IV./5164 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Spiny, dra Schollicha; dra V. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
ministrovi školství a národní osvěty
o zevním označení a razítkách německých státních středních škol.
Zevní označení všech německých státních středních škol bylo v roce 1924 změněno, na budovách ústavů byly totiž připevněny bílé plechové tabulky, mající uprostřed malý státní znak a nad tím červeným písmem české označení ústavu a pod ním německé. Zároveň byla na všech německých státních středních školách zavedena úřední razítka, mající uprostřed znak, nad ním české označení školy a pod ním německé. Místní jména byla při tom označena přísně podle státního seznamu. Počešťovacím snahám školních úřadů zdála se však asi tato činnost ne dosti jednotně provedena, neboť předsednictví moravské zemské školní rady pod číslem 631 pres. ze dne 13. března 1925 vydalo všem ředitelstvím německých státních středních škol a ústavů pro vzdělání učitelů tento výnos:
ťMinisterstvo školství a národní osvěty dostalo stížnost, že budovy jednotlivých ústavů ještě jsou zevně označeny německým jazykem.
Jelikož se takové označení příčí § 1, bodu 1 jazykového zákona, žádáme podle výnosu presidia zmíněného ministerstva, aby nám bylo oznámeno, jak jest označena budova vašeho ústavu, a připomínáme, že podle § 2 uvedeného zákona pro zevní označení nebo pro razítka ústavů není výjimky připouštějící, aby státní jazyk byl vyloučen ve prospěch nějakého menšinového jazyka, že však ministerstvo školství a národní osvěty bez újmy pro pozdější provádění zákona přihlížejíc k § 5 připouští také označení jazykem menšiny (vyučovacím).
Příčí-li se označeni budovy vašeho ústavu tomu, co bylo výše řečeno, budiž ihned zjednána náprava, t. j. ústav budiž označen nejprve státním jazykem.
Provedení budiž sem oznámeno.
Konečně předpokládáme, že jíž všude bylo vyhověno výnosu ministerstva školství a národní osvěty ze dne 30. dubna 1923, č. 3590/pres. o zevním označení státním znakem státních školních úřadů, státních škol a ústavů (Věstník min. z r. 1923, str. 276, Mitteilungen sešit 5123, str. 261).
Předseda: Černý v. r.Ť
Prozkoumá-li se po stránce právní tento výnos a stav, zamýšlený co do zevního označení a razítek německých státních středních škol, vychází na jevo, že nejsou odůvodněny předpisy zákonů. Není správno poukazovati, že by to byl rozpor s § 1 jazykového zákona, jelikož v § 5 byla vydána pro menšinovou školní správu výjimečná ustanovení ze všeobecných pravidel jazykového zákona. Se zřetelem na výjimečná ustanovení § 5 nemají pokud jde o zevní označování německých státních škol platnosti ani předpisy posledního odstavce § 2 uvedeného zákona. Způsob, jak se provedlo zevní označení a užívání razítek, dlužno dále považovati za překročení mezí výnosu ministerstva školství a národní osvěty ze dne 30. dubna 1923, č. 3590, neboť tento výnos i zákon, o nějž se opírá - zákon ze dne 30. března 1920, č. 252 Sb. z. a n. a prováděcí nařízení ze dne 20. srpna 1920, č. 512 Sb. z. a n. - pojednávají jen o užívání státního znaku a razítka. Mohly tedy státní úřady jen žádati, aby na vývěsných štítech německých státních škol byl umístěn státní znak, nikoliv však, aby ústav byl označen česky. Úplně nezákonitá však jsou nařízení o úředním razítku. Neboť zde stanoví i§ 7 uvedeného vl. nař., že stran jazyka, jimž má býti ústav krátce označen, bližší předpisy obsahuje prováděcí nařízení k jazykovému zákonu. Toto nařízení dosud nevyšlo. České označení škol jest tedy pouhou libovůlí českých školních úřadů, zde právě tak, jako ve všech jiných oborech jazykového styku ve školní správě.
Starému Rakousku, považovanému za tak nedemokratické, nenapadlo žádati, aby české střední školy byly zevně označeny německy nebo dokonce užívaly německého úředního razítka. ťDemokratickéŤ československé republice však jest vyhrazeno takto nesmyslně drážditi jazykový cit německého obyvatelstva.
Tážeme se tedy:
Shoduje se tento postup úřadů s úsilím, slibovaným v ústavní listině a vyplývajícím z vůle československého národa, přičleniti se do společnosti národů jako člen vzdělaný, mírumilovný, demokratický a pokrokový a prováděti ústavu i všechny zákony v. duchu moderních zásad, obsažených v hesle sebeurčení?
Jest ministr ochoten zavésti stav, srovnávající se s těmito zásadami a s ustanoveními ústavy, také pokud jde o zevní označení a razítka německých státních středních škol?
V Praze dne 8. dubna 1925.
Dr. Spina, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, Simm, Dr. Kafka, dr. Hanreich, Wenzel, Knirsch, inž. Jung, Budig, Scharnagl, J. Mayer, Schubert, Pittinger, Sauer, Böhr, Mark, Bobek, J. Fischer, Heller, Böllmann, Patzel, Schälzky, dr. Petersilka, dr. Luschka, Zierhut.