POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č.
|
I. volební období. |
11. zasedání. |
5201.
Interpelace:
I. posl. dra Lodgmana a druhů min. vnitra o filmu ťHindenburgův vjezd do BerlínaŤ,
II. posl. dra E. Feierfeila a druhů min. pošt a telegrafů, že v Budějovicích nesou dodávány poštovní zásilky s německými názvy ulic,
III. posl. dra Czecha a druhů min. pošt a telegrafů o porušení listovního tajemství,
IV. posl. inž. Kalliny a druhů mina vnitra o zabavení č. 8 časopisu ťNeue Weiperter ZeitungŤ ze dne 18. ledna 1925,
V. posl. dra Czecha, Hackenberga, dra Haase a druhů vládě, aby bylo vydáno prováděcí nařízení k jazykovému zákonu,
VI. posl. Pohla, Palmeho, dra Holitschera a druhů min. vnitra o zabavení praporů říšskoněmeckých dělnických tělocvičných spolků,
VII. posl. inž. R. Junga a druhů min. pošt a telegrafů o provádění restrikce úřednictva,
VIII. posl. Hillebranda, Löwa, Palmeho a druhů vládě, že prý Národní jednota severočeská dostává subvence,
IX. posl. Holitschera, Blatné, Palmeho a druhů min. železnic o nesnesitelných poměrech na hořejším nádraží v Karlových Varech,
X. posl. Kaufmanna, Heegera, Schäfera, Pohla a druhů min. vnitra o nezákonitém postupu četníků a stávky kovodělníků.
I./5201 (překlad).
Interpelace
poslance dra Lodgmana a druhů
ministrovi vnitra
o filmu ťHindenburgův vjezd do BerlínaŤ.
Podle časopiseckých zpráv v německém jazykovém území nebylo dovoleno předváděti výše zmíněný film. Naproti tomu jest zajímavé, že tento film byl předváděn na př. v Praze v biografu ťLouvreŤ.
Tážeme se tedy pana ministra:
Jaké důvody rozhodují o zákazu předváděti film a čím vysvětluje, že tento film v jedné části republiky přes tento zákaz předváděn býti mohl?
V Praze dne 3. června 1925.
Dr. Lodgman, dr. Lehnert, dr. Lelley, dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich, dr. Radda, Füssy, Szentiványi, Kurťak, Windirsch, dr. Korláth, Platzer, dr. Körmendy-Ékes, Palkovich, Böllmann, dr. Jabloniczky, dr. Keibl, Zierhut, Kraus, dr. Brunar, inž. Kallina, Matzner.
II./5201 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Feyerfeila a druhů
ministrovi pošt a telegrafů,
že v Budějovicích nejsou dodávány poštovní zásilky s německými názvy ulic.
V nejnovější době budějovické poštovní úřady vracejí odesilatelům dopisy opatřené německým názvem ulic, lhostejno, zda odesilatel bydli zde nebo v cizině. Toto nakládání s listovními zásilkami jde tak daleko, že i dopisy, které by mohly a musily býti dodány bez označení ulice, nejsou dopravovány jen proto, že ulice je označena německy. Velice příznačné jsou dva případy, v nichž jde o místní dopravu dopisů nebo dopisnic podaných na poštu v Budějovicích, a které měly adresu ťEvangelische Kirche, 28. OktoberstrasseŤ a ťpan N. N. Gasthaus Schleifen, ŽižkastrasseŤ. V těchto obou případech byly zásilky se znehodnocenými známkami a s českou úřední poznámkou ť....... ulice nepřípustnaŤ vráceny zasilateli, ačkoliv v Budějovicích každé malé dítě, aniž by se mu jmenovala ulice, ví, kde jest evangelický kostel a kde jest hostinec, vzdálený ostatně jen několik kroků od hlavní pošty.
Jelikož postup budějovických poštovních úřadů může v obchodním a soukromém životě způsobiti největší škody a újmy, postrádá veškerého zákonitého odůvodnění a velice nemile odporuje zásadám, které ostatně v kulturních státech při dopravě zásilek v poštovnictví platí, tážeme se pana ministra:
1. Ví pan ministr o tomto postupu Budějovických poštovních úřadů?
2. Zamýšlí pan ministr II.ned zakročiti proti pokračování v tomto postupu a vinníky této neuvěřitelné praxe pohnati k nejpřísnější odpovědnosti?
V Praze dne 3. června 1925.
Dr. E. Feyerfeil, Matzner, dr. Radda, dr. Schollich, Böllmann, dr. Brunar, Kraus, dr. Lehnert, Windirsch, inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. Keibl, dr. Jabloniczky, Szentiványi, Füssy, dr. Korláth, dr. Lelley, dr. Körmendy-Ékes, Palkovich, Kurťak, J. Mayer, Zierhut.
III./5201 (překlad).
Interpelace
poslance dra Czecha a druhů
ministrovi pošt a telegrafů
o porušení listovního tajemství.
Klub poslanců německé sociálně-demokratické strany dělnické zaslal dne 20. dubna 1925 paní senátorce Anně Perthenové v Podmoklech dopis, jako ve všech dřívějších případech, s adresou ťBismarckstraseŤ. Dopis rozříznut a uzavřen zálepkou poštovní sběrny Praha, byl vrácen. Na obálce byly tyto poznámky:
Odesílatel:
pan poslanec
Dr. Czech.
Klub der Abgeordneten
der deutschen sozialdemokratischen
Arbeiterpartei Prag - Rudolfinum.
Frau Senator Anna Perthen
zpět Praha 29.
Bodenbach
Bismarckstrasse.
nepřípustno podle úř. listu čís. 13 ex 1925.
Již to, že bylo odmítnuto dodati dopis pouze proto, že zněl na adrese označení ťBismarckstrasseŤ, dlužno považovati za trýznění, že však dopis byl rozříznut, aby byl zjištěn odesilatel, jest porušením ústavně zaručeného listovního tajemství, pro něž není ospravedlnění, ba ani stínu omluvy. Nebol ke zjištění odesilatele nebylo nejmenšího důvodu, poněvadž jako odesilatel byl přec uveden klub německých sociálnědemokratických poslanců a dopis bylo lze tedy beze všeho vrátiti. Toto porušení práva působí tím větším pobouřením, že dopis, jak s obálky každý může zřejmě poznati, patří k vnitřní korespondenci parlamentního klubu s členem senátu a porušení listovního tajemství bylo tedy spojeno s hrubým nedbáním parlamentní imunity.
Tážeme se pana ministra:
1. Jest ochoten vyšetřiti vylíčenou událost?
2. Co zamýšlí učiniti na ochranu porušeného listovního tajemství?
V Praze dne 4. června 1425.
Dr. Czech, Schuster, Hackenberg, Dietl, R. Fischer, Deutsch, Schweichhart, Hillebrand, Häusler, Uhl, Roscher, Leibl, Heeger, Schäfer, Grünzner, Palme, Taub, dr. Haas, dr. Holitscher, Blatny, Kirpal, Pohl.
IV./5201 (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů
ministrovi vnitra
o zabavení č. 8 časopisu ťNeue Weiperter ZeitungŤ ze dne 18: ledna 1925.
Již přes 6 let jsme nuceni žíti v tak zvané svobodné Československé republice a přec musíme opět a opět konstatovati, že za Rakouska, spravovaného prý absolutisticky, nebyl tisk nikdy tak rdoušen, jak nyní německý tisk v Československu. Zvláště venkovské časopisy, řízené příslušníky národní strany, censurní činitelé přímo pronásledují a opět a opět je zabavují. Tak v čísle 8 časopisu ťNeue Weiperter ZeitungŤ ze dne 18. ledna 1925 byla zabavena tato místa z článku: ťZáměry SlovákůŤ:
ť... že Češi v tomto státě jsou dokonce v menšině, neboť jest jich (i s.Moravany) jen 5 milionů a proti ním jest 8 milionů Nečechů...Ť
ť... víte, že půjčku, kterou poskytujete československému státu, musili by jednou zaplatiti výhradně Češi sami, neboť dříve či později se jiné národy, především Slováci, od Čechů odtrhnou...Ť
ť...Ť
Podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten svým podřízeným censurním činitelům vydati pokyny, aby příště takto svévolně nezabavovali časopisů, neboť by to mohlo jen škoditi svobodomyslné pověsti Československé republiky.
V Praze dne 23. ledna 1925.
Inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. Keibl, dr. Schollich, Matzner, dr. E. Feyerfeil, dr. Brunar, Kraus, dr. Radda, dr. Lehnert, dr. Petersilka, Inž. Jung, Schubert, Böhr, Zierhut, Knirsch, Simm, Schälzky, Bobek, Patzel, Mark, dr. Medinger.
V./5201 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Czecha, Hackenberga, dra Haase a druhů
vládě,
aby bylo vydáno prováděcí nařízeni k jazykovému zákonu.
Naše interpelace tisk 5040/IX o prováděcím nařízení k jazykovému zákonu jest z oněch mnohých zakročení, na něž vláda neodpověděla, ač lnuta stanovena zákonem. Jsme tedy nuceni znovu vyzvati vládu, aby odpověděla na otázky, jež jsme jí dali, a dodáváme, že pan předseda vlády ve 13. schůzi poslanecké sněmovny dne 10. července 1920, tenkráte jako ministr vnitra prohlásil, že přípravy pro vydání nařízení stran užívání jazyků budou do podzimního zasedání 1920 hotovy a dříve než vejde toto nařízení v platnost, bude o něm referováno v ústavním výboru.
Tážeme se tedy vlády:
1. Jest ochotna podle někdejšího vládního prohlášení předložiti toto nařízení, než vejde v platnost, ústavnímu výboru?
2. Jest ochotna před vydáním tohoto nařízení dohodnouti se se zástupci všech parlamentních stran, zvláště menšinových?
V Praze dne 4. června 1925.
Dr. Czech, Hackenberg, dr. Haas, R. Fischer, Hoffmann, Taub, Schweichhart, Löwa, Grünzner, Blatny, Diety Leibl, Jokl, Kaufmann, Heeger, Palme, Deutsch, Häusler, dr. Holitscher, Schuster, Roscher, Pohl, Hillebrand, Kirpal.
VI./5201 (překlad).
Interpelace
poslanců Pohla, Palmeho, dra Holitschera a druhů
ministrovi vnitra
o zabavení praporů říšskoněmeckých dělnických tělocvičných spolků.
Dělnický tělocvičný a sportovní svaz v Československé republice uspořádal dne 31. května v Chebu krajskou tělocvičnou slavnost, k níž jako hosté byly pozvány jak české dělnické tělocvičné spolky, tak také dělnické tělocvičné spolky z německé říše. Slavnost měla vyvrcholiti slavnostním průvodem. Tuto slavnost pokazila státní policie, jež zasáhla způsobem pro demokratické cítění přímo nepochopitelným, neboť chebská státní policie zakázala členům říšskoněmeckých dělnických tělocvičných spolků účastniti se slavnostního průvodu a zvláště nedovolila nésti prapory německých dělnických tělocvičných spolků. Na telegrafické zakročení poslance Pohla u ministra vnitra prostě nedošla odpověď, prapory byly zabaveny a uloženy v pasovém úřadů německého vyslanectví. Byl dokonce učiněn pokus zabaviti jízdní kola členů říšskoněmeckých tělocvičných spolků, od tuho však bylo pak upuštěno.
Odůvodnění tohoto zvláštního zákazu nebylo lze od chlebské státní policie dosíci; prostě se dovolávala pokynu ministerstva. Chování ministerstva jest tím neuvěřitelnější, poněvadž i české tělocvičně spolky proti tomuto zákazu protestovaly dovolávajíce se toho, že se členové českých tělocvičných spolků na lipské dělnické tělocvičné slavnosti mohli bez překážky objeviti ve svých krojích a směli nésti své prapory. Avšak nehledě k onomu ani k tomu, že by se německá vláda mohla chopiti odvetných opatření na dělnické olympiadě, která se bude konati v červenci ve Frankfurtě n. M., nelze pochopiti, proč má býti říšskoněmeckým kulturním organisacím zakázáno nositi prapory a o jaké zákonné ustanovení se státní policie může při tomto zákazu opírati. Oblíbené odvolávání, že by mohl býti porušen pokoj a řád, není zde naprosto na místě, poněvadž naopak tento zákaz byl s to porušiti veřejný řád pobouřením, jež vyvolal.
Tážeme se tedy pana ministra:
1. Ví o vylíčeném postupu a jak ospravedlní zpátečnické chování svého ministerstva?
2. Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby příště zabránil obtěžování kulturních organisací podobnými, úplně neodůvodněnými policejními opatřeními?
V Praze dne 4. června 1925.
Pohl, Palme, dr. Holitscher, Schäfer, Leibl, Hoffmann, Roscher, Blatny, Jokl, R. Fischer, Löwa, Heeger, Schweichhart, Kirpal, Hackenberg, Schiller, Taub, Kaufmann, Deutsch, Beutel, Häusler, dr. Czech, John, Grünzner.
VIL/5201 (překlad).
Interpelace
poslance inž. R. Junga a druhů
ministrovi pošt a telegrafů
o provádění restrikce úřednictva.
Když se projednával návrh zákona o úsporných opatřeních ve správě, tak zvaný restrikční zákon, pan předseda vlády výslovně ujistil zástupce německých parlamentních klubů a slovenské strany ludové, kteří se k němu dostavili, že při provádění restrikce úřednictva naprosto nebudou rozhodovati národní úvahy. Prováděcí nařízení k tomuto zákonu dosud ještě nevyšlo, pročež každé odvětví státní správy vytýčilo si vlastní směrnice.
Jistě lze tvrditi, že prováděcí nařízení nebylo vydáno úmyslně, jak vysvítá ze skutečného provádění restrikce. Neboť přes všechna ujištění béře se za podnět k restrikci neznalost služebního jazyka (většinou jen zdánlivá). Tazatelé mají v rukou dopis, který ministerstvo pošt a telegrafů zaslalo restringovanému poštovnímu úředníkovi, v němž se podle doslovného překladu praví:
ťA tu jsme zjistili, že vaše služební způsobilost, výkon a použití, přes to, že jste jinak dobře kvalifikován, jest velmi omezena a to, poněvadž naprosto neovládáte státního jazyka. Tato věc jest tak důležitá, že zřetel na vaše hospodářské, rodinné a jiné poměry musí ustoupiti do pozadí. Rozhodli jsme se tedy přeložiti vás do trvalé výslužby podle 13 svrchu uvedeného zákona s příslušnými požitky.Ť
Z uvedeného místa tohoto dopisu tedy jasně vysvítá, že při dobrém popisu (postižený jest ostatně klasifikován ťvelmi dobřeŤ), tedy i když ho lze ve službě použíti tak, že to úplně postačuje, rozhoduje jen znalost služebního jazyka. Víme-li, jak se postupuje při jazykových zkouškách, lze jistě klidně tvrditi, že zákon ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb. z. a n. jest zákonem, směřujícím výhradně proti německému živlu ve státní službě, jehož účelem jest připraviti Němce o poslední místa ve státní službě.
Uvedeny dopis dovolává se ťRozhodnutí vlády ze dne 4. dubna 1925.Ť
Podepsaní se táží pana ministra:
1. Jest ochoten oznámiti obsah svrchu uvedeného rozhodnutí vlády, jímž se ustanovují směrnice pro provádění zákona?
2..Jak může znění dopisu uvedené v interpelaci uvésti v soulad s prohlášením předsedy vlády, které kdysi učinil?
V Praze dne 3. června 1925.
Inž. Jung, Wenzel, Patzel, Knirsch, J. Fischer, Windirsch, Simm, dr. Spina, Heller, Křepek, dr. Körmendy-Ékes, dr. Korláth, Szentiványi, Palkovich, Füssy, Kurťak, J. Mayer, dr. Lelley, dr. Jabloniczky, Zierhut, Platzer, Schubert, Sauer, Böllmann.
VIII./5201 (překlad).
Interpelace
poslanců Hillebranda, Löwa, Palmeho a druhů
vládě,
že prý Národní jednota severočeská dostává subvence.
Různé časopisy oznamovaly, že.Národní jednota severočeská dostala roku 1924 21/2 milionu Kč státní subvence a pro rok 1925 žádala u předsednictva ministerské rady o subvenci 3 milionů Kč. Národní jednota severočeská, aby odůvodnila svou žádost, dovolává se toho, že posílila národní sebevědomí hraničářů, že převedla domy a jiné nemovitosti z německých rukou do českých, pracovala o usídlení dechů v severočeském území, sledovala činnost nepřátelských Němců, podporovala akci na očistu státních úřadů od nepřátelských živlů, spolupůsobila při pečlivém zkoumání žádostí o občanství cizích státních příslušníku a mařila státu nepřátelskou iredentickou činnost Němců. Vynakládání státních peněz, které pocházejí z daní všech národů v tomto státě, na podporu snah spolku, který nesleduje ani humánních ani sociálních účelů, nýbrž otevřeně působí ke zničení národa, uznaného ve státě za rovnoprávný, odporuje zásadě skutečné rovnoprávnosti všech národů, již jest vláda povinna dodržovati podle ústavy a mezinárodních smluv. Takovéto poskytování subvencí jest způsobilé, aby co nejvíce rozčílilo a roztrpčilo německé obyvatelstvo a to tím spíše, že se subvence organisacím sociální péče, vzdělávacím a sportovním organisacím německého obyvatelstva rok od roku snižují nebo se úplně zamítají, poněvadž prý příslušné položky byly v rozpočtu sníženy. Právě existence německého obyvatelstva severozápadních Čech, které byla nejstrašlivěji postiženo krisí v průmyslu a hornictví byla velmi těžce poškozena zásobováním Národní jednoty severočeské při provádění pozemkové reformy, při propouštění a opětném přijímání dělnictva ze státních podniků nebo podniků závislých na státu pro státní dodávky. Jest to nesnesitelná myšlenka, že vláda, místa aby se starala o hospodářské a sociální zájmy převážné většiny obyvatelstva, podporuje spolek, jehož celá činnost záleží v tom, že do těchto území zanáší národní nesváry a těžké sociální otřesy.
Tážeme se tedy pana předsedy vlády:
1. Dostala Národní jednota severočeská skutečně státní subvence a jak velké?
2. Zamýšlí jí pan předseda vlády poskytnouti subvence a jak velké?
3. Pod jakým titulem rozpočtu jsou tyto subvence podle ústavy hrazeny?
4. Byly-li takovéto subvence uděleny nebo mají-li býti uděleny, jak pan předseda vlády tento postup odůvodní?
V Praze dne 4. června 1925.
Hillebrand, Löwa, Palme, Blatny, Leibl, Taub, Heeger, Jokl, Hoffmann, Uhl, Kirpal, Diety Häusler, Schuster, Kaufmann, Pohl, Schäfer, dr. Czech, dr. Haas, dr. Holitscher, R. Fischer, Beutel, Hackenberg, Roscher, Deutsch, Schweichhart, Grünzner.
IX./5201 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Holitschera, Blatné, Palmeho a druhů
ministrovi železnic
o nesnesitelných poměrech na hořejším nádraží v Karlových Varech.
Karlovy Vary a Mariánské Lázně jsou representačním salonem republiky Československé. Jak právě v těchto dnech prohlásil vynikající český politik. Karlovy Vary musí tedy býti podle jeho, najisto správného mínění, jako důstojná representace státu před cizinci, kteří se tu scházejí z celého světa, v zájmu státu důstojně vybaveny.
Paškvilem této ťrepresentaceŤ a tohoto ťdůstojného vybaveníŤ jest však vzrůstající měrou karlovarské nádraží, které po každé stránce naprosto nepostačuje a cizincům ukazuje přímo hanebný obraz naší kulturní výše a organisační způsobilosti.
V síni pro výdej lístků, již musí projíti jak přijíždějící, tak také odjíždějící cestující, tvoří se přímo klubka lidí, styk jest obtížný a děsivý. Jsou jen dvě osobní pokladny, u nichž se hromadí sta lidí, kteří sami již zaujmou velkou část nedostatečného prostoru. Na nástupišti jest pustý zmatek; lázeňští hosté mají mnoho zavazadel, jejichž doprava k vlakům způsobuje nekonečné potíže. Na nádraží přijíždí a odjíždí nyní denně 44 osobních vlaků, jen v době od 4 hodin do 1/26. hod. odpoledne, 9 osobních vlaků, z toho osm rychlíků a expresních vlaků. Spodních průchodů není; cestující, mezi nimi mnoho starých a chorých lázeňských hostů musí klopýtati přes koleje. V 16.50 hod. přijíždí na I. kolej rychlík Cheb-Praha-Karlovy Vary, v 16.58 opět vyjíždí; v 16.55 hod. vjíždí berlínský rychlík se sty cestujících na III. kolej; nastane nepopsatelný zmatek, který vzrůstá ještě tím, že staří, zkušení a zacvičení nosiči zavazadel, poněvadž byli Němci, byli vyhnáni a na jejich místo přišli nemotorní Češi, sotva rozumějící jazyku lázeňských hostů..Test to skutečně div, že se při takovéto husté dopravě, když nádraží jest neúčelné a nepostačuje, nepřihodí více úrazů.
Ovšem i ostatní zařízení naprosto nepostačují. Šatna pro ruční zavazadla jest příliš malá; velocipedy se proto vůbec nepřijímají. Není umývárny, záchody jsou špatné, čekárny příliš malé.
Lze tedy až příliš pochopiti, že úsudek cizinců o poměrech v Československu není nikterak lichotivý; kritisuje se ve všech toninách roztrpčení a opovržení, porovnává se s jinými státy a jinými Lázeňskými místy. Nikoliv snad pouze ťnepřátelštíŤ Němci odsuzují tyto poměry, nýbrž i Švýcarova Švédové, Američané a Holanďané vyjadřují se o kulturní zaostalosti Československa výrazy, které jsou všechno jiné než lichotky.
Této ostudě musí býti učiněna přítrž co nejrychleji. Lázeňská návštěva Karlových Varů utěšitelné stoupá, stále křiklavěji a povážlivěji tedy vyvstává, že nádraží nestačí. Radikální nápravu lze provésti jistě jen novostavbou, která vyžaduje mnoho peněz a ovšem bude také trvati několik let. Přes to musí se s tímto plánem co nejdříve započíti, mezitím musí však býti zjednána náprava aspoň v nejkřiklavějších nešvarech a to zřízením spodních nástupišť, oddělením příjezdu a odjezdu, pro něž by se místo mohlo opatřiti snad zřízením nouzové stavby pro poštovní úřad, zřízením třetí pokladny.
Podepsaní interpelanti táží se pana ministra železnic:
1. Ví pan ministr o neudržitelných, nedůstojných poměrech na hořejším nádraží v Karlových Varech, těžce poškozujících vážnost republiky a lázeňského světového místa?
2. Jest pan ministr ochoten učiniti neprodleně opatření, aby těmto poměrům byla učiněna přítrž pokud možno nejrychleji?
V Praze dne 3. června 1925.
Dr. Holitscher, Blatny, Palme, Dietl, Pohl, Heeger, R. Fischer, Deutsch, Hoffmann, Beutel, Jokl, Grünzner, Leibl, Kaufmann, Schuster, Hillebrand, Uhl, Kirpal, Hackenberg, dr. Haas, dr. Czech, Schweichhart, Löwa, Taub, Häusler.
X./5201 (překlad).
Interpelace
poslanců Kaufmanna, Heegera, Schäfera, Pohla a druhů
ministrovi vnitra
o nezákonitém postupu četníků za stávky kovodělníků.
Za nynější stávky kovodělníků pokusili se podnikatelé několikráte pohnouti dělníky ke stávkokazectví. Pomáhali jim při tom nepřípustným způsobem četníci a železniční zaměstnanci.
Jak jsme zjistili, podnikatelé, kteří II.ned na své přání dostali od příslušných okresních správ zcela neodůvodněný počet četnictva k ochraně dělníků ku práci ochotných, jsou přímo nezákonitě podporováni četnictvem při najímaní osob chtějících pracovati.
Tak zjistili podepsaní, že v pondělí dne 18. května dostavil se do Povrlů četnický průvod (10 mužů) pod vedením okresního strážmistra z Ústí n. L., aby zabezpečil převoz naloženého vozu z měďárny na nádraží. Vyloučené dělníky, kteří byli na ulici a dívali se na tento převoz, četnictvo beze všeho důvodu vyzvalo s napřaženými bodáky, aby se rozešli, ač jich před tím k tomu nevyzvalo prostým způsobem. Když vůz projel branou měďárny a blížil se k železniční koleji asi 20 kroků vzdálené, zavřel hlídač závory, poněvadž za chvíli měl přes křižovatku dráhy přejeti vlak. Vrchní strážmistr z Neštědic žádal hlídače s napřaženým revolverem, aby otevřel závory, sice že bude stříleti. Hlídač trati nevyhověl tomuto vyzvání a již za několik vteřin projel vlak kolem, a kdyby byl hlídač trati otevřel závory, bylo by se stalo veliké neštěstí.
Dále někteří četníci uchopili za hrdlo dělníky, kteří nedosti rychle uposlechli rozkazu. Již jmenovaný strážmistr, jenž jediný vytáhl revolver, hrozil také dělníkům, že bude stříleti, ač k tomu nebylo naprosto důvodu.
Tyto události mohou dosvědčiti dělníci: Jindřich Zarschke, František Baum, Antonín Illmann, Jakub Illitsch, Rudolf Kurte, Josef Wolf, Václav Richter, Karel Passand a více jiných.
Dne 26. května byla výluka zrušena a četnictvo bylo zesíleno pod vedením nadporučíka. Dne 28. května v 9 hodin dopoledne vyjel si ředitel měďárny Adolf Merck s četnickým nadporučíkem a dvěma četníky do obcí: Českého Bukova, Roztok, Velkého a Malého Března. Ředitel vcházel s četníky do bytů jednotlivých dělníků a vybízel je, aby nastoupili práci a nabízel jim při tom ochranu četníků. Pan nadporučík mu při tom přisluhoval. Tak byli vyzváni dělníci Vojtěch Hollei, Jindřich Hollei a Wonny z Českého Bekova, aby šli s nimi do práce. Dva četníci zůstali v Českém Bukově. Ředitel Merck odejel pak s nadporučíkem a strážmistrem do Roztok a Veselí za tímtéž účelem. Na cestě do Velkého Března potkali dělníka Rudolfa Krolopa a ředitel Merck a četnický nadporučík ho rovněž vybízeli, aby se dostavil do práce.
U přívozu v Maléru Březně leželo na labském břehu 16 dělníků z měďárny. Automobil s ředitelem a četnickým nadporučíkem jel kolem a zastavil se nedaleko. Nadporučík vystoupil, šel k těmto dělníkům, dotazoval se nejprve na jméno, které v této krajině je naprosto neznámé a pak se jich tázal, jsou-li dělníky z měďáren. Když mu to potvrdili, tázal se jich, nechtějí-li jíti do práce. Dělníci odmítli a nadporučík vsedl zase do automobilu a s ředitelem odejel.
Svědkové: Richard Schiepek, Václav Strosche, Václav Richter, Jindřich Hrowatisch, Josef Nowotny, Josef Würzebesser, Albín Sander.
Dělníky ochotné pracovati, poslané z Ústí n. L., odvádí z nádraží četnictvo a vodí je k továrně nikoliv po cestě, nýbrž po trati. Ačkoliv železniční zřízenci upozornili četníky, že nelze užívati trati jako cesty, četníci prohlásili, že budou choditi po trati dále.
Když stávková hlídka chce upozorniti nějakého dělníka; který přišel a chce pracovati, že dělníci měďárny stávkují, překáží se jí v tom násilím.
Svědkové: Karel Klinger, Jan Pochmann, Josef Alscher, František Fertschnig.
Dne 28. května odvádělo asi 30 četníků 20 pracujících dělníků domů. Pro to uzavřeli za pracujícími ulici a nedovolili nikomu projíti. Dělník od firmy Köhlerovy, jenž šel z práce domů a nemá ani účasti na stávce, ani neměl potuchy, co se děje, byl četníkem, jenž s napřaženým bodákem uzavíral ulici, bodnut do ramene a byly mu rozedrány šaty. Toto jednání četníka jest tím méně odůvodněno, poněvadž onen dělník výslovně pravil: Jdu z práce, jsem stavební dělník a bydlím tam vzadu. Tento dělník se jmenuje Adolf Köckert.
Svědkové: Obecní starosta Distler z Povrlů (u něhož byl také sepsán zápis), Josef Fiedler a Albín Sander, všichni z Povrlů.
U firmy Gerhart a Rahm v Krupce u Teplic zakázalo četnictvo stávkové hlídky před továrnou. Když pak stávkové hlídky několik minut od továrny přecházely na veřejných ulicích, obsadil četnický strážmistr Pohl svým mužstvem také tyto ulice a zakázal procházeti se tam. Takto jest na 1-2 km kolem závodu zakázáno choditi lidem, kteří nejsou četnictvu vhod, ač teplická okresní politická správa nepovažovala takový zákaz za potřebný a nevydala ho.
Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra:
1. Ví-li, že se četnictvo tak nezákonitě a stranicky staví na strnu podnikatelů, pro podnikatele přímo najímá stávkokaze, při nejmenším však při tomto najímání pomáhá činitelům podnikatelů a bez příčiny zakročuje bodákem?
2. Ví-li pan ministr, že četníci těžce porušili také železniční předpisy a ohrozili bezpečnost provozu?
3. Jest pan ministr vnitra ochoten II.ned zavésti přísné vyšetřování a náležitě potrestati úřední činitele, kteří zneužívají úřední moci a stranicky zasahují do boje, jejž podnikatelé vyprovokovali, v jejich prospěch?
V Praze dne 4. června 1925.
Kaufmann, Heeger, Schäfer, Pohl, dr. Czech, dr. Haas, Deutsch, Kirpal, Palme, Schuster, Uhl, Blatny, Grünzner, Häusler, Leibl, dr. Holitscher, Beutel, R. Fischer, Dietl, Jokl, Hackenberg, Hoffmann, Roscher, Schweichhart, Taub.