Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

že školní úřady v Čechách a na Moravě úmyslně překážejí zřizování německých soukromých škol.

Podle ustanovení mírové smlouvy st. germainské o ochraně menšin (čl. 67) bude se státními příslušníky náležejícími k menšinám ethnickým, náboženským neb jazykovým po právu a ve skutečnosti za stejných záruk zacházeno stejně jako s ostatním příslušníky (většiny). Zvláště budou míti právo, aby vlastním nákladem zakládali, řídili a pod dozorem měli ústavy lidumilné, náboženské neb sociální, školy a jiné ústavy výchovné a právem používati tam volně svého jazyka a svobodně tam vykonávati své náboženství. Stejně ustanovuje článek 8 smlouvy mezi četnými mocnostmi spojenými i sdružený a Československem ze dne 10. září 1919 (č. 508 Sb. z a n. z r. 1921) a podle téže smlouvy se Československo zavázalo, že tato ustanovení budou znána za základní zákony, že žádný zákon, žádné nařízení ani žádný úkon úřední nebude v odporu nebo nesouhlasu s těmito ustanoveními a že žádný zákon, žádné nařízení ani žádný úkon úřední proti nim nebude ti moci.

Pode toho ustanovuje také § 130 ú. 1. že pokud státním občanům přísluší podle všeobecných zákonů právo zakládati, říditi a spravovati vlastním nákladem školy a jiné ústavy výchovné, jsou státní občané, nehledíc k národnosti, jazyku, náboženství a rase sobě rovni a mohou v těchto ústavech volně používati svého jazyka a vykonávat svoje náboženství.

Právo zřizování soukromé školy jest tedy zaručeno mezinárodními smlouvami a ústavním zákonem. Toto právo podléhá všeobecným zákonitým předpisům. Jelikož čsl. zákonodárství scházejí ustanovení o zřizování soukromých škol, dlužno za takové předpisy považovati bývalé rakouské zákony říšské a zemské, především § 7 ř. z. o ob. šk. Podle něho jest dovoleno zřizovati soukromé vyučovací ústavy pod podmínkou, že 1.) představení a učitelé jsou povinni prokázati, že mají touž způsobilost učitelskou, kteráž se vyžaduje od učitelů veřejných škol stejného druhu, že 2) představení a učitelé musí býti bezúhonného mravního chování, že 3) vyučovací osnova se má shodovati aspoň s tím, čeho se žádá na školách veřejných, a že 4.) ústav má být zařízen tak aby se nebylo obávati, že by v něm dítky na svém zdraví škodu braly. K otevření těchto škol jest zapotřebí schválení zemského školního úřadu, jehož nelze odepříti, pokud bylo vyhověno těmto podmínkám uvedeným pod 1)-4). Pravoplatná jest tedy také ještě dnes zásada, opírající se o článek 17 bývalého rakouského státního ústavního zákona z roku 1867, č. 142 ř. z., že každý občan má právo zřizovati soukromé školy, pokud prokáže způsobilost; toto ustanovení bylo také výslovné pojato do §u 187 def. šk. a vyuč. ř. jenž jest úvodem k podrobnějším předpisům o vyučování na soukromých školách, obsažených v 3. kapitole (§§ 87-203). Postup při udělování úředního povolen jest takový, že příslušnému okresnímu školnímu úřadu dlužno podati žádost, k níž jest připojiti 1.) vysvědčení o učitelské způsobilosti představeného a učitelů, 2.) vysvědčení o jejich bezúhonném mravném chování, 3.) vyučovací osnovu a 4.) podrobné údaje a doklady o umístění ústavu. Okresní školní úřad má žádost prozkoumati a podle potřeby konati další šetření; místnosti ústav mají se prohlédnouti na místě samém v přítomnosti technického, pedagogického a lékařského znalce. Pak má býti žádost s náležitou zprávou předložena zemské školní radě, což se má státi nejdéle do 6 týdnů. Při prodlení musí se to oznámiti zemské školní radě, která, uzná-li tento odklad, povolí novou konečnou lhůtu, rozhodně však ne delší než 4 týdny. Doba předběžného vyšetřování nesmí tedy pode zákona trvati rozhodně déle než 10 týdnů. Úřední přezkoumání a další řízení, kterým jest sborové usnesení zemské školní rady, nemusí také trvat déle než 4 týdny, takže soukromá škola může být povolena do 14 týdnů, tedy v době něco přes čtvrt roku.

Jak to však vypadá ve skutečnosti? U školních úřadů leží nyní 11 žádostí o zřízení německých soukromých škol, jež podal Německý kulturní svaz, který se podle svých stanov stará o zřizování a vydržování německých soukromých škol, a z těchto žádostí jest nejstarší 4 ¹/₂ roku, nenovější 1 ¹/₂ roku stará. Cesta utrpení, již prošly jednotlivé z těchto žádostí, jest tato:

1.) Zdeslav (okres podbořanský v Čechách):

První žádost podána dne 31. července 1920. Tato žádost byla do dne 26 března 1921 třikráte vrácena okresní školní radě, poněvadž prý budova nevyhovovala. Dne 7. února 1922 návrh Německý kulturní svaz místo závadné budovy novou kterou s velkým nákladem dal zříditi. Komisejní prohlídka této budovy se konala dne 14 března 1922. Dne 3. listopadu 1922 oznámilo předsednictvo zemské školní rady, že navržená budova bude vyhovovati nařízení ze dne 12. března 1888, provedou-li se ještě nějaká zlepšení. Německý kulturní svaz prohlásil, že jest ochoten provésti tato zlepšení, ačkoliv nařízení ze dne 12. března 1888 bylo vydáno pro školy veřejné a tudíž pro školy soukromé neplatí. Dne 29. prosince 1922 bylo v zemské školní radě zjištěno, že spis by odeslán podbořanskému okresnímu školnímu výboru s rozkazem, aby budova byla kolaudována. Kolaudace se také konala a nebylo při ní shledáno žádné závady. Dne 30. prosince by kolaudační protokol předložen zemské školní radě. Při zakročení dne 11. ledna 1924 v zemské školní radě se ukázal že zdeslavský spis byl znovu zasán stavebnímu oddělení zemské politické správy k posudku, při čemž prý šlo o přeložení žumpy, jehož žádalo stavební oddělení a jež ještě nebylo provedeno. Dne 25. ledna 1924 mohlo býti zjištěno, že spis se vrátil od stavebního oddělení a že toto oddělení uznalo, že není zapotřebí překládati žumpu, poněvadž důvody, jež uvedl stavební znalec I. stolice, jsou správné. Dne 10. září 1924 bylo při nové návštěvě zjištěno, že spis jest hotov k rozhodnut a že povolení může býti každé chvíle uděleno, bude-li dán na denní pořad schůze německého oddělení zemské školní rady. Přes to se to však nestalo, několika dotazy (dne 8. listopadu 1924, dne 7., 9. 11. edna) bylo naopak zjištěno, že předseda zemské školní rady nařídil, že tyto spisy mají zůstati ležeti.

2) Orlovice (okres domažlický v Čechách).

Žádost o povolení byla podána již dne 9. května 921 klatovské okresní školní radě, poněvadž zrušená expositura v Orlovicích, která měla býti nahrazena soukromou školou, patřila ke klatovskému školnímu okresu. Klatovská okresní školní rada nepředložila tuto žádost zemské školní radě, poněvadž Orlovice patřily k domažlickému politickému okresu, neposlala ji však ani domažlické okresní školní radě, nýbrž vrátila ji dne 1. září 1921 kulturnímu svazu. Proto Kulturní svaz podal také dne 22. října 1921 žádost domažlické okresní školní radě. Dne 28. ledna 1922 bylo zjištěno, že žádost konečně došla do zemské školní rady, že ji však předseda Metelka nepřidělil referentovi německého oddělení, nýbrž referentovi oddělení českého. Žádost byla dne 25. ledna 1922 zamítnuta, poněvadž místnosti vyhlédnuté pro soukromé vyučování nelze více použít, ježto byla zabrána pro českou školu. Proti tomu podal Kulturní svaz dne 7. února 1922 odvolání, jež dne 14. března 1922 zemská školní rada předložila ministerstvu. Dne 5. května 1922 Nejvyšší správní soud zrušil v dalším řízení zabrání školní budovy v Orlovicích jako nezákonité. Dne 10. května 1922 Kulturní svaz dovolávaje se tohoto nálezu, obnovil své odvolání. Po několika návštěvách v ministerstvu a v zemské školní radě oznámila konečně dne 11. ledna 1923 zemská školní rada, že ministerstvo oznámilo zemské školní radě nález Nejvyššího správního soudu, jímž zabrán školní budovy v Orlovicích bylo prohlášeno za nezákonné, a nařídilo jí, aby když nyní důvod zamítnutí pominul, znovu konala svůj úřad. Při tom se ministerstvo nezmínilo o obou odvoláních Kulturního svazu, ani o prvním, podaném před nálezem správního soudu ani o druhém, podaném po tomto nálezu a dovolávajícím se ho, takže referent českého oddělení zemské školní rady musil býti teprve upozorněn, že přece tato odvolání musejí býti nyní vyřízena. Zemská školní rada vyhověla však příkazu ministerstva pouze tím, že vyzvala okresní školní radu, aby znovu podala zprávu. Když dne 3. srpna 1923 bylo zakročeno u zemské školní rady, vyšlo na jevo, že došly zprávy z Domažlic a z Klatov, že však jsou nepříznivé a že žádost Kulturního svazu musí tedy býti zamítnuta. Na námitku, že nálezem správního soudu byl odstraněn důvody zamítnutí, bylo řečeno, že jsou nyní jiné důvody zamítnutí. Dne 7. prosince 1923 bylo Kulturnímu svazu v zemské školní radě řečeno, že by bylo nejlépe, kdyby žádost odvolal, co však svaz zamítl, dovolávaje se nálezu správního soudů. Dne 18. listopadu 1924 se Kulturní svaz dověděl v ministerstvu školství, že zamýšlí vykliditi nezákonitě zabranou budovu; pro to že má býti pro českou školu postavena nová budova. Po tomto oznámení, jež bylo učiněno také písemně, prosil znovu Kulturní svaz, aby bylo konečně vyřízeno jeho odvolání. V ministerstvu bylo mu však řečeno, že příkaz ministerstva, aby ťse vykonával úřadŤ, jest již vyřízením odvolání, a při tom byl vysloven údiv, že toto vyřízení nebylo Kulturnímu svazu dosud oznámeno. V zemské školní radě bylo však Kulturnímu svazu řečeno, že soukromá škola v Orlovicích nemže býti povolena, dokud česká škola skutečně nevyklidí školní budovy. Avšak i v tomto případě bude povolení záviseti na rozhodnut předsedy dra Politzera.

3.) Želivsko (okres moravskotřebovský na Moravě).

Po zrušení německé školy byla dne 28. zář 1922 pod č. 649 budova zabrána pro českou školu. Již před tím dne 20. ledna 1922, podal Kulturní svaz žádost, aby mu bylo povoleno zříditi německou soukromou školu v budově zrušené německé školy. Nejvyšší správní soud dne 2. června 1923 prohlásil zabrání za nezákonité, poněvadž Kulturní svaz potřebuje budovy ke zřízení soukromé školy. Přes to žádost o povolení zříditi tuto soukromou školu nebyla vyřízena. Dne 14. června 1923 bylo zjištěno, že zemská školní rada vrátila spis moravskotřebovskému okresnímu školnímu výboru. aby podal zprávu. Dne 27. října 1923 byl spis stále ještě u okresního školního výboru. Když dne 31. října 1923 ve schůzi okresního školního výboru jeden z jeho členů promluvilo protahování této věci, předseda odmítl odpověděti. Domácí soukromé vyučování, jež pro toto protahování bylo nutno v Želivsku zavésti, setkalo se s velikými překážkám. Jeho oznámení nebylo vzato na vědomí. poněvadž bylo sepsáno německy rodiče dětí soukromě vyučovaných byli potrestáni ježto prý jejich děti zanedbaly docházku do školy. Dne 23. listopadu 1923 bylo při zakročení zjištěno, že zemská školní rada vyzvala konečně okresní školní výbor, aby spis znovu předložil. Dne 6. února 1925 bylo v Brně zjištěno, že spis konečně došel do zemské školní rady a byl přidělen zemskému školnímu inspektorovi. Tento prý jej asi odevzdal předsednictvu zemské školní rady ale nyní ho nelze nalézt Kulturnímu svazu byla dána rada. aby žádost s potřebnými přílohami znovu předložil.

4.) Poštorná (okres břeclavský na Moravě).

Žádost, aby bylo povoleno zříditi tam soukromou školu, byla podána dne 26. srpna 1923. Mikulovský školní výbor žádal poté, o seznam dětí, jež měly docházeti do této školy, ačkoliv podle zákonných předpisů o zřizování soukromých škol. není nařízeno předkládati takový seznam. Když přes to byl seznam předložen, vrátil jej okresní školní výbor dne 24. září 1924 (č. 1843) s poznámkou, že seznam ten nepostačuje, poněvadž z něho nelze poznati ani stálého bydliště rodičů, ani jejich národnosti. Žádal tedy, dovolávaje se výnosu předsednictva zemské školní rady ze dne 19. září 1924. č. 3076 pres., aby tento seznam byl doplněn nebo obnoven. Kulturní svaz vyhověl tomuto nařízení. Dne 6. února 1925 se dověděl, že spis stále ještě leží nevyřízený u mikulovského okresního školního výboru.

5.) Trnávka (okres moravskotřebovský na Moravě).

Žádost aby bylo povoleno zříditi soukromou školu, byla předložena dne 26. srpna 1922. Dne 14. června 1923 se Kulturní svaz dověděl, že spis došel sice do zemské školní rady že jej však vrátila moravskotřebovskému okresnímu školnímu výhoru. Dne 27. října byl ještě u okresního školního výboru dne 31. října bylo také na schůzi okresního školního výboru mluveno o tomto protahování avšak předseda odmítl odpověděti. Dne 23. listopadu 1923 bylo oznámeno. že zemská školní rada si vyžádala zprávu od moravskotřebovského okresního školního výboru. Dne 6. února 1925 pres to ještě spis, jak bylo zjištěno, k okresnímu školnímu výboru nedošel.

6.) Chválkov - Čížkrajice (okres Trhové Sviny v Čechách)

Žádost byla podána dne 6. června 1923. Poněvadž stran vhodnosti budovy v tomto případě nebylo nejmenší pochybnosti, mohl býti spis dán již dne 10. září 1924 na program schůze německé zemské školní rady, takže by bylo bývalo povoleno tuto školu zříditi. Přes to spis není do dneška vyřízen.

7). Filipova Hora (okres domažlický v Čechách).

Žádost byla podána dne 3. června 1924. Místnosti navržené pro umístění soukromé obecné školy byly dne 5. listopadu 1924 komisijně prozkoumány. Žádost leží nevyřízena u zemské školní rady v Praze.

8.) Jaronín (okres krumlovský v Čechách).

Žádost byla podána dne 26. května 1922. Školní místnosti, na něž se pomýšlelo zemská školní rada uznala za závadné, Kulturní svaz poukázal na to že se pro tuto budovu kladou přísnější požadavky než pro budovu veřejné české školy v témž školním místě a že požadavku ministerstva z roku 1888 nelze vůbec použíti pro soukromé školy. Žádost leží nevyřízena u zemské školní rady.

Česká menšinová škola byla bleskurychle zřízena přes nepříznivé místnosti, ačkoliv byly daleko spíše podmínky, aby v této obci s německou většinou byla zřízena německá veřejná škola a současně zřízení obou škol bylo již před převratem označeno jako junktin ve vyjednávání se zemským správním výborem.

9.) Hrutkov (okres novobystřický v Čechách).

Žádost byla podána dne 6. června 1923. Budova, v níž byla umístěna zrušená německá škola jest prázdná. Žádost leží nevyřízena u zemské školní rady. Jak se zdá není námitek proti školní budově.

10.) Kaproun (okres novobystřický).

Žádost byla podána dne 27. července 1923 a leží nevyřízena u zemské školní rady.

11.) Nedaříž (okres Králové Dvůr nad Labem v Čechách).

Žádost byla podána dne 23. června 1923 a leží nevyřízena u zemské školní rady.

Pro úplnost dlužno uvésti, jelikož to jest také významné pro předmět interpelace že se také ztratila žádost se všemi přílohami, předložená dne 3. prosince 1920 a dne 11. ledna 1922 obnovená, o zřízení soukromé školy ve Starých Horách v okrese německobrodském a teprve dne 28. února 1924 když Kulturní svaz žádost podal znovu, byla povolena.

Z uvedených případů vychází na jevo, že české školní úřady nejneslýchanějším způsobem sabotují právo zřizovati vlastní soukromé školy jež jest německé menšině tohoto státu ústavou zaručeno. Nejen že se nedodržují lhůty ustanovené pro rádný průběh řízení nýbrž zásadně se vylučuje vliv německých oddělení zemských školních rad, jímž jest podle zákona svěřeno povolování těchto škol, a to tak, že se zpracování spisů přikazuje referentovi českého oddělení a předsednictva a že teprve spis upravený podle pokynů tohoto oddělení se přikazuje německému oddělení, aby jej ve své schůzi vyřídilo. Avšak i zde jest jeho vliv odstraněn tím že se připouští řádné projednání těchto věcí ve schůzi jen se svolením českého předsedy, jež ho neuděluje, jak se ukázalo v praxi na několika zde zmíněných případech.

Dále však vyplývá také z uvedených případů, že školní úřady běhen řízení činí meritorní námitky jichž nelze nikterak uvésti v soulad s podmínkami zákonů stanovenými pro zřizování soukromých škol. Podmínky stanovené zákonem stran učitelů a představených jakož i stran učebné osnovy jsou v každém případě bezvadně splněny. Zdánlivé důvody úřadů aby mohly žádosti o zřízení soukromých škol protahovati, mohou se tedy týkati jen námitek, proti místnímu zřízení školy. Zde zákon nepředpisuje nic jiného, než že škola musí býti zřízena tak aby nebylo obavy, že by dítky v ní na svém zdraví škodu braly. Ale co vše úřady vkládají do tohoto ustanovení, vymyká se každému popisu. Shledává se závadným, schází-li centimetr při výši učebny, jak jest předepsána pro veřejné školy. Poloha a okolí školní budovy nebo školních místností jsou laciným důvodem pro vadnost k výtkám se užívá stavu přístupů a vedlejších místností. Typickým příkladem toho jest rovněž věc týkající se soukromé školy, která již cestou instanční jest vyřízena, ovšem zamítavě a nyní jest ve stadiu stížnosti podané k správnímu soudu. Jde o obec Řeřichy (v okrese podbořanském v Čechách). Zemská školní rada zamítla žádost aby tam byla zřízena soukromá škola s odůvodněním, že místnosti nevyhovují ustanovením min. nař. ze dne 12. března 1883, č. 40 ř. z. pro umístění soukromé školy a to po té stránce, že záchod není od chodby oddělen předsíní, již možno větrati a přímo osvětlovati. Dále, že chodba není tak široká, jak to jest nařízením předepsáno a že předpisů u bytů učitelů jest společná a mimo to tmavá. Ze stejných důvodů u znalo ministerstvo školství a národní osvěty podle svého výnosu ze dne 8, května 1924, č 55.530-I-24 tyto místnosti jak po stránce technické, tak i zdravotnické za nevyhovující svému účelu a tudíž za příčící se zákonitým předpokladům §u 7, odst 4. Do jaké míry lze se ovšem pro zmíněné tři body obávati, že děti utrpí škodu na svém zdraví, toho výnos ministerstva školství nepraví.

Poukaz na ministerské nařízení ze dne 12. března 1888, č. 40 ř. z., jest vůbec nejobyčejnější směrnicí úřadů při projednávání žádostí o zřízení soukromých škol. Po této stránce dlužno však namítnouti: Uvedené nařízení bývalého ministerstva kultu a vyučování bylo vydáno k provedení §u 17 zákona ze dne 19. února 1870, č. 22 z. z., kterýžto zákon, jak známo, upravuje zřizování veřejných, obecných škol, jejich vydržování a docházku do nich. O soukromých školách tento zákon vůbec nejedná, jelikož ustanovení o takových školách nebyla nikdy upravována zemskými zákony. Musí tedy nařízení vydané pode §u 17 uvedeného zákona, obsahující podrobnější ustanovení o povaze školní budovy a její části logicky platiti rovněž jen pro veřejné školy. Uvedené nařízení, jež užilo prozatímního návrhu, vydaného ministerstvem kultu a vyučování dne 9. června 1873, č. 4816, má tedy výslovný nápis ťNařízení, kterým se upravuje zřizovaní veřejných obecných škol, jejich vydržování a docházka do nich a po dohodě s ministerstvem vnitra se vydávají ustanovení o tom, jak budovy veřejných škol obecných a měšťanských mají býti zařízeny a jak se ve školách těch má pečovati o zdraví.Ť Toto nařízení se tedy podle stavu věcí, nezávadně a jasně vyloženého, vztahuje výlučně na veřejné školy a veřejné školní, budovy.

Pro soukromé školy jest tedy užívati jen předpisů, v zákoně výslovně uvedených pro soukromé školy. Tato ustanovení byla již svrchu uvedena a nejhlavnější z nich stran vhodných místností jest odst. 4 §u 70 ř. z. o ob. šk. Jen z tohoto ustanovení lze vyvozovati důsledky o povaze budovy pro soukromou školu a její součásti. Soukromá škola má tedy býti zřízena jen tak, aby pro zdraví dítek nenastala žádná újma. Posuzování této otázky není tedy otázkou volného uvážení úřadů, nýbrž otázkou taktického stavu Nelze tedy ponechávati samému školnímu úřadu, aby tuto otázku posuzoval podle volného uvážení, poněvadž tím není zaručeno, že se toto uvážení nedá vésti třeba čistou svévolí. Avšak úplně nemístné jest, uvážení úřadu předpisovati jako směrnice zásady, které výlučně rozhodují pro veřejné obecné školy. Ustanovení min. nař. z roku 1888 per analogiam mohlo by se tedy užíti nanejvýše potud, jde-li o vyšetření projektovaných školních místností po té stránce, jsou-li tak zařízeny, aby pro děti nevznikly škody na zdraví. Všech ostatních ustanovení, jež zřejmě jsou přizpůsobena veřejným školám, nemá se tedy rozhodně užívati.

Když již u veřejných škol, v zájmu školních obcí podle výnosu ministerstva kultu a vyučování ze dne 27. července 1878, č. 12128 a ze dne 17. srpna 1878, č. 17109, které výslovně podržely platnost i po vydání nařízení ze dne 12. března 1888 (§ 28 tohoto nařízení), byla provedena ulehčení pro veřejné obecné školy po stránce stavebního stavu, zvláště pokud jde o šíři schodů (a tím také rozhodně i chodeb) nebo o výši a výměru učeben, jest zajisté správné, musí-li se dbáti takových ulehčení i pro soukromé školy, které jsou přirozeně určeny pro mnohem menší počet dětí než veřejné obecné školy.

Za dob Rakouska nikdy se neposuzovala vhodnost místností soukromých škol podle ustanovení platných pro veřejné obecné školy. Nejzřetelněji to lze viděti, pokud jde o českou soukromou obecnou školu (matiční školu), z odpovědi pana ministra školství a národní osvěty na interpelaci německých stran o požadování místností německé střední školy v Litoměřicích pro české reformní reálné gymnasium (tisk 4231/XII), kde se praví: ťRovněž místností v budově tamní české školy matiční (v Litoměřicích) nebude možno použíti k umístění jmenovaného ústavu (českého reformního reálného gymnasia), a to pro jejich naprostou hygienickou nedostatečnost.Ť Z této odpovědi jest zřejmo že česká matiční škola v Litoměřicích byla povolena přes to, že její místnosti hygienicky byly naprosto nedostatečné. Úřadování zemské školní rady ve vylíčených případech, kdy se měly zříditi německé soukromé školy, nelze tedy považovati za nestranné když v případu jiné soukromé školy, i když šlo jako v hořejším případě o českou, bylo uděleno povolení, ač prokazatelně budova byla naprosto nehygienická.

Podle toho, co jsme uvedli, jest prokázáno, že úřady zcela úmyslně sabotují žádosti o zřízení německých soukromých škol, že tedy úřední činnost úřadů v těchto věcech odporuje ustanovením mírové smlouvy a ústavního zákona. Jest to nedodržování závazků, jež Československo převzalo podle čl. 1 již uvedené mezinárodní smlouvy ze dne 10. září 1919 (č. 508/1921 Sb. z. a n.), jest to tehdy porušením mezinárodních a ústavně zaručených závazků.

Účelem tohoto zjištění není, aby se odpovědí na tuto interpelaci, kterou podá pan ministr školství a národní osvěty, ještě prodlužovala uvedená věc, což by se musilo státi, kdyby si ministerstvo vyžádalo od podřízených úřadů spisů k vyšetření. Na vylíčeném stavu věcí v jednotlivých případech nezmění ničeho ani pěkně okrášlená odpověď na interpelaci. Účelem dotazu jest naopak dosáhnouti, aby se urychlilo zřizování německých soukromých škol podle našeho ústavně zaručeného práva.

Tážeme se tedy pana ministra školství a národní osvěty, je-li ochoten dáti podřízeným úřadům a činitelům výslovný pokyn, aby uvedené žádosti německého kulturního svazu o zřízení německých soukromých škol vyřídili co nejdříve a v souhlasu s ústavně zaručenými právy německé menšiny v tomto státě, a dohlíželi vhodnými opatřeními, aby tyto žádosti byly vyřízeny?

V Praze dne 13. března 1925.

Hoffmann, Schäfer, Taub,

Grünzner, Pohl, R. Fischer, dr. Haas, Beutel, Jokl, Roscher, Schuster, Palme, Uhl, Leibl, Kirpal, Häusler, Schweichhart, Kaufmann, Dietl, dr. Holitscher, dr. Cech, Heeger, Wittich.

XII/5133 (překlad).

Interpelace

poslanců Pohla, dra Holitschera, Palmeho

a druhů

vládě,

aby byly zdemokratisovány četnické a policejní předpisy.

Dne 4. kvěna 1894 zastřelili četníci v Citicích v okrese falknovském, horníky demonstrující při stávce. Dělnictvo chtělo těmto obětem zpátečnické soustavy postaviti pomník na němž měl býti nápis:

Májový den byl a přec den soumraku lidského

práva,

v boji o chléb když sklál pochop nás zaslepený.

Poutníče zjasněných dnů buď pamětliv obětí

dávna,

hleď, aby svobod i práv věčně již požíval vnuk!

Okresní politická správa ve Falknově nad Ohří zakázala však, aby první dva verše tam byly umístěny a zemská politická správa tento zákaz potvrdila. Odvolání k ministerstvu vnitra mělo tento výsledek:

ťMinisterstvo vnitra výnosem ze dne 19. ledna 1925, č 976 nevyhovělo odvolání podanému včas proti tomuto rozhodnutí a naříkané rozhodnutí potvrdilo, avšak jen pokud jde o užití slova ťpochopovéŤ v spojení ťpochopů zaslepenostŤ, a to z těchto důvodů:

Ministerstvo vnitra se přesvědčilo že se zřetelem na všeobecné znění slov ťpochopůŤ zaslepenostŤ jde o demonstraci nepřípustnou podle § 11, 2. věta nař. ze dne 20 dubna 1854, č. 96 ř. z. proti činitelům vládní moci t. j. proti četnictvu. Že slovem ťpochopovéŤ jsou míněni četníci jest ve spisech zjištěno a stěžovatel to výslovně uznal.

Okresní politická správa měla právo vydati tento zákaz, neboť jestliže uvedené ustanovení ze dne 20. dubna 1854, mající moc zákona, zmocňuje úřad aby trestně zakročil tam, kde vidí nepřípustnou demonstraci udílí mu jistě také právo zakročiti předběžně proti takové činnosti, která se zřetelem na okolnost případu nabývá rázu demonstrace.

Že dále jde o demonstraci i proti československému četnictvu, považuje ministerstvo vnitra za prokázané a vychází při tom z úvahy, že četnictvo bylo po převratu převzato českým státem se všemi zákony a předpisy, které upravují jeho služební poměr a vykonávání jeho služby, ťaby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životuŤ (Zákon ze dne 28. října 1918, č 11 Sb. z. a n.). Také na pojmenování četnického sboru nebylo nic měněno a také stran užití zbraně byly převzaty příslušné předpisy §u 12 zák. ze dne 25. prosince 1894, č. 1 ř. z. z r. 1895 za poměrů ústavně změněných a zůstaly v platnosti, dokud nebyl vydán nový četnický zákon ze dne 14. dubna 1920, č. 299 Sb. z. a n. Předpisy uvedeného zákona z roku 1894, týkající se užití zbraně, jsou obsahově stejné jako předpisy četnického-zákona ze dne 26. února 1876, č. 19 ř. z., jenž platil tehdy, když se stala událost na jejíž paměť byl zřízen pomník.

Ministerstvo vnitra nemohlo přihlížeti k námitce v dovolán, že hanlivé slovo ťpochopovéŤ se netýká československého četnictva, z toho důvodu, poněvadž sám nápis ve svém všeobecném znění neposkytuje tomuto tvrzení žádné opory a tedy nelze předpokládati, že by každý, kdo čte nápis, z jednoduchého jeho znění byl tak poučen, jak stěžovatel předpokládá.Ť

Toto bezvýhradné ztotožňování československé státní správy se správou zpátečnického policejního státu rakouského a československého četnictva se starým rakouským musí vzbuditi největší úžas. Ještě povážlivější jest, že se poukazem na další platnost starých rakouských ustanovení o užívání zbraně četnictvem naznačuje, že ministerstvo vnitra zamýšlí v obdobných případech, jakým byl citický případ před 30 lety, dáti znovu stříleti do dělníků, jak se to stalo za starého Rakouska. Domníváme se tedy, že uvedené rozhodnutí ministerstva vnitra křiklavě odporuje republikánským a demokratickým zásadám a tážeme se vlády:

Jest váda ochotna předložiti sněmovně příslušné návrhy zákonů, jimiž se četnické a policejní předpisy přizpůsobují demokratickým potřebám.

V Praze dne 5. března 1925.

Pohl, dr. Holitscher, Palme,

Grünzner, Beutel, Schuster, R. Fischer, Hackenberg, Wittich, dr. Haas, Jokl, Schäfer, Kirpal, dr. Czech, Dietl, Uhl, Kaufmann, Heeger, Taub, Roscher, Schweichhart.