Překlad ad VIII./5211.
Interpelace
poslance Windirsche a druhů
ministrovi spravedlnosti,
že okresní soudy v Chrastavě a Liberci nedbají jazykového zákona.
V poslední dubě pražská finanční prokuratura vymáhala prostřednictvím okresních soudů v Chrastavě a Liberci pohledávky, při čemž dotčené strany dostaly od zmíněných soudů jednojazyčná česká vyrozumění. Tento postup se neshoduje s ustanoveními jazykového zákona, poněvadž obvod zmíněných okresních soudů jest čistě německý a jde také jen o německé strany. Okresní soudy byly tedy z vlastní iniciativy povinny připojiti ke svým vyrozuměním německé překlady. Jde o tyto případy:
O zemědělský spolek v Horní Chrastavě, proti němuž zakročil okresní soud v Chrastavě pod číslem E 326/25-1 a o Konráda Wöhla, hostinského ve Vratislavicích n. N., proti němuž zakročil okresní soud v Liberci. pod číslem spisu U VII 544/25-I.
Tím, že dotčené německé strany dostaly od zmíněných okresních soudů jen české obsílky, dověděly se teprve složitými oklikami o věcech, a něž jde, což jest stav, který by musil býti již předem napraven, kdyby se soudy byly držely ustanovení jazykového zákona. Jazykový zákon neplatí pouze pro německé strany, nýbrž zákonem mají se jistě říditi především státní úřady.
Proto se tážeme pana ministra spravedlnosti, je-li ochoten působiti, aby i okresní soudy v německých okresích přesně dbaly ustanovení jazykového zákona?
V Praze dne 16. června 1925.
Windirsch, dr. Kafka, Křepek, Böhr, Knirsch, J. Mayer, dr. Brunar, Schubert, Kostka, Pittinger, Heller, inž. Jung, Platzer, Böllmann, dr. Hanreich, Simm, Patzel, Zierhut, Wenzel, J. Fischer, dr. Lehnert, Dr. E. Feyerfeil, Kraus.
IX./5211 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
předsedovi vlády
o roční subvenci Národní jednoty severočeské.
Německé časopisy přinesly tyto dny překlad této žádosti:
ťNárodní jednota; severočeská
v Praze-II., Spálená ulice 26.
Na každý dopis budiž dána odpověď na zvláštním archu a rovněž budiž uvedeno také naše jednací číslo.
Účet poštovní spořitelny 24.709.
Telefon číslo 938.
V Praze dne 17. dubna 1925.
Č. 5036/pres......
N. J. S. Subvence.
Vysokému předsednictvu ministerské rady
v Praze-IV.
Národní jednota severočeská jako každoročně i letos obrací se k Vám se snažnou žádostí za poskytnutí pokud možno největší subvence na své důležité a pro národ i stát významné úkoly. Přikládajíce vylíčení činnosti Jednoty za uplynulý rok 1924, vyúčtování příjmů a výdajů, jakož i rozpočet na rok 1925, podotýkáme zdvořile, že tištěná zpráva za minulý rok bude vydána v měsíci září u příležitosti slavnostní valné hromady na počest čtyřicetiletého trvání Jednoty.
Doufajíce, že bude na naši žádost vzat zřetel s ohledem na význam Jednoty a její zásluhy, vzdáváme už nyní uctivý dík za dosavadní pomoc a vyprošujeme si vlídnou zprávu o Vašem rozhodnutí.
Za Ústřední výbor Národní jednoty severočeské:
|
Podpis |
Podpis |
|
jednatel. |
starosta. |
|
1 příloha. |
Příloha:
Stručné vylíčení činnosti Jednoty v r. 1924, na níž se žádá subvence.
1. Jednota prohlubovala národní uvědomění Hraničářů knihovnami, časopisy, přednáškami, divadly a pod. Vydání činilo přes 130.000 Kč.
2. Podporovala rozvoj českého školství obecného, měšťanského, středního a odborného, pracovala o zřízení dalších odborných škol. Jednotou povolené subvence činily přes 90.000 Kč.
3. Chudým rodinám po kytovány podpory v nouzi a výživa, dětí, dětem školní potřeby do školy, jízdné, studijní podpory, vánoční nadílka. Děti jsou vypravovány o prázdninách na zotavenou do ozdravovny v Dubé (objekt zakoupila Jednota za 300.000 Kč a věnovala spolku ťSvépomocŤ na zřízení ozdravovny), pořádány výpravy dětí do Prahy k shlédnutí historických památek. Vydání Jednoty na tyto úkoly činilo přes 20.000 Kč.
4. Podporovány zájmy českého dělného lidu proti německým zaměstnavatelům. Zajišťovány existence českým živnostníkům, zakupovány Jednotou objekty činžovní, hostince, rolnické usedlosti, pozemky, získávání čeští kupci na německé objekty, obstarávány dodávky pro české podniky, pracováno o návrat Čechů ze zahraničí a jejich usazení v oblasti severočeské. Náklad na tyto úkoly (podpory, půjčky a kupní výdaje) činil v r. 1924 přes 600.000 Kč.
5. Hájeny zájmy republiky, dbáno, aby platné zákony byly zachovávány, sledována činnost nepřátelských Němců a včas zakročováno u příslušných úřadů. Aby náležitě mohly býti smíšené oblasti severočeské zpracovány, zřízeny sekretariáty N. J. S. u Karlových Varech, Mostě, Vrchlabí, Malých Svatoňovicích u Úpice a v České Třebové.
Dlužno zmíniti se též o vydáváni orgánu ťhraničářŤ, který vychází dvakrát týdně a který náležitě plní své poslání jako obhájce zájmů hraničářů. Tato činnost vyžádala si za rok 1924 nákladu přes 500.000 Kč.
6. Konečně nutno se zmíniti o podpoře českých státních zaměstnanců, o akci za očistu státních úřadů ad nepřátelských zaměstnanců, o pečlivém prozkoumání žádosti cizích příslušníků za státní příslušenství, o sledování činnosti cizích příslušníků a Němců vůbec, jejichž protistátní irredentistická práce byla mařena. Tato činnost vyžádala si nákladu téměř 100.000 Kč.
7. Zvláštní péče byla věnována otázkám samosprávy obecní i, okresní, volbám do českého sboru, prováděným změnám hranic obcí a pod. a dále činěny návrhy se stanoviska hraničářů k různým projednávaným zákonům. Tato činnost vyžádala si nákladu přes 200.000 Kč.
Tím stručně jest vylíčena činnost Jednoty za rok 1924.
Rozpočtová potřeba na rok 1925 vzhledem k eventuelním volbám činí na uvedenou činnost 3 miliony Kč.Ť
Národní jednota severočeská bojuje již desítiletí, chtíc neúprosně zničiti němectví v sudetské oblasti. Kdežto v předválečných zprávách byly stále stížnosti na příliš málo peněz, které má spolek po ruce, po převratu bylo možno pozorovati, že spolek pracuje velice intensivně a na své účely vydáví ročně mnoho peněz. Tyto peníze nebylo možno sehnati příspěvky a dary členů spolku. Tato žádost nyní poněkud poodhaluje tento závoj a ukazuje, že vláda poskytuje spolku značně vysoké roční subvence a činí jej tím způsobilým, aby ve velkém rozsahu provozoval svou činnost směřující proti německému národu. Zpráva o činnosti za rok 1924 přece dostatečně dokazuje, že musejí býti po ruce miliony, avšak také jakého druhu jest tato činnost spolku. Záleží v tom, že se vytlačují němečtí dělníci, živnostníci a průmyslníci, že se kupuje německý majetek, že se podporují české průmyslové podniky na účet Němců (bod 4), dále že se v jazykově smíšeném území Němci špehují, udávají a úřadům se na ně donáší (bod 5), že se státní úřady čistí od německých úředníků, že se bdí nad cizími státními obrany a překáží se jim, aby nezískali československého státního občanství (bod 6), že se konečně dohlíží na všechny volby, že se z českého národního hlediska navrhují změny obecních hranic a podávají se návrhy zákonů Němcům nepřátelské (bod 7).
Zajisté jest to obsažná, i když málo slavná, práce, kterou muší konati.Národní jednota severočeská a jsou to důležité ťpro národ i stát významné úkolyŤ, které vykonává. Poukazuje při tom právem na velké zásluhy, kterých si získává touto svou činností a na které stát jako každoročně jak i v roce 1925 musí poskytnouti subvenci.
3 milionů Němců bylo mírovými smlouvami donuceno žiti v československém státě, aniž se dbalo jejich svatého práva na sebeurčení. Prostředky státní moci jsou donucováni plniti přesně a podrobně své občanské povinnosti, zvláště co nejvydatněji hraditi a platiti daně. Dobří znalci poměrů dokonce tvrdí, že daňové břemeno na německé straně lest větší; než by podle práva a slušnosti mělo býti. Avšak jest přímo nehorázností, když stát daní, zaplacených Němci, užívá na podpory počešťovacím spolkům k boji proti Němcům.
3 miliony podpory žádá N. J. S. od státu na své štvaní a špehování, směřující proti Němcům a naprosto nezákonité, za které by vlastně podle ústavních zákonů a podle zákona na ochranu republiky měla býti rozpuštěna. Nemusíme se zajisté zmiňovati, že její činnost odporuje zásadě demokracie a rovno ti státních občanů.
Podepsaní táži se tedy pana předsedy vlády:
1. Víte o těchto poměrech a jste ochoten zakročiti proti N. J. S. a její činnosti právě tak, jako byste hned zakročil ze státní moci, kdyby Němci měli takový spolek, směřující proti dechům, s tak zřejmými účely?
2. Jaké podpory byly od převratu poskytnuty N. J. S. a čím je odůvodňujete?
3. Jaká podpora byla poskytnuta na tuto žádost?
4. Jaké podpory proti tomu poskytl dosud stát německému kulturnímu svazu, jehož účelem jest jen udržeti německé školství?
V Praze dne 18. května 1925.
Dr. Schollich, J. Fischer, Zierhut, Füssy, dr. Körmendy-Ékes, dr. Lodgman, dr. Lelley, dr. Brunar, dr. E. Feyerfeil, dr. Lehnert, dr. Keibl, Kraus, inž. Kallina, Matzner, dr. Korláth, Szentiványi, Windirsch, Palkovich, Platzer, dr. Jabloniczky, dr. Radda, Heller.
X./5211 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
ministrovi vnitra
o nápise Němcům nepřátelském ve Všenorech.
Jakými psanci jsou Němci v československém státě, dokazuje; tato událost:
Ze Všenor (na trati Praha-Beroun, blíže Karlštejna) vede do Horních Mokropsů cesta podle lesa.
Na lesní straně této cesty stojí několik vil. V zahradě jedné této vily, blízko cesty a na místě každému kolemjdoucímu hned nápadném, stojí socha svatého Václava, na jejímž podstavci jest nápis:
Vyžeň Němce, cizozemce,
a nedej zahynouti nám, svatý Václave!
29. 9. 1924.
Není zajisté pochybnosti, že tento nápis hrubě uráží 31/2 milionů Němců, kteří podle mírových smluv jsou nuceni žíti v českém státě. Němec jest zde na své dědičné domácí půdě nazýván cizincem, jenž musí býti vyhnán. Lze pochopiti, že podobné hanobení, jako se projevuje v tomto pojetí, znemožňuje společný život obou národu a stupňuje štvaní až k bodu varu. Zákon na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., zahazuje sice v § 14 popuzování k násilnostem proti jednotlivým skupinám obyvatele pro jejich národnost, avšak pokud vím, užívalo se tohoto zákona dosud vždy jen proti příslušníkům německého národa, kdežto český státní národ, jako v tomto případě, může bez překážky a bez trestu denně hanobiti a urážeti menšinové národy zde bydlící, které do svého státu vnutil. Četnictvo, policie a státní zastupitelství prostě ničeho nevidí a neslyší a i když na to přijdou, nenalézají stále ještě důvodu k zakročení. V tom se právě zřetelně projevuje, že v českém státě žije jeden privilegovaný státní národ a vedle něho bezprávné menšinové národy, jejichž nejprimitivnější lidská práva jsou pošlapána.
Podepsaní se tedy táží pana ministra:
Jak je možno, že tento nápis urážející německý národ, nebyl dosud odstraněn?
Jste ochoten hned naříditi, aby byl odstraněn, a pohnati k odpovědnosti činitele, kteří se dopustili spoluviny?
V Praze dne 18. května 1925.
Dr. Schollich, dr. Keibl, dr. Lodgman, dr. Brunar, Szentiványi, Füssy, Palkovich, Zierhut, dr. E. Feyerfeil, dr. Lehnert, Kraus, inž. Kallina, Heller, Matzner, dr. Radda, dr. Jabloniczky, J. Fischer, dr. Korláth, dr. Körmendy-Ékes, Windirsch, Platzer, dr. Lelley.
XI./5211 (překlad).
Interpelace
poslance dra Hanreicha a druhů
vládě,
že německé obce jsou odstrkovány při provádění pozemkové reformy.
Při provádění pozemkové reformy jsou zájmy německých obcí a zemědělských sborů všude odstrkovány a to tak, že nebylo ani učiněno opatření, aby byla zajištěna bezpečnost majetku obyvatelů.
V obci Strachotíně, v okrese hustopečském, užívala obec části dvora Thayaleithen patřícího k panství mikulovickému, číslo parcely 1929/I ve výměře asi 21/2 míry ke zřízení pevné hráze. Tato hráz chránila velké lány obecních pozemků před ničivými záplavami Dyje. Obec se z veřejných důvodů ucházela o přiděl této parcely do svého vlastnictví. Přes to byla tato parcela přidělena uchazečům ze sousední české obce Šakvic a není zaručeno, že se příště nebude obci překážeti v ochraně proti nebezpečí povodní.
Podepsaní se tedy táži:
1. Jest vláda ochotna naříditi, že se má především vyhovovati žádostem obcí o půdu?
2. Jest vláda ochotna naříditi, aby parcela uvedená v této interpelaci byla odevzdána do vlastnictví obce Strachotína?
V Praze dne 18. června 1925.
Dr. Hanreich, Knirsch, Sauer, Patzel, Böllmann, Windirsch, Simm, inž. Jung, Wenzel, dr. Spina, J. Fischer, Heller, Schubert, Pittinger, Palkovich, Füssy, dr. Jabloniczky, Szentiványi, dr. Körmendy-Ékes, dr. Korláth, Kurťak, dr. Lelley.
XII./5211 (překlad).
Interpelace
poslanců Blatné, Grüznera, Hoffmanna a druhů
ministrovi financí
o provádění zákona č. 287 z roku 1924.
Mezi staropensisty, kteří s touhou očekávali, kdy budou konečně postaveni na, roveň novopensistům, jsou pensionované dělnice tabákových továren jistě mezi těmi, kdož zasluhují největšího zření. Ačkoliv zákon č. 287 Sb. z. a n. z roku 1924, poněvadž jím nebyla propočítána léta, nestaví jich úplně na roveň, přece by bylo možno těmto dělnicím ulehčiti jaksi v jejich osudu, kdyby se provedlo aspoň to skrovné zlepšení, které tento zákon přináší. Tím méně lze pochopiti, že tyto dělnice tabákových továren do dneška marně čekají na poukaz vyšších požitků, jež jim patří, ač přece jde při tom o peníze pro státní pokladnu nepoměrně nepatrné.
Podepsaní se tedy táží pana ministra:
Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby zákon č. 287124 byl skutečně proveden, pokud možno nejrychleji?
V Praze dne 24. června 1925.
Blatny, Grünzner, Hoffmann, Dietl, Hillebrand, Kaufmann, Schweichhart, Uhl, Taub, John, Schuster, Palme, Deutsch, Pohl, Hackenberg, R. Fischer, dr. Czech, Roscher, dr. Holitscher, Beutel, Heeger, Jokl, Löwa, Kirpal, Leibl, Wittich, Schäfer.
XIII./5211 (překlad).
Interpelace
poslanců Grünznera, Hoffmanna, Tauba a druhů
vládě
o zrovnoprávnění staropensistů.
Zákony č. 287, 288 a 310 z roku 1924 vyhovělo se konečně aspoň zásadně dávnému požadavku staropensistů, aby byli na roveň postaveni novopensistům, i když zůstalo mnoho křiklavých nespravedlností pro nepropočtená služební lota a pro mnohá jiná jednotlivá ustanovení. Avšak ani tyto nedostatečné zákony nebyly dosud provedeny. Vláda si velice pospíšila, aby provedla zvýšení sazeb, kterými měl býti uhrazen náklad, dala si od parlamentu odhlasovati nové poplatky a dávky; konečně, stanovivši ceny cukru, opatřila si způsobem po stránce ústavní velice podivným roční příjem 250 milionů Kč, ale velice pomalu plní zákonité povinnosti, jejichž splnění mělo býti umožněno právě otevřením těchto zdrojů příjmu. Tato loudavost a bezohlednost vlády postihuje zvláště krutě staropensisty, o nichž bez nadsazování lze říci, že jsou prostě vydáni na pospas hladu. Bylo by tedy samozřejmou povinností vlády, aby aspoň v úzkých mezích platných zákonů s největším urychlením k tomu působila, aby staropensistům byly poukázány požitky, které jim náleží.
Tážeme se tedy vlády:
Jest ochotna skutečně a s největším urychlením provésti zákonné předpisy o zrovnoprávnění staropensistů?
V Praze dne 24. června 1925.
Grünzner, Hoffmann, Taub, Schiller, Wittich, Leibl, dr. Holitscher, dr. Czech; Palme, Roscher, Schweichhart, Kirpal, Deutsch, Blatny, Hillebrand, R. Fischer, Pohl, Hackenberg, Jokl, Heeger, Kaufmann, Uhl.
XIV./5211.
Interpelace
poslance Toužila a soudruhů
ministru spravedlnosti
o konfiskaci sbírky básní ťKomunistické VečeryŤ, vydané Proletkultem Komunistické strany v Československu.
V roce 1922 vydalo kulturní oddělaní (Proletkult) komunistické strany v Československu sbírku recitací pod názvem: ťKomunistické VečeryŤ a zařadilo do ní nejznámější, oblíbené básně předních revolučních básníků. Knížka prošla bez závady censurou a ubyla valně prodávána. Letošního noku vzpomnělo si však náhle státní zastupitelství, že obsah básní v této sbírce zařaděných je vadný, neodpovídá zákonu na ochranu republiky a učinilo - po třech dětech - návrh na zabavení řady míst, kterémužto návrhu zemský trestní jako tiskový soud v Praze vyhověl. Konfiskována byla tato místa:
V básni ťVzpouraŤ rva str. 22-25:
...
Krev strojí si v hrůze slavnosti
a vztyčuje korouhve radosti:
rudí a zpilí muži jdou,
přes mrtvé chladně stoupají;
vojáci s helmou kovovou
po právu se už neptají,
syti už poslouchat, ochable ženou
na masu lidu rozvášněnou,
jež vrhla se litá do boje
pro krvavou zlatozář výboje.
- Bij, zabij, bys obnovil, znovu stvořil!
Jak přírody dravost buď tvůj hlad,
zoufale dohryzej se cíle
v šílenství nesmírném jediné chvíle:
Bij, zabij, sám padni, jen život zvrat na nový řád!
Viz, mosty a domy jak hoří a hoří,
krvavým průčelím v soumrak se noří,
ramena řeky odrážejí
hořící nádheru, vrženou hluboko do peřejí,
obrovských věží, půl zlacených, stíny jak valy
v daleku město obehnaly,
požáry házejí rukama zlověstnýma
zlatisté oharky, temnota jimi jen dýmá,
nad každou střechou vznáší se bezuzdně ohnivý drak
až do oblak.
Tam dole se střílí po haldách!
Smrt o prstech přesných jako stroj
cvakotem ručnic ostře chřestí,
podél zdi kosí na náměstí
strnulá těla; za vojem voj
padá jak stěna,
vzbouřenci padlí ztichli jak pěna,
mrtvoly kulkami provrtané,
v groteskní nahosti válí se rozedrané,
tančící reflex svítilen poslední skřek
sešklebil v úsměšek.
Poplašný zvon se vzduchem nese,
tluče jak srdce, jež v boji se třese,
však pojednou slyš: - jak dusivou vlnou
směsice hlasů zalknutých, -
doznívá zvonicí zapálenou,
ztich'!
Do staré radnice, konšelů sbor
kde po věky deptal město a vzdor
a zástupů příboj vášnivý, -
vtrh' dav. Jde ozbrojen kladivy,
praskají klíče, zámky se rozletěly,
železné skříně otevřely,
zákony, stohy pergamenů,
ohnivé jazyky strhly si do plamenů,
černá jich minulost ve větru tancuje.
Po sklepích, půdách se drancuje,
s třeštících pavlánů lidská těla se sráží,
prázdnotu kosí chuchvalce rozpjatých paži.
V kostelích
s oken se světci na tisíc kusů rozlétlých,
střepiny mračen na zemi dopadly,
bezkrevný Kristus, jak příznak vyzáblý,
rozbitý cár teď na kříže dřevu
visí už na posledním hřebu,
dav vyvrátil rouháním a pěstmi
tabernakl se svátostmi,
svaté, střežící oltáře,
patupil ranami do tváře,
loď hostií sněhem se pokryla
a šlape je noha zběsilá.
Klenoty vraždy a katastrof
jiskří tu vysoko po hvězdný krov;
město se halí do šatu
země ze zlata a šarlatu,
z večera hlubin dálce, již orkány dmou,
kyne svou obrovskou ohnivou korunou.
Kvas vzteku, kvas vzpurného šílenství
hněte teď život; zem se chví,
jak v základech by jí otřásal,
prostor jak v jediný požár by vzplál,
v dýmu a děsu rozmetal
nesmírná studená nebesa.
- Bij, zabij, bys obnovil, znovu stvořil,
či padl a zahynul! Otevři dokořán,
či pěstě si rozbij o tvrdost bran!
Ať jaro má zelené nebo rudé,
na světě vždycky vysvitne
hluboké Moci osudné, -
a šturmem, šturmem bude!
V básni ťDer Rothe MaxŤ na str. 35-36:
...
To pro tebe, proletariáte,
pro vás, kdož vidle a cepy máte,
pro vás, kdož v továrnách kladivy bušíte,
pro vás, kdož v kasárnách střílet se učíte,
pro tebe dělníče,
a pro vás, davy,
abyste viděli a pozdvihli hlavy,
ó pochopíte, vy osvobodíte,
jen trochu odvahy ještě a trochu praxe.
osvobodíte sebe i Maxe,
až rudí vlci zakousnou se v bílý lup,
hoj rup.
V básni ťPsí chorálŤ na str. 57-58:
...
četníci nabijí, nabijí:
nažer se, havíři, koupil pán
za věrnost psí, psí, psi
z olova marcipán...
Pod mstivou, krvavou oblohou
černé mřou revíry,
a pěstě bit nemohou, nemohou,
srdce když bez víry,
když srdce nedoufá, nevěří,
hodina přece že udeří,
jak jsme si slíbili, havíři, víš?
má všichni psi, psi, psi
v vítěznou štvanici, krvavou stříž...
Táhne jen pes, když křiknou: Kuš!
Se mnou kdo fárat chce?
Uhlí je dost, však.., zrádné už.
Do práce! Do práce!
Někdo to na konec pochopí,
uhlím se zatopí, zatopí,
někdo se na konec upeče
za bídu psů, psů, psů -
havíři, dneska pse, a zítra člověče!
V básni ťPřiletěli adjutantiŤ na str. 81-82:
...
A když mezi rebelanty
bratry mám,
v sen jich věřím a touž bídu
jako oni proklínám?
Uhoď bubeníčku,
uhoď na buben,
že těch rebelantů
šetřit nebudem.
Paličky se roztančily,
začly hrát,
jdeme, jdeme, jdeme, jdeme
bratry objímat.
Tluče bubeníček, tluče na buben,
nehrajem si na vojáky,
střílet nebudem.
V básni ťMonolog bezrukého vojákaŤ na str. 86-87:
...
Divte se,
že potom se vztekem, s nadšením
házeli po nich kamením.
Tehdy jsem ale poprvé litoval,
mé ruce, ručičky,
že mi vás jednou vzal, jednou
ohnivý granát.
Báseň ťVlastiŤ na str. 88 a 89 propadla konfiskaci celá.
Pod mými okny přešel ven pluk
s bubny a polnicemi
po rytmech hrdinských vláčeje muže na smrt.
A nenávidím tě, vlasti!
Tobě, jež děti své požíráš
a jarými je posiluješ zpěvy,
ó, tobě, jež s vražedným úmyslem dobýváš jejich srdce,
ó, epická, bojovná, okouzlující,
do tváře plivnu ti!
Jsem tebe vlasti, prost:
neměla's mého života.
Nemáš však ani mé duše.
A slyším-li bubny tvé a tvoje polnice
a vidím-li strakaté a zotročené muže
tvým oltářům sloužit proléváním krve,
tu nenasytná, tu, matko krutá.
z celého srdce tě nenávidím.
Ach, ach, tvé poesie!
Ach, ach, tvých zvučných slov!
Běž, běž v budoucnu,
až vzpomenou tvých písní krvavých,
hrůzou a děsem zachvějí se lidé,
a navždy prokleta budeš, ó vlasti.
Nechť pod mými okny jen míjí
tvé pluky, které mé vyzývají!
Uvidíš, uvidíš!
Nenávist, kterou mé srdce plníš,
sily mé zdvojnásobujíc proti tobě,
to budoucno urychluje.
A spatříš mě,
mě, který nevyskočím, když propuká Marseillaisa,
jednoho rudého vítězného dne
jak vstávám proti tobě jménem tvých obětí
- a čelím ti.
Vztýčený.
Pod mými okny přešel ten pluk.
Ztichl jsem. Přijde den...