran při dělení počtem již přikázaných mandátů - 1 vykázaly stejný výsledek v případu tom přidělí se zbývající mandát té straně, která v prvém skrutiniu vykázala největší zbytek dělení. V případu, že by všechny strany soustředily na se úplně stejný počet hlasů a že by v prvém skrutiniu nebyly obsazeny mandáty všecky, přikáže se neobsazený mandát té straně, jejíž kandidát na se soustředil největší počet hlasů jmen.

Značná podpora velkých stran není však jedinou zvláštností zákonodárství švýcarského. Podle ustanovení čl. 19 cit. zákona z r. 1319 jsou prohlášeni za zvolené ti kandidáti u každé kandidátní listiny, kteří obdrželi největší počet hlasů jmen. V případě rovnosti hlasů jmen rozhoduje pořadí na kandidátní listině. Kandidát však, který neobdržel ani polovici průměru hlasů jmen své kandidátní listiny, nemůže býti zvolen, i když podle počtu mandátů straně přikázaných by měl nárok na mandát a nutno v případu tom provésti volbu doplňovací. - Tímto ustanovením snaží se zákon donutiti voliče, aby se sami vzdali práva panachování a škrtání v kandidátních listinách a aby odevzdávali tištěné hlasovací lístky nezměněné. Příklad nezvolení podle čl. 19 šv. zákona je následující. Strana kandiduje na obsazení 6 mandátů kandidáty

činí tedy polovice průměru 202.

Strana má podle počtu svých hlasů nárok na příkl. na 4 mandáty. Získá však toliko 3 (A, B, C), poněvadž žádný z dalších jejích kandidátů neobdržel aspoň polovici průměru hlasů jmen.

Článkem 22 převzal švýcarský zákon ustanovení, že byla-li podána toliko jediná kandidátní listina nebo listin sice více, avšak s počtem jen tolika kandidátů, tolik mandátů se smí obsaditi, volba odpadá a kandidáti jsou prohlášeni za zvolené. - Nebyla-li podána ani jediná kandidátní listina, mohou voliči hlasovati pro kteréhokoliv volitelného občana, a ti, kdož obdrželi relativní většinu hlasů, jsou zvoleni. Doplňovací volby konají se v případech, kde uprázdněný mandát nelze obsaditi buď pro nedostatek náhradníků, buď proto, že kandidáti nemohou mandát nastoupiti pro nedostatek polovice průměru hlasů jmen. Jde-li o obsazení jediného mandátu, koná se doplňovací volba relativní většinou.

V Rakousku.

Zákonem ze dne 18. prosince 1918, čís. 115 upraveny byly předpisy pro volbu ústavodárného Národního shromáždění s použitím systému poměrného zastoupení. Poslanců mělo býti 255, z čehož připadlo na Deutschböhmen 54 a na Sudetenland 17 poslanců. Jeden poslanec měl připadati na 40.000 obyvatelů podle úředního sčítání lidu z r. 1910, ve skutečnosti nebyl však tento poměr zachován. (Paul Graf Scapinelli: Die Wahlordnung für die konstituierende Nationalversammlung, Wien 1919 u Manze.) Počet obyvatelstva na jeden mandát byl velice rozdílný; tak v Solnohradsku připadal jeden mandát na 30.300, ale v Brně na 54.500 obyvatelů, při čemž bylo konstatováno (Scapinelli str. 6), že i tento nepoměr je značným pokrokem proti dřívější volební geometrii rakouské, kde počet obyvatelů na jednoho poslance připadajících kolísal mezi 45.600 až 110.400. Aktivní právo volební příslušelo všem rakouským státním občanům, mužům i ženám, kteří 1. ledna 1919 překročili 20. rok věku. Pasivní volební právo měli voliči, kteří 1. ledna 199 překročili 29. rok věku. Skrutinium provedlo se podle soustavy Dr. Hondtovy.

Základem soustavy D'Hondtovy je pravidlo, aby žádná strana nedostala mandát, dokud týž nebyl přikázán straně s větším počtem hlasů. Za tím účelem nařizuje soustava D'Hondtova, aby počet hlasů stran byl podle jejich výše sestaven a dělen jednou, dvěma, třemi, čtyřmi atd., a aby se stranám přikázaly mandáty podle velikosti podílů. Užijeme-li příkladu uvedeného Cahnem (Dr. Ernst Cahn: Das Verhältniswahlsystem in den modernen Kulturstaaten, Berlin 1909) na str. 216, dojdeme k tomuto výkladu: Voliti se má 20 poslanců, volby se zúčastnilo 5 stran a obdržely:

Tento počet hlasů dělíme postupně 1, 2, 3, 4 atd. s tímto výsledkem:

Nejmenší podíl 9.000 vykazuje strana E již při prvním dělení a má-li této straně se dostati mandátu, musí všechny silnější strany býti mandáty poděleny na podíly 9.000 a podíly vyšší než 9.000. Dostane tedy strana A 7, strana B 6, strana C 4, strana D 2 a strana E jeden mandát, čímž obsazeno všech 20 mandátů.

Rakouský řád volební v § 34 ustanovuje. "Als Wahlzahl gilt bei bloß einem im Wahlkreise zu vergebendem Sitze die größte, bei zweite zu vergebenden Sitzen die zweitgrößte, bei drei solchen Sitzen die drittgrößte, bei vier die viertgrößte Zahl usw. der so ausgeschriebenen Zahlen. Jede Partei erhält so viele Sitze, als die Wahlzahl in ihrer Parteisumme enthalten ist". V § 35 rakouský řád volební praví: "Wenn nach dieser Berechnung (§ 34) zwei Parteien auf einem Sitze denselben Anspruch haben, so entscheidet zwischen ihnen das Los".

Avšak právě při použití formule zákonem volené, kdyby doslovně byla praktikována, nikdy nemůže nastati případ, že by z několika stran právě dvě měly stejný nárok na týž mandát. Jest možným jedině případ ten, že podle formule rakouského zákona obsadí se mandátů více než je pro dotčený volební kraj stanoveno. Přikazují-li se pak mandáty postupně podle počtu hlasů a podle výše podílů dělením vzešlých, může nastati pochybnost, které straně se má přikázati poslední mandát, což nastane. případu, vykazuje-li více stran týž počet hlasů nebo týž podíl dělení. Tu nastává případ, že rozhodnouti musí los.

Kelsen sám neuvádí příkladu pro tento svůj názor, je to však příklad tento:

Kdyby bylo správným ustanovení rakouského volebního řádu, že každá strana dostane tolik mandátů, kolikrát je volební číslo (9000) obsaženo v počtu jejich hlasů, tedy by obdržely:

A 73.000 : 9.000 = 8 m.

B 54.000 : 9.000 = 6 m.

C 38.000 : 9.000 = 4 m.

D 26.000 : 9.000 = 2 m.

E 9.000 : 9.000 = 1 m.

celkem tedy 21 m., t. j. o jeden mandát více, než se mělo obsadit. V našem případě bylo by tedy třeba rozhodnouti losem mezi stranou B a E, které získaly mandáty na podíl 9.000. Bude-li losem mandát vzat straně E, tedy se poměrnost objeví v tomto světle

Strana B získala 6 mandátů na 54.000 hlasů, tedy jeden mandát na 9.000. Strana A s 8 m. získala by jeden mandát na 9.133, B na 9.000, C na 9.500, D na 13.000, kdežto E s 9.000 vyjde na prázdno.

Kdyby rozhodl los pro stranu E, pak by strana B jeden mandát získala na. 10.800 hlasů.

Porovnáme-li tento výsledek se skrutiniem naším, bude

Počet. mandátů 20, počet hlasů 200.000.

v = 200.000 : 21 = 9524

110

50

80

A. 73.000 : 9524 = 7

6332

B. 54.000 : 9524 = 5

6380

C. 38.000 : 9524 = 3

9428

D. 26.000 : 9524 = 2

6952

E. 9000 : 9524= 0

celkem 17

a další 3 mandáty přidělí se straně C na zbytek 9428, straně E na zbytek 9000 a straně D na 6952 a rozdělení mandátů bude: A 7, B 5, C 4, D 3 a E 1 mandát.

Tomu ale úplně vyhoví soustava d'Hondtova, nevystihuje však zásadu tu ustanovení rakouské z r. 1918 i z r. 1923, jak toto nedopatření kritisuje také prof. Hans Kelsen (Die Verfassung Oesterreichs v Jahrbuch des öffentlichen Rechtes der Gegenwart. XI. z r. 1923 a XII. 1924, str. 266 event. 135, slovy "Dabei wird die D'Hondtsche Methode in der gleichen inkorrekten Weise formuliert, wie dies schon in dem Gesetz vom 18. Dezember 1918. St. C. Bl. 115 über die Wahlordnung der konstituierenden Nationalversammlung geschehen war").

V § 37. dán byl zajímavý předpis, že uprázdní-li se ve volebním kraji polovice mandátů, a není-li náhradníků, pozbývají i ostatní poslanci a náhradníci mandátu a do 3 měsíců vypíše se volba doplňovací, a že se tato doplňovací volba vypíše ihned, byla-li volebním soudem v dotčeném kraji volba zrušena.

Volební řád z r. 1918 platil jedině pro volbu ústavodárného Národního shromáždění a nový volební řád vydán byl zákonem ze dne 20. července 1920, č. 317 a definitivní volební řád zákonem ze dne 11. června 1923, č. 367.

Podstatné změny proti roku 1918 jsou tyto:

Jednotlivé volební kraje slučují se ve 4 svazy (Kelsen na m.) a počet mandátů v jednotlivých volebních krajích nestanoví zákon, nýbrž kancléř republiky nařízením před každými volbami, a ta proporcí k počtu státních občanů při počtu mandátů 165. Pro rozvrh mandátů je předepsána soustava Harova. Aktivní volební právo mají občané 20letí, pasivní právo přísluší 24letým. Kandidátní listinu podpisuje 100 voličů, krajská volební komise zkoumá volitelnost kandidátů. Muži a ženy odevzdávají hlasovací lístky v různých obálkách. Hlasovací lístek je platný, je-li v něm vyznačena aspoň volební strana nebo aspoň jména jednoto kandidáta. Panachování ani škrty dovoleny nejsou. Kelsen nazývá tento systém kandidátních listin - das System der starren Liste, - opouštěje dosud užívaný mylný název listin vázaných.

Prvé skrutinium provádí krajská volební komise podle systému Hagenbach-Bischoffova. Mandáty v prvém skrutiniu neobsazené obsadily se podle zákona ze dne 20. července 1920 č. 317 tím způsobem, že pro zbytky hlasů reservováno bylo několik mandátů, počtem přesně určených, podle zákona ze dne 11. června 1923, č. 367, přikazují se však zbytky hlasů a počet neobsazených mandátů volebním svazům. (Kelsen kritisuje toto nové ustanovení slovy:... was vom Standpunkt der angestrebten Proportionalität des Wahlresultates eine offenkundige Verschlechterung bedeutet, str. 134 na uv. m.) Strany musí volebnímu svazu včas ohlásiti nárok na příděl mandátů ze zbytků hlasů a mají právo předložiti svazu novou kandidátní listinu. Mandáty přikazují se ve volebním svezu podle soustavy D'Hondtovy. Uzákonil tudíž volební řád rakouský pro volby Národního shromáždění tři soustavy zastoupení poměrného: Soustavu Harovu, pro rozdělení mandátů na jednotlivé volební kraje, soustavu Hagenbach-Bischoffovu pro prvé skrutinium a soustavu D'Hondtovu pro skrutinium druhé. Soustava D'Hondtova znovu pak nesprávně doplněna ustanovením o stejném nároku stran na poslední mandát. Strana, která při prvém skrutiniu v obvodu celého státu nezískala ani jediný mandát, nemá nároku na mandáty ve skrutiniu druhém. (Volební řád z r. 1920 stanovil, že žádná strana nemůže ve druhém skrutiniu získati více mandátů, než dobyla ve skrutiniu prvém). Zvoleni jsou kandidáti navržení stranou pro druhé skrutinium, anebo, nepodala-li strana pro druhé skrutinium samostatnou kandidátní listinu, určí volební svaz zvolené kandidáty podle soustavy D'Hondtovy na základě součtu zbytku hlasů. Pro nastupování náhradníků na mandát z druhého skrutinia převzato bylo ustanovení československého volebního řádu z r. 1920. Do zákona převzato ustanovení volebního řádu z r. 1918 a 1920 o volbě doplňovací, je-li uprázdněna polovice mandátů ve volebním kraji a vyslovena povinnost volby se zúčastniti.

V Německu

upraveno bylo volební právo do ústavodárného Národního shromáždění zákonem ze dne 30. listopadu 1918 a nařízením státního sekretáře vnitra z téhož data. Aktivní volební právo příslušela 20letým občanům (mužům i ženám) pasivní volební právo všem voličům, kteří v den volby byli aspoň rok státními občany. Volebním okresům přiděleny mandáty tak, že na 150.000 obyvatelů, resp. na zlomek nejméně 75.000, přikázal se volebnímu kraji jeden mandát. Kandidátní listiny nesměly obsahovati více jmen, než se v dotčeném volebním kraji mělo voliti poslanců a bylo dovolena sdružení kandidátních listin. Výlohy spojené s tiskem protokolů volebních a protokolů o skrutiniu hradily jednotlivé státy, všechny ostatní výlohy hradily obce. Vyslovil-li (volební komisař námitky proti volitelnosti některého z kandidátů, musil zmocněnec navrhnouti jiného kandidáta, jinak bylo jméno dotčené z kandidátní listiny škrtnuto. Hlasovací lístek směl býti vyplněn jmény z jediné toliko kandidátní listiny, škrty nebo panachování dovoleny nebyly. Skrutinium provedlo se přesně podle soustavy d'Hondtovy.

Podle § 61 nařízení přípustna byla doplňovací volba v tom případě, že by celá volba ve volebním kraji byla prohlášena za neplatnou. Budiž ihned zde konstatováno, že povolené zákonem sdružení kandidátních listin se neosvědčilo. Tak ku př. ve volebním okresu Teltow-Belskow-Charlottenburg soustředila na se kandidátní listina neodvislých sociálních demokratů 138.007 hlasů a dobyla jednoho mandátu; strana německonacionální však, která na se soustředil pouze 117.647 hlasů, dobyla v témže volebním okresu dvou mandátů, proto jen, že byla sdružená se stranou lidovou a centrem. V celku pak připadl jeden mandát u centra na 65.598, kdežto u neodvislých sociálních demokratů na 105.197 hlasů.

Zákonem ze dne 27. dubna 1920, str. ř. z. 627 vydán byl pro republiku Německou nový volební řád, který se od onoho z r. 1918 lišil v podstatě v tomto:

Prvou podstatnou změnou, kterou provedl zákon z r. 1920, byl ústup od přídělu určitého počtu mandátů volebním krajům, a nahrazení jeho t. zv. systémem automatickým, převzatým z práva bádenského, který spočívá v tom, že počet poslaneckých mandátů vůbec, ani v říši, ani ve volebních krajích není zákonem určen, nýbrž že stanoví předem určitý počet hlasů pro jeden mandát potřebný. Ku příkladu: Na každých 60.000 platných hlasů přiřkne se stranám po jednom mandátu; jaký je konečný součet mandátů je nerozhodno, bude také po každých volbách jiný. Automatický systém nechal by však nezužitkované zbytky hlasů, a z toho důvodu zavedenu t. zv. říšské kandidátní listiny. Vycházelo se z úvahy, že třeba jednak spravedlivě zužitkovati zbytky hlasů z celé říše, zároveň však poskytnouti stranám možnost, vyslati do parlamentu kandidáty vynikajících zkušeností parlamentárních a odborných "ohne sie dem Kampf mit örtlichen Interessen aufzusetzen, der bei Aufstellung der Wahlkandidaten sich vielfach unliebsam bemerkbar macht und zum Schaden dies Gesamtniveaus des Parlamentes in den Vordergrund geschoben werden pflegt." (Jak patrno, je naše čistě československé nazírání na méněcennost mandátu z druhého nebo třetího skrutinia zcela bezdůvodné.)

Celá říše rozdělena byla na 35 volebních krajů, které byly sloučeny celkem v 17 volebních svazů za tím účelem, aby se uvnitř těchto volebních svazů mohly jednotlivé kandidátní listiny téže strany z více volebních krajů sdružiti.

Zbytky sdružených listin z volebního svazu mohou na výslovnou žádost býti odkázány k dobru říšské kandidátní listině. Krajská kandidátní listina musí býti podepsána 50, říšská kandidátní listina 20 voliči.

Kdežto volební řád z r. 1918 neměl zvláštního ustanovení o stáří pro nabytí pasivního volebního práva, stanovil zákon z r. 1920 toto na 25 let. Vojíni právo hlasovací nemají.

Hlasovací lístky smějí obsahovati jména kandidátů pouze jediné strany, stačí k platnosti hlasu jediné jméno, nebo označení čísla kandidátní listiny beze jmen kandidátů. Strana obdrží ve volebním kraji tolik mandátů, aby jeden mandát připadal na 60.000 hlasů. Právě tak děje se se zbytky hlasů ve volebním svazu s tím obmezením, že respektují se zbytky jen tehdy, dosáhla-li aspoň jedna krajská kandidátní listina 30.000 hlasů; není-li tomu tak, odkáží se zbytky pro říšskou kandidátní listinu, i kdyby dohromady přesahovaly 60.000.

Týž postup je o říšských kandidátních listinách s tím dodatkem, že zbytky přes 30.000 rovnají se plným 60.000, a že říšské kandidátní listině smí býti přikázáno nanejvýš tolik mandátů, kolik získala mandátů ve volebních krajích.

Jak patrno z textu zákona, tak i ze zpráv výborových (Srovnej: H. G. Erdmannsdörfer, Das Wahlrecht für den deutschen Reichstag 1920, Berlin, Reichsverlag 1920), jednalo se říšskému sněmu německému o to, aby zjednány byly kautely proti očekávanému tříštění politických stran. "Toto nebezpečí při zúčtování zbytků hlasů z celé říše skutečně existuje, a bez náležitých kautel by se snadno mohlo státi, že by zcela malá strana sehnala v celém Německu 60.000 hlasů a tím získala mandát. Tím by se stalo, že se v parlamentě objeví značné množství poslanců, kteří nepatří k žádné straně, a kteří tím právě ztěžují utvoření vládní většiny, a kteří zdůrazňováním svého odlišného stanoviska, svých zájmů a své politické povídavosti přivodili by těžkou brzdu parlamentním pracím." Tyto kautely uvedeny jsou v §§ 31. a 32 zákona. V § 31 se především stanoví, že ve volebním svazu zůstanou nepovšimnuty všechny zbytky. když aspoň jedna ze sdružených kandidátních listin nevykazuje plných 30.000 hlasů. Iru příkladu: (Erdmannsdörfer 1. c. str. 33.) Strana X dosáhla ve volebním kraji A 28.000, v B 25.000, v C 20.000, dohromady 73.000 hlasů. Přes to, že na 60.000 hlasů připadá jeden mandát, nezíská strana X. ve svazu žádného mandátu, poněvadž ani v jednom kraji nedosáhla 30.000 hlasů.

Ovšem, že těchto 73.000 hlasů není definitivně ztracena, neboť se přikazují říšské kandidátní listině. Avšak i tam mohou se uplatniti jedině tehdy, dobyla-li strana aspoň v jediném volebním kraji nebo svazu přímo mandátu na plných 60.000 hlasů. Nedobyla-li vůbec v žádném kraji přímo mandátu, jsou ztraceny její zbytky z celé říše. Avšak i když dobyla jednoho mandátu, nemůže podle § 32 činiti nároku na více mandátů ze zbytků svých hlasů, než nav jeden, dobyla-li mandáty 2 ve volebních krajích, pouze na 2 mandáty ze zbytků hlasů. Byla-li volba v některém volebním kraji zrušena rozdělí říšská volební komise mandáty ze zbytků hlasů znovu podle výsledku volby doplňovací. Je-li pak třeba sdruženým kandidátkám nebo říšské kandidátce přikázati více mandátů než původně, přikáží se mandáty nezvoleným dosud kandidátům podle pořadí na kandidátní listině. V opačném případu zbaví říšská volební komise potřebný počet poslanců jejich mandátů, zase podle pořadí kandidátních listin, jak by nastupovali náhradníci, a tím ovšem, že mandátu pozbývají nejdříve ti, kdož zvoleni byli z kandidátních listin naposled.

Volební řád z r. 1920 doplněn event. změněn byl zákony ze dne 24. října 1922 (obsah hlasovacího lístku), zákony ze dne 23. prosince 1923 (zaveden úřední hlasovací.lístek a stálé voličské seznamy) a zákonem ze dne 13. března 1924 (pro platnost kandidátní listiny předepsán počet 500 podpisů). Jinak však na zásadách výše uvedených měněno nebylo. Budiž jen dovoleno zmíniti se ještě o tom, že podle § 5 zákona ze dne 13. března 1924 - ztrácí se mandát:

1. vzdáním se, které je neodvolatelné,

2. ztrátou volebního práva,

3. ztrátou práv občanských,

4. prohlášením volby za neplatnou nebo vyloučením při ověřování voleb,

5. dodatečnou změnou volebního výsledku.

Všeobecné je přesvědčení, že poměrné zastoupení zabraňuje silným přesunům v početní síle politických stran na poli parlamentním. že poměry vyvolané světovou válkou i v tomto směru mění these dlouhá desítiletí platné, patrno je ze srovnání výsledků 4 všeobecných voleb parlamentu Berlínského (Výmarského), provedených od konce světové války do konce r. 1924. (Jahrbuch des öffentlichen Rechtes der Gegenwart. XIII. 1925. Dr. Fritz Poetzsich, Berlin.)

Mandátů.

Království SHS.

V království SHS platí "Zakon o izboru narodnih poslanika za Narodnu Skupštinu" ze dne 3. IX. 1920 s novelou publikovanou dne 10. VII. 1922, pod číslem 150 "Službenih Novina". Tato novela byla vydána cestou t. zv. zkráceného zákonodárství, neusnesla se na ní totiž skupština, nýbrž, jak čl. 141 Vidovdanské ústavy připustil, zákonodárný výbor zřízený podle § 133 této ústavy.

Novela z r. 1922 změnila zákon z r. 1920 v některých směrech podstatně. Zejména snížila počet poslanců ze 419 na 313, takže nyní připadá jeden poslanec na 40.000 obyvatel (dříve na 30.000), a zrušena jsou ustanovení o kvalifikovaných kandidátech, (dříve musil míti každý volební okres [okrug] aspoň jednoho a nehledě k prvním čtyřem mandátům na každé další 4 mandáty dalšího poslance s akademickým vzděláním). Změněn byl také podstatně způsob kandidování, neboť se navrhuje vůdce (nosilac) listiny za celý volební okrug a k bouru ještě kandidáti za volební obvody (srez, kotar), na které je volební okres (okrug) rozdělen. Konečně novotou jest ještě to, že při zjišťování volebního výsledku postupuje se podle pozměněného systému D'Hondtova.

Popud k nejdůležitější novotě volební novelou zavedené dán byl, jak uvádí univ. prof. Dr. Ladislav Polič (Izborni zakon, Biblioteka pravo i život, 1923, str. 4), od Dra Voje Marinkoviče v návrhu na reformu volebního řádu zv. "Nacrta izborneho zakona". Týž navrhl, aby byl každý volební okres (okrug) rozdělen na tolik obvodů (kotar nebo srez), aby bylo o jeden obvod (srez) méně, než by připadlo na okrug poslanců, ku př. volební okrug s 10 mandáty byl by rozdělen na 9 volebních obvodů. Kandidování podle tohoto návrhu dělo by se zvláště za vůdce (nosilaca) listiny za celý volební. okrug a zvláště za každý volební srez. Hlavní věcí při tom mělo býti, aby mohl býti ve volebních obvodech (srez) volen poslanec požívající v něm důvěru voličstva, a zvolen býti měl ten, kdo obdržel nadpoloviční většinu hlasů v dotyčném obvodu (srezu).

Návrh Dra. Marinkoviče přijat nebyl, ale myšlenka o nosilaci listiny za celý volební okrug byla potud přijata, že nosilac listiny jest zvolen vždy v první řadě (aniž" by se pro něho hlasy odevzdávaly) a teprve pak se dostane na další kandidáty v okrugu kandidované, podle počtu hlasů, který obdrželi v okrugu.

Každý volební okres (okrug) jest rozdělen na tolik volebních obvodů (kotar, srez), kolik má býti v něm voleno poslanců. Týž kandidát kandidovati může nejvýše ve dvou volebních obvodech téhož okrugu. Kandidátní listiny jsou dvojí: kandidátní listiny okrugu a kandidátní listiny každého srezu, ale ani jedněch ani druhých neužívá se při odevzdávání hlasů voličem, neboť volič hlasuje kuličkami.

Kandidátní listiny okrugu podepsané nejméně 100 voliči, musí býti podány nejdéle 25 dní před volbou k potvrzení soudu a obsahují jména všech kandidátů, okrugu a jejich náhradníků odděleně pro každý srez. V čele listiny jest uveden nosilac listiny. Jak praví Dr. Žolger (Die Verfassung Jugoslaviens, Jahrbuch des tiffentl. Recht, 1922, str. 187), jest charakteristické pro království SHS ustanovení volebního řádu, že "v zájmu čistoty voleb vláda a od ní odvislé správní orgány jsou vyloučeny z příprav i provedení voleb a obstarání toho náleží soudům anebo komisím, které jsou sestaveny převážně ze soudců anebo, jež jsou činny za předsednictví a vedení soudcovských funkcionářů." Vedle kandidátních listin okrugu jsou ještě zvláštní tištěné kandidátní listiny pro obvod (srez, kotar), které uvádějí kromě nosilaca listiny toliko kandidáta za příslušný volební obvod a jeho náhradníka. Slouží jen k informování voličů při volbě.

Zajímavá jsou ustanovení čl. 80 o způsobu, jak jest rozvrhnouti mandáty na jednotlivé kandidátní listiny a o způsobu, jak jest určiti zvolené kandidáty.

Volí se podle poměrného zastoupení. Při rozdílení mandátů na listiny jest třeba vypočítati 2 kvotienty (kaličníky),

První količník vypočítá se tak, že souhrn odevzdaných hlasů se dělí počtem mandátů, zvětšeným o jednu. Listiny, které neobdržely ani tolik hlasů, aby byl v nich obsažen količník, nepřicházejí vůbec v úvahu při přídělu mandátu (quomu). Mezi listiny, které obdržely količník, rozdělují se pak mandáty podle systému D'Hondtova. Ze zásady, že listiny neobdrževší tolik hlasů, kolik činí količník, nemohou obdržeti vůbec mandátu, platí tyto výjimky: Podle odst. 4, čl. 80, lze přiděliti jeden mandát listině bez količníku, která má nejvyšší počet hlasů v tom případě, když v okrugu se valí 6 nebo více poslanců a toliko jedna listina obdržela količník (této listině připadnou tudíž všechny mandáty kromě jednoho). Mimo to podle odst. 5, čl. 80, volí-li některý okrug 9 nebo více poslanců a obdržely-li pouze 2 listiny količník, přidělí se jeden mandát té listině bez količníku, která obdržela největší počet hlasů. Konečně podle ustanovení odst. 6, čl. 80, neobdržela-li žádná listina količník, postupuje se tak, jako by jej obdržely všechny.

Měly-li by 2 nebo více listin právo na jedeno poslanecké místo, rozhodne los (čl. 80, odst. 7).

Zůstane-li více nerozdělených míst, avšak větší počet listin, než je zbylých mandátů, losuje se podle ustanovení odst. 8, čl. 80, mezi listinami o zbylé mandáty tak, že listina, která nabude losem mandátu, neúčastní se již dalšího losování.

Příklad: Volební okres volí na př. 4 poslance, celkem odevzdáno 15.000 hlasů. Předloženy byly 3 listiny A, B, C. Listina A obdržela 9000 hlasů, listina B a C každá po 3000. Každá listina obdržela količník, který činí 3000. Při.dělení podle systému D'Hondtova vychází

straně A podíly 9000, 4500, 3000, 2250;

straně B podíly 3000, 1500, 1000, 750;

straně C podíly 3000, 1500, 1000, 750.

Čtyři nejvyšší čísla jsou 9000, 4500, 3000, 3000. Dva mandáty přiřknou se listině A ihned, o další dva mandáty se losuje mezi listinami A, B a C, při čemž listina, která obdrží mandát, neúčastní se již dalšího losování.

Při přikazování mandátů kandidátům okrugu třeba rozlišovati dva případy, jednak ten, že kandidát kandidoval toliko v jednom srezu (kotaru), a jednak případ, že kandidát kandidoval ve dvou srezích. V prvním případě přidělí se mandáty straně připadlé nejprve nosilaci listiny a pak srezovým kandidátům podle počtu hlasů.

Kandidátům, kteří kandidovali ve dvou srezích se sčítají hlasy z obou okresů dohromady.

Obdržel-li kandidát kandidovaný ve dvou srezích tolik hlasů, že by v každém srezu mohl býti volen, prohlásí se za zvolena on a jeho náhradník (článek 80, odst. 9.). Obdržela-li některá listina ve dvou nebo více srezích stejný počet hlasů, rozhodne los, z kterého srezu má býti kandidát prohlášen za zvolena (článek 80, odst. 10.). Podle odst. 11. článku 80 ve volebním okrese, resp. městě, které valí toliko jednoho poslance, jest zvolen ten kandidát, který získal relativní většinu hlasů. Podle celkového rozvrhu mandátů týče se tento případ města Lublaně.

Byla-li pro jeden volební okres nebo město přihlášena a potvrzena toliko jedna kandidátní listina, hlasuje se podle článku 43 i v tomto případě, neboť nelze, jak tomu bylo dříve, prohlásiti všechny kandidáty zvolenými bez hlasování, neboť vedle kandidátů jest tu ještě nosilac listiny, který obdrží mandát přede všemi kandidáty. Ve všech případech, ve kterých jest zákonem předepsáno, aby bylo rozhodnuto losem, provede losování hlavní výbor.

Podle článku 72 ústavy a podle čl. 13 volebního zákona poslanci nesmějí býti státními dodavateli nebo podnikateli. Poslanec, který by přijal dodávku pro stát, ztrácí podle článku 16 vol. zák. mandát.

Podle článku 73 ústavy a podle článku 15 vol. zák. nemají pasivního práva volebního funkcionáři policejní, finanční, lesní a agrární reformy, ledaže by v době vypsání voleb uplynul již jeden rok ad doby, kdy úředníky takovými býti přestali. Ostatní funkcionáři veřejní nesmějí kandidovati ve svém volebním okruhu. Jinak ano, mají však podle zákona dovolenou. Ministři, universitní profesoři mohou býti zároveň poslanci.

Belgie.

V Belgii provádí se skrutinium podle známé soustavy D'Hondtovy. Zákonem ze dne 22. října 1919 - povoleno bylo sdružení stran, které při skrutiniu tvoří skupiny, a případ tento řeší se zákonem takto

Článek 275.

Ve volebních okresech, kde kandidáti jedné nebo více listin učinili prohlášení o sdružení zmíněném v čl. 268, hlavní volební komise na místo toho, aby postupovala podle způsobu uvedeného v čl. 263 ustanoví volebního dělitele tím, že dělí celkový počet platných hlasů počtem mandátů, které se mají obsaditi v okresu. Tímto dělitelem dělí počet hlasů, který obdržela každá listina a určí tak u každé listiny její volební kvotient, jehož celky (jednotky) značí počet mandátů, přímo nabytých.

Nato rozdělí každý volební kvocient jednotkou, jestliže listina nemá ještě mandátu, 2 (dvěma), jestliže obdržela jeden mandát, 3 (třemi), obdržela-li dva mandáty atd. Eventuelní právo listiny bude takto vyjádřeno zlomkem, který obdržíme, když dělíme její volební kvotient počtem mandátů, které by obdržela postupně, kdyby dodatečný mandát byl jí pokaždé přidělen. Protokoly o těchto operacích volebních jest zaslati přímo presidentu centrální provinciální volební komise, ostatní spisy označené v čl. 193 budou předány tajemníku sněmovny poslanců nebo senátorů.

Článek 276.

Centrální komise provinciální se sejde v pondělí o 12. hodině polední. Ustanoví počet hlasů každé skupiny tím, že sečte hlasy, které obdržely všechny listiny, jež tvoří tuto skupinu. Ostatní listiny podrží svůj počet hlasů.

Nato určí komise počet mandátů, které obdržela každá skupina v provincii tím, že sečte jednotky (celky) kvotientů, vypočtených podle čl. 275, dále určí počet mandátů, které získaly v provincii listiny nesdružené a konečně stanoví počet mandátů, které nutno ještě dodatečně obsaditi.

K dodatečné repartici budou připuštěny všechny skupiny listin s výjimkou těch, které v žádném volebním okresu neobdržely aspoň tolik hlasů, kolik činí 66 procent volebního dělitele, stanoveného podle čl. 275 all. 1. Listiny nesdružené budou připuštěny potud, pokud dosáhly této kvoty. Komise rozdělí postupně počet hlasů jejich (t. j. skupin a listin nesdružených) jednou, dvěma, třemi atd., jestliže listina neobdržela dosud definitivně žádného mandátu; dvěma, třemi, čtyřmi atd., jestliže nabyla již listina jednoho mandátu; třemi, čtyřmi, pěti atd., jestliže listina nabyla již dvou mandátů atd.; první dělení bude se díti vždy takovým číslem, které by se rovnala: počtu mandátů, jež by skupina nebo listina obdržela, kdyby první ze zbývajících mandátů byl jí přidělen.

Komise seřaďuje kvotienty do řady, podle jejich velikosti tak dlouho, až počet jejich se shoduje s počtem mandátů, které ještě mají se obsaditi; každý kvotient z této řady určuje, že ve prospěch skupiny nebo listiny, jíž náleží, jest přiděliti dodatečný mandát.

Článek 277.

Další postup komise jest ten, že určí okresy, kde mají listiny tvořící skupinu obdržeti mandát nebo mandáty, které jim dodatečně připadly.

U listin nesdružených určení to je ihned patrné a přidělení děje se v první řadě počínajíc těm, jimž náležejí z uvedené řady kvotientů kvotienty největší.

Přikázání mandátů listinám tvořícím skupinu (sdružení) děje se tímto způsobem:

Pořad výše kvotientů uvedených v posledním all. čl. 286 určuje pořádek, podle kterého každá skupina jest povolána postupně k tomu, aby obdržela mandát zbývající k obsazení.

S povoláním každé skupiny koresponduje povolání okresu, kde tato skupina získává mandát.

K tomu cíli napíše komise svisle pod sebe do tolika kolon, kolik skupin účastní se rozdílení, zlomky mandátů zapsané do protokolů okresních zmíněné v čl. 275 zachovávajíc při tom pořadu jejich výše tak, aby prvním byl zlomek, který se blíží nejvíce celku a vedle každého zlomku napíše se okres, na který se zlomek vztahuje.

Skupina, jíž připadá první mandát z mandátů dodatečně obsazovaných, obdrží jej v okresu, který uveden jest v čele tohoto sloupce náležejícího téže skupině a podobně postupuje se dál. Jestliže však v okresu, kterému se takto má mandát dostati, jsou již všechny mandáty obsazeny, bude přidělen mandát okresu, který jest bezprostředně za ním uveden a v případě potřeby okresu následujícímu.

Jestliže ve všech okresích, kde skupina měla kandidáty, jsou veškery mandáty obsazeny, nemůže býti této,skupině mandát dodatečně přikázaný více přidělen a mandát, který se uprázdnil v okresu, kde skupina nemá kandidátů, bude přidělen listině jiné, ve shodě s článkem následujícím. Když po povolání listin k nabytí dodatečně přiznaných mandátů a po určení okresů se konstatuje, že v některém okresu listina obdržela více mandátů, nežli tam má kandidátů poslanectví nebo náhradníků, přidělí centrální komise provinciální tyto mandáty k těm, které se dostávají jiným listinám v témže okresu a bude při této volební operaci postupovati podle toho, co uvedeno jest v čl. 275. Každý nový kvotient určuje, že jest přiděliti mandát skupině nebo listině, k níž tento kvotient náleží a jež má dostatečný počet mandátů v okresu.

Článek 278.

Hlavní komise provinciální ustanoví osoby, které byly zvoleny podle toho, co uvedeno v čl. 265 a 266. Odchylka jest ta, že dělitel volební, kterého jest třeba a který jest předem stanoviti pro toto určení, jest nahrazen číslem volitelnosti (chiffre d'élibibilité) zvláštním u každé listiny, který obdrží se, když počet hlasů této listiny děli se počtem mandátů o jeden zvětšeným, jež jsou této listině definitivně přiděleny. Protokol o volbě, jakož i protokoly, které centrální komise provinciální obdržela ve smyslu ustanovení čl. 275, jest odeslati do dvou dnů tajemníku sněmovny poslanecké nebo senátu.