Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

5289.

Interpelace:

I. posl. Böhra a druhů min. vnitra o úředním nařízení vydaném soukromému střeleckému sboru v České Kamenici,

II. posl. Palme, dra Holitschera, Blatné a druhů min. vnitra o přehmatech četnického strážmistra,

III. posl. inž. Kalliny a druhů min. spravedlností o neslýchané konfiskační praxi mosteckých censorů,

IV. posl. Scharnagla a druhů min. vnitra o zabavení časopisu ťWestböhmischer GrenzboteŤ, vycházejícího v Tachově, ze dne 23. září 1925,

V. posl. J. Fischera, J. Mayera a druhů min. pošt a telegrafů, že se v západních Čechách hrozí zrušením poštovních úřadů,

VI. posl. dra Korlátha a druhů min. vnútra o rozpustení zastupitelského sboru hlavného mesta Užhorodu,

VII. posl. dra Korlátha a spol. min. zahraničí vo veci výstavby spojovacej cesty obcí Velká Palata a Fertešalmas,

VIII. posl. dra Korlátha a spol. vláde vo veci výstavby mostu obce Višk,

IX. posl. dra Korlátha a spol. min. zahraničia a min. financií o novom šikanovaní obyvatelstva mesta Tiačeva rumunskými colníky.

I./5289 (překlad).

Interpelace

poslance Böhra a druhů

ministrovi vnitra

o úředním nařízení vydaném soukromému střeleckému sboru v České Kamenici.

Několik časopisů uveřejnilo v posledních dnech tuto přímo neuvěřitelnou zprávu z města Česká Kamenice (politická expositura v okrese Děčín nad Labem): ťSoukromý střelecký sbor v České Kamenici byl v těchto dnech úředně vyzván, aby se takto přeměnil:

1. Aby odložil všechny zbraně.

2. Aby stejnokroj zaměnil za občanský myslivecký kroj.

3. Aby zavedl české velení.

4. Aby se účastnil státních svátků a slavností.

5. Aby každé tři roky volil nového velitele.

Rozhodnouti se má do čtyř týdnů, jinak bude majetek vyvlastněn.Ť

Takovéto opatření mohlo by ovšem, jak lze pochopiti, rozčiliti tamější a okolní obyvatelstvo. Neboť tento střelecký sbor jest starobylý spolek, který jest srostlý s celým společenským životem tohoto německého města; byl založen již roku 1795, nyní má 95 členů a společensky i při slavnostech má odedávna důležitý význam.

Podepsaní se tedy táží pana ministra:

1. Jest tato přímo neuvěřitelně znějící zpráva skutečně pravdivá, a bylo vydáno takovéto úřední opatření?

2. Je-li pravdivá, jak může podle zákona odůvodniti takovéto opatření?

3. Bylo-li toto opatření skutečně učiněno, jest pan ministr ochoten naříditi, aby bylo co nejrychleji odvoláno?

V Praze dne 5. října 1925.

Böhr,

dr. Hanreich, Schälzky, Platzer, Zierhut, Böllmann, J. Mayer, J. Fischer, dr. Luschka, dr. Petersilka, Budig, Scharnagl, Sauer, dr. Spina, Simm, Wenzel, Patzel, Schubert. dr. W. Feierfeil, Windirsch, Rustler, Bobek, Heller.

II./5289 (překlad).

Interpelace

poslanců Palme, dra Holitschera, Blatné a druhů

ministrovi vnitra

o přehmatech četnického strážmistra.

V sobotu dne 22. srpna konala se ve Schwaderbachu veřejná schůze lidu, svolaná národně-socialistickou stranou, na níž mělo býti promluveno o politické a hospodářské situaci. Na tuto schůzi dostavilo se na pozvání plakáty mnoho sociálně-demokratických dělníků a byli proti národním socialistům v převážné většině. Bylo tedy jen samozřejmé, že, když byla schůze zahájena, dělnictvo žádalo volbu předsednictva. Toto přání bylo tím oprávněnější, poněvadž strana svolávající schůzi, dostavila se nejvýše s 50 přívrženci.

Národní socialisté nepřistoupili na návrh sociálních demokratů, došlo k vzrušujícím výstupům, jichž přítomný vládní zástupce použil k tomu, že rozpustil schůzi, načež došlo mezi oběma stranami k rozmíškám, za nichž se náhle objevili v síni četníci, vedení vrchním strážmistrem Faloutem, kteří s nasazenými bodly postupovali proti dělnictvu. Když sociálně-demokratický tajemník strany Adolf Palme pronesl k tomu poznámku, vrhl se na něho vrchní strážmistr Falout s napřaženým revolverem, namířil mu zbraň proti čelu a prohlásil ho za zatčena. Po každé straně zatčeného postavil se ihned četník s nasazeným bodlem a když se Palme tázal vrchního strážmistra, proč byl zatčen, prohlásil, že Palme učinil výrok ťčeští četníciŤ a že byl proto zatčen. Toto protizákonné a přímo pobuřující chování četnictva, jak lze pochopiti, stupňovalo vzrušení dělnictva do nejzazších mezí a jen rozumným zásahem vládního komisaře, který nařídil, aby Palme byl propuštěn, bylo zabráněno, že se situace dále hrozivě nepřiostřila. Dělnictvo potom v úplném klidu místnost opustilo.

Tážeme se pana ministra:

1. Jest ochoten naříditi, aby tento případ byl přísně vyšetřen?

2. Jest ochoten naříditi podřízeným činitelům, aby při svých úředních výkonech dbali státoobčanských práv?

V Praze dne 6. října 1925.

Palme, dr. Holitscher, Blatny,

Grünzner, Taub, dr. Czech, Schweichhart, Leibl, Hillebrand, Kirpal, Roscher, Wittich, Kaufmann, Heeger, Uhl, Hackenberg, Hoffmann, Schiller, Jokl, Schäfer. Pohl, R. Fischer.

III./5289 (překlad).

Interpelace

poslance inž. O. Kalliny a druhů

ministrovi spravedlnosti

o neslýchané konfiskační praxi mosteckých censorů.

Pan president státu Masaryk, jak známo, vyslovil tuto krásnou větu: ťSvoboda tisku jest nejvyšší dobro, jež demokratický stát nazývá svým vlastním. Bezmezná libovůle starého úřednického systému nesmí míti místa v republice.Ť Avšak poměry, které nastaly, dokazují, že domnělá censurní libovůle starého (rakouského) úřednického systému byla v demokratické republice daleko předstižena a že tedy nelze vůbec mluviti o svobodě tisku.

Nejlépe to jest zřejmé m. j. z této skutečnosti: V čísle 10 časopisu ťBrüxer VolkszeitungŤ a ťOberleutensdorfer ZeitungŤ škrtl censor část otisku článku, jejž uveřejnil časopis ťHamburger StimmenŤ. Toto místo zní takto:

ťNechať svět dovede včas oceniti také tuto ohromnou obět a nechť pochopí, že jen tenkráte nastane klid a mír v Evropě, když zmizí střediska neklidu na východní a jihovýchodní hranici Německa. Nové hranice státu musejí býti vytýčeny podle svobodného hlasování lidu provedeného beze všeho vlivu. Dějinný vývoj dostatečně dokázal, že státy, které byly založeny a ustanovily své hranice jen mocí bodáků, netrvají dlouho.Ť

Mimovolně dlužno si vzpomenouti na slova presidenta Masaryka, jenž pravil: ťSvoboda znamená však také kritiku. Stát, jenž nechce snésti kritiky, jenž potlačuje hlasy svých příslušníků, jest státem tyranů.Ť Censorové se však pokoušejí nejen zameziti každou kritiku, nýbrž chtějí také zabrániti každému veřejnému pojednání o demokratických ideách, jejichž provedení bylo by jedině s to, aby zavedlo v Evropě pravý mír. Že se v tomto státě nesmí mluviti o nutnosti úpravy neudržitelných poměrů na východních a jihovýchodních hranicích hlasováním lidu, dokazuje, jak hluboce poklesla demokratická morálka.

Podepsaní se tedy táží:

Jest pan ministr ochoten pečovati, aby se příště nevyskytovaly tak neslýchané přehmaty censorů?

V Praze dne 18. září 1925.

Inž. Kallina,

dr. Keibl. Matzner, dr. E. Feyerfeil, dr. Radda, dr. Schollich, Füssy, J. Mayer, inž. Jung, Bobek, Böhr, Schälzky, Kurťak, dr. Körmendy-Ékes, Palkovich, Patzel, dr. Lehnert, dr. Lodgman, Kraus, dr. Brunar, dr. Jabloniczky, dr. Lelley, Windirsch, dr. Korláth, Szentiványi.

IV./5289 (překlad).

Interpelace

poslance Scharnagla a druhů

ministrovi vnitra

o zabavení časopisu ťWestböhmischer GrenzboteŤ, vycházejícího v Tachově, ze dne 23. září 1925.

Časopis ťWestböhmischer GrenzboteŤ ze dne 23. září 1925 č. 70 uveřejnil s nadpisem ťRozpočetŤ zprávu, která v jiných časopisech prošla bez závady, v Tachově ji však censor zabavil.

Zabavené místo zní takto:

ťOpět jsou utěšováni naši rolníci, živnostníci a dělníci na příští rok. Hospodářství, které od války bylo rok co rok stále více zatěžováno, nevidí ani v příštím roce žádné úlevy. Kam to pro všechno na světě povede? Kdy se konečně začne šetřiti ve státním hospodářství? Šetřiti dalo by se jistě ve všech ministerstvech, nejvíce jistě u národní obrany (dříve ministerstva války). ťTo vojsko nás ještě zničí,Ť slyšíme všude naříkati venkovský lid. A ti vystihují to pravé. Nač vyhazovati na vojsko téměř dvě miliardy (skoro jednu pětinu všech příjmu)? Nač zvyšovati tato vydání pro příští rok o 60 milionů? Nebylo by lépe, kdyby těmito penězi byli upokojeni občané toho státu, oněch mnoho tisíc válečných mrzáků, vdov a sirotků, kteří jsou odkázáni na almužnu? Jest to ostudou pro kulturní stát, že se musí váleční mrzáci, jimž chybí obě nohy, plaziti silnicemi a ulicemi a vydělávati si svou nepatrnou výživu žebrotou. Proč se konečně neuvolní berní šroub, proč se vhání sta lidí ze zoufalství v náruč smrti, poněvadž se musili dožíti nebo tušiti úpadek svého hospodářského podniku? Proč se nezaplatí část válečných půjček a nepomůže se tak mnoha zchudlým rodinám k části jejich jmění? Nač potřebujeme draze placenou zahraniční propagandu, která přec nemůže zabrániti, aby se v Berlíně a v Mnichově nedověděli, že v Československé republice žije 3 a půl milionů Němců, jejichž školy jsou bezohledně zavírány, jejichž synové jsou vyháněni ze státní služby; zkrátka, jimž se odnímá jedno národní právo za druhým. Nač drahou francouzskou vojenskou misi, nač manévry, pohlcující tolik tisíc daní, nač budovati vzdušného loďstva a vojska v době, kdy každý, kdo prodělal hrůzy světové války, touží po klidu a míru? A takto bylo by ještě mnoho zařízení a věcí, jež by si tak malý stát neměl dovolovati, poněvadž působí příliš velká vydání, poněvadž zabředáme stále více a více do dluhů a musí se vymačkati z kapes poplatníků poslední haléř, což stupňuje nespokojenost občanů den ze dne na škodu samostatnosti státu. Kdy konečně pochopí naši politikové, co prospívá státu a stát - to jest 13 milionů lidí, kteří zde bydlí?Ť

Podepsaní táží se pana ministra:

1. Jak jest možno, že v jednom okrese pokládá se článek za nikoliv nebezpečný, naproti tomu v jiném okrese byl zabaven?

2. Jest pan ministr ochoten naříditi, aby se takovéto přehmaty na škodu podniku již neopakovaly?

V Praze dne 29. září 1925.

Scharnagl,

dr. E. Feyerfeil, dr. W. Feierfeil, Budig, Platzer, Sauer, dr. Kafka, Rustler, J. Mayer, inž. Jung, Wenzel, Simm, dr. Petersilka, Knirsch, Schälzky, dr. Luschka, Bobek, Böhr, dr. Lodgman, Stenzl, Kostka, Patzel.

V./5289 (překlad).

Interpelace

poslance J. Fischera, J. Mayera a druhů

ministrovi pošt a telegrafů.

že se v západních Čechách hrozí zrušením poštovních úřadů.

Ničení německého hospodářství a kultury zdá se, že zůstane trvalou soustavou a od rdoušení škol že se přenese na pošty ve venkovských městech a ve venkovských obcích, poněvadž již několik obecních zastupitelstev na příklad v Horním Slavkově, Schönfeldu, Jindřichovicích, Lomnici, v Lázních Kynžvartě a j. dostalo rozkaz od poštovního ředitelství, ba přímo od revisora, aby se v krátké lhůtě (ve 3 dnech) usnesla, a oznámila, že jsou ochotna opatřiti jiné úřední místnosti, poněvadž nynější místnosti prý již nestačí, jinak že bude poštovní úřad v dotčeném místě zrušen a přeložen.

Tato opatření, jimiž se hrozí, jsou neodůvodněná a pohrůžka, že bude úřad zrušen, neslýchaná, neboť ve venkovských městech všude jest veliká bytová nouze, takže jiných místností není touto dobou vůl c po ruce a k zakoupení jiných budov nebo novostaveb nemají obce peněz, neboť německé obce jsou ochuzeny dávkou z majetku, zkázou válečné půjčky, znehodnocením akcií místních drah a omezením volného finančního hospodářství. Poněvadž obce nemohou splniti rozkazu poštovních úřadů, očekává je zrušení poštovních úřadů.

Jest známo, že se za republiky poměry na poštách nesmírně zhoršily. Ve starém Rakousku byl po této stránce vzorný pořádek, pošta byla dodávána daleko pravidelněji dopisy a balíky byly dopravovány rychleji a řádněji, obecenstvo bylo lépe obsluhováno. Za starého Rakouska po desítiletí postačovaly poštovní místnosti, jichž se dnes užívá a obyvatelstvo bylo obslouženo lépe než nyní. Při dnešních. velmi špatných poštovních poměrech, jistě se vystačí i nadále ve starých místnostech a troufalé požadavky příslušných činitelů neodpovídají ani potřebě obyvatelstva ani toto není nutno pro poštovní provoz. Není to skutečně nic jiného, než oblíbené týrání, jehož se dopouštějí čeští úředníci přeložení do německého území jen proto, by znepokojovali německé obyvatelstvo, aby je týrali a dali mu pocítiti svou moc.

Proto se podepsaní táží:

1. Ví pan ministr, že poštovní ředitelství a jeho úředníci vznesli u jednotlivých německých obcí svrchu vylíčené neodůvodněné nároky?

2. Ví-li to, jak může ospravedlniti toto chování?

3. Co zamýšlí podniknouti, aby učinil přítrž troufalému a naprosto neodůvodněnému chování svých úředníků v německém jazykovém území?

V Praze dne 1. října 1925.

J. Fischer, J. Mayer,

dr. Spina, Platzer, Böhr, dr. W. Feierfeil. Patzel, Knirsch, inž. Jung, Windirsch, Kostka, Wenzel, Simm, Schubert, Rustler, Heller, dr. Hanreich, Böllmann, Schälzky, Zierhut, Sauer.

VI./5289 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Korlátha a spoločníkov

ministrovi vnútra

o rozpustení zastupiteľského sboru hlavného mesta Užhorodu.

Ján Zseltvay, župan v Užhorode, rozpustil zastupiteľský obor mesta Užhorodu dňa 17. septembra 1924. Všetky politické strany, z ktorých sa zastupiteľský sbor skladá, ohradily sa s najväčším rozhorčením proti svevoľnému jednaniu župana, lebo k rozpusteniu nebolo vážneho dôvodu. Proti rozhodnutiu o rozpustení podaly sťažnosť jak slavianské, tak i maďarské strany, dosiaľ však bez výsledku. Od rozpustenia vedie záležitosti mesta županský komisár s titulom vládneho komisára.

Tento svevoľný postup diametrálne protiví sa duchu autonomie, ktorá je pre Podkarpatskú Rus ústavným zákonom zaručená. Rozhodnutie županovo pozbavilo mesto Užhorod činnosti svojho najdôležitejšieho orgán. Toto jednanie je poličkovaním demokratického štátneho zariadenia a ťažko poškoďuje hmotné i morálné záujmy mesta. Už viac ako jeden rok vedie záležitosti hlavného mesta Užhorodu županský komisár s plnou mocou. Rozhoduje bez vedomia a dotázania obyvateľstva v tak vážnych veciach, ktorými sú ohrožované existenčné záujmy poplatného obyvateľstva. Posiela do penzie úradníkov a menuje nových. Činí opatrenia vo veciach, o ktorých rozhodovať bol by povolaný iba zastupiteľský sbor, ktorý požíva naprostej dôvery obyvateľstva. Táto protizákonná a protidemokratická samovláda stretá sa so svrchovaným rozhorčením všetkých vrstiev obyvateľstva.

Tážem sa pána ministra, či je ochotný v záujme verejného pokoja a kľudu súrne zakročiť, aby bol učinený koniec protizákonným a protidemokratickým pomerom, vyvolaným rozpustením zastupiteľského sboru v Užhorode a aby obyvateľstvo složilo ďalšiu správu svojich hmotných a morálnych statkov znova do rúk zastupiteľského sboru zo svojho stredu zvoleného a požívajúceho jeho naprostej dôvery?

V Prahe, dňa 6. októbra 1925.

Dr. Korláth,

dr. Jabloniczky, Füssy, dr. Lelley, Palkovich, Szentiványi, dr. Körmendy-Ékes, Kurťak, Böhr, dr. Petersilka, Schubert, Simm, ing. Kallina, dr. E. Feyerfeil, Wenzel, Schälzky, Zierhut, Knirsch, Patzel, Kraus, Pittinger, Křepek.

VII./5289 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Korlátha a spoločníkov

ministrovi zahraničia

vo veci výstavby spojovacej cesty obcí Velká Palata a Fertešalmas.

Rusinské obce Velká Palata a Fertešalmas ztratily následkom nespravodlivej úpravy hraníc jedinú voz ú cestu, ktorá ich spojovala s Halmim. V nedostatku riadnej cesty sú od sveta úplne izolované, a odsúdené k pomalému zániku. Cestu majú len smerom k Rumunsku a touto cestou môžu chodiť len za cenu trapných šikán so strany rumunských pohraničných strážnikov.

Smerom k Podkarpatskej Rusi činí akýkoľvek styk nemožným stále rozvodnená rieka Batar, ktorá učiní more z celého okolia. Vystavali síce cez rieku Batar most, ktorý by mal slúžiť k tomu, aby umožnil styk s Podkarpatskou Rusou, avšak ani z toho nemajú tieto dve dediny žiadneho osohu, lebo k mostu cesta nevedie a územím povodňou rozmočeným môže sa dostať na most len na krýdlach.

Následkom toho nemajú tieto dve obce pražiadnych stykov, nemôžu sa stykať s ostatným svetom a ich jediným navštevovateľom je berný vykonávateľ, ktorému je povolené prechádzať cez rumunské územie a tým je mu umožnené oblažovať ľud týchto dvoch zničených dedín svojími častými návštevami. V dobe stanovenia hraníc zaviazali sa Rumuni, že vystavajú cestu týchto dvoch dedín. Svojmu záväzku samozrejme nedostáli.

Tážem sa pána ministra zahraničia, či je ochotný zachrániť tieto dve obce od konečnej zkazy, poťažne či je ochotný učiniť u spojeneckej vlády rumunskej bezodkladné diplomatické kroky, aby vláda táto súrne plnila svoj záväzok, ktorého sa podujala voči československým obciam pohraničným?

V Prahe, dňa 6. októbra 1925.

Dr. Korláth,

dr. Jabloniczky, dr. Lelley, dr. Körmendy-Ékes, Kurťak, Palkovich, Szentiványi, Füssy, Knirsch, dr. E. Feyerfeil, Pittinger, Simm, Patzel, Zierhut, Křepek, Schälzky, Böhr, Wenzel, Schubert, ing. Kallina, Kraus, dr. Petersilka.

VIII./5289 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Korlátha a spoločníkov

vláde

vo veci výstavby mostu obce Višk.

Viškovský most nad Tisou, jehož polovicu sobrala rozvodnená Tisa, stal sa už od doby veľa rokov okrýdleným slovom a pojmom v Podkarpatskej Rusi a každý hľadí naň tak, ako keby bol symbolom zbiedačeného položenia Podkarpatskej Rusi.

Višk bol za starodávna obcou, kde rozkvietalo hospodárstvo, a dnes pripravený o svoj most a odrezaný od sveta je už len stieňom toho starého a vždy väčšmi a väčšmi približuje sa svojmu hospodárskemu úpadku. Čo do postavenia mostu dosiaľ československá správa neučinila žiadneho opatrenia, ač živejší styk tejto mohutnej obce s ostatným svetom znamenal by veľký zisk pre štátny erár.

Pre nepostavenie mostu stagnuje hospodársky život a za starodávna presní poplatníci dnes už nie sú vstave vyhovieť svojej poplatnej povinnosti. Nálada obyvateľov je svrchovane roztrpčená, lebo dobre vedia, že nebude-li most postavený, prepadne celá obec zkaze. Tento most je už starou a bolestnou ranou obyvateľstva vo Višku, ktorej sanácia už bola nespočetnekráť urgovaná, avšak vždy bez úspěchu.

Vzhľadom k tomu, že nebude-li most postavený, zahynie snaživý a poctive pracovitý ľud veľkej obce reprezentujúcej s hľadiska hospodárskeho neoceniteľnú hodnotu, tážem sa vlády, či je ochotná prispieť pomocou obyvateľstvu obce Višku ku zkaze odsúdenému, a to tým, že dá súrne vystavať zničený most nad Tisou a tým vyhovie dávnemu prianiu obyvateľstva?

V Prahe, dňa 6. októbra 1925.

Dr. Korláth,

Kurťak, Palkovich, Szentiványi, dr. Jabloniczky, dr. Körmendy-Ékes, dr. Lelley, Füssy, Patzel, Křepek, Zierhut, Kraus, Wenzel, Knirsch, Pittinger, Schubert, dr. E. Feyerfeil, Böhr, dr. Petersilka, Simm, ing. Kallina, Schälzky.

IX./5289 (překlad).

Interpellácia

poslanca dra Korlátha a spoločníkov

ministrovi zahraničia a ministrovi financií

o novom šikanovaní obyvateľstva mesta Tiačeva rumunskými colníky.

Obecenstvo mesta Tiačeva má na ľavom brehu Tisv rozsiahle ovocné zahrady. Pre prekážky, ktoré neustále robia Rumuni, nemôžu byť tieto zahrady už od rokov ošetrované, čím sa úroda vo veľkej miere ztenčila, a tým bolo obyvateľstvo hospodársky citeľne dotčené. V tomto roku vymysleli si rumunskí celníci nový dôchodkový zdroj, lebo na ovocie tiačevanov urodené v rumunskom území vyrúbili obrovské clá, takže majitelia museli si svoju úrodu za drahé peniaze vykúpiť. Z 1 kg hrušiek vyberajú clo 80 bani, z l kg jablčiek 50 bani, z 1 kg slivák 22 bani.

Vzhľadom k tomu, že tu ide zase o nový vyderačný manever rumunskej pohraničnej stráže, tážem sa pánov ministrov zahraničia a financií, či sú ochotní vzhľadom na pokročilú dobu oberačiek ovocia súrne zakročiť, aby toto svevoľné stanovenie a vyberanie cla bolo rumunskými úrady zastavené, poťažne či sú ochotní sprostiť tejto novej tortury obyvateľstvo v Tiačeve, ktoré už je Rumunmi skoro naprosto vykoristené a zjednať zadosťučinenie za utrpené krivdy.

V Prahe, dňa 6. októbra 1925.

Dr. Korláth,

dr. Lelley, Füssy, Szentiványi, Kurťak, dr. Petersilka, Zierhut, dr. E. Feyerfeil, Knirsch, ing. Kallina, Kraus, Pittinger, Simm, Schälzky, Křepek, Palkovich, dr. Jabloniczky, dr. Körmendy-Ékes, Böhr, Schubert, Wenzel, Patzel.

Původní znění ad I./5289.

Interpellation

des Abgeordneten Böhr und Gen.

an den Minister des Innern

betreffend eine behördliche Verfügung an das priv. Schützenkorps in Böhmisch Kamnitz.

Mehrere Blätter brachten letzter Tage folgende geradezu unglaublich klingende Mitteilung aus der Stadt Böhm. Kamnitz (politische Expositur im Bezirke Tetschen a. d. Elbe): ťDas priv. Schützenkorps in Böhm. Kamnitz erhielt dieser Tage die behördliche Aufforderung, dass sich das Korps folgendermassen umzugestalten habe:.

1. Ablegung aller Waffen.

2. Umwandlung der Uniform in eine zivile Jägertracht.

3. Čechische Kommando.

4. Ausrückung zu den staatlichen Feiertagen und Festen.

5. Alle drei Jahre Wahl eines neuen Kommandanten.

Die Entscheidung hat binnen vier Wochen zu erfolgen, widrigenfalls die Enteignung des Besitzes erfolgt.Ť

Eine solche Massnahme wäre natürlich geeignet, in der dortigen Bevölkerung und darüber hinaus, begreifliche Aufregung hervorzurufen. Ist doch jenes Schützenkorps eine in das ganze gesellschaftliche Leben dieser deutschen Stadt seit Alters her eingewachsene Vereinsrichtung; es wurde schon im Jahre 1795 gegründet, zählt gegenwärtig 95 Mitglieder und spielt gesellschaftlich und bei Festlichkeiten eine herkömmliche wichtige Rolle.

Die Unterfertigten stellen daher an den Herrn Minister die Anfrage:

1. Entspricht obige geradezu unglaublich erscheinende Meldung wirklich einer tatsächlichen behördlichen Verfügung?

2. Wenn ja, wie kann eine solche Massnahme eine gesetzliche Begründung finden?

3. Ist der Herr Minister, wenn diese Verfügung wirklich erfolgt sein sollte, geneigt, deren eheste Rückgängigmachung veranlassen zu wollen?

Prag, am 5. Oktober 1925.

Böhr,

Dr. Hanreich, Schälzky, Platzer, Zierhut, Böllmann, J. Mayer, J. Fischer, Dr. Luschka, Dr. Petersilka, Budig, Scharnagl, Sauer, Dr. Spina, Simm, Wenzel, Patzel, Schubert, Dr. W. Feierfeil, Windirsch, Rustler, Bobek, Heller.

Původní znění ad II./5289.

Interpellation

der Abgeordneten Palme, Dr. Holitscher, Blatny und Genossen

an den Minister des Innern

wegen der Uebergriffe eines Gendarmeriewachtmeisters.

Am Samstag, den 22. August fand in Schwaderbach eine von der nationalsozialistischen Partei einberufene öffentliche Volksversammlung statt, in der über die politische und wirtschaftliche Lage gesprochen werden sollte. In dieser Versammlung waren auf Grund der Einladung durch die Plakate zahlreiche sozialdemokratische Arbeiter erschienen und bildeten die überwiegende Majorität gegenüber den Nationalsozialisten. So war es nur zu selbstverständlich, dass, als die Versammlung eröffnet wurde, die Arbeiterschaft die Wahl eines Präsidiums verlangte. Dieser Wunsch war umso berechtigter, da die die Versammlung einberufene Partei in einer Stärke von höchstens 50 Anhängern erschienen war. Die Nationalsozialisten gingen auf den Vorschlag der Sozialdemokraten nicht ein, es kam zu erregten Auseinandersetzungen, die der anwesende Regierungsvertreter dazu benütze, die Versammlung aufzulösen, worauf es zwischen beiden Teilen zu Auseinandersetzungen kam, während welcher plötzlich unter der Führung des Oberwachtmeisters Falout Gendarmen im Saale erschienen, die mit gefälltem Bajonette gegen die Arbeiterschaft vorgingen. Als der sozialdemokratische Parteisekretär Adolf Palme, hierüber eine Bemerkung machte, stürzte sich der Oberwachtmeister Falout mit gezogenen Revolver auf unseren Genossen Palme. richtete die Waffe gegen dessen Stirn und erklärte ihn für verhaftet. Zu beiden Seiten des Verhafteten nahm sofort je ein Gendarm mit aufgepflanztem Bajonette Aufstellung und als Palme den Oberwachtmeister nach dem Grund seiner Verhaftung fragte, erklärte dieser, dass Palme den Ausspruch ťčechische GendarmerieŤ getan habe und dass dies der Anlass zur Verhaftung gewesen sei. Dieses gesetzwidrige, ja geradezu aufreizende Verhalten der Gendarmerie steigerte begreiflicherweise die Erregung der Arbeiterschaft aufs Aeusserste und nur infolge des besonnenen Eingreifens des Regierungskommissärs, welcher die Entlassung Palmes verfügte, wurde eine weitere bedrohliche Zuspitzung der Situation vermieden. Die Arbeiterschaft verliess in voller Ruhe das Versammlungslokal.

Wir fragen den Herrn Minister:

1. Ist er bereit, eine strenge Untersuchung dieses Falles anzuordnen?

2. Ist er bereit, die ihm unterstellten Organe anzuweisen, dass sie bei ihren Amtshandlungen die staatsbürgerlichen Rechte zu achten haben?

Prag, den 6. Oktober 1925.

Palme, Dr. Holitscher, Blatny,

Grünzner, Taub, Dr. Czech, Schweichhart, Leibl, Hillebrand, Kirpal, Roscher, Wittich, Kaufmann, Heeger, Uhl, Hackenberg, Hoffmann, Schiller, Jokl, Schäfer, Pohl, R. Fischer.

Původní znění ad III./5289.

Interpellation

des Abgeordneten Ing. Othmar Kallina und Genossen

an den Justizminister

in Angelegenheit der unerhörten Konfiskationspraxis der Brüxer Zensurorgane.

Herr Staatspräsident Masaryk hat bekanntlich folgenden schönen Satz aufgestellt: ťDie Freiheit der Presse ist das höchste Gut, das ein demokratischer Staat sein eigen nennt. Die zügellose Willkür des alten Beamtensystems darf in der Republik keinen Raum finden.Ť Die eingerissenen Verhältnisse beweisen aber dass die angebliche Zensurwillkür des alten (österreichischen) Beamtensystems in der demokratischen Republik bei weitem übertroffen wurde und dass füglich von einer Freiheit der Presse überhaupt nicht mehr gesprochen werden kann.

Dies erhellt am besten u. a. aus nachstehender Feststellung: In Nr. 10 der ťBrüxer VolkszeitungŤ und der ťOberleutensdorfer ZeitungŤ verfiel der Nachdruck eines in den ťHamburger StimmenŤ erschienenen Artikels zum Teile dem Rotstifte des Zensors. Die Stelle lautet:

ťMöge die Welt auch dieses ungeheuerliche Opfer rechtzeitig zu würdigen wissen und begreifen lernen, dass nur dann Ruhe und Frieden in Europa einkehren wird, wenn auch die anderen Brandherde an der Ost- und Südostgrenze Deutschlands verschwinden werden. Die neuen Staatsgrenzen müssen auf Grund einer freien und ohne jede Beeinflussung durchgeführten Volksabstimmung gezogen werden. Die geschichtliche Entwicklung hat zur Genüge bewiesen, dass Staaten die ihre Gründung und Grenzziehung nur der Macht der Bajonette verdanken, keinen langen Bestand haben.Ť

Mann muss sich unwillkürlich der Worte des Präsidenten Masaryk erinnern, welcher sagte: ťFreiheit bedeutet aber auch Kritik. Ein Staat der keine Kritik vertragen will, die Stimmen seiner Angehörigen unterdrückt, ist ein TyrannenstaatŤ. Die Zensurorgane bemühen sich aber nicht nur eine Kritik zu unterbinden, sondern sie wollen auch jede öffentliche Besprechung demokratischer Ideen verhindern, deren Verwirklichung allein imstande wäre den wahren Frieden in Europa herbeizuführen. Dass in diesem Staate von der Notwendigkeit der Regelung der unhaltbaren Verhältnisse der Ost- und Südostgrenzen im Wege von Volksabstimmungen nicht mehr gesprochen werden darf, beweist, wie tief die demokratische Moral gesunken ist.

Die Unterzeichneten fragen daher:

Ist der Herr Minister bereit, dafür Sorge zu tragen, dass in Zukunft solche unerhörte Übergriffe der Zensurorgane unterbleiben?

Prag, am 18. September 1925.

Ing. Kallina,

Dr. Keibl, Matzner, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Radda, Dr. Schollich, Füssy, J. Mayer, Ing. Jung, Böhr, Bobek, Schälzky, Kurťak, Dr. Körmendy-Ékes, Palkovich, Patzel, Dr. Lehnert, Dr. Lodgman, Dr. Brunar, Kraus, Dr. Jabloniczky, Dr. Lelley, Dr. Korláth, Szentiványi, Windirsch.

Původní znění ad IV./5289.

Interpellation

des Abgeordneten Scharnagl und Genossen

an den Minister des Innern

betreffend Beschlagnahme des ťWestböhmischen GrenzbottenŤ in Tachau vom 23. September 1925.

Der ťWestböhmische GrenzboteŤ vom 23. September 1925 Nr. 70 brachte unter der Überschrift: ťDer VoranschlagŤ eine Nachricht, die in anderen Blättern anstandslos erschien, in Tachau jedoch vom Zensor mit Beschlagnahme belegt wurde.

Die beschlagnahmte Stelle hat nachstehenden Wortlaut:

ťWieder vertröstet man unsere Bauern, Gewerbetreibende und Arbeiter um ein Jahr. Die Wirtschaft, die nun seit dem Kriege von Jahr zu Jahr mehr belastet wurde, sieht auch im kommenden Jahr keine Erleichterungen kommen. Wohin in aller Welt soll das führen? Wann wird man endlich anfangen zu sparen im Staatshaushalte? Zu sparen gäb's fürwahr in allen Ministerien, am meisten wohl bei der Nationalverteidigung (früher Kriegsministerium). ťDas Militär ruiniert uns noch,Ť hört man das Landvolk oft jammern. Und sie treffen das Richtige!

Wozu fast 2 Milliarden (beinahe ein Fünftel aller Einnahmen!) fürs Militär hinauswerfen? Wozu die Erhöhung dieser Auslagen für das nächste Jahr um 60 Millionen? Wäre es nicht besser, man würde mit diesem Gelde die Bürger dieses Staates zufriedenstellen, die vielen Tausende von Kriegskrüppeln, Witwen und - Waisen, die auf den Bettelkreuzer angewiesen sind? Es ist eine Schmach für einen Kulturstaat, dass Kriegskrüppel, denen beide Füsse fehlen, in den Strassen und Gassen herumkriechen und sich ihren geringen Lebensunterhalt durch Bettelei verdienen müssen. Warum geht man nicht endlich daran, die Steuerschraube zu lockern, die Hunderte aus Verzweiflung in den Tod getrieben hat, weil sie den Zusammenbruch ihres wirtschaftlichen Unternehmens erleben oder voraussehen mussten? Warum löst man nicht einen Teil der Kriegsanleihe ein und verhilft so vielen verarmten Familien zu einen Teile ihres Vermögens wieder? Was brauchen wir die teuer bezahlte Auslandspropagande, die doch nicht verhindern kann, dass man in Berlin und München erfährt, in der Tschechoslovakischen Republik leben dreieinhalb Millionen Deutsche, deren Schulen man rücksichtslos sperrt, deren Söhne man aus dem Staatsdienste jagt, kurz, denen man ein nationales Recht um das andere nimmt. Warum die kostspielige französische Militärmission, die viele Tausende von Steuergeldern verschlingenden Manöver, warum Ausbau der Luftťlotte und des Heeres zu einer Zeit, wo sich ein jeder, der die Schrecken des Weltkrieges mitgemacht, nach Ruhe und Frieden sehnt? Und so gäb's noch viele Einrichtungen und Dinge, die sich ein so kleiner Staat nicht leisten sollte, weil sie zuviel Auslagen hervorrufen, weil man immer und immer mehr in Schulden gerät u d den letzten Heller aus den Taschen der Steuerträger herauspressen muss, was die Unzufriedenheit der Bürger von Tag zu Tag, zum Schaden der Selbständigkeit des Staates steigert. Wann endlich werden unsere Politiker einsehen, was dem Staate - und das sind die 13 Millionen Menschen, die hier wohnen - zum Heile dient?

Die Unterfertigten stellen an den Herrn Minister die Anfrage:

1 Wie ist es möglich, dass in einem Bezirke der Artikel als ungefährlich gilt, dagegen in einem anderen Bezirke der Konfiskation zu verfallen hat?

2. Ist der Herr Minister bereit, zu veranlassen, dass der artige Uebergriffe zum Schaden eines Unternehmens nicht wieder vorkommen?

Prag, am 29. September 1925.

Scharnagl,

Dr. E. Feyerfeil, Dr. W. Feierfeil, Budig, Platzer, Sauer, Dr. Kafka, Rustler, J. Mayer, Ing. Jung, Wenzel, Simm, Dr. Petersilka, Knirsch, Schälzky, Dr. Luschka, Bobek, Böhr, Dr. Lodgman, Stenzl, Kostka, Patzel.