Poslanecká sněmovna N. S. R. Č.
|
I. volební období |
10. zasedání |
4952.
Interpelace:
I. posl. J. Mayera a druhů ministrovi spravedlnosti o zabavení spisku, jejž vydal Reichslandbund v Berlíně,
II. posl. dra Jabloniczkého a druhů ministrovi národní obrany a ministrovi vnitra o protizákonném ubytování vojska v obcích Biskupice, Muckendorf a Fragendorf,
III. posl. Kostky, dra Kafky a druhů vládě o zadávání státních staveb v Mostu,
IV. posl. dra Kafky, Kostky a druhů vládě o protizákonném výnosu primátora města Prahy dra Baxy,
V. posl. dra Brunara a druhů ministrovi spravedlnosti o zabavení čísla 71, časopisu "Brünner Montagsblatt",
VI. posl. dra Dérera, Hrušovského, dra Šrobára a súdr. min, predsedovi a ministru vecí zahraničných vo veci predlohy maďarskej vlády o sriadení snemovní velmožov,
VII. posl. dra Lodgmana a druhů ministrovi školství a nár. osvěty o ustanovení Hanuše Grimma ve státních dílnách pro dřevařský a hračkářský průmysl v Hoře Sv. Kateřiny,
VIII. posl..dra Raddy a druhů ministrovi vnitra, jak volební soud vyřizuje stížnosti,
IX. posl. Krause a druhů ministrovi železnic o nových nehodách na československých státních drahách a o dopravních poměrech na Ústecko-Teplické dráze,
X. posl. Skaláka a soudr. ministrovi vnitra o konfiskaci překladu anglické brožury R. G. Ingersolla "O bibli, bájích a zázracích",
XI. posl. Hlinku a spol. ministrovi školstva a nár. osvety, vo veci bratislavskej univerzity,
XII. posl. Hlinku a spol. ministrům školstva a nár. osvety, zahraničia a zdravotnictva o sociálnom položení bratislavského slovenského študentstva a zvlášt o vysokoškolskom internátě, študentskom zdravotnom ústave a o štipendiach,
XIII. posl. Tománka a spol. ministrovi školstva a nár. osvety ohladom napadného preloženia slovenských profesorov na maďarské ústavy,
XIV. posl. Siváka a spol. ministrovi školstva a nár. osvety vo veci riešenia divadelnej otázky na Slovensku v smysle slovenskom,
XV. posl. dra Labaya a spol. vláde pre nespravodlivé prevadzanie pozemkovej reformy v Madočanoch,
XVI. posl. dra Kafky, Kostky a druhů vládě o zabavení olomouckého časopisu "Mährisches Montagsblatt" z 15. listopadu t. r.
I./4952 (překlad).
Interpelace
poslance Josefa Mayera a druhů ministrovi spravedlnosti
o zabavení spisku, jejž vydal Reichslandbund v Berlíně.
Dr. Siegfried von Volkmann, ředitel Reichslandbundu, pojednává o otázce "Čemu učí německého rolníka dějiny?" ve spisku, který byl zabaven. Přednáška tato má především čistě vědeckou cenu, opírá se o skutečnosti a končí básní, kterou složil švýcarský básník Konrád Ferdinand Meyer a jež v překladu zní takto:
"Jen strpení, však přijde čas, kdy stan
si jednotný všech Němců vztyčí lán.
Jen strpení, pod jedním praporem,
kdož rozvést by nás chtěli, pobijem.
Jen strpení, vím, mízy co má lid,
vzrůst zvolný dvojnásob dá sesílit.
Jen strpení, žeň zvolna bude zrát,
co jiní zvadnou, v jeden splynem stát".
Podepsaní se táží, bylo-li státním zastupitelstvím přikázáno zabaviti díla Švýcara Konráda Ferdinanda Meyera, a není-li tomu tak, může-li pan ministr odpovídati z toho, že jeho státní zastupitelstva provádějí tak popletená opatření, jimiž na každý způsob musí nejvíce trpěti vážnost československého státu, vládou tak úzkostlivě střežená?
V Praze dne 30. října 1924.
J. Mayer,
Křepek, Windirsch, Schubert, dr. Hanreich, dr. Spina, Scharnagl, dr. Kafka, Bobek, Budig, Mark, dr. W. Feierfeil, J. Fischer dr. Luschka, Heller, Böhr, Pittinger, Schälzky, Kaiser, Zierhut, Stenzl, Böllmann.
II./4952 (překlad).
Interpelace
poslance dra J. Jablonického a druhů ministrovi národní obrany a ministrovi vnitra o protizákonném ubytování vojska v obcích Biskupice, Muckendorf a Fragendorf.
Počátkem září 1922 dostavil se k obecnímu starostovi v obci Biskupicích u Bratislavy nadporučík 7. čs. dragounského pluku Odehnal a žádal zprávu o vhodných místnostech pro ubytování vojska. Bylo mu oznámeno, že v Biskupicích a okolí (Muckendorfu a Fragendorfu) není místností, jichž by bylo lze použíti. Jmenovaný důstojník po té prohlásil, že jestliže obec bytů nepřikáže, půjde vojsko samo od domu k domu a ubytování provede.
Obecní představenstvo se poté ihned obrátilo osobně a písemně na své nadřízené úřady a to na okresní úřad v Šamorýně a županský úřad v Bratislavě. Přes to, že později několikráte písemně zakročovalo, nedostalo od října 1922 písemného vyřízení. Jen při osobních zakročeních a naléháních bylo prohlášeno na županském úřadě, že obec to musí trpěti. Ba šamorýnský okresní úřad nařídil dokonce telefonicky obecnímu představenstvu, aby při vojenské rekvisiční komisi, která se měla konati dne 12. října 1922, zastupovalo okresní představenstvo. Obecní představenstvo musilo tedy na rozkaz a v zastoupení svého nadřízeného úřadu jednati proti vlastním zájmům.
Nadřízené politické úřady hrály zde tedy nanejvýš zvláštní obojakou hru, vydavše zájmy civilního obyvatelstva lstivým způsobem na pospas zájmům vojenským. Nadřízené politické úřady nevydaly jediného písemného výměru zřejmě proto, aby se sebe mohly přesunouti veškerou odpovědnost a znemožniti obci sáhnouti k opravným prostředkům.
O přípustnosti, i o způsobu ubytování platí zákonné předpisy (zákonný článek XXXVI. z roku 1879, XXXIX. z roku 1895, XXXVI. z roku 1897, zákon číslo 248 z roku 1920 a 523 z roku 1920) bylo ubytováni přes opětovné protesty obcí Biskupice, Muckendorf a Fragendorf provedeno, při čemž nebylo vůbec dbáno předpisů uvedených zákonů.
§ 1. a 2, zák. čl. XXXVI. z roku 1879 prohlašuje určitě, co jest rozuměti "trvalým" a co "přechodným" ubytováním.
V tomto případě nemůže jíti ani o "trvalé" ani o "přechodné" ubytování. Trvalým ubytováním rozumí se pole uvedeného zákona ubytování vojska, jestliže ministerstvo zemské obrany určilo místo posádky s konečnou platností. Poněvadž zde tomu tak není, nelze mluviti o trvalém ubytování. K přechodnému ubytování může dojíti jen tehdy, táhne-li vojsko obcí, při jeho soustředění, při cvičeních ve zbrani a vůbec jen při prozatímních příležitostech.
Podle toho bylo vojsko ve zmíněných obcích ubytováno úplně svévolně a to vojenskými úřady, které k tomu nebyly vůbec příslušné, při čemž bezmocnému civilnímu obyvatelstvu byly pokoje, stáje, půda a louky prostě zabrány a odňaty, že jich nemůže řádně používati.
Četným civilním osobám bez bytu, které žijí v oněch třech obcích, nelze bytu opatřiti, vojsko se však zařizuje násilím, nedbajíc při tom zákonů. Ti, kdož jsou tak šustni, že mají byt, musí strpěti, že ubytovaní vojáci celá léta ruší jejich domácí pořádek a pokoj. A to vše bez náhrady, vlastně za směšný peníz několika haléřů denně.
Nejkřiklavějším zneužitím jest však úplně svémocná přeměna společné pastviny v jízdárnu a cvičiště.
V § 12. zák. čl. XXXIX. z roku 1895 se výslovně nařizuje, že jízdárny a cvičiště lze požadovati jen po společné dohodě nebo vyvlastňovacím řízením. Avšak ani jeden tento požadavek nebyl splněn. Vojsko přes energické protesty zájemníků zcela svévolně bez jakéhokoliv řízení společnou louku prostě odňalo k jezdeckým účelům. Pastvina byla navežena, postaveny překážky atd., zbytek kopyty koní rozdupán a tráva zničena. Tím byla ničivě a násilně zasažena existence obyvatelstva, poněvadž jest živo jen z obdělávání polí a z chovu dobytka.
To také se děje úplně bez náhrady. Prozatím není naděje, že by vojsko z těchto obcí bylo odvoláno, poněvadž ani vojenské ani občanské úřady nedodržely opětovných slibů v této věci.
Pro obyvatelstvo beztoho zchudlé, jest toto několikaleté ubytování nesnesitelným břemenem, a to tím větším, že,již před tím po 6 let mělo vojenské ubytování.
Kdyby ubytování bylo ponecháno i na dále, musila by se v tom spatřovati přímá vůle zničiti obyvatelstvo.
Tážeme se tedy pana ministra národní obrany:
1. Ví pan ministr o svrchu vylíčeném, svémocném a protizákonném postupu 7. čs. dragounského pluku, vlastně jeho činitelů?
2. Co zamýšlí pan ministr zaříditi, aby občanské obyvatelstvo obcí Biskupice, Muckendorf a Fragendorf bylo zbaveno tohoto ubytování?
3. Co zamýšlí pan ministr zaříditi, aby se příště zabránilo podobným případům?
4. Čím zamýšlí pan ministr odškodniti občanské obyvatelstvo?
5. Jest ochoten pohnati vinníky příkladně k odpovědnosti?
Pana ministra vnitra se tážeme:
1. Ví pan ministr, že příslušné politické úřady (županský úřad, okresní úřad) při svrchu vylíčeném ubytování nehájili oprávněných zájmů občanského obyvatelstva?
2. Co zamýšlí pan ministr podniknouti proti provinilým činitelům těchto politických úřadů?
3. Jaké opatření zamýšlí pan ministr učiniti, aby politické úřady příště pomáhaly občanskému obyvatelstvu a bránily vojenským úřadům, aby se nedopouštěly takovéhoto zneužití moci?
4. Co zamýšlí pan ministr podniknouti, aby učinil přítrž těmto neblahým poměrům?
5. Co zamýšlí pan ministr podniknouti, aby se občanskému obyvatelstvu obcí Biskupice, Muckendorf a Fragendorf dostalo úplné náhrady za utrpěné škody?
V Praze 15. listopadu 1924.
Dr. Jabloniczky,
Füssy, Szentiványi, dr. Keibl, Wenzel, Schälzky, Simm, Zierhut, Kaiser, Křepek, Schubert, dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich, dr. Korláth, dr. Körmendy-Ékes, Pittinger, Palkovich, dr. Lelley, Böhr, dr. Petersilka, Knirsch.
III./4952 (překlad).
Interpelace
poslanců Kostky, dra Kafky a druhů vládě
o zadávání státních staveb v Mostu.
Podle novinářských zpráv byla stavba obytných domů pro vojenské gážisty v Mostu zadána pražské firmě Viktor Beneš, stav. akc. společnost,
ač při otevření ofert dne 15. října byla tato firma s částkou 1,086.790 Kč na druhém místě. Mostecké firmy se rovněž zúčastnily soutěže a byly s částkou 1,072.527 na prvém místě, a částkou 1,103.149 na třetím a 1,114.540 Kč na pátém místě.
Zadání stavebních prací, nehledě k těžkému poškození, které se páše na mosteckých stavebních živnostech, jest ještě také porušením smlouvy ministerstvem národní obrany. Město Most, jak známo, přenechalo stavební pozemek pro jmenované obytné domy ministerstvu národní obrany za levnou kupní cenu jen s podmínkou, že se při zadání stavby obytných domů pro gážisty bude přihlížeti především k domácím stavebním firmám i kdyby byly proti cizím oferentům až do pěti procent dražší.
Město Most proti tomuto nesprávnému rozhodnutí a zadáni stavby cizí firmě protestovalo. Příslušné úřady však stížnost zamítly.
Podepsaní se tedy táží vlády:
1. Ví vláda o újmě způsobené mosteckým firmám a nadržování pražské stavební firmě při ofertním řízení o stavbě obytných domů pro gážisty v Mostu?
2. Jest vláda ochotna podati vysvětlení, co přimělo ministerstvo národní obrany, aby úplně přehlédlo nabídky domácích firem proti smluvním závazkům, k nimž se zavázalo městu Mostu při koupi stavebních pozemků, totiž aby při zadávám stavebních prací přihlíželo především k domácím firmám?
3. Jest vláda ochotna se zřetelem na špatně zaměstnaný mostecký stavební průmysl a nezaměstnanost v mosteckém území odvolati zadání pražské stavební firmě a provedením stavby pověřiti mosteckou firmu?
4. Jest vláda ochotna učiniti čeho třeba, aby příště při zadávání státních stavebních prací domácí firmy bez rozdílu národnosti při přibližně stejných ofertách měly přednost před firmami cizími?
V Praze dne 18. listopadu 1924.
Kostka, dr. Kafka,
dr. Petersilka, Böhr, Windirsch, Sauer, Bobek, Böllmann, Mark, Heller, dr. Luschka, Scharnagl, dr. Brunar, Matzner, Kaiser, dr. Schollich, Knirsch, dr. W. Feierfeil, Křepek, dr. Spina, Simm.
IV./4952 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Kafky, Kostky a druhů vládě
o protizákonném výnosu primátora města Prahy dra Baxy.
Podle novinářských zpráv, které nebyly vyvráceny, vydal primátor města Prahy dr. Baxa v posledních dnech obšírný výnos, jímž se upravují poměry v hostinských živnostech, a který mezi jiným obsahuje také jazykové předpisy. Zásadně se smějí nyní užívati v pražských hostincích výhradně české jídelní a nápojové lístky a jen pro hotely a podniky navštěvované cizinci nebo příslušníky jiných národností se připouští výjimka, že smějí používati jídelních lístků, předem ustanovených a schválených živnostenskými úřady podle vzoru.
Mravní hodnocení tohoto výnosu s hlediska národní spravedlnosti ponecháme stranou, poněvadž lze doufati, že takovéto úvahy nedojdou pochopení ani u primátora města Prahy ani bohužel u vlády. Nebudeme se ani podrobněji zabývati škodou, která takovýmito trýznivými opatřeními musí býti způsobena cizineckému ruchu, jejž prý má zmíněný výnos povznésti. Naproti tomu musíme důrazně poukázati na to, že se tento výnos příčí zásadám vytčeným v ústavě a všeobecným právním pojmům vzdělané společnosti, že ovšem nemůže míti žádného zákonného podkladu, naopak že zdánlivý právní podklad lze pro něj najíti jen neslýchaným znásilněním živnostenského řádu a že především jasně porušuje článek 7 tak zvané smlouvy o ochraně menšin ze dne 10. září 1919, a jest tedy neplatný.
Podepsaní se tedy táží vlády:
1. Ví vláda o zmíněném výnosu primátora města Prahy?
2. Jest vláda ochotna se postarati, aby tento výnos byl ihned odvolán, aby primátor města Prahy byl náležitě a velmi důrazně poučen a aby pro příště podobným nesmyslným přehmatům bylo zabráněno?
V Praze dne 18. listopadu 1924.
Dr. Kafka, Kostka,
dr. Schollich, Matzner, dr. Brunar, dr. Luschka, Bobek, dr. W. Feierfeil, Mark, Křepek, Kaiser, Windirsch, Sauer, Böllmann, Böhr, Heller, dr. Spina, Knirsch, Scharnagl, dr. Petersilka, Simm.
V./4952 (překlad).
Interpelace
poslance dra H. Brunara a druhů ministrovi spravedlnosti
o zabavení čísla 71 časopisu ťBrünner MontagsblattŤ.
Stále se opakující stížnost na nesmyslnou konfiskační praxi jednotlivých úřadů, nehodnou moderního státu, jsou právě tak známé jako stále stejné odpovědi pana ministra na parlamentní interpelace, že pro zabavený článek bylo zavedeno trestní řízení a že je nemůže předbíhati. Výchova k občanskému smýšleni bílými skvrnami jest právě tak groteskní jako příznačná pro ducha demokracie, jež podle výroku presidenta státu jest domněle diskusi, ve skutečnosti jest však satrapií úřední svévole a duševní mučírnou.
Abychom podali veřejnosti další příklad pečlivosti úřadů, ukazujeme na zabaveni článku "Stará a nová doba" od dra Alfréda Schmidtmayera v č. 71. časopisu "Brünner Montagsblat", jenž se od prvního do posledního slova stal obětí censorovy červené tužky. Tento článek zní takto:
"Stará a nová doba.
Napsal dr. Alfréd Schmidtmayer v Brémách.
|
(Patisk zakázán.) |
Že "proud doby" nás všechny, kteří plujeme na jeho vlnách, brzy vynáší do výše, brzy zase strhuje do hlubiny, jest velice otřepané přirovnání. Uvádím je jen proto, poněvadž bych rád dodal, že se dnes vzestup a úpadek národů střídá mnohem rychleji než dříve, chvat přítomnosti zkrátil délku vln dějinných pohybů. U nás v Čechách a na Moravě se k tomu druží ještě to, že pokles s vrchu vlny do její hlubiny byl vždy prudší a hlubší než jinde, neboť v dějinách Cechů se druží ke každému vítězství "jež vybojovali, hned tak nezadržitelná pýcha, která je nati šplhati se do výše, než tomu dovoluje základ, na němž jest opřen žebřík jejich moci. Konec Husitů nebo zhroucení šlechtické revoluce v roce 1615 nebyly nezaslouženými tresty, nýbrž přirozeným ztroskotáním přepjatých cílů. Již nejstaršímu pozorovateli českých dějin, kronikáři Kosmasovi, bylo toto prudké střídání nápadné, nebol, mluví velice názorně o kole osudu, které každého, kdo jest dnes nahoře, zítra vrhá do propasti. Schiller vycítil totéž a - můžeme-li na Valdštýna hleděti jako na představitele české moci - popsal to s obdivuhodnou jasnosti. (Příznačně praví české přísloví: "Každému hraji jen chvilku.")
Čechy leží sice jako pevnost uprostřed Evropy a jejich sousedé se jim rozkládají u nohou jako daleké střelné pole, avšak dějiny přec učí, že není možno z této pevnosti ovládati okolní svět. Naopak Čechy byly skorem stále pod cizí nadvládou. Jen když německá říše pro vnitřní rozbroj byla bezmocná, jako v době husitské, dařily se Čechům ozbrojené výpady do Slezska a do Saska. Také dnešní stav - malý český národ v postoji pána mezi národy, z nichž každý jej předčí hospodářsky a kulturně - má všechny známky jen vratké rovnováhy.
Kdežto Češi jsou nejvíce ohroženy svou nemírností, vlekou Němci této země jiné dědičné zlo dějinami. Nerozhodnost a nedostatek smyslu pro pospolitost se jmenují naši zlí démonově. Hrdá německá města v Čechách se dala kdysi jedno po druhém porážeti Husity, ačkoliv kdyby byla jen trochu jednotna a rozhodně společně jednala, byla by jistě vrahy a paliče zdolala. V roce 1919 se ještě jednou opakovala tatáž hra. Že jsme za Žižkových dob byli ubíjeni tepy a naše domy byly zažehovány, kdežto dnes se nám "jen" vyvlastňuje naše půda, rdousí se naše školy a naše děti se vytlačují ode všech možností povolání, jest snad nějaký rozdíl, neruší to však obdobnosti. Neboť úmysl i účinek jest tu i tam tentýž: zničení německé části obyvatelstva. Nová husitská válka je jen proto méně krvavá než stará, poněvadž naší předkové přece jen lépe hájili své kůže než my a dosti často zkřížili své zbraně se svými potlačovateli. Že by dnes hned vyjela proti nám vozová hradba s děly a strojními puškami, kdybychom se odvážili chopiti se stejné obrany, o tom nás Češi nikdy nenechali v pochybnostech. Podle úmyslu a methody jest to skutečně nová husitská válka.
První husitská válka zničila německé měšťanství uvnitř země - dnes tam nemůže býti více zničeno, neboť vyhaslo již před válkou. Ani Táborité nemohli pošinouti jazykové hranice, narostlo jí sice několik boulí, avšak znenáhla se opět napřímila a obepjala dokonce leccos nového, n. p.
Žatecko, jež kdysi bylo důležitým kořenem husitské síly. Němectví mohlo i po Žižkovi znovu proniknouti, nikoliv však vnucováním se Čechům a vyjednáváním s nimi, nýbrž tím, že se husitské hnutí uvnitř dávno zchátralé samo zhroutilo.
Nejhmatatelnějším následkem první husitské války bylo úplné zpustnutí všech veřejných i domácích životních forem, nejnesmyslnější mrhání celým blahobytem země, nejtrpčí bída a nejhlubší úpadek. Vše, co Češi dnes činí, má, prováděno za stejnými účely, také stejné účinky jako tehdy. Vyvlastňují německé velkostatky, méně však proto, aby jimi obdarovali pracovité ruce rolníků, nýbrž spíše "spolehlivé" státní šovinisty - to jest proměna intensivně a vzorně obdělávané půdy v pole zarostlá plevelem, zmenšeni produkce, zvýšení dovozu, drahoty a nouze. "Znárodňují" důležitý průmysl, to jest, zatlačují zkušené, zapracované, prvotřídní dělníky jen pro jejich německý původ, a to v době, kdy zahraniční soutěž, zvláště znovu se zotavující německé říše, každého zdatného odborníka činí nenahraditelným cenným předmětem. Rdousí naše německé školy, - tím však nezískali ničeho pro svou vlastní kulturu, ale zásobu vzdělanosti celého státu značně snížili. Po desítky let se Čechové ze závisti a žárlivosti namáhali, aby se vyrovnali Němcům kolem bydlícím a toto věčné závodění bylo nejúčinnější hybnou silou jejich vzestupu. Dnes nemají zapotřebí tohoto namáhání, dnes český právník, i když ví málo, přeskočí ihned německého, jenž ví mnoho. Jejich učenci opouštějí vědu a konají "diplomatickou" službu, nepopoháněno žádnou duševní soutěží upadá vše do chůze stále línější. Slyším často: Budou-li Češi dále tak hospodařiti, nebude za padesát let v naší vlasti žádného Němce. Já však věřím spíše v něco jiného: Budou-li Češi dále tak hospodařiti, přijdou, ještě než uplyne těchto padesát let, hospodářsky tak na mizinu, že tato země kdysi tak kvetoucí bude spravována nějakou kapitalistickou velmocí, jako hladovějící Indie bohatou Anglií."
Každý čtenář tohoto zabaveného článku, jenž má ponětí, co se v moderním státnictví rozumí pod právem svobodného projevu mínění, chytne se za hlavu, uslyší-li, že se místo tohoto článku musila objeviti v novinách bílá skvrna. Žádáme tedy pana ministra, jenž tak často projevil zcela přijatelná mínění o provozování konfiskací, aby si tento článek přečetl a tážeme se ho:
1. Ospravedlňuje zabavení celého článku?
2. Jestliže ano, čím?
3. Jestliže nikoliv, jest ochoten pohnati provinilého úředníka k nejpřísnější odpovědnosti?
V Praze dne 11. listopadu 1924.
Dr. Brunar,
inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. Keibl, dr. Schollich, Böllmann, Heller, Pittinger, dr. Jabloniczky, Palkovich, dr. Korláth, Szentiványi, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, Kraus, Matzner, dr. Radda, J. Mayer, Windirsch, Zierhut, J. Fischer, Kaiser, dr. Lelley, Füssy, dr. Körmendy-Ékes.
VI./4952.
Interpellácia
posl. Dr. Ivana Dérera, Igora Hrušovského, Dr. Vavro Šrobára a súdr.
ministerskému predsedovi a ministru vecí zahraničních
vo veci predlohy maďarskej vlády o sriadení snemovni velmožov.
Predseda maďarskej vlády predložil maďarskému Národniemu shromaždeniu predlohu zákona o sriadení snemovni velmožov. Je to zaiste vnútornou záležitosťou Maďarska, ako si chce svoje zákonodárstvo usporiadať. Nemôžeme však považovať za iné, než za urážku suverenity československého štátu, za medzinárodne neprípustné jednanie, keď predloha výše zmienená navrhuje za ex offo členov velmožskej snemovni osoby, ktoré sú ex offo príslušníkmi československého štátu, alebo osoby, ktorým členovstvo zmienenej snemovni má podľa predlohy prislúchať, titulom československým. Predloha označuje za členov menovanej snemovni z úradu prepošta jasovského, ktorého úrad a sídlo nachodí sa na území československom, a grófa bratislavského. Takéto jednanie maďarskej vlády je dostatočným dôkazom neuznávania mierovou smluvou trianonskou vzniklého medzinárodne-právneho stavu.
Pýtame sa preto p. ministerského predsedu a p. ministra zahraničia:
1. Či majú vedomosť o tomto neloyálnom jednaní maďarskej vlády?
2. Či hodlajú zakročiť proti tomuto provokativnemu a suverenitu nášho štátu urážajúcemu činu Maďarska?
V Prahe, 21. listopadu 1924.
Dr. Dérer, Hrušovský, dr. Šrobár,
Janček, dr. Vanovič, dr. Klimo, Karlovský, Branecký,Hvizdák, Ertl, Stodola, Skotek, dr.Blaho, Lehocký, Benda, Potisk, Barták, Oktavec, Oríšek, dr. inž. Botto, Maxian.
VIL /4952 (překlad).
Interpelace
poslance dra R. Lodgmana a druhů ministrovi školství a národní osvěty
o ustanovení Hanuše Grimma ve státních dílnách pro dřevařský a hračkářský průmysl v Hoře Sv. Kateřiny.
Hanuš Grimm, nyní správce státních dílen pro dřevařský a hračkářský průmysl v Hoře Svaté Kateřiny usiluje, již delší dobu, aby byl jmenován profesorem. Příslušný,jmenovací dekret byl prý již podepsán panem ministrem školství a národní osvěty dne 4.dubna 1923 a zaslán ministerstvu vnitra.
Dále uplatňuje Hanuš Grimm nároky na náhradu škody proti státu, které vyvozuje z toho, že stát ožívá jeho soukromého bytu a konečně tvrdí, že se stát opozdil v placení záloh, které mu byly přislíbeny. Věc byla projednávána u ministerstva školství a národní osvěty pod číslem 20.334 z r. 1922, 90.066 z r. 1921.
Tato věc byla již předmětem dotazu podle § 67. jednacího řádu poslanecké sněmovny podaného dne 24. června 1924, odpověď však dosud nedošla. Proto se podepsaní táží pana ministra, je-li ochoten věc co nejdříve vyšetřiti a stranu na všechen způsob uspokojiti?
V Praze dno 25. listopadu 1924.
Dr. Lodgman,
inž. Kallina, dr. E. Feyerfeil, dr. Brunar, dr. Keibl, dr. Radila, Kraul, dr. Lehnert, dr. Lelley, Palkovich, dr. Jabloniczky, J. Mayer, Zierhut, Windirsch, Füssy, Matzner, Szentiványi, Schubert, Schälzky, dr. Körmendy-Ékes, dr. Korláth, dr. Schollich.
VIII/4952 (překlad).
Interpelace
poslance dra Radily a druhů ministrovi vnitra,
jak volební soud vyřizuje stížnosti.
Podle §u 19 zákona o volebním soudu č. 125 z roku 1920 jest volební soud povinen rozhodnouti o podaných stížnostech nejdéle do šesti neděl ode dne podané stížnosti. Tato lhůta nebyla v mnoha případech dodržena, takže často nebylo více možno přihlížeti k,jeho rozsudkům při dotčených volbách.,Jako příklad uvádíme stížnosti č. 901, 402 a 403 ex 1924, které se týkají obecních voleb v Českém Dubu. Tyto stížnosti byly podány dne 2. srpna 1924, dne 2. září 1924 byly vráceny, aby byly přeloženy do státního jazyka, dne 5. září 1924 znovu podány a dne 25. října 1924 vyříceny. Vyřízení bylo dodáno dne 10. listopadu 1924. Zástupce stran dr. Eryk Tertsch z Liberce, podal pro nevyřizování svých stížností disciplinární oznámení plenárnímu shromáždění volebního soudu, udání to bylo však vráceno, poněvadž bylo napsáno německy. Tento postup se zajisté příčí všem právním zásadám. Každý úřad jest povinen z úřední moci zaříditi vždy vše potřebné, nechť oznámení jest podáno jakoukoliv řečí, místo toho však předsednictvo volebního soudu odmítá zakročiti z jazykových důvodů.
Tážeme se pana ministra:
1. Jest ochoten naříditi, aby zákonitá lhůta §u 19 zákona o volebním soudu byla přísně dodržována?
2. Považuje postup volebního soudu, jak naložil s podaným disciplinárním oznámením dra Eryka Tertsche za odůvodněný a slučitelný s povinnostmi, jež vyplývají z dozoru?
V Praze dne 20. listopadu 1924.
Dr. Radda,
dr. Lodgman, dr. Keibl, dr. Brunar, Matzner, dr. Medinger, Patzel, J. Mayer, Zierhut, Schubert, Böhr, Knirsch, Simm, dr. E. Feyerfeil, dr. Lehnert, Kraus, dr. Schollich, inž. Jung, Schälzky, Bobek, Mark.
IX./4952 (překlad).
Interpelace
poslance Krause a druhů ministrovi železnic
o nových nehodách na československých státních drahách a o dopravních poměrech na Ústecko-Teplické dráze.
Každý by věřil, že neustále se opakující četné železniční nehody měly by přiměti královéhradecké ředitelství státních drah, v jehož oblasti se stává nejvíce nehod, aby nejen v zájmu cestujících, nýbrž také státu, jenž při nehodách, jež se stanou, musí platiti náhradu, aby učinilo všechna možná opatření, aby se nehodám zabránilo. Avšak není tomu tak. Dne 20. listopadu t. r. se vyšinula lokomotiva na stanici Ústecko-Teplické dráhy Dubičná, pročež musili cestující přestupovati a vlaky se o mnoho hodin zpozdily. Vlak, jenž měl přijeti do Německého Jablonného 0 10. hodině dopoledne, přijel do této stanice se skorem tříhodinným zpožděním a železniční personál, vycházeje cestujícím vstříc, neoznámil jim vůbec, kdy asi tento vlak přijede.
Ve své předcházející interpelaci uvedl jsem železniční nehodu u Německého Jablonného, jež povstala tím, že železniční závory` nebyly spuštěny, když vlak projížděl.
Nyní se stalo ze stejné příčiny poněkud těžší železniční neštěstí u Rybniště. (na české severní dráze). Když povozník pan Worm dne 16. listopadu přejížděl koleje u stanice Krásné Pole-Horní Chřibská, přihnal se georgswaldsko-pražský rychlovlak. Postroj byl zachycen vlakem, vůz úplně roztříštěn, kůň zabit. Jako zázrakem vyvázl majetník se strachem a nepatrným zraněním. Nevěděl o nebezpečí a uvádí, že závory nebyly zavřeny.
Naprosto nelze vypsati poměrů u některých vlaků, zvláště u vlaku č. 905, jenž v 15 hod. 39 min. odjíždí z Teplic do Liberce a o 21 hod. 27 min. přijíždí do Liberce, celé vozy jsou osvětleny olejovými lampami, které po cestě zhasínají, takže již v České Lípě a dříve jest vlak úplně zahalen v temnotu.
Celý vlak se skládá z vozů naprosto zastaralé soustavy, jakých se užívalo v prvních desítiletích železniční dopravy. Záchodky jsou rovněž neosvětleny, v mnoha vozech vůbec nejsou, takže cestující mohou vykonati svou potřeba, jen přestoupí-li do jiných vozu nebo na stanicích.
To jsou skandální poměry, jež se již proto nesmějí vyskytovati, poněvadž tento vlak jede po 4 hodiny, v prosinci po 5 hodin v noci, a musí docházeti k poměrům, jichž nelze ani popsati ani vylíčiti.
Podepsaní se tedy znovu táží pana ministra železnic, ví-li o těchto poměrech, jež právě byly vylíčeny, a co zamýšlí učiniti, aby zaručil bezpečnost cestujících a zavedl stav důstojný člověka zvláště na Ústecko-Teplické dráze?
V Praze dne 24. listopadu 1924.
Kraus,
dr. Lodgman, dr. Brunar, dr. E. Feyerfeil, dr. Keibl, inž. Kallina, Palkovich, Füssy, dr. Korláth, Windirsch J. Mayer, Schälzky, Scharnagl, dr. Petersilka, Schubert, Szentiványi, dr. Körmendy-Ékes dr. Lelley, dr. Jabloniczky, dr. Lehnert, Matzner, dr. Schollich, dr. Radda.