XI./5090 (původní zněni)..
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Böhra, Schälzkyho, Marka a druhů,
aby byly konečně zlepšeny požitky staropensistů a vůbec, aby celé výslužnictví bylo sjednoceno (tisk 4857/XI).
V odpověď na bod 1. interpelace dovoluje si vláda poukázati na zákony ze dne 22. prosince 1924 č. 287 Sb. z. a n. a ze dne 22 prosince 1924 č. 288 Sb. z. a n.. jimiž otázka úpravy resp. zvýšení odpočivných a zaopatřovacích požitků t. z. státních staropensistů jak civilních tak vojenských byla vyřízena.
Pokud se týče druhého bodu interpelace, dovoluje si vláda upozorniti, že otázku v něm zmíněnou hodlá konečně vyřešiti tím, že v nejbližší době předloží poslanecké sněmovně N. S. návrh na vyslovení souhlasu s úmluvou uzavřenou mezi Rakouskem, Italií, Polskem, Rumunskem, královstvím Srbů, Chorvatů a Slovinců a Československem (o pensích poukázaných bývalou vládou rakouskou) a podepsanou v Římě dne 6. dubna 1922, a s úmluvou uzavřenou a podepsanou ve Vídni dne 30. listopadu 1923 týmiž státy o úpravě různých skupin odpočivných požitků, které nebyly upraveny úmluvou v Římě dne 6. dubna 1922. Ratifikací těchto úmluv bude tato otázka pro nás vyřešena, pokud se týká pensistů býv. Rakouska a Bosny a Hercegoviny. Do té doby, než budou tyto úmluvy ratifikovány, nehodlá vláda zrušiti dosavadní svoje opatření o výplatě záloh na pense těm percipientům, kteří dosud nemohli býti převzati k výplatě naším státem, podle prozatímních pokynů interních. Tyto zálohy poskytuje vláda jíž od 1. května 1919 a za určitých podmínek vyplácí k nim od 1. září 1919 i doplňky s drahotními požitky u nás platnými. Jak a pokud tyla obdobná opatření učiněna také v ostatních nástupnických státech, vymyká se kontrole i ingerenci zdejší vlády, podotýká se jen, že některé z nástupnických států požádaly svého času, aby RČS, nadále neposkytovala záloh na pense na jejich účet.
V Praze dne 27. února 1925.
Náměstek předsedy vlády:.
Stříbrný v. r.
Ministr financí:
Inž. Bečka v. r.
XII./5090 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Kostky a druhů o zadávání státních staveb v Mostě (tisk 4952/III).
Stavba obytných domů pro vojenské gážisty v Mostě byla zadána firmě Viktor Beneš, akc. spol. proto, poněvadž při konečné revisi nabídek se zjistilo, že jest ze všech uchazečů nejlevnější. V pořadí nejbližší firma V. Svoboda a spol. v Mostě byla o Kč 5100.- vyšší. Ostatní dvě firmy z Mostu byly na 4. a 6. místě mezi došlými nabídkami.
Staveniště obytných domů nepřenechala městská rada vojenské správě za levnou kupní cenu, nýbrž pozemky byly prodány tak, jak je obvyklo za běžné tržní ceny. Výslovně se připomíná, že do prodejních podmínek bylo na žádost města vloženo toto ustanovení:
ťKupující se podrobí všem stavebním předpisům státních i místních stavebních úřadů a zavazuje se při stavbě zaměstnati dělníky a řemeslníky místní, vyjímaje specielně dělnictvo, které není v Mostě, pokud ovšem to zadávací řád připouští.Ť Ustanovení tomuto vyhověla vojenská správa v ten rozum, že podnikateli uložila, aby v prvé řadě zaměstnal místní dělníky a živnostníky. Podnikatel tomu požadavku podle největší možnosti skutečně vyhovuje.
Při koupi staveniště nebyla tedy vojenská správa vázána tím, aby zadala stavbu místním podnikatelům, a to i kdyby byli o 5% dražší. Městský úřad v Mostě hrozil sice podáním žaloby proti vojenské správě pro nedodržení podmínek smluvních, ale po podaném vysvětlení a po novém důkladném přezkoumání smlouvy a zadávacího řádu v sezení městské rady dne 5. prosince 1924 se rozhodl od podání žaloby upustiti. Vojenská správa neporušila tedy ani smlouvy s městem Mostem, ani zadávacího řádu a nenadržovala firmě pražské oproti firmám místním.
V Praze dne 20. února 1925.
Náměstek předsedy vlády:
Stříbrný v. r.
Ministr národní obrany:
Udržal v. r.
XIII./5090 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance J. Uhla a druhů, že správce žatecké okresní správy politické vládní rada Tauer násilně a svémocně otevřel žatecké městské divadlo (tisk 4841/VI), a na interpelaci poslance dra W. Feierfeila a druhů, že žatecký politický úřad násilně otevřel tamější městské divadlo (tisk 4841/III).
Na pozvání českého okresního sboru osvětového v Žatci hodlala jihočeská divadelní společnost uspořádati v rámci Smetanových x v budově městského divadla v Žatci dvě operní představení, která byla původně stanovena na dny 13. a 21. září 1924. Propůjčení budovy městského divadla na tuto dobu bylo obcí pořadatelům přislíbeno.
Pro nahodilé překážky nebylo lze tyto hry uspořádati v uvedené dny a proto zažádala jmenovaná divadelní společnost za propůjčení divadelní budovy na dny 8. a 9. září 1924.
Šlo tedy jen o přeložení povolených představení na jiné dny, pro které budova městského divadla jinému pořadateli zadána nebyla; přes to obec propůjčení budovy odepřela a ani opětovným osobním intervencím přednosty okresní správy politické u představitelů obce nezdařilo se záležitost mezi obcí a českým obyvatelstvem pro neústupnost obce smírně urovnati. Po vyčerpání všech smírných prostředků dal přednosta okresní správy politické dne 8. září 1924 budovu městského divadla úředně otevříti, aby předešel porušení veřejného klidu a pořádku, které z tohoto případu hrozilo vzejíti, načež byla v budově v tento den a v den následující zmíněná představení uspořádána.
Přednosta okresní s právy politické rozhodl se k tomuto opatření zvláštního popudu a vydal o něm obci písemný výměr, do něhož byla obcí podána stížnost. Zemská správa politická zkoumajíc tuto stížnost došla k přesvědčení. že okresní správa politická jednala v mezích své úřední působnosti jako úřad bezpečnostní podle ustanovení § 22 a 35 min. nař. z 19. ledna 1853, ř. z. č. 10 a § 11 zák. z 19. května 1868 ř. z. č. 44, a že k naříkanému policejnímu opatření - rázu zcela výjimečného a přechodného - došlo ve veřejném zájmu vzhledem k mimořádně naléhavým okolnostem místním proto, aby byt zachován veřejný klid a pořádek. Rekurs proti tomuto rozhodnutí na min. vnitra podaný není dosud vyřízen, protože vyšetřování ve věci potřebné není dosud skončeno, a nelze mi tudíž instančnímu rozhodnutí předbíhati. Na tomto rozhodnuti bude také záležeti, zda-li a pokud bude lze a třeba pohnati některý úřední orgán k zodpovědnosti.
Schůze městské rady dne 6. a 8. září 1924, na nichž bylo o propůjčení budovy městského divadla k českým představením jednáno, konány byly. na podnět přednosty okresní správy politické, nikoli však na jeho úřední příkaz.
V Praze dne 27. února 1925.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
XIV./5090 (původní znění).
Odpověď
ministra věcí zahraničních na interpelaci posl. Blatné, Schillera, Häuslera a druhů
o zprávách, že se s válečnými zajatci nakládá jako s otroky (tisk 5040/III).
Některými časopisy prošla zpráva, že v Číně jsou doposud bývalí rok.-uherští zajatci, kteří byli prý svého času prodáni do otroctví.
Zprávu tuto přivezl jistý Josef Keller z Aradu, repatriant projíždějící Terstem a otiskl ji po prve terstský denník ťIl PiccoloŤ.
Sdělení toto vzbudilo ve veřejnosti pochopitelný rozruch a ministerstvo věcí zahraničních obdrželo od různých korporací i soukromých osob četné dotazy.
Ihned po rozšíření zpráv, jichž pramen je shora uveden, uložilo ministerstvo věcí zahraničních zastupitelským úřadům v Moskvě a Pekingu, aby věc vyšetřily. - Jejich odpověď bude vhodným způsobem sdělena veřejnosti. Jestliže by se mělo prokázati, že zpráva odpovídá skutečnosti, bude učiněno vše aby se zajatci navrátili.
V Praze dne 23. února 1925.
Ministr věcí zahraničních:
Dr. E. Beneš v. r.
XV./5090 (původní zaění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance dra H. Brunara a druhů o licencích pro biografy (tisk 4885/VI).
V interpelaci uvedený oběžník okresní správy politické ve Frývaldově odpovídá intencím výnosu ministerstva vnitra ze dne 10. července 1924, č. 42.785, a byl vydán v zájmu podpory domácí filmové produkce.
Domněnka, že filmové podniky tuzemské jsou veskrze české, jest nesprávná. Poukazuji na příklad na ťFilm- und Kinematographen-GenossenschaftŤ v Ústí n. L. Podpora, jíž se zmíněným opatřením dostati má, nikoliv tedy veskrze českým podnikům, nýbrž domácímu filmovému podnikání vůbec, není nikterak na újmu biografickým podnikům, které z převážné většiny z vlastního popudu rády při výběru filmů béřou zřetel na filmy domácí výroby, neboť není o tom sporu, že celá řada filmů vyrobených v tuzemsku se nejen vyrovná filmům cizím, které jsou k nám dováženy, nýbrž mnohdy je co do vnitřní hodnoty i předčí. Nemohu proto vyhověti v interpelaci projevenému přání, abych shora zmíněný výnos odvolal.
V Praze dne 4. března 1925.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
XVI./5090 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance H. Simma a druhů o neoprávněné censuře článku, jenž vyšel pod titulem ťPět let pozemkového úřaduŤ v časopisu ťDer GüterbeamteŤ ze dne 15. listopadu 1924 (tisk 5032/III).
Okresní správa politická v Teplicích-Šanově zabavila č. 11. časopisu ťDer GüterbeamteŤ v vycházejícího v Teplicích-Šanově, ze dne 15. listopadu 1924 pro článek, nadepsaný ťFünf Jahre BodenamtŤ, jenž v interpelaci doslovně jest otištěn, shledavší ve třech místech tohoto článku skutkovou podstatu trestného činu podle §u 300 tr. z.
Zabavení bylo krajským jako tiskovým soudem v Litoměřicích z týchž důvodů potvrzeno; jde tedy o rozhodnutí soudní, jež možno měniti pouze řádným pořadem instancí soudních.
Vzhledem k výroku soudu, který zabavení potvrdil, není možno rozebírati otázku, zda zabavení bylo odůvodněno. Není proto příčiny k nějakému opatřeni.
V Praze dne 6. března 1925.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
XVII./5090 (původní zněni).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Tauba, R. Fischera, Hackenberga, Dietla a druhů o reformě přímých daní (tisk 5046).
Daňový odbor ministerstva financí vypracoval a v roce 1924 dokončil osnovu zákona, kterou se sjednocují a reformují předpisy o přímých daních, dále osnovu zákona, kterou se upravují některá ustanovení o finančním hospodářství svazků územní samosprávy. Osnovy tyto nejsou ani návrhem vládním ani návrhem ministerstva financí, nýbrž jen podkladem pro diskusi o budoucí úpravě přímých daní resp. finančního hospodářství samosprávných svazků, aby tím usnadněno bylo vypracování vládního návrhu. Elaboráty daňového odboru byly předloženy ku předběžnému posouzení sboru expertů, který se skládá ze členů, pozvaných z kruhů jak parlamentárních (z obou sněmoven) tak i mimo parlament. Jest zvykem i v jiných státech, že návrh zákona, než se odevzdá veřejnosti k posouzení a parlamentu k ústavnímu schválení dá se prozkoumati expertům a postup tento neodporuje ani ústavě ani jiným platným zákonům; právo parlamentu nemůže jím býti nijak dotčeno nebo dokonce porušeno, poněvadž bez ústavního projednání a schválení nemůže žádný návrh zákona státi se zákonem.
Jak již bylo řečeno vládní návrh o reformě přímých daní není ještě vypracován, proto nemůže se vláda o základních rysech daňové reformy vysloviti.
Vláda uznává nutnost a naléhavost reformy přímých daní a bude jedním z jejich předních úkolů aby při této reformě vzat byl náležitý zřetel jednak na platební schopnost obyvatelstva, jednak ovšem také na rozpočtovou potřebu.
V Praze dne 12. března 1925.
Náměstek pře sedy vlády:
Stříbrný v. r.
Ministr financí:
Inž. Bečka v. r.
XVIII./5090 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti na interpelaci poslanců dra Lodgmana, Knirsche a druhů o hrubých přečinech dozorců vězňů (tisk 5013/IX).
Případ v interpelaci uvedený stal se 25. března 1924, avšak v podrobnostech poněkud jinak: Dozorce vězňů Šus dohlížel na dvoře plzeňské trestnice na procházející se trestance, mezi nimiž byl i Alois Baeran. Četař vojenské stráže trestniční tázal se, který z trestanců je Baeran. Dozorce mu naň ukázal s poznámkou, že se s ním nakládá stejně jako s jinými trestanci. Četař prostořece prohodil, že takového člověka lépe je odpravit, načež dozorce odtušil, že kdyby bylo podle jeho, patřilo by vzít takový brovning (při tom ukázal na zbraň vojínovu) a zastřelit ho. Skutečné pohrůžky při tom nebylo, zejména nežádal dozorce, aby mu četař revolver půjčil, ani nenazval Baerana psem. Baeran sám rozmluvy ani neslyšel a zvěděl o ní později od jiného trestance, který ji zaslechl. Dozorce Šus byl disciplinární komisí vrchního zemského soudu v Praze pro svůj zajisté velmi nepřístojný a hrubý výrok uznán vinným služebním přečinem a se zřetelem k polehčujícím okolnostem - do té doby jinak úplně zachovalý otec čtyř dětí - potrestán jen důtkou. Vzhledem ke všem okolnostem případu, lze očekávati, že toto potrestání pro tentokrát dostačí. Jde o případ zcela ojedinělý a dozorčí stráži se příležitostně opětovně připomíná povinnost, aby s trestanci zacházela mírně a slušně; případy, že by byli dozorci - legionáři Aloise Baerana jinak velmi těžce napadli, nebyly zjištěny, ani nebyly Aloisem Baeranem stížnosti toho druhu nikdy předneseny.
V Praze dne 15. března 1925.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
XIX./5090.
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci posl. H. Tausika a soudruhů, že průmyslové podniky v okresu novoveském na Slovensku porušují beztrestně zákon o osmihodinné době pracovní (tisk 4793/VI).
Po provedeném šetření o závadách, vytčených v interpelaci ze dne 21. července 1924, dovoluji si dodatkem k odpovědi ze dne 17. listopadu 1924 (tisk č. XVI./4974) v jednotlivostech sděliti:
1. Na Roberta Reicha, majitele továrny na hospodářské stroje ve Spišské Nové Vsi učiněno bylo živnostenským inspektorátem trestní oznámení dne 18. ledna 1923 pro různé přestupky zákonitých předpisů, zejména zákona o osmihodinné době pracovní. Trestní řízení bylo však okresním úřadem dne 27. března 1923, č. 52 zastaveno. poněvadž řečené přestupky nebyly dostatečně dokázány. Při revisi závodu provedené živnostenským inspektorátem dne 24. června 1924, jakož i 17. prosince 1924 nebylo shledáno závad.
2. Proti firmě ťIgloviaŤ, továrna na nábytek ve Spišské Nové Vsi. resp. proti řediteli téhož podniku Vojtěchu Kulmannovi, zavedené trestní řízení na základě udání živnostenského inspektorátu ze dne 10. dubna 1923 bylo rovněž zastaveno (výnos okresního úřadu ze dne 13. října 1923, č. 911), jelikož udané protizákonné prodlužování pracovní doby nebylo při řízení dokázáno. Po té byla však řečenému řediteli podniku Vojtěchu Kulmannovi nálezem okresního úřadu ze dne 12. listopadu 1924, č. 1245, na základě udání příslušné dělnické odborové organisace uložena pokuta 200 Kč pro protizákonné překročování doby pracovní. Od té doby není podle zprávy živnostenského inspektorátu v řečeném závodě závad co do trvání doby pracovní.
3. Ludvík Gottwald majitel truhlárny ve Spišské Nové Vsi, byl pro protizákonné prodlužování doby pracovní potrestán nálezem okresního úřadu ze dne 21. října 1924. č. 1245 pokutou 150 Kč. - Při následujících revisích provedených příslušným živnostenským inspektorátem nebylo výtek.
4. Pekař Karel Strelko ze Spišské Nové Vsi byl na udání policejního úřadu ze dne 19. února 1923 pro protizákonnou práci noční potrestán nálezem okresního úřadu ze dne 19. června 1923, částkou 30 Kč. Další trestní řízení zavedené na základě pozdějších udání živnostenského inspektorátu ze dne 18. srpna, resp. 10. září 1923, bylo okresním úřadem zastaveno pro úmrtí majitele živnosti. Novému majiteli byla dána náležitá výstraha a když opětnou revisí zjištěn týž přestupek zákona, bylo učiněno nové udání, na jehož základě byl majitel firmy potrestán pokutou 200 Kč (výměrem okres. úřadu ze dne 10. února 1925 č. 2010/priest.). - Leč teprve po dalším udání ze dne 12. ledna t. r. a potrestání novou pokutou v částce 400 Kč (výměrem okres. úřadu ze dne 17. února 1925 č 49 priest.) zanechala firma protizákonné práce noční.
5. Firmě Reiner a Mandula, parní pila ve Spišské Nové Vsi, resp. zodpovědnému zástupci firmy byla na udání živnostenského inspektorátu ze dne 13. července 1923. č. j. 713 pro neoprávněnou práci noční uložena nálezem okresního úřadů ze dne 2. října 1923. č. 2267 pokuta 50 Kč. - Na další udání živnostenského inspektorátu byli po provedeném trestním řízení a odvolání ke druhé stolici dva samostatní akordanti firmy pro protizákonné prodlužování pracovní doby potrestáni pokutou po 50 Kč (nález okresního úřadu ze dne 4. ledna 1924, č. 1959) - Konečně byl ředitel téže firmy Julius Kohn na základě udání příslušné dělnické odborové organisace potrestán pro protizákonné prodlužování doby pracovní pokutou 800 Kč (nález okresního úřadu ze dne 21 listopadu 1294. č 1245)
Jak z uvedeného patrno, byla veškerým stížnostem ve příčině porušování zákonitých předpisů v závodech v interpelaci uvedených věnována příslušnými úřady náležitá pozornost a přestupky pokud byly bezpečně zjištěny, byly potrestány přiměřenými pokutami. Ze zpráv příslušného živnostenského inspektorátu jest pak patrno, že zakročení toto mělo žádoucí účinek a že se v řečených závodech při následujících úředních revisích další závady nevyskytly.
V Praze dne 13 března 1925.
Ministr sociální péče:
Habrman v. r.
Překlad ad I./5090.
Válasz
az iskola- és nemzetművelődésűgyi minisztertől, a belügyi minisztertől és Slovensko teljhatalmu miniszterétől, Palkovich képviselő és társai interpellációjára a magyar nemzetiségü nem állami tanitók csehszlovák állampolgárságának elismerése, a beszüntetett államsegélyek folyósítása s a tanitónevelés rendezése tárgyában (4748/II. ny.-sz.).
A törvényes rendelkezések értelmében nyilvános népiskolákon tanitói szolgálatot csak oly egyén láthat el. aki csehszlovák állampolgársággal bír. A csehszlovák állampolgárság hiánya vagy elvesztése tehát az ilyen tanitói szolgálathoz megkövetelt képesítés elvesztését is vonja maga után.
Az iskola- és nemzetművelődésügyi miniszterium bratislavai referátusa ez okből az államsegélyek s rendkívüli drágasági pótlékok kiutalása valamint a tanitők kinevezésének helybenhagyása alkalmáből a törvényes rendelkezésekkel összhangzatban a nemállami tanitók állampclgárságát vizsgálta fűl. Ezen kérdés hivatalcs eldöntésére az illetö tanitők nemzetisége semmiféle befolyással nem volt. A rcferátusnak mint az ískolaés nemzetművelödésiigyi miniszterium bratislavai úgyosztályának ez intézkedéseihez előzetes hozzájárulás nem szűkségeltetett.
Slovensko és Podkarpatská Rus nemállami iskoláin működö tanitők állampolgársága az állampolgárság íránt ctt fcnnálő átalános jogszabályokkal, nevezetesen az 1920. április 9.-i 236. gy-sz. alkotmánytörvénv rendelkezéseivel hozandő összhangzatba. Az idézett törvény 1 § 4 pontjának (az interpelláciőban 4. § idéztetik) kivételes rendelkezése a nemálľami tanitőkra nem vonatkozhatik minthogy ezek a csehszlovák állam, csehszlovák álami intézct vagy vállalat tényleges tisztviselöinek vagy alkalmazottj ainak nem tekinthetök. A törvény ezen világos rendelkezése mellett a legkis ebb indok, annál kevésbbé jog szőlott amellett, hogv ncvezett tanitők csak az okből, hogy a hűségfogadalmat s a nostrifikáciős vizsgát letették, csehszlovák állampolgároknak tekintessenek Ellenkezöleg: a fennállő rendelkezés szcrint az u. n. nostrifikáciős vizsga letételéröľ szőő bizonylat azon személyek tanitői oklevelébe. akik csehszlovák állampogársággal nem bírnak, nem is jegyzcndö be. Amaz állítás, hogy az ilyen tanitőkat csetleg maguk az iskolai és közigazgatási hatőságok is csehszlovák álampolgároknak tekintették söt mi több. bogy nekik ilv értelmü hivatalos tclvilágosításokat is adtak, konkrét tényekkel igazolva nincsen s vele szemben kimért álláspont nem foglalhatő el. Megjegyzendö azonban, hcgy a tanerök a szolgálatban egyelöre meghagyattak akkor is, ba csehszlovák állampolgársággal nem birtak s igazolták, bogy azíránt folyamodtak s pedagogiai valamint állampolitikai szempontbőľ kifogás alá nem estek.
A dolgok ilyen állása mellett csupán az illetö személyek hibájául rovandő fel. hogy a csehslovák állampogárság megadása íránt a kellö idöben nem folyamodtak. Az alárendelt hivataloknál megejtett vizsgá)at értelmében a n emállami magyar tanitók által a cschszlovák állampolgárság megadása. illetöleg elismerése ránt összesen 135 folyamodvány nyujtatott be Ezen folyamodványok közüľ 29 igenlöleg 34 pedig tagadőlag intéztetett el. 72 folyamodvány. amelyek többsége csak 1924-ben nyujtatott be s amelyeknek előzetes tárgyalása megbefejezve nincsen, mert szabálytalanul szereltettek fel. - még eddig elintézve nincsen.
Egyébként nevezett tanitők folyamodványai sürgösen és soron kívü!, az állampolgárság megadásánál általában érvénvesítcndő elvek szem elött tartásával in téztetnek el.
Az elbocsátott nemállami tanitók ujraalkalmazásáről, illetöleg megválasztásuknak helybenhagyásáről, ha az!!etö tanitők a törvényes teltételeknek megfelelnek, az iskolafentartők kivánalmára csak egyénenkéntehetne tárgyalni. Hasonlőlag nem dönthetö e! általánosságban az a kérdés sem. hogy számukra azon államsegélyek, amelyeknek kifizetése csehszlovák állampolgárság hinyában beszüntcttetctt kiutaltassanak.
Az állanhatalom végrehajtő közegei a fenálló törvények clcnére a jövöben scm intézkedhetnek s ha a törvény értelmében a tanerök állampolgárságát felülvizsgálni kénytelenítettek czen kötelessegüknek tejcsítése zaklatásnak nem nevezhetö.
A magyar tanitők hiánya a kálomista és görögkatolikus felekezeti iskoláknál mutatkozik mert az ilettö egyházi hatóságok csupán a saját vallásfelekcz etükhöz tartoző tanitőkra reflektálnak. Egyébként azonban a csupán magyar tannyelvü iskolára képesitett tanitók fölős száma miatt sokat közülök várakozási járandóságokkal szabadságolni és sokat nyu dijazni kellett. Ez okból tehát a m r népoktatásnak tanitóhiányb61 folyó hanyatlásáről beszélni nem lehet.
Ami magyar tannyelvü iskolákon működő tancrök pőtlását illeti, a mindenkori évi szükséglet eeddig a bratislavai magyar tanitőnöképzö mtézet végzctt növcndékeiből valamint a magyar tannyelvü polgári és népiskolák számára alakított viszgáló bizottság elött levizsgázott ext ernistákbo! fedeztetctt. A iskolaés nemzetművelödésügyi miniszterium az 1924/25 tanévtöl kezdődőleg a bratislavai álami tanitőké.pz őintézet mellett egyéves tanitói kurzus megnyítását engedélyezte. Minthogv iyformán a tanerök további pőtlásárol gondoskodva van egyéb intézkedések megtételének szükségességc ez idö szerint fenn nem forog.
Praha 1925. január 7.-én.
A belügyi miniszter:
Malypetr s. k.
Az iskola- és nemzetművelődésűgyi miniszterium vezetője:
Dr Markovič s. k.
Slovensko teljhatalmu minisztere:
Dr Kállay s. k.
Překlad ad II./5090.
Antwort
der Regierung auf die Interpellation des Abgeordneten
Josef Fischer und Genossen betreffs die katastrophalen Unwetterschäden in den Bezirken des Wahlkreises Karlsbad (Druck 4824/XI).
Auf den Bericht über die katastrophalen Schäden im Karlsbader Bezirk infolge der ungünstigen Witterung im Jahre 1924 hat das Ministerium des Innern den unterstellten Behörden sogleich aufgetragen. in beschleunigter Weise Erhebungen zu pflegen und den Bericht über den Umfang der Schäden und darüber, ob und m welcher Höhe die Notwendigkeit bestehe, den Geschädigten eine Notaushilfe zum Schutze ihrer wirtschaftlichen Existenz zu gewähren. Bericht zu erstatten.
Wegen des Umfangs des betroffenen Gebietes war es bisher nicht möglich, die Erhebungen zu Ende zu führen; nach dem Ergebnis derselben wird vom Ministerium des Innern eine allfällige Geldsubvention erteilt werden.
Auch das Ministerium für Landwirtschaft hat infolge der Annahme der Novelle zum Gesetze vom 4. Juli 1924. S d G. u V Nr. 149, die politische Landesverwaltung in Prag damit betraut. im ganzen Bereiche ihrer Wirksamkeit mittels der politischen Bezirksverwaltungen schleunigst Erhebungen über den Umfang und die Art der Elementarkatastrophen vorzunehmen und die unterstellten Behörden zur Vorlage von Anträgen auf Gewährung eines staatlichen Notstandsbeitrages in der für die einzelnen betroffenen Bezirke erforderlichen Höhe aufgefordert.
Insoweit dem Ministerium für Landwirtschaft Anmeldungen über Elementarkatastrophen und Gesuche um Gewährung von Hilfe aus einzelnen Bezirken des Karlsbader Wahlkreises zugesendet worden sind, wurden diese Eingaben der politischen Landesverwaltung zur kompetenten Behandlung und eventuellen Durchführung der Hilfsaktion nach dem vom Ministerium für Landwirtschaft festgesetzten Grundsätzen abgetreten.
Es liegt in den Intentionen des Ministeriums für Landwirtschaft - und die politische Landesverwaltung wurde in dieser Richtung instruiert den wirtschaftlich Bedürftigsten unter den Betroffenen eine Unterstützung in der Form der Zuteilung von Saatgut, Futtermitteln, eventuell Kunstdünger in natura um einen ermäßigten Preis zukommen zu lassen, wobei der Staatsbeitrag bis zu 50% des Kaufpreises der zuzuteilenden Ware erreichen kann Geldunterstützungen aus den Mitteln des Ministeriums für Landwirtschaft können nur in Ausnahmsfällen erteilt werden. Die Art und der Umfang der Hilfsaktion wird von dem Ergebnis der vorgenommenen Erhebungen abhängig sein und - soweit die erforderlichen Bedingungen gegeben sein werden wird auf die Bezirke des Karlsbader Wahlkreises die gehörige Rücksicht genommen werden.
Die politische Landesverwaltung in Prag wurde ermächtigt, über die einzelnen Anträge der politischen Bezirksverwaltungen nach Einlangen der Zusammenstellung des Bedarfes aus den in Betracht kommenden Bezirken zu entscheiden und die Unterstützung nach dem Ergebnisse der vorgenommenen Erhebungen und im Rahmen der zu diesem Zwecke ihr zur Verfügung gestellten finanziellen Mittel zu bemessen.
Was die Steuernachlässe aus Anlaß von Elementarkatastrophen im Jahre 1924 betrifft so hat das Finanzministerium schon früher - ähnlich wie in vorhergehenden Jahren - allen unterstellten Behörden die Weisung gegeben. bei Behandlung der Gesuche betroffener Steuerzahler um Abschreibung oder Nachlaß der Steuern sowie auch um Erleichterungen bei Zahlung der Steuern und der Vermögensabgabe schleunigst und wohlwollend vorzugehen.
Was die Nachlässe beim Eisenbahntransport betrifft, so können solche nur bei Elementarkatastrophen größeren Umfanges, durch welche ganze Gemeinden oder ein überwiegender Teil derselben an Gebäuden beschädigt worden ist und wo somit die augenblickliche Hilfe für alle betroffenen Schichten der Bevölkerung eine dringende Notwendigkeit ist, gewährt werden.
Die Bewilligung dieser Nachlässe steht der Staatsbahndirektion zu in deren Bezirk die von der Elementarkatastrophe betroffenen Orte liegen sobald sie erhoben hat, daß es sich tatsächlich um Schäder des oben bezeichneten Umfanges handelt. Es muß aber auf die Nachlässe aufmerksam gemacht werden, die der neue Frachttarif der čechoslovakischen Staatsbahnen, der vom 1. März 1924 an in Wirksamkeit ist, und insbesondere auf den Ausnahmstarif 11 für den Transport an erkannten Saatguts und anerkannter Setzlinge, welche 40% der Fracht als Nachlaß festsetzt, ferner auf die Ausnahmstarife 15 bis 18 für den Transport verschiedener Dungmittel, die gleichfalls bedeutende Nachlässe enthalten, und endlich auf der 50%igen Nachlaß der Fracht für den Transport von Erdäpfeln und Ernährung der Bevölkerung, der auf allen Strecken der Staatsbahner und auch an vielen Lokalbahnen eingeführt wurde die auch den Kaader Bezirk durchlaufen.
Alle diese Tarifmaßnahmen kommen auch der Bevölkerung des Karlsbader Bezirkes zugute.
Prag, den 2, März 1925.
Der Stellvertreter des Vorsitzenden der Regierung:
Stříbrný m. p.
Překlad ad III./5090.
Antwort
des Ministers für Schulwesen und Volkskultur auf die Interpellation der Abgeordneten Dr. Spina, Dr. Schollich, Dr. W. Feierfeil, Simm, Dr. Kafka und Genossen
in Angelegenheit der Auflassung von Schulklassen (Druck 4915) und die Interpellation der Abgeordneten Dr. Czech, Hoffmann, Dr. Holitscher, Hirsch und Genossen in derselben Angelegenheit (Druck 4916).
Aus dem eingehenden Berichte des Vizepräsidenten des Landesschulrates in Prag habe ich konstatiert, daß gegenüber der Schülerzahl wie sie am 31. Dezember 1918 bestand nach dem Stande zu Beginn des Schuljahres 1924/25 an den čechischen und deutschen Volksschulen in Böhmen die Zahl der Kinder im ganzen um 306.905 abgenommen hat, und zwar an čechischen Volksschulen um 181.243, an deutschen um 125.662.
Der Abgang im Schuljahre 1924/25 gegenüber dem abgelaufenen Schuljahre 1923/24 tritt hievon mit einer Zahl von 85.430 Kindern an den čechischen und deutschen Volksschulen zusammen in Erscheinung. Der Abgang an der Schülerzahl trifft im heurigen Schuljahre insbesondere die ersten Klassen. die in der Mehrzahl der Schulen von allen Klassen die schwächsten sind. So haben im Schulbezirke Gablonz a. N. die erste Klasse an den Volksschulen n Grüntal 14, in Johannesberg 14, in Johannesberg-Kleinsemmering 16, in Johannesberg-Großsemmering 5, in Gablonz II. Knab 12, II. Mädch. 10, in Georgental 11, in Kukan 14, in Wurzelsdorf 7, in Wiesental 16, in Obermaxdorf 6, in Grünwald 13, in Unter-Polau 8, in Příchowitz 15, in Proschwitz 8, in Mittelmorchenstern 6, in Seidenschwanz 15, in Gablonz an der I. Knab. 15, an der I. Mäd. 12 Kinder. Es gibt eine große Reihe von Schulen, wo die Eröffnung der I. Klasse überhaupt nur durch Aufnahme von Kindern ermöglicht wurde, die das 6. Lebensjahr noch nicht erreicht haben. Diese niedrige Schülerzahl wird sich in den kommenden Jahren fortlaufend in den höheren Klassen zum Ausdrucke bringen. Während weiter bisher bloß die Volksschulen einen Schülerabgang zu verzeichnen hatten, erfahren mit Beginn des nächsten Schuljahres bereits auch die Bürgerschulen Verluste.
Durch die in einer Reihe von Fällen aufgrund von Matrikauszügen vorgenommen Erhebungen wurde wahrgenommen, daß der natürliche Zuwachs von Kindern in den künftigen Schuljahren bei weitem nicht so steigen wird, wie die Schüler bisher abgenommen haben, und daß es höchst zweifelhaft ist, ob in absehbarer Zeit überhaupt in der Schülerzahl der Volksschulen jener Stand erreicht werden wird, der zu Ende des Jahres 1918 bestand.
Bei diesem Stande der Dinge konnte der Vorsitzende des Landesschulrates die aus Ersparungsgründen hervorgehenden Anträge des Landesverwaltungsausschusses nicht außeracht lassen und mußte im Hinblicke auf den so bedeutenden Abgang an Schülern eine einigermaßen angemessene Regelung des Volksschulwesens vernehmen. Diese Regelung nimmt der Vorsitzende des Landesschulrates streng in den Grenzen der mit § 9 des Gesetzes vom 3. April 1919 S d, G. u. V. Nr. 189, Art, I des Gesetzes vom 9. April 1920 S d, G u V Nr. 295, Abs. 5 des § 5 und Abs. 2 des § 7 des Gesetzes vom 13 Juli 1922 S d. G. u V Nr. 226. gegebenen geltenden Vorschriften vor, und zwar in jedem einzelnen Falle erst nach reiflicher Erwägung aller Umstände Hiebei achtet er ebenso wie der Vorsitzende der Schulbehörde gewiß darauf, daß das Voksschulwesen nicht allzu große Schäden erleide und willfahrt den Reduktionsanträgen des Landesverwaltungsausschusses, die hiebei durch die zitierten Gesetzesvorschriften durchwegs völlig begründet sind, nur zum geringen Teile. So hat der Vorsitzende des Landesschulrates der Auflassung von deutschen Schulen und Klassen, die vom Landesverwaltungsausschusse im abgelaufenen Schuljahre beantragt worden sind bloß 41.08%, von der beantragten zeitweiligen Vereinigung von Klassen nur 40.62% willfahrt. In sehr vielen Fällen, insbesondere an Schulen, wo das Sinken der Schülerzahl nicht allzubedeutend war, wurden anstelle der vom Landesverwaltungsausschusse beantragten und durch die geltenden Vorschriften volbegründeten Auflassungen von definitiven Klassen die bloßen zeitweiligen Zusammenzichungen schwacher Klassen angeordnet, und zwar derart, daß z. B. die Kinder der I. und II. Klasse oder der II. und III. Klasse von einem Lehrer gemeinsam in einem Lehrzimmer unterrichtet werden sollen, wobei die Organisation der Schule nicht geändert wird so daß nach unveränderten Lehrplänen unterrichtet wird und über die Kinder der vereinigten Klassen die amtlichen Bücher getrennt geführt werden.
Diese Vereinigung der Kassen ist für die Schule gegenüber der definitiven Reduktion günstiger, da es sich bloß um eine vorübergehende Maßregel handelt. die widerrufen werden wird, sobald in allen Klassen der betreffenden Schule wiederum eine nur einigermaßen angemessene Schülerzahl vorhanden sein wird insbesondere aber dann wenn die derart vereinigten Kassen zusammen über 60 Kinder ausweisen sollten. Dadurch bebt der Schule die ursprüngliche Zahl der definitiver Klassen gewahrt, die wiederum auflebt, sobald der Grund dieser provisorischen Maßnahme wegfällt auch den vorübergehend überflüssigen Lehrern wird ihre definitive Lehrstele gewahrt, auf die sie seinerzeit zurückkehren werden.
Die Auflassung einklassiger Volksschulen wird vom Vorsitzenden des Landesschulrates in der Regel erst bei einer die Anzahl von 20 nach Absatz 5 des § 5 des Gesetzes S d G u V. Nr. 226/1922 anrechenbaren Kindern nicht übersteigenden Zahl ausgesprochen, trotzdem nach § 9 des Gesetzes vom 3. April 1919. S. d. G u V. Nr 189, dieses Recht ihm bereits bei 40 Kindern zusteht. Hiebei wird stets sehr sorgfältig auf alle gewichtigen Umstände insbesondere die Kommunikationsverhältnisse, die Lage die klimatischen Verhältnisse Rücksicht genommen. Demgegenüber wurde wegen der ungünstigen Kommunikations- und klimatischen Verhältnisse eine ganze Reihe deutscher Schulen und Exposituren die weit unter 20 Kinder aufweisen nicht aufgelassen so z B. die deutschen einklassigen Volksschulen Oberreuth bei 14 anrechenbaren Kindern (im ganzen 16) in Neuenbrand bei 12 (18) und in Schildern bei 4 (15) im Schulbezirke Asch, in Gabrielahütten bei 16 (18), in Kienheid bei 13 (14) und in Ulmbach bei 11 Kindern im Schulbezirke Komotau in Försterhäuser bei 15 und die Expositur in Halbmeil sogar nur bei 6 (8) Kindern im Schulbezirke Joachimstal, die deutsche einklassige Schule in Lohhäuser im Schulbezirke Marienbad bei 10, in Mühlhöfen im Schulbezirke Mies bei 11 (12) in Unter-Lindenlanmer bei 12 (13) und in Ober-Eritz im Schulbezirke Senftenberg bei 17 usw.
Über die einklassigen Volksschulen, die der Landesverwaltungsausschuß zur Auflassung beantragt und welche eine geringere Anzahl von Kindern als 25 aufweisen, wird in der Regel ein besonderes Vorerhebungsverfahren engeleitet.
Zweiklassige Schulen, die über 45 Kinder besitzen werden in der Regel nicht reduziert. Bei höher organisierten Schulen spricht der Vorsitzende des Landesschulrates die Auflassung der definitiven Klassen bei einem größeren Sinken der Schülerzahl aus, ersetzt aber diese begründeten Reduktionen, wie bereits angeführt oft durch eine bloße zeitweilige Vereinigung der schwächsten Klassen.
Was endlich die provisorischen Klassen anbelangt, wird auch bei diesen unverhältnismäßig maßvoller vorgegangen, als es bei den geltenden Vorschriften begründet wäre. Nach § 5 Abs. 2 und 5, und § 6 Abs. 2 und 4, des Gesetzes vom 13. Juli 1922 S. d. G. u. V. Nr. 226 ist die Errichtung provisorischer Klassen erst dann begründet wenn die Schülerzahl in einer Klasse die Zahl von 80 überschreitet und wenn der Überfüllung der Klasse nicht durch zulässige Änderungen in der Einreihung der Kinder abgeholfen werden kann. In die Zahl von 80 resp. 81 sollen aber hloß jene Kinder eingerechnet werden, die der Bedingung des Abs. 5 § 5, resp. Abs, 4 § 6, des zitierten Gesetzes entsprechen.
Nach der dermaligen Praxis werden aber provisorische Paralelkassen bereits bei einer Zahl von 75 Kindern in der Stammklasse bewilligt, wobei in diese Zahl alle Kinder ohne Rücksicht darauf eingerechnet werden, ob sie der angeführten Bedingung entsprechen oder nicht. Wenn im künftigen Schuljahre die Schülerzahl derart sinkt, daß in der betreffenden Stammklasse nicht einmal diese Zahl von 75 erreicht wird, dann kann allerdings die Errichtung der provisorischen Parallelklasse im neuen Schuljahre nicht mehr bewilligt werden.
Nach den angeführten Grundsätzen wird vom Landesschulrate, bzw. vom Vorsitzenden des Landesschulrates gleichmäßig sowohl an den čechischen Schulen als auch an den deutschen Schulen vorgegangen. Dies ist insbesondere aus folgenden statistischen Daten ersichtlich:
An čechischen Volksschulen wurde zum Beispiel zu Beginn des Schuljahres 1924/25 die abermalige Eröffnung von im ganzen 211 provisorischen Parallelklassen nicht bewilligt, d. i. 1.56% der Zahl aller Klassen an diesen Schulen, an deutschen Volksschulen im ganzen 101 provisorische Parallelklassen d. i 143% der Zahl aller Klassen an diesen Schulen.
Zu Ende des Schuljahres 1923/24 entfielen auf eine Klasse in den čechischen Volksschulen durchschnittlich 41.47 Schüler, an deutschen Volksschulen 4068 Schüler.
Aus den angeführten Ziffern ist zu ersehen, daß der Vorsitzende des Landesschulrates bei der notwendigen Regelung des Volksschulwesens in Böhmen objektiv und nach den gleichen Grundsätzen sowohl bei den čechischen als auch bei den deutschen Schulen vorgeht.
Zu den in der Interpellation angeführten konkreten Fällen bemerke ich:
Die Auflassung der angeführten Klassen der einklassigen deutschen Volksschulen wurde tatsächlich ausgesprochen war aber durch die Schülerzahl vollständig begründet: die Schule in Litschau hat bloß 13 Kinder ausgewiesen, die im Sinne des Abs. 5 des § 5 des Gesetzes S, d G. u V Nr 226/1922 in Betracht kommen (im ganzen 16), die Schule in Pfauendorf 16, die Schule in Theresienstadt aber 13 (14), Weiter sind die Kommunikationsverhältnisse in allen drei Fällen günstig, so daß der ordentliche Besuch der Kinder aus den angeführten Gemeinden in die Schulen, in die sie zugewesen worden sind, in dieser Beziehung sichergestellt ist.
Im Schulbezirke Teplitz-Schönau hat der Vorsitzende des Landesschulrates die Auflassung von 11, nicht aber 19 definitiven Klassen ausgesprochen, während er in den übrigen Fällen bloß die vorübergehende Vereinigung schwacher Klassen angeordnet hat, welche Maßregel, wie bereits früher angeführt, gegenüber der Reduktion bedeutend milder ist und keine Auflassung der Klasse darstellt.
An deutschen Volksschulen im Schulbezirke Karlsbad wurden in diesem Schuljahre 7, nicht aber 12 definitive Klassen aufgelassen, und an 4 Schulen eine vorübergehende Vereinigung von Klassen angeordnet.
An deutschen Volksschulen im Schulbezirke Eger wurden bloß 2 definitive aufsteigende Klassen aufgelassen, in allen anderen Fällen aber wiederum bloß eine vorübergehende Vereinigung der Klassen angeordnet.
Was endlich die deutsche Knabenvolksschule in Weißkirchlitz im Schulbezirke Teplitz-Schönau anbelangt, weist diese Schule im Schuljahre 1924/25 bloß 116 anrechenbare Schüler auf (im ganzen 123). Bei dieser Schülerzahl war die Reduktion der Zahl der Klassen an dieser Schule auf 3 begründet.
Da also ein so bedeutender Abgang in der Schülerzahl an čechischen und deutschen Volksschulen in Böhmen, der durch den natürlichen Zuwachs der Kinderzahl in absehbarer Zeit nicht ersetzt werden wird, notwendigerweise die Regelung der Zahl der Schulen und Klassen zur Folge haben mußte und da weiters der Vorsitzende des Landesschulrates, wie nachgewiesen, bei dieser Regelung gleichmäßig und objektiv gegenüber den čechischen und deutschen Volksschulen vorgegangen ist, habe ich keine Ursache, anzuordnen, wie die Herren Interpellanten verlangen, daß die bisherigen, eine Einschränkung des deutschen Schulwesens beinhaltenden Erlässe zurückgenommen werden, da eine solche Einschränkung des deutschen Schulwesens in Wirklichkeit gar nicht vorhanden ist.
Wenn weiter die betreffenden Interessenten in den einzelnen Fällen der Meinung sind, daß durch die Anordnungen des Vorsitzenden des Landesschulrates das Gesetz verletzt worden ist, haben sie die Möglichkeit im Rekurswege Abhilfe anzustreben.
Prag, am 21. Februar 1925.
Der Leiter des Ministeriums für Schulwesen und Volkskultur:
Dr. Markovič m. p.