POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č.
|
I. volební období. |
11. zasedání. |
5207.
Usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé
o vládním návrhu zákona (tisk sen. 2137 a 2149) o letectví.
Senát Národního shromáždění republiky Československé přijal v 269. schůzí dne 10. června 1925 tuto osnovu zákona:
I.
Zákon
ze dne.............
o letectví.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
I.
Státní výsost.
§ 1.
Československému státu náleží výlučná svrchovanost nad vzduchovým prostorem nad jeho státním územím.
§ 2.
Létání ve státě československém jest dovoleno československým letadlům (§ 6) podle ustanovení tohoto zákona. Létání cizozemských letadel řídí se mezinárodními smlouvami a předpisy tohoto zákona.
II.
Používání vzduchového prostoru.
§ 3.
(1) Létání nad určitými územními úseky může býti zcela neb z části vyloučeno neb omezeno (zakázaná pásma). Dále stanoví se určité hody, mezi kterými jedině smí býti hraníce státu přelétávána vyjímajíc případy naveze.
(2) Opatření tato provede vláda nařízením.
§ 4.
Vyjma při vzletu a přistání musí býti jako dolní hranice letu zachovávána taková výška nad plochou, přes níž se letí, aby se bezprostředním působením letu neztěžovalo pokojné užívání pozemků, budov a ostatních předmětů na ploše, přes kterou se letí a v jejím okolí. Při zachovávání této hraníce nesmí let nad pozemky, budovami a jinými předměty vlastníkem neb jinak oprávněným býti zakázán.
§ 5.
Vládním nařízením budou vydány předpisy o tom, jak jest se zachovati při létání, zvláště aby byly zamezeny srážky a nehody letadel ve vzduchu a poškození lidí i věcí při létání, při vzletu a přistání, jakož i předpisy o užívání signálů.
III.
Letadla.
§ 6.
(1) Za letadla ve smyslu tohato zákona považují se upoutané i volné bahny, balony motorové, draky, řiditelná letadla a letadla v užším smyslu (aeroplány, hydroplány, helikoptery atd.).
(2) Československými letadly ve smyslu tohoto zákona jsou letadla československé státní příslušností (národnosti); tuto znají
a) československá letadla vojenská.
b) letadla zapsaná (immatrikulovaná) v československém rejstříku leteckém (§ 26).
(3) Do československého rejstříku leteckého mohou býti zapsána jen letadla, jichž výhradnými vlastníky jsou českoslovenští státní občané, domácí osoby právnické, domácí společností obchodní, výdělková a hospodářská družstva podle zákona ze dne 9. dubna 1873, č. 70 ř. z., o výdělkových a hospodářských družstvech nebo družstva podle §§ 223 až 257 zák. čl. XXXVII/1875 nebo hospodářská a živnostenská úvěrní družstva podle zákona o hospodářských a živnostenských úvěrních družstvech zák. čl. XXIII/1898, při kterých předseda a nejméně dvě třetiny členů představenstva, veřejných společníků, osobně ručících společníků jsou československými státními občany. Domácí ve smyslu tohoto zákona jsou právnické osoby, obchodní společností a společenstva, které mají sídlo na území československého státu.
§ 7.
(1) Osoby v § 6, odst. 3. uvedené, které chtějí držeti československé letadlo, musí to oznámiti ministerstvu veřejných prací a udati místo, kde má míti letadla domovský přístav; ministerstvo veřejných prací, neshledá-li námitek s hlediska veřejného zájmu ani proti osobě držitelově, ani proti všeobecné zeměpisné poloze domovského přístavu, vydá legitimaci opravňující k držení letadla v dohodě s ministerstvem národní obrany, a jde-li o domovský přístav v pohraničním pásmu, též v dohodě s ministerstvem financí.
(2) Povinnost oznamovati držení letadla nevztahuje se
a) na stát, jeho ústavy a podniky.
b) na koncesované podniky podle § 17, odst. 2., lit, a) a b).
c) na majitele živnostenských podniků oprávněných letadla vrátiti a jimi obchodovati, pokud jde o letadla, která mají na skladě a kterým není přiznána žádná státní příslušnost (národnost).
(3) Ministerstvo veřejných prací může v dohadě s ministerstvem zahraničních věcí pověřiti československé zahraniční zastupitelské úřady vydáváním legitimací pro osoby, které chtějí držeti československá letadla mimo území československého státu.
§ 8.
(1) Oprávnění k drženi československého letadla zaniká legitimací jest úřadu, který jí vydal, vrátiti, po případě jím odebrati:
a) zanikne-li právní osobnost držitelova;
b) vzdá-li se držitel svého oprávnění;
c) nedrží-li oprávněný letadlo po dobu jednoho roku;
d) odpadnou-li předpoklady 6, odst. 3.;
e) nastanou-li nebo vyjdou-li na jevo dodatečně okolností odůvodňující odepření legitimace podle § 7, odst. 1.;
f) bylo-li oprávnění odňato navždy (§ 50, odst. 4.).
(2) Bylo-li oprávnění k držení československého letadla odňato pouze na určitou dobu (§ 50, odst. 4,), odebéře se rovněž legitimace a vydá držiteli po uplynuti této doby.
§ 9.
(1) Každé československé letadlo musí míti domovský přístav. Za domovský přístav pokládá se stanoviště, ve kterém letadlo jest obyčejně uschováno a ze kterého podniká své cesty. Domovský přístav musí býti označen v legitimací (§ 7, odst. 1,), při koncesovaných podnicích podle § 17, odst. 2., lit. a) a b) v koncesní listině.
(2) Změnu domovského přístavu jest oznámiti ministerstva veřejných prací, po případě příslušnému úřadu vydáváním legitimací pověřenému (§ 7, odst. 3,), které rozhodnou řídíce se ustanovením § 7, odst. 1.
(3) Domovský přístav letadel státu, státních podniků a ústava určuje příslušný správní úřad nebo správa dotčeného státního podniku nebo ústavu ve shodě s ministerstvem veřejných prací a, jde-li o domovský přístav v pohraničním pásmu, též ve shodě s ministerstvem financí.
(4) Ustanovení tato neplatí pro československá letadla vojenská.
§ 10.
(1) Letadla smí býti používáno k letu mimo letiště teprve, když bylo zapsáno do rejstříku. K zápisu do rejstříku jest kromě dokladu o oprávnění k držení letadla potřeba průkazu a tom, že letadlo bylo zkoušeno a uznáno způsobilým k létání. Ke zkoušce a vydání nálezu zřídí ministerstvo veřejných prací zvláštní zkušební komise. Předmětem zkoušky a nálezu může býti buď zvláštní typa letadla nebo jednotlivé letadlo. Letadlo, o němž se prokáže, že odpovídá typě, která byla jíž zkoušena a uznána způsobilou, nemusí býti před zápisem do rejstříku zkoušeno.
(2) Letadla zapsaná do rejstříku jest udržovati v řádném stavu a podporovat dodatečným zkouškám, které budou prováděti komise jmenované v odstavci. 1.
(3) Při každé změně konstrukce stropních nebo bezpečnostních zařízení musí býti letadlo zkoušeno a na zkoušení tomto musí býti vydán nález.
(4) Zjistí-li se, že letadlo zapsané v rejstříku nevyhovuje požadavkům dopravní bezpečností, nesmí býti dále používáno. O tom rozhodují dříve jmenované komise.
(5) Držitelé letadel, vyjímajíc stát, státní podniky a ústavy, platí za provádění zkoušek, jakož i dodatečných zkoušek, poplatky.
(6) Podrobná ustanovení o provádění zkoušek a zkoušek dodatečných, jakož i a poplatcích, které budou vybírány, vydána budou vládním nařízením. Poplatky budou úměrny nákladům s těmito zkouškami spojeným.
(7) Vládním nařízením bude také stanoveno, pokud na základě sjednaných smluv státních mají platnost zkoušky provedené v cizině.
(8) Tato ustanovení neplatí pro československá letadla vojenská, která ca do zkoušení a kontroly způsobilosti k létání podrobena jsou vojenským předpisům.
§ 11.
(1) Na každém československém letadle jest na místech k tomu určených a v předepsané formě vyznačiti:
a) značku státní příslušností (národnostní) (§ 26, odst. 2., lit. i)).
b) při letadlech zapsaných v rejstříku značku rejstříkovou (immatrikulační) (§ 26, odst. 2., lit. i)).
c) jméno a bydliště (sídlo) držitele a vlastníka.
d) jeho nejvyšší přípustné zatížení, kteráž označení musí býti trvale udržována znatelnými.
(2) Za tmy, mlhy a pod. musí býti letadlo předepsaným způsobem osvětleno.
(3) Při každém letu musí býti letadlo opatřeno přístrojí nutnými pro bezpečnost létání. Fotografické přístroje, radiotelegrafní a radiotelefonní zařízení a poštovní holubí smějí býti v letadlech, vyjímajíc letadla, která slouží k účelům vojenským a policejním, pouze se zvláštním úředním povolením. Bráti na letadla válečné zbraně, válečné střelivo, jakož i jakékoliv jiné válečné prostředky jest zakázáno. Ustanovení toto neplatí pro letadla vojenská a policejní. Vládním nařízením může býti zakázáno, aby do letadel byly brány ještě jiné předměty než ony, které jsou uvedeny v tomto odstavci.
(4) Při každém letu jest nutno míti s sebou osvědčení o zápisu letadla do rejstříku (28, odst. 2,), deník, do kterého se musí zapsati každý let, jeho účastníci a veškeré důležité události a pozorovaní za letu učiněná, a ostatní předepsané knihy. Podrobné předpisy vydány budou vládním nařízením.
IV.
Letci.
§ 12.
(1) Mimo letiště musí býti každé československé letadlo řízeno osobou k tomu oprávněnou. Ustanovení toto neplatí pro zkušební lety podnikané k dosažení vysvědčení uvedených v odst. 2.
(2) K samostatnému řízení československého letadla zapsaného do rejstříku jest oprávněn, kdo má velitelský nebo pilotský diplom pro dotyčnou kategorii letadla (odst. 3,) a leteckou legitimaci vydané ministerstvem veřejných prací a jest zapsán do rejstříku. Velitelský nebo pilotský diplom a legitimace mohou býti vydány jen tomu, kdo překročil 19. rok svého věku, byl uznán spolehlivým, tělesně a duševně schopnýma podal průkaz o své odborné způsobilosti k řízení letadla dotčené kategorie. Tento průkaz podati jest vysvědčením o složení velitelské nebo pilotské zkoušky před zkušební komisí ministerstvem veřejných prací k tomu ustanovenou. Je-li žadatel cizincem, musí kromě toho prokázati formální reciprocitu státu, jehož jest státním příslušníkem.
(3) Vládním nařízením roztříděna budou letadla na kategorie a bude stanoveno, pro které z nich se vyžaduje diplom velitelský. Rovněž tak budou vydány předpisy o zkouškách a poplatcích, které jest při nich platiti. Poplatky tyto nesmějí přesahovati náklady se zkouškami spojené.
(4) Vládním nařízením také bude stanoveno, pokud nahrazují vojenské průkazy velitelská nebo pilotská vysvědčení uvedená v odst. 2, a pokud v tuzemsku mají platnost vysvědčení o zkouškách a obdobné diplomy velitelské a pilotské vydané v cizině.
(5) Letecké legitimace vydává ministerstvo veřejných prací s platností pro běžný a nejblíže následující kalendářní rok; na žádost majitele může se prodloužiti platnost legitimace vždy pro jeden kalendářní rok, prokáže-li majitel, že během posledního roku letadlo samostatně řídil.
§ 13.
(1) Oprávnění k samostatnému řízení československého letadla zaniká a ministerstva veřejných prací odejme leteckou legitimaci:
a) zemře-li jeho majitel;
b) vzdal-li se svého oprávnění;
c) pozbyla-li legitimace platnosti (§ 12, odst. 5.);
d) jeví-li se dodatečně, že majitel jeho není spolehlivým, nebo tělesně nebo duševně schopným;
e) bylo-li oprávnění odňato navždy (§ 50, odst. 4).
(2) Bylo-li oprávnění k samostatnému řízení československého letadla odňato na určitou dobu (§ 50, odst. 4,) odebéře se rovněž legitimace a vydá majiteli po uplynutí této doby.
§ 14.
(1) Veškerý ostatní letecký personál (mechanikové, posádka) smí býti při provozování letectví zaměstnán, byl-li uznán spolehlivým, tělesně a duševně schopným. Ministerstvo veřejných prací může též stanoviti požadavky pro odbornou způsobilost tohoto leteckého personálu.
(2) Veškerý letecký personál je podroben periodickým zdravotním revisím. Tělesná a duševní schopnost zjistí se ve všech případech lékařskou prohlídkou. Podrobná ustanovení budou vydána vládním nařízením.
§ 15.
(1) Kdo jest oprávněn k samostatnému řízení československých letadel vojenských a jakým způsobem se prokáže způsobilost k tomu, stanoví vojenská správa.
(2) Velitelé a piloti československých letadel vojenských musí býti opatřeni vojenskými leteckými průkazy.
§ 16.
(1) Velitel letadla, případně pilot jest odpovědným za řízení letadla a za zachování předpisů, kterých jest dbáti za letu počínajíc vzletem až do skončení přistání. Jemu náleží, alby obstaral zápisy do deníků § 11, odst. 4,). Velitel pilot musí při letu míti s sebou svou leteckou legitimací a osvědčení o zápisu do rejstříku (§ 28, odst. 2,), velitel a pilot letadel vojenských, průkaz vojenský.
(2) Veliteli, případně pilotovi, podřízen jest veškerý ostatní letecký personál letadla a jeho příkazů co do chování podmíněného letem jsou povinni dbáti i všichni ostatní účastníci letu.
V.
Podniky letecké.
§ 17.
(1) K živnostenskému provozu podniků, které slouží letectví a nejsou provozovány státem nebo státními ústavy, jest třeba koncese.
(2) Podle toho podléhají koncesí:
a) podniky, které provozují periodické lety pro dopravu osob a věcí na určitých liniích;
b) podniky, které provozují jednotlivé lety ku dopravě osob a věcí jakýmkoli směrem nebo pro takovéto lety propůjčují letadla;
c) podniky k provozu letišť, leteckých přístavů, míst pro vzlety a přistání;
d) podniky pro službu signální;
e) podniky pro pořádání letů, zejména na podívanou.
(3) Koncesi uděluje podle volného uvážení ministerstvo veřejných prací v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.
(4) Koncese může Býti udělená oněm fysickým osobám, které jsou svéprávné a mají své řádné bydliště v československém státě; osobám právnickým, společnostem obchodním a výdělkovým a hospodářským družstvům podle zákona č. 701873 ř. z. nebo družstvům podle §i§ 223 až 257 zák. čl. XXXVII/1875 nebo hospodářským a živnostenským úvěrním družstvům podle zák. čl. XXIII/1898 může býti koncese udělena, mají-li své stálé sídlo v československém státě a ustanoví-li způsobilého ředitele, kterého ministerstvo veřejných prací schválí. Spolkům může býti koncese udělena jen tehdy, jsou-li podle svých stanov k dotčenému podnikání povolány. Společnostem, jež jsou povinny k protokolování firmy, může býti koncese udělena i před padáním průkazu o protokolování, je-li zřízení společnosti jinak dostatečně prokázáno; v tamto případě musí však společnost ve lhůtě, kterou jest v koncesní listině stanoviti, podati průkaz o skutečném protokolování.
(5) Koncesi lze uděliti kromě toho jen tehdy, není-li s hlediska veřejného zájmu námitek proti osobě žadatele a pokud jde o podniky uvedené v odst. 2., lit a) aby proti všeobecné zeměpisné poloze domovského přístavu letadel, jež společnost chce držeti.
(6) Cizinci musí podati průkazu formám reciprocitě státu, jehož jsou příslušníky.
(7) Propachtování koncese i jinaké provazování její třetí osobou jest přípustno jen se svolením ministerstva veřejných prací.
§ 18.
Kdo se uchází o koncesi, musí v žádosti vylíčiti poměry, které jsou rozhodné pro posouzení rozsahu a podmínek provozu, a vyžaduje-li provoz součinnosti s jinými podniky, také způsob této součinnost. Žádá-li to úřad, nutno předložiti i finanční plán. Bylo-li podáno několik žádostí vzájemně soutěžících, jest při stejných předpokladech dáti přednost žádost v veřejných korporací a sdružení ku podpoře letectví.
§ 19.
(1) Majitelé koncese jsou povinní podniky, zařízení a provaz vypraviti tak, aby odpovídaly svému účelu, a udržovati je podle předpisů té které doby platných ve stavu způsobilém k užívání.
(2) Provoz jest zahájiti ve lhůtě, která se stanoví v koncesi a nesmí býti delší dvou roků.
(3) Provoz podniků uvedených v § 17, odst. 2., lit, a), c) a d) nesmí po dobu koncese bez dovolení koncesního úřadu býti zastaven nebo přerušen.
(4) Podniky uvedené v 17, odst. 2., lit. a) a b) jsou povinny stanoviti jízdní ceny pro dopravu osoba, zboží, a podniky uvedena pod lit. a) kromě toho také jízdní a dopravní řád, které podléhají schválení koncesního úřadu. Posléz jmenované podmínky mohou býti přidrženy k obstarávání poštovní dopravy za náhradu, kterou stanoví ministerstvo pošt a telegrafů v dohodě s ministerstvem veřejných prací.
(5) Tarify podniků uvedených v § 17, odst. 2, lit. c) podléhají rovněž schválení koncesního úřadu.
(6) Podmínky jsou podrobeny státnímu dohledu; pokud toho jest třeba pro dohled, musí dovoliti státním orgánům k tomu povolaným, aby nahlédli do jejích obchodování.
(7) Koncese může býti udělena i dočasně.
(8) V listině koncesní předepíší se v rámci platných právních předpisů, jmenovitě předpisů dříve uvedených podrobná ustanovení.
(9) Podniky mají právo udržovati svoje zařízení, stroje, nástroje a jiné pomůcky provozní pomocí vlastního personálu v dobrém stavu.
§ 20.
(1) Koncese zaniká a ministerstva veřejných prací odejme koncesní listina:
a) zanikne-li právní osobnost majitele koncese;
b) vzdá-li se jí majitel, pokud jde o podniky uvedené v § 17, odst. 2., lit. a), c) a d) stává se vzdání účinným teprve po roce, neustanoví-li koncesní úřad lhůtu kratší;
c) nebyl-li v případě uvedeném v § 17, odst. 4, ve stanovené lhůtě podán průkaz o protokolování firmy;
d) nebyl-li provoz zahájen v dané lhůtě (§ 19, odst. 2,);
e) přeloží-li majitel koncese svoje řádné bydliště, nebo stálé sídlo do ciziny (17, odst. 4,);
f) nastanou-li nebo vyjdou-li na jevo dodatečně skutečností odůvodňující odepření koncese podle § 17, odst. 5,;
g) byla-li koncese odňata navždy (§ 50, odst. 4,).
(2) Byla-li koncese odňata pouze na určitou dobu (§ 50, odst. 4,) odebéře se rovněž koncesní listina a vydá majiteli po uplynutí této doby.