XII./4796.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Floriána Tománka a spol.
o nespravedlivém zabavení 12. čísla ťSlovenských Ludových NovinŤ ze dne 21. března 1924 (tisk 4636/VI.)
Přehlídku periodického tiskopisu ťSlovenské Ludové NovinyŤ vykonává státní zastupitelstvo v Bratislavě, tedy úřad podřízený ministerstvu spravedlnosti. Přísluší tudíž mně samému, abych na interpelaci odpověděl.
Článek ťVláda ide zmrzačiť demokraciuŤ byl zabaven v č. 11 (nikoli 12) periodického tiskopisu ťSlovenské Ledové NovinyŤ z 14. (nikoli 21.) března 1924, ježto v něm shledána byla skutková podstata přečinů podle §§ 1, 2, 3 II, č. 1, 2 u 8, resp. § 9 č. 1. zák. čl. XLI. z r. 1914 a přečinu podle §u 14. č. 5. zákona na ochranu republiky. Státní zastupitelstvo také právem mělo a to, že veřejný zájem, hledíc jak k obsahu článku, tak i ke způsobu útoku v něm obsaženému žádá, aby periodický tiskopis nebyl rozšiřován.
Soud potvrdil nařízené zabavení a tím uznal, že byly pro ně zákonné podmínky. Bylo-li při rozhodnutí soudu zabavení i nadále pociťováno za křivdu, měli ti, kdož zabavením byli dotčeni, použíti opravných prostředků a tak umožniti, aby rozhodnutí zabavení potvrzující bylo přezkoumáno soudem vyšším, to se však nestalo.
Nemohu tudíž přiznati pánům interpelantům, že by zabavení bylo neodůvodněno, tím méně, že by bylo aktem směřujícím k protlačení svobody tisku, prýštícím ze zákeřné nenávisti proti slovenské ludové straněŤ.
V Praze, dne 29. června 1924.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
XIII./4796 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců dr Holitschera, Palmeho, Blatné, Pohla a druhů
o zabavení časopisu ťVolksvilleŤ (tisk 4592/IV).
Tiskovou prohlídku časopisu ťVolkswilleŤ v Karlových Varech provádí policejní komisařství v Karlových Varech, převzal jsem proto sám zodpovědění interpelace.
Policejní komisařství v Karlových Varech zabavilo na základě §u 487 tr. ř. číslo 82. časopisu ťVolkswilleŤ ze dne 6. dubna 1924 pro tři místa, z nichž dvě jsou v interpelaci doslovně otištěna, shledavši v nich skutkovou podstatu přečinu podle §u 300 tr. z. a v jednom z nich kromě toho přečin podle §u 14. č. 5. zákona na ochranu republiky.
Zabavení bylo krajským jako tiskovým soudem v Chebu z týchž důvodů potvrzeno. Jde tedy o rozhodnutí soudní, jež lze měniti jedině řádným pořadem instancí soudních. Námitky proti zabavení podány však nebyly, a nebyla tudíž dána možnost k přezkoušení výroku o zabavení.
Vzhledem k tomu není příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 22. června 1924.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
XIV./4796.
Odpověď
ministra vnitra a ministra spravedlnosti na interpelaci poslance Floriána Tománka a spol.
v záležitosti rozpuštění okresní porady slovenské ludové strany v Hlohovci dne 27. ledna 1924 (tisk 4443/IX).
Podle článku XI. nařízení ministra Československé republiky s plnou mocí pro správu Slovenska ze dne 5. června 1920. čís. 4916 pres. o zabezpečení shromažďovacího práva na Slovensku, netřeba ohlašovati porady výkonných výborů aneb důvěrnické schůzky politických stran, pokud jsou jako takové svolány a konají se v uzavřených místnostech.
Byť i úřad nemohl na průběh takových schůzí svým zástupcem vykonávati bezprostřední dozor, jest nicméně oprávněn vyslati svého zmocněnce, aby se zkouškou přesvědčil o formálně správném jejich svolání, t. j. zda se jedná skutečně o schůzi důvěrníků.
Když dne 27. ledna 1924 úřední zástupce okresního úřadu v Hlohovci za tím účelem se dostavil do staré fary v Hlohovci, kde uspořádána byla ludovou stranou schůze, o které se v interpelaci praví, že byla okresní poradou delegátů místních organisací ludové strany okresu hlohoveckého, shledal, že schůze byla již zahájena a že v místností jest asi 500 lidí a když prohlásil příčinu, svého příchodu, odepřeli přítomní se vykázati legitimacemi jako důvěrníci. Úřední zástupce nabyl tím přesvědčení, že schůze není důvěrná a když byl od přítomných hrubě urážen (výkřiky ťvyhoďte hoŤ a pod.), přivolal policejní asistenci, pokračování schůze zakázal a vyzval účastníky k opuštění místností. Poněvadž výzvy jeho nebylo uposlechnuto a naopak přítomní byli podněcováni, aby neodcházeli, dal místnost stráží vykliditi.
Podle zjištění súčastnili se této schůze kromě důvěrníků, či jak interpelace praví ťřádně legitimovaných delegátůŤ i nepozvaní a pořadatelstvo opomenulo zkoumati, zda příchozí k účasti na schůzi jsou oprávněni, schůze byla tedy veřejná a poněvadž ohlášena nebyla, bylo proti pořadatelům učiněno trestní oznámení, rovněž jako proti osobám, které urážlivě se zachovaly vůči úřednímu zástupci. Trestní řízení není ještě skončeno.
K disciplinárnímu zakročení proti zástupci úřadu není příčiny.
V Praze dne 28. června 1924.
Za ministra vnitra:
Ministerský předseda:
Švehla v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
XV./4796.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance Jos. Skaláka a soudruhů
o konfiskací divadelní hry ťOtroci (Vojáci a nevěstky)Ť (tisk 4525/IV).
V interpelaci zmíněnou divadelní hru ťOtroci (Vojáci a nevěstky)Ť zabavilo státní zastupitelství v Praze pro místa v interpelaci uvedená, v nichž spatřovalo skutkovou podstatu přečinu podle § 300 tr. z. a čl. IV. zákona ze 17. prosince 1862, č. 8 z raku 1863.
Soud zabavení státním zastupitelstvím v Praze nařízené z týchž důvodů potvrdil a vydal zákaz dalšího rozšiřování tohoto tiskopisu. Bylo-li přes to zabavení považováno za křivdu, bylo věcí těch, kdož tak mínili, aby podáním opravných prostředků přivodili možnost, aby rozhodnutí soudu zabavení potvrzující bylo přezkoumáno soudem vyšším. To se však nestalo.
Že bylo přikročeno k zabavení až za delší dobu po vydání knihy, když už hra byla veřejně provozována, vysvětluje se tím, že kniha nebyla státnímu zastupitelstvu v Praze předložena k tiskové přehlídce, poněvadž obsahuje více než pět tiskových archů. Mohlo tudíž státní zastupitelství zakročiti teprve tehdy, když o vydání knihy jiným způsobem nabylo vědomosti. Ostatně od knižního vydání, které stalo se v únoru 1924, neuplynula do zabavení, jež bylo nařízeno 17. března 1924, dlouhá doba. Co do divadelního provedení hry zjišťuji, že hra ťOtroci (Vojáci a nevěstky)Ť nebyla policejnímu ředitelství v Praze vůbec předložena k divadelní censuře a nebyla hrána dosud v Praze na žádném divadelním jevišti. Hrála se pouze - bez censurního povolení - na jevišti kabaretu ťRevoluční scénaŤ v sále hotelu ťAdriaŤ na Václavském náměstí, a to jenom třikrát v roce 1921 podle rukopisu.
Mimo to bylo její provozování povoleno s četnými škrty policejním ředitelstvím v Brně dne 27. dubna 1923 ochotnickému divadlu ťDělnické akademieŤ v Brně.
Hledíc k uvedenému, není příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 29. června 1924.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
XVI./4796 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů
o zabavení časopisu ťKaadner ZeitungŤ ze dne 19. března 1924 (tisk 4592/VI).
Tiskovou prohlídku časopisu ťKaadner ZeitungŤ vykonává okresní politická správa v Kadani, převzal jsem proto zodpovědění interpelace za ministra spravedlnosti, na něhož byla řízena.
Okresní správa politická v Kadani zabavila na základě §u 487 tr. ř. číslo 23. časopisu ťKaadner ZeitungŤ ze dne 19. března 1924 pro část článku ťGedächtnisfeier für die sudetendeutschen MärzopferŤ, která v tom znění, jak jí obsahoval zmíněný časopis, zakládala dle přesvědčení okresní správy politické skutkovou podstatu §u 14. zákona na ochranu republiky.
Zabavení bylo krajským jako tiskovým soudem v Mastě pro trestné činy dle §u 14 č. 1. a 3. a §u 16 č. 2. zákona na ochranu republiky potvrzeno. Jde tedy o rozhodnutí soudní, jež lze měniti jedině řádným pořadem instancí soudních. Námitky podány nebyly. Není tedy příčiny k nějakému opatření.
V Praze dne 22. června 1924.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
XVII./4796 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci posl. H. Simma a druhů
o neoprávněném počítání úroků z prodlení (tisk 4454/V).
Praxe berních úřadů, do níž si interpelanti stěžují, odpovídá ustanovením §u 3. odst. 1. a §u 4. odst. 1. zákona z 16. března 1921. čís. 116 Sb. z. a n., pokud se týče, článku 4. odstavce 10. nařízení z 28. července 1921, čís. 266 Sb. z. a n., která praví jednak, že dokud nejsou daně neb přirážky samosprávných svazků a příspěvky pro běžný rok berní ještě předepsány, jest poplatník povinen platiti je podle posledního předpisu, jednak že, nezaplatí-li kdo přímých daní státních atd. do 6 neděl po dní splatnosti jest, přesahuje-li jeho úhrnná roční náležitost všech zmíněných dávek v berní obci dohromady 500 Kč, povinen platiti ode dne splatnosti až včetně do dne zaplacení dlužné částky úroky z prodlení, a že z každé platby kryjí se nejdříve úroky z prodlení, které připadají na vykázané nedoplatky daňové, a teprve zbytek platby zúčtuje se na daně.
Aby poplatníci nebyli poškozeni v případech, jež mají interpelanti na mysli, t. j. kde definitivní předpisy jsou nižší nežli předpisy poslední, stanoví odstavec 9. cit. již článku 4. nař. z 28. července 1921. čís. 266 Sb. z. a n, že předepsané již úroky z prodlení mají býti z moci úřední opraveny, po případě celé odepsány. Kromě toho byly finanční úřady II. a I, stolice zmocněny již v r. 1922, aby v případech, kde poplatníkovi, povinnému platiti daně prozatím podle posledního předpisu, po soudu berní správy bude daň pro ten který rok předepsána částkou menší nežli je předpis poslední, na žádost posečkaly - a to prozatím bezúročně - s vybíráním a vymáháním částek, o které bude příští předpis pravděpodobně menší nežli je předpis poslední. Soudě podle spisů docházejících ministerstva financí, je tato výhoda poplatnictvu hojně poskytována.
Ostatně předpoklad, z něhož interpelanti vycházejí, totiž že daň z příjmu je definitivně předepsána teprve pro berní rok 1919 a daň výdělková pro berní role 1921, není správný, neboť daň výdělková je všude již definitivně předepsána až do roku 1923 včetně a daň z příjmu většinou až do roku 1922. Pokud pak daň z příjmu pro r. 1920 a následující není ještě předepsána, nelze tvrditi, že definitivní předpisy pro tato léta budou nižší nežli je předpis pro 1919, neboť vzhledem k mimořádné konjunktuře hospodářských let 1919, 1920 a částečně i 1921, spíše opak je pravdou.
Co se specielně berního okresu jabloneckého týče, bylo zjištěno, že počítání a předpisování úroků z prodlení v okrese tom je značně zaostalé a že teprve v poslední době začíná berní úřad tuto zanedbanou agendu pomalu uváděti do pořádku, počínaje poplatníky největšími.
Tím vysvětluje se, že předpisy úroků z prodlení dosahují tu namnoze značné výše. V interpelaci zmíněný půlmilionový předpis úroků z prodlení jisté jablonecké firmě zahrnoval úroky z prodlení za dobu od 1. dubna 1921 do 15. prosince 1923 z nedoplatku asi 2.000.000 Kč (daň výdělková, z příjmu a válečná), který se po celou tuto dobu vlekl. Úroky z prodlení počítají a předpisují se v okrese jabloneckém na podkladě definitivních předpisů, z nepředepsaných dosud, avšak dle § 3. odst. 1. cit, zákona čís. 116 z r. 1921 splatných daní byly vypočítány a předepsány úroky z prodlení dosud jen v několika málo případech.
Vzhledem k uvedenému nepokládám za nutné ani znovu připomínati berním úřadům své výnosy stran liberálního nakládání s poplatníky, ani naříditi, aby se úroky z prodlení propočítávaly a předpisovaly teprve po úplném zjištění daňového nedoplatku, t. j. po definitivním předpisu.
V Praze, dne 28. června 1924.
Ministr financí:
Inž. Bečka, v. r.
XVIII./4796 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslanců dra Raddy, dra Lehnerta a druhů
o chování rady politické správy Gogely ve Vrchlabí (tisk 4076XIV).
Okresní správa politická ve Vrchlabí povolujíc pořádání koncertu ťVeselého kvarteta vídeňského zpěváckého spolkuŤ učinila právem opatření v interpelaci zmíněná.
Pokud jde o povinné hlášení cizinců, poukazují na to, že zejména v roce 1922 byli v pohraničním okrese vrchlabském zhusta přistiženi cizozemci bud bez průkazů cestovních nebo s neúplnými průkazy cestovními a bylo tedy na místě, chtěla-li se okresní politická správa v daném případě přesvědčiti, bylo-li platným předpisům v tomto směru vyhověno. Rovněž tak požadovala okresní politická správa právem, aby byla předložena licence, poněvadž šlo o produkcí pořádanou za vstupné, a byla též za daných okolností oprávněna, činiti svolení k pořádání koncertu závislým na věnování určitého obnosu ve prospěch místního chudinského fondu a dobročinných účelů.
Postup přednosty úřadu a přiděleného úředníka okresní správy politické ve Vrchlabí vůči intervenujícímu účastníku zmíněné družiny nezavdává podle výsledku konaného šetření příčiny k nějakému zakročení.
V Praze dne 28. června 1924.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
XIX./4796 (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslanců Schustera, Kirpalové, dra Holitschera a druhů
o vdovském důchodu Kateřiny Pitterové a o poměrech u zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze všeobecně (tisk 4426/I).
Výnosem ze dne 12. března 1924. č. j. 3626/P-24, bylo zemskému úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze nařízeno, aby bezodkladně vyšetřil, zda Kateřině Pitterové, nar. 30. listopadu 1865 v Pěkovicích, důchod vdovský patří, a v kladném případě aby ihned jí o rozhodnutí vydal výměr a patřící jí důchod aby poukázal spolu s doplatkem důchodu.
Výměrem zemského úřadu pro péčí o válečné poškozence v Praze ze dne 4. června 1924. č. ev. V/178.526, byl důchod vdovský jmenované přiznán a bude jí počínaje dnem 1. července 1924 měsíční částkou 129 Kč 16 h pravidelně poukazován. Ze jmenovaných zaopatřovacích požitků připadá měsíčně na vdovský důchod 75 Kč, na 50%ní druhotní přirážku 37 Kč 50 h, na příplatek k důchodu vdovskému 12 Kč 66 h. - Doplatek za dobu od 1. května 1920 do 30. června 1924 bude vyúčtován a poukázán, jakmile dojdou od berního úřadu v Teplé vyžádané vyúčtovací výkazy.
Nepříznivé poměry ve vyměřování důchodů válečných poškozenců zaviněny byly hlavně u zemského úřadu pro péčí o válečné poškozence v Karlíně, nedostatkem osob a místností při počátku prací vyměřovacích v letech 1920, 1921 a 1922, kdy část úřadu umístěna byla ve vojenské invalidovně v Karlíně, druhá část, oddělení pro vyměřování a likvidování zaopatřovacích požitků, v Tomášském klášteře v Praze III. - Později, když v roce 1922 získány byty pro zemský úřad baráky za invalidovnou, stěhováním spisů porušila se řádná evidence spisů, takže se stalo, že některé spisy vyšly z patrnosti. Ještě dnes není zemský úřad pro Čechy umístěn v jediné budově, nýbrž je část ve vojenské invalidovně, část v barácích za invalidovnou, takže ani dnes ještě není možno docíliti těsného styku jednotlivých oddělení úřadu, jakého by bylo k bezvadnému chodu třeba.
Vinou těchto nedostatků se stalo, že zemský úřad je zavalen denně ohromným počtem přípisů, většinou urgencemi důchodů, jichž vyřizování znesnadňuje a zdržuje vyřízení jíž dříve snad došlých přihlášek, jež zůstaly dosud nevyřízeny.
Aby se těmto nedostatkům odpomohlo, povolilo ministerstvo sociální péče výnosem ze dne 5. března 1924, č. j. 1894/P-24 zavedená honorované práce přes čas v zemském úřadě v Praze a možno již dnes, po třech měsících konstatovati, že asi polovina spisů byla podrobně zrevidována, veškerá nevyřízená neb nesprávně vyřízená podání vyřízena, súčtování doplatků provedeno, takže možno doufati, že za další tři měsíce, totiž do konce srpna t. r. bude zaveden i v zemském úřadě pro péči o válečné poškozence v Praze pořádek do té míry, aby se úřad mohl plně věnovati pouze vyřizování běžné agendy.
V Praze dne 18. června 1924.
Ministr sociální péče:
Habrman, v. r.
XX./4796 (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance Schälzkyho a druhů
o zrušení kežmarské dělnické pojišťovny (tisk 4551/XI).
Samosprávné orgány okresní pokladny pro dělnické pojištění v Kežmarku byly vyjmenovány výnosem býv. vládního referátu sociální péče v Bratislavě dne 21. ledna 1920. č. 6977/Sp.
Podle stanov bývalé krajinské pokladny pro pojištění nemocenské a úrazové vztahují se volby, v daném případě vyjmenována na 3 roky. Správní období samosprávných orgánů kežmarské pokladny uplynulo tedy již počátkem roku 1923, jak ostatně páni interpelanti sami zásadně přiznávají.
Bylo tedy hlavním důvodem, pro nějž ministerstvo sociální péče rozpustilo autonomní orgány kežmarské pokladny, vypršení jejích funkčního období a nutnost dosaditi orgány nové, právě tak, jako se to děje bez výjimky postupně u všech pokladen na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Poněvadž volby do samosprávy pokladen ve smyslu § 47. min. nař. č. 4790/1917 po dobu jeho platnosti nelze konati, je třeba orgány jmenovati. Z toho důvodu musí ministerstvo sociální péče resp. z jeho příkazu a pověření Zemská úřadovna pro dělnické pojištění v Bratislavě převzíti vedení pokladny svým zástupcem, což se stalo i v tomto případě ve smyslu 4. odstavce § 173. zák. čl. XIX./1907. resp. § 30 vlád. nař. ze dne 14. července 1922, č. 199 Sb. z. a n. - Slúžný okresního úřadu v Kežmarku JUC. Vladimír Vejrosta převzal prozatímně funkce správy a dozorčího výboru pokladny, nikoliv však rozhodčího soudu, jak interpelace nesprávně uvádí, ježto tento ponechán dále v činnosti.
Dále nelze srovnati se skutečností tvrzení, že má býti nějak manipulováno s fondy pokladny, ježto právo disposice s těmito fondy je přesně stanoveno platnými zákonnými předpisy.
Nynější stav, kdy pokladna jest spravována zástupcem nadřízeného úřadu, jest dočasný a hlavní povinností vládního komisaře jest, starati se o brzké vyjmenování nové autonomie.
Pokud jde o námitky národnostního útisku, poukazuje se na jiné pokladny, z nichž většina je črtě slovenská a v nichž stejným způsobem byl jmenován dočasný vládní komisař.
Pokud se pánům interpelantům jedná o skutečné dosazení autonomie pro kežmarskou pokladnu a zavedení normálního stavu, připomíná se, že nadřízenými úřady, právě tak jako vládním komisařem, byla po rozpuštění staré samosprávy učiněna potřebná opatření, a záleží jedině na příslušných zájmových korporacích, aby včasným podáním kandidátních listin a dohodou na poměrném zastoupení vyjmenování to samy urychlily.
V Praze dne 3. července 1924.
Za ministra, sociální péče ministr:
Srba, v. r.
XXI./4796 (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče
na interpelaci poslance Windirsche a druhů o neoprávněném braní podpory v nezaměstnanosti (tisk 4454/IV).
Při provádění zákona o podpoře nezaměstnaných vyskytly se pokusy neoprávněného pobírání podpor v nezaměstnaností celkem ojediněle. Politické úřady I. stolice zevrubně vyšetřují majetkové, výdělkové a rodinné poměry jednotlivých žadateli a teprve na základě úředním šetřením zjištěných skutečností rozhodují o žádostech, řídíce se při tom ustanoveními zákona. Dojde-li přes to k neoprávněnému braní podpor v nezaměstnanosti, lze to vysvětliti mnohdy značným záběhem žádostí za podporu, které vzhledem k povaze věci musejí býti vyřizovány s největším urychlením, při čemž, může snad býti některá okolnost, mající vliv na posouzení nároku na podporu, přehlédnuta. Než nesprávné rozhodnutí není v tamto případě v platnosti po delší dobu, poněvadž nezaměstnané osoby jsou podrobovány stálé kontrole a to jak se strany orgánů politické správy a četnictva., tak zprostředkovatelen práce, berního úřadu a konečně širokého obecenstva, ježto seznamy podporovaných osob jsou vyloženy veřejně k nahlédnutí.
Bylo-li orgánům státní správy učiněno oznámení o nesprávném pobírání podpory v nezaměstnanosti, bylo ve všech takových případech, po zjištění pravdivosti udání, zavedeno příslušné řízení, směřující k náhradě škody, kterou stát utrpěl. V tomto směru postupuje státní správa přísně.
Nějaké pravidelné záznamy o počtu osob, které pokusily se vylákati podporu v nezaměstnaností nebo o počtu těch, které prokázaně pobíraly podporu neprávem a o výši tím vzniklé škody, nejsou úřady vedeny.
Pokud se týče případu v interpelaci uváděného, bylo a to z iniciativy úřadu samotného zjištěno, že skutečně několik osob v místech v interpelaci označených pobíralo neoprávněně podporu v nezaměstnanosti. Jakmile však příslušné orgány státní správy přesvědčily se o neodůvodněnosti výplaty podpor v nezaměstnanosti, byla zastavena výplata podpor a neprávem vyplacené obnosy zpět vymáhány.
Ministerstvo sociální péče dbá toho, aby státní pokladna nebyla zatěžována nároky neoprávněnými, z kteréhož důvodu činnost podřízených úřadů podrobována jest revisím, při nichž přihlíží se k tomu, aby byly odstraněny jednak případné nepřístojnosti umožňující zneužívání podpor v nezaměstnanosti, jednak též aby byl napraven mnohdy příliš tvrdý a nesprávný postup úřadů vůči žadatelům o podporu.
Mohu ujistiti pány interpelanty, že ministerstvo sociální péče i na příště bude dbáti toho, aby dosavadní postup byl zachován a každou stížnost o neoprávněném pobírání podpory v nezaměstnanosti zevrubně vyšetří a v případě prokázání pravdivosti případu, zjedná nápravu.
V Praze dne 9. července 1921.
Za ministra sociální péče
ministr:
Srba, v. r.
Překlad ad I./4796.
Antwort
des Eisenbahnministers
auf die Interpellation der Abgeordneten Grünzner, Taub, Schweichhart und Genossen
betreffend die Vergebung der Bahnhofbuchhandlungen (Druck 4381/VI).
Překlad ad I./4796.
Antwort
des Eisenbahnministers
auf die Interpellation der Abgeordneten Grünzner, Taub, Schweichhart und Genossen
betreffend die Vergebung der Bahnhofbuchhandlungen (Druck 4381/VI).
Die Bahnhofsbuchhandlungen wurden in den einzelnen Rayons der Staatsbahndirektionen nachstehenden Verlags-, Buchhandlungs- und Druckereigenossenschaften oder Gesellschaften vergeben:
1. Der Druckerei-, Verlags- und Zeitungsgesellschaft ťOrbisŤ in Prag III., Nerudova 5, für den Rayon der Staatsbahndirektion Prag-Norden.
2. Den genossenschaftlichen Unternehmungen für graphische Industrie Verlags- und Buchhandel ťMelantrichŤ in Prag II. Václavské nám 42, für den Rayon der Staatsbahnen Prag-Süden.
3. Der Zentralarbeiterbuchhandlung (Ant. Svěcený in Prag II. Hybernská 7) für den Rayon der Staatsbahndirektion in Pilsen.
4. Der Firma Josef M. Polák in Pardubitz für den Rayon der Staatsbahndirektion in Königgrätz.
5. Den Čechisch-mährischen Druckerei- und Verlegerunternehmungen r. G. m. b. H. in Brünn für den Rayon der Staatsbahndirektion in Brünn
6. Der Čechoslovakischen Druckerei - Aktiengesellschaft in Prag II., Spálená ul. 15. für den Rayon der Staatsbahndirektion in Olmütz.
7. Der Gesellschaft m. b. H. ťNovinaŤ in Bratislava, Panenská 10. für den Rayon der Staatsbahndirektion in Bratislava.
8. Der Legionärgesellschaft ťKrivaniŤ in Bratislava für den Rayon der Staatsbahndirektion in Košice.
Es ist dies vor allem deshalb geschehen, weil die Angebote der genannten Unternehmungen der Bahnverwaltung weit größere Vorteile gewährten, a s sie durch eine öffentliche Ausschreibung hätten erzielt werden können. Eine öffentliche Ausschreibung war überdies nicht nötig, weil nach den Bestimmungen der Vergebungsordnung die Ausschreibung einer öffentlichen Konkurrenz nur für die Vergebung von Lieferungen und Arbeiten keineswegs aber für Vermietung vorgeschrieben ist.
Der Eisenbahnminister:
Stříbrný m. p.
Překlad ad II./4796.
Antwort
des Justizministers
auf die Interpellation des Abgeordneten Dr Radda und Genossen
betreffend das Flugblatt der Brünner čechischen Faszistengemeinde vom 1. Feber 1924 (Druck 4592/VIII).
Das vom ťNárodní hnutíŤ in Brünn herausgegebene Flugblatt ťSvůj k svémuŤ wurde nach dem Ergebnis der eingeleiteten Erhebungen der Staatsanwaltschaft in Brünn vom 9. Feber 1924 zur. Prüfung vorgelegt. Die Staatsanwaltschaft hat das Flugblatt nicht beschlagnahmt, weit es der Ansicht war, daß das öffentliche Interesse die Beschlagnahme nicht dringend erfordere.
Auf die Nichtbeschlagnahme dieses Flugblattes wurde das Justizministerium schon im Feber durch die öffentliche Presse aufmerksam gemacht.. Es leitete Erhebungen ein, warum das Flugblatt nicht beschlagnahmt wurde, und auf Grund der Ergebnisse dieser Erhebungen machte es mit Erlaß vom 1. März 1923, somit vor Einbringung der Interpellation, die Staatsanwaltshaft in Brünn, aufmerksam, daß das Flugblatt den Tatbestand des Vergehens nach § 14, Zahl 3,. des Gesetzes zum Schutze der Republik beinhalte und daß es im öffentlichen Interesse lag. die Verbreitung des Flugblattes zu verhindern. Die Oberstaatsanwaltschaft in Brünn belehrte in dieser Richtung auch die Staatsanwaltschaft.
Die nachträgliche Beschlagnahme des Flugblattes, nachdem seit der Herausgabe desselben fast ein ganzer Monat verflossen war, war nicht mehr zweckgemäß, weil angenommen werden kann, daß alle Exemplare bereits verbreitet waren. Bei dieser Gelegenheit blieb nicht außer Erwägung, ob nicht gegen die nach § 7 Str. G. verantwortlichen Personen durch Einleitung des Strafverfahrens wegen Vergehens nach § 14. Zahl 3, des Gesetzes zum Schutze der Republik einzuschreiten wäre. Auch in dieser Richtung wurde von einer Verfolgung der für den Inhalt des Flugblattes verantwortlichen Personen aus dem Grunde abgesehen, daß die Verfolgung wahrscheinlich erfolglos bliebe weil in Hinsicht auf die subjektive Seite des Vergehens nach § 14, Zahl 3, des Gesetzes zum Schutze der Republik, welches ein doloses Delikt ist, die Absicht, zum Hasse aufzureizen, den genannten Personen schwer nachzuweisen wäre, da das Flugblatt von der Staatsanwaltschaft durchgelassen und hiedurch die verantwortlichen Personen in der irrigen Annahme, daß ein einwandfreier Inhalt vorliegt bestärkt worden waren.
Bei dem angeführten Stande der Dinge wurde schon vor Einbringung der Interpellation alles Erforderliche verfügt, daß ein ähnlicher. Fast in Hinkunft sich nicht wiederhole. so daß ich keinen Anlaß zu einer weiteren Maßnahme habe.
Prag, am 29. Juni 1924.
Der Justizminister:
Dr. Dolanský m. p.