VI./5134 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů
o zřízení a stavbě české menšinové školy ve Velkých Skalinách (tisk 4975/XI).
Po provedeném úředním šetření a prozkoumání všech místních poměrů zřízena byla podle §u 5 zákona ze dne 3. dubna 1919 čís. 189 Sb. z. a n. škola s českým jazykem vyučovacím ve Velkých Skalinách jakožto přirozeném středu obcí z nichž byly děti do školy té přihlášeny.
Její umístění v některé jiné přilehlé obci by znemožnilo, nebo velmi ztížilo v nepříznivém terrainu školní docházku dětí z obcí vzdálenějších.
Ježto dosavadní umístění této školy jest naprosto nevyhovující a jiného umístění nebylo lze opatřiti bylo rozhodnuto pro školu opatřiti vlastní budovu.
Že by byla obec proti projektované stavbě protestovala není známo naopak podle protokolu o příslušné. místním komisionelním šetření prohlásili zástupcové obce a místní školní rady, že nemají proti stavbě námitek za podmínky, že náklad na školu nebude nikdy státem přesunut na místní činitele. Dále žádali zmíněni zástupcové aby vzhledem k veliké nezaměstnanosti při stavbě zaměstnání byli v první řadě místní řemesníci a dělníci.
V Praze dne 8. března 1925.
Správce ministerstva školství a národní osvěty:
Dr. Markovič v. r.
VII./5134 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslanců dra Josefa Keibla a druhů
o nenáležitém odstrčení několika skutečných učitelů ustanovených na státních průmyslových školách (tisk 4990/VIII).
Zákon ze dne 7. října 1919 čís 541 Sb. z. a n. ponechal v §u 6 čl. VII. první jmenování učitelů vědeckých předmětů na průmyslových školách v X. hodnostní třídě a § 10 téhož článku stanovil že pro další postup zařaďují se do té skupiny státních úředníků do níž náležejí podle svého předběžného vzdělání. Pro jmenované učitele jest to podle §u 52 služební pragmatiky úřednické skupina C.
Podle čl. III. § 1 jsou lhůty časového postupu ve skupině C pro X. hodnostní třídu 5 roků pro IX. hodnostní třída 6 roků a pro VIII. hodnostní třídu 8 roků.
Zlepšilo se tedy dřívější postavení učitelů vědeckých předmětů na průmyslových učilištích zákonem říjnovým v tom směru, že doba, kterou mají ztráviti v požitcích X. hodnostní třídy, se zkrátila ze 7 let na 5 let a že jejich časový postup rozšířen byl další dvě třídy.
Ministerstvo školství a národní osvěty vychází jmenovaným učitelům vstříc tím, že je navrhuje jednotlivě na povýšení do VI. hodnostní třídy; někteří z nich byli také do této třídy již povýšeni a v požitcích této třídy dále postupují.
Jiných výhod nelze tou dobou pode planých zákonných ustanovení jmenovaným učitelům poskytnouti.
V Praze dne 11. března 1925.
Správce ministerstva školství a národní osvěty:
Dr. Markovič v. r.
VIII./5134.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Josefa Skaláka a soudruhů
o konfiskaci českého i německého znění letáku ťČasopis závodních buněk a dělničtí korespondentiŤ (tisk 5110).
V interpelaci doslovně uvedená místa letáku č. 1. ťČasopis závodních buněk a dělničtí korespondentiŤ zabavilo státní zastupitelství v Praze jak v českém tak i v německém znění letáku z toho důvodu, že v obsahu jich shledalo skutkovou podstatu přestupku podněcování k hromadnému páchání přestupků proti tiskovému zákonu podle §u 15 č 4, zák. na ochranu republiky a mělo za to že veřejný zájem žádá, aby dalšímu rozšiřování obsahu závadných míst bylo zabráněno.
Soud zabavení potvrdil a tím uznal že státní zastupitelstvo postupovalo přesně podle zákona. Bylo-li i po potvrzení konfiskace soudem zabavení pociťováno jako křivda bylo věcí těch, kdož zabavením cítili se dotčeni, aby podáním opravných prostředků přivodili možnost přezkoumání nálezu, konfiskaci potvrzujícího. Nestalo-li se tak, sami si musí přičísti, že zůstalo při rozhodnutí učiněném bez jich slyšení.
Nemám proto příčiny k jakémukoliv opatření.
V Praze dne 25 března 1925.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
IX./5134.
Odpověď
ministra národní obrany
na interpelaci poslance J. Hakena a druhů o záhadné smrti četaře Bohumila Bajera v Českých Budějovicích (tisk 4857/IV).
Smrt četaře Bohumila Bajera 5. dělostřeleckého pluku byla předmětem vyšetřování vojenského prokurátora v Plzni. Vyšetřování zjištěno, že ani kapitán Pešl, ani rotmistr Malecha vojíny pluku nešikanovali. Rovněž bylo zjištěno, že se k vůli nim žádný vojín nezastřelil. Nepřijetí četaře Bajera za délesloužícího poddůstojníka bylo odůvodněno, poněvadž se opíjel a byl šestkráte disciplinárně trestán. Roztrpčen odmítnutím žádosti za přijetí do stavu délesloužících poddůstojníků zabýval se četař Bajer sebevražednými myšlenkami.
Pode výsledku vyšetřování nařízeného zvláště ve příčině smrti, zemřel četař Bajer smrtí přirozenou a to podle svědeckých výpovědí 4 lékařů otravou krve, vzniklou v poranění měkkých částí čela. Infekce povstala hned při zranění, takže nebylo možno smrti zabrániti ani při nejpečlivějším ošetření, odpovídajícím nejmodernějším zásadám chirurgie jehož se Bajerovi dostalo jak na síni chorých ta i v nemocnici.
Před svým zraněním popíjel četař Bajer v několika lokálech v Č. Budějovicích. Asi o 11. hod večer přišel do Jeřábkova hostince, kde byla taneční zábava, na které byli přítomni i někteří jiní poddůstojníci pluku. V hostinci tomto, kde objednal si Bajer 1/4 l rumu, zlehčoval v opilosti armádu, kritisoval neslušně kapitána Pešla, prohlašoval že se zastřelí a ukazoval ostrý náboj do vojenské pušky. Rotmistr Malecha téhož pluku z obavy, aby v naprosté opilosti Bajer čin svůj neprovedl, odebral se do kasáren, aby upozornil kasárního dozorčího poddůstojníka rotmistra Máru na úmysl Bajerův. Oba rotmistři se pak shodli na tom, že Bajera, který odešel z hostince do kasáren, vyhledají a činu jeho zamezí. Potkali ho na dvoře. Rotmistr Mára ho oslovil. Četař Bajer sebou trhl, otočil se a utíkal do stáje. Rotmistr Malecha když viděl, že Bajera nedohoní, vzkřikl do stájí, aby stájníci prchajícího Bajera zadrželi. Prvnímu, kolem kterého Bajer utíkal, se to nepodařilo, poněvadž ho Bajer odstrčil a utíkal stájí dále. Na druhém konci stáje byl stájník Jan Hofmann, který, aby zabránil Bajerovi v útěku, nastavil mu před nohy šoufek, o nějž Bajer zakopl a upadl. Při pádu zranil se Bajer do hlavy a zůstal ležeti bez vlády na zemi. Tím tedy bylo přivoděno zranění Bajerovo a okamžitou infekcí, poněvadž šoufek byl znečištěn, nastala i později smrt otravou krve. Nejedná se tedy ani o sebevraždu, ani o vraždu, avšak vzhledem k výsledku vyšetřování nařídil jsem, aby na vojína Hofmanna byla podána žaloba pro přečin proti bezpečnosti těla neopatrným jednáním podle §u 599 voj. tr. z.
V Praze dne 26. března 1925.
Ministr národní obrany:
Udržal v. r.
X./5134 (původní znění).
Odpověď
ministra národní obrany na interpelaci poslance Jokla, Heegera, Uhla a druhů
o výplatě mimořádné výpomoci důstojníkům a rotmistrům (tisk 5032/IV).
Výplatu mimořádné výpomoci v částce Kč 1200 důstojníkům a Kč 800 rotmistrům nařídil jsem vzhledem k § 29 služebního předpisu HP-1, abych aspoň částečně zlepšil hmotnou situaci gážistů československého vojska. Tím mělo býti vyhověno častým a opětovaným resolucím a různým prohlášením kruhů parlamentních - zejména členů branných výborů. Částka tato není dvojnásobek částky vyplacené v roce 1923, nýbrž jest stejná a odpovídá též mimořádné zvláštní výpomoci pro vojenské gážisty uvedené v důvodové zprávě k zákonu č. 289 z r. 1924 Sb. z. a n.
O mužstvo československého vojska jest postaráno dostatečně, poněvadž každý činně sloužící vojín obdrží od vojenské správy úplné zaopatření, t. j. stravu, oděv, výstroj, byt, otop, světlo, přiměřený žold a drahotní přídavek v hotovém. Vojenská správa přihlíží stále k tomu, aby úpravou stravy a oděvu bylo co možno nejlépe pečováno o blaho sloužícího mužstva a neopomene, kdykoliv se toho ukáže potřeba, požádati ústavní cestou o potřebné prostředky k úpravě požitků mužstva.
V Praze dne 28, března 1925.
Ministr národní obrany:
Udržal v. r.
XI./5134 (původní znění).
Odpověď.
na interpelaci poslanců Kirpalové, Heegera, a druhů
stran zaopatřovacích požitků bývalých ošetřovatelek (tisk 4824/VI).
Podle ustanovení §u 89 zákona ze dne 17. února 1922, č. 76 Sb. z. a n. přísluší ženským ošetřovatelkám zaměstnaným za stálý plat při ošetřování raněných a nemocných ve vojenských léčebných ústavech výslužné až do Kč 1200.-, když následkem služby této staly se neschopnými a nemají žádného jiného zaopatření. Výslužné přiznává se podle služební doby a podle poruchy zdraví buď trvale neb dočasně.
Podle § 112/3 cit. zák. platí ustanovení § 89 obdobně pro ženské ošetřovatelky, které byly za světové války zaměstnány ve vojenských léčebných ústavech. Prováděcí nařízení ze dne 6. října 1923, č. 186 Sb. z. a n. stanoví, že k provedení § 89 cit. zákona bližší předpisy budou vydány ministerstvem národní obrany v dohodě s ministerstvem financí. Ministerstvo národní obrany vypracovalo směrnice pro superarbitraci a přiznání zaopatřovacích požitků ženským ošetřovatelkám. K superarbitraci však jest přibrati též civilního úředního lékaře.
Proto jest ministerstvo národní obrany nuceno před zasláním směrnic ministerstvu financí zjednati si souhlas i ministerstva vnitra. Jednání v tom směru není ještě skončeno. Z toho důvodu nemohly býti dosud přiznány zaopatřovací požitky ani ošetřovatelce Marii Šolcové. Žádost její však bude vyřízena ihned. jakmile budou směrnice sjednány.
V Praze dne 28. března 1925.
Ministr národní obrany:
Udržal v. r.
XII./5134 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci poslance dra H. Brunara a druhů
o bankovním úřadu ministerstva financí jako lombardním věřiteli držitelů válečných půjček (tisk 4898/II).
Podle §u 38 vládního nařízení ze dne 12. května 1919, č. 246 Sb. z. a n. a mírové smlouvy St. Germainské ze dne 10. září 1919, č. 507 Sb. z. a n. z r. 1921, jakož i podle úmluvy o likvidaci Rakousko-uherské banky uveřejněné vyhláškou ministra financí ze dne 13. prosince 1923, č. 237 Sb. z. a n., převzala státní správa republiky Československé vůči lombardním dlužníkům veškerá práva a závazky Rakousko-uherské banky a uvázala se zároveň v držbu zástav daných dlužníky Rakouskouherské bance.
Měna závazků, splatných v oblasti Československého státu jest určena §em 6 zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n.
Zákon ze dne 24. června 1920, č. 417 Sb. z. a n., o čtvrté státní půjčce republiky Československé brání bankovnímu úřadu ministerstva financí, aby přejímal zastavené válečné půjčky za lombardní zápůjčky poskytnuté Rakousko-uherskou bankou na území Československé republiky, ať již byly převzaty bankovním úřadem ministerstva financí nebo jsou v jeho správě. Toto ustanovení § 9, odst. 5 cit. zákona bylo zachováno v platnosti §em 22 zákona ze dne 30. září 1924, č. 216 Sb z. a n.. o konečné úpravě válečných půjček. Není proto možno v mezích platných právních předpisů dosíci toho aby bankovní úřad přejímal válečné půjčky svých lombardních dlužníků na zaplacení lombardních dluhů.
Naproti tomu přísluší lombardnímu dlužníku právo zaplatiti lombardní dluh za podmínek § 15 zákona č. 216/1924 odevzdáním odškodňovacích dluhopisů bez ohledu na osobu zástavního věřitele a může býti tudíž uplatňováno i vůči bankovnímu úřadu. Tento právní stav hoví v nejkrajnější míře zájmům lombardních dlužníků, aby se zbavili svého dluhu.
V Praze dne 19. března 1925.
Ministr financí:
Inž. Bečka v r.
XIH./5134 (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů
o poměrech v opavské továrně na uzenářské zboží ťPragaŤ (tisk 4115/XIX).
Jakmile vysloveny byly v roce 1922 pochybnosti pokud se týče správné peněžní manipulace vedoucího úředníka inž. Klapetka a úřednice Stratilové ve slezské zemědělské společnosti pro zpeněžování dobytka v Opavě, byli podle úřední zprávy oba jmenovaní funkcionáři služby zbaveni a zavedeno policejním úřadem a také soudní vyšetřování.
Trestní vyšetřování jak proti inž. Klapetkovi, tak proti Stratilové bylo však podle § 90 tr. ř. zastaveno, jelikož státní zastupitelství návrhem ze dne 26. května 1923, č. j, St. 3212/22 prohlásilo po skončeném vyhledávání, že není důvodu ku stíhání.
Propuštěný bývalý správce uzenářské továrny společnosti, Leopold Steiner, byl tajemníkem Jeřábkem žalován pro šíření pomluvy, nedostavil se však po dvakráte k líčení a obsílky byly vráceny s poznámkou, že není znám jeho pobyt. Jelikož by písemně a před svědky prokázáno úřednicí společnosti, že pomluvy ty nejsou pravdivy, vzal tajemník Jeřábek žalobu zpět.
Také pozdější správce Hrabě rozšiřoval po propuštění ze služeb hanlivé zprávy o společnosti; trestní vyhledávání proti němu zahájené na oznámení policejního ředitelství v Opavě bylo podle § 412 tr. ř. pro neznámý pobyt přerušeno a kurendování jeho v listech stíhacích zařízeno. Dosud obnoveno nebylo, jelikož pobyt jeho nebyl ještě vypátrán a není tudíž toto řízení věcně ještě skoncováno.
Pokud se týče podpory Slezské zemědělské společnosti pro zpeněžování dobytka v Opavě, nevybočila tato z rámce výpomocí, kterých se dostalo také ostatním zemským organisacím zemedělským pro zpeněžování hospodářského zvířectva.
V Praze dne 4. dubna 1925.
Náměstek předsedy vlády:
Stříbrný v. r.
Za ministra financí:
Inž. L. Novák v. r.
Ministr zemědělství:
Dr. Hodža v. r.
XIV./5134 (původní znění).
Odpověď
vlády na interpelaci poslanců dra W. Feierfeila, dra Luschky, Scharnagla, Budiga a druhů
o přídělu zbytkových statků a prodeji celých velkých majetků pozemkových (tisk 5013/VI)
Velkostatek Světec prodalo pražské arcibiskupství z volné ruky a státní pozemkový úřad udělil svolení k prodeji podle §u 7 zákona záborového s podmínkou, že velkostatek zůstává na dále zabrán státem pro účely pozemkové reformy. Vládě není známo, že obec světecká učinila pražskému arcibiskupství vyšší nabídku. Zákony o pozemkové reformě neukládají vlastníkům zabraného majetku. aby při prodejích z volné ruky přihlíželi k vyšším nabídkám.
Zákony prováděcí nařízení o pozemkové reformě neukládá jí uveřejňovati seznam přídělců zbytkových statků. Seznam tento jest však přece uveřejňován v úředním věstníku státního pozemkového úřadu vždy po skončení pracovního údobí.
Stejně neukládají zákony a prováděcí nařízení o pozemkové reformě uveřejňovati seznam oněch velkých majetků pozemkových, které se souhlasem státního pozemkového úřadu přešly z volné ruky do vlastnictví třetích osob. Státní pozemkový úřad má v patrnosti všechny odprodeje zabraného majetku, k níž udělil své svolení. Seznam veden jest u jmenovaného úřadu, jest stále doplňován a pro svou obsáhlost nehodí se k uveřejnění ani v úředním věstníku.
Vláda nemá důvodu k nějakému opatření.
V Praze dne 20. března 1925.
Náměstek předsedy vlády:
Stříbrný v. r.
XV./5134 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů
o konfiskační praxi karlovarského policejního komisařství (tisk 5055/I).
Policejní komisařství v Karových Varech jako úřad provádějící tiskovou prohlídku zabavilo leták nadepsaný ťEine gewaltige deutschnationale KundgebungŤ vydaný v Karlových Varech dne 10. listopadu 1924 skupinou německo-nacionální strany pro západní Čechy, shledavši ve 4 místech tohoto letáku skutkovou podstatu trestných činů podle §u 300 r z a § 14 č 1 zákona na ochranu republiky.
Krajský jako tiskový soud v Chebu zabavení z týchž důvodů potvrdil, jde tu tudíž o rozhodnutí soudní, jež možno měniti jedině řádným pořadem instancí soudních.
Jak z původního textu zabaveného letáku jest patrno, obsahoval týž tak hrubé přestřelky proti zákonu trestnímu, že policejní komisařství v Karlových Varech právem pokládalo ve veřejném zájmu aby tiskopis takový nebyl rozšiřován.
Není pro příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 17. března 1925.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
XVI./5134 (původní zněni).
Odpověď
ministra financi na interpelaci poslance dra Lelleyho a soudruhů
o odpisu přímých daní (tisk 4975/IX).
Otázka, jíž se interpelace týká byla vyřízena zákonem ze dne 8 října 1924, čís. 235 Sb. z a n.
V Praze dne 21. března 1925.
Ministr financí:
Inž. Bečka v. r.