Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

§ 28.

Vyhlášení kandidátních listin.

Nejpozději desátý den přede dnem volby vyhlásí předseda ústřední volební komise v úředním listě všechny platné kandidátní listiny s označením stran, řadovým číslem a s plným a přesným uvedením všech kandidátů. Není dovoleno uveřejniti s kandidátními listinami podpisy voličů v § 21. nařízené.

§ 29.

Rozmnožení kandidátních listin.

Předseda krajské volební komise dá rozmnožiti tiskem platné kandidátní listiny, na nichž budiž uvedeno číslo řadové, označení strany a všichni kandidáti (§ 22., č. 2.) i jejich pořadí.

Každá kandidátní listina budiž rozmnožena zvlášť ve formě hlasovacího lístku, a to všechny listiny písmem téhož druhu a stejné velikosti, na papíru téže barvy a jakosti a týchž rozměrů, a buďtež opatřeny na témže místě pečetí krajské volební komise. Kandidátní listiny pro obě části volebního kraje prvého buďtež rozmnoženy ve formě společného hlasovacího lístku tak, aby obsahovaly odděleně kandidáty pro každou část tohoto volebního kraje.

Předseda krajské volební komise zašle je starostům obcí s vyzváním, aby je dodali všem voličům (§ 34).

Náklady spojené s rozmnožením kandidátních listin uhradí z polovice stát a z polovice strany.

K náhradě těchto výloh složí strana u předsedy krajské volební komise nejpozději čtrnáctý den před volbou do 12. hodiny polední přiměřenou, předsedou oznámenou (§ 21) zálohu, rovnající se aspoň polovici výloh spojených s rozmnožením kandidátní listiny. Neučiní-li strana včas zadost své povinnosti, považuje se její kandidátní listina za odvolanou. Strana, která nedosáhla v žádném volebním kraji mandátu, hradí celý náklad spojený s rozmnožením svých kandidátních listin. Strana, která podle § 51. nedosáhla ustanoveného počtu hlasů, hradí celý náklad ve volebních krajích, ve kterých nedosáhla mandátu. V obou posledních případech ručí za onu část nákladu, již by jinak hradil stát, solidárně kandidáti této strany i s voliči, kteří podepsali kandidátní listinu, a vymáhá se na nich politickou exekucí, nebyla-li zaplacena do 8 dnů po vyzvání.

Předkládajíc kandidátní listinu (§ 21) svým zmocněncem může strana prohlásiti, že nežádá, aby její kandidátní listina byla úředně dodána voličům buď v určitých politických okresích nebo v celém volebním kraji, a může si zároveň pro tyto politické okresy nebo pro celý volební kraj objednati určit počet úředních výtisků své kandidátní listiny, jichž dodání voličům si sama obstará; v takových případech hradí podle ustanovení v odstavcích předcházejících jen výlohy spojené s rozmnožením svých kandidátních listin.

Kandidátní listiny, které mají podle předcházejících odstavců úředně býti voličům dodány, buďtež rozmnoženy v počtu převyšujícím nejméně o pětinu počet voličů dotčeného volebního kraje.

§ 30.

První odstavec zní:

Osoby provozující živnost grafickou nebo v ní činné jsou povinny vyhověti příkazům předsedy krajské volební komise, aby kandidátní listiny byly včas a správně rozmnoženy.

§ 31.

Odstavec první zní:

Každá obec je místem volebním. Ve volebním kraji XV.-XXII. mohou býti obce s méně než 250 obyvateli přikázány k nejbližší větší obci jako místu volebnímu.

§ 34.

Průkaz voličů.

První věta prvního odstavce zní:

Starosta obce dá dodati každému voliči do bytu kandidátní listiny předsedou krajské volební komise mu zaslané, a to v obcích nad tisíc obyvatel nejpozději třetí den přede dnem volby zároveň s legitimačním lístkem, a v ostatních obcích nejpozději druhý den přede dnem volby.

§ 38.

Hlasování.

Obvodní volební komise, ustavivši se (§ 9), prohlédne před početím volby osudí. K volebnímu osudí budiž použito jedině takové schránky, kterou lze zámkem uzavříti.

Potom přikročí se k odevzdávání hlasů. Voličově dostavte se se všemi kandidátními listinami, které jim byly dodány.

Volební komise vezme od voliče legitimační lístek a zjistí, má-li volič všechny kandidátní listiny, které podle § 29. v obci mají býti úředně dodány, neškrtané a neoznačené, nesmí mu však pořadí hlasovacích lístků, jak je volič přinesl, měniti. Za chybějící, škrtané, nebo jinak označené dodá mu jiné, tak, aby volič měl všechny kandidátní listiny, pokud podle § 29. mají býti úředně dodány.

Dále mu vydá úřední obálku. Všechny obálky buďtež neprůhledné, stejné velikosti, jakosti a barvy a nesmějí míti žádného odlišného znamení. Dodá je obec na svůj vrub.

Volič sám vloží hlasovací lístek do obálky v prostoru tak odděleném, aby nemohl býti pozorován, načež před komisí vhodí obálku do volebního osudí, a odloží kandidátní listiny, které mu zbyly, do zvláštní schránky.

Tímto způsobem odevzdají své hlasy nejprve členové volební komise a pak ostatní voličově v pořádku, jak se do volební místnosti dostavili.

Volební komise dohlíží ke správnému odevzdávání hlasovacích lístků a bdí nad udržováním pořádku ve volební místnosti. Členům komise není dovoleno opravovati nebo, doplňovati hlasovací lístky, byť i o to voličem byli požádáni.

Osoby slepé a ti, kdož pro tělesnou vadu nemohou sami hlasovacího lístku odevzdati, vykonávají své právo volební v průvodu voliče, s nímž sdílejí společnou domácnost, anebo v průvodu voliče, jehož sobě svobodně zvolili za průvodce. Průvodce tento odevzdá hlasovací lístek, event. průkaz svého zmocnitele; volební komise zjistí dotazem, zda volič svobodně svého průvodce zvolil, zda zná jeho jméno a příjmení, a zapíše tento způsob volby zvlášť v zápise o volbě.

Odevzdání hlasovacího lístku budiž členy komise vyznačeno ve dvou stejnopisech voličských seznamů. Konají-li se volby do obou sněmoven týž den, a je-li pro obě volby ustanovena společná obvodní volební komise, budiž ve volební místnosti pro každou volbu opatřen zvláštní, oddělený prostor.

§ 46.

Odstavec první zní:

Krajská volební komise sejde se ve svém sídle bez pozvání o 10. hodině dopolední druhý den (v úterý) po volbě.

§ 49.

První odstavec zní:

Mandáty, jež postupem uvedeným v § 46 zůstaly neobsazeny, obsadí ústřední volební komise ve schůzi, k níž se sejde bez pozvání u svého předsedy v 10 hodin dopoledne osmý den po volbách.

§ 51.

Odstavec první zní:

Při druhém skrutiniu přihlíží se toliko ke hlasům strany, která podle § 49 odevzdá kandidátní listinu a dosáhla aspoň v jednom volebním kraji mandátu.

§ 52.

Komise sečte všecky zbytky hlasů z celé republiky, pokud se k nim podle §u 51 přihlíží, dělí tento součet zbytků prostým průměrem volebních čísel všech volebních krajů a číslo beze zlomku dělením vyšlé dává počet mandátů, které se obsadí ve druhém skrutiniu.

Je-li počet mandátů tímto způsobem určený, týž, nebo větší, než počet mandátů dosud neobsazených, odpadá třetí skrutinium.

Aby se zjistilo pro druhé skrutinium volební číslo, dělí se součet zbytků uvedený v odstavci předcházejícím, počtem mandátů, které se v tomto skrutiniu mají obsaditi, zvětšeným o jednu a celé číslo beze zlomku dělením vyšlé je číslem volebním.

Komise přikáže každé straně tolik mandátů, kolikráte je volební číslo obsaženo v součtu zbytků hlasů pro stranu tu ze všech volebních krajů vykázaných.

Bylo-li obsazeno o jeden mandát více, než se mělo obsaditi, odečte se přebývající mandát té straně, která vykázala nejmenší zbytek dělení při druhém skrutiniu, při stejném zbytku menší počet hlasů v celé republice; je-li i počet hlasů stejný, rozhodne los.

Nebyly-li obsazeny všechny mandáty způsobem v odstavci třetím stanoveným nebo proto, že strana ohlásila méně kandidátů; než kolik mandátů na ni připadá, přikáže komise po jednom mandátu postupně těm ze stran, které vykazují největší zbytek dělení. Při rovnosti zbytků se přikáže mandát straně, která má větší součet zbytků ve II. skrutiniu. Jsou-li tyto součty zbytků stejné, přikáže se mandát straně, která obdržela v celé republice více hlasů; je-li počet stejný, rozhodne los.

Neohlásila-li strana tolik kandidátů, kolik mandátů na ni podle výsledku druhého skrutinia připadá, přikáží se nadbytečné mandáty stranám dalším, podle zásad v § 53 uvedených.

Mandáty v druhém skrutiniu neobsazené obsadí se ve skrutiniu třetím.

§ 53.

Třetí skrutinium.

Ústřední volební komise rozdělí strany, ke kterým se při druhém skrutiniu přihlíželo, ve dvě skupiny

I. skupinu tvoří strana jejichž kandidátních listinách jest nadpoloviční většina kandidátů jedné nebo více národnostních menšin, německé, maďarské nebo polské. Pro otázku, ke které z. těchto menšin dlužno kandidátní listinu přičísti je rozhodnou národnost, k níž se přihlásila (§ 23) větší část kandidátů téže strany; přihlásili-li se kandidáti k různým jazykovým menšinám ve stejném počtu, rozhodne los.

II. skupinu tvoří všechny strany ostatní.

Podle týchž zásad rozdělí ústřední volební komise strany, k nimž se při druhém skrutiniu nepřihlíželo, ve skupiny A a B. Při tom včítají se do skupiny A pouze strany, s nimiž národnostně stejné strany byly zařaděny do skupiny I., ostatní strany včítají se do skupiny B.

Ústřední volební komise sečte všechny platné hlasy všech stran, k nimž se ve druhém skrutiniu nepřihlíželo, pokud patří do skupiny A nebo B, z celé republiky dohromady, dělí součet těchto hlasů počtem neobsazených mandátů, zjistí tak volební číslo, jímž jest celé číslo beze zlomku dělením vyšlé, rozdělí mandáty mezi tyto skupiny a na ta mezi strany každé příslušné skupiny podle zásad § 52; při tom je základem výpočtu součet všech hlasů straně v republice odevzdaných.

§ 54.

Kteří z kandidátů jsou ve II. a III. skrutiniu zvoleni.

Odstavec první zní:

Z jednotlivých stran zvoleni jsou ve II. a III. skrutiniu za poslance podle počtu mandátů na stranu připadlých kandidáti podle pořadí, jak jsou uvedeni na kandidátní listině zmíněné v § 49.

§ 58.

Odstavec III. čís. 3 zní

3. vědomě, nejsa zapsán ve volebních seznamech (§ 21, odst. 2), podepíše kandidátní listinu.

Jako sedmý bod odstavce III. se zařazuje toto ustanovení:

7. kdo vykoná volební právo, ač bylo právoplatně rozhodnuto (na příkl. vydáním pasu cizího státu), že není státním občanem Československé republiky nebo, ač je si vědom, že v den vyložení seznamů voličských, které sou podkladem volby, nepřekročil věku, který ústavní listina předpisuje jako podmínku volebního práva.

§ 62.

Osvobození od kolků a poplatků.

Veškerá podání, protokoly, námitky, stížnosti ve věci voleb a přílohy k ním, jakož i ověření podpisů voličů na kandidátních listinách (§ 21) a kandidátů (§§ 23 a 27) jsou prosty kolků, a pokud nejde o ověření podpisů před veřejným notářem, i poplatků:

Čl. III.

Zákon tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení a provede jej ministr vnitra.

Důvodová zpráva.

Všeobecné volby do sněmovny poslanecké provedené po prvé podle řádu volení ze dne 29. února 1920, čís. 123 Sb. z. a n. nesporně prokázaly, že princip poměrného zastoupení vžil se a nalezl pochopení ve všech volebních krajích, neboť nikde nedošlo ke zmatečnosti volebního skrutinia ani v krajských ani v ústřední volební komisi přes to, že podle tohoto složitého systému volilo se do československého parlamentu po prvé. Ani nepopiratelný jinak nedostatek pro správné rozvržení mandátů na jednotlivé volební kraje, totiž řádné úřední sčítání lidu, jež pro nedostatek času nemohlo býti provedeno, nebránil tomu, aby přibližně aspoň na jeden mandát připadal všude stejný počet voličů, což zdůrazniti třeba tím více, poněvadž r. 1919, kdy řád volení byl ve výboru projednáván, nebyly ještě známy ani přesné hranice státu a tím i počet obyvatelstva v některých krajích.

Na jednoho člena poslanecké sněmovny připadlo oprávněných voličů ve volebním kraji:

Říšský průměr jest 24.619. Při tom není minimum v Praze, nýbrž v Lipt. Sv. Mikuláši na Slovensku, kam patří také dva volební kraje minimu nejbližší; teprve za nimi, tedy na čtvrtém místě, přichází volební kraj pražský.

Z uvedeného je patrno, jak neodůvodněné byly výtky činěné z určitých stran proti rozdělení mandátů mezi jednotlivé kraje, a jak neodůvodněna byla výtka, jako by prvému volebnímu kraji bylo přikázáno příliš mnoho mandátů na úkor volebních krajů druhých. Vizme, jaký byl poměr počtu voličů na jednoho poslance v Rakousku před státním převratem. (Data zde uvedená čerpána jsou jednak ze Zpráv Státního úřadu statistického rep. Československé 1921, jednak z publikace téhož úřadu: Volby do Národního shromáždění a volby do obcí, Praha 1922.)

V bývalém Rakousku vypadal při prvních volbách provedených na základě všeobecného, rovného a přímého práva volebního v roce 1907 poměr mezi počtem poslanců a počtem obyvatelstva takto:

Tam bylo rozpětí mezi solnohradským minimem, haličským maximem 43.887, ale poněvadž mělo venkovské obyvatelstvo mnohem menší zastoupení než obyvatelstvo městské - největší rozdíl byl v tomto směru v Haliči, kde jeden poslanec připadal na 28,3 tisíc městského obyvatelstva, ale na 87,8 tisíc obyvatelstva venkovského, takže rozdíl v zastoupení činil 59,5 tisíc; v Čechách byl tento rozdíl 22,7 tisíc, na Moravě 21,5 tisíc, ve Slezsku 12,2 tisíc - bylo také toto rozpětí jiné u městských a jiné u venkovských okresů, největší bylo u venkovských okresů v Haliči, kde činilo 58,7 tisíc.

Při předchozích volbách provedených za platnosti kuriové soustavy lze přivésti správně poslance v souvislost pouze s počtem voličů. Třída velkostatků měla při volbách roku 1873, 1879, 1885, 1891, 1897 a 1901 v Čechách, na Moravě a ve Slezsku vždy 35 poslanců a voličů.postupně 715, 669, 669, 685, 654, 675, takže na 1 poslance připadlo 19-20 voličů. Třída obchodních a živnostenských komor měla při těchto volbách pokaždé 10 poslanců a 232, 240, 272, 270, 300, 283 voličů, takže na jednoho poslance připadala 23-30 voličů. Třída měst a míst průmyslových měla pokaždé 49 poslanců, třída venkovských obcí 44 poslance; o počtu voličů a jeho poměru k počtu poslanců podává přehled tabulka tato:

V roce 1897 a 1901 přibyla všeobecná třída voličská s 27 poslanci a 1,226.413 resp. 1,171.771 novými, to jest takovými voliči, kteří měli volební právo pouze v této třídě. Všech voličů bylo v této třídě r. 1897: 1,810.878 a r. 1901: 1,824.236, takže na jednoho poslance připadalo 67.070 resp. 67.564 voličů.

Teprve v roce 1907 a 1911, kdy se již volilo na základě všeobecného, rovného a přímého práva volebního, lze zjistiti přesně poměr mezi počtem poslanců a počtem obyvatelstva i počtem voličů (srv. tabulku č. 2) a také mezi počtem obyvatelstva a počtem voličů. Na 1000 obyvatelů majících rakouské státní občanství připadlo voličů roku 1907: v Čechách 210, na Moravě 204, ve Slezsku 182, roku 1911: v Čechách 214, na Moravě 208, ve Slezsku 186. [Pro Slovensko a Podkarpatskou Kus není po ruce podrobných dat, lze uvésti pouze číslo pro celé Uhry. Podle Magyar Statisztikai Ékönyv 1914 připadlo v Uhrách na 1000 obyvatel voličů roku 1881: 60 - 1884: 59 - 1887: 58 - 1892: 57 - 1896: 56 - 1901: 61 - 1905: 61 - 1910: 64. Tato čísla sama svědčí již o zaostalosti a nehybnosti celého politického vývoje v Uhrách.

] Proti tomu připadlo při volbách do poslanecké sněmovny Národního shromáždění v roce 1920 na 1000 všech obyvatelů (zjištění státních příslušníků nebylo toho. času ještě provedeno) voličů

Při těchto volbách se nevolilo v celém státním území a proto lze zde počítat pouze s obyvatelstvem oněch území, kde se volby konaly. Tohoto obyvatelstva bylo podle "Předběžných výsledků sčítání lidu z 15. II. 1921" celkem 12,581.499 a zvoleno bylo pouze 281 poslanců (+ 4 sibiřské legionáře) a 142 senátorů.

Našemu volebnímu řádu bylo často vytýkáno, že nezajistil pro tu či onu národnost přesný počet mandátů, přehlíží se však při tom, že za systému poměrného zastoupení nemůže počet mandátů té či oné straně zajistiti sám řád volení, nýbrž že nejdůležitější úlohu zde hraje účast voličstva při volbě, neboť mandáty se přikazují jedině podle volebního čísla, a čím větší účast voličstva strany, tím větší možnost nabytí volebního čísla několikanásobně, a tím i většího počtu mandátů. I zde podává názorné poučení náš Státní úřad statistický v citovaném díle.

Všech voličů bylo pro volby do poslanecké sněmovny 6,917.956 čili 55% všeho obyvatelstva, pro volby do senátu 5,804.134 čili 46,1% všeho obyvatelstva. V roce 1911 bylo v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 2,116.358 voličů čili 21% všeho obyvatelstva (dle sčítání lidu z r. 1910). Kdybychom počítali poměr pouze z obyvatelstva, které dokončilo 21. resp. 26. rok věku (dat o věkovém rozvrstvení obyvatelstva z posledního našeho sčítání dosud nemáme), činili by voličově při volbách r. 1920 kolem 95% příslušných věkových tříd, takže volební právo jest pro osoby, dosáhnuvší věku, který jest dle zákona podmínkou volebního práva, skutečně právem volebním všeobecným.

Pii volbách do poslanecké sněmovny bylo ze všech voličů 52,8% žen čiti na 100 voličů mužů připadalo 111,9 voličů žen; ženských voličů jest více ve všech volebních krajích mimo volební kraje novozámecký a košický, v nichž byla většina voličů mužských, což způsobilo, že na Slovensku činilo rozpětí mezi voliči ženskými a mužskými pouze 18%, kdežto v Čechách činilo 6,6% a na Moravě se Slezskem 7%.

Volby se nesúčastnilo při volbách do poslanecké sněmovny 697.178 čili 10,1% voličů.

Při posledních volbách do rakouské říšské rady roku 1911 byla na Moravě a ve Slezsku - nikoli v Čechách - volební povinnost; tehdy se nesúčastnilo volby voličů: v Čechách: první volby 20,6%, užší volby 23% - na Moravě: v českých volebních okresech první volby 7,9%, užší volby 8,1%, v německých volebních okresech první volby 9,5%, užší volby 6,6% - ve Slezsku: první volby 5,9%, užší volby 6,2%.

Hledíme-li k jednotlivým okresům, vykazuje při volbách do poslanecké sněmovny největší neúčast municipální město Košice, kde nepřišlo k volbě 35,7% voličů, za ním následují okresy: Jelšava, město se zřízeným magistrátem, 32,2%, Komárno, munic. město, 22,6%, Malá Strana s Hradčany 19,7%, Rožňava, město se zřízeným magistrátem, 18,4%, Prešov, město se zřízeným magistrátem, 17,7%, Čadca 17,3%, Bojkovice 17,1%, Moravská Ostrava 17,1%, Opava 17%; při volbách da senátu vykazuje největší neúčast těchto deset okresů: Košice, munic. město, 32,5%, Komárno, munic. město, 27,1%, Pastuchov 25,1%, Prešov, město se zřízeným magistrátem, 25,1%, Čadca 22,2%, Užhorod 21,7%, Snina 19,8%, Trenčín, město se zřízeným magistrátem, 79,4%, Malá Strana s Hradčany 19,1%, Rožňava, město se zřízeným magistrátem 18,6%. Nejmenší neúčast vykazují při volbách do poslanecké sněmovny okresy: Giraltovce 4,9%, Ouštěk 5,3%, Podhradie Spišské 5,6%, Topolčany 5,7%, Vítkov 5,8%, Slavonice, Odry, Trenčín a Žabokreky Nitrianske po 5,9%, Jirkov, Myjava, Nitra a Sobrance po 6%; při volbách do senátu okresy: Giraltovce 4,9%, Slaný, temnice a Kladno po 5,5%, Lomnice nad Lužnicí 5,6%, Duchcov a Vítkov po 5,7%, Vranov 5,8%, Ouštěk, Unhošť, Stodo, Odry a Žabokreky Nitrianske po 5,9%, Kralupy nad Vltavou, Lovosice, Rokycany a Horšův Týn po 6%.

Odporučovalo by se snad zjistiti, proč při obou všeobecných volbách právě v Praze, Malá Strana-Hradčany, nezúčastnilo se volby plných 19,7 % resp. 19,1 %, voličů a proč právě v řadě německých okresů byla neúčast nejmenší. Při všeobecných volbách r. 1920 volily ženy rovnoprávně s muži, a budiž dovoleno podle zpráv našeho Státního statistického úřadu zmíniti se také o volební účasti žen, o níž úřad statistický praví toto:

Zvláštní pozornosti zasluhuje účast žen, které při těchto volbách po prvé volily do zákonodárných sborů; tato účast byla velmi silná, při volbách do poslanecké sněmovny dokonce větší než účast mužů, při volbách do senátu pouze o 0,4% menší. Při volbách do poslanecké sněmovny přišlo k volbě celkem 89,9 voličů ze sta, ale účast mužských voličů činila pouze 88,8 ze sta, kdežto účast žen přestoupila, celkový průměr a činila 90,9 ze sta; v osmnácti volebních krajích byla účast žen větší než účast mužů, pouze ve třech volebních krajích - Česká Lípa, Karlovy Vary a Nové Zámky - byla menší. Při volbách do senátu přišlo k volbě celkem 90,4 voličů ze sta, ale tu byla účast mužů větší: 90,6 ze sta než účast žen: 90,2 ze sta, pouze ve dvou volebních krajích z jedenácti byla účast žen větší než účast mužů v VII. Moravská Ostrava a IX. Liptovský Sv. Mikuláš. [V republice Rakouské byla i při volbách do ustavujícího Národního shromáždění r. 1919 i při volbách do Národní rady r. 1920 účast žen menší, než účast mužů. (Beiträge zur Statistik der Republik Österreich, Heft 10.)]

Z průměru voličů na jednoho poslance připadajících a z neúčasti při volbě vyplývá pak různost volebního čísla v jednotlivých volebních krajích, jež bylo při volbách do sněmovny poslanecké toto:

Nízká volební čísla některých krajů buďtež vysvětlena tím, že o volebním čísle nerozhoduje počet voličů, zapsaných ve stálých voličských seznamech, nýbrž počet voličů, kteří se k volbě skutečně dostavili, jednak tím, že při malém počtu mandátů těchto některých krajů by snížení v jediný toliko mandát posunulo volební číslo o několik tisíc hlasů. Naproti tomu tam, kde bylo v r. 1920 volební číslo značně vysoké, možno vážně obírati se otázkou, zda voličové zde ve stálých seznamech voličských zapsaní splnili skutečně veškeré podmínky aktivního volebního práva, zejména pokud jde o podmínku československého státního občanství.

Potud částečná statistika voleb z r. 1920. (Za účelem přehledu připojena je k důvodové zprávě tabulka znázorňující podrobně počet hlasů jednotlivých stran a jejich úspěchy v prvém, druhém i třetím skrutiniu.)

Výsledky I., II. a III. skrutinia 1920.

*) Volební číslo II. skrutinia pro sněmovnu poslaneckou = 20.574, pro senát = 34.625.

Dříve než bude přikročeno k uvedení důvodů pro jednotlivá stanovení zákona, budiž dovoleno zmíniti se o postupu zákonodárství volebního v některých státech evropských od roku 1918 po naše dny.