Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.
|
I. volební období. |
9. zasedání. |
4892.
Interpelace:
I. posl. Kostky, dra Kafky a druhů min. financí o nezákonitých předpisech daně přepychové z pronájmu zařízených pokojů v soukromých lázeňských domech v létech 1920-1921,
II. posl. inž. Junga a druhů min. vnitra, že opavské policejní ředitelství zakázalo píseň "Wenn alle untreu werden",
III. posl. Sweichharta, Keibla a druhů vládě o protizákonných manipulacích při provádění pozemkové reformy,
IV. posl. dra Brunara a druhů min národní obrany o jazykové praxi vojenských úřadů,
V. posl. dra Brunara a druhů předsedovi vlády aby byl vydáván všeobecný oznamovatel soutěží na státní dodávky,
VI. posl. dra Brunara a druhů min. financí o vrácení dávky z majetku a přírůstku na majetku,
VII. posl. Zierhuta, dra E. Feyerfeila a druhů předsedovi vlády o tom v jakém jazyku státní pozemkový úřad vydává vyhlášky
VIII. posl. Sweichharta, Hausmanna a druhů předsedovi vlády o tom v jakém jazyku státní pozemkový úřad vy dává vyhlášky,
IX. posl. Grünznera, Schweichharta, R. Fischera a druhů min. železnic o železničním neštěstí u České Lípy,
X. posl. Hellera, Zierhuta, Böllmanna a druhů předsedovi vlády, že státní pozemkový úřad vypověděl vnucené pachty,
XI. posl dra Lodgmana a druhů min vnitra o okresních správních komisích v Duchcově a Postoloprtech,
XII. posl. dra W. Feierfeila, Scharnagla a druhů min vnitra o složení duchcovské okresní správní komise,
XIII. posl dra Lelleyho a súdr. min. spravedlnosti pre neprávnickú úradnú činnost dra Stolla, sudcu u okr. súdu vo Veľkom Sevljuši, ktorou prezradzuje neznalost oboru pôsobnosti a naprostý schodok sudcovskej objektivity,
XIV. posl. Palkovicha a súdr. min, s plnou mocou pre správu Slovenska o zadržaní dotácií maďarského kat. kňazského seminára v Komárne,
XV. posl. dra Korlátha a súdr. celej vláde o rešpektovaní menšinových práv obyvatelov rumunskej národnosti v Podkarpatskej Rusi,
XVI. posl. Füssyho a súdr. celej vláde o používaní pozemkovej reformy ku kolonizácii.
I./4892 (překlad)
Interpelace
poslanců Kostky, dra Kafky a druhů
ministrovi financí
o nezákonitých předpisech daně přepychové z pronájmu zařízených pokojů v soukromých lázeňských domech v létech 1920-21.
Ve všech léčebných a lázeňských místech jsou - jak známo - soukromé lázeňské domy, v nichž se pronajímají lázeňským hostům zařízené pokoje k přechodnému kratšímu pobytu. Pokud pak při těchto pronájmech činilo nájemné v obou létech 1920-21 za osobu denně přes 15 Kč. berní správy oněch léčebných a lázeňských míst předepsaly z těchto platů 10% daň přepychovou podle § 27 zákona ze dne 11. prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n.
Jen vlastníci soukromých lázeňských domů kteří byli zastoupeni stálým právním zástupcem, uznali tyto předpisy za nesprávné. Avšak naproti tomu daleko větší část vlastníků soukromých lázeňských domů v důvěře ve správnost úředního výkonu přijala předpisy jako správné a nepodala stížnosti až k nejvyššímu správnímu soudu.
Na stížnost, kterou podala první skupina po vyčerpání správního instančního pořadu k nejvyššímu správnímu soudu, nejvyšší správní soud rozhodnutím ze dne 15. září 1922 č. 12.672/22 uznal právem, že tyto předpisy daně přepychové z pronajatých soukromých lázeňských domů byly skutečně nezákonité, poněvadž dani přepychové podle zákona ze dne 11. prosince 1919. č. 658 Sb. z. a n podléhají jen nájmy zařízených pokojů v hotelech a pensionátech. naproti tomu však nikoliv v soukromých lázeňských domech, jichž nelze ani podřaditi pod pojem ťpensionátŤ.
Na základě tohoto rozhodnutí, které zrušilo v odpor vzatá rozhodnutí finančních úřadů, byla stěžovatelům předepsaná daň přepychová odepsána a částky, které již zaplatili, vráceny. Ti vlastníci lázeňských domů u nichž ze svrchu uvedených důvodů platební rozkazy nabyly již formální právní moci, zažádali nyní o odpisy předepsaných částek přepychové daně cestou milosti. Avšak jejich žádostem proti očekávání nebylo vyhověno, takže nesprávně předepsané daně přepychové musí plně zaplatiti, ač se pro tyto daňové částky vůbec nedostává daňového objektu.
Interpelanti spatřují v tom křiklavý případ, jak mohou býti poplatníci poškozováni nezákonitými daňovými předpisy. Nelze přece od každého poplatníka žádati. aby se při zkoumání dodaných u platebních příkazů radil s právním zástupcem rovněž tak nelze od něho žádati, aby dovedl s právnickým porozuměním čísti daňové zákony, jejichž množství již i odborník dovede těžce ovládnouti. V tomto případě nejde o výměru daní, tedy o to, zda finanční úřady předepsaly daň právem či neprávem v té či oné výši, nýbrž o pravoplatnost samého státního daňového nároku a tento byl nejvyšším správním soudem jakožto nejvyšším rozhodujícím právním úřadem v jeho svrchu uvedeném rozhodnutí zcela popřen Zde jest tedy v nejvyšší míře neodůvodněné, schovává-li se finanční správa za formální právní moc platebních rozkazů. Tímto způsobem si dává něco platiti, nač nemá podle materielního práva žádného. nároku. Jde tedy o právní jednání, které se v právním životě všude nazývá ťobohacovánímŤ.
Jest věcí finanční správy starati se, aby poplatníkům nebyly vydávány platební rozkazy na předpisy daní, které pro nedostatek zákonitého daňového objektu vůbec nemají právní moci. Jsou tedy také povinny takové nezákonité předpisy daní, na něž stát podle daňových zákonů nemá nároku, kdykoliv zrušiti i tehdy, když by platební rozkazy na ně vydané již nabyly formální právní moci. Nelze přece za to míti, že finanční správa podrží penze, které se podle rozhodnutí nejvyššího správního soudu dostaly do jejího držení bez jakéhokoliv materielně právního nároku, byť i bona fide, a tímto způsobem se obohatí na útraty hospodářsky slabších poplatníků.
Zamítnutím žádosti o milost dochází k právní nerovnosti mezi majetnými a nemajetnými stranami. Těm, kdo vynaloživše náklad nastoupili instanční cestu a konečně se dovolali nejvyššího správního soudu, byly vráceny částky, které si od nich stát neprávem vyžádal, avšak právě hospodářsky slabší, kteří se neodvolávají a nemohli se dovolati nejvyššího správního soudu, jsou zatěžováni placením částek, jichž vůbec nebyli povinni platiti.
Podepsaní se táží pana ministra financí:
1. Dověděl se pan ministr financí o nezákonitých předpisech přepychové daně z pronájmu zařízených pokojů v soukromých lázeňských domech v létech 1920-21?
2. Co zamýšlí pan ministr financí učiniti, aby se oněm vlastníkům lázeňských domů, kteří jsouce přesvědčeni o správnosti předpisů platebních rozkazů nechali je nabýti formálně moci práva dostalo práva se zřetelem na rozhodnutí nejvyššího správního soudu ze dne 15 září 1922, č. 12.672/22?
3. Jaká opatření zamýšlí pan ministr financí učiniti na ochranu poplatníků, aby příště nebyly více vydávány takovéto nezákonité daňové předpisy jako v tomto případě a aby poplatníkům nebyla tím způsobována další škoda?
V Praze dne 12. září 1924.
Kostka, dr. Kafka. Křepek, Kaiser, Windirsch, dr. Spina, Scharnagl, Schälzky, dr. Hanreich, Bobek, dr. Petersilka, Mark, Böhr. J. Fischer, Böllmann, Schubert, dr. Medinger, Stenzl, Simm, Pittinger, dr. W. Feierfeil.
II./4892 (Překlad).
Interpelace
poslance inž. R. Junga a druhů
ministrovi vnitra,
že opavské policejní ředitelství zakázalo píseň ťWenn alle untreu werdenŤ.
Podle dnešních časopiseckých zpráv opavské policejní ředitelství zakázalo píseň ťWenn alle untreu werdenŤ, Odůvodnění tohoto podivuhodného zákazu časopisy neuveřejnily. Podle všeho se však zdá, že opavské policejní ředitelství touží po cti osvojiti si methody předbřeznové, i když se vydává v nebezpečí, že je konec konců postihne kletba směšnosti. K odůvodnění tohoto poněkud ostře znějícího tvrzení budiž mezi jiným poukázáno na okolnost, že komisař dr. Mainer, přidělený tomuto policejnímu ředitelství, který obyčejně přichází na schůze jako vládní zástupce, nedávno přímo lehkomyslnými údaji před soudem způsobil odsouzení jednoho člena opavského obecního zastupitelství. Až bude tento případ projednán před soudem, pojednáme o něm ještě podrobněji. Nelze také zastírati, že v místnostech slezské zemské politické správy, které podléhá opavské policejní ředitelství, vane, ovšem pod vlivem členů výboru předbřeznový vítr, čehož jest příkladem potrestání města Opavy. Z vlastního popudu asi těžko zakázalo policejní ředitelství tuto píseň. Také zde se musily uplatniti vlivy svrchu nebo zdola.
Podepsaní se tedy táží pana ministra:
1. Víte, že opavské policejní ředitelství zakázalo píseň ťWenn alle untreu werdenŤ?
2. Jest ochoten tento případ zevrubně vyšetřiti a úředníky, kteří zákaz vydali, pohnati k odpovědnosti?
3. Byl snad tento zákaz vydán na pokyn ministerstva a pokládá pan ministr jmenovanou píseň za státu nepřátelskou?
V Praze dne 17. září 1924.
Inž. Jung, Schälzky, Simm, Wenzel, Knirsch, Böhr, dr. Jabloniczky, Palkovich, dr. Luschka, Stenzl, dr. Lodgman, Matzner, dr. Radda, Kraus, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, dr. Schollich, dr. Brunar, dr. Keibl, inž. Kallina, J. Patzel, Scharnagl, Bobek, Mark, dr. Petersilka, Füssy, dr. Lelley, dr. Korláth.
III./4892 (překlad).
Interpelace
poslanců Schweichharta, Leibla a druhů
vládě
o protizákonných manipulacích při provádění pozemkové reformy.
Podle úředního listu pozemkového úřadu se mělo v červnu 1924 přiděliti ještě 900.000 ha zemědělské půdy, z toho půl milionu ha má býti rozděleno do konce tohoto roku, ostatních 400.000 ha do konce roku 1926. Přídělový zákon ze dne 30. ledna 1920 vypočítává výslovně osoby a korporace, které mají přednostní nárok na příděl zabrané půdy. Mezi nimi jsou především zemědělští dělníci, drobní rolníci, bezzemci, obce a konsumní spolky atd.
Nuže, místo aby se podle tohoto zákona zabraná půda všeobecně přísně přidělovala, a tím se posloužilo pozemkové reformě, stává se zabraná půda s výslovným svolením státního pozemkového úřadu stále častěji tak zvaným ťprodejem z volné rukyŤ předmětem neslýchaného čachru a lichvy, hluboce poškozujícího národní hospodářství a zájmy vážných uchazečů o půdu; o přímo klasickém příkladu se nám dostává v této věci zprávy z okresu podbořanského. V druhém pracovním plánu státního pozemkového úřadu jest také převzetí a příděl tamějšího velkostatku Hielle & Dittrich. Tento velkostatek změnil prý svého vlastníka od minulého roku již po třetí. Někdejší majetník podle toho prodal prý statek s (předepsaným) souhlasem státního pozemkového úřadu v Praze Neštěmickému cukrovaru. Tento podle zpráv, jež máme, prodal statek opět družstvu nájemců velkostatků v Praze II., jehož vůdce jest jakýsi Rydlo z Počernic. Jest jisté, že jmenované družstvo jest nyní vlastníkem oněch 12 dvorů. Zmíněné družstvo přenechává jednotlivé dvory svým koupěchtivým členům, kteří na to mají peníze. Některé dvory jsou již v jejich držení, jiné jsou ještě na prodej. Mezi kupci jest prý také předseda státního pozemkového úřadu, pan dr. Viškovský. Domácí uchazeči o půdu, zvláště drobní rolníci a zemědělští dělníci, kteří k zajištění své existence nutně potřebují půdy, jsou tím připravováni o své zákonně ustanovené nároky, dokonce i dosavadní zpachtované pozemky.
Vzhledem k tomuto zřejmému, nestydatému čachru se zabavenými pozemky, který jest paškvilem skutečné pozemkové reformy, táží se podepsaní:
Jsou vylíčené poměry v podbořanském okrese správné a jsou-li, co zamýšlí vláda v tomto a v podobných případech činiti, aby zabránila tak zvaným prodejům zabavené půdy z volné ruky ziskuchtivým a po výdělku bažícím spekulantům a zjednala tak úctu zákonu?
V Praze dne 18. září 1924.
Schweichhart, Leibl, Taub, Hoffmann, Grünzner, R. Fischer, dr. Holitscher, Palme, dr. Haas, Hackenberg, Kirpal, Häusler, Dietl, Jokl, Heeger, Roscher, Schäfer, Schuster, Pohl, Blatny, dr. Czech.
IV./4892 (překlad).
Interpelace
poslance dra Brunara a druhů
ministrovi národní obrany
o jazykové praxi vojenských úřadů.
Vojenské úřady mají svou zvláštní jazykovou praxi. Dopisy osobám povinným vojenskou službou a nejen tyto, nýbrž i listiny se vyplňují jen jednojazyčně česky, i když jde o Němce a když ona listina jest tištěna dvoujazyčně. Na př. velitelství pěš. pluku č. 35 vydalo vojenskou knížku německému branci Frant. Schiechelovi nejdříve na Jméno František Šiechel, pak na jeho stížnost na jméno František Schiechel, avšak všechny záznamy, nejen jména měst (Podmokly, Děčín atd.), nýbrž i povolání (kupec) a jeho jazykovou kvalifikaci (německy) vyplnilo jednojazyčně česky. Když se branec zdráhal převzíti tuto knížku, které nerozumí, poněvadž podle jazykových zákonů, jež jsou částí ústavy, má podle ústavy nárok na dvoujazyčné vyplněni, okresní politická správa mu ji zaslala ještě jednou a to pod hrozbou trestem, kdyby jí nepřijal.
V jiném případě vydal úřad branci, jenž jest sice synem Čecha, ale pocházeje z německé matky byl německy vychován a česky neumí ani slova, vojenskou knížku, tištěnou a vyplněnou jen jednojazyčně, takže ubožák snad ani vůbec neví, co má v rukou. Poučení, jehož zanedbání může míti velice nepříjemné následky pro vojína, jest rovněž české. Nerozumí mu, ale nebude-li se podle něho říditi, bud trestán.
Tak je tomu nejen u těchto úřadů, nýbrž vůbec všude, že se po stránce jazykové neuznává existence nenáviděných Němců, o nichž se ví jen tehdy, když se od Němců něco potřebuje. Ústava a s ní jazykový zákon platí však rozhodně i pro. vojenské úřady, které přece nejsou extra legem a i když by je k tomu nezavazoval jazykový zákon, vyžadují toho poměry a povinnost, aby se se státním občanem jednalo tak, aby také rozuměl, co se od něho chce.
Podepsaní se tedy táží pana ministra národní obrany:
1. Ví o vytýkané jazykové praxi svých podřízených úřadů?
2. Jest ochoten upozorniti tyto úřady na ustanovení jazykového zákona a naříditi jim, že jsou povinny jednati s příslušníkem nečeského národa v jeho jazyku?
V Praze dne 23. září 1924.
Dr. Brunar, inž. Kallina, Kraus, dr. Lodgman, dr. W. Feierfeil, Schälzky, Schubert, Scharnagl, Windirsch, dr. Spina, J. Mayer, Bobek, Böhr, dr. Lehnert, dr. Radda, Zierhut, dr. Kafka, dr. Petersilka, inž. Jung, dr. Schollich, Matzner, dr. Keibl, dr. E. Feyerfeil.
V./4892 (překlad).
Interpelace
poslance dra Brunara a druhů
předsedovi vlády,
aby byl vydáván všeobecný oznamovatel soutěží na státní dodávky.
Případy korupce které v poslední době zaměstnávaly soudy a veřejnost ukázaly, že se zadávání dodávek, jichž potřebují státní úřady. děje často s vyloučením veřejnosti nebo takovým způsobem, který dokořán otevírá dveře protekci a úplatkářství. Zákony, které zostřily již platné trestní předpisy proti korupci a rozšiřují rozsah trestních činů, nebudou čeliti tomuto zbahnění veřejné morálky, nýbrž způsobí pouze, že sazba na takovéto trestní činy stoupne.
Pokud není upraven postup při zadávání státních dodávek, nýbrž každý dělá, co chce a co pokládá za dobré, může se tedy v daném případě ohraditi svou dobrou vírou a dobrými úmysly poněvadž žádný donucovací předpis mu nepředpisuje jeho konání, budou se stále opakovati takové případy, i když snad zůstanou utajeny Veřejnost má na tom zájem, aby zvěděla, kdo a komu dodávky zadává, poněvadž tyto dodávky platí z veřejných peněz a poněvadž se všem obchodům a firmám musí umožniti, aby se o takové dodávky ucházely. V jiných státech byla tato pravda již dávno uznána. Jest nutno vydávati všeobecný oznamovatel soutěží na státní dodávky s doučovacím ustanovením pro všechny státní úřady, aby svou potřebu včas a v takové způsobě oznámily k soutěži, aby se každý příslušný obchodník a každá příslušná firma mohla zúčastniti soutěže o dodávku.
Aby se čelilo protekčnímu hospodářství bylo by také třeba, aby v tomto všeobecném oznamovateli byl uveřejňován výsledek soutěží na dodávky s udáním jména firmy, které byly dodávky zadány a ceny, za kterou byly zadány.
Takový způsob soutěží by se více postaral o čistotu veřejného života než všechny papírové zákony.
Proto se tážeme pana předsedy vlády:
1. Jest vláda ochotna vydati předpisy, jimiž se upravuje zadávání dodávek, aby se tím čelilo korupcím?
2. Jest vláda ochotna aby se upravilo zadávání veřejných dodávek, vydávati takovýto všeobecný oznamovatel pro celé státní území?
V Praze dne 23. září 1924.
Dr. Brunar, inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. Keibl, Zierhut, Böhr, inž. Jung, Patzel, Schubert, Bobek, J. Mayer, Matzner, dr. Lehnert, Kraus, dr. Radda, dr. Schollich, Scharnagl, dr. Petersilka, Schälzky, dr. E. Feyerfeil, Simm.
VI./4892 (překlad).
Interpelace
poslance dra Brunara o druhů
ministrovi financí
o vráceni dávky z majetku a přírůstku na majetku.
Podle novely k zákonu o dávce z majetku a přírůstku na majetku má býti vrácena část již zaplacené dávky z majetku. Ač již zmíněný zákon ze dne 21 prosince 1923 č. 6 Sb. z. a n. z roku 1924 platí 3/4 roku a strany v některých případech byly již několik měsíců zpraveny o provedeném odpisu, nebyly v mnoha případech ještě poukázány splatné částky které mají býti vráceny. Berní správy odkazují strany na ministerstvo financí.
Při nynějším nedostatku peněz postihuje toto zadržování peněz na něž strany mají právo a na něž tedy určitě spoléhají strany velmi těžce. Když byly splatné splátky na dávky z majetku. naléhaly berní úřady, aby byly co nejrychleji zaplaceny a opozdilým poplatníkům hrozily exekucí a také ji prováděly. Nyní však, poněvadž mají býti peníze vráceny, musí strany čekati, až se úřadu uráčí splatné částky poukázati.
Podepsaní se táží pana ministra financí je-li ochoten nařízením se postarati, aby tyto již splatné částky byly co nejrychleji vráceny.
V Praze dne 23. září 1924.
Dr. Brunar, dr. Lodgman, Kraus, Schubert, Pittinger, dr. Spina, Matzner, Simm, dr. Radda, Zierhut, dr. Keibl, dr. Petersilka, inž. Kallina, Schälzky, dr. Lehnert, Böhr, Bobek, dr. E. Feyerfeil, inž. Jung, Patzel, dr. Schollich, J. Mayer.
VII./4892 (překlad).
Interpelace
poslanců Zierhuta, dra E. Feyerfeila a druhů
předsedovi vlády
o tom, v jakém jazyku státní pozemkový úřad vydává vyhlášky.
Okresní soud v Chrastavě vyzval usnesením Nc I 324-24/1 městský úřad v Hrádku n. N., aby na městské návěstní desce vyvěsil nedatovanou vyhlášku státního pozemkového úřadu o výpovědi hospodářům na pozemcích panství Clam-Gallasova, které bude převzato. Poněvadž tato vyhláška byla vydána jen česky žádala obec Hrádek n. N. na okresním soudu, aby zaslal také německé znění. Okresní soud v Chrastavě, oddělení 1. odpověděl dne 30. srpna 1924, že státní pozemkový úřad, dovolávaje se jazykového zákona odmítá připojiti německé znění vyhlášky o výpovědi a poukázal ostatně na ustanovení § 3 jazykového zákona poznamenav, že jest věcí městského úřadu opatřiti si překlad.
Pozemkový úřad se zřejmě dopustil poklesku proti §u 2, poslední věta jazykového zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z a n. Neboť podle tohoto zákonného ustanovení ťv okresech s národní menšinou podle odstavce 2 používati jest při vyhláškách u státních soudů, úřadů a orgánů a při jejich vnějších označeních také jazyku národní menšiny.Ť Nelze pochybovati že v soudním okrese chrastavském bydlí více než 20% československých státních občanů německého jazyka a že státní pozemkový úřad jest státním úřadem. Státní pozemkový úřad jest tedy povinen, vyhlášky své v soudním okrese chrastavském vedle znění v českém jazyku vydávati také v jazyku německém. Musí to býti německá původní znění, nikoliv pouze německé překlady. Jestliže nyní pozemkový úřad odpírá německé znění své vyhlášky, dopouští se příkrého poklesku proti jazykovému zákonu, který jest součástí ústavní listiny, a přestupku podle §u 25 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n.
Že pozemkový úřad vydává vyhlášku nikoliv přímo nýbrž prostřednictvím příslušného okresního soudu, nemůže jej sprostiti povinnosti aby se řídil jazykovým zákonem.
Žádáme tedy pana předsedu vlády:
1. aby pohnal státní pozemkový úřad k odpovědnosti pro toto porušení zákona,
2. aby se postaral, aby se pozemkový úřad v tomto případě a také v. budoucnosti řídil jazykovým zákonem a dle mezinárodně smluvené ochrany menšin,
3. aby nám se vším možným urychlením podal zprávu, co zařídil na dotaz 1. a 2.
V Praze dne 24. září 1924.
Zierhut, dr. E. Feyerfeil, Böllmann, Bobek, Pittinger, Kaiser, dr. Schollich, Matzner, dr. Radda, dr. Luschka, Scharnagl, inž. Kallina, Mark, Kostka, dr. Keibl, dr. Petersilka, Budig, dr. Lodgman, dr. Kafka, dr. W. Feierfeil, Heller, J. Mayer, dr. Spina.
VIII./4892 (překlad).
Interpelace
poslanců Schweichharta, Hausmanna a druhů
předsedovi vlády
o tom, v jakém jazyku státní pozemkový úřad vydává vyhlášky.
Okresní soud v Chrastavě vyzval usnesením Nc I 324-24/1 městský úřad v Hrádku n. N., aby na městské návěstní desce vyvěsil nedatovanou vyhlášku státního pozemkového úřadu o výpovědi hospodářům na pozemcích panství Clam-Gallasova, které bude převzato. Poněvadž tato vyhláška byla vydána jen česky, žádala obec Hrádek n. N. na okresním soudu, aby zaslal také německé znění. Okresní soud v Chrastavě, oddělení 1. odpověděl dne 30. srpna 1924. že státní pozemkový úřad, dovolávaje se jazykového zákona odmítá připojiti německé znění vyhlášky o výpovědi a poukázal ostatně na ustanovení § 3 jazykového zákona poznamenav, že jest věcí městského úřadu opatřiti si překlad.
Pozemkový úřad se zřejmě dopustil poklesku proti §u 2, poslední věta jazykového zákona ze dne 29. února 1920. č. 122 Sb. z. a n. Neboť podle tohoto zákonného ustanovení ťv okresích s národní menšinou podle odstavce 2 používati jest při vyhláškách u státních soudů, úřadů a orgánů a při jejich vnějších označeních také jazyku národní menšiny.Ť Nelze pochybovati, že v soudním okrese chrastavském bydlí více než 20% československých státních občanů německého jazyka a že státní pozemkový úřad jest státním úřadem. Státní pozemkový úřad jest tedy povinen, vy hlášky své v soudním okrese chrastavském vedle znění v českém jazyku vydávati také v jazyku německém. Musí to býti německá původní znění, nikoliv pouze německé překlady. Jestliže nyní pozemkový úřad odpírá německé znění své vyhlášky, dopouští se příkrého poklesku proti jazykovému zákonu, který jest součástí ústavní listiny, a přestupku podle §u 25 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n.
Že pozemkový úřad vydává vyhlášku nikoliv přímo nýbrž prostřednictvím příslušného okresního soudu, nemůže jej sprostiti povinnosti, aby se řídil jazykovým zákonem.
Tážeme se tedy pana předsedy vlády je-li ochoten
1. pohnati k odpovědnosti státní pozemkový úřad pro toto porušení zákona,
2. postarati se, aby se pozemkový úřad v tomto případě a také v budoucnosti řídil jazykovým zákonem a dle mezinárodně smluvené ochrany menšin.
3. se vším možným urychlením podati poslanecké sněmovně zprávu, co bylo zařízeno na dotaz 1. a 2.
V Praze dne 24. září 1924.
Schweichhart, Hausmann, Hackenberg, Grünzner, R. Fischer, Kirpal, Beutel, Blatny, Palme, Jokl, Dietl, Leibl, Schuster, dr. Czech, Pohl, Schäfer, Roscher, Taub, Häusler, Kaufmann, Hoffmann, Uhl.
IX./4892 (překlad).
Interpelace
poslanců Grünznera, Schweichharta, R. Fischera a druhů
ministrovi železnic
o železničním neštěstí u České Lípy.
Časně ráno dne 12 t. m. stalo se u České Lípy velké železniční neštěstí. Nákladní vlak č. 1243, přijíždějící od Bakova, srazil se ve 4.37 hod. ráno u vjezdového návěští nádraží českolipského s posunovanou částí. Při této srážce byli dva zaměstnanci zabiti a čtyři zaměstnanci více méně těžce raněni. Mimo to byla způsobena veliká škoda na materiálu. Zabití zaměstnanci jsou: vlakvedoucí nákladního vlaku č. 1243 Hammerschlag a brzdič Šíma. Hammerschlag byl vyhozen ze služebního vozu a utrpěl těžká vnitřní poranění a zlomeniny, Šímovi byl rozmačkán hrudník.
Královéhradecké ředitelství státních drah uveřejnilo o neštěstí tuto zprávu:
ťVčera ve 4.37 hod. ráno se srazil v husté mlze u vjezdového návěští českolipské stanice nákladní vlak č. 1243 s posunovací soupravou. Oba stroje byly poškozeny, 14 vozů vyjelo z kolejí. Vlakvedoucí a brzdič nákladního vlaku byli zabiti. 4 zaměstnanci lehce zraněni.Ť
Podle této lakonicky krátké zprávy možno míti za to, že mimo husté mlhy nepůsobily při neštěstí jiné příčiny, jež lidská prozíravost mohla předvídati a odvrátiti. Takové mínění bylo by však úplně klamné, ježto se při tom nepřihlíželo k hlavním příčinám. Nelze se domnívati, že by těchto příčin královéhradecké ředitelství státních drah neznalo. Ono se však nemůže dovolávati ani toho, že do uveřejnění jeho zprávy nemohlo býti provedeno vyšetřování, poněvadž všechny příčiny znalo částečně již před událostí a částečně přímo po ní. Vzbuzuje to tedy dojem, jakoby touto zprávou měla býti veřejnost uklidněna a uvedena v omyl o hlavních příčinách neštěstí. Že hustá mlha znemožňuje výhled do dálky a velmi ohrožuje bezpečnost provozu, jest všeobecně známo a jistě také nikdo, nebude popírati, že tato závada přispěla k srážce.
Nelze však připustiti, že v tomto případě pro tuto příčinu bylo by musilo dojíti k neštěstí, kdyby státní železniční správa byla náležitě dbala všech ostatních opatření opatrnosti a kdyby byla učinila a zachovala všechna opatření bezpečnostní.
Tak jest především po léta dostatečně známo, že nádraží v České Lípě již nevyhovuje požadavkům většího provozu. Na tento nedostatek poukazoval odborný tisk železničního svazu již v roce 1922, když se dne 12. listopadu 1922 stalo železniční neštěstí a upozorňoval státní železniční správu, avšak napraveno to nebylo. Po tehdejším neštěstí, při němž mimo značné škody na materiálu na štěstí nebylo třeba želeti ztráty lidského života, bylo proti několika zaměstnancům zavedeno přísné vyšetřování, jímž měla býti vina uvalena na tyto zaměstnance. Tito zaměstnanci byli však částečně osvobozeni, částečně bylo řízení proti nim zastaveno. Toto osvobození zaměstnanců, jakož i zastavení řízení proti některým z nich bylo do jisté míry odsouzením železniční správy, která však z toho nevyvodila vhodného poučení, nýbrž nedostatečné nádraží v České Lípě ponechala dále.
Poměry pro bezpečnost provozu se od té doby ještě velmi značně zhoršily, jelikož mezitím byla sestátněna také ústecko-teplická dráha, čímž nedostatek prostoru a kolejí se stal ještě citelnější. Nádraží v České Lípě, jež jest velice silně zatíženo zvláště provozem na tratích Podmokly-Česká Lípa a Praha-Georgswalde-Ebersbach jest tak těsné, že skorem pro každý přijíždějící vlak, než může vjeti do stanice, dlužno teprve vyprázdniti kolej proň určenou. Bezpečnost provozu jest však zejména velice ohrožena tím, že železniční tratě, křižující se v České Lípě, jsou jen jednokolejné a v žádném směru není zvláštních výtažných kolejí pro posunování, takže pro posunování dlužno veskrze užívati jen hlavních kolejí tratí. Tak se musí na příklad na oné části trati, na níž se udála zmíněná srážka, posunovací manipulace vykonávati často až za vjezdové návěští. Za takových poměrů dlužno se přímo diviti, že se již častěji nestala podobná neštěstí. To lze zajisté beze vší pochybnosti přičítati jen tomu, že personál, úplně obeznalý s poměry, opatrně a svědomitě překonával obtíže dopravní služby. Avšak československá státní železniční správa, jak se zdá, stále méně si váží personálu, jenž zná trať, nádražní zařízení a provozní poměry, což zvláště dokazují zbytečná přemísťování personálu na hlavních tratích státních drah, jimž nechce býti konec. V tom dlužno hledati také druhou hlavní příčinu, že došlo ke srážce dne 12. t. m. u České Lípy. Strojvůdce nákladního vlaku č. 1243 byt teprve nedávno přeložen z obvodu plzeňského ředitelství státních drah do České Lípy. V den neštěstí byl teprve 10 dní ve své nové domovské stanici. Že si tento muž v krátké době 10 dnů nemohl osvojiti orientace, k jeho odpovědné službě rozhodně nutné, jest zřejmé. Ačkoliv tento strojvůdce jest prý svědomitý zaměstnanec, přehlédl nebo přejel přední návěští postavené na ťzvolnaŤ, stojící několik set metrů před vjezdovým návěštím postaveným na ťstůjŤ. Nákladní vlak, jejž vedl, jel, jak ukazoval propichovaný proužek rychloměru, u vjezdového návěští postaveného na ťstůjŤ, kde se srážka udála, ještě rychlostí 30-35 km za hodinu. Tato trať má malý sklon což zvětšilo sílu srážky dosti značně. Kdyby by l býval strojvůdce dostatečně znal poměry na trati a místo kde jsou návěští, byl by snad, blíže se k onomu místu, přece jen přes všechnu mlhu zpozoroval přední návěští, a mohlo se předejíti neštěstí. Z toho neúprosně logickv vyplývá, že pro záruku bezpečnosti v provozu na železnících se vyžaduje především nikoliv znalosti služebního jazyka, což státní železniční správa tak zvláště zdůrazňuje, nýbrž především personálu úplně znalého zařízení stanic a tratí, jakož i veškerých provozních poměrů. Státní železniční správa by učinila dobře, aby také se své strany především toho dbala a zaměstnance, pokud toho nevyžaduj skutečné služební důvody, ponechala v jejich služebních místech a na jejich tratích, kde se již po léta vžili do všech služebních poměrů a kde jsou úplně obeznámeni s tím, jak se provoz koná.
Další příčinou, že se množí železniční neštěstí všeobecně, jest také nedostatek provozního personálu vůbec, a následkem toho využívání sil, které jsou po ruce, jež často překračuje zákonné předpisy o době služby a odpočinku, dále také mzdy, za nynějších hospodářských poměrů nedostatečné. Nevhodnými úspornými opatřeními a předčasným překládáním na odpočinek byl stav personálu snížen, takže trpí přetížením ve službě. K tomu se druží ještě stoupající drahota, a strádání snižuje pak ještě více životní úroveň zaměstnance a seslabuje se jeho odolnost. Všech těchto okolností nelze rovněž pustiti se zřetele, ježto zajisté přispívají, že ohrožena jest bezpečnost provozu na železnicích.
Podepsaní se tedy táží pana ministra železnic:
1. Ví pan ministr o uvedených hlavních příčinách železničního neštěstí u České Lípy?)
2. Co zamýšlí zaříditi, aby pokud možno nejrychleji byly odstraněny neudržitelné nádražní poměry a provozní obtíže v České Lípě?
3. Jaké opatření zamýšlí pan ministr učiniti, aby se co nejrychleji účinně zabránilo podobným neštěstím jako bylo dne 12. t. m.?
4. Jest pan ministr ochoten především naříditi aby konečně ustalo trýznivé měnění personálu překládáním, čímž se jen ohrožuje bezpečnost provozu na železnicích?
5. Co zamýšlí pan ministr zaříditi, aby učinil přítrž zmenšování počtu personálu a aby mu zajistil mzdu, která jest přiměřená těžké a odpovědné službě i drahotním poměrům?
6. Co zamýšlí pan ministr všeobecně zaříditi, aby zabránil železničním neštěstím, která se poslední dobou hrozivě množí a veřejnost značně zneklidňují?
V Praze dne 23. září 1924.
Grünzner, Schweichhart, R. Fischer, Hoffmann, Roscher, Beutel, Uhl, Kirpal, Kaufmann, Blatny, Hausmann, Häusler, Pohl, Heeger, Schuster, Leibl, Schäfer, Taub, Jokl, Dietl, dr. Czech.