Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o těžkém poškozování většiny pensistů žijících v cizině, jimž se odpočivné platy nevyplácejí v československých korunách, nýbrž ve valutě oné země a to podle kursu z 15. minulého měsíce (tisk 4270).

Způsob výplaty důchodů čs. válečných poškozenců v Německu žijících, t. j. dovážení hotovosti zastupitelským úřadům kurýrem odpočítaných ve zvláštních sáčcích pro každého percipienta, zaveden byl pouze pro mimořádné poměry vyvolané v té době v Německu poklesem marky, jež vyžadovaly rychlého řešení, ovšem s výhradou, že jde toliko o opatření prozatímní po dobu přechodné krise vyvolané dočasnými poměry v Německu. Vzhledem k tomu, že zavedením rentové marky a změnou povšechné hospodářské a politické situace poměry tyto doznaly nyní podstatného zlepšení a nová měnová jednotka jest značně stabilnější, nebylo důvodu aby i nadále setrváno bylo při zmíněném způsobu výplaty, jelikož šlo o opatření krajně nepraktické, jež setkávalo se se značnými obtížemi a bylo velmi nákladné.

Ministerstvo sociální péče zmíněný způsob výplaty důchodů čs. válečným poškozencům v Německu, jenž zaveden byl výnosem ze dne 7. srpna 1923 č. j. 35.321/V. zrušilo dnem 1. ledna 1925 a učinilo opatření, aby tyto důchody byly vypláceny v rentových markách prostřednictvím šekových úřadů v Praze a v Berlíně. Pro zrušení zmíněného způsobu výplaty důchodu byla směrodatna nejenom stabilisace valutárních poměrů v Německu nýbrž i nákladnost tohoto opatření a konečně také žádosti válečných poškozenců v Německu, kteří dožadovali se výplaty v rentových markách, poněvadž výměna čsl. korun v kterých jim byl důchod vyplácen, činila jim značné potíže nehledě k tomu, že při měnění peněz byli váleční poškozenci zejména menšími bankovním ústavy zkracováni. Pokud jde o kurs, podle něhož důchody se přepočítávají na měnu říšsko-německou jest nutno uvážiti, že nelze ani kursu jiného než z 15. dne měsíce předcházejícího použíti, a to jednak vzhledem k tomu, že kursu toho používá poštovní úřad šekový a jednak vzhledem k tomu že z důvodů technických je nutno dáti vyplácejícímu úřadu možnost a čas k provedení likvidace důchodů. Jestliže tento kurs ze dne 15. měsíce předcházejícího výplatě jest užíván stále, nemohou býti váleční poškozenci tímto kursem zkracováni na svých požitcích při stabilisaci valuty říšsko-německé, poněvadž je-li tento kurs pro ně někdy nepříznivý, je jindy opět v jejich prospěch. Pokud jde o jiné pensisty v Německu žijící bylo zjištěno, že úřady pensi poukazující vyplácejí resp. vyplácely jim veškeré odpočivné a zaopatřovací požitky i pokud nemají svého splnomocněného zástupce v tuzemsku, v korunách československých a to prostřednictvím zastupitelských úřadů resp. konsulátů Čs. republiky.

Pokud jde o případ řídícího učitele Josefa Schaschka, o němž interpelace se zmiňuje, byla mu vyplácena pense od 1. listopadu 1921 do 30 září 1922 u konsulátu v Norimberce v markách podle přepočítacího kursu z 15. předešlého měsíce. Od 1. října 1922 do 31. října 1923 prostřednictvím šekového úřadu v Berlíně v markách a od 1. listopadu 1923 do konce prosince 1924 podle výnosu ministerstva školství a národní osvěty č. 10.473/23 pres. u konsulátu v Norimberce v korunách československých. Od 1. ledna 1925 vyplácí se opět pense prostřednictvím šekového úřadu v Berlíně.

Není třeba, aby vydáno bylo všeobecné nařízení jímž by se generelně zaváděla výplata pensijních a zaopatřovacích požitků percipientům v cizině bydlícím v korunách československých jednak vzhledem k stabilisaci valuty ve státech v úvahu přicházejících, jednak znamenalo by toto opatření netoliko velmi značné zatížení úřadů zastupitelských, ale opatření toto vyvolalo by stálý značný odliv čsl. koruny do ciziny, což by mohlo míti nepříznivé důsledky. Nad to pak percipienti dosáhnou výplaty pense v korunách československých tím, že jmenují v tuzemsku svého splnomocněného zástupce, kterému požitky zaopatřovací v korunách československých do vypláceny.

V Praze dne 9 února 1925

Náměstek předsedy vlády:

Stříbrný v. r.

Ministr financí:

Inž. Bečka v. r.

XVIII./5134 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance dra Czecha a druhů

o úpravě platů státních zaměstnanců a pensistů (tisk 4823).

K prvnímu bodu interpelace upozorňuje vláda, že požitky pensistů byly upraveny v rámci finanční možnosti zákonem č. 287/24 a 288/24 Sb z. a n.

Ohledně bodu druhého poukazuje se na § 3 odstavec 3 zákona č. 286/24 jímž se vládě ukládá, aby byl současně s provedením zjednodušení veřejné správy předložen návrh zákona upravující požitky státních zaměstnanců.

Třetímu bodu interpelace bylo vládou vyhověno vládní nařízením č. 275/24 Sb. z. a n. jímž částečně byla zrušena ustanovení o vypověditelnosti a rozvazatelnosti služebního poměru kancelářského oficianta.

V Praze dne 14. března 1925

Náměstek předsedy vlády

Stříbrný v. r.

Ministr financí:

Inž. Bečka v. r.

XIX./5134 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance H. Simma a druhů

o naléhavých opatřeních, jež by se měla provésti, aby se čelilo nouzi státních zaměstnanců a učitelů (tisk 4824/IX).

Zákonem ze dne 22. prosince 1924, č. 286 Sb z. a n. o úsporných opatřeních ve veřejné správě bylo vádě uloženo, aby v souvislosti s provedením zjednodušení veřejné správy předložila návrh zákona upravující požitky státních zaměstnanců (§ 3). Do té doby nelze provésti provisorní úpravu. Pro mezidobí byl uzákoněn návrh vlády o odměnách státním a některým jiným veřejným zaměstnancům na rok 1924 a 1925 (č 289/24 Sb. z. a n.).

V Praze dne 14. března 1925.

Náměstek předsedy vlády:

Stříbrny v. r.

Ministr financí:

Inž. Bečka v r.

XX./5134 (původní znění).

Odpověď

vlády

na interpelaci poslance dra Kafky a druhů o zákonné úpravě postupových a platových poměrů soudců, profesorů a státních úředníků s vysokoškolským vzděláním (tisk 4454/II).

Zákonem ze dne 22. prosince 1924. č. 286 Sb z. n o úsporných opatřeních ve veřejné správě bylo vládě uloženo aby v souvislosti s provedením zjednodušení veřejné správy předložila návrh zákona upravující požitky státních zaměstnanců (§ 3). Do té doby nelze prováděti nějakou parcielní úpravu. Pro mezidobí byl uzákoněn návrh vlády o odměnách státním a některým jiným veřejným zaměstnancům na rok 1924 a 1925 (č. 289/24 Sb z. a n) mimo to byly v resortu justičním upraveny služební požitky soudců zákonem č. 290/24 Sb z. a n.

V novém požitkovém systému bude nutno přiměřeně přihlížeti ke kvalifikovanému výkonu zaměstnanců s vysokoškolským vzděláním.

V Praze dne 14. března 1925

Náměstek předsedy vlády:

Stříbrný v. r.

Ministr financí:

Inž. Bečka v r.

XXI./5134 (původní znění).

Odpověď

ministra vnitra

na interpelaci poslance Jokla a druhů o tom, jak slezské úřady provádějí zákon o vyživovacích příspěvcích pro příslušníky osob povolaných k činné službě vojenské a zdali bude předložen nový zákon o vyživovacích příspěvcích (tisk 4857/VIII).

Vzhledem k tomu, že agenda vyživovacích příspěvků náleží do resortu ministerstva vnitra, dovoluji si interpelaci poslance Jokla a druhů na ministra národní obrany vznesenou a tímto mně postoupenou zodpověděti takto:

Především podotýkám, že agenda vyživovacích příspěvků nenáleží do oboru působnosti okresních resp. zemských správ politických, nýbrž svěřena jest okresním resp. zemským vyživovacím komisím, které jsou podle §u 7, odst. 10. zákona ze dne 23 září 1910, č. 530 Sb. z. a n. ve spojení s § 5 zákona ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb. z. a n. zvláštními, samostatnými úřady podřízenými ministerstvu vnitra.

Podle §u 7 právě cit. zákona č. 530/1919 jsou okresní a zemské vyživovací komise složeny kolegiálně, skládajíce se z přednosty okresního resp. zemského politického úřadu neb zástupce jím jmenovaného jakožto předsedy - ze zástupce okresní resp. zemské finanční správy, ze zástupce samosprávy a konečně ze zástupců obyvatelstva a to po dvou z oboru polního hospodářství, živnosti, obchodu a průmyslu, tudíž z 8 po případě 6 zástupců obyvatelstva a děje se tudíž rozhodování o nároku na vyživovací příspěvek za účasti zástupců občanstva, které, jak právě uvedeno, má jak v okresních tak i zemských vyživovacích komisích rozhodnou většinu.

Ježto okresní správy politické při rozhodován o nároku na vyživovací příspěvek vůbec nefungují nelze jim činiti nijaké výtky.

Řízení pro okresní vyživovací komise je předepsáno §em 7. odst. 3 4 a 5 zákona ze dne 23. zář 1919, č. 530 Sb. z. a n. ve spojení s §em 5 zákona ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb. z. a n. a §em 6 a 7 vládního nařízení ze dne 20. října 1919 č. 582 Sb. z. a n., podle nichž jest před rozhodnutím o nároku na vyživovací příspěvek přesně zjistiti, zda zákonné podmínky pro přiznání nároku toho jsou v konkrétním případě dány čili nic, za kterýmž účelem zjišťují se zejména osobní rodinné, majetkové a výdělkové poměry osob činících nárok na vyživovací příspěvek co nejpodrobněji prostřednictvím obecních úřadů a četnictva. Je-li výsledek šetření pro stranu nepříznivý, sdělí se jí výsledek ten s vybídnutím, aby se do určité lhůty o zjištěných okolnostech vyjádřila a případné protidůkazy navrhla. Je tudíž zákonem samým i praxi dostatečně postaráno o to, aby i žadatel za vyživovací příspěvek byl ve věci slyšen, a tak stalo se i v případech konkrétních v interpelaci uvedených.

Názor pánů interpelantů že rodina dělníků a domkářů kteří nastoupili cvičení ve zbrani, je přiznati vyživovací příspěvek za všech okolností, nesrovnává se s ustanoveními zákona ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb. z a n., který pro rozhodování vyživovacích komisí je jedině směrodatným.

Podle §u 2 a 4 právě cit. zákona lze přiznati vyživovací příspěvek toliko a jedině tenkráte, jsou-i splněny následující podmínky:

1, že osoba nárok na vyživovací příspěvek činíc má vůči povolanému alimentační nárok podle všeob. obč. zákona (to jsou manželka děti a rodiče povolaného),

2, že osoba ta v době, kdy povolaný nastoupil činnou službu vojenskou, je nemajetná a nezpůsobilá k výdělku,

3, že výživa osoby té v době kdy povolaný nastoupí činnou službu vojenskou, byla podstatně závisla na pracovním příjmu povolaného a povoláním tím jest ohrožena.

Chybí-li, byť i jen jediná z těchto podmínek, zejména podmínka nemajetnosti neb nezpůsobilosti k výdělku nelze ovšem podle zákona vyživovacího příspěvku přiznati.

Podmínky pro přiznání nároku na vyživovací příspěvek musí strana uplatňující nárok ten prokázati, zejména tudíž i svou nezpůsobilost k výdělku a to podle §u 3, odst 6. zákona ze dne 23. září 1919 č. 530 Sb. z. a n. ve spojeni s §em 5 zákona ze dne 18. března. 1921 č. 120 Sb z. a n. vysvědčením úředního lékaře ministerstvo vnitra učinilo v dohodě s ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy opatření, aby se lékařské prohlídky za účelem průkazu nezpůsobilosti k výdělku osob uplatňujících nárok na vyživovací příspěvek, dány úředními lékaři bezplatně.

Co se týká konkrétních případů v interpelaci uvedených, sděluji na základě spisů vyžádaných od okresních vyživovacích komisí v Bruntále a Krnově toto:

1. V případě Julie Riedlové v Morávce čp. 73 byla přihláška za přiznání vyživovacího příspěvku původně zamítnuta, avšak na základě rozhodnutí zemské vyživovací komise v Brně byl přiznán vyživovací příspěvek 2 dětem povolaného, kdežto manželka povolaného byla s nárokem na vyživovací příspěvek zamítnuta, ježto neprokázala nezpůsobilost k výdělku.

2 Pokud jde o případ Hedviky Friedové ve Vrbně, přiznán byl vyživovací příspěvek dítěti povolaného, kdežto o otázce, přísluší-li vyživovací příspěvek též manželce povolaného, nebylo rozhodováno, poněvadž nárok takový nebyl vůbec vznesen.

3. Pokud jde o případ Marie Kutschkerové, bylo konanýn šetřením zjištěno, že jmenovaná manželka povolaného je k výdělku způsobilou a byl jí tudíž tento nepříznivý výsledek sdělen k vyjádření. Kutschkerová však se nevyjádřila včas, nýbrž teprve povolaný manžel, když se vrátil ze cvičení ve zbrani, sdělil, že manželka jeho v době, kdy konal cvičení ve zbrani, nebyla následkem pokročilého těhotenství způsobilou k výdělku a když okolnost tato byla potvrzena obecním úřadem, by vyživovací příspěvek přiznán.

4. Elfrieda Hafranková domáhala se vyživovacího příspěvku pro sebe a své dítě po dobu, po kterou manžel její konal cvičení ve zbrani. Konaným šetřením bylo zjištěno že žadatelka má jako tovární dělnice denní mzdu 17 Kč, pročež byla tato okolnost sdělena k vyjádření. Ježto se žadatelka v dané lhůtě nevyjádřila, přiznán byl vyživovací příspěvek toliko dítěti povolaného. Odvolání manželky bylo zemskou vyživovací komisí v Opavě zamítnuto. Neodpovídá tudíž tvrzení, že ani dítěti nebyl vyživovací příspěvek přiznán, skutečnosti.

5. Vilemíně Arbterové nebyl vyživovací příspěvek přiznán z toho důvodu, poněvadž jak sama běhen řízení protokolárně přiznala, nebyla v době, kdy manžel její konal cvičení ve zbrani, k výdělku nezpůsobilou, zamítavé rozhodnutí okresní vyživovací komise bylo k odvolání strany zemskou vyživovací komisí v Opavě potvrzeno.

Z uvedeného plyne, že úřady počínaly si při rozhodování o nároku na vyživovací příspěvek přesně podle zákona.

Pokud se týče osnovy nového zákona, jest tato v ministerstvu vnitra připravena a může kdykoli Národnímu shromáždění k ústavnímu projednání býti předložena.

V Praze, dne 31. března 1925.

Ministr vnitra:

J. Malypetr v. r.

XXII./5134 (původní zněni).

Odpověď

předsedy vlády na interpelaci poslance Windirsche a druhů o provádění statistiky sklizně za rok 1924 (tisk 5032/VII).

Statistika sklizně zjišťuje se u nás v podstatě stejným způsobem jako na celém světě. Způsob ten souvisí s povahou věci. Je každému známo, že není možno sklizeň zjišťovati normálním statistickým šetřením, totiž sčítáním výtěžků sklizně všech plodin ze všech pozemků v každém hospodářství. Šetření takové je fysicky a prakticky nemožné neboť vyžadovalo by ohromný aparát sčítačů trvalo by vzhledem k různým dobám výmlatů nepoměrně dlouho a spojeno by bylo s obrovským nákladem Řeší se tedy těžký úkol zjišťování sklizně tím způsobem, že se zjišťují plochy osevu a průměrné výnosy sklizně každé plodiny po jednotce plošné míry a násobením ploch osevu (upravených na plochy sklizně průměrným výnosem po ha získávají se čísla o celkové sklizni. Již z toho vyplývá, že vypočtená data sklizňová nelze považovati za zjištěnou skutečnost nýbrž jen za čísla více méně pravdě blízká.

Zjišťován ploch osevu je možno prováděti řádným sčítáním statistickým, totiž zjišťováním osevu na každé parcele pozemkové zvláštními odbornými sčítači (způsob nejlepší), nebo individuelním výsevem všech hospodářů. I toto šetření je však tak rozsáhlé a nákladné, že ho nelze prováděti každým rokem. Zjišťuje se proto v delších obdobích (5-10 let) a v létech mezitím zjišťují se odhadem znalců pouze odchylky v osevu jednotlivých plodin v pozorovaném roce proti roku předešlému (oč je seto nebo sázeno té které plodiny více a na účet kterých plodin). Tím je každoročně zjištěna jedna složka statistiky sklizňové.

Poslední podrobné zjištění ploch osevu individuelním výslechem všech hospodářů provedeno bylo po obcích v roce 1921. Je pravda, že toto šetření bylo provedeno ještě v době, kdy panovalo vázané hospodářství státní a že tato okolnost nebyla příznivou pro správné zjišťování skutečného stavu. Státní úřad statistický však se vynasnažil, aby pomocí svých odborných znalců od té doby aspoň odhadem se přiblížil ke stavu skutečnému. Nevyhýbá se také nikterak revisi tohoto základu a podal již návrh, aby bylo v roce 1925 u příležitosti sčítání lidu provedeno šetření zemědělských závodů a vlastnictví poměrů k půdě, zároveň s individuelním zjištěním ploch osevu. Velké náklady však spojené s těmito navrhovaným šetřeními nádraží v době úsilného provádění úspor v celém hospodářství státním na překážky finančního rázu.

Druhou složkou je zjišťování průměrného výnosu každé plodiny po jednotce plošné míry Toto zjišťování je prováděno odhadem zkušených zemědělců předběžně před sklizní, nebo při samé sklizni (u nás ve 2. polovině července) a definitivně po skončení sklizně všech plodin (u nás v říjnu).

Odhady průměrných výnosů sklizňových po jednotce plochy závisejí výlučně na počtu a kvalitě zpravodajů. Výborná kvalita zpravodajů a dostatečně velký počet jich jsou však podmínky, jež musejí jíti současně vedle sebe. Je totiž bezcenný i velký počet zpravodajů - je-li jejich kvalita nedostatečná. Pak je lépe míti i méně zpravodajů ale dobrých. Co do počtu je jich třeba aspoň tolik aby byly zastoupeny všechny rozdílné kraje státu. Naprosto není potřebí zpravodajů na př. z každé obce, neboť podle dosavadních dlouholetých zkušeností je těžko nalézti v každé obci dobrého a nestranného zpravodaje. Rovněž je jasno, že čím větší je počet zpravodajů (a bylo by jich na 15.530 kdybychom chtěli míti zpravodaje v každé obci), tím déle trvá zpracování jejich zpráv a zpracování to se kromě toho nebezpečně prodlužuje jestliže valná část těchto zpravodajů je nespolehlivá a nutno s nim zaváděti vždy zdlouhavou korespondenci za účelem oprav a vysvětlivek. Praktické zkušenosti tohoto druhu má Státní úřad statistický z dosavadních šetření. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku spokojuje se úřad statistický s odhady průměrných výnosů po jednotce plošné míry od několika (3-4) zpravodajů v celém okrese soudním, na Slovensku a Podkarpatské Rusi žádá takové odhady za každý notariát prostřednictvím obecních notářů kteří si přirozeně mají vyžádati zprávy od místních zemědělců. Výsledky jsou takové, že odhady ze Slovenska a Podkarpatské Rusi jsou naprosto nevyhovující a úřad statistický pomýšlí na to, aby nahradil notáře přímými zemědělskými zpravodaji po vzoru zemí českých.

Zdatnost zpravodajů však naprosto nezávisí všeobecně na honorováni jich funkce. Před válkou na příklad sbírala Zemská statistická kancelář království Českého data o sklizni vůbec jen pomocí nehonorovaných zpravodajů Bylo vždy zdůrazňováno že jde o čestnou funkci, o jakousi občanskou povinnost zde dokonce o jisté služby které především jsou určeny k dobru stavu, k němž zpravodajové sami náležejí Systém honorován zaveden byl za války a je znáno, že naprosto nepřispěl k lepším výsledkům Po válce když se vrátil Státní úřad statistický k metodám mírovým, padlo také honorování zpravodajů prostě z toho důvodu, že nebylo pro tento výdaj úhrady. Ostatně státní úřad statistický musí ze své zkušenosti vděčně potvrditi okolnost, že jeho zpravodajové skutečně nezištně a rádi zastávají svoji čestnou funkci. Dosud sta se pouze jeden případ, kde zpravodaj žádal za odměnu, že ostatně úřad statistický ve svých přípisech výslovně připomíná, že nežádá od zpravodajů aby konali nějaké zvláštní cesty po okolí, nebo po okresu jen za tím účelem, aby zjišťovati výsledek sklizně, je jen přirozeno. Nemůže to ani žádati, neboť je těžko v každém případě určiti výši potřeby takových cest. Ponechá-li však to volnému uvážení zpravodajů, je tu nebezpečí, že by mohly vzniknouti nemilé rozpory v těch případech kde by se Státnímu úřadu statistickému účtovaná částka zdála veliká, a kde by se ocitl v konflikt s omezenou položkou rozpočtovou a nekontrolovatelně rostoucí, nebo se vyvíjející položkou výdajovou. Velké, delší doby vyžadující cesty nemůže však Státní úřad statistický v době pilných prací zemědělských na svých zpravodajích již zásadně žádati, aby je neuváděl v nebezpečný rozpor povinností svědomitého hospodáře na jedné straně a svědomitého zpravodaje na druhé straně. Proto se snaží Státní úřad statistický za své zpravodaje získat takové zemědělce, kteří mají širší rozhled po svém okolí event. po celém okresu, kteří z různých důvodů přicházejí do styku s velkým množstvím jiných zemědělců z okresu a mají možnost při takovýchto příležitostech získati si potřebné informace. U těch kteří takovéto možnosti nemají, spokojuje se úřad se znalostmi aspoň nejbližšího okolí, které během vegetační periody i v době sklizně má každý čilejší zemědělec. Nejdůležitějším základem odhadu zpravodajů jsou jejich zkušenosti z vlastního hospodářství. Odhady průměrných výnosů nejdůležitějších plodin, které pěstuje každý hospodář, nepůsobí takovému zpravodaji vůbec žádné zvláštní námahy jsou každoročně téměř notorické v kruzích praktických zemědělců. Více obtíží způsobují v okresu odhady sklizně těch plodin, které se nepěstují všeobecně nýbrž jen výjimečně zvláště plodin pěstovaných na malých plochách a pod. Ale v těchto případech jde zpravidla o plodiny méně významné a pokud jde o významnější plodiny, jichž pěstitelé zpravidla bývají sdruženi v zájmová družstva a svazy, doplňuje statistický úřad zprávy svých zpravodajů odbornými údaji těchto zájmových svazů, nebo pátrá i po skutečných pěstitelích (na př. u lnu, konopí, chmele, vína, ovoce, atd.). Na konec se z odhadu všech zpravodajů z téhož okresu po bedlivé úvaze o kvalitě jich a po srovnání s odhady ze sousedních okresů vypočítává pro okres průměr.

Nutno proto nepředpojatě uznati, že státní úřad statistický v mezích svých možností koná vše, aby šetření o osevu a sklizni byla prováděna co nejlépe a přenesla výsledky pravdě co nejbližší. Nutno však znovu zdůrazniti že cena těchto šetření nezávisí ani tak na dokonalosti metody, která sotva se dá vzhledem k povaze předmětu šetření podstatně zlepšiti jako spíše na hodnotě zpravodajů totiž na jejich spolehlivosti, zkušenosti a poctivé vůli, přiblížiti se co nejvíce pravdě. Proto vítá Státní úřad statistický zájem kruhů zemědělských, který přítomnou interpelací dochází výrazu, a byl by povděčen, kdyby tento zájem především projevil se v čilé agitaci v zemědělských kruzích pro získání ochotných, dobrých a svědomitých zpravodajů. Zvlášť s velkou radostí přijme Státní úřad statistický dobrovolné nabídky našich zemědělců ke službám zpravodajským i z menších místních obvodů než okresů, nebo i pro specielní plodiny. Čím více takových dobrých zpravodajů se přihlásí, tím lépe na tom bude statistika sklizně.

Na konec dlužno podotknouti, že všecky dosavadní způsoby šetření dějí se na základě schválení zemědělského výboru Státní rady statistické, jenž se skládá z odborníků praxe i vědy. Jemu se předkládají každoročně ke schválení všecky dotazníky a instrukce šetření. Při každém novém šetření kromě toho slyší se experti a zemědělští odborníci mimo kruh členů zemědělského výboru Státní rady statistické. Jest tedy i po této stránce postaráno o to aby způsob šetření stanoven byl v dohodě s odborníky a zástupci zemědělství.

V Praze, dne 6. dubna 1925.

Náměstek předsedy vlády:

Stříbrný v. r.

XXIII./5134 (původní znění).

Odpověď

ministra pošt a telegrafů na interpelaci poslance dra Rudolfa Lodgmana a druhů, že v Teplicích-Šanově byly sňaty státní poštovní schránky na dopisy (tisk 5050/VI).

Záležitost, kterou má interpelace na zřeteli dal jsem vyšetřiti a zjistil jsem, že v Teplicích-Šanově byly sňaty čtyři poštovní schránky a to na Tržišti a v Dlouhé ulici. K sejmutí schránek došlo z té příčiny, že schránky ty, nově natřené, třetího dne po vyvěšení byly zúmyslně poškozeny tím, že na třech z nich byl státní znak seškrabán a na jedné provrtány oči heraldického lva ve znaku.

Povaha poškození svědčí dostatečně o tom, jaké motivy daly podnět k poškození a že nejde o náhodné poškrabání schránek neodpovědnými nedospělci. Poštovní správa žádala, aby město, trvá-li na vyvěšení plného počtu poštovních schránek vydalo vyhlášku adresovanou všem vrstvám občanstva teplického, pokud jde o ochranu poštovních schránek vyvěšených v obvodu města, a zároveň, aby město převzalo ručení za škody, způsobené na schránkách ze zlomyslnosti.

Žádanou vyhlášku městská rada sice vydala pro splnění druhé podmínky nechce se však rozhodnouti, že vyhláška městské rady, uveřejněná v teplických časopisech, neměla žádoucího výsledku, je patrno z toho, že bylo dalších sedm poštovních schránek v Teplicích-Šanově týmž způsobem opět poškozeno.

Poštovní správa trvá proto na tom, že náklad spojený s opravou či obnovou zlomyslně poškozených poštovních schránek musí býti nahrazen, lhostejno kým, zda obcí, či jinou korporací neb interesenty.

Souhlasím plně s těmi o opatřeními a dokládám že postup tento jest nezbytný k uhájení bezpečnosti státního majetku.

V Praze, dne 3. dubna 1925.

Ministr pošt a telegrafů:

Dr. Franke v. r.