Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

o konfiskací časopisu ťZájmy železničářeŤ číslo 27 z 10. září 1924.

V Různých zprávách jmenovaného časopisu konfiskována byla tato lokálka; ťSebevraždy v četnictvu. Poměry v četnictvu, které je spoutáno brutálním režimem ministerstva vnitra, jsou tak hrůzné, že počet sebevražd ve sboru výkonného četnictva dosáhl jíž strašného čísla 48, Hlavní příčinou sebevražd je dokonale bezprávný stav, v jakém četnictvo žije, vydáno jsouc na milost zvůli a samovládě državskému systému, protekci a nepotismu (strýčkovství). Těchto hrůzných poměrů měla by si všímati více veřejnost a žádati kategoricky na ministerstvu vnitra, aby podalo veřejnosti náležité vysvětlení a postaralo se o nápravu,Ť

Konfiskace této lokálky potvrzuje jen její pravdivost. Chápeme, že ministerstvu vnitra není příjemno, jsou-li v časopisech odhalovány takovéto ťvnitřní záležitostíŤ státních zaměstnanců, upozorňujeme však, že nedopustíme jich ututlávání a ptáme se pana ministra:

Co hodlá učiniti, aby se podobné konfiskace neopakovaly?

V Praze dne 19. září 1924.

J. Blažek, dr. Šmeral, Šafranko, Merta, Mondok, Houser, Sedorjak, Bubník, Darula, Rouček, Skalák, Kreibich, Tausik, Svetlik, Haken, Burian, J. Kříž, Kunst, Toužil, Krejčí, dr. Gáti, Mikulíček, Kučera, Malá, Teska, Koutný, Warmbrunn.

VII/4857 (překlad).

Interpelace

poslanců Kreibicha, Hakena a druhů

ministrovi veřejných prací

o nebezpečí, jež hrozí odsunutím regulačních prací na Mumlavě a jejích přítocích.

Již minulého roku bylo ministerstvo veřejných prací upozorněno na naléhavost regulačních prací na Mumlavě a jejích přítocích. Jde o horské potoky Milnici, Kamenici, Seifenbašský potok a Bělou. Bylo slíbeno, že tyto přítoky Mumlavy mají býti regulovány ještě v roce 1924, Nebylo však ani jedinkrát rýpnuto rýčem. Za to však bouře, která zuřila v noci ze dne 13. na 14. červenec t. r. v celých severních Čechách a přešla také přes povodí Mumlavy, ukázala, jaké katastrofální následky může míti další odsunování těchto regulačních prací a jak těžce jest nezregulovanými horskými potoky ohrožen majetek, avšak také život obyvatelů obce Nového Světa.

Kameníce rozbořila dům Alexandra Linke, ohrožovala domy Trtíka a Schiera, ze dvou domů odplavila veškeré palivo a způsobila mnoho jiných škod. Louky statkáře Haneka byly zaplaveny kameny.

Bělá zaplavila Louky držitelů Thumbse, Bontha, Trtíka, Pfohla a paní Schubertové.

Již roku 1915 odplavily s sebou tyto potoky všechno, co stálo provedu v cestě.

Letošní pohromou se situace stala značně kritičtější a příští povodeň bude míti ještě horší následky. Koryto, zvláště Kamenice, jest nyní již tak zaplaveno valouny, že hrozí nebezpečí, že si tento dravý potok při nejbližší povodni vyhledá nové řečiště středem osady. A k léto pohromě může dojíti již při normálním vzedmutí potoka, když taje sníh. Nebudou-li provedeny regulační práce již letošního raku, může to již příštího jara způsobiti pohromu, za níž by musili nésti odpovědnost ti; kdo mají vinu na tomto opominutí.

K informací páně ministrově přikládáme tři fotografie. Fotografie I ukazuje koryto Kameníce v lese. Nejen koryto, nýbrž i cesta vedle jest úplně zaplavena valouny. Na tomto místě také proud dne 14. července vystoupil z břehů a ohrožoval sklárnu. Na tomto místě hrozí také nebezpečí, že si Kamenice vyhledá nové koryto, které by vedlo středem osady. Fotografie II ukazuje ohrožený dům pana Linke, při tom byl potok na tomto místě již před válkou jednou regulován a to byla korytu potoka dána šířka 5 m. Povodeň rozšířila koryto na 20-40 m. Jestliže se zde nic nepodnikne, může býti při nejbližší povodni ztraceno 10 domů. Na fotografii III jest viděti most přes Kamenicí. Zde byly zaplaveny louky a posety kamením. Jeden dům se stal nezpůsobilý k obývání, jiné jsou nanejvýš ohroženy.

Nejde zde tedy pouze o pohromu, která byla zaviněna opominutím regulace, nýbrž o nebezpečí nové a ještě horší pohromy, ke které může dojíti dalším odsunováním regulace. Obyvatelstvo jest velmi odůvodněně zneklidněno a rozčileno, poněvadž ministerstvo ještě nic nepodniklo, co by ukázalo jeho vůlí, tomuto nebezpečí zabrániti.

Proto se tážeme pana ministra:

Jest pan ministr ochoten vyslati ihned do Nového Světa komisí, aby přezkoumala, jak se věci mají a ihned dala zahájiti regulační práce?

Proč se nezačalo s potřebnými regulacemi Mumlavy a jejích přítoků již dříve?

V Praze dne 11. září 1924.

Kreibich, Haken, Blažek, Darula, Burian, Houser, Warmbrunn, Kunst, Krejčí, Sedorjak, Svetlik, Merta, Rouček, J. Kříž, dr. Šmeral, Mondok, Šafranko, Skalák, Mikulíček, Teska, Koutný, Malá, Toužil, Tausik, dr. Gáti, Kučera.

VIII/4857 (překlad).

Interpelace

poslanců Jokla, Heegera, Hackenberga a druhů

ministrovi národní obrany.

jak veškerá slezské okresní politické správy užívají zákona o vyživovacích příspěvcích pro příslušníky osob povolaných k činné vojenské službě a aby byl předložen nový zákon o vyživovacích příspěvcích.

Okresní politické správy ve Slezsku učinily si zvykem zamítati příslušníkům rodin dělníků a domkářů, kteří nastoupili cvičení ve zbrani, se zcela libovolným nezákonitým odůvodněním vyživovací příspěvek podle zákona ze dne 18. března 1921, č. 120 Sb. z. a n. Podle § 4 tohoto zákona mají členové rodin povolaných osob nárok na vyživovací příspěvek, bytí-li v době, kdy povolaný nastoupil vojenskou službu nemajetní a k výdělku nezpůsobilí, a byla-li jejich výživa podstatně závislá na pracovním příjmu povolaného. Touto vlastností vyslovilo Národní shromáždění, že členové rodiny osoby, která jest v pracovním nebo služebním poměru, za všech okolností mají nárok na vyživovací příspěvek. To také zcela jasně a zřetelně vyplývá z důvodové zprávy obranného a rozpočtového výboru k tomuto zákonu, v níž se mezí jiným praví:

ťZ povahy prozatímního zákona vyplynulo, aby předpisy byly přizpůsobeny dosavadním předpisům právním a proto branný výbor souhlasí, aby bylo recitováno ustanovení prvého odstavce § 2 zákona ze dne 23. září 1919, č. 530 o poskytování státního vyživovacího příspěvku v případě mobilisace, pokud se jim přiznává nárok na vyživovací příspěvek; osobám, které dle ustanovení všeobecného občanského zákona mají proti povolanému právo na alimenty, a že se nařizuje obdobné použití ustanovení §§ 3-9 tohoto zákona a § 40 zákona ze dne 20. června 1920, č. 142 Sb. z. a n. o požitcích válečných poškozenců.Ť

Tato ustanovení a celá dosavadní vykládací praxe jsou tak jasné, že nelze naprosto pochopiti, že okresní politické správy ve Slezsku náhle jinak rozhodují a ženám dělníků zadržují jejich vyživovací příspěvek. Tak se nevyplácí vyživovací příspěvek ženám dělníků; kteří bydlí na venkově a mají svou vlastní chalupu, poněvadž nejsou ťnemajetnéŤ. Rovněž tak ženám, které mají nepatrný vlastní výdělek. Z množství po ruče jsoucích případů buďtež uvedeny některé příklady;

Bruntálská okresní politická správa.

Paní Julie Riedelová z Malé Morávky 73 byla číslem 775/3 se svou žádostí a s žádostí svých dětí odmítnuta, ťponěvadž není nemajetná, neschopná výdělku a její výživa nezávisí na pracovním příjmu.Ť Tato žena jest matkou 2 nezletilých dítek a nevydělává. Muž jest lesním dělníkem a jeho ťmajetkemŤ jest domek, v němž bydlí.

Hedvika Friedlová, bydlící ve Vrbně. Horská ulice č. 115, textilní dělnice s 20 korunami denního výdělku a jednom dítkem 4letým byla jak sama tak i dítě odmítnuta. V odůvodnění se praví stran dítěte: že syn jest líce nemajetný a neschopný výdělku (4letý!), jeho výživa však se zřetelem na výdělek matky není ohrožena. Muž jest tovární dělník, bez majetku.

Krnovská okresní politická správa.

Marie Kutschkerová, bydlící v Hošťálkovech č. 7. byla odmítnuta, ač nemá ani majetku ani výdělku. Jest sice bezdětná, ale v jiném stavu. Muž jest nemajetný dělník.

Elfrída Hofranková, bydlící v Branticích, matka nezletilého děcka, textilní dělnice s denní mzdou 17 korun byla odmítnu a se svým nárokem i svého dítěte, poněvadž není neschopna výdělku. Muž jest nemajetný dělník.

Vilemína Arbterová z Kostelce č. 28, nemající vlastního výdělku, odmítnuta, poněvadž není neschopna výdělku. Muž jest dělník, má domeček.

Tyto příklady by se daly rozmnožiti do nekonečna. Tato neslýchaná, dělníkům nepřátelská praxe jest však možná jen proto, poněvadž ministerstvo opominulo splniti svůj několikráte daný slib a předložiti Národnímu shromáždění v této věci konečný, jasný a zřetelný návrh. Již v důvodové zprávě se to slibuje. Stojí tam:

ťToto řešení jest prozatímní, neboť vláda zamýšlí jakmile sebéře statistický materiál, vypracovati návrh zákona, jímž by se jednotně upravil státní vyživovací příspěvek.Ť

To bylo počátkem roku 1921. Mohlo by se míti za to, že 3 léta jsou zajisté přiměřenou dobou, aby se opatřil potřebný materiál.

Tážeme se pana ministra:

a) Jest ochoten poučiti všechny okresní politické správy, že podle ducha zákona a vůle zákonodárcovy příslušníci všech osob, které jsou v námezdním poměru, mají nárok na vyživovací příspěvek?

b) Jest ochoten vybídnouti slezskou zemskou politickou správu, aby zde uvedená rozhodnutí okresních politických správ zrušila a těmito osobám přiznala vyživovací příspěvek?

c) Jest ochoten splniti daný slib a předložiti sněmovně návrh konečného vyživovacího příspěvku?

V Praze dne 17. září 1924.

Jokl, Heeger, Hackenberg, Hoffmann, Blatny, Taub, Schweichhart, Schuster, R. Fischer, Grünzner, dr. Holitscher, dr. Haas, Roscher, Beutel, Deutsch, Dietl, Häusler, Uhl, Pohl, Schäfer, Kirpal, Kaufmann, Hausmann, Leibl.

IX/4857 (překlad).

Interpelace

poslance Hackenberga a druhů

ministrovi spravedlnosti

o zábavní časopisuťSozialdemokratŤ

V čísle 217 časopisu ťSozialdemokratŤ ze dne 14. září 1924 byl zabaven níže uvedený článek:

Tento článek neobsahuje nic jiného než uvedené nestranné vylíčení veřejného soudního přelíčení, k němuž nebylo připojeno ani slovo kritiky. Toto zabavení tedy příkře odporuje nejen každému pojmu tiskové svobody, nýbrž i několikerému slibu pana ministra spravedlnosti, že zmírní nynější konfiskační praxi.

ťČlověk, jenž nemůže snésti presidenta Masaryka. Když president Masaryk měl navštíviti Opavu, postavila obec Velká Polom u vchodu do vsi na uvítání bránu, ozdobenou stromy a chvojím. Šedesátiletý Josef Honheiser přišel právě k tomu, když se stavěním zabývalo ještě deset dělníků při této příežítosti se Honheiser tázal, nač se vlastně tolik vynakládá. Dělníci to starochovi vysvětlovali. Honheiser začal reptati a mínil: ťPro takového bezvěrce je zde vše, když přichází. To se nedělalo ani ve starém Rakousku, když přijížděl císař. Když je Božího těla, není stromů. To je republika? To je svinstvo.Ť Četník stojící blízko žádal Honheisera, aby se mírnil, ten se však nedal vyrušovati a nadával dále. Když byl vyslýchán udal Honheiser také důvod svého pohoršení. Na Boží tělo seškrabával z cesty bláto. Dva mladící jdoucí cestou se tázali starocha proč to dělá. Honheiser jím oznámil důvod čištění, načež mladíci odpověděli: ťKristus Pán přece nejde pěšky, jezdí přece na oslu.Ť To zlobilo starocha tak, že ještě po týdnech, když president jel vsí, musil uleviti své nevoli. Za tyto výroky byl Honheiser podle zákona na ochranu republiky odsouzen nepodmínečně na tří týdny tuhého vězení.Ť

Tážeme se tedy pana ministra, schvaluje-li pan ministr toto zabavení a co zamýšlí učiniti, aby napříště zamezil takové přehmaty?

V Praze dne 18. září 1924.

Hackenberg, R. Fischer, dr. Holitscher, Schäfer, Kirpal, Palme, Schweichhart, Blatny, Hoffmann, dr. Czech, dr. Haas, Pohl, Deutsch, Häusler, Leibl, Hausmann, Heeger, Roscher, Jokl, Schuster, Taub, Dietl.

X/4857 (překlad).

Interpelace

poslanců inž. Junga, J. Patzela a druhů

ministrovi železnic,

že není dovoleno vyplňovati nákladní listy německým jazykem při dopravě nákladního zboží do Rakouska a z Rakouska.

Přímý železniční nákladní sazebník mezi Československem a Rakouskem, jenž platí ode dne 1. t. m. ustanovuje v poznámce k prováděcímu předpisu k článku 6 mezinárodní dohody, že se v Československé republice sepisují nákladní listy v československém státním jazyku. Tím se stanoví že se povinně zavádí československý státní jazyk při vyplňování nákladních listů, čehož následkem jest ovšem vyloučení německého jazyka. Toto zřejmé odstrčení německého jazyka ve prospěch českého příkře odporuje základním ustanovením mezinárodní dohody, vpravující užívání jazyků při vyplňování nákladních listů. O povinností, že se má nákladní list sepsati německy nebo francouzsky, dovoluje § 2 prováděcího ustanovení k čl. 6 mezinárodní dohody jen jedinou výjimku, je-li úřední jednací jazyk země, v níž jest zasílací stanice, jiný než německý nebo francouzský; v tomto případě může býti nákladní Jíst sepsán tímto úředním jednacím jazykem, ale musí pak obsahovati přesný překlad do němčiny nebo frančiny. Touto mezinárodní úpravou užívání jazyků v nákladní dopravě jsou československé státní dráhy tím spíše vázány; že podle čl. 4 mezinárodní dohody podmínky společných sazeb železničních spolků nebo svazů, tudíž podmínky zvláštních železničních sazeb, jestliže se jích užívá pro mezinárodní dopravu, mají platnost potud, pokud neodporují této lahodě; jinak jsou neplatné. Jelikož závazek k výlučnému užívání českého jazyka odporuje uvedenému ustanovení mezinárodní dohody, která odesílateli vyhrazuje právo užívati němčiny (nebo frančiny) vedle jednacího jazyka zasílací země, jest tedy podle čl. 4 neplatný. Povinný závazek vyplňovati nákladní listy jen česky odporuje dále prováděcímu nařízení k §u 56 železničního dopravního řádu, podle něhož nákladní listy v zasílacích stanicích, které vykazují kvalifikovanou menšinu, mohou býti vyplněny jen jazykem této menšiny, je-li i ve stanici určení taková menším. Je-li tedy ve vnitřní dopravě dovoleno sepisovati nákladní listy německy, jest to ve styku s cizinou se zřetelem na uvedená ustanovení mezinárodní dohody tím spíše odůvodněno. Mezinárodní úprava jazykové otázky bernskou dohodou nebyla ve státech jako Nizozemsko, Maďarsko, Italie atd. ani v nejmenším změněna, ač v těchto státech jest úřední jednací jazyk jiný než německý. Že tato úprava nejvíce vyhovuje praktické potřebě, dokazuje, že jest v platnosti beze změny jíž od roku 1890 skorem ve všech státech pevniny. Dále však dlužno považovati za porušení práva, že železniční správa činí odesílatele odpovědným za správnost překladu obsahu nákladního listu, kterýžto překlad: od nynějška mají obstarávati podle příkazu pohraniční stanice. Podle platných ustanovená ž. d. ř. a obchodního zákona jest ručení železnic přesně vytčenu a nemají na vůlí se ho sprostiti.

Jednostranně vydaným nařízením výlučně užívati češtiny při vyplňování nákladních listů v mezinárodní nákladní dopravě které se právně nemůže udržeti, jest německý národ těžce poškozen ve svém právu užívati němčiny ve styku se státními úřady a činitel. Železniční správa jest jíž proto povinna; že má býti obchodním podnikem, aby vydávala svá nařízení podle jazykových potřeb zasílatelů, nikoliv však, aby nedbají jich, jim je vnucovala. Podepsaní se tedy táží pana ministra:

1. Ví o této úpravě jazykové otázky v mezinárodni nákladní dopravě do Rakouska?

2. Jak může železniční správa ospravedlniti, že do československo-rakouského nákladního sazebníku moulo býti pojato ustanovení, neplatné podle mezinárodní dohody?

Co zamýšlí pan ministr učiniti, aby zrušil toto protiprávní ustanovení?

V Praze dne 11. září 1924.

Inž. Jung, Patzel, Knirsch, Wenzel, dr. Lelley, Füssy, dr. Korláth, dr. Lodgman, Kraus, dr. Schollich, dr. Radda, dr. E. Feyerfeil, inž. Kallina, dr. Keibl, Matzner, dr. Lehnert, dr. Brunar dr. Körmendy-Ékes, Palkovich, dr. Jabloniczky, Simm.

XI/4857 (překlad).

Interpelace

poslanců Böhra, Schälzkyho, Marka a druhů

vládě,

aby byly konečně zlepšeny požitky staropensistů a vůbec aby celé výslužnictví bylo sjednoceno.

Každý měsíc se opakuje volání o pomoc tak zvaných staropensistů. Utěšování následuje po slibech. Posledně se proslýchalo, že jejích věc bude provedena nyní zároveň a novou úpravou platů a přídavků k platům vůbec všech státních zaměstnanců. Do dneska však nebylo vyhověno tomuto očekávání. Avšak nouze oněch vrstev se pro drahotní vlnu nezmenšila.

Mimo to jest veškeré výslužnictví rozmanité a postrádá vší jednotnosti.

Zvláště politování hodné jest, že stále ještě máme pensisty nebo vdovy a sirotky po státních zaměstnancích z Československa, jejichž pensijní výměr od r. 1918 stále ještě jest nejistý a jejíchž nouze jest mimořádně velká, poněvadž nevědí, ke kterému nástupnickému státu patří, ježto ani v Praze, ani v Bělehradě, ani v Římě nebo Varšavě se nerozhoduje o jejich konečném státním občanství a o příslušnosti k placení pensí, jež z něho vyplývá.

Proto se podepsaní táží vlády:

1. lest úprava tak nutné a slibované otázky pensijní a plátové vůbec zákonně-technicky připravena a podá vláda ještě v tomto zasedání Národnímu shromáždění příslušný návrh?

2. Jest vláda ochotna nejen sama uspíšiti konečnou úpravu pensistů, dosud nikde nepřevzatých nebo pozůstalých příslušníků bývalých státních zaměstnanci nýbrž také naléhati, aby vlády jiných nástupnických států tuto otázku vpravily?

3. Jest vláda ochotna působiti, aby se těmto na posledním místě zmíněným obětem poválečných poměrů v dohodě s nástupnickými státy přiměřeně pomohlo zatím zálohami, a aby se to vzájemně provedlo také jinde?

V Praze dne 16. září 1924.

Böhr, Schälzky, Mark, dr. Spina, Budig, Scharnagl, Bobek, dr. Luschka, dr. W. Feierfeil, Windirsch, inž. Jung, Knírech, Patzel, Simm, Wenzel, dr. Petersilka, Kaiser, Schubert, Böllmann, Heller, J. Fischer.

XII/4857 (překlad).

Interpelace

poslance dra Brunara a druhů ministrovi národní obrany

o odnětí odpočivných požitků vojenským pensistům.

Několikráte se stalo, že ministerstvo národní obrany německým důstojníkům, kteří kdysi řádně a včas zažádali o přeložení na odpočinek, zastavilo vyplácení odpočivných požitků s odůvodněním, že se tito důstojníci sice přihlásili, aby bytí převzati jako gážisté, ale jako gážisté na odpočinku, nikoliv však jako gážisté aktivní, ačkoliv podle výsledků superarbitrace jsou služby schopni.

Tato praxe ministerstva národní obrany jest křiklavou nespravedlností. Teprve tehdy, kdyby superarbitrace prokázala schopnost a onen důstojník byv vyzván se zdráhal konati službu, mohla by býti řeč o tom, že nemá chutí sloužiti v českém vojsku. Jestliže však gážista, jenž v době, kdy žádal o své převzetí do svazku českého vojska, podle tehdy platných ustanovení na základě dřívějších nařízeni byl služby neschopný, nelze z jeho žádosti o přeložení do výslužby vyvozovati tento důsledek. Naopak, gážista, jenž v době své žádosti byl na odpočinku a invalida, jenž snad má jen jednu nohu nebo ruku, musí zároveň se svou žádostí o převzetí do českého vojska poukázati na tuto svou neschopnost služby.

Když se jeho nemoc později zlepší a on pro to bude uznán za schopného služby, nemůže to rozhodně býti mravním nebo právním důvodem, aby onen gážista byl pro svou žádost, kterou podal když byl nemocný, oloupen o své poctivě zasloužené odpočivné. To jsou zhýralosti a překrucování, které by musily jen směšně působiti, kdyby osud pensistů, kteří byli jimi připravení o své požitky, nebyl tak strašně bezútěšný.

Tážeme se tedy pana ministra:

1. Jak ospravedlní pan ministr tubo praxi ministerstva národní obrany?

2. Jest ochoten učiniti přítrž tomuto nešvaru a všechna rozhodnutí v těchto věcech vydaná zrušiti?

V Praze dne 16. září 1924.

Dr. Brunar, dr. Keibl, Kraus, dr. Radda, inž. Jung, Schubert, Mark, Zierhut, Böhr, Schälzky, dr. Schollich, Matzner, dr. Lodgman, inž. Kallina, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, Patzel, Simm, Knirsch, Wenzel, J. Mayer, Bobek.

Původní znění ad II/457.

Interpellation

dir Abgeordneten Dr. Czech, Hackenberg, Dr. Haas und Genossen

an den Minister des Innern und den Justizminister

wegen der Vorbote und Konfiskationen anläßlich der Kundgebungen gegen den Krieg.

Aus Anlaß der von der deutschen sozialdemokratischen Arbeiterpartei veranstalteten Antikriegskundgebungen hat eine Reihe von politischen Bezirksverwaltungen durch eine reaktionäre Verbotspraxis schwere Eingriffe gegen die Freiheit der Meinungsäußerungen verübt.

Die Bezirksverwaltungen in Kaaden, Karlsbad, Landskron, Warnsdorf und Wittingau haben die Plakatierung der Radierung ťDie Überlebenden Krieg dem Kriege!Ť von Käthe Kollwitz mit der Begründung verboten, daß die Darstellung der schreckhaften, ausgehungerten Köpfe ohne Augen öffentlichen Anstoß erregen könnte (Bescheid der politischen Bezirksverwaltung Wittingau) bezw. weil die am Bilde gewählte Zusammenstellung hungernder Personen - Jung und Alt - Frau und Kinder, - öffentliches Ärgernis, sowie die Bedrohung der öffentlichen Ruhe und Ordnung hervorrufen könnte (Bescheid der politischen Bezirksverwaltung Landskron), bezw. mit Rücksicht auf die krasse tendenziöse Ausführung (Bescheid der politischen Bezirksverwaltung Kaaden), Zwar hat die politische Landesverwaltung in Prag Einsicht genug besessen, diese erstaunlichen Verbote aufzuheben, aber die versuchte Unterdrückung des Werkes einer weltberühmten Künstlerin und die Begründung dieser Maßnahme beweisen einen derart reaktionären Geist der betreffenden Behörden, daß darin eine Bedrohung der politischen Freiheit erblickt werden muß.

Die politische Bezirksverwaltung in Aussig hat das Tragen von Standarten mit nachstehenden Aufschriften untersagt:

ťFür das Heer K 2,299,973,630,-, für die Schule K 599,750.451,-Ť, ťDer tschechoslowakische Militarismus verschlingt 13% des Staatshaushaltes.Ť ťRings Wohnungsnot, aber im Jahre 1923 170 Millionen Kronen für KasernenŤ, - ťLustig ist's Soldatenleben: von 1. 10. 1921 bis 30. 9. 1922 105 SoldatenselbstmordeŤ, -ťSoldaten, vergeßt nicht; Ihr seid Arbeiter im Waffenrock!Ť - ťDer Pfarrer hat den Krieg gesegnet, wir wollen von ihm nichts wissen!Ť - ťWas ist das für ein Vater, der anderen Kindern die Väter erschießt? Verachtet diesen falschen Helden!Ť - ťDer Lehrer war der Offizier des Krieges - er braucht darauf nicht stolz zu sein!Ť:

Von der politischen Bezirksverwaltung Neutitschein wurden nachstehende Aufschriften verboten:

ťSoldaten vergeßt nicht, daß Ihr Arbeiter im Waffenrock seid!Ť - ťFür das Heer 2.299,973.630 Kč für die Schule Kč 599,750.451.-, wie lange noch,Ť - ťDer tschechoslovakische Militarismus verschlingt 13% des Staatshaushaltes.Ť - ťVom 1. Oktober 1921 bis 30. November 1922 106 SoldatenselbstmordeŤ, Lustig ist das SoldatenlebenŤ, ťTschechoslovakei: Auf 13 Soldaten ein Offizier, auf 40 Schüler ein LehrerŤ, - ťRings Wohnungsnot, aber im Jahre 1923 170 Millionen für KasernenŤ.

Die politische Bezirksverwaltung Karlsbad konfiszierte folgende Aufschriften:

ťFür das Heer Kč 2.299,973.630.-Ť - ťFür die Schule Kč 599,750.451,- wie lange noch?Ť Tschechoslovakei: Auf 13 Soldaten ein Offizier, auf 40 Schüller ein LehrerŤ.

Ähnliche Verbote erfolgten auch in Weipert. Es wurde also die öffentliche Kundgebung einer von hunderttausenden Bürgern der Republik geteilten politischen Meinung, ja sogar die Feststellung unbestreitbar wahrer Tatsachen verboten.

In Brünn sollte anläßlich der Kundgebungen das ťTrommelliedes von Karl Beck gesungen werden. Der Text lautet:

ťEs ziehn die Soldaten von ferne her,

es flattern die Fahnen, es blinkt das Gewehr,

trr-um usw.

Es rasseln die Karren mit plumpen Geschützen,

mit grünenden Reisern prangen die Mützen.

Es zügelt der Reiter das bäumende Tier,

nach dem Takte steigt der Grenadier,

trr-um usw

Das Herz des Knaben wird weit und warm

er rücket die Mütze, er reckt den Arm,

trr-um usw.

Aufrauschen vor ihm mit unsterblichen Adern

die Helden Homers mit stolzen Geschwadern,

Ha, schmettre Trompete; ha wirble fort

Tambour, bis dir die Hand verdorrt.

trr-um usw.

Ihr tapfer'n Soldaten, was abringt ihr herbei?

oh, brächtet ihr Brot, statt Pulver und Blei!

trr-unt usw.

Es wandeln die Reichen in Samt und Seide,

uns mangelt ein Hemd, das die Blössen bekleide,

Du Schütze, du spannst ja nicht den Hahn?

Du wirbelst ja leiser, mein Rataplan.

trr-um usw.

Nicht wahr, ihr erkanntet den Jammer sogleich

an unseren Gesichtern morsch und bleich?

trr-um usw.

Ihr füllt nicht die Büchsen, ihr füllet die Herzen

mit unseren himmelschreienden Schmerzen.

Ihr rücket mit uns in Reih' und Glied

vor die trächtigen Speicher, da donnert das Lied

trr-um usw.

Uns trug ja einer Heimat Schoß

euch zog ja wie uns das Elend groß,

trr-um usw.

Den Mächtigen hinter den trotzigen Mauern

seid ihr nur Kinder von Bürgern und Bauern;

sie spotten des Knechts; der darbt und friert

den des Kalbes fühllos Fell regiert.

trr-um usw.

O, laßt nicht kommen den blutigen Tag,

da euch das Volk bekriegen mag,

trr-um usw.

Da funkelnden Blicks der verzweifelnde Haufen

im Sturme kommt euch entgegangelaufen.

wenn er selber den blitzenden Säbel führt,

wenn er selber die grollende Trommel rührt:

trr-um usw.

Die politische Bezirksverwaltung Brünn-Umgebung verbot den Vortrag des Liedes mit der Begründung, daß dieses Lied, vorgebracht auf einer öffentlichen Volkstagung, geeignet ist bei der Zuhörerschaft eine unrichtige Vorstellung über Zweck und Bestimmung der Wehrmacht im Staate hervorzurufen. Das Lied operiert mit der Fiktion, als wäre das Militär ausschließlich zum bewaffneten Auftreten gegen breite Massen der Bevölkerung berufen.

Zur Charakterisierung des Verbotes genügt wohl die Tatsache, daß das verbotene Gedicht etwa 75 Jahre alt ist und da die Polizeibehörde für Brünn-Stat weniger ängstlich war, dort vor einer großen Menschenmenge vorgetragen wurde, ohne daß der Maat in Gefahr geraten wäre.

Handelt es sich hier in den bisher angeführten Fallen um Mißgriffe politischer Verwaltungsbehörden, so liegt in der von der Staatsanwaltschaft Brüx vorgenommenen, vom Kriegsgerichte Brüx und von Oberlandesgerichte Prag bestätigten Konfiskationen der Broschüre ťNie wieder KriegŤ eine Gesetzesverletzung. Die Beschlagnahme erfolgte wegen des Artikels ťVom tschechoslowakischen MilitarismusŤ, welcher zur Gänze aus Reden des Abgeordneten Jokl im Abgeordnetenhause entnommen ist, (Wir haben die Sitzung und die Seitenzahl des stenographischen Protokolls bei jedem Absatz in Klammer hinzugefügt). Der Artikel lautet:

ťIm Jahre 1920 betrag der Anteil des Ministeriums für nationale Verteidigung am Gesamtbudget 11¹/₂ Prozent, 1921 16.7 Prozent, 1922 19 Prozent. Je weiter wir uns vom Weltkrieg entfernen, umso größer werden die Ausgaben für den Militarismus, (94. Sitzung Seite 629 des stenographischen Protokolls.)

Kasernen und Schulen.

Die Tschechoslovakei unterhält, ein Heer von 150,000 Mann, davon 10,602 Offiziere, 11,470 Feldwebel. Auf 12 Mann kommt im Heere ein Offizier auf 10 Mann ein Felwebel, auf drei Mann ein Unteroffizier, zwölf Mann in der tschechoslovakischen Armee haben 5 Vorgesetzte, ln diesem Staate" sieht man es als das ganz natürliche System an, nenn sechzig Kinder einen Lehrer haben, aber sechzig Schulkinder sind etwas schwerer zu behandeln, als 12 Erwachsene, die ihre Militärdienstzeit erledigen, (94. Sitzung, Seite 629 des stenographischen Protokolls.)

Vom sitzenden Heer.

Im alten Österreich hatte das Kriegsministerinn 26 Abteilungen, das Ministerium für nationale Verteidigung hat 49 Abteilungen, der tschechoslovakische Staat hat ein stehendes und ein sitzendes Heer. Beim stehenden Heer reiten die Offiziere das Pferd, beim sitzenden reiten sie den Schreibtischgaul. Beim stehenden Heer tragen sie im Dienst die Sporen, beim sitzenden Heer in und außerhalb des Dienstes, (94. Sitzung, Seite 630 des stenographischen Protokolls.)

Der teuere Frieden.

Bei der Überwachung der Rothschen Patronenfabrik in Pressburg sind zwei Oberstleutnants, ein Major zwei Kapitäne, zwei Rohmeister beschäftigt. Im Krieg war die Produktion der Fabrik zehnfach höher, zu ihrer Überwachung waren dort ein Zeugbeamter und zwei Korporäle untergebracht, (94. Sitzung, Seite 630 des stenographischen Protokolls.)

Die Agrarier profitieren.

Was die Kosten der Verpflegung der Mannschaft für 1922 anbelangt, wurden 1922 für Nahrung 326 Millionen Kronen angesprochen, gegen 254 Millionen Kronen 1921; für Brot 181 Millionen gegen 55 Millionen im Vorjahr. Die Ernährungskosten sind also von 309 auf 507 Millionen Kronen gestiegen. Die Verpflegung ixt aber nicht etwa reichlicher, geworden. Es wurden nur für dieselbe Quantität Brot und Nahrungsmittel um 200 Millionen Kronen mehr ausgegeben, (94. Sitzung, 631. Seite des stenographischen Protokolls).

Lustig ist's Soldatenleben.

Am 1. Oktober 1921 bis 30. September 1923 wurden im tschechoslowakischen Heer 106 Selbstmorde gezählt (nur solche, die sofort oder innerhalb 20 Tagen mit dem Tode endeten, die wirkliche Zahl der Lebensüberdrüßigen ist weit größer), Im alten Österreich entfielen im Jahre 1912 auf 100.000 Mann 70 Selbstmorde, in der tschechoslovakischen Armee entfallen auf 100,000 Mann 78 Selbstmorde. Im Prager Militärbereich gab es vom 1. Jänner bis 31. Dezember 1922 - 36 Selbstmorde. Ein Geheimerlaß des Militärkommandanten mußte auf diese ungeheuerliche Tatsache hinweisen. Es ist seither nicht besser geworden. Innerhalb eines Jahres waren beim Infanterieregiment Nr. 28 fünf Selbstmorde, (230. Sitzung, Seite 552 des stenographischen Protokolls).

Geld, das verfliegt.

Für militärisches Flugwesen gibt die Tschechoslovakei im Jahre 1924 - 145 Millionen Kronen aus, um 15/ Millionen mehr als 1923. In vier Jahren wurden für militärisches Flugwesen 450 Millionen ausgegeben. (230. Sitzung, Seite 552 des stenographischen Protokolls).

Geld für Pferde - und die Arbeitslosen?

Der Pferdestand der tschechoslowakischen Armee kostete im Jahre 1920 4 Millionen, 1921 14 Millionen 1922 30 Millionen, 1923 52 Millionen, 1924 33 Millionen und zwar für die Neuanschaffung von Pferden. Im Jahre 1921 hatte die Armee einen Pferdestand von 35,000, 1922 von 28,400, 1923 von 22,800 und 192.4 von 29,000. Innerhalb des Zeitraumes von 1921 bis 1.924 hätten aber rund 18,500 Pferde gekauft werden sollen. Wie ist die Rechnung zu lösen, wenn 1921 35.000. Pferde zu verpflegen waren und noch 18,000 dazu gekauft wurden, 1924 aber nur 29,000 Pferde vorhanden sind. (230. Sitzung, Seite 554 des stenographischen Protokolls).

Die Wanze und der Staat.

In Bratislava wurde einem französischen Offizier eine Wohnung zugeteilt; die stark verwanzt war. Zur Reinigung wurden ein Offizier und 8 Mann mit einem Desinfektionsapparat aus dem Prager Krankenhaus kommandiert. Die Spesen betrugen 20,000 Kč. Wie hoch stellt sich also dem Staat eine Wanze, (230. Sitzung, Seite 554 des stenographischen Protokolls).

Von Hunden, Katzen und Tauben.

Die Ausgaben für Heizung sind von 15 Millionen für 1921 auf 38 Millionen Kronen für 1922 gestiegen. Dafür ist die Ausgabe für Beleuchtung nicht ins Budget eingestellt. Wahrscheinlich rechnet man damit, daß der Mond ununterbrochen scheinen wird. Dagegen haben wir eine neue posl. Für die Fütterung von Hunden, Katzen und Tauben 600,000 Kronen, (94. Sitzung. Seite 631 des stenographischen Protokolls).

Und immer mehr!

Für Automobile wurden im Jahre 1922 - 20 Millionen mehr ausgegeben. Im Jahre 1922 ist die Summe von 55 auf 75 Millionen gestiegen, Flugwesen: Von 63 Millionen auf 105 Millionen. Ergänzung des Friedenspferdebestandes; von 14 auf 30 Millionen. Artillerie von 378 auf 630 Millionen. Unter der Post Artillerie besonders bemerkenswert ist die Rate auf neue Geschütze von 72 Millionen, für neue Handfeuerwaffen, also Gewehre 88 Millionen Mitrailleusen 35 Millionen, für Handgranaten 55 Millionen, für Artilleriemunition 88 Millionen, dabei haben wir im vorigen Jahre bereits um 99 Millionen Kronen Artilleriemunition angeschafft. Für Handfeuerwaffen 17 Millionen, im Vorjahre 4 Millionen, für Schießversuche 13 Millionen, für Schmieröl 5 Millionen. Für das Arsenal in Brünn 100 Millionen, im Vorjahre 27 Millionen, Schließlich wird in Polička eine neue Munitionsfabrik errichtet, für welche einstweilen 5 Millionen Kronen eingestellt sind.

Warum sind neue Geschütze notwendig? Weil die von Frankreich zwangsweise gekauften Gesetze unbrauchbar sind, weil man aus ihnen mehr als 5000 Schüsse abgegeben hat, sodaß die Ballistik und Präzision der Geschütze vollständig mangelt. Die Munition, die uns die unsere Freunde drüben im Westen geliefert haben, hat sich als unbrauchbar herausgestellt.

Für die Ausrüstung der Mannschaft also Monturen, Betten und Rüstzeug wurden im Jahre 1920 136 Millionen, im Jahre 1921 306 Millionen bewilligt, dann kam der Ausnahmekredit von 322 Millionen und für 1922 wurden 308 Millionen angefordert, sohin für drei Jahre 1072 Millionen Kronen. Dabei darf nicht vergessen werden, daß der Staat bei seiner Geburt ungeheure Augmentationsvorräte übernommen hat, (94. Sitzung, Seite 631-632 des stenographischen Protokolls.)Ť

Diese Beschlagnahme verstößt also gegen § 28, Absatz 3 des Preßgesetzes. Aber selbst wenn dies nicht der Fall wäre, würde diese Konfiskation einen krassen Fall von Drangsalierung der Presse bedeuten. Denn die konfiszierten Stellen enthalten zum Teil wahre Tatsachen, die aus dem von der Regierung vorgelegten Budget für das Jahr 1922 bezw. 1924 entnommen sind, zum Teil eine auf diese Ziffern aufgebaute und durchaus sachliche Kritik. Es ist auch in der ganzen Republik nur der Staatsanwaltschaft in Brüx eingefallen, die Kriegsgedenkschrift zu konfiszieren, während sie sonst überall anstandslos in Tausenden von Exemplaren verbreitet wurde.

Wir fragen daher:

1. Ist der Herr Minister des Innern bereit, die unterstellten Behörden anzuweisen daß das Versammlungsrecht und das Recht der freien Meinungsäußerung in Hinkunft respektiert wird?

2. Was gedenkt der Herr Justizminister zu tun, um den verletzten Gesetze Genugtuung zu verschaffen bezw. um den Konfiskationsschikanen ein Ende zu machen?

Prag, den 10. September 1924.

Dr. Czech, Hackenberg, Dr. Haas, Roscher, Beutel, Grünzner, Kaufmann, Schuster, Schäfer, Uhl, Blatny, Hoffmann, Schweichhart, Pohl, Kirpal, Heeger, Hausmann, Dietl, R. Fischer, Deutsch, Jokl, Leibl, Taub, Palme.