|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1925. |
|
|
I. volební období. |
10. zasedání. |
5090.
Odpovědi:
I. min. školstva a nár. osvety, min. vnútra a min. s plnou mocou pre správu Slovenska na interp. posl. Palkovicha a súdr. o priznaní československého štátneho občianstva neštátnym učiteľom maďarskej národnosti, o poukázaní zastavených štátnych príspevkov a o úprave výchovy učiteľov (tisk 4748/II),
II. vlády na interp. posl. J. Fischera a druhů o katastrofálních škodách v okresích karlovarského volebního kraje (tisk 4824/XI),
III. min školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů o rušení školních tříd (tisk 4915) a interp. posl. dra Czecha, Hoffmanna, dra Holitschera, Hirsche a druhů v téže věci (tisk 4916),
IV. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o neslýchané konfiskační praxi (tisk 5013/IV),
V. min. spravedlnosti na interp. posl. Krause a druhů o přehmatech českolipského státního zastupitelství a o zatčení úředníka severočeského závodu pro zpeněžení koží, jehož nelze ospravedlniti zákonnými ustanoveními (tisk 5013/VIII),
VI. min. školstva a národnej osvety na interp. posl. dra Lelleyho a súdr. pre sebavolné postupovanie školského. referátu v Bratislave (tisk 4898/XI),
VII. vlády na interp. posl. dra Korlátha a druhů o respektování menšinových práv obyvatelů rumunské národnosti v Podkarpatské Rusi (tisk 4892/ XV),
VIII. vlády na interp. posl. dra Spiny a druhů o postupu pozemkového úřadu při přidělování rozptýlené půdy od lichtensteinského dvora v Chornicích, v politickém okrese Moravská Třebová (tisk 4990/I),
IX. vlády na interp. posl. dra W. Feierfeila. dra Luschky, Scharnagla, Budiga a druhů o fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků (tisk 5013/V),
X. vlády na interp. posl. dra Schollicha a druhů o úřadování opavské úřadovny státního pozemkového úřadu (tisk 4990/IX),.
XI. vlády na intarp. posl. Böhra, Schälzkyho. Marka a druhů, aby byly konečně zlepšeny požitky staropensistů a vůbec, aby celé výslužnictví bylo sjednoceno (tisk 4857/XI),
XII. vlády na interp. posl. Kostky a druhů o zadávání státních staveb v Mostě (tisk 4952/III).
XIII. min. vnitra na interp. posl. Uhla a druhů. že správce žatecké okresní správy politické vládní rada Tauer násilně a svémocně otevřel žatecké městské divadlo (tisk 4841/VI), a na interp. posl. dra W. Feierfeila a druhů, že žatecký politický úřad násilně otevřel tamější městské divadlo (tisk 4841/III),
XIV. min. věcí zahraničních na interp. posl. Blatné, Schillera, Häuslera a druhů o zprávách, že se s válečnými zajatci nakládá jako s otroky (tisk 5040/III),
XV. min vnitra na interp. posl. dra Brunara a druhů o licencích pro biografy (tisk 4885/VI),
XVI. min. vnitra na interp. posl. Simma a druhů o neoprávněné censuře článku, jenž vyšel pod titulem "Pět let pozemkového úřadu" v časopise "Der Güterbeamte" ze dne 15, listopadu 1924 (tisk 5032/III),
XVII. vlády na interp. posl. Tauba, R. Fischera, Hackenberga, Dietla a druhů o reformě přímých dani (tisk 5046),
XVIII. min spravedlnosti na interp. posl. dra Lodgmana, Knirsche a druhů o hrubých přečinech dozorců vězňů (tisk 5013/IX),
XIX. min. sociální péče na interp. posl. Tausika a soudr. že průmyslové podniky v okresu novovesském na Slovensku porušují beztrestně zákon o osmihodinné době pracovní (tisk 4793/VI).
I./5090 (původní znění).
Odpoveď
ministra školstva a národnej osvety, ministra vnútra a ministra s plnou mocou pre správu Slovenska
na interpeláciu posl. Palkovicha a súdruhov o priznaní československého štátneho občianstva neštátnym učiteľom maďarskej národnosti, o poukázaní zastavených štátnych príspevkov a o úprave výchovy učiteľov (tisk 4748/II).
Učiteľskú službu na verejných školách národných podľa platných zákonných ustanovení môže konať len taká osoba, ktorá má československé štátne občianstvo. Chybovanie poťažne ztrata štátneho občianstva československého má za následok aj ztratu spôsobilosti k takej službe učiteľskej.
Preto skúmal referát ministerstva školstva a nár. osvety v Bratislave v súhlase so zákonitými predpismi štátnu príslušnosť neštátnych učiteľov na Slovensku a to príležitostne, keď im poukazoval štátne podpory a mimoriadné drahotné výpomoci. alebo keď schvaľoval ich ustanovenia. V tomto úradnom rozhodovaní nemala žiadneho vlivu národnosť patričných učiteľov. K týmto svojim opatreniam referát, ako oddelenie ministerstva školstva a nár. osvety v Bratislave nepotreboval predchádzajúceho súhlasu.
Štátne občianstvo učiteľov neštátnych škôl na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi je nutné srovnať so všeobecnými normami, platnými tam o štátnom občianstve, menovite s ustanovením, ústavného zákona zo dňa 9. apríla 1920. čís. 236, Sb. z. a n. Výnimočné ustanovenie v §-e 1., bod 4. tohoto zákona - v interpelácii je citovaný § 4 - sa nemôže vzťahovať na neštátnych učiteľov, lebo títo sa nemôžu považovať za skuto h úradníkov lebo sriadencov československého štátu, československého štátneho ústavu alebo podniku. Pri tomto jasnom ustanovení zákonnom nebolo ani najmenšieho dôvodu, tým menej práva, aby spomenutí učitelia preto, že složili sľub vernosti a nostrifikačnú zkúšku, sa považovali za československých štátnych občanov. Naopak, je platné ustanovenie, že potvrdenie o složení zkúšky t. zv. nostrifikačnej nemá sa vpisovať na učiteľské diplomy tých osôb, ktoré nie sú československými štátnymi občanmi. Tvrdenie, že snáď aj samé školské a administratívne úrady považovaly takýchto učiteľov za československých štátnych občanov, ba do konca im takéto úradne vysvetlenia aj dávaly, nenie doložené konkrétnymi faktami a nemôže sa k nemu zaujať presného stanoviska. Podotýka sa však, že zpravidla boly učiteľské osoby predbežne ponechané vo službe aj vtedy, keď nemaly štátneho občianstva československého a preukázaly, že si oň podaly žiadosť a nebolo proti ním námietok po stránke pedagogickej alebo štátne-politickej.
Vzhľadom na tento stav je vinou len patričných osôb samých, že sa o československé štátne občianstvo včas neuchádzaly. Podľa vyšetrenia, prevedeného u podriadených úradov, bolo na celom Slovensku podané neštátnymi maďarskými učiteľmi celkom 135 žiadostí o udelenie poťažne o priznanie československého štátneho občianstva. Z tých bolo dosiaľ kladne vybavené 29 žiadostí, záporne 34 žiadostí, Nevybavené je dosiaľ 72 žiadostí, ktorých väčšina bola podaná len roku 1924 a o ktorých predchádzajúce prejednávanie nenie dokončené, lebo neboly riadne inštruované.
Ináče žiadosti spomenutých učiteľov sa vybavujú urýchlene a mimo poradia podľa zásad, dodržiavaných pri udeľovaní štátneho občianstva vôbec.
O novom prijatí prepustených neštátnych učiteľov poťažne o schvaľovaní ich volieb sa môže rokovať len individuelne na žiadosť udržovateľov škôl, ak patriční učitelia už vyhovujú zákonným podmienkam. Práve tak sa nemôže všeobecne riešiť otázka, aby im boly poukázané štátne príspevky, ktorých výplata bola im zastavená, lebo nemali československého štátného občianstva. Výkonné orgány štátnej moci nemôžu ani v budúcnosti pojednávať proti platným zákonom a jestli boly nútené podľa zákona skúmať štátnu príslušnosť učiteľských osôb, konanie tejto povinnosti sa nemôže menovať šikanovaním.
Nedostatok maďarských učiteľov sa javí na kalvinských a grécko-katolíckych školách církevnych, lebo patričné církevné vrchnosti reflektujú len na učiteľa svojho náboženského vyznania.
Ináče pre nadbytok učiteľov, kvalifikovaných len pre školy s maďarským jazykom vyučovacím, bolo potrebné mnohým z nich dať dovolenú s čakateľným a mnohých dať do výslužby. Nemôže sa teda hovoriť o úpadku maďarského ľudového vyučovania pre nedostatok učiteľov.
Čo sa týka učiteľského dorastu pre školy s maďarským jazykom vyučovacím, bola jeho ročná potreba dosiaľ krytá absolventkami ženského maďarského ústavu učiteľského v Bratislave a externistami, zkúšanými zkúšobnou komisiou pre školy ľudové a občianské s maďarským jazykom vyučovacím v Bratislave. Od školského roku 1924/25 povolilo ministerstvo školstva a nár. osvety otvorenie jednoročného učiteľského kursu pri štátnom ústave učiteľskom v Bratislave. Keďže takto bude postarané o ďalší dorast učiteľský, v terajšom čase niet potreby iných opatrení.
V Prahe dňa 7. januára 1925.
Minister vnútra:
J. Malypetr v. r.
Správca ministerstva školstva a národnej osvety:
Dr Markovič v. r.
Minister s plnou mocou pre správu Slovenska:
Dr Kállay v. r.
II./5090 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance Josefa Fischera a druhů o katastrofálních škodách v okresích karlovarského volebního kraje (tisk 4824/XI),
Na zprávu o katastrofálních škodách v okres karlovarském následkem nepříznivého počasí v roce 1924, uložilo ministerstvo vnitra ihned podřízeným úřadům, aby s urychlením vykonaly šetření a podaly zprávu o rozsahu škod a o tom zda a v jaké výši bylo by zapotřebí poškozeným, poskytnouti podporu nouzovou k záchraně jich hospodářské existence.
Pro rozsáhlost postiženého území nebylo možno dosud šetření skončiti a bude ministerstvem vnitra podle výsledku jeho případná peněžitá podpora udělena.
Též ministerstvo zemědělství v důsledku přijetí novely k zákonu ze dne 4. července 1924, čís. 149 Sb. z. a n. pověřilo zemskou správu politickou v Praze aby v celé oblasti své působnosti urychleně provedla prostřednictvím okresních správ politických šetření o rozsahu a druhu živelních pohrom a vyzvala podřízené úřady k předloženi návrhů na výši stát. příspěvku nouzového pro jednotlivé postižené okresy potřebného.
Pokud byla ministerstvu zemědělství přímo zaslána hlášen živelních pohrom a žádosti o poskytnutí pomoci z jednotlivých okresů volebního kraje karlovarského - byla podání ta postoupena zemské správě politické ke kompetentnímu projednání a event. provedení pomocné akce podle zásad ministerstvem zemědělství stanovených.
Je v intencích ministerstva zemědělství a zemská správa politická byla instruována v tom směru, aby postiženým - hospodářsky nejpotřebnějším dostalo se podpory ve formě přídělu osiv krmiv případně umělých hnojiv in natura za sníženou cenu při čemž státní příspěvek může dosáhnouti až 50% kupní ceny přídělového zboží. Peněžité podpory z prostředků min. zemědělství mohou býti uděleny jen v případech výjimečných. Způsob a rozsah pomocné akce bude odvislým od výsledku prováděného šetření a - pokud budou náležité podmínky - bude na okresy volebního kraje karlovarského vzat náležitý zřetel.
Zemská správa politická v Praze byla zmocněna o jednotlivých návrzích okresních správ politických rozhodnouti po dojití soupisu potřeby z okresů v úvahu přicházejících a podporu vyměřiti podle výsledků provedených šetření a v rámci finančních prostředků daných jí k tomuto účelu k disposici.
Pokud se týče daňových úlev z důvodu živelních pohrom v r. 1924 dalo ministerstvo financí již dříve - podobně jako v předešlých letech - všem podřízeným úřadům pokyn aby při projednávání žádostí postižených poplatníků za odpis nebo slevu daní jakož i za úlevy při placení daní a dávky z majetku postupovaly s urychlením a blahovolně.
Pokud jde o slevy při železniční dopravě lze poskytnouti tyto toliko při živelních pohromách velikého rozsahu, jimiž byly poškozeny na budovách celé obce nebo převážná jejich část a kdy tudíž okamžitá pomoc všem postiženým vrstvám obyvatelstva je nejvýše nutnou.
Povolování těchto slev přísluší ředitelství státních drah v jehož okrsku leží místa katastrofální pohromou postižená, když vyšetří že jde skutečně o škody uvedeného rozsahu.
Nutno však upozorniti na slevy které zavedl nový nákladní tarif československých státních drah, platný od 1. března 1924 a zvláště na výjimečný tarif 11 pro přepravu uznaných osiv a sádě, který stanoví 40%ní slevu dovozného pak na výjimečné tarify 15 až 18 pro přepravu různých hnojiv, které rovněž obsahují značné slevy a konečně na 50%ní slevu dovozného pro přepravu bramborů k výživě obyvatelstva, která byla zavedena na veškerých tratích státních drah i na četných místních drahách, probíhajících také karlovarským okresem.
Všecka tato tarifní opatření přijdou k dobru i obyvatelstvu okresu karlovarského.
V Praze dne 2. března 1925.
Náměstek předsedy vlády:
Stříbrný v. r.
III./5090 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů o rušení školních tříd (tisk 4915) a interpelaci poslanců dra Czecha, Hoffmanna, dra Holitschera, Hirsche a druhů v téže věci (tisk 4916).
Z podrobné zprávy vicepresidenta zemské školní rady v Praze jsem zjistil, že proti počtu žactva jaký byl dne 31. prosince 1918, ubylo podle stavu na počátku školního roku 1924/25 na českých a německých školách národních v Čechách celkem 306.905 dítek. a to na českých školách národních 181.243, a na německých 125.662, Úbytek ve školním roce 1924/25 proti minulému školnímu roku 1923/24 projevuje se z toho počtem 85.430 dítek na českých i německých školách národních dohromady.
Úbytek počtu žactva postihuje v letošním školním roce obzvláště třídy prvé které jsou ze všech tříd na většině škol nejslabší. Tak ve školním okrese jabloneckém n. N. mají prvé třídy na obecných školách v Grünthalu 14. v Honsperku 14, v Honsperku Malý Semering 16, v Honsperku Velký Semering 5, v Jablonci II. chlap. 12, II. dívčí 10., v Jiřetíně 11, v Kokoníně 14, v Kořenově 7, v Lučanech 16, v Hor. Maxově 6, ve Mšeně 13, v Dol. Polubném 8, v Příchovicích 15, v Proseči 8, ve Střední Smržovce 6, ve Vrkoslavicích 15, v Jablonci na I. chlap. 15, na I. dívčí 12 dětí. Jest velká řada škol, kde otevření I. třídy bylo vůbec umožněno jen přijímáním dětí které šestého roku svého věku ještě nedosáhly. Tento nízký počet žactva bude se v příštích školních letech projevovati postupně ve třídách vyšších. Kdežto pak dosud zaznamenávaly úbytek žactva jen školy obecné, doznají příštím školním rokem počínaje ztráty již i školy občanské.
Šetřením v řadě případů na základ výpisů z matrik provedených bylo seznáno že přirozený přírůstek dětí v příštích školních letech ani zdaleka nebude postupovati tak, jak dosud žactva ubývalo, a že je nanejvýše pochybno zda vůbec v dohledné době bude dosaženo v počtu žactva národních škol stavu, jaký byl koncem roku 1918.
Za tohoto stavu věcí nemohl předseda zemské rady školní nedbati návrhů zemského správního výboru, vycházející z důvodů úsporných, a musil vzhledem k tak značnému úbytku žactva provésti aspoň poněkud přiměřenou úpravu národního školství. Úpravu tu provádí předseda zemské rady školní přesně v mezích platných předpisů daných §em 9 zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n., čl. I. zákona ze dne 9. dubna 1920. čís. 295 Sb. z. a n. odst. 5. §u 5 a odst. 2. §u 7 zákona ze dne 13. července 1922, čís. 226 Sb. z. a n.. a to v každém jednotlivém případě teprve po zralém uvážení všech okolností. Při tom pak jako předseda úřadu školního dbá zajisté toho, aby národní školství neutrpělo přílišných škod, a redukčním návrhům zemského správního výboru, které při tom jsou citovanými zákonnými předpisy vesměs plně odůvodněny, vyhovuje jen z malé části. Tak ze zrušení německých škol a tříd zemským správním výborem v uplynulém školním roce navržených uznal předseda zemské rady školní pouze 41.08%. z navrhovaných dočasných spojení tříd pak 40.62%. Ve velmi mnohých případech, zejména na školách, kde pokles počtu žactva nebyl příliš značným, nařizovány jsou na místo zemským výborem správním navržených a platnými předpisy plně odůvodněných zrušení def. tříd pouhá dočasná spojení slabých tříd. a to tak, že mají býti dítky na př. I. a II. třídy nebo II. a III. třídy vyučovány jedním učitelem společně v jedné učebně, při čemž organisace školy se nemění, takže jest vyučováno podle nezměněných osnov a o dítkách spojených tříd jsou vedeny úřední knihy odděleně.
Toto spojení tříd je pro školu proti definitivní redukci výhodnější, ježto jde o opatření pouze přechodné, které bude odvoláno, jakmile ve všech třídách té které školy bude zase jen poněkud přiměřený počet žactva, zejména ovšem tehdy, jakmile by třídy takto spojené vykazovaly společně přes 60 dítek. Tím zůstává škole zachován původní počet definitivních tříd, který zase oživne, jakmile pomine důvod tohoto zatímního opatření; také učitelům dočasně přebytečným zachovává se jejich definitivní místo učitelské, na něž se svého času vratí.
Rušení jednotřídních škol obecných vyslovováno je předsedou zemské rady školní zpravidla teprve při počtu nepřesahujícím 20 dítek započitatelných podle odst. 5. §u 5 zákona čís. 226/1922 Sb. z. a n. ačkoliv podle §u 9 zákona ze dne 3 d ubna 1919 čís. 189 Sb. z. a n. přísluší jemu právo to již při 40 dětech. Při tom přihlíženo je vždy velmi bedlivě ke všem závažným okolnostem, zvláště poměrům komunikačním, poloze, poměrům klimatickým. Naproti tomu nebyla zrušena pro nepříznivé poměry komunikační a klimatické celá řada německých škol a expositur vykazujících daleko pod 20 dítek, jako na příklad německé jednotřídní školy obecné v Hor. Reuthu při 14 dětech započitatelných (všech 16), v Neuenbrandu při 12 (18) a ve Štítarech při 14 (15) ve školním okrese ašském, v Gabrielině Huti při 16 (18), v Kinnhaidu při 13 (14) a v Ulmbachu při 11 dětech ve školním okrese chomutovském, v Myslivně při 15 a expositura v Halbmeilu dokonce jen při 6 (8) dětech ve školním okrese jáchymovském, německá jednotřídní škola obecná v Lohhäuseru ve školním okrese mariánskolázeňském při 10, v Milevu ve školním okrese stříbrském při 11 (12), v Dol. Lipce při 12 (13) a v Hor. Orlici ve školním okrese žamberském při 17, atd.
O jednotřídních školách obecných, které navrhuje zemský správní výbor ke zrušení a které mají menší počet dítek nežli 25, zavádí se zpravidla zvláštní předběžné šetření.
Školy dvoutřídní, mající přes 45 dítek, zpravidla se neredukují. Na školách výše organisovaných vyslovuje předseda zemské rady školní zrušení definitivních tříd při větším poklesu počtu žactva, avšak začasté tyto odůvodněné redukce nahrazuje, jak již uvedeno, pouhým dočasným spojením nejslabších tříd.
Pokud konečně jde o třídy zatímní, je i při těchto postupováno nepoměrně mírněji, než by bylo platnými předpisy odůvodněno. Podle §u 5 odst. 2. a 5.. a §u 6 odst 2. a 4. zákona ze dne 13. července 1922, čís. 226 Sb. z. a n.. jest zřízení zatímních tříd odůvodněno teprve tehdy, překročí-li počet žactva v některé třídě počet 80. a nedá-li se přeplnění třídy odpomoci přípustnými změnami v zařadění dítek. Do počtu 80, resp. 81 mají však se počítati toliko děti, vyhovující podmínce odst. 5. §u 5 resp. odst 4. §u 6 cit. zákona.
Podle nynější prakse však se povolují zatímní pobočky již při počtu 75 dítek ve třídě kmenové, při čemž se do počtu toho započítávají veškeré děti bez ohledu na to, vyhovují-li uvedené podmínce, čili nic. Poklesne-li v příštím školním roce počet žactva tak, že se v té které kmenové třídě ani tohoto počtu 75 nedosáhne, pak ovšem nemůže již býti zřízení zatímní třídy pobočné v novém školním roce povoleno.
Podle uvedených zásad postupováno je zemskou radou školní pokud se týče předsedou zemské rady školní stejně jak na školách českých, tak i na školách německých. To jest patrno zvláště z těchto statistických dat:
Na českých školách národních nebylo na příklad počátkem školního roku 1924/25 povoleno opětné otevření celkem 211 zatímních poboček. t. j 1.56% počtu všech tříd na těchto školách, na německých národních školách celkem 101 zatímních poboček, t j. 1.43% počtu všech tříd na těchto školách.
Koncem školního roku 1923/24 nepřipadalo na jednu třídu na českých národních školách průměrně 41.47 žáků, na německých národních školách 40.68 žáků.
Z uvedených čísel jest zřejmo, že předseda zemské rady školní postupuje při nutné úpravě národního školství v Čechách objektivně a podle týchž hledisek jak při školách českých tak i německých.
Ke konkrétním případům v interpelacích uváděným podotýkám:
Zrušení uvedených tříd jednotřídních německých škol obecných bylo skutečně vysloveno, bylo však počtem žactva plně odůvodněno: škola v Ličově vykazovala pouze 13 dítek, jež přicházejí v úvahu ve smyslu odst. 5. §u 5 zákona čís. 226/1922 Sb. z. a n. (všech 16), škola v Pávově 16, škola v Terezíně pak 13 (14). Komunikační poměry jsou pak ve všech třech případech příznivé, takže řádná docházka dětí z uvedených obcí do škol kam byly přikázány, jest v tomto směru zabezpečena.
Ve školním okrese teplicko-šanovském vyslovil dosud předseda zemské rady školní zrušení 11 nikoliv 19 definitivních tříd, kdežto v ostatních případech nařídil toliko přechodné spojení slabých tříd, kteréžto opatření, jak už dříve uvedeno, je oproti redukci značně mírnějším a není zrušením třídy.
Na německých národních školách školního okresu karlovarského bylo v tomto školním roce zrušeno 7, nikoliv 12 definitivních tříd, na 4 školách pak nařízeno přechodné spojení tříd. Na německých národních školách ve školním okrese chebském zrušeny pouze dvě definitivní třídy postupné, ve všech ostatních případech pak opět nařízeno toliko přechodné spojení tříd.
Pokud jde konečně o německou obecnou školu chlapeckou v Novosedlicích ve školním okrese teplicko šanovském, vykazuje tato škola ve školním roce 1924/25 pouze 116 započitatelných (všech 123) žáků. Při tomto počtu žactva byla redukce počtu tříd na této škole na 3 odůvodněna.
Poněvadž tedy tak značný úbytek počtu žactva na českých i německých školách národních v Čechách který přirozeným přírůstkem počtu dětí v dohledné době nebude vyvážen musel nutně míti za následek úpravu počtu škol a tříd, a poněvadž dále předseda zemské rady školní postupoval při této úpravě jak prokázáno, stejně a objektivně oproti českým i německým školám národním, nemám příčiny abych nařizoval jak pp. interpelanti žádají, aby dosavadní výnosy, jimiž se nařizuje omezení německého školství byly odvolány, neboť takového omezování německého školství ve skutečnosti není.
Domnívají-li se pak příslušní zájemníci v jednotlivých případech, že nařízením předsedy zemské rady školní byl porušen zákon mají možnost rekursní cestou domáhati se nápravy.
V Praze dne 21. února 1925.
Správce ministerstva školství a národní osvěty:
Dr. Markovič v. r.
IV./5090 (původní znění.)
Odpověď
minstra vnitra
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny
a druhů o neslýchané konfiskační praxi (tisk 5013/IV.)
Okresní správa politická v Kraslicích jakožto úřad provádějící tiskovou prohlídku časopisu ťGraslitzer VolksblattŤ. zabavila číslo 126. tohoto časopisu ze dne 25 října 1924 pro článek nadepsaný ťEin trauriger Gedenktag. (Zum 27. Oktober)Ť, shledavši v místě, jež v interpelaci doslovně jest otištěno skutkovou podstatu trestného činu podle §u 14 č 1 a 5 a §u 16. č 1 zákona na ochranu republiky.
Zabavení bylo krajským jako tiskovým soudem v Chebu z týchž důvodů potvrzeno jde tedy o rozhodnutí soudní, jež může býti měněno jedině řádným pořadem instancí soudních. Pokud se týče postupu okresní správy politické v Kraslicích při tiskové prohlídce, dlužno zdůrazniti že časopis ťGraslitzer VolksblattŤ zabaven byl v uplynulém roce 1924 celkem pouze dvakráte, počítaje v to i konfiskaci, která jest předmětem této interpelace.
Není proto příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 16. února 1925.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
V./5090 (původní znění).
Odpověď
ministra spravedlnosti na interpelaci poslance Krause a druhů o přehmatech česko-lipského státního zastupitelství a o zatčení úředníka severočeského závodu pro zpeněžení koží, jehož nelze ospravedlniti zákonnými ustanoveními (tisk 5013/VIII).
Kancelářský pomocník severo-českého závodu pro zpeněžení koží, jehož se interpelace týče, byl dne 3. listopadu 1924 dopoledne četnictvem v České Lípě zatčen a k soudu dodán, poněvadž podle zjištění četnictva v době poškození praporu na domě Jana Linky v České Lípě vyvěšeného byl v blízkosti místa činu. za pátrání četnictva se na nádraží v České Lípě podezřele choval a konečně mezi obyvatelstvem německé národnosti v České Lípě se veřejně mluvilo o tom, že by mohl býti pachatelem. Tento veřejný hlas byl mu také četnictvem sdělen načež prohlásil, že to již sám slyšel.
V té věci zakročilo nejenom četnictvo, nýbrž jak policejním inspektorem bylo potvrzeno i obecní policie která se také dostavila na místo činu a tam sbírala zbytky látky z poškozeného praporu jako věci doličné. I výslechu podezřelého byl policejní inspektor přítomen.
O žebříku, který ze zahrady řezníka Kretschmera byl neznámým pachatelem odcizen a na chodníku před Národním domem byl položen, hlásilo četnické oznámení že podle jeho délky a tíže lze souditi že tohoto žebříku nebylo použito u domu Jana Linky, kde prapor byl poškozen.
V důsledku důvodného podezření navrhl zmocněnec státního zastupitelství u okresního soudu v České Lípě stíhání zmíněného kancelářského pomocníka pro přestupek zlomyslného poškození cizího majetku podle §u 468 tr. z. a uvalení vazby vyšetřovací podle §u 452 č 3. 175 č. 3 tr. ř. Stížnost obviněného na vazbu byla krajským soudem v České Lípě zamítnuta, poněvadž nebyli ještě slyšení všichni svědci a byla obava. že by - nebýti vazby bylo na ně působeno. Když došlo zamítavé rozhodnutí krajského soudu o stížnosti na vazbu, byl ihned výslech 19ti osob nařízen na pondělí dne 10. listopadu 1924 a po provedení těchto výslechů byl obviněný ještě téhož dne z vazby propuštěn.
Po zastavení trestního řízení rozhodl okresní soud v České Lípě dne 10. prosince 1924, že obviněnému nepřísluší nárok na odškodnění za vyšetřovací vazbu. poněvadž ji vlastním podezřelým chováním zavinil.
K stížnosti obviněného bylo toto rozhodnutí okresního soudu krajským soudem v České Lípě přezkoumáno a také krajský soud rozhodl, že stěžovateli nárok na odškodnění za vazbu z uvedeného důvodu nepřísluší.
Takové pravoplatné usnesení neodvislého soudu jest podle §u 3 posl. odst. zákona z 18. srpna 1918 č. 318 ř. z. závazným pro další řízení a nemůže proto ministr spravedlnosti proti takovému usnesení soudu ničeho ve prospěch obviněného zaříditi.
K jednotlivým vývodům interpelace se uvádí:
Z nálezu žebříku před Národním domem a z okolnosti že prapor na domu tom zůstal neporušen nebylo četnictvem usuzováno na pokus strhnutí i tohoto praporu.
Šetření bylo konáno nejen četnictvem, nýbrž místní policií.
Schůze české menšiny, na kterou byly veřejné úřady pozvány a jíž se zúčastnil i zástupce okresní politické správy i pozvaný zástupce městské rady, konala se teprve v listopadu 1924 v době, kdy jmenovaný kancelářský pomocník se již nalézal v soudní vazbě.
Podezření proti němu vyslovilo německé obyvatelstvo. S několika Čechy popral se již začátkem října 1924 a nebylo tedy podezření na něho svedeno Čechy a nebyl na základě toho zatčen. Zatčení nebylo odůvodněno tím. že jest nutno jej ochrániti před útoky české menšiny, nýbrž tím, že nebyli všichni svědci slyšeni a proto tu bylo podezření že by mohl podezřelý ev. účinkovati na svědky.
Při jednání o stížnosti radního Hanuše proti zamítnutí jeho návrhu, aby v den 28. října vyvěšena byla státní vlajka nehrozil v právním výboru člen tohoto výboru vedoucí státní zástupce česko-lipský, rozpuštěním obecního zastupitelstva, nýbrž poukázal na to že předseda výboru odůvodňuje svůj zamítavý návrh způsobem pro české obyvatelstvo urážlivým, který by veřejnost jen rozjitřil a zdůraznil neschopnost schůze k platnému usnášení se pro nedostatečný počet přítomných. Názor jeho byl všemi ostatními členy výboru vesměs národností německé uznán za správný.
Výslechy svědků byly stanoveny na dobu co nejkratší a bylo na urychlení výslechu svědků státním zastupitelstvím naléháno.
Šetřením v této trestní věci byli pověřeni u státního zastupitelství a také u soudu příslušníci německé národnosti a nelze ze spisů a z průběhu věci konstatovati že by byli v této věci jednostranně postupovali.
V Praze dne 22. února 1925.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
VI./5090 (původní znění).
Odpověď
ministra školstva a národnej osvety na interpeláciu poslanca dra Lelleyho a súdruhov pre sebavolné postupovanie školského referátu v Bratislave (tisk 4898/XI).
Ján Škoda, rim-katol. farár v Nemčiňanoch nemá zákonitého nároku na mimoriadne prídavky, ktoré mu v roku 1921 neboly vyplatené. Tie prídavky, t. j. jednorázový prídavok, nákupný prídavok núdzová výpomoc a štátna podpora boly zavedené administratívnou cestou a ich vyplatenie sa povoľovalo podľa rezolúcií Národného shromaždenia, poťažne nakoľko sa štátnej podpory týka, podľa výnosu bývalého maďarského ministerstva kultu. Proti rozhodnutia ministerstva školstva a národnej osvety, spomenutému v interpelácii, ktorým nebolo vyhovené žiadosti farára Škodu o dodatočnú výplatu týchto pôžitkov nebola podaná ponosa k najvyššiemu správnému súdu a tak spomenuté rozhodnutie nadobudlo právomoci.
V Prahe dňa 21. februára 1925.
Správca ministerstva školstva a národnej osvety:
Dr. Markovič v. r
VII./5090 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dra Korlátha a druhů
o respektování menšinových práv obyvatelů rumunské národnosti v Podkarpatské Rusi (tisk 4892/XV).
Podle úředních výsledků posledního sčítám lidu z r. 1921 není v Československé republice soudního okresu, v němž by obývalo alespoň 20% státních občanů příslušníků rumunského jazyka a nejsou tudíž ohledně nich splněny podmínky §u 2 jaz. zák. Mínění interpelace, že takovým okresem je okres Terešva, není správné. Politický okres Terešvanský jest částí soudního okresu tiačevského, jenž má pouze 13.06% obyvatelů rumunské národnosti. Proto nemohlo ministerstvo spravedlnosti ve Věstníku č. 39.195 z 7. května 1923 uvésti Terešvu jako soudní okres s rumunskou menšinou. Ani v politickém okrese terešvanském nedosahuje počet Rumunů 20% obyvatelstva. Obce uvedené v interpelaci patří jednak do soudního okresu tiačevského, jednak rahovského. Soudní okres rahovský má nepatrný zlomek Rumunů. Aby byl usnadněn styk se stranami rumunské národnosti a aby neutrpěly žádné újmy z neznalosti jazyka, je každému státnímu úřadu v okrese terešvanském přidělen alespoň 1 úředník, který ovládá rumunštinu a používá ji ochotně ve styku se stranami rumunské národnosti a i na příslušném županském úřadě ve Velké Sevlju i jedná se s Rumuny, je-li třeba, v jejich mateřštině.
Prováděcí nařízení k jazykovému zákonu je připraveno.
V Praze dne 2. března 1925.
Náměstek předsedy vlády:
Stříbrný v. r.
VIII./5090 (původní zněni).
Odpověď
vlády na interpelaci poslance dra Spiny a druhů o postupu pozemkového úřadu při přidělování rozptýlené půdy od lichtensteinského dvora v Chornicích, politickém okrese Moravská Třebová (tisk 4990/I).
Drobní zemědělci z obce Chornice nebyli zkráceni prováděním po zemkové reformy na dvoře chornickém. Tento měřil původně as 105 ha půdy. Provedením zákona ze dne 27 května 1919 č. 318 Sb. z. a n. vykoupena byla větší část dvora (as 70 ha půdy) drobnými pachtýři z obce Chornice. V přídělovém řízení o zbytku půdy jmenovaného dvora dostalo se 13 uchazečům z obce Chornice 11 ha 81 a. Celkem připadlo tudíž na obec Chornici z celkové výměry dvora 105 ha přes 80 ha půdy. Výkupem půdy a přídělem části zbytku jmenovaného dvora byly požadavky drobných zemědělců z obce. Chornice kterou jest považovati za jednu z nejbohatších na Malé Hané, velmi značnou měrou uspokojeny. Státní pozemkový úřad z povinnosti pamatoval částí zbytku dvora chornického na potřebné zemědělce ze sousedních obcí Biskupic a Lazů. Nájemce Matěj Beran jest osobou po zákonu k přídělu půdy oprávněnou. Pozbyl pachtu dvora v Biskupicích prováděním pozemkové reformy. Odporuje skutečnosti tvrzení obsažené v interpelaci, že prostřednictvím obvodové úřadovny v Olomouci nařídil státní pozemkový úřad. aby pp. Podlesel a Beran převzali a rozdělili zbytek dvora chornického. Jmenovaná obvodová úřadovna provedla sama výběr uchazečů a stanovila pro jednoho každého výměru přídělu. Toliko o umístění přídělu měli se dohodnouti přídělci za součinnosti starosty obce Biskupic p. Matěje Berana a zástupce uchazečů p. Antonína Podlesela.
Podle vylíčeného skutečného stavu věci nemá vláda příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 13. března 1925.
Náměstek předsedy vlády:
Stříbrný v. r.
IX./5090 (původní zaění).
Odpověď
vlády na interpelaci poslanců dra W. Feierfeila, dra Luschky, Scharnagla, Budiga a druhů o fondu pro zaopatření zaměstnanců velkostatků (tisk 5013/V).
Fond pro zaopatření zaměstnanců velkostatků spravován jest podle předpisů vládního nařízení ze dne 8. února 1923 č. 29. Sb. z. a n., vydaného na základě §u 73 zákona náhradového. Podle novely k zákonu náhradovému ze dne 13. července 1922 č. 220 Sb. z. a n. činí roční příspěvek k jmenovanému fondu 3 Kč z každého hektaru půdy (§ 73 odst. 9). Jmění fondu činilo k 31. prosinci 1924 úhrnem 61,655.534 Kč.
V Praze dne 13. března 1925.
Náměstek předsedy vlády:
Stříbrný v. r.
X./5090 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslance dra Schollicha
a druhů o úřadování opavské úřadovny státního pozemkového úřadu (tisk 4990/IX).
Odporuje skutečnosti tvrzení obsažené v interpelaci, že chování opavského přídělového komisaře inž. Řezáče (v interpelaci omylem Řeháče) k německým stranám a zakročujícím zástupcům lidu jest domýšlivé, ba přímo urážlivé a vyzývavé. Odporuje skutečnosti také tvrzení interpelace o případu ze dne 6. listopadu 1924. Toho dne dostavil se k přídělovému komisaři inž. Řezáčovi městský tajemník z Krnova a přísedící zemské správní komise Dr. Koberg, aby se opětovně informoval o přídělu zbytkového statku Vítberku od velkostatku Oder. Přišel sám a neuvedl k přídělovému komisaři žádné deputace. Přídělový komisař přijal Dra Koberga a poskytl mu žádané vysvětlení. Přídělový komisař neučinil uráživých výroků, jak všeobecně v interpelaci jest tvrzeno a jednal s Drem Kobergem před svědky, jimiž jsou úředníci přídělového komisariátu. Ve věci samé (příděl zbytkového statku Vitberku) sděluje vláda, že přídělové řízení bylo řádně vyhlášeno na úřední desce přídělového komisaře v Opavě a že státní pozemkový úřad rozeslal vyhlášky o přídělovém řízení jmenovaného statku také tisku. Okresním politickým správám nejsou vyhlášky zasílány z důvodu, že nenařizuje tak ani zákon ani prováděcí předpisy.
Podle vylíčeného skutečného stavu věci nemá vláda příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 13. března 1925.
Náměstek předsedy vlády:
Stříbrný v. r.