Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o konfiskaci překladu anglické brožury R. G Ingersolla "O bibli, bájích a zázracích".

Komunistické knihkupectví a nakladatelství dalo vytisknouti překlad anglického, výše jmenovaného díla, které v anglickém vydání nebylo vůbec konfiskováno. V Československu ovšem konfiskaci propadla následující místa:

"Pro to jest jen jedno vysvětlení: Tyto zázraky se nikdy nestaly. Povídačky tyto vznikly během století. Vymítání ďáblů, proměnění vody ve víno, nasycení množství několika chleby a rybičkami, odmítnutí ďáblu, použití ryby za tobolku, vyléčení slepého hlínou a slinou, utišení bouře, chůze po hladině vodní, vzkříšení a nanebevstoupení, staly a vyskytly se pouze v obrazotvornosti lidí, kteří se narodili o několik pokolení později, než kdy Kristus zemřel".

Dále: "Nahý divoch, klanící se dřevěnému bohu, jest nábožensky roven vystrojenému papeži, klečícímu před obrazem Marie Panny. Ubohý Afričan, který má na sobě kořeny a kůru, aby zaháněl zlé duchy od sebe, jest na témž stupni vzdělanostním jako ten, kdo na sebe stříká svěcenou vodu".

Na straně 24.: "Pověra dala umění sny bláznovské, životy ztřeštěných světců, vyléčení zázraky a divy a uzdravení kostrami nebožtíků, papily ráje, očistce a míst věčného zatracení, hovory o křtu, o proměně vody ve víno a oplatku v tělo a krev Boha, o odpuštění hříchu knězem, o předurčení a o odpovědnosti, o praedetinaci a svobodné vůli, o čertech, duších a strašidlech, o výkonech strážných andělů, o ctnosti, víře a hříšnosti pochybování. A tomu říkají "posvátné písemnictví".

Církev učí, že ti, kteří věří, probírají růženec, mumlají modlitby a věnují svůj čas nebo jmění na podporu slova božího, jsou dobří, a ostatní vesměs že jdou "širokou cestou" do věčného trápení.

Dále: "Třeba odstraniti učení o dědičnosti hříchu a vykoupení, poněvadž jest pošetilé a nemravné. Nemáme odpovědnosti za hříchy "Adamovy" a zásluhy Kristovy nemohou býti přeneseny na nás".

V téže kapitole: "Všechny tyto domýšlivosti a tvrzení jsou naprosto nesmyslné a přece jsou uznávány a věřeny miliony lidí".

"Děti by se neměly učiti pošetilostem, ukrutnostem a pověrečným blbostem."

Na stránce 30.: "Dovolte, abych vám vylíčil scénu Posledního soudu. Kristus jest na trůně, jeho sekretář po jeho boku. Přijde duše. Tu se stane... "Jak se Jmenuješ?" - "Torquemada." - "Byl jsi křesťan?" - "Byl." - "Pokoušel jsi se obrátiti své bližní na víru?" - "Ano. Snažil jsem se je přemluviti, obracel jsem je kázáním, modlitbou i násilím." - "Jakým násilím?" - "Sázel jsem kacíře do žaláře, do okovů, kázal jsem jim vytrhnouti jazyk, vyloupnouti oči, natahoval jsem je na skřipec, pálil jsem jim nohy, a když zůstávali zatvrzelými, dal jsem jim sedříti kůži za živa anebo jsem je dal upáliti přivázané ke kolům." - "A to jsi činil všechno k mé slávě?" - "Ano. Všechno pro Tebe, Kriste. Chtěl jsem některé zachrániti, chtěl jsem mladé chrániti a chudé duchem." - "Věřil jsi v bibli a v zázraky? že jsem bůh, že jsem se narodil z panny a měl peníze v tlamě ryby?" "Ano. Ve vše jsem věřil. Můj rozum byl otrokem víry." - "Dobře jsi činil, dobrý a věrný sluho. Vstup do radosti pana svého. Byl jsem hladov, ty jsi mi dal masa (dost), byl jsem nahý, ty jsi mne oblékl."...

Jiná duše vstupuje. "Jak se jmenuješ?" "Giordano Brunno." - "Byl jsi křesťanem?" "Kdysi jsem jím byl. Ale potom po mnoho roků jsem byl filosofem, hledačem pravdy." - "Snažil jsi se obraceti na víru své bližní?" - "Nikoliv ke křesťanství, nýbrž k náboženství rozumu. Snažil jsem se rozvíjeti jejich rozum, osvoboditi je od nevědomosti a předsudků. Za mých dnů církev učila posvátnosti pověry - učila, že slepá poslušnost jest ctnost, a tvým jménem mučila a ničila lidi, vynikající rozumem a statečné. Snažil jsem se dle svých sil zušlechtiti a vzdělati svět, učil jsem lidi shovívavosti, snášenlivosti a milosrdenství, hleděl jsem obměkčiti srdce kněží a odstraniti mučení světa. Projevoval jsem poctivě své myšlenky a kráčel jsem světlem rozumu." - "Věřil jsi v bibli, v zázraky? Věřil jsi, že jsem bůh, že jsem sám dopustil, abych byl zavražděn od Židů, abych zkrotil svůj boží hněv - svůj vlastní hněv - tak, aby bůh, já, mohl zachrániti několik duší?" - "Nikoliv, to jsem nevěřil. Nevěřil jsem, že někdy se narodil bůh do mého světa, nebo že se bůh učil tesařem, nebo že prospíval rozumem, nebo že vymítal ďábly z lidí, nebo že jeho šat uzdravoval lidi, nebo že sám dovolil, aby byl zabit, a že v hodince smrti ztratil odvahu. V tyto věci jsem nevěřil a nemohl jsem věřiti. Ale činil jsem dobro, seč jsem byl. Nevědomé jsem osvěcoval, těšil jsem zarmoucené, hájil jsem nevinných, sdílel jsem chudobu svou s chudými a konal jsem vše, abych rozhojnil štěstí svých bližních. Byl jsem vojínem v armádě pokroku. Byl jsem zatčen, uvězněn, souzen a odsouzen církví - "vítěznou šelmou", byl jsem upálen, uvázán jsa ke kůlu, od nevědomých a nemilosrdných knězí a můj popel byl rozmeten větrem."

Tu tvář Kristova ztemněla, obočí se mu svraštělo hněvem, kývnutím ruky, s tváří poodvrácenou zvolal bůh syn, nebo spíše zasípěl: "Odejdi ode mne, zatracený, do věčného ohně, který jest připraven ďáblu a jeho andělům".

To jest spravedlnost boha, milosrdenství slitovného Krista. Taková jest víra, sen, naděje pravověrného theologa, konec, kterého si pokorně a oddaně přejeme. Theologie činí boha tyranem, obludou, divochem. Člověka činí otrokem, sluhou, porobkem, slibuje nebe poslušnému, zalekanému a hrozí mukami pekelnými sebevědomému".

Na stránce 38.: "Jest bible mravná? Ona podporuje a chválí zotročování - schvaluje mnohoženství. Ďábel by si nepočínal hůře. - Jest bible milosrdná? Ona ve válce třímá černou vlajku, nařizuje plen, pobíjení všech, starých, nemocných, bezmocných - žen i malých dětí. - Byly její zákony inspirovány? Steré přestupky byly trestány smrtí. Sbírati roští v neděli a zabíti otce v pondělí byly stejné přestupky. V celé literatuře světové není krvavějšího zákoníku. Příkaz pomsty odvety - byl zákon Jehovy. Oko za oko, zub za zub, úd za úd. To jest ukrutenství, nikoliv filosofie. - Jest bible spravedlivá a rozumná? Bible se staví proti snášenlivosti náboženské - volnosti náboženské. Kdo nesouhlasil s většinou, byl do smrti ukamenován, badání bylo zločinem. Manželům bylo nařízeno udati nevěřící manželky a účastniti se jich zabití. - Bible jest nepřítelem umění "Neučiníš obrazu ani rytiny!" To byla smrt umění. Z Palestiny nevyšel nikdy sochař ani malíř. Bible nařizuje lež, krádež, loupež, vraždu, prodání zkaženého masa cizincům, ba i lidské oběti Jehovovi. Jest bible filosofická? Učí, že hříchy lidské možno přenášeti na zvířata - na kozu. Mateřství činí přestupkem, za který třeba přinésti obětní dary. Bylo hříšné, poroditi syna, a dvojnásob hříšné, poroditi dceru. Vyráběti olej, jakého používali kněží, bylo přestupkem trestaným smrtí. Krev ptáka, který byl zabit nad proudící vodou, byla pokládána za vzácný lék. - Což by vzdělaný bůh připustil, aby jeho oltář byl potřísňován krví volskou, jehněčí a holubí? Byl by ze svých kněží nadělal řezníky? Měl by radost z dýmu připáleného masa?"

Na stránce 52.: "Nejprve byl Kristus člověk - nic víc. Marie jeho matka, Josef jeho otec. Rodokmen otce Josefa byl sestaven, aby se dokázalo, že je z rodu Davidova. - Potom později byl učiněn požadavek, že jest synem božím, že matka byla panna a že pannou zůstala až do smrti. - Potom přišel požadavek, že Kristus vstal z mrtvých a vstoupil tělesně na nebesa. - Mnoho let vyžadovaly tyto nesmysly, než se zmocnily mysle lidské. - Jestliže Kristus vstal z mrtvých, proč se neukázal svým nepřátelům? Proč nenavštívil Kaifáše, vysokého kněze? Proč nevstoupil v celé slávě ještě jedenkrát do Jerusalema? - Jestliže skutečně vstoupil na nebe, proč neučinil tak veřejně, v přítomnosti pronásledovníků? Proč měl tento největší zázrak provésti tajně v koutku? - To byl přece zázrak, který mohl býti spatřen ohromným množstvím - zázrak, který nemohl býti jen padělán - zázrak, který by byl přesvědčil tisíce lidí.

Po vylíčení Vzkříšení bylo Nanebevstoupení hotovou nutností. Co si měli počíti se vzkříšeným tělem? Dali mu odletět do nebe. Jednoduché rozluštění."

Na str. 56.: "Je v tom nějaká filosofie, nějaká vážná pravda, moudrost? Kristus vylučuje dobrotivost, ctnost, pravdu, právo sebeobrany. Neřest stává se pánem světa a dobří stávají se kořistí špatných lidí. - Nikdo nezná práva hájiti sebe, majetku, své ženy a dětí. Vláda jest znemožněna a svět jest vydán na milost zločincům. Můžeme si představiti většího nerozumu? Dále: Myšlenka v tomto výroku vyslovená znamená, že bůh se o nás stará jako o vrabce a lilie. Má to nějaký smysl? Stará se bůh o někoho?"

"Jest v této radě nějaká moudrost, správný smysl? Nebylo by stejné říci: Dostane-li se někomu rozsudku proti Tobě na zaplacení sta dolarů, dej mu dvě stě?

Jenom blázen by mohl takovou radu dáti. Pomni, že jsem nepřišel seslati mír na zemi. Přišel jsem, ne abych seslal mír, nýbrž meč. Neboli já jsem přišel rozdvojiti člověka proti otci, dceru proti matce. - Je-li toto pravdivé, oč lepší by bylo, kdyby nebyl přišel. - Je možno, že ten, kdo řekl: "Neodporujte zlému", že ten přišel, nesa meč? že ten, kdo řekl: "Milujte nepřátele své", přišel rušiti a ničiti mír světa? Poštvati syna proti otci, dceru proti matce - jak vznešené poslání!

A skutečně přinesl meč - a meč ten byl zbrocen nevinnou krví po tisíc roků. V milionech lidí zasel símě nenávisti a pomsty. Rozdvojil národy a rodiny, zhasil světlo rozumu, zatvrdit srdce lidem.

Každý kdo opustí dům, bratry, sestry, nebo otce, nebo matku, nebo ženu, nebo dítě, nebo statek pro jméno mé, obdrží stonásobnou odměnu a dostane se mu život věčný."

Podle spisovatele evangelia zv. Matoušova, Kristus, milosrdný, laskavý pronesl taková strašlivá slova! Je možno, že Kristus nabídl úplatek těm, kteří opustí svého otce, matku, ženu, dítě - úplatek věčné radosti? Má se nám dostati věčné radosti za to, že opustíme ty, které milujeme? Má býti domov zkažen pro onen příbytek?"

V kapitole IX. bylo konfiskováno:

"Proč mámo stavěti Krista na nejvyšší místo lidského pokolení? - Byl laskavější, shovívavější, obětavější než Budha? Byl moudřejší, hleděl smrti do očí s větším klidem, než Sokrates? Byl trpělivější, dobročinnější, než Epiktet? Byl větší filosof, hlubší myslitel, než Epikur? V čem vynikal nad Zoroastra? Byl jemnější než Laotse? Universálnější než Konfucius? Byly jeho ideje o lidských právech a povinnostech nad Zenonovými? Vyslovil větší pravdy než Cicero? Byla jeho soudnost bystřejší než Spinozova? Rovnal se jeho mozek Kepplerovu nebo Newtonovu? Byl v smrti vznešenější než mučedník Brunno? Byl ve svém důvtipu, síle a kráse výrazu, v bohatosti výkladu, v přiléhavosti srovnání, ve znalosti lidského mouku a srdce, vášní, naděje, úzkostí, roven Shakespearovi, největšímu z lidského pokolení?

Byl-li Kristus skutečně bůh, znal všechnu budoucnost. Před ním jako v panoramě pohybovaly se budoucí dějiny. On jistě znal jako bůh, jak budou jeho slova vykládána. On zajisté znal, jaké zločiny, jaké hrůzy, nestoudnosti, páchány budou jeho jménem. Věděl, že hladové plameny pronásledování ovíjeti se budou kolem údů živoucích nesčetných mučedníků. Věděl, že tisíce poctivých lidí budou úpěti v žalářích, v temnotách plných bolestí. Věděl, že jeho církev vynalezne a užívati bude mučidel, že jeho následovníci budou užívati biče a hranice, řetězu a skřipce. Zajisté viděl budoucf obzor rudnouti plameny autodafé. Věděl, jak z každého řádku evangelia vyznání náboženská budou ze země vyrůstati jako jedovaté houby. Viděl zajisté nevědomé sekty, vedoucí nekonečné boje mezi sebou. Viděl tisíce lidí, ani staví na rozkaz svých kněží žaláře pro druhé své bližní. Viděl nesčetná popraviště zbrocená krví nejlepší a nejstatečnější. Viděl svoje vyznavače užívající mučidel. Slyšel vzdechy, viděl tváře zsinalé úzkostí, slyšel výkřiky, vzlykot, nářek kvílícího, mučeného lidství. Věděl, že výklady jeho slov psány budou mečem, aby byly předčítány při záři hořících hranic. Věděl, že Inkvisice se zrodí z nauk, jemu připisovaných.

On viděl podvodné podvrženiny, které licoměrnost bude psáti a kázati. Viděl všechny války, které budou podnikány, a věděl, že nad těmito poli smrti, nad těmi žaláři, skřipci, požáry bude vláti zbrocená korouhev kříže.

Věděl, že licoměrnost se obleče v purpur a vsadí si korunu na hlavu. Že ukrutnost a pověrečnost budou vládnouti světem, věděl, že svoboda vyhyne na zemi. Věděl, že papežové a králové jeho jménem zotročí srdce a tělo lidské, věděl, že tito lidé budou pronásledovati a hubiti objevitele, myslitele a vynálezce. Věděl, že jeho církev zhasí světlo rozumu a zanechá svět bez hvězd.

On viděl, jak jeho vyznavači budou obchodovati lidským masem: že kolébky budou loupeny a ženin prs vzat děcku pro zlato. - Než - on zemřel, mlčení na rtech. - Proč nepromluvil? Proč neřekl svým učedníkům, a skrze ně světu: "Nebude páliti, v žalář uvrhovati, a mučiti mým jménem. Nebudu pronásledovati svých bližních"? Proč neřekl jasně: "Já jsem syn boží!" nebo "Já jsem bůh!". Proč nevysvětlil Trojici? Proč neurčil způsob křtu, jak si přál? Proč nenapsal vyznání víry? Proč neroztrhl pouta otroctví, proč neřekl, že starý Zákon jest zjevené slovo boží nebo ne? Proč nenapsal nový Zákon sám? Proč odevzdal svoje slova nevědomosti, pokrytectví, náhodě? Proč neřekl něco určitého, uspokojivého, jasného o onom světě? Proč nezměnil slzou skropenou naději na nebe po smrti v radostné vědění, že přijde šťastnější život po tomto? Proč nám neřekl ničeho o právech lidských, o svobodě ruky i mozku?

Proč kráčel němě k smrti, zanechávaje svět v bídě a pochybnosti? Řeknu vám proč: "Byl člověk a nevěděl!"

Konečně v závěru konfiskováno toto:

"Tato kniha, bible, pronásledovala až na smrt lidi nejmoudřejší, nejlepší. Tato kniha brzdila a zastavila pohyb lidstva ku předu. Tato kniha otrávila studnice učení a na bezcestí svedla síly člověkovy.

Tato kniha jest nepřítelem svobody, oporou otroctví. Tato kniha zasela símě nenávisti do rodin, národů, živila plamen války a ochuzovala svět.lato kniha jest ochrannou hradbou králů a tyranů otrokářem žen a dětí. Tato kniha zkazila parlamenty a soudní dvory. Tato kniha z vysokých a středních škol učinila učeliště bludy a nenávistné ústavy vědy. Tato kniha naplnila křesťanstvo nenávistnými, ukrutnými, nevědomými, bojovnými sektami. Tato kniha naučila lidi zabíjeti bližní pro jejich náboženství.

Tato kniha založila inkvisici, vynalezla nástroje mučící. Stavěla žaláře, kde lidé dobří, trpěliví a laskaví trpěli, kováni jsouce rezavými řetězy, které se jim zažíraly do masa. Tato kniha strojila šibenice, kde oni vzácní lidé umírali. Tato kniha narovnávala dříví u nohou spravedlivých v hranice. Tato kniha vypudila rozum milionům lidí z hlavy a naplnila blázince šílenci.

Tato kniha poštvala otce a matky, že prolévali krev vlastních dítek. Tato kniha byla špalkem dražebním, u něhož matka-otrokyně stála, když ji odtrhli od dítěte a prodávali v otroctví. Tato kniha vzdouvala plachty otrokářům a činila lidské maso zbožím. Tato kniha zapalovala ohně, jež pálily čarodějnice a čaroděje. Tato kniha naplňovala tmu příšerami a duchy a tělo lidské ďábly. Tato kniha poskvrňovala duši lidskou nestydatým dogmatem o věčném utrpení - pekle. Tato kniha učinila z pověrečnosti největší ctnost, z vědecké práce největší zločin. Tato kniha národy zaplavila poustevníky, mnichy a jeptiškami - pobožnůstkáři a lidmi nepotřebnými. Tato kniha vyvýšila hloupé a nečisté světce nad mudrce a lidumily. Tato kniha naučila lidi opovrhovati radostmi tohoto života, aby byli šťastni na onom, zmařiti tento svět za budoucí. Útočím na tuto knihu, poněvadž jest nepřítelem svobody, největší překážkou na silnici pokroku. Dovolte, abych položil kněžím jednu otázku: "Jak můžete býti tak zlí a hájiti tuto knihu?"

Všechny tyto pravdy anglického myslitele byly v Československu konfiskovány pro věčnou ostudu nejen ubohého, zatemnělého, nevědomého censora, ale i pro nehynoucí hanbu celého státu prý republikánského a pokrokového, jehož představitelé kdysi mluvili dokonce o rozluce církve od státu, pro hanbu presidenta-filosofa, pro hanbu všech pokrokových živlů.

Ptáme se pana ministra: Strpí takovouhle praxi censurní?

V Praze dne 13. září 1924.

Skalák,

Blažek, Bubník, Burian, Tausik, Darula, dr. Gáti, Haken, Rouček, Warmbrunn, Kreibich, Svetlik, Krejčí, Merta, dr. Šmeral, Kučera, Kunst, Houser, Koutný, Teska, Sedorjak, Malá, Mondok, Mikulíček, Šafranko, Toužil.

XI./4952.

Interpellácia

poslanca Andreja Hlinku a spoločníkov ministru školstva a národnej osvety vo veci bratislavskej univerzity.

Na území Slovenska v čase štátneho prevratu mali sme nasledovné vysoké školy: univerzitu v Bratislave s fakultami právnickou, filozofickou a lekárskou, banícku a lesnícku vysokú školu v Banskej Štiavnici, hospodársku akademiu v Košiciach a právnickú akademiu v Prešove a v Košiciach.

Vládny režim všetky tieto školy zrušil, miesto toho, aby ich bol poslovenčené postavil do služby národa slovenského a jedine na miesto univerzity bratislavskej zrobil nám Československú univerzitu Komenského.

Hoci by sme mohli dôvodne poukázať, že už meno tejto univerzity je dosť cudzé, nakoľko je ona československá - kým Česi majú univerzity a školy vôbec české, a nie československé, a že Komenský, ktorého meno nesie univerzita bratislavská, bez toho, že by sme chceli zmenšiť jeho význam, nie je, bo nemôže byť tak blízkym, a príťažlivým pre slovenský národ, ako by bolo meno niektorého slovenského výtečníka národného, chceli by sme tu poukázať na tú nespravedlivosť a neporozumenie, ktorou vláda pokračuje voči slovenskej univerzite v Bratislave.

Konštatované bolo už viackrát - tak slovenským študentstvom ako aj samím profesorským sborom, že vláda málo pozornosti venuje vývinu bratislavskej univerzity. Kým Brno, ktoré malo v prevrate len techniku, dnes má vybudovanú úplnú univerzitu a obstojné miestnosti pre lekársku, prírodovedeckú a filosofickú fakultu, vhodnú dočasnú budovu pre právnickú fakultu, nové miestnosti aj pre zverolekársku vysokú školu, zatiaľ bratislavská univerzita, jej profesori a posluchači potlkat sa musia po rôznych stredných školách, kláštoroch, atd., ktoré jednak neposkytujú vhodných učobných miestností, čím znemožňujú intenzívnu vedeckú prácu tak profesorov, ako aj samého posluchačstva.

Patričné vládne kruhy už dlhé roky rozmýšľajú, vlastne nerozmýšľajú, ako by mali riešiť definitívne, alebo aspoň len provizorne otázku výstavby univerzity bratislavskej, a ich nerozhodnosti a nevšímavosti môžme ďakovať, že ani len stavebné miesto pre univerzitu nie je ešte definitívne riešené a ustálené, a priamo zlomyslníctvom by sme mohli nazvať fakt, že vláda len asi pred poldruha-dvoma mesiacmi povolila rozširovacie práce na fakulte právnickej, čím sa vyučovanie o celý mesiac oneskorilo, a ešte aj dnes prekáža riadnemu chodu prednášok.

Keď Nemci, národnostná menšina v republike majú svoju univerzitu nádherne zariadenú, keď Česi majú dve univerzity, ba aj Ukrajinci svoju samostatnú univerzitu, aj slovenský národ má právo dožadovať sa svojej slovenskej univerzity, a tu si musí vláda upovedomiť, že z mozolov slovenského ľudu povinná je vystaviť univerzitu takú, ktorá, by už aj svojim vonkajškom a hlavne vnútorným zariadením ukazovala, že je ona Alma Mater slovenských študentov.

K tomuto však potrebné je, aby na bratislavskej slovenskej univerzite vládnul duch slovenský, vývinu slovenského národa prajný. Toho podmienkou je, aby učbári boli dľa možnosti Slováci! I keď neuznávame výhovorku, že by sme nemali súcich Slovákov na rôzne fakulty a kathedry, vieme sa pokloniť práci českých univerzitných profesorov, ale len vtedy, keď ich práca smeruje úprimne za vedecké kultúrne a hospodárske zveľadenia slov. národa, Slovenska, a našich slovenských vysokoškolákov. Na žiadon pád však nemôžeme súhlasiť s tým, aby na príklad na filozofickej fakulte vyučovali učbári, ktorí sú zarytimi nepriateľmi a neprajníkmi reči slovenskej, ako samostatného spisovného jazyka samobytného národa slovenského, ktorí dovoľujú si nazvať výtečných našich pracovníkov, ktorí do literatúry uviedli reč ľudu slov.: jazyk národný, slovenský - rozkolníkmi, a ktorí za svoje povolanie držia si nie objektívne vedecké vzdelanie nášho vysokoškolského dorastu, ale jeho odnárodnenie, počechoslováčtenie, nasledovne počeštenie.

Ostre a do dôsledkov protestujeme, proti zpolitizovaniu tak vznešenej inštitúcie, ako je univerzita, a dôrazne žiadame, aby slovenský nacionalizmus, a narodné rozhorlenie nebolo ubíjané v našej univerzitnej mládeži, a aby takýto vysokoškoláci neboli upodozrievaní nepriateľstvom voči republike.

Vláda mala by požiadať profesorov českých, na bratislavskej univerzite pôsobiacich, aby sa ku slovenským záujmom chovali benevolentne, aby neprekážal žiadon jednotlivec národnému povedomiu slov. študentov, lebo len národne povedomý slov. študent môže byt úprímným zastancom našej republiky.

Keď univerzitná naša mládež bude vidieť, že jej českí profesori, ktorí svoje vysoké miesta a svoje uplatnenie mimo svojej vedeckej spôsobilosti ďakovať môžu v nemalej miere samému slovenskému národu - úprimne podporují slovenské snahy a sú úprimnými priateľmi slovenskej mládeže a slovenskej reči, iste ona sama si ich bude vedieť ctiť a milovať najlepšie a vtedy nebude treba československú vzájomnosť mocou profesorskou štipendiami a odleskom blahovôle kupovať od našich mladíkov ba často vynucovať od nich rôznym spôsobom.

Keď žiadame slovenského ducha pre našu univerzitu musíme sa dožadovať pre budúcnosť aj slovenských profesorov. A tu s hrúzou musíme konštatovať, že vláda, vládne kruhy nestarajú sa o výchovu slovenských univerzitných profesorov nakoľko ani na bratislavskej slovenskej univerzite nie je umožnené našim vysokoškolákom, aby sa štátnym štipendiom, ktoré platí slovenský ľud, dostali cieľom prehĺbenia vedeckého vzdelania do zahraničia.

Kým na právnickej fakulte rozdelenie štipendií zahraničných nasvedčoval by tomu akoby pri udeľovaní kedy - tedy smerodajné boly rôzne momenty nie vedecké, na lekárskej fakulte bratislavskej univerzity priamo kríči po náprave tá smútna skutočnosť, že študijné štipendium dostalo 11 Čechov (!) ale len 1, slovom jedon Slovák (!).

Po náprave volá aj otázka obsadenia miesť asistenských pri jednotlivých katedrách. Asistenské miesta na bratislavskej univerzite prináležia právom Slovákom a musí sa tedy zmeniť pomer panujúci na príklad na lekárskej fakulte, kde zo 40 asistentov je 28 Čechov a len 12 Slovákov, kým slovenskí lekári sú bez miesta čomu nasvedčuje tá okolnosť že 7 (siedmi) lekári slovenskí bezplatne pracujú na jednotlivých klinikách! (interná 1, ženská 2, chirurgia 2, očná 1, psychyátria 1).

Z príkazu príslušných vládných činiteľov profesori jednotlivých oddelení nech umožniu asistentom Slovákom vedeckú prácu, vedecký postup, a habilitovanie na bratislavskej univerzite bo neudržateľné a nemožné je a nijak nezodpovedá spravodlivosti a zásadám rovnoprávnosti, že na lekárskej fakulte z 24 učiteľských miest je len jedon docent Slovák, že na právnickej fakulte vyučuje len jedon profesor slovenského rodu, kým na filozofickej fakulte hnusným obídením dra Jozefa Škultétyho naši mladici odkázaní sú vo veľkej väčšine na prednášky nepriateľov slovenskej reči, ako jazyka spisovného.

Je v záujme nášho štátu, v záujme samich Čechov, aby naša mládež nepociťovala na vlastnom telo u školách nepriazeň a nelásku zo strany svojich profesorov a vládnych kruhov. Neudržiteľný stav na bratislavskej univerzite a hlavne fakt, že nič alebo len ozaj veľmi málo sa podniká za zlepšenie správnych pomeroch, by bol vstave aj cudzozemsku dôkladne otvoriť oči, ako sa rozumie slobode a rovnoprávnosť na Slovensku a preto v záujme štátu, v záujme Slovenska a slovenského národa ba aj v záujme Čechov žiadame čím skôr a čím základnejšiu nápravu na bratislavskej univerzite, preto spytujeme sa pána ministra školstva a národnej osvety:

1. Či má vedomie o tom, aké mizerné je postavenie bratislavskej univerzity?

2. Či má vedomie, že dnešné miestnosti nezodpovedajú ani profesorom ani študentom, a že nedostatok tento hatí vedeckú prácu sboru profesorského aj samích študentov?

3. Kedy miení rozriešiť otázku definitivného postavenia a vybudovania nového vhodného univerzitného komplexu?

4. Či vie, že na filozofickej fakulte ubíja sa duch slovenský?

5. Čo miení vykonať ministerstvo, aby bratislavská univerzita stala sa slovenskou Alma Mater, regulátorom slovenskej vedy a tedy nezbytnou složkou celonárodného života Slovákov?

6. Či vie o tom, že na celej bratislavskej univerzite len dvaja Slováci vyučujú a že obsadenie miest asistentských a rozdelenie zahraničných študijných štipendií jasne ukazuje, že univerzita a patričné vládne úrady nie že nezabezpečujú výchovu vedeckej gardy slovenskej, ale že udeľovaním štipendií Čechom zdržuje sa výchova slovenských vedátorov?

7. Akú záruku dá nám, Slovákom, pán minister školstva a národnej osvety, že sa tieto zrejmé krivdy na Slovákoch páchané v krátkom čase v prospech Slovákov a samého štátu odstránia?

8. Aký obnos bol venovaný a upotrebený v prospech vybudovania novosriadené univerzity v Brne a aký v prospech bratislavskej univerzity?

V Prahe dňa 27. novembra 1924.

Hlinka,

dr. Buday, Bobek, Scharnagl, Tomik, Onderčo, Sivák, Hancko, dr. Petersilka, dr. Juriga, dr. Labay, Böhr, dr. P. Feierfeil, dr. Luschka, Budig, Mark, dr. Gažík, Tománek, dr. Kubiš, Windirsch, Schälzky.

XII./4952.

Interpellácia

poslanca Andreja Hlinku a spol.

ministrům školstva a národnej osvety,

zahraničia a zdravotníctva,

o sociálnom položení bratislavského slovenského študentstva a zvlášt o vysokoškolskom internáte, študentskom zdravotnom ústave a o štipendiach.

Od prevratu neustále počúvame hovoriť vládnych činiteľov o nedostatku slovenskej inteligencie. Je pravda, že ako bývalý predprevratovy režim z českých úradnikov vychovával horlivých rakúských vlastencov, podobne maďarský režim nedovolil ani Slovákom verejne sa hlásiť k slovenskému rodu, takže do istej miery mohlo sa povedať, že my Slováci nemali sme toľkú národne-upovedomelú inteligenciu, akú by sme si mať želali boly nemyslíme tu tých Slovákov, ktorých ich český bratia z politických príčin za maďaronov vyhlásili.

Mysleli sme, že štát spočivajúci a pozostávajúci zo Slovákov a Čechov hneď po prevrate horlive sa bude snažiť nedostatok slovenskej inteligencie odstrániť umožnením výchovy nových síl slovenských, to jest umožnením študia vysokoškolákom slovenským.

Väčšina slovenských akademikov pochádza z chudobných rodín roľnických, robotníckych a remeseľníckych, tieto vrstvy už aj odhliadnuc od strašnej hospodárskej krizy nie sú vstave financovať študium svojích synov na vysokej škole, a tu pripadá tedy na demokratický štát úloha zabezpečiť si slovenskú inteligenciu vhodnými zriadeniami dobročinných sociálnych, zdravotných a podporných inštitucií.

S bôlom musíme konštatovať, že kým Praha má svoje vyspelé inštitucie starajúce sa o študentské sociálne otázky, kým Brno sa nimi rapidne obohacuje, do tých čias slovenská Bratislava len zvolna a macošský je obdarená nimi a aj tu sa prevádza zkazonosná, pre Slovensko porozumenia nemajúca politika niekoľkých úzkoprsých byrokratov. Ohromná núdza o byty súkromné, nepomerne veľké bytné aj 400 až 500 Kčsl. mesačne ze malú izbičku, - tú povinnosť ukladajú štátu, aby aspoň v študentských internátoch poskytnul domova a prístrešia pre študentov. Kým Praha honosí sa veľkým počtom internátov, kým Brno pomocou štátu stvorilo svoje nové Kaunicové kolaje, mimo nádherne vybudovaného Sušila, zatiaľ naši slovenskí vysokoškoláci v Bratislave dobroprajnosťou vlády musia sa spokojiť dreveným barakom na Prayovej ulici, ktorý nie len s hygienického, študijného a etického ohľadu nevyhovuje, ale je priamo životu nebezpečným, súc dreva stavaný, pri vypuknutí požiaru by razom popolom ľahnúl, zničiac mnohé nádejné životy a nenahraditeľné sily a talenty.

Iste žiaducej by bolo, aby vláda rovnaké porozumenie prechovávala aj voči slovenskému študenstvu a slovenskému univerzitnému mestu Bratislavy a vyhovela žiadosti študentov a žiadosti celého slovenského národa, vystavením - a to v najbližšej dobe - dôstojného vysokoškolského internátu, ktorý by poskytnúl nie len pristrešia ale aj milého tichého a bezpečného domova pre našu slovenskú vysokoškolskú mládež.

Pri nedostatku vhodného internátu musíme spomenúť aj iné sociálné nedostatky naších študentov.

Dľa výkazu stavovskej organizácie Sväzu Slov. Študenstva 30% slovenských vysokoškolákov trpí inakutnou a 10% akútnou tuberkulozou. Strašlivé dáta! A ako sa vláda stará o odstránenie tohoto? Veď čo bude z našej mládeže, keď pominutím zkúšok pominie aj mladý život?

Povinnosťou vlády by bolo zariadiť v Bratislave Študentský zdravotný ústav, ktorý by pozor dával na zdravie našich mladých vysokoškolákov. Keď môže vláda podporovať takýto ústav v Prahe, keď mohla vybudovať - úplne od základu takýto ústav v Brne a dávať nám na zabezpečenie potrieb zariadovacích a režijných vyše 200.000 Kčsl., za jedon rok, zásada spravedlivosti a ľudkosti káže, aby aj o bratislavskej študenstvo bolo postarano vhodným spôsobom. 50,000 Kčsl. venovaných po mnohých intervenciach v poslednej dobe na tento ciel v Bratislave zaiste nepostačí a úmernosť tohoto čísla k rozpočtu Brnenského zdravotného ústavu zaiste nechce ukazovať na rozdiel lásky Prahy k Brnu rešp. k Bratislave.

Sbor pre soc. pečlivosť o vysokoškolske študenstvo v Bratislave, ktorému analogické inštitucie v Prahe a Brne sú subvencované štátom státisicami ročne, nemôže dostať z ministerstva školstva po ročnej žiadosti a stálých urgenciích ani len 30.000 Kčsl, na zariadenie a administratívne výlohy. Inštitucia je takýmto spôsobom znemožnená, vzdor tomu, že ona má pomáhať štátu získavaním v záujmu verejnosti a hmotnej pomoci pre polepšenie soc. pomerov slov. študenstva.

Veľká väčšina slov. vysokoškolákov nútená je popri svojich študiach zháňať sa po zamestnaní, aby sa mohla vyživiť súc chudobným rodím.

Povinnosťou vlády a príslušných ministerstev by bolo keďže skutočne by chcely odpomôcť nedostatku slovenskej inteligencie, aby riadnymi podporami priťahovaly čím viac slov. študentov na vysokej školy a umožnily im tam kľudné študium. Vidíme, že tá istá vláda, ktorá desať a desať milionov venuje ročne na podporu emigrantov-Rusov a Ukraincov, pre naše študenstvo len omrvinky dáva. Žiadame rozhodne zvyšenie takzv. "Jarnikovho fondu" - dotovaného z ministerstva zahraničných vecí pre ruských emigrantov - aspoň na 240.000 Kčsl. mesačne. I keď uznávame ťažké položenie bratov Rusov-emigrantov nemožno žiadať od nás, aby sa v tak ťažkej dobe hospodárskej krízy bolo toľko milionov venovaných na ich podporu a to ešte na úkor nášho študenstva.

Pálffyovské štipendium, ktoré v poslednej dobe zvláštnym spôsobom sa zmenšilo, lebo kým pred dvoma rokmi ešte viac sto Slovákov mohlo byť podporované z tohoto fondu 100-250 Kčsl. maximálnými štipendiami, dnes už len malá čiastka predošlej sumy sa obrácia na štipendium, hoci veľa slovenských študentov by nesmierne nútne potrebovalo podpory väčšej, aby nemuseli drhnúť v úradoch na úkor svojho študia a zdravia. Bolati našich študentov uvedené v tejto interpelácii, nesmerujú nijako proti napomáhaniu českého študenstva dosavádnej miere, ale žiadajú len rovnoprávnosť staranie sa o odstránenie biedy slov. študenstva vzdor tomu, že plnoprávne mohli by žiadať zvýšenú starosť pre seba z dôvodu už vyšespomenutého nedostatku slov. inteligencie.

Spytujeme sa pána ministra školstva, zdravotníctva a zahraničia:

1. Či majú vedomie o tom, že vysokoškolský internát v Bratislave vôbec nevyhovuje, ani počtom svojich miestnosti, ani zdravotným., ani študijným požiadavkám takejto inštitucie?

2. Aký obnos zariadil do budúco-ročného štát. rozpočtu na započatie stavby nového vysokoškolského internátu? Kedy začnú stavať slušnejší a dôstojnejší domov pre našich slov. vysokoškolákov, aby aspoň čiastočne zmiernily bytovú katastrofu študentskú?

3. Či majú vedomia o neblahých zdravotných pomeroch študentských v Bratislave?

4. Aký obnos zariadili do rozpočtu na polepšenie zdravotného stavu slov. študentov a na zariadenie vhodného zdravotného ústavu v Bratislave?

5. Či majú vedomia a ťažkých finančných stránkách študovania v Bratislave?

6. Koľkým obnosom, a kedy chce umožniť riadný chod a prácu vo Sbore pre soc. pečlivosť?

7. Aká je úmernosť obnosov venovaných pre ruských emigrantov a slov. študentov?

8. Je-li ochotná zvyšiť dotáciu na Jarnikov fond minimálne na 240.000 Kčsl. mesačne pre celé študenstvo (české aj slovenské)?

9. Či by sa mohla verejnosť dozvedeť a kompetentné parlamentárne medzítka nazrieť do príčin zcvrknutia sa Pálffyovských štipendií?

V Prahe dňa 27. novembra 1924.

Hlinka,

dr. Labay, Tomik, dr. Jurig, Hancko, Onderčo, Anděl, Scharnagl, Böhr, dr. Buday, Tománek, dr. Petersilka, dr. W. Feierfeil, dr. Luschka, Najman, Sivák, Budig, Mark, dr. Gažík, dr. Kubiš, Schälzky.