|
POSLANECKÁ SNĚMOVNA N. S. R. Č. 1925. |
|
|
I. volební období. |
10. zasedání. |
5066.
Interpelace:
I. posl. Pohla, Uhla, Jokla a druhů min. národní obrany o chování vojenských lékařů,
II. posl. Siváka a spol. min. vnútra o bezpríkladnom terore četníckej stanice v Novákoch na Slovensku,
III. posl. Anděla, Horáka, Pastyříka a druhů min. financí o dalším rušení berních úřadů,
IV. posl. Darulu a súdr. mín. zemedelstva, verejných prác a s plnou mocou pre Slovensko ohladom biedy živelnou pohromou postihnutých občanov na Žitném Ostrove v okolí Čilizu,
V. posl. Darulu a súdr. min. financií ohladom vyplatenia alebo urovnania sporu obce Malá Porubka v župe podtatranskej, kde zabraná pôda dosial nahradená nebola,
VI. posl. inž. Kalliny a druhů min. pošt a telegrafů o svévolném propouštění a překládání do výslužby poštovních úředníků a zaměstnanců,
VII. posl. dra Czecha, Hackenberga, dra Haase a druhů vládě, aby byla prohlášena amnestie,
VIII. posl. dra Luschky a druhů min. nár. obrany o zaopatřovacích požitcích bývalých rakousko-uherských vojenských gážistů z povolání československé státní příslušnosti,
IX. posl. Fűssyho a spol. min. financií o zdanení tých pozemkov poblíž rieky Ipľa, ktoré ležia v území maďarského štátu,
X. posl. Palkovicha a súdr. min. financií o liknavom vybavovaní odvolaní vo veciach daňových a dávky z majetku,
XI. posl. dra Lelleyho a súdr. min. vnútra, zemedelstva a školstva a národnej osvety o poškodení cirkevného majetku obce Imeľ,
XII. posl. Palkovicha a súdr. min. školstva a nár. osvety o udajnom prejave menovaného pána ministra pred deputáciou ťVšeobecného spolku maďarských učitelovŤ,
XIII. posl. Patzela a druhů vládě o náhradě škody obětem vojenských přehmatů,
XIV. posl. dra Hanreicha, Böhra, dra Kafky, Stenzla a druhů min. pro zásobování lidu, že nedbá předpisů jazykového zákona,
XV. posl. Palkovicha a súdr. min. školstva a nár. osvety o odstránení protizákonných pomerov, zavládnuvších v štátnej ludovej škole v Šale n. Váhom.
I./5066 (překlad).
Interpelace
poslanců Pohla, Uhla, Jokla a druhů
ministrovi národní obrany
o chování vojenských lékařů.
Rudolf Fischer, točíř porculánu, pocházející z Rybář, nastoupil dne 1. října vojenskou službu. Přišel k zeměbraneckému pluku č. 9 do Mostu. Dne 11. ledna t. r. dlel naposled několik hodin doma. Fischer byl nemocen. Při cvičení si také několikráte stěžoval na svůj zdravotní stav, avšak člověk, který má titul vojenského lékaře, shledal u něho ťjen nepatrnou oční chorobu.Ť Major dr. Adolf Schubert, tak se totiž onen lékař jmenoval, odeslal tedy nemocného do Prahy k prohlídce a řekl mu: ťJestliže Vás v Praze neuznají, učiním na Vás trestní oznámení.Ť
Fischer dostal v Praze nález ťBŤ a dne 24. ledna se znovu hlásil u lékařské prohlídky. Do ošetřovny vedli ho dva vojáci, neboť jeho stav se zatím zhoršil. Při tom, chtěje sám předstoupiti před ťlékařeŤ, zřítil se na jeho psací stůl, načež lékař řekl: ťNesimulujte přec.Ť I po této prohlídce byl Fischer, ač přec pražský nález byl by musil napomínati k opatrnosti opět poslán k setnině. Ze strachu před trestem neodvážil se nešťastník jíti ještě jednou k lékařskému ošetření. Zůstal v místnosti pro mužstvo, kde se jeho stav zhoršil. Když již sám nemohl ani přijímati jídlo, musili mu při tom pomáhati jeho druhové. Když ostatní vojíni nemohli již déle viděti, jak nemocný trpí, hlásili to velitelství a žádali, aby byl Fischer dodán do nemocnice. Když přišel velitel setniny, major, Fischer padl mu kolem krku a téměř nesrozumitelnými zvuky řekl: ťJiž nemohu…Ť Okolo stojící věděli, co měl znamenati tento nářek o smilování.
V pondělí dne 26. ledna byl Fischer dodán do mostecké městské nemocnice a druhého dne ráno vysvobodila smrt onoho ubožáka z jeho soužení. Sedmkráte byl onen nemocný vojín u lékaře, neustále byl však vykazován a neustále byl prohlašován za simulanta. Pitvou mrtvoly, která byla provedena v přítomnosti zástupce vojenského úřadu, byl zjištěn hnisavý zánět průdušek a jejich rozvětvení hluboko do plic a mnoho starých zánětových ohnisek a plíce srostlé s pohrudnicí. Jako přímá příčina smrti byly zjištěny: hnisání průdušek a akutní proces v levé spodní pohrudnici.
To jest jeden případ a nyní druhý:
Karel Schrems z Rollessengrünu u Chebu nastoupil vojenskou službu zdráv a zdatný dne 1. října 1924 u pěšího pluku č. 35, 3. setniny, 9. roty v Plzni. Dne 7. ledna 1925 Schrems onemocněl na prudké bolení hlavy, hlásil se k lékařské prohlídce a byl odeslán do divisní nemocnice č. 2. Tam mu vytrhli šest zubů a poté, po dvou dnech ho propustili jako zdravého. Přes to, že Schrems nemohl pro ztrátu zubů téměř ničeho jísti a tělesně byl velmi sesláblý, byl ihned opět přidělen ke službě. Dne 10. ledna Schrems na stráži omdlel a musil býti ihned znovu převezen zdravotním automobilem do divisní nemocnice č. 2. Ačkoliv tam bylo zjištěno u Schremse 41.2° horečky, byl druhého dne propuštěn jako způsobilý ke službě. Poněvadž však při nejlepší vůli nemohl konati žádné služby, byl dodán do ošetřovny, kde ležel několik dní. Ošetřující lékaři dr. Marek a dr. Bergmann prohlásili Schremse za podvodníka a simulanta a konstatovali, že jest způsobilý ke službě. Schrems zastrašen tímto ošetřováním, konal službu s napětím posledních svých sil, až se jeho stav zhoršil tak, ze musil býti dne 31. ledna dopraven do divisní nemocnice č. 1 v Praze na Hradčanech. Tam byl zjištěn těžký zánět středního ucha a ihned také provedena operace. Bohužel pozdě. Schrems měl neustále vysokou horečku a zvláštní péče mu věnována nebyla. Jiný vojín, - jeho jméno známe - který byl v nemocnici na témž oddělení, oznámil rodičům Schremsovým stav jejich syna, načež ho navštívila jeho matka dne 9. února. Tato paní se sama přesvědčila, že ošetřování a léčení nemocného bylo nesmírně špatné. Přes to, že měl vysokou horečku, nedostal téměř žádných obkladů a také nic k pití. Nebylo po ruce ani obkladku, takže mohly býti dávány jen obklady kolem hlavy z jeho vlastního ručníku. Schrems se z horečky již neprobral. Dne 12. února psal jeho druh v utrpení jeho rodičům znovu. Otec Schremsův jel poté dne 15. února do Prahy a našel svého syna, s nímž nemohl již ani mluviti, umírajícího.
Tolik záznamy z dopisů zemřelého a zpráva bolestí sklíčeného otce.
Jest jistě na bíledni, že zde opět nezpůsobilostí a lehkomyslností vojenských lékařů byl zničen mladý, kvetoucí lidský život. Máme za to, že si páni věc ještě ulehčili, neboť nebyla ani provedena pitva mrtvoly.
Kdyby takovéto případy byly ojedinělé, mohlo by se míti za to, že jsou tím vinni nezpůsobilí a zlomyslní vojenští lékaři a že propuštěním těchto lidí bude aspoň dodatečně usmířen uražený právní cit. Z toho však, že se tyto případy množí, lze usuzovati, že se zde nedostává soustavy. Jest známo, že ve starém Rakousku byl vojín nástrojem lékařů a důstojníků, nemajícím vlastní vůle a že život a zdraví vojínů musily vždy ustoupiti tak zvaným služebním zájmům Tato naprosto zavržitelná a tak často veřejně vytýkaná soustava, která jest právě příznačnou známkou militarismu, zdá se, že si prorazila cestu nyní i v československém vojsku. Zdá se, že i u nás bude se nakládati s životem a zdravím občanů, kteří nastoupili vojenskou službu, neodpovědně. Při tom, jak jsme již několikráte zdůraznili, nechceme naprosto mluviti o svrchu uvedených případech, které jsou důkazem pro zdivočení mravů mnohých vojenských lékařů. Jistě se však vyskytují krajní případy, v nichž může býti nejisto, zda vojín, který se hlásí nemocným, skutečně také nemocný jest. V těchto případech žádáme, aby byly přezkoumány se vší svědomitostí a aby tam, kde se vyskytne jen nepatrná pochybnost, měl život a zdraví občanů, větší důležitost než zájem vojenské služby. Žádáme, aby vojenským lékařům a velitelům byly vydány nejpřísnější pokyny v zájmu zdraví vojínů a aby bylo učiněno vše, aby se takovýmto událostem čelilo. Ovšem spáchané hanebnosti musí býti usmířeny. Tím se však nepomůže ani mrtvému vojínovi, ani jeho příslušníkům. Jen opatření, která mohou již předem znemožniti takovéto události, jsou způsobilá zesíliti jistotu obyvatelstva, že občané, kteří nastoupili vojenskou službu, nejsou vydáni na pospas svévoli a nezpůsobilosti svých představených a vojenských lékařů.
Tážeme se tedy pana ministra:
1. Byly oba svrchu vylíčené případy vyšetřeny, kdo je vyšetřoval a jaký jest výsledek vyšetřování?
2. Jest pan ministr ochoten poskytnouti záruku za nestranné vyšetření těchto případů?
3. Jest pan ministr ochoten vydati velitelstvím a sborům vojska pokyny, aby se ve všech případech, kdy se vojíni hlásí nemocnými, především dbalo života a zdraví vojínů a na druhém místě teprve požadavků vojenské služby?
V Praze dne 28. února 1925.
Pohl, Uhl, Jokl,
Schuster, Roscher, Hoffmann, Kaufmann, Taub, Schweichhart, Beutel, Grünzner, Schäfer, Kirpal, Palme, Häusler, Wittich, dr. Czech, Heeger, Leibl, R. Fischer, Hackenberg.
II./5066.
Interpellácia
poslanca Jozefa Siváka a spol.
ministru vnútra
o bezpríkladnom terore četníckej stanice v Novákoch na Slovensku.
Michal Líška, obyvateľ z Novák, ako pokladník Slovenskej ľudovej strany vyberal členovské príspevky od privržencov strany. Z rozkazu vrchného strážmajstra Břečku četník Soukup začal ihneď vyšetrovať vec a prikázal Líškovi, aby na budúce sa neopovážil, vyberať členovské príspevky bez četníckeho povolenia!
Ignác Oršula, obyvateľ z Horných Leloviec, inkasoval príspevky tiež, chodiac z domu do domu i s Michalom Martinom. Keď sa o tom četnícka stanica v Novákoch dozvedela, vrchný strážmajster Břečka poslal četníka Liceka k Oršulovi s tým, že bez povolenia četníckeho nie je vraj dovolené chodiť po cudzích domoch! Okrem toho četnícka stanica podala oznámenie oproti Oršulovi, lebo občanovi Šalgovi povedal tieto bezvýznamné slová: Keď sa dnešné pomery zmenia budeš mať toľko práce, že sa budeš až potiť.
Vrchný strážmajster Břečka pred rokom podal trestné oznámenie proti nováckemu správcovi školy Jurajovi Cincíkovi, že na ľudovom shromaždenie navádzal ľud, aby prekazil shromaždenie. Pri súdobnom pojednávaní sa dokázalo, že obvinený na shromaždení ani nebol a Cincík bol oslobodený. Obec Nováky je tamojšími četníkmi úplne zterorizovaná, ľud bojí sa takmer na ulicu vyjsť bez četníckeho povolenia. Občania hovoria, že neboli tak prenasledovaní ani za krutého maďarského režimu.
Podpísaní opytajú sa p. ministra vnútra:
1. Je-li ochotný p. minister pozbaviť hodnosti vrch. strážmajstra Břečku a odvolať ho z Novák okamžite?
2. Je-li náklonný p. minister zakročiť disciplinárne oproti četníkom: Soukupovi a Licekovi?
3. Čo hodlá učiniť pán minister, aby sa podobné prípady na Slovensku neopakovaly a neodcudzoval sa ľud od republiky četníckou brutalitou?
Praha, 5. marca 1925.
J. Sivák,
Mlčoch, Pastyřík, Vávra, dr. Juriga, Hlinka, Onderčo, dr. Labaj, Tomik, dr. Buday, Horák, dr. Kubiš, Tománek, Hancko, dr. Petersilka, Bobek, Budig, dr. W. Feierfeil, Scharnagl, Schälzky, Böhr, Mark, dr. Luschka.
III./5066.
Interpelace
poslanců Karla Anděla, Fr. Horáka, J. Pastyříka a druhů
ministru financí
o dalším rušení berních úřadů.
V poslední době množí se zprávy, že ještě letos mají býti sloučeny zbylé berní úřady s berními správami a to na základě ustanovení zákona ze dne 22. prosince 1924, číslo 286 Sb. z. a n., o úsporných opatřeních ve veřejné správě. Stran některých berních úřadů jsou zprávy tyto již potvrzeny.
Vyhláškou ministerstva financí č. 649-1920 bylo zrušeno v Čechách 25 a na Moravě 11 berních úřadů. Finanční správa vycházela z předpokladů, že tímto sloučením docílí se zjednodušení práce a úspora personálu. Uvádělo se, že bude možno spojiti v jedněch rukou nejen práce obstarávané posud vrchními úředníky (vedení úřadu), pokladna, sirotčí a deposita, kontrola, kolkový materiál, aprobace atd., nýbrž také agendu poplatkovou, daňovou i likvidační. Personálu zrušených berních úřadů mělo býti užito při vyměřování dávek, hlavně tedy u berních správ, jimž k četným nedoměrkům z dřívější doby přibyla také daň z obratu, daň přepychová a přechodně také dávka z majetku. Při sloučení berních úřadů měly se uspořiti oba dva vrchní úředníci a také úřední zřízenci.
O rušení berních úřadů máme čtyřleté zkušenosti, které potvrzují, že předpoklady finanční správy se nesplnily.
Při slučování berních úřadů se zapomnělo, že obstarávají vyšetřování při vyměřování poplatků, že vedou rozsáhlou agendu exekuční a že zavedení povinného placení daní a dávek šekem nemohlo omeziti návštěvu poplatníků pro nutné informace. Stanoviti v sídle zrušeného berního úřadu úřední dny nelze, protože v daňových věcech, stejně jako u dávky z majetku nemohly se přenášeti všechny úřední záznamy a spisy.
Sloučením berních úřadů nedocílilo se očekávané úspory práce. Vrchní úředníci u zrušených menších úřadů obstarávali vesměs také jiné práce, jako agendu poplatkovou, exekuční, vedli roční daňové účty atd. Sloučený berní úřad vede dále pro každý okresní soud sirotčí, aktivní a pasivní knihy, skonta, sirotčí deníky a účty, vede odděleně také soudní depositní kontové listy. Také daňové kontové listy zrušeného berního okresu vedou se jako samostatný celek se samostatnými rejstříky, sběrnými, rozdělovacími plány, podřadnými deníky pro přímé daně i s ročním daňovým účtem. Vzhledem k tomu, že také pro města autonomní nutno vésti samostatný roční daňový účet, vede 71 moravských berních úřadů 95 ročních daňových účtů se vším příslušenstvím.
Slučováním berních úřadů nedocílilo se tudíž úspory práce a nemohlo se také docíliti úspory personálu, jak dokazují úřední čísla o stavu personálu u sloučených berních úřadů na Moravě. Na Moravě zrušeny byly berní úřady v Bojkovicích, Frenštátě,. Fulneku, Třešti, Zdánicích, Rožnově, Náměšti, Šilperku, Slavonici, Vizenberku a Vranově. Srovnáme-li počet berního úřednictva a zřízenců, který byl v příslušných obvodech berní správy 1. ledna 1921 a koncem roku 1924, shledáme, že roku 1921 bylo celkem 196 berních úředníků a čekatelů, pomocných sil, berních vykonavatelů, podúředníků a zřízenců, roku 1924 bylo jich 189. Úspora v těchto 11 okresích znamená pouhých 7 pomocných a zřízeneckých sil.
Byla naprosto mylná domněnka, že zavedením povinného placení šekem staly se berní úřady pro poplatnictvo zbytečny. Zavedení tohoto způsobu placení vynutilo si značné rozmnožení personálu u šekového úřadu a úřadů poštovních, ale nepřivodilo očekávané úspory práce u berních úřadů.
Znalci poměrů ví, že nebylo nikdy takového zmatku, jaký je nyní v berním účtování. Skoro nikdo z poplatnictva dnes neví, zač má platiti a kolik má platiti. Berní knížky, zavedené podle nařízení č. 266-1921, nejsou účelné a poplatníci se také nespokojí pouhými daty předpisnými, z nichž polovice je prozatímní dle výše posledního předpisu.
Uváží-li se, že namnoze daň z příjmů není vyměřena za poslední tři léta, daň všeobecná výdělková za dvě léta, daň z obratu za dvě léta, daň výdělková dle II. hlavy za několik posledních let, že rok od roku mění se výše přirážek válečných, zdravotních, zemských, silničních a obecních a že při tom vymáhá se vše dle posledního předpisu před několika lety - je vidno, že zavládá neurčitost a zmatek a že je naléhavě potřebí, přímo informovati poplatnictvo, což dobře obstarávají samostatné berní úřady.
Se zřetelem na tyto skutečnosti, že totiž zrušováním berních úřadů nedocílí se ani úspory práce a zjednodušení agendy, ani úspory personálu, že však naopak poškozují se zájmy poplatnictva a zájmy súčastněných měst, táží se podepsaní:
1. Je úmyslem pana ministra financí zrušiti zbývající berní úřady během letošního roku?
2. Hodlá pan ministr financí přesvědčiti se o uvedených skutečnostech a na základě čtyřleté zkušenosti, úředně zjištěné, upustiti od dalšího slučování berních úřadů?
V Praze dne 5. března 1925.
Anděl, Horák, Pastyřík,
Vávra, Bubník, Warmbrunn, J. Fischer, Rychtera, Windirsch, dr. Luschka, dr. Petersilka, Budig, dr. W. Feierfeil, Kostka, Bobek, Pittinger, dr. Kafka, Scharnagl, Stenzl, Schälzky, Böhr, dr. Medinger, dr. Spina, dr. Hanreich. Najman, Mlčoch.
IV./5066.
Interpellácia
poslanca Darulu a súdruhov
na ministerov zemedelstva, verejných prác a s plnou mocou pre Slovensko
ohladom biedy živelnou pohromou postihnutých občanov na Žitném ostrove v okolí Čilizu.
Dne 10. júla 1924 som podal interpelláciu o povodni na Žitnom ostrove v okolí Čilizu, kde osobne prezrel som katastrofálny stav. Upozorňoval som pánov ministrov na následky, ktoré sa dnes javia v úplnom hlade tamojšího obyvatelstva.
Páni ministri odpovedali interpelláciu len po 5 mesiácoch 16. decembra 1924 a ačkolvek žiáducá bola rýchla pomoc, dosiál oproti slubom nedostalo sa občanom odškodné.
Občania obracajú sa v časopisoch o milodari, prosia, aby ich nenechali zahynúť. Podotýkám, že je tam aj kolonia legionárská a slovenských presťahovalcov, ktorá vyšla úplne na mizinu.
Preto, že páni ministri v odpovedi slubovali opatrenie o náhrade škod, taktiež o opatreniách odvodňovacích prác, pytáme sa pánov ministrov:
1. Či práce odvodňovacie sú v tom stave, aby zamedzili prípadne rozvodnenie?
2. Aký zretel berú ministerstva ohladom dozoru nad odvodňovacom Družstvom?
3. Čo bolo urobené a čím odpomožené biede tamojšieho ludu, ktorej je na kraji zúfalstva?
V Prahe, dňa 5. marca 1925.
Darula,
Tausik, Toužil, Mondok, Houser, Rouček, Krejčí, Kreibich, Teska, Sedorjak, Burian, Koutný, Mikulíček, dr. Gáti, dr. Šmeral, Malá, Svetlik, Haken, J. Kříž, Skalák, Kučera, Merta, Blažek, Kunst.
V./5066.
Interpellácia
poslanca Darulu a súdruhov
ministrovi financií
ohladom vyplatenia alebo urovnania sporu obce Malá Porubka v župe Podtatranskej, kde zabraná pôda dosial nahradená nebola.
V roku 1914 vláda maďarská vyvlastnila pôdu na stavbu uzkokolajnej železnice pre štatnu pilu v Liptovskom Hrádku. V tejto záležitosti vyniesla sedria v Ružomberoku pod č. 135/915/3 zo dňa 6. februára 1915 výrok, ktorým ustanovuje cenu vyvlastnených pozemkov pre občanov v Malej Porubke.
Občania, vlastníci pôdy, nedostali určite posiál žiadného odškodného, t. j. vôbec nebol prevedený výrok so strany štátnej lesnej správy, ktorej železnica podliehala a podliehá.
Obec je na pôdu velmi chudobná a interesanti by ani nestáli výhradne o to, aby to dostali v peniázoch, ale žiádaju pôdu, ktorá sa nachodí v blízkosti obce a je majetkom eráru.
Pánu ministeru priložene pripojujem výrok sedrie v Ružomberoku z roku 1915, ktorý dopodrobna ustaluje velkost zabranej pôdy.
Podpísaní sa preto tážu pána ministera:
1. Hodlá-li pan minister právným požiadavkom občanov v Malej Porubke vyhoveť?
2. V prípade pridelenie občanom Malej Porubky z erárnej pôdy, urobí-li pán minister patričné kroky vysláním komisie, ktorá by urovnala tento požiadavok občanov?
V Prahe, dňa 6. marca 1925.
Darula,
dr. Šmeral, Blažek, Krejčí, Kreibich, Mikulíček, Houser, Mondok, Kučera, Skalák, Tausik, Šafranko, Burian, Koutný, Toužil, Svetlik, J. Kříž, Kunst, Haken, Sedorjak, Teska, Malá, dr. Gáti, Merta, Rouček.
VI./5066 (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů
ministrovi pošt a telegrafů
o svévolném propouštění a překládání do výslužby poštovních úředníků a zaměstnanců.
V posledních týdnech zachvátila německé státní zaměstnance, zvláště však poštovní zaměstnance přímo panika. Nemine dne, aby nedošly Jobovy zprávy o předčasném přeložení do výslužby, výpovědi a ve většině případů dokonce o náhlém propuštění poštovních zaměstnanců. Přes veškerá ujišťování vlády a zástupců koaličních stran ve sněmovně, že zákon o úsporných opatřeních nesleduje národně-politických úmyslů a že se příslušníci nečeských národů v tomto státě nemusí obávati nějaké újmy, denní události přece dosvědčují, že od té doby, co nabyl účinnosti zákon o úsporných opatřeních, jsou propouštěni jen němečtí státní úředníci a zaměstnanci a - což jest příznačné na jejich místo ihned nastupují čeští úředníci a zaměstnanci. Tyto případy dokazují jasně, že vládcům tohoto státu jde jen o to, aby pomocí zákonitých ustanovení vypudili poslední německé úředníky z jejich míst a dokořán otevřeli dveře počeštění německého jazykového území.
Již před tím, než tento zákon nabyl účinnosti, vzal na sebe tento vyhlazovací boj nejneslýchanější podoby a dnes budiž ještě jednou poukázáno na to, že nebylo znovu přijato 15 výpomocných poštovních zřízenců v Karlových Varech, kteří po desítiletí bezvadně vykonávali v letních měsících službu a náhle v roce 1923 byli nahrazeni českými zaměstnanci povolanými ze všech světových stran, poněvadž lépe ovládají státní jazyk. Nuže, každému jest jasno, že ve světovém lázeňském místě Karlových Varech při dodávání pošty záleží více na tom, aby poštovní zaměstnanci ovládali německý jazyk, poněvadž němčina jest světovým jazykem. U českých výpomocných poštovních zřízenců, kteří byli nově přijati, přes opačné ujištění pana ministra, bylo zjištěno, že neovládají německého jazyka slovem, jak on tvrdil, a písmem ani nemluvě.
Že při všech těchto událostech nejde o služební zájmy, vysvítá jasně také z toho, že již v říjnu loňského roku, tedy než ještě se stal zákon o úsporných opatřeních zákonem, bylo žádáno od různých přednostů poštovních úřadů, aby předložili seznamy veškerých zaměstnanců, v nichž měly býti vyplněny různé rubriky, zvláště však měla býti také uvedena národnost. Za 8 dní od chvíle, kdy tyto seznamy došly k pražskému poštovnímu ředitelství, byli všichni zřízenci, podúředníci a zaměstnanci vyzváni, aby se dali lékařsky prohlédnouti. Státní lékař vyšetřiv je, prohlásil většinou, že budou přeloženi do výslužby. Jest příznačné, že takovéto vysvědčení dostali jen zaměstnanci hlásící se k německé národnosti. Zvláště však dlužno také zdůrazniti, že na tomto lékařském rozsudku nic nezměnilo ani ovládal-li zaměstnanec úplně český nebo slovenský státní jazyk.
V poslední době dostalo opět výpověď pět výpomocných poštovních zaměstnanců ve Vejprtech, z nichž jeden již má 13 let započítatelné služební doby. Všichni jsou ženatí a byli by vydáni na pospas největší bídě, kdyby výpověď měla zůstati v platnosti.
Zvláště křiklavý případ přihodil se v poslední době v Karlových Varech. Montér telegrafů Rudolf Mader, přidělený od 6. ledna 1918 telefonnímu stavebnímu úřadu v Karlových Varech, od 1. ledna 1922 definitivně ustanovený ve 4. platové stupnici, měl od 1. února 1925 postoupiti do 5. platové stupnice. Když byl přidělen ke jmenovanému úřadu český komisař Jirásek, Rudolf Mader byl na jeho vliv přeložen dne 7. července 1924 k telefonnímu stavebnímu úřadu 2 do Prahy, ač jmenovanému, který jest ženatý, nemohl býti v Praze opatřen vhodný byt. Vyzvání, aby nastoupil v Praze službu, uposlechl, však dalšího požadavku, aby vyklidil svůj byt v Rybářích u Karlových Varů, nemohl splniti, poněvadž mu byl v Praze později nabídnut jen jeden pokoj bez kuchyně. Pan komisař Jirásek nepřestal však usilovati, aby Madera přiměl ke směně bytu a to s odůvodněním, že jeho bytu v Rybářích bylo by třeba pro jeho nástupce. Takovouto výměnu bytu Mader právem odmítl a jest to také neslýchaná troufalost, aby ženatý člověk směnil svůj byt skládající se z pokoje a kuchyně, za jeden pokoj. Tento případ jasně dokazuje, že zde naprosto nemůže jíti o nějaké přeložení ze služebních zájmů, poněvadž na jeho místo v Karlových Varech byl dosazen český montér. Pan komisař Jirásek dal však Maderovi energickou radu, aby ke směně bytu přece svolil, ťzbytečný nábytek že přec může klidně prodatiŤ. Jest jasné, že Mader svůj byt v Rybářích si ponechal a službu v Praze přes to přesně vykonával. Když si dne 1. února 1925 přišel pro svůj plat, bylo mu prohlášeno, že se má pokládati za propuštěného bez výpovědi. Právní úředník poštovního úřadu 2 v Praze-II., který s ním vyjednával, prohlásil prý mu na jeho poznámku, že definitivnímu zaměstnanci, je-li propuštěn podle zákona o úsporných opatřeních, náleží odbytné, že nároku nemá a přemlouval prý ho, aby ve vlastním zájmu podepsal prohlášení, že se odbytného vzdává. Dále byl vyzván, aby odevzdal svůj pracovní oděv pro rok 1924. Toto vyzvání splnil; než pracovní oděv byl mu vrácen s poznámkou, že prý odeslal jiný oděv, což jmenovaný energicky popírá. Při tom budiž výslovně zjištěno, že zde jde o pracovní oděv z roku 1924, který byl žádán 1. února 1925, ač podle platných předpisů zaměstnanci po uplynutí jednoho roku nemusí pracovní oděv vůbec vraceti. Z těchto zjištěných událostí vysvítá, že zde jde, mírně řečeno, o neslýchané trýznění německého zaměstnance jeho představenými.
Podepsaní se tedy táží:
1. Jest pan ministr ochoten uvedené události vzíti za základ přesného šetření a oznámiti, jaké zásady byly dány podřízeným úřadům jako směrnice pro provádění zákona o úsporných opatřeních?
2. Jest pan ministr ochoten odvolati výpověď 5 výpomocným zaměstnancům ve Vejprtech, poněvadž jde vesměs o ženaté lidi, k nimž se má podle znění zákona o úsporných opatřeních zvláště míti zřetel?
3. Jest pan ministr ochoten zvláště vyšetřiti podrobně vylíčenou věc telegrafního montéra Rudolfa Madera a jmenovanému dopomoci k jeho právu?
V Praze dne 28. února 1925.
inž. Kallina,
dr. Lodgman, dr. Brunar, dr. Medinger, dr. E. Feyerfeil, dr. Lehnert, Kraus, Schubert, Zierhut, Schälzky, Wenzel, Stenzl, Mark, Böhr, Bobek, dr. W. Feierfeil, inž. Jung, Simm, Patzel, Pittinger, dr. Schollich, dr. Radda, Matzner, dr. Keibl.
VII./5066 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Czecha, Hackenberga, dra Haase a druhů
vládě,
aby byla prohlášena amnestie.
Judikatura v politických trestních věcech byla v republice Československé od jejího vzniku vždy velice přísná. Zákon na ochranu republiky vytvořil nové trestné činy a omezení mimořádného zmírňovacího práva a podmíněného odsouzení, především však skorem úplné vyloučení porot tuto přísnost soudnictví ještě značně zostřilo. Proto jsou tresty na svobodě pro provinění zřejmě politická na denním pořádku a za činy, které často nejsou ničím jiným než poněkud ostrou formou politického projevu mínění, vyměřují se a vykonávají celé měsíce nepodmíněných trestů žaláře. Poslední dobou přešlo se dokonce k praxi subjektivního stihání tiskových provinění, jež se neprováděla ani ve starém zpátečnickém Rakousku.
Všechna tato opatření postihují své oběti tím krutěji, že není vhodného zákona o nakládání s politickými vězni. Ačkoliv se domníváme, že amnestie jest nedostatečným prostředkem, aby se učinila přítrž tomuto politování hodnému stavu, že spíše jest potřebí důkladné reformy soudního zákonodárství a předpisů o výkonu trestu, nemůžeme přece neuznati, že amnestie by mohla aspoň rychle zmírniti osud přímo postižených obětí.
Tážeme se tedy vlády:
Jest ochotna navrhnouti panu presidentovi republiky, aby byla prohlášena amnestie pro všechny politické nebo z politických pohnutek spáchané trestné činy?
V Praze dne 2. března 1925.
Dr. Czech, Hackenberg, dr. Haas,
Roscher, Palme, Schweichhart, Jokl, Pohl, Uhl, R. Fischer, Leibl, Dietl, Häusler, dr. Holitscher, Grünzner, Kirpal, Taub, Wittich, Schäfer, Schuster, Heeger.
VIII./5066 (překlad).
Interpelace
poslance dra Luschky a druhů
ministrovi národní obrany
o zaopatřovacích požitcích bývalých rakousko-uherských vojenských gážistů z povolání československé státní příslušnosti.
Podle § 10 zákona, kterým se mění některé předpisy o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich, vojenští gážisté (čekatelé) z povolání bývalé rakousko-uherské armády, již byli převzati podle ustanovení § 2 zák. č. 194/1920 v své hodnosti do výslužby bez superarbitračního řízení a v den tohoto převzetí:
a) nedožili se 60. roku věku nebo
b) neměli 40 služebních započitatelných let, nemají nároku na zaopatřovací požitky upravené tímto zákonem. Ministerstvo národní obrany může však v případech hodných zvláštního zření v dohodě s ministerstvem financí poskytnouti jim výjimečně zcela nebo z části zaopatřovací požitky podle ustanovení tohoto zákona.
Podepsaní se táží:
zda se nyní oněm bývalým gážistům z povolání, kteří přihláškou prosili o převzetí do činné služby nebo do výslužby, přes to však byli bez superarbitrace přeloženi do výslužby, poskytne ještě příležitost k superarbitraci, o níž žádali a podle jakých hledisek bude se míti za to, že jsou to pro uchazeče o pensi případy hodné zvláštního zření?
V Praze dne 5. března 1925.
Dr. Luschka,
Patzel, Wenzel, dr. Spina, Böhr, dr. Hanreich, Kostka, Böllmann, J. Mayer, Sauer, Knirsch, Zierhut, Schälzky, Windirsch, Inž. Jung, Bobek, dr. W. Feierfeil, dr. Kafka, dr. Petersilka, Budig, Simm.