Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

5055.

Interpelace:

I. posl. inž. O. Kalliny a druhů min. vnitra o konfiskační praksi karlovarského policejního komisařství,

II. posl. dra Schollicha a druhů min. železnic a financí o svévolném zvýšení cen jízdného na drahách,

III. posl. dra Schollicha a druhů min. školství a národní osvěty, že učeň Josef Hortel z Fulneku byl vyloučen z německé živnostenské pokračovací školy,

IV. posl. dra Czecha, dra Haase, Häuslera a druhů min. vnitra, že nebyl jmenován německý náměstek předsedy správní komise silničního okresu v Hustopeči,

V. posl. dra Jabloniczkého a druhů min, školství a národní osvěty a min. vnitra o státní příslušnosti učitelek, působících na školách levických Milosrdných sester, a o povolení jejích další činnosti,

VI. posl. dra Jabloniczkého a druhů min. zemědělství, že se družstvo pachtýřů pozemků v Gutě dopouští zneužití moci,

VII. posl. dra Jabloniczkého a druhů min. vnitra, školství a národní osvěty a min. s plnou mocí pro správu Slovenska, aby byly napraveny následky protizákonného zabrání místností v Bratislavské redutě.

I./5055 (překlad).

Interpelace

poslance Inž. O. Kalliny a druhů ministrovi vnitra

o konfiskační praxi karlovarského policejního komisařství.

Nejlepším měřítkem demokratických zařízeni ve státě jsou jeho censurní poměry. Československý stát, který byl založen prý jako demokratická republika, v několika málo létech svého trvání překonal po této stránce všechny absolutistické státy světa, neboť zde se provádí konfiskační praxe, jaké ještě na celém světě nebylo. Celé sloupce časopisů potlačovaných národů v tomto státě propadají červené tužce censora slepého zuřivosti a nemine týdne, ba skoro ani dne, aby známá bílá místa němě, avšak za to s tím větším důrazem, neznázorňovala svobodu projevu mínění v tomto státě. Ruku v ruce s rdoušením tiskové svobody postupuje soustavné potlačování svobody slova nečeských zástupců lidu ať ve sněmovně či mimo ni; zástupci lidu nemohou již na schůzích vůbec souvisle mluviti, poněvadž přítomni vládní zástupci používají každého upřímného slova, jež staví na pranýř poměry jaké zde vládnou, aby mohli přerušiti řečníka, což vlastně jest paškvil poslanecké imunity. Tím jest však také prokázáno, že tito vládní zástupci neznají asi názoru pana presidenta Masaryka, shrnutého v slovech: ťSvoboda znamená však také kritiku. Stát, který nechce snésti kritiky, který potlačuje hlasy svých příslušníků, jest stát tyranů.Ť

Zástupci těchto podřízených státních úřadů, zvláště navě zřízených policejních komisařství a z těchto opět zvláště karlovarského policejního komisařství, nespokojují se již předbřeznovými bezdůvodnými zákazy schůzí, nesmyslným zasahováním do řeči na schůzích, pohotovostí silných policejních oddílů při schůzích, přímo znepokojujících obyvatelstvo, nýbrž snaží se dokonce všemi prostředky potlačiti jakýkoliv politický projev vůle národně cítícího německého obyvatelstva a jdou dokonce tak daleko, že zabavuji zprávy o schůzích, shodujících se se skutečností.

V poslední době, jak známo, byla zakázána veřejná schůze, svolaná německou národní stranou společně se všeněmeckou stranou lidovou v Rybářích a to bezdůvodně, což vysvítá z toho, že onoho dne, kdy byla schůze zakázána, přes to, že v Karlových Varech stávkovalo dělnictvo porculánových závodů, byla povolena veřejná schůze na ochranu nájemníků, která mohla myslí rozčíliti daleko lehčeji. Teprve později, po novém ohlášení, byla povolena. Zpráva o této schůzi, vydaná na letáku, byla znovu na několika místech zabavena a leták zabaven. Tak propadly červené tužce censorově celé věty těchto míst:

ťPoté probíral řečník methody v tomto státě, z nichž je patrno, že se vláda nejvíce obává německé národní strany, neboť nemine ani týdne, aby nebyly zakázány schůze německé národní strany a jediný list strany ťVolksrufŤ v Novém Jičíně, byl dosud skoro bez výjimky zabavován. Z toho lze poznati, že vláda usiluje znemožniti činnost německé národní strany, avšak přemýšlející člověk také sezná, že její politika jest pro německý národ jistě nejúčelnější. Díky bohu, všechna, úřední pronásledování dosáhla jen toho, že byly otevřeny oči širokým vrstvám německého národa a dnešní skvělá návštěva schůze jest nejlepším důkazem, že obě naše strany jdou správnou cestou. Ať si i pražští držitelé moci rdousí svobodný projev mínění vydavše zákon na ochranu republiky a zákon o útisku tisku, navzdory všemu násilí neochabneme poučujíce široké vrstvy našeho národa.

Podle našeho mínění nelze záviděti státu, který potřebuje vydávati na svou ochranu zvláštní zákon; neboť stíhá-li se takřka i každý úsměv na ulici v přítomnosti veřejného činovníka, každé svobodné slovo, charakterisující skutečné poměry v tomto státě, přísným trestem podle zákona na ochranu republiky, a nesmí-li již dnes člověk ani jako poslanec mluviti na schůzích tak, jak by chtěl, nelze přec posluchačům vzíti, aby při slovech expropriace a vyvlastnění nemyslili na krádež nebo loupež, při slovech demokracie a rovnoprávnost na zotročení a utlačení, při slovech ťPravda vítězíŤ na lež a podvod. (Vládní zástupce přerušuje řečníka, shromáždění zmocňuje se nesmírné rozčilení; než poslanec inž. Kallina mluví klidně dále.) -Prohlašuje, že i tento případ jest opět příznačný pro svobodomyslné poměry v tomto státě, neboť dosud ještě nepozbyl své vnitřní pravdy, výrok: ťStát, který se bojí projevu svých občanů, který násilím potlačuje nepříjemné výroky, nemůže dnes míti úcty.Ť (Bouřlivý potlesk.) Nebo slova: ťSvoboda znamená však také kritiku. Stát, který nechce snésti kritiky, který potlačuje hlasy svých příslušníků, jest stát tyranů.Ť (Shromáždění propuká opět v bouřlivý potlesk.) Toto nejsou moje slova, nýbrž pocházejí z novoročního poselství presidenta Masaryka z 1. ledna 1922.Ť

ťDále jest neslýchaným znásilněním pravdy, jestliže do mírové smlouvy st. germainské byla pojata slova, ťže se národy Čech, Moravy a části Slezska, jakož i národ Slovenska z vlastní vůle rozhodly se spojiti a že se skutečně spojily trvalým spolkem za tím účelem, aby vytvořily jednotný, svrchovaný a samostatný stát s názvem československá republika.Ť

Jest jasné, že se z ústavů potřebujících sanaci, bude vždy dávati přednost především jen českým ústavům, poněvadž není právního nároku na poskytnutí pomoci a při sporech mezi ústavem dožadujícím se pomocí a kuratoriem rozhoduje rozhodčí výbor, který není utvořen ze zástupců obou sporných stran, nýbrž jehož pět členů rovněž jmenuje vláda. Nejzávažnější ustanovení jest obsaženo v § 19, kde se ustanovuje, že české kuratorium jest oprávněno donutiti německý ústav dožadující se pomoci ke splynutí s českým ústavem. To není nic jiného, než těžké zasahování do německého národního hospodářství a máme zde ustanovení, jaké se nevyskytuje v zákonodárství žádného jiného státu na světě; máme zde čirou surovost, která se táhne sako červená nit celým českým zákonodárstvím, jde-li o to, počešťovací snahy postaviti na zákonitý podklad.

Znovu má býti propuštěno 7000 železničních zaměstnanců a to proto, jak to nedávno odůvodnil se surovým výsměchem český ministr železnic, že poněvadž neznají českého jazyka, jest tím ohrožena bezpečnost života, což již nedovoluje aby zůstali dále ve službě… Táži se: není spíše nesvědomitým ohrožováním bezpečnosti života německého obyvatelstva v našem území, musí-li jeti v železničním voze, v němž není jediného německého nápisu, ba kde jednotliví němečtí cestující ani nevědí, je-li klika otočena na ťotevřenoŤ nebo ťzavřenoŤ?

Podepsaní se tedy táží pana ministra:

1. Je-li ochoten poučiti podřízené úřady, aby aspoň dbaly názoru pana presidenta Masaryka, jak jest vysloven v jeho svrchu uvedeném prohlášení, poněvadž by se přec jinak nemohlo vůbec mluviti o svobodomyslných zařízeních v tomto státě?

2. Je-li ochoten vydati podřízeným úřadům pokyny, aby příště upustily od jakéhokoliv šikanování osobností veřejného politického života, jak se to zvláště stalo proti pořadatelům svrchu uvedené schůze v Rybářích?

V Praze dne 16. prosince 1924.

Inž. Kallina,

dr. Lodgman, dr. Brunar, Kraus, dr. Medinger, Schubert, Knirsch, dr. Lehnert, Wenzel, inž. Jung, J. Fischer, Heller, dr. Radda, Sauer, Patzel, dr. Schollich, Böllmann, Matzner; Windirsch, Stenzl, dr. Keibl.

II./5055 (překlad).

Interpelace

poslance dra Schollicha a druhů

ministrovi železnic a financí

o svévolném zvýšení cen jízdného na drahách.

Podle § 10 zákona ze dne 22. prosince 1924, č 287 Sb. z. a n. byla dnem 1. února zavedena 10% dávka z jízdného za osobní dopravu na drahách, jíž se má uhraditi zvýšení odpočivných a zaopatřovacích platů civil. stát. zaměstnanců. Zde nejde o to, abychom zkoumali, zda by se nemohl nalézti jiný způsob úhrady a zda bylo nezbytně nutno zvětšovati drahotu v Československé republice, která tu beztoho již trvá, ještě zvýšením státních dávek a tím znovu ztížiti živobytí chudších vrstev obyvatelstva. Domníváme se, že by se bylo toto větší vydání pro nové zákony dalo lehce opatřiti vhodnými úspornými opatřeními v různých oborech státní správy, a že by nebylo kývalo nutno, aby se s naprosto nepostačitelnou maličkostí, již dostanou úředníci pod nabubřelým titulem zlepšení platu, spojovalo nové a nepříjemně pociťované zatížení obyvatelstva.

Zvýšení cen jízdného mělo podle úředních zpráv činiti 10%, ve skutečnosti byly však ceny, jak se zdá, zvýšeny zcela svévolně, při čemž, to působí dojmem, jakoby jen německé jazykové území bylo zatíženo silněji a české území zůstalo uchráněno tohoto svévolného zvýšení přesahujícího 10%. Neslyšeli jsme dosud českých hlasů obrany, což náš dojem sesiluje a naši domněnku to podporuje.

Níže uvádíme jednotlivá srovnávací data:

Z opavského západního nádraží

Z těchto čísel vysvítá, že přirážka ve většině případů přesahuje 10%, ba dosahuje dokonce 25-38%. Totéž lze zjistiti i na jiných tratích. Jest pochopitelné, že obyvatelstvo pociťuje takovéto svévolné zvýšení naprosto nesympatické dávky dvojnásob tíživě a právem žádá, aby byl ihned obnoven právní stav.

V souvislosti s tímto budiž poukázáno ještě na druhou nespravedlnost. Tato 10% dávka z ceny jízdného za osobní dopravu byla předepsána také všem soukromým drahám (elektrickým drahám) ve vlastním provozu, které přec nemají nic společného s pensijním pojištěním civilních státních zaměstnanců a které jsou nuceny platiti dávky za své vlastní úředníky a pensisty podle sociálně politických zákonů zavedených vládou. Není ničím odůvodněno, odnímá-li se prostě těmto soukromým drahám výtěžek 10% dávky, takže jim na zvýšení požitků vlastních staropensistů a pro vlastní pensijní zařízení nezbývá nic. Aby tyto soukromé dráhy mohly po této stránce splniti své závazky, musily by zvýšiti své ceny jízdného ještě daleko nad tuto částku, což za dnešních hospodářských poměrů jest prostě nemožné. Při tom se nesmí zapomínati, že se beztoho ještě mimo to vybírá ve prospěch státních financí 20% daň z jízdného.

Podepsaní táží se ledy pana ministra železnic:

1. Jak se vysvětluje zvýšení cen jízdného na drahách přesahující 10%? Jaký jest pro ně zákonitý důvod a kdo je nařídil? Co jest příčinou nestejného nakládání s jednotlivými tratěmi?

2. Jest pan ministr ochoten zvýšiti ceny jízdného jednotně a všude pro všechny trati stejnou měrou?

3. Podalo ministerstvo železnic ministerstvu financí rozklad na ochranu soukromých drah a navrhlo, aby 10% dávka byla ponechána soukromým drahám pro jejich vlastní účely a učinilo-li tak, jaký výsledek mělo toto zakročení a jak odůvodňuje ministerstvo financí svůj požadavek, jehož zákon zajisté nezamýšlel?

V Praze dne 18. února 1925.

Dr. Schollich,

dr. Lodgman, dr. Keibl, dr. Medinger, Zierhut inž. Kallina, Füssy, Scharnagl, Patzel, Szentiványi, inž. Jung, dr. Jabloniczky, Palkovich, dr. Korláth, dr. Kórmendy-Ékes, dr. Lelley, Knirsch, Pittinger, Schubert, Schälzky, dr. Radda, Matzner, Kraus, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil.

III./5055 (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Schollicha a druhů ministrovi školství a národní osvěty,

že učeň Josef Hortel z Fulneku byl vyloučen z německé živnostenské pokračovací školy.

Výnosem novojičínské okresní politické správy ze dne 26. ledna 1925, č. 220 byl učeň Josef Hortel podle výnosu ze dne 19. prosince 1924, č. 25232 vyloučen z německé živnostenské pokračovací školy ve Fulneku a přidělen do české pokračovací školy ve Fulneku.

Učňův mistr, pan Karel Wladarsch byl podle tohoto výnosu vyzván okresní politickou správou a školní správou, aby učně Josefa Hortela posílal do české pokračovací školy.

Poněvadž učeň nevyhověl této výzvě školní správy, nařídila okresní politická správa podle výnosu ze dne 21. ledna 1925, č. 220 G dovolávajíc se § 99 b) živnostenského řádu, že se učební doba Josefa Hortela prodlužuje o dva měsíce, t. j. až do 30. dubna 1925 a prohlásila, že, vyřkne další prodloužení učební doby, kdyby učeň nevyhověl úřednímu nařízení.

Tento postup nemá zákonitého podkladu a jest neomluvitelným přehmatem novojičínské okresní politické správy. Neboť není žádného zákonitého předpisu, podle něhož by bylo možno nutiti učňovy rodiče nebo mistra, aby dítě posílali do české pokračovací školy, neboť dotčená vylučovací ustanovení podle národní příslušností vztahují se pouze na školy obecné a občanské. Ostatně se rodiče učňovi, František a Josefína Hortelovi, přiznávali vždy k německé národnosti, v rodině se mluví jen německy a děti docházely jen do německých škol.

Avšak odůvodňuje-li se toto nařízení § 99 b) živnostenského řádu, v tomto případě není ani to správné.

V tomto paragrafu jest výslovně označeno, z kterých důvodů může býti učebná doba prodloužena. To se může státi jen u učňů, kteří vlastní vinou nedosáhnou dostatečného výsledku vyučování, nebo jsou disciplinárně vyloučení od školního vyučování a pak to může učiniti jen živnostenský úřad na základě udání učiněného příslušným školním dozorčím činovníkem.

Učebná doba může býti prodloužena také tehdy nevykonal-li učeň před ukončením učebné doby předepsanou učňovskou zkoušku (tovaryšskou zkoušku).

Avšak v tomto případě není žádného z těchto předpokladů pro prodloužení učebné doby, pročež se nařízení okresní politické správy úplně příčí zákonu.

Podepsaní se tedy táží pana ministra školství a národní osvěty:

Jste ochoten dáti tuto věc ihned vyšetřiti a pohnati k odpovědnosti provinilého úředníka, jenž, jak se zdá, nemá ponětí o zákonech platných v Československé republice? Chcete naříditi, aby tento protizákonný výnos byl odvolán?

V Praze dne 16. února 1925.

Dr. Schollich,

dr. Lodgman, dr. Brunar, Szentiványi, dr. E. Feyerfeil, dr. Medinger, Zierhut, Patzel, inž. Jung, Palkovich, dr. Körmendy-Ékes, dr. Jabloniczky, Füssy, dr. Korláth, Knirsch, Simm, Schälzky, dr. Lelley, Schubert, dr. Radda, dr. Lehnert, dr. Keibl, Kraus, Matzner.

IV./5055 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Czecha, dra Haase, Häuslera a druhů

ministrovi vnitra,

že nebyl jmenován německý náměstek předsedy správní komise silničního okresu v Hustopeči.

Okresní silniční komise v Hustopeči navrhla většinou hlasů svého člena pana Františka Hlineckého za náměstka svého předsedy. Přes to však jmenován nebyl, nýbrž jmenován byl český náměstek. Německá menšina má přes jednu třetinu obyvatelstva. V silniční komisi jsou z 11 členů 4 Němci. Podle demokratických zásad náleží jim tedy náměstek předsedy. Použijeme-li obdoby řádu volení do obcí, ukáže se dokonce zákonitý nárok.

Tážeme se tedy pana ministra:

1. Jest ochoten uvedený případ vyšetřiti a oznámiti poslanecké sněmovně důvody toho a výsledek šetření?

2. Jest ochoten učiniti nutná opatření, aby opatřil německým členům okresní silniční komise zastoupení v předsednictvu této komise, jež jim přísluší?

V Praze dne 28. února 1925.

Dr. Czech, Dr. Haas, Häusler,

Grünzner, Dietl, Schuster, Hoffmann, Schäfer, Wittich, Heeger, Leibl, Taub, Uhl, R. Fischer, Kaufmann, Pohl, Schweichhart, Jokl, Palme, Kirpal, Hackenberg, Roscher, Beutel.

V./8055 (překlad).

Interpelace

poslance dra J. Jabloniczkého a druhů

ministrovi školství a národní osvěty

a minlstrovi vnitra

o státní příslušnosti učitelek, působících na školách levických Milosrdných sester, a o povolení jejích další činnosti.

Řád Milosrdných sester, nazvaný podle svatého Vincence, vydržuje v Levicích dětskou opatrovnu, šestitřídní obecnou školu, čtyřtřídní dívčí občanskou školu a obchodní kurs pro dívky. Stát a jeho zástupce, svou nenávistí vůči Maďarům všeobecně známý školní inspektor Samuel Hruz, - místo, aby podporoval tyto maďarské školy, jak by se podle spravedlnosti očekávalo - ve všech oborech a všemi možnými prostředky ohrožuje jejich existenci a ztěžuje jejich pravidelnou činnost. Všechno úsilí školního inspektora směřuje k tomu, aby zlomyslně zahrotil otázku státního občanství, z toho důvodu zakázal většině učitelek vyučovati na těchto školách a tím stále více ztěžoval vydržování škol a znemožňoval řádný průběh vyučování.

V posledních měsících byla vyslovena pochybnost o příslušnosti ne méně než 6 profesorek a učitelek, bylo jim zakázáno vyučovati a zároveň jim byla odňata státní subvence. Ze sester, na něž se vztahoval zákaz vyučovati, vyučuje Alerina Schmacková již 29 let, Donata Schweighartová 23 let, Irena Horváthová 21 let, Kateřina M. Apparitia Baumliová 18 let, Charitas Freiová 18 let a Eleonora Planková 11 let nepřetržitě v Levicích. Všechny vykonaly v roce 1919 přísahu věrnosti republice Československé a v roce 1922 s dobrým prospěchem obstály také při nostrifikační zkoušce.

Československé státní občanství a levická domovská příslušnost nemůže jim býti odpírána pod záminkou, že neplatí daní, poněvadž podle § 138 zák. čl. XXII z roku 1886 ťstátní úředníci, důstojníci, obecní úředníci, učitelé obecných škol, obecní notáři neplatí obecní daně ze svého úředního platu nebo ze svého odpočivného.Ť Podle tohoto zák. čl. uznal král. uh. nejvyšší správní soud rozhodnutím č. 965 z roku 1907 právem, ťže působnost učitele obecné školy obsahuje v sobě příspěvek k veřejným obecním břemenům.Ť

Poněvadž výše uvedený zákon do dneška nepozbyl platnosti a poněvadž toto rozhodnutí uherského správního soudu s hlediska zákona nezrušeného dlužno ještě dnes považovati za platné, nelze podle práva naříkati státního občanství uvedených Milosrdných sester.

Avšak také nehledě k tomuto právnímu stanovisku jest v nejpřednějším zájmu vyučovací správy, aby uvedených 6 učitelek a profesorek učilo i dále a aby tím byla zajištěna další neporušená činnost 4 učilišť.

Tážeme se tedy pánů ministrů:

Víte o vylíčeném stavu věci?

Jste ochotni učiniti opatření, aby uvedeným učitelkám byla úředně přiznána levická obecní příslušnost a československé státní občanství?

Jste ochotni naříditi, aby úřední nařízení, jimž bylo uvedeným učitelkám zakázáno vyučovati, bylo odvoláno a aby jim znovu byla poukázáni státní subvence, konečně

jste ochotni naříditi, aby jednou pro vždy přestalo utiskování maďarských škol ve spojení s otázkou státního občanství a jejich pronásledování?

V Praze dne 30. ledna 1925.

Dr. Jabloniczky,

Szentiványi, dr. Lelley, Palkovich, dr. Körmendy-Ékes, Füssy, dr. Korláth, Kurťak, Böhr, Schälzky, Schubert, Pittinger, Křepek, inž. Kallina, Zierhut, Scharnagl, Patzel, inž. Jung, Knirsch, dr. Lehnert, dr. Keibl, dr. Medinger, dr. Lodgman.

VI./5055 (překlad).

Interpelace

poslance dra J. Jabloniczkého a druhů ministrovi zemědělství,

že se družstvo pachtýřů pozemků v Gutě dopouští zneužití moci.

Pane ministře!

Na podzim letošního roku bylo rozděleno do pachtu asi 4800 katastrálních jiter z velkostatku v Gutě, jenž patřil k panství maďarského knížete arcibiskupa a zatím byl podřízen československému ministerstvu zemědělství a toto rozdělení prováděno prostřednictvím družstva pozemkových pachtýřů, které se tam ustavilo.

Při propachtování pozemků byla páchána těžká zneužití moci.

Z velkostatku, jenž má býti rozdělen a jenž jest poměrně velký, přiděluje se uchazečům půda jen tehdy, prokáží-li, že se stali členy politické strany - a to ťRepublikánského svazu drobných rolníků a zemědělcůŤ (Köztársasági Kisgazda és Földmives Szóvétség) - a prokáží-li to stvrzenkou o zaplacení členského příspěvku této strany 6 Kč.

Poněvadž nelze dovoliti žádné politické straně, aby si přisvojovala výhody, které plynou lidu z pozemkové reformy, a poněvadž na tuto půdu má právo každý obyvatel z Guty a okolí, jenž bez ohledu na stranickou příslušnost vyhovuje zákonitým požadavkům, nelze nikoho vylučovati z přídělu jen proto, že není příslušníkem určité politické strany, neboť by jinak tato činnost byla velmi daleka svého sociálního určení.

Přihlížejíce k tomuto zneužívání moci, tážeme se pana ministra:

1. Ví pan ministr, že státní orgány působící při propachtování výše uvedeného velkostatku přihlížejí jen k takovým uchazečům, kteří prokáží, že jsou členy určité politické strany, a to ťRepublikánského svazu drobných rolníků a zemědělců?Ť

2. Jest ochoten co nejrychleji naříditi, aby se pro toto zneužití moci zavedlo vyšetřování za účasti tamějších stran, odstraniti tyto nepořádky a potrestati zneužívání moci?

3. Jest konečně ochoten, družstvo pachtýřů pozemků, očištěné od politického zneužívání moci, vrátiti jeho hospodářskému určení a naříditi, aby členové, kteří si přejí vstoupiti, nebyli vydáni na pospas politickému znásilňování?

V Praze dne 25. února 1925.

Dr. Jabloniczky,

Szentiványi, dr. Lelley, Palkovich, dr. Körmendy-Ékes, Kurťak, dr. Korláth, Füssy, dr. Medinger, Bobek, Böhr, Schälzky, Scharnagl, Patzel, dr. Lodgman, dr. E. Feyerfeil, inž. Kallina, dr. Lehnert, Kraus, Knirsch, dr. Petersilka.

VII./5055 (překlad)

Interpelace

poslance dra Jabloniczkého a druhů

ministrům vnitra, školství a národní osvěty a ministrovi s plnou mocí pro správu Slovenska,

aby byly napraveny následky protizákonného zabrání místností v bratislavské redutě.

Výměrem ze dne 15. února 1922, č. 2568/1922 bratislavský županský úřad zabral několik místností v redutě, která jest vlastnictvím města Bratislavy, slouží k podporování osvětových účelů a má ráz veřejné budovy.

Nejprve dlužno poznamenati, že se v městské redutě v létech 1919-1921 svémocně usadil školský referát; poté - když se po velkých potížích dosáhlo, že se vystěhoval - umístil tam županský úřad rovněž svémocně, mezinárodní dunajskou komisi, která se odtamtud vystěhovala počátkem roku 1922.

Protizákonné zabrání místnosti reduty způsobilo mravní i hmotné škody. Město totiž, poněvadž místnosti byly zabrány, musilo městskou občanskou dívčí školu, která tam dříve bývala, umístiti jinde, a ani županský úřad ani školský referát nenahradily městu nákladů, které mu tím vzrostly, čímž bylo městu způsobeno asi 46.000 Kč výdajů. Městská dívčí občanská škola, která se musila vystěhovati, a hudební škola, která tam byla rovněž umístěna podle usnesení učiněného při vystavění reduty, od zabrání místností jsou činny jen s největšími potížemi. Městská dívčí občanská škola byla totiž nucena z nedostatku jiné možnosti - nastěhovati se do místností, které nejméně vyhovují účelům výchovy, což také vrchnostenský školní úřad několikráte zjistil. Přes to přese všechno županský úřad neučinil opatření, aby škola byla umístěna ve vhodných místnostech, nýbrž dne 18. února 1924 hrozil městu nařízením č. 2172/1924, že školu zavře, nenajde-li si vhodného místa.

Domníváme se, že by županský úřad nepostupoval takto proti české nebo slovácké škole, avšak jak víme ze zkušenosti, že se používá jiného měřítka, jde-li náhodou o maďarsko-německou školu, jako je tato městská dívčí občanská škola, která - to zdůrazňujeme - jest učebný ústav prvého řádu, kde se vyučuje 500 bratislavských dětí, a kterou město vydržuje skutečně se vzornou obětavostí.

Proti záborovému výměru županského úřadu město se odvolalo ke zdejšímu ministrovi s plnou mocí, který však odvolání zamítl, načež město podalo stížnost k pražskému nejvyššímu správnímu soudu. Tento usnesením čís. 9268/1923 ze dne 28. května 1923 zrušil táborový výměr županského úřadu jako nezákonný.

Ač od té doby uplynulo půldruhého roku, bratislavsky županský úřad nepodnikl dosud vůbec ničeho, aby vyklidil nezákonně zabrané místnosti. V poslední době byl v nich umístěn dunajský dopravní úřad a naposled a ještě také nyní, jest zde umístěna československá delegácia rozhraničovacej komise a to v 9 místnostech.

To, že se naprosto nedbá usnesení nejvyššího správního soudu, jest velice smutným svědectvím, jak se v republice československé dbá práva a zákona. Že by usnesení soudů musily dbáti především úřady a jimi se říditi, jest věc, o níž nelze naprosto disputovati. Bratislavský županský úřad půldruhého roku nečiní však vůbec nic, nedbá rozhodnutí nejvyššího správního soudu a nenařizuje vyklizení protizákonně zabraných místností.

Pro toto chování župana podceňující nejvyšší správní soud tážeme se pánů ministrů:

1. Jsou ochotni neprodleně naříditi, aby místnosti, jež bratislavský županský úřad protizákonně zabral v redutě města Bratislavy, byly ihned odevzdány do držení města a odevzdány mu k volnému použití?

2. Jsou ochotni naříditi, aby město dostalo náležitou náhradu za hmotné škody, způsobené svémocným zabráním místností v redutě?

3. Jsou ochotni učiniti opatření, aby ustalo trýznění městské občanské dívčí školy a aby této škole byly vráceny vhodné místnosti, které měla po léta v městské redutě?

4. Jsou ochotni zahájiti proti županovi a proti příslušnému referentovi županského úřadu represivní disciplinární řízení?

5. Jsou ochotni přísně rozkázati podřízeným úřadům, aby příště upustily od jakéhokoliv svévolného a stranického chování, nedbajícího rozhodnutí nejvyšších soudů?

V Praze dne 15. února 1925.

Dr. Jabloniczky,

Szentiványi, dr. Lelley, Palkovich, Füssy, dr. Körmendy-Ékes, dr. Korláth, Kurťak, dr. Logdman, Knirsch, Böhr, Schälzky, Scharnagl, Bobek, dr. Petersilka, Křepek, Pittinger, dr. Radda, Schubert, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich.