Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4885.

Interpelace:

I. posl. J. Skaláka a soudr. min. vnitra o konfiskaci "Rudého Práva", ústředního deníku komunistické strany v Praze,

II. posl. Koutného, Mikulíčka a soudr. vládě o tyfové epidemii v baťově továrně na obuv ve Zlíně,

III. posl. Tausika a soudr. min. soc. péče, že v textilní továrně firmy Tiberghien v Trenčíně se porušují ustanovení o 8hodinové době pracovní a předpisy bezpečnostní a zdravotní,

IV. posl. Patzela a druhů vládě o prodeji z volné ruky panství Hielleova a Diettrichova,

V. posl. Mikulíčka, koutného a soudr. min. železnic o nedostatečných čekárnách nádražních ve stanicích Otrokovice, Malenovice, Luky, Zlín, Přítluky a Želechovice na trati Otrokovice - Vizovice,

VI. posl. dra Brunara a druhů min. vnitra o licencích pro biografy,

VII. posl. dra Raddy a druhů min. spravedlnosti a vnitra ve věci Mr. Ph. Marcela Kovaříka ze Zaječí, v politickém okrese hustopečském,

VIII. posl. Krause, dra Keibla a druhů min. vnitra, že okresní politická správa zakázala protestní schůzi v Šluknově,

IX. posl. J. Mayera, J. Fischera a druhů min. zemědělství o škodách způsobených povodní na plodinách ve volebním okrese Cheb - Karlova Vary,

X. posl. dra W. Feierfeila, Scharnagla a druhů vládě o nouzové akci pro Rudohoří.

I./4885.

Interpelace

poslance Skaláka a soudr.

ministrovi vnitra

o konfiskaci "Rudého Práva", ústředního deníku komunistické strany v Praze.

Ve Večerníku "Rudého Práva" ze dne 10. září 1924 v č. 209 v úvodníku konfiskováno:

... z příkazu - Masarykova: Výslovně podotkl, že při tom nejen bylo známo, že cíl jeho organisace je teroristický, nýbrž i že mu bylo při předávání dosti značné částky - 200.000 tehdejších rublů - projeveno přání, aby peněz bylo použito pro cíle teroristické. (Viz moskevskou "Pravdu" z 30. srpna: "Masaryk a teror".)

V článku "Demokratický režim" tamtéž:

... možnosti politické výstřednosti.

O rozumu nějakém tu vůbec mluviti nemožno, o úřední nestrannosti tím méně. To už není úřední jednání, to je bezmezná zpupnost nadutých byrokratů, která jasně potvrzuje úplnou prohnilost koaličního režimu, který už se ani nesnaží zakrýti opatrně svoji zaslepenou stranickou nenávist, kterou chová ve svém nitru, proti nesmírně početné majoritě dělnického obyvatelstva tohoto státu, a která bude na konec jednou z největších příčin hanebného jeho zhroucení. Rozdrtit a odstranit nadobro tento režim, musí býti životním úkolem všech opravdu čistých a čestných občanů tohoto státu.

V "Rudém Právu" ze dne 12. září, č. 215, v "Sociální hlídce":

... předstoupil slepý nešťastník se svým bratrem a bratr slepého zvolal: "Ve jménu lidskosti Vás prosím, dejte mu něco, ať má aspoň něco na živobytí!" Předseda rozhodčího soudu však mávl mrzutě rukou a drsně nešťastníka odbyl: "Tady není lidskost, tady je právo." Pěkné to právo! Zde již nestačí sebe silnější kritika. Tady musí udělat pořádek revoluční proletariát, který takovéto "právo", všechnu lidskost nivelisujícího kapitalismu rozbíti musí a rozbije na kusy. Vykladač takovéhoto "práva" arciť se dobře hodí do té dnešní kapitalistické společnosti. Je stejně jako ona brutální, bez citu a srdce.

V "Rudém Právu" ze dne 13. září 1924 konfiskován jediný titul lokálky: "Vláda podporuje lichvu!"

Ve večerníku "Rudého Práva" ze dne 13. září, č. 212:

... Je to důkazem, že italští dělníci dospívají konečně k přesvědčení, že na násilí nutno odpovídati násilím a že proti teroru možno se brániti opět jenom terorem. Neschvalujeme zásadně žádných atentátů, avšak situace v Itálii byla fašistickými násilnostmi tak napjatá, že plně chápeme čin dělníka Corviho. Je to dosti smutné, že socialisté nedovedli dosti důrazně odpověděti na bestiální zavraždění svého vůdce. Musel přijíti teprve komunista, aby svými výstřely protestoval proti fašistickému vraždění.

... Dělníci musí se tedy sami brániti proti fašistickým násilnostem. A situace v Italii je již tak na ostří nože, že dělníci nemohou býti příliš vybíravými ve volbě ochranných prostředků. Budou-li se italští dělníci brániti stejnými prostředky, jakými je proti nim útočeno, pak zajde fašistům zajisté brzy chuť k dalšímu zvířecímu pronásledování dělnictva.

Ve Večerníku "Rudého Práva" 15. září 1924, č. 213:

... Ministr dr. Franke patří s celou vládou na lavici obžalovaných!

... Jestliže někdo patří na lavici obžalovaných podle zákona "na ochranu republiky", je to sám dr. Franke a celá Švehlova vláda, která podáním osnovy zákona o vymílání jednotné mouky vyvolala všeobecné pobouření a povzbudila lichváře k dalšímu vyhánění cen, poschovávání zásob, spekulačním nákupům atd.

Dr. Franke jest ovšem jen jedním z členů divadelního souboru, který s veřejností hraje nechutnou komedii.

... Všichni tito odborníci dokazují, že vláda, ministerstvo zásobování a všechen koaliční tisk předstíraly důvody pro zavedení černé mouky, kterými měla býti vědomě veřejnost oklamána.

V "Rudám Právu" ze dne 16. září, č. 218, konfiskován titul: "Proti vraždění dělníků ve Švaljavě!"

A tamtéž v "Soudní síni".

... Plakáty tyto vylepovány byly po celé oblasti republiky Československé, třebaže jejich vylepování nebylo bezpečnostními úřady povoleno a republika se přece nerozpadla. Záleží jen na horlivosti četníků, s jakou chtějí republiku zachránit, sebe povýšit a naše soudruhy šikanovat. - Mezi tyto horlivé ochránce státu patří i četník Husák ze stanice dolnopočernické, který soudruha V. Cíglera pro lepení plakátů udal. Jemu přísluší sláva, že republiku zachránil a že přiložil polínko k persekuci dělnického komunistického hnutí.

V "Rudém Právu" ze dne 17. září, č. 219, bylo konfiskováno:

... Ukazuje všechnu šalbu, klam a ubohost té ubohé československé "demokracie". Chudí košičtí zřízenci vstoupili na ochranu skývy chleba, kterou pro sebe a své rodiny v potu tváři vydělávali a ze které jim tvrdí a bohatí zaměstnavatelé kus po kuse ještě chtěli rvát, v boj, a tu vystoupil z reservy generál československé armády pan Gajda a přiskočil ochotně na pomoc - bohatým maďarsko-židovským kapitalistům, odkomandoval československé vojáky, aby vpadli vzad poctivým bojujícím dělníkům, kteří nechtějí nic více než lidský plat za těžkou práci.

A tu maně vzpomínáme na jednu episodu, která se odehrála před dvacetipěti lety v Praze. V Praze tehdy vypukla stávka kovářských dělníků. Mistři-zaměstnavatelé tehdy v druhém týdnu stávky vypravili se k tehdejšímu vojenskému veliteli, velícímu generálu šl. Grünemu, Němci a Rakušáku, jehož žádali, aby jim ke zlomení stávky českých kovářských dělníků dal k disposici vojáky-kováře, jimž byli ochotni platiti mimořádný žold, jen aby mohli stávku zlomiti. A tehdy tento generál zvedl hrdě hlavu a po krátkém přemítání prohlásil: "Ne, pánové, k takovéto službě své vojáky nedám!" A deputace šla se zahanbením. To učinil generál copatého, konservativního Rakouska, němec rodem, před čtvrt stoletím! Pojal ho hnus před pouhou myšlenkou, že by měl vojáky poslati k dělání stávkokazů proti chudým českým dělníkům, tedy ke službě nejodpornější. Jinak, zcela jinak si nyní počíná Gajda, generál "demokratické" armády československé. Toho snad maďarsko-židovští kapitalisté o vojáky jako stávkokaze ani ještě nežádali proti svým dělníkům a on je už na tyto "služby" komandoval! Každý takový reakční čin ale vykoná vedle okamžité škody také své blahodárné poslání: otevře oči všem, kdož ještě měli kousek víry v poslední zbytky zkomírající československé demokracie. Vidí dnes, že v tomto státě není vůbec žádné demokracie, nýbrž že tu vládne jen hrubá pěst kapitalismu a jeho pomocníků. A až ovládne toto přesvědčení mozky všech trpících, nebudou kapitalismu nic platni ani takoví jeho - Gajdové!

Tamtéž v lokálce: "Presidentu Masarykovi je sionismus sympatický, komunismus nesympatický":

... Že pan president považoval komunismus za škaredý sen již od prvopočátku, vyšlo ostatně na jevo z procesu se Savinkovem, který před moskevským soudem prohlásil, že mu roku 1918 odevzdal Klecanda jménem Masarykovým 200.000 rublů na potírání bolševismu. A komunistické Rusko se nezbořilo. Chod dějin není totiž určován sympatiemi ani antipatiemi jednotlivců, třeba by byli i presidenty.

Ve Večerníku "Rudého Práva" ze dne 17. září, čís. 215:

Karpatským Rusům na Vrchovině hrozí smrt hladem.

Letošního roku hrozí karpatoruskému lidu smrt hladem! Bída a hlad jsou tu pravidelnými hosty. Chudá horská políčka nepatrné výměry nemohou je vyživiti. Urodí se tu leda trochu ovsa a brambor. A chudou úrodu tu ještě z polovice zničí divoké svině, jeleni a jiná zvěř, která se tu hájí, aby páni měli zábavu při honech. Dobytek na horských pastvách hubí vlci a medvědi. Již teď potrhali vlci sta a sta ovcí a mnoho hovězího dobytka. Jak teprve bude v zimě, kdy vyhladovělí přepadají celé obce! Lid nesmí se jim brániti, zbraně mu nedovoleno míti a běda tomu, u koho je jen podezření, že má pušku! Je nemilosrdně bit a žalářován a z pokut nevyjde.

Skrovný příjem z dobytka byl dosud jediným příjmem horala. Teď i ten se mu odnímá. Za škody, způsobené divokou zvěří, nedostane haléře náhrady, pastviny, kterých dříve užíval, se mu berou a přidělují se bohatým gazdům, nebo se zalesňují. Pozemková reforma i tu provádí se na úkor chudých. A práva se nedovolá ani u soudu, ani u úřadů. Ty stojí všude na straně bohatých a chrání i mocí zájmy maďarských grofů.

Lesní těžba, při níž karpatoruský horal našel dříve výdělek, dnes se obmezuje vinou neschopnosti lesní správy proti dříve na třetí u. Jeví se i nedostatek palivového dříví, ač půl země pokrývají lesy a tisíce metrů hnije ho nezužitkováno. Chudý člověk musí za dříví platiti dvakráte tolik, co židovský obchodník. Vezme-li kus dřeva nebo chrastí, je pokutován, bit a zavřen.

Dříve svou bídu zmírňoval prací v uherských rovinách, odkudž si přivážel živobytí na zimu. Celé vesnice se tam z jara stěhovaly. Teď tam na výdělek nesmí a je odkázán na to, co mu chudé políčko urodí.

Letos ke všemu uhodila neúroda. Nejen v horách, ale i v nížině bude tam letos zle. obchodníci mají skrovné zásoby, protože zákaz dovozu mouky, přede žněmi vyhlášený za účelem vyhnání cen, postihl hlavně Slovensko a Karpatskou Rus. ceny se tam ženou do výše a lid nemá, z čeho by si aspoň na tu ovesnou placku nebo kukuřičnou kaši potraviny opatřil. Hrozí mu doslova smrt hlady!

V "Rudém Právu" ze dne 18. září t. r., čís. 220, v článku: "Pendrekem proti lidu, ne proti zdražovatelům".

... nejsilnější to až dosud obhajovatelky zájmů kapitalistické buržoasie a velkoagrárníků a nejlítější pronásledovatelky dělnického lidu a tříd nezámožného obyvatelstva, protilidové vlády, jaké u nás nebylo vůbec dosud pamětníků, která před žádnými prostředky brutality necouvá, aby prosadila svá protilidová opatření, zákony a nařízení, jimiž rdousí ponenáhlu existence a životy statisíců proletářů přes odpor jistě osmdesátiprocentní většina obyvatelstva republiky.

Tamtéž v článku: "Poslanecká sněmovna pod dojmem protidrahotní demonstrace pražského dělnictva".

... Zde bylo ukázáno, jak chce tato vláda o lid pečovat, a jaké pojištění mu dává ve skutečnosti. Symbol tohoto "pojištění" je: policejní pendrek, žalář, a ozbrojená pěst nastavená na ústa, která křičí o hladu a bídě. Dělnictvo si to dobře zapamatuje. Tamtéž ve článku: "Projevy organisací k usnesení V. světového sjezdu K. I.":

... Heslo dělnické vlády a jednotné fronty může býti jedině metodou agitace a mobilisace mas k revolučnímu svržení vlády buržoasie a nastolení světové moci . . .

Ptáme se pana ministra:

Je ochoten zabrániti dalšímu ostouzení státních úřadů doma i za hranicemi tím, že zakáže další podobné nesmyslné a zbytečné konfiskace?

V Praze dne 19. září 1924.

Skalák,

Blažek, Kunst, Haken, Malá, dr. Šmeral, Sedorjak, Toužil, Warmbrunn, Tausik, Merta, Kreibich, Darula, Krejčí, Burian, J. Kříž, Bubník, Houser, Kučera, Svetlik, Rouček, Teska, Šafranko, Mikulíček, Mondok, Koutný, dr. Gáti.

II./4885.

Interpelace

poslanců Koutného, Mikulíčka a soudruhů

vládě

o tyfové epidemii v Baťově továrně na obuv ve Zlíně.

V podniku Tomáše Bati, v továrně na obuv ve Zlíně, vypukla počátkem měsíce července 1924 tyfová epidemie, na jejíž potření jak Baťa, jako majitel závodu a starosta města, tak zodpovědné zdravotní orgány neučinili vůbec ničeho. Tím se stalo, že tyfová epidemie projevila zhoubné účinky mezi Baťovými zaměstnanci, z nichž mnozí na tyf zemřeli. Bacily tyfové byly rozneseny zaměstnanci Baťovými do okolních dědin, takže okolí Zlína bylo v pravém slova smyslu zamořeno tyfem a hrozilo nebezpečí, jež dosud nepominulo, že tyf bude přenesen do okresů sousedních. Je zjištěno, že tyf vznikl ze závodní studně, do níž vnikaly výkaly za záchodu a z níž Baťovi zaměstnanci pili vodu. A je téměř neuvěřitelné, že závod, v němž je zaměstnáno přes 3000 dělníků, nebyl v době nejzuřivějšího řádění tyfové epidemie, kdy byly již případy úmrtí, od okolí isolován. Naopak v závodě se pracovalo přes to, že tyfová epidemie se nedala více ututlati, že úřady byly již o tom uvědoměny a byly konstatovány také případy úmrti. To mělo za následek veliké rozšíření tyfové epidemie a zvýšení nebezpečí pro zdraví obyvatelstva Zlína a dalekého okolí a roztrpčení v obyvatelstvu.

Onemocní-li v některé domácnosti někdo tyfem, učiní se patřičné isolační opatření a zakáže se přístup do domu. V Baťově podniku se však neučinilo v době vypuknutí tyfové epidemie ani toho nejmenšího opatření, a to proto, poněvadž byla zde zjevná snaha vypuknutí tyfové epidemie ututlati, aby továrník Baťa nemusil závod zavřít. Je zjištěno, že dělníci večer přišli z práce domů a druhý den ráno musili býti odvezeni do infekčního oddělení nemocnice. Teprve tehdy, když epidemie nedala se více utajiti, když byly již případy úmrtí, byla poslána do Zlína infekční autokolona, která nestačila odvážeti nemocné do nemocnice. Továrník Baťa sám přiznává ve svém prohlášení uveřejněném v denních listech, že tyfová epidemie v jeho závodě podle úředního zjištění vypukla 25. července t. r. a že do 6. srpna bylo zjištěno 25 případů skutečných a 60 podezřelých. Přes toto úřední zjištění, které vlastně bylo vynuceno nebezpečnou situací, úřady nezakročily a nenařídily uzavření Baťova podniku, jak se mělo státi v zájmu omezení tyfového nebezpečí. Teprve 2. srpna dal továrník Baťa části svých zaměstnanců dovolenou, ale již za týden zahájil výrobu opět přesto, že nebezpečí tyfové epidemie bylo stále akutní.

Je prokázáno, že tyfová epidemie vypukla vinou hrozných zdravotních poměrů v Baťově závodu již počátkem měsíce července t. r. a byla zamlčována jen proto, aby Baťovi nebyla továrna úředně zavřena, tedy čistě z důvodů výdělečných. Již 7. července 1924 byla odvezena do nemocnice tyfem onemocnělá dělnice Huťáčková z Březnice, 8. července Kozáčková z Malenovic, obě u Bati zaměstnané, 17. července odvezen byl do nemocnice tyfem onemocnělý občan Bzura a 20. července - tedy 5 dní před tím, kdy podle prohlášení Baťova byl v jeho továrně úředně zjištěn tyf - zemřela na tuto epidemickou nemoc u bati zaměstnaná dělnice Chytilová z Otrokovic. Tvrzení Baťovo, opírající se o prohlášení zlínských lékařů, že epidemie vypukla až 25. července je nepravdivé a má ten účel obvinění ze zatajování tyfu v jeho závodě seslabiti a svaliti odpovědnost se sebe na jiné. Odpovědni jsou však za všechny škody vzniklé následkem tyfové epidemie na majetku a životech dělníků Baťa společně se závodním lékařem drem Gerbecem, který je zároveň městským lékařem ve Zlíně, a s obvodním lékařem drem Mansfeldem, kteří o existenci tyfové epidemie jako lékaři musili býti přesvědčeni, nečinili však žádných opatření na ochranu občanstva a umožnili tak rozšíření tyfové nákazy do okolí. Stejně jsou odpovědny úřady, které, ač byly veřejně tiskem upozorněny na toto nebezpečí, nenařídily isolaci tyfem zamořeného Baťova podniku a řádnou desinfekci jeho prodejen.

Ještě nyní po dvou měsících vyskytují se stále v Baťově továrně případy tyfu, což je následek výše uvedeného nanejvýš trestuhodného jednání odpovědných orgánů.

Tážeme se vlády:

1. Jest ochotna naříditi vyšetření Baťova závodu po stránce zdravotní, aby zjednána byla náprava?

2. Jest ochotna působiti na bezodkladné odstranění neschopných lékařů?

3. Jest ochotna učiniti opatření, aby továrník Baťa donucen byl zaplatit veškeré škody a výdaje vzniklé jím zaviněnou tyfovou epidemií: státu, zemi, obcím a nemocenské pokladně?

4. Jest ochotna působiti, aby továrník Baťa postaral se o pozůstalé po svých zaměstnancích, zamřelých tyfem v jeho závodě?

5. Co hodlá vláda podniknouti, aby se podobné případy v Baťově továrně neopakovaly a aby životy zaměstnanců nebyly vydávány v nebezpečí?

V Praze dne 4. září 1924.

Koutný, Mikulíček,

dr. Šmeral, Tausik, Blažek, Kučera, Skalák, dr. Gáti, Krejčí, J. Kříž, Kunst, Burian, Teska, Toužil, Koutný, Sedorjak, Darula, Rouček, Merta, Bubník, Houser, Haken, Warmbrunn, Šafranko, Kreibich, Mondok, Svetlik.

III./4885.

Interpelace

poslance Heřmana Tausika a soudruhů

ministrovi sociální péče,

že v textilní továrně firmy Tiberghien v Trenčíně se porušují ustanovení o osmihodinové době pracovní a předpisy bezpečnostní a zdravotní.

V Trenčíně na Slovensku je veliká textilní továrna firmy Tiberghien Fils, akciová společnost, která jest z větší části majetkem francouzských kapitalistů. Část akcií má také trenčínský děkan, kterého správní rada pověřila dozorem v továrně. Ředitelem firmy jest Francouz Delavcus.

Poměry, jež zavedli tito pánové v závodě, jsou hrozné. Přijímání dělníků děje se většinou prostřednictvím trenčínského děkanství, bez ohledu na veřejnou zprostředkovatelnu práce. Zdravotních a bezpečnostních předpisů se vůbec nedbá. V tomto závodě jest zaměstnán tak obrovský počet mladistvého dělnictva, sotva škole odrostlého, že snad tomu není příkladu. Toto mladistvé dělnictvo - většinou děvčata - zaměstnáno jest i u strojů a při pracech těžkých, fysicky vysilujících a zdraví lidskému škodlivých, takže právem lze tuto továrnu nazvati velkovýrobnou tuberkulosy. Živnostenský inspektor inž. Boček v Trenčíně přes to, že byl několikráte žádán, aby v tomto závodě zjednal nápravu, dosud tak neučinil. Protizákonné zaměstnávání mladistvého dělnictva děje se na úkor dělníků starších a živitelů rodin, a svědčí o bezohlednosti a zločinné hrabivosti správy závodu, která v tak velké míře zaměstnává mladistvé dělníky jen proto, aby stlačila mzdy na úroveň co možná nejnižší.

Tím docílila správa podniku, že týdenní mzda jen zcela vyjímečně dosahuje 120 Kč týdně, kdežto většina dělníků má mzdy od 10 Kč do 70 Kč za plný pracovní týden.

Správa závodu nespokojila se však ani tímto stlačením mezd, nýbrž zavedla ojedinělý způsob okrádání svého dělnictva ve velkém, který je naprosto protizákonný. Na výplatní sáčky dala si správa závodu vytisknouti rubriku: "Škoda". Pod tímto titulem strhují se pravidelně každému dělníku takové obnosy peněžní, že přesahují mnohdy i nízkou mzdu dělníkovu, a tak se stává, že dělník za celotýdenní práci ještě firmě doplácí. Tyto pokuty, které v poslední době jdou do desetitisíců, ponechává si neoprávněně správa závodu, aniž by je odváděla, jak je povinna, některému humánnímu účelu.

Bezohlednost a drzost správy tohoto závodu jde tak daleko, že - ač v okolí je značný počet dělnictva bez zaměstnání - nadiktovala za souhlasu živnostenského inspektora inž. Bočka vyhláškou dělnictvu, že je povinno pracovati 10 hodin denně.

Jednání toto, které je vzorem moderního kapitalistického lupičství, děje se pod patronací úřadů a pobuřuje tím více všechno dělnictvo na Trenčínsku.

Podepsaní se táží:

1. Zná pan ministr poměry v továrně Tiberghien v Trenčíně?

2. Chce všemi prostředky zabrániti porušování zákonných předpisů o 8 hodinové době pracovní, o práci žen a dětí, o bezpečnostních a zdravotních opatřeních?

3. Chce zakázati 10 hodinovou pracovní dobu ve zmíněném závodě?

4. Jak hodlá zabrániti okrádání dělnictva, jehož se dopouští správa podniku neoprávněnými srážkami z mezd pod záminkou způsobených škod?

5. Je ochoten odstraniti z úřadu živnostenského inspektora Bočka v Trenčíně, který je úplně neschopen k tomuto úřadu a zřejmě ve službách zaměstnavatelů?

V Praze dne 25. září 1924.

Tausik,

dr. Šmeral, Houser, Kreibich, K. Kříž, Sedorjak, Skalák, Koutný, Šafranko, Krejčí, Haken, Rouček, Darula, Mondok, Malá, Mikulíček, Burian, Merta, dr. Gáti, Kunst, Blažek, Teska, Svetlik, Toužil, Warmbrunn, Kučera, Bubník.

IV./4885 (překlad).

Interpelace

poslance Patzela a druhů

vládě

o prodeji z volné ruky panství Hielleova & Dietrichova.

Firma Hielle & Dietrich chtěla v únoru 1923 své pozemky ležící na Žatecku ve výměře kolem 3500 ha prodati Neštěmické rafinerii cukru, akc. spol. Státní pozemkový úřad z neznámých důvodů tohoto prodeje neschválil.

Před nedávnem, (1. září 1924) prodala nyní Neštěmická rafinerie cukru, akc. spol. jako generální zplnomocněnec firmy Hielle & Dietrich zmíněné pozemky Republikánskému svazu nájemců v Praze a státní pozemkový úřad tento prodej schválil. Jak se s určitostí proslýchá, musila tato transakce býti provedena pod vlivem státního pozemkového úřadu. Republikánský svaz převedl jednotlivé dvory s pozemky na jednotlivé své členy s podmínkou, že musí určitou část pozemků, které jim byly odevzdány, přenechat drobným uchazečům o půdu. Mimo to jsou noví uchazeči o půdu povinni několik let pěstovati na určité výměře půdy řepu a dodávati ji Neštěmické rafinerii cukru akc. spol.

Touto celou transakcí jest ovšem ohroženo mnoho existencí zaměstnanců na těchto statcích. Důkazem toho jest okolnost, že již dne 1. září 1924 Republikánský svaz dal výpověď asi 50 zaměstnancům. Ačkoliv se s vypověděnými podle rozkazu státního pozemkového úřadu má nakládati tak, jakoby byli prováděním pozemkové reformy ztratili svou existenci (použití vládního nařízení č. 305 z r. 1922), takovéto odškodnění nemůže nikterak vyvážení zničení životní existence. Ohrožení zaměstnanci již před více jak měsícem vznesli sami nárok na půdu u přídělového oddělení státního pozemkového úřadu na družstevním podkladě, aby tím zajistili svou existenci, přes to však dosud zůstali bez náhrady, ač zaměstnancům na zabraných velkostatcích podle přídělového zákona přísluší přednostní právo na příděl půdy a ač mohou prokázati, že Republikánský svaz pro nedostatek poptávky nebo pro nedostatek peněz jednotlivých čekatelů nemohl některé dvory postoupiti členům, takže dnes jsou ještě volné.

Zvláště bylo by také poznamenati, že všichni zaměstnanci u firmy Hielle & Dietrich měli definitivní doživotní postavení a Neštěmická rafinerie cukru akc. spol. se při vyjednáváních o prodeji minulého roku zavázala, že všechny zaměstnance převezme za stejných podmínek, jestliže státní pozemkový úřad dá svolení ke koupi. Z toho, že jednak nebyla schválena smlouva mezi firmami Hielle & Dietrich a Neštěmickou rafinerií cukru akc. spol. a jednak že byla schválena kupní smlouva mezi firmami Hielle & Dietrich a Republikánským svazem, jest jasně patrné poškozování zájmů zaměstnanectva.

Podepsaní se táží na základě tohoto vylíčení vlády:

1. Může vláda uvésti důvody, proč státní pozemkový úřad neschválil kupní smlouvu mezi firmami Hielle & Dietrich a Neštěmickou rafinerií cukru akc. spol.?

2. Může vláda uvésti důvody, proč přídělové oddělení státního pozemkového úřadu nechalo bez povšimnutí nárok na příděl půdy vznesený zaměstnanci?

3. Jest vláda ochotna vyšetřiti, zda transakce musila býti provedena pod vlivem státního pozemkového úřadu?

4. Jest vláda ochotna naříditi, aby byly zahájeny přiměřené kroky, jimiž se zajišťuje další existence postižených zaměstnanců?

V Praze dne 17. září 1924.

Patzel,

dr. Lodgman, inž. Kallina, dr. Lehnert, dr. Schollich, Schälzky, inž. Jung, Böhr, Simm, dr. Brunar, Matzner, Wenzel, Palkovich, dr. Lelley, Knirsch, dr. Jabloniczky, dr. E. Feyerfeil, Kraus, dr. Radda, dr. Korláth, Füssy, dr. Keibl.

V./4885.

Interpelace poslanců Vítězslava Mikulíčka, Koutného a soudruhů

ministru železnic

o nedostatečných čekárnách nádražních ve stanicích Otrokovice, Malenovice, Luky, Zlín, Přítluky a Želechovice na trati Otrokovice - Vizovice.

Na trati Otrokovice - Zlín, přidělené brněnskému ředitelství státních drah, jsou ve všech stanicích malé, nedostatečné čekárny, jež nynější zvýšené frekvenci naprosto nepostačují. Sotva pětina cestujících může se za zimního a nepříznivého počasí uchýliti do čekárny. Trať probíhá oblastí silně průmyslovou a nedostatečností čekáren trpí jmenovitě do práce a z práce jedoucí dělníci, jež nejsou tak oblečeni, aby čekáním venku jejich zdraví nebylo ohrožováno. V otrokovickém nádraží nastupuje do jednoho vlaku přes 500 osob, ale v budově se může ukrýti nejvýše 100 osob. Malenovická čekárna měří 20 čtver. metrů, ale do dělnického vlaku nastupuje 450 dělníků a dělnic. Ve Zlíně slouží za čekárnu schátralá dřevěná bouda, do níž střechou teče a v níž může se ukrýti nejvýše 150 lidí, ač do dělnických vlaků nastupuje na tři tisíce osob. Celková denní frekvence na tomto nádraží činí asi 5000 cestujících. Podobné poměry jsou v čekárnách ostatních stanic. Velmi často přicházejí dělníci na stanici z míst 4 - 6 km vzdálených a mají-li pak čekati uhřatí a umoklí v nepohodě venku, trpí samozřejmě jejich zdraví.

Ptáme se pana ministra:

Je ochoten okamžitým vyšetřením přesvědčiti se o neudržitelnosti těchto poměrů a zaříditi, aby již v r. 1925 byly uvedené závady odstraněny?

V Praze dne 26. září 1924.

Mikulíček, Koutný,

Kunst, Krejčí, Blažek, Kučera, Warnbrunn, Kreibich, dr. Gáti, Šafranko, Bubník, Houser, Malá, Merta, Mondok, Toužil, Darula, J. Kříž, dr. Šmeral, Tausik, Burian, Skalák, Svetlik, Haken, Teska, Rouček, Sedorjak.

VI./4885 (překlad).

Interpelace

poslance dra E. Brunara a druhů

ministrovi vnitra

o licencích pro biografy.

Frývaldovská okresní politická správa rozeslala pod číslem 1473 všem biografickým podnikům svého správního obvodu tento výnos:

"Podle výnosu ministerstva vnitra ze dne 10. července 1924, č. 42785/1924/6 ukládá se Vám za povinnost, abyste v novém licenčním období, nezní-li licence na delší dobu než jeden rok, předvedl aspoň 5 filmů československé výroby (činohra, veselohra atd.), jinak Vám licence nebude obnovena."

Tento výnos se sám odsuzuje. Jest neslýchaným zasahováním do svobody dotčeného podnikatele biografu, skrývá však v sobě také nebezpečí těžké hospodářské škody, jelikož obecenstvo, jež nemůže býti nuceno, aby se dívalo na takové úřadem vnucené filmy, mohlo by se takovým filmům vyhýbati, a pokud přece na ně chodí, mohlo by jejich krásou a uměleckou výpravou odstrašeno místo filmu posuzovati podnik. Že filmové společnosti, které státní správa tímto výnosem podporuje, jsou veskrze české podniky, jest samozřejmo, neboť jinak by se jich státní správa neujímala. Že výrobky těchto filmových společností nemohou soutěžiti s výrobky německými a rakouskými, poněvadž po stránce obsahové i co do výpravy jsou daleko za nimi, jest faktem, jehož důkazem jest již to, že se jich státní správa tak vřele ujímá; neboť kdyby byly rovnocenné, byly by i bez tohoto nátlaku předváděny.

Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra:

1. Ví o výše uvedeném výnosu a jestliže ano, jak jej odůvodňuje?

2. Jest ochoten tento výnos co nejrychleji odvolati a znovu zavésti volnou soutěž v oboru filmovém?

V Praze dne 17. září 1924.

Dr. Brunar,

dr. Lehnert, Kraus, dr. Schollich, dr. E. Feyerfeil, inž. Jung, Simm, Schälzky, J. Mayer, Zierhut, Schubert, Knirsch, Bobek, Böhr, Wenzel, Patzel, Matzner, dr. Radda, dr. Keibl, dr. Lodgman, inž. Kallina.