Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924
|
I. volební období. |
9. zasedání |
4796
Odpovědi:
I. min. železnic na interp. posl. Grünznera, Tauba, Schweichharta a druhů o zadávání nádražních knihkupectví (tisk 4381/VI),
II. min. spravedlnosti na interp. posl. dra Raddy a druhů o zabavení letáku brněnské české fašistické obce ze dne 1. února 1924 (tisk 4592/VIII),
III. předsedy vlády a min. vnitra na interp. posl. Floriána Tománka a spol. v záležitosti slovenského úřednictva (tisk 4497/VIII),
IV. min. s plnou mocou pre správu Slovenska na interp. posl. Andreja Hlinku a spol. v záležitosti nespravodlivého odsudenia pre vylepenie plakátov slovenskej ľudovej strany v Námestove (tisk 4443/XXII),
V. min. vnitra na interp. posl. Jar. Blažka a soudr. o zabavení časopisu "Průboj" v Lounech (tisk 4596/VI),
VI. min. vnitra na interp. posl. F. Hellera a druhů, že bratislavský okresní úřad svévolně užívá ustanovení jazykového zákona (tisk 4525/XII),
VII. min. financí na interp. posl. H. Simma a druhů o bezohledném vedení exekuce a neodůvodněném zajišťování v pozemkových knihách, zvláště v okresu jabloneckém (tisk 4443/XVII),
VIII. min. vnitra na interp. posli inž. O. Kalliny a druhů o zabavení časopisu "Graslitzer Volksblatt" (tisk 4596/X),
IX. min. průmyslu, obchodu a živností a min. pošt a telegrafů na interp. posl. J, V. Najmana, Frant. Horáka a soudr. pro udělení koncese hostinské a výčepnické do šekového úřadu na Smíchově (tisk 4497/IV),
X. min. spravedlnosti na interp. posl. Lad, Kučery, Josefa Halrena a soudr. o konfiskaci časopise "Volnost" v Nymburce (tisk 4721/I),
XI. min. financí a spravedlnosti na interp. posli Windirsche a druhů o reformě důchodkového trestního zákona (tisk 4515/XV),
XII. min. spravedlnosti na interp. posl. Floriána Tománka a spol. o nespravedlivém zabavení 12. čísla "Slovenských Ludových Novin" ze dne 21, března 1924 (tisk 4636/VI),
XIII. min. vnitra na interp. posl. dra Holitschera, Palmeho, Blatné, Pohla a druhů o zabavení časopisu "Volkswille" (tisk 4592/TV),
XIV. min. vnitra a min. spravedlnosti na interp. posl. Floriána Tománka a spol, v záležitosti rozpuštění okresní porady slovenské ludové strany v Hlohovci dne 27. ledna 1924 (tisk 4443/IX),
XV. min. spravedlnosti na interp. posl. Josefa Skaláka a soudr. o konfiskaci divadelní hry "Otroci (Vojáci a nevěstky)" (tisk 4525/IV),
XVI. min. vnitra na interp. posl. inž. Kalliny a druhů o zabavení časopisu "Kaadner Zeitung" ze dne 19. března 1924 (tisk 4592/VI),
XVII. min. financí na interp. posl. Simma a druhů o neoprávněném počítání úroků z prodlení (tisk 4454/V) XVIII. min. vnitra na interp. posl. dra Raddy, dra Lehnerta a druhů o chování rady politické správy Gogely ve Vrchlabí (tisk 4076 XIV),
XIX. min. soc. péče na interp. posl. Schustera, Kirpalové, dra Holitschera a druhů o vdovském důchodu Kateřiny Pitterové a o poměrech u zemského úřadu pro péči o válečné poškozence v Praze všeobecně (tisk 4426/I),
XX. min. soc. péče na interp. posl. Schälzkyho a druhů o zrušení kežmarské dělnické pojišťovny (tisk 4551/XI),
XXI. min. soc. péče na interp. posl. Windirsche a druhů o neoprávněném braní podpory v nezaměstnanosti (tisk 4454/IV).
I./4796 (původní znění),
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců Grünznera, Tauba, Schweichharta a druhů o zadávání nádražních knihkupectví (tisk 4381/VI).
Nádražní knihkupectví zadána byla v obvodech jednotlivých ředitelství státních drah těmto nakladatelským, knihkupeckým a tiskařským družstvům nebo společnostem:
1. Tiskařské, nakladatelské a novinářské společností ťOrbisŤ v Praze III., Nerudova 5, pro obvod ředitelství státních drah Praha-Sever,
2. Družstevním podnikům pro grafický průmysl, nakladatelství a knihkupectví ťMelantrichŤ v Praze II., Václavské náměstí č. 42, pro obvod ředitelství státních drah Praha-Jih,
3. Ústřednímu dělnickému knihkupectví (Ant. Svěcený v Praze II., Hybernská 7) pro obvod ředitelství státních drah v Plzni.
4. Firmě Josef M. Polák v Pardubicích, pro obvod ředitelství státních drah v Hradci Králové,
5. Českomoravským podnikům tiskařským a vydavatelským z. s. s r. o, v Brně pro obvod ředitelství státních drah v Brně,
6. Československé akciové tiskárně v Praze II., Spálená ul. 15, pro obvod ředitelství státních drah v Olomouci,
7. ťNoviněŤ spol. s r. o, v Bratislavě, Panenská 10, pro obvod ředitelství státních drah v Bratislavě,
8. ťKrivaniŤ legionářské spol. v Bratislavě, pro obvod ředitelství státních drah v Košicích,
Stalo se tak především proto, že nabídky těchto podniků skýtaly správě železniční daleko větší výhody, než jakých mohlo býti dosaženo veřejnou soutěží. Veřejné soutěže nebylo mimo to třeba, ježto podle ustanovení zadávacího řádu jest předepsáno vypsání veřejné soutěže toliko při zadávání dodávek a prací, nikoli však při nájmu.
V Praze dne 20. června 1924.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
II./4796 (původní znění),
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslance dra E. Raddy a druhů
o zabavení letáku brněnské české fašistické obce ze dne 1. února 1924 (tisk 4592/VIII),
Leták vydaný ťNárodním hnutímŤ v Brně ťSvůj k svémuŤ byl podle výsledků zavedeného šetření předložen státnímu zastupitelství v Brně dne 9. února 1924 k přehlídce. Státní zastupitelstvo nezabavilo leták, ježto mělo za to, že veřejný zájem zabavení nutně nevyžaduje.
Na nezabavení tohoto letáku bylo ministerstvo spravedlnosti upozorněno již v únoru veřejným tiskem. Zavedlo šetření, proč leták nebyl zabaven, a na základě výsledků tohoto šetření upozornilo výnosem z 1. března 1923, tedy před podáním interpelace, státní zastupitelstvo v Brně, že leták zakládá skutkovou podstatu přečinu podle §u 14 č. 3 zákona na ochranu republiky a že bylo ve veřejném zájmu, aby rozšiřování letáku bylo zabráněno, Vrchní státní zastupitelství v Brně v tom směru také státní zastupitelství poučilo.
Dodatečně zabavení letáku po tom, když od vydání jeho uplynul téměř celý měsíc, nebylo více účelné, protože lze souditi, že veškery výtisky byly již rozšířeny. Při této příležitosti nezůstalo bez úvahy, zda bylo by proti odpovědným osobám v § 7 tr. z. uvedeným zakročiti zavedením trestního řízení pro přečin § 14 č. 3 zákona na ochranu republiky. I v tomto směru bylo upuštěno od stíhání odpovědných osob za obsah letáku z toho důvodu, že stíhání bylo by pravděpodobně bezvýsledné, ježto co do subjektivní stránky přečinu §u 14 č. 3 zákona na ochranu republiky, který jest deliktem dolósním, úmysl popuzovati k zášti těžko dal by se osobám těmto prokázati, když leták byl státním zastupitelstvem propuštěn a tím osoby zodpovědné utvrzeny v mylném domnění, že jde o obsah nezávadný.
Za uvedeného stavu věci bylo již před podáním interpelace učiněno vše, čeho bylo potřebí, aby podobný případ se v budoucnosti neopakoval, takže nemám příčiny k nějakému dalšímu opatření.
V Praze dne 29. června 1924.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
III./4796.
Odpověď
předsedy vlády a ministra vnitra na interpelaci posl. Floriána Tománka a spol.
v záležitosti slovenského úřednictva (tisk 4497/VIII).
Poněvadž nebylo zjištěno, v kterém časopise, případně kterým úředníkem bylo v interpelaci uvedené urážlivé tvrzení uveřejněno, nelze učiniti dalšího opatření, pokud nebudou pány interpelanty sděleny v tomto směru bližší podrobnosti, které by zakročení umožnily.
V Praze dne 28. července 1924.
Předseda vlády a též za ministra vnitra:
Švehla, v. r.
IV,/4796.
Odpoveď
ministra s plnou mocou pre správu Slovenska na interpelláciu posl. Andreja Hlinku a spoločníkov
v záležitosti nespravodlivého odsúdenia pre vylepenie plakátov slovenskej ľudovej strany v Námestove (tisk 4443/XXII).
Podľa § 11. zák. čl. XIV. z r. 1914 treba k pouličnému rozširovaniu tlačových produktov vrchnostenského povolenia. Odstavec 4. citovaného paragrafu ustanovuje, v ktorých prípadoch toto povolenie nesmie byť vydané.
Keďže tu zákonom ustanoveného povolenia nebolo, dopustili sa tí, ktorí otázne plakáty slovenskej strany ľudovej rozširovali lebo vyvesovali (§§ 11. a 15. zák, čl. XIV, z r. 1914) priestupku podľa § 29. cit. zák. článku a museli byť preto potrestaní.
V okresu námestovskom bolo pre nedovolené vylepovanie plakátov slovenskej strany ľudovej potrestané 19 osob peňažitými pokutami. Z nich len 4 podaly odvolanie. V troch prípadoch župný úrad ako administrativne-policajná vrchnosť II. stupňa obžalované oslobodil a len v jednom prípade rozsudok okresného úradu potvrdil.
Okresný úrad pokračoval v intenciach zákona, není možné preto vôči jeho osobnictvu zakročiť.
V Bratislave dňa 26. júna 1924.
Minister s plnou mocou pre správu Slovenska:
Dr. Kállay v. r.
V./4796.
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance Jaroslava Blažka a soudruhů
o zabavení časopisu ťPrůbojŤ v Lounech (tisk 4596./VI).
Okresní správa politická v Lounech zabavila podle §u 487. tr. ř. číslo 38 časopisu ťPrůbojŤ v Lounech ze dne 16. května 1924, shledavši ve dvou místech, jež v interpelaci doslovně jsou uvedena, skutkovou podstatu trestného činu podle §u 300 tr. z.
Krajský jako tiskový soud v Mostě zabavení z týchž důvodů potvrdil, takže tu jde o rozhodnutí soudní, jež lze měniti jedině řádným pořadem instancí soudních.
Vzhledem k tomuto výroku neodvislého soudu není k nějakému opatření příčiny.
V Praze dne 14. června 1924.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
VI./4796 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance F. Hellera a druhů, že bratislavský okresní úřad svévolné užívá ustanovení jazykového zákona (tisk 4525/XII).
Domovský list Jana Hoschschornera nevyhovoval předpisům v příčině jeho formální úpravy a nelze ve vrácení jeho spatřovati nic nesprávného. Jestliže podotkl okresní úřad, že slovenský text není na prvními místě uvedený, nepříčí se tato poznámka jazykovému zákonu, ani duchu jeho.
Interpelace tvrdí dále, že okresní úřad důsledně nedbá předpisů jazykových, takže německé obce a jednotlivci jsou zbavováni svého zákonem zaručeného práva, jako v tomto skutečném případě. Předložené spisy tohoto případu se týkající však ukazují, že okresní úřad vydal svůj výnos, kterým domovský list neuznal, obecnímu notáři. Šlo tedy o korespondenci mezi státním úřadem a státním orgánem (úředníkem) a byl zmíněný přípis sepsán podle zákona správně jen v jazyku státním. Jiných konkrétních případů domnělého nedbání jazykového zákona interpelace neuvádí. Okresní úřad ujišťuje, že vyřízení adresovaná přímo na obecní představenstvo ve Feribách zasílá zásadně vždy také v německé řeči.
V Praze dne 24. června 1924.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
VII./4796 (původní znění).
Odpověď
ministra financí
na interpelaci posl. H. Simma a druhů
o bezohledném vedení exekuce a neodůvodněném zajišťování v pozemkových knihách zvláště v okresu jabloneckém (tisk 4443/XVII).
Jak již v odpovědi ze dne 21. února 1924 na interpelaci z 31. října 1923 ubylo poukázáno, není správným tvrzení, že se vydávají poplatníkům platební rozkazy na veškeré nahromaděné nedoplatky, za léta minulá, při čemž za podklad se bere poslední daňový předpis z r. 1919 a 1920.
Nejde o prozatímní vyměřování daní za léta minulá, nýbrž o vymáhání nezaplacených splatných daní podle ustanovení §§ 3. a 4. zákona č. 116/21 za tato léta.
Rovněž nelze uznati, že by finanční úřady zvláště v okrese jabloneckém - postupovaly při vymáhání daní proti poplatníkům, u nichž by se striktní provádění, shora citovaného zákona jevilo příkrým, neobyčejně přísně, neřku-li krutě. Soudíc ze spisů docházejících ministerstva financí a z vyžádaných zpráv, jsou žádosti poplatníků za povolení platebních úlev, které jim náležejí podle zásad zdejších vyneseni v interpelaci citovaných (z 29. května 1924 č. 51702/5810/III-7b a z 24. května 11912. č. 551154/67114/22-III-9a), vyřizovány finančními úřady zcela blahovolně, o čemž svědčí okolnost, že na př. v okresu jabloneckém - jehož se interpelace nejvíce týká - byly v r. 1923 z počtu 1093 žádostí povoleny platební úlevy v 1028 případech a pouze v 65 případech zamítnuty.
Vyměřování přímých daní dospívá již do běžného stavu, tak výdělková daň na př. jest vyměřena až do roku 1923 včetně. Také scházející předpisy daně z příjmu, budou v dohledné době provedeny, čímž odpadne jedna z příčin stížností do příkrosti ustanovení §u 3. zákona č. 116/21. K případům, kde vybírání této daně pro 1920 a další jest základem předpis pro 1919, nutno ostatně podotknouti, že skutečný předpis pro uvedená léta bude pravděpodobně vyšší, než předpis pro 1919.
Pokud se knihovního zajištění daňových pohledávek týká, dochází k němu tehdy, je-li dobytnost jich vážně ohrožena, tedy zejména v případech, kdy jde o nedoplatek starý několik let, kde poplatník sám se ani nesnaží své daňové povinnosti dostáti, dluh po upomínání nezaplatí, ani povolených snad splátek nedodržuje.
Na konec dlužno znovu zdůrazniti, že exekuční agenda zvláště v okresu jabloneckém byla do nedávna velmi zanedbávána, kterýžto postup nejen neprospívá hospodářství státnímu, ale je nemile pociťován i hospodářstvím samosprávných svazků, odkázaných většinou na přirážky k státním daním a je často příčinou stížností jmenovitě chudších obcí, že nedostávají dostatečných přídělů na přirážkách, ježto daně nejsou intensivně vymáhány.
V Praze dne 28. června 1924.
Ministr financí.
Inž. Bečka v. r.
VIII./4796 (původní znění).
Odpověď
ministra vnitra
na interpelaci poslance inž. O. Kalliny a druhů
o zabavení časopisu ťGraslitzer VolksblattŤ (tisk 4596/X).
Okresní správa politická v Kraslici zabavila ve smyslu §u 487. tr. ř. číslo 41, časopisu ťGraslitzer VolksblattŤ ze dne 5. dubna 1924, shledavši v obsahu místa, jež v interpelaci doslovně jest uvedeno, skutkovou podstatu trestných činů podle §u 14, č. 1. a 5. a §u. 15, č. 2. a 3. zákona na ochranu republiky. Okresní politická správa při tom úplně právem přihlédla k souvislostí s celým ostatním obsahem článku ťUnsere Blutopfer im WeltkriegeŤ, z něhož tato stať je vyňata.
Krajským jako tiskovým soudem v Chebu bylo zabavení z týchž důvodů potvrzeno, jde tedy o rozhodnutí soudní, jež lze měniti toliko řádným pořadem instancí soudních. Opravných prostředků za účelem přezkoumání a event. změnění soudního rozsudku použito nebylo.
K poznámce o četných konfiskacích časopisu ťGraslitzer VolksblattŤ, odpovídám, že od začátku letošního roku až do konce měsíce května konfiskováno bylo pouze jediné číslo tohoto časopisu, a to právě ono, jehož se týká tato interpelace.
V Praze dne 14. června 1924.
Ministr vnitra:
J. Malypetr v. r.
IX./4796.
Odpověď
ministra průmyslu, obchodu a živností a ministra pošt a telegrafů
na interpelaci poslanců Jos. V. Najmana. Frant. Horáka a soudruhů
pro udělení koncese hostinské a výčepnické do šekového úřadu na Smíchově (tisk 4497/IV).
Jak v interpelaci správně se uvádí, omezilo ministerstvo obchodu svým výnosem ze dne 19. listopadu 1923, čís. 46344/23 oprávnění Františka Kopřivy k výčepu piva ze sudu podmínkou, že výčep piva smí se díti výhradně pro úřednictvo a zaměstnance poštovního úřadu šekového, kteří se vykáží příslušnými poukázkami a v době mezi 13-15, 18-19 hod. denní, s vyloučením výčepu piva přes ulici.
Tyto omezující podmínky předepsány byly právě ministerstvem obchodu v hodnocení otázky místní potřeby. V tom směru směrodatno bylo pro ministerstvo obchodu i to, že za udělení této koncese přimlouvalo se jak ministerstvo pošt a telegrafů, tak i řiditelství poštovního šekového úřadu z důvodů, že koncesionář se osvědčil a že nájemní smlouvou jest dostatečně postarána o vliv úřadu na správu mensy, která zřízena jest ku prospěchu velkého počtu zaměstnanců, jimž poskytuje vydatnou a levnou stravu za cenu nejnižší.
Hodnocení místní potřeby není jen vázáno počtem obyvatelstva, nýbrž v daném případě, ježto jde o stravovnu s omezeným výčepním oprávněním, jinými momenty, jež v daném případě vyplývají z postavení státního zaměstnanectva. K takovým momentům nutno nezbytně počítati levné podávání těchto pokrmů i nápojů. Čepování piva ze sudu odůvodněno jest levnější cenou totoho a tím, že pravidelně žádá se 1/4 anebo 1/3 litru piva, kdežto pro v lahvích prodává se obyčejně jako půl- nebo celolitrové. Tato okolnost byla hlavně směrodatnou pro povolení výčepu piva ze sudu.
Omezující podmínky koncese se Frant. Kopřivy poskytují úřadům dostatečné záruky, aby proti témuž, v případě zneužití, bylo zakročeno.
V blízkostí provozoven živnosti hostinské a výčepní újmy přímo neutrpí, neb jde o zaměstnance bydlící z valné části ve vzdálených částech Velké Prahy. Podniky tyto musily ostatně existenci svojí uhajovat, aniž by počítaly na zaměstnance jmenovaného úřadu.
Pokud interpelace dotýká se stanoviska, vysloveného výnosem ministerstva obchodu ze dne 20. ledna 1910. čís. 1401/20 nutno připomenouti, že šlo o jiný případ, kdy podána byla žádost za výčep piva bez vědomí ředitelství poštovního úřadu šekového a že tehdy tento úřad nepomýšlel na zřízení výčepu v budově úřadu. Stanovisko toto však později změnil, jak vidno z toho, že nyní uznal nutnost výčepu piva.
Proti Front. Kopřivovi zahájeno bylo Okresní správou politickou na Smíchově trestní řízení pro přestupek §u 22 ž. ř. páchaný tím, ve nedodržoval podmínky, stanovené bodem 4. koncesní listiny jmenovaného úřadu ze dne 7. června 1923. čís. 57561 a nálezem ze dne 26. března 1924. čís. 11607, byla témuž ve smyslu §u. 132. ž. ř. uložena peněžitá pokuta v částce Kč 200.-, a současně byl týž upozorněn, že opětoval-li by se tento přestupek, vyhrazuje si živnostenský úřad ve smyslu §u 133. lit. b. ž. ř. odnítí udělené oprávnění. Současně požádáno bylo ředitelství poštovního úřadu šekového, aby dbalo, aby stanovené hodiny večerní pro koncesionáře byly přesně dodržovány.
Nové šetření v tom směru, zda František Kopřiva překročuje rozsah svého živnostenského oprávnění, zůstalo bez výsledku.
Ředitelství poštovního úřadu šekového pak samo nájemci nejdříve důrazně připomenulo přesné zachovávání stanovených hodin výčepních a bylo témuž jmenovaným úřadem pod následkem okamžitého zrušení nájemní smlouvy zakázáno podávati pokrmy a pivo osobám jiným než zaměstnancům.
František Kopřiva jest totiž jako nájemce mensy v šekovém úřadě vázán pachtovní smlouvou k vyvařování pokrmů pro personál ústavu s podmínkou, že si opatří sám živnostenské oprávnění k provozování této živnosti.
Pokud se týče záruky, že vyvařování a stravovánu zůstane omezeno jen na zaměstnance šekového úřadu, jest v této smlouvě stanoveno, že obědy, večeře a jiné pokrmy smějí podávány býti jen zaměstnancům ústavu, kterým byl zároveň vyhrazen dozor nad správným zachováváním této smlouvy nájemní.
V případech porušení rozsahu koncese dlužno připustiti jako polehčující okolnost, že nájemce mensy a jeho personál nemůže znáti osobně všechny zaměstnance ústavu a může se proto snadno přihoditi, že osoba cizí, jak skutečně se také stalo, vloudí se do místnosti za tím účelem, aby se dala obsloužiti případ pak jako porušení koncese udala.
Jak již shora uvedeno, udělení koncese stalo se s ohledem na zájmy personálu, jemuž chtělo se vyjíti vstříc při obstarávání pokrmů a nápojů v ústavní mense v každé denní době, pokud by tím ovšem netrpěl klidný chod služby a pořádek v ústavě.
Zkušenostmi, získanými za celou dobu trvání mensy v ústavě, bylo konstatováno, že instituce není na újmu kázně úřadu nebo pracovní výkonnosti personálu.
Vzhledem na veliký počet obsluhovaného personálu a na přesně vymezenou dobu pro podávání jídel a nápojů jest vyloučeno, aby zaměstnanci zbytečně mimo dobu povolenou k jídlu se v místnostech mensy zdržovali a vhodným opatřením správy ústavu jest rovněž vyloučeno, aby tam mohli snad déle vysedati a zanedbávati tím úřední povinnosti. Mensa v budově ústavu jest důležitým opatřením v zájmu a ku prospěchu velkého počtu zaměstnaného personálu, jemuž se tím poskytuje možnost čisté a vydatné stravy za ceny podle poměrů nejnižší a pod náležitě zabezpečeným dozorem nadřízeného úřadu.
Z důvodů výše uvedených není nynější doba ještě vhodna v zájmu personálu, aby povolená koncese byla odstraněna, zvláště když dosavadní úprava výčepnických hodin, o jichž přesné dodržování zákrokem řiditelství poštovního úřadu šekového bylo dostatečně postaráno, nikterak není a nemůže býti na újmu správného chodu služby a dobré pověsti ústavu.
V Praze dne 14. června 1924.
Ministr obchodu:
Inž. L. Novák v. r.
Za ministra pošt a telegrafů:
Ministr:
Stříbrný v. r.
X./4796.
Odpověď
ministra spravedlnosti
na interpelaci poslanců Lad. Kučery, Jos. Hakena a soudruhů
o konfiskaci časopisu ťVolnostŤ v Nymburce (tisk 4721/I).
Přehlídku periodického tiskopisu ťVolnostŤ, tištěného v Liberci vykonává státní zastupitelství v Liberci, které také nařídilo zabavení č. 52 z 29. prosince 1923, jež jest předmětem interpelace. Převzal jsem tudíž zodpovědění interpelace, jež se ministra vnitra netýká.
Články ťMučírna v KartouzíchŤ a ťVánoční a novoroční komediantství klerikální reakceŤ zabaveny byly v uvedeném čísle periodického tiskopisu ťVolnostŤ z toho důvodu, že v jeho obsahu shledána byla objektivní skutková podstata přečinu podle §§ 11, 14 č. 1 a 5. 16 č. 1 a 18 č. 1 zákona na ochranu republiky, §§ 303, 303 tr. z. a zločinu §u 122 tr. z.
Státní zastupitelstvo v Liberci mělo také právem za to, že veřejný zájem nutně vyžaduje, aby rozšiřování tiskopisu toho bylo zabráněno.
Soud nařízené zabavení potvrdil a tím uznal, že byly tu pro ně zákonné podmínky. Jestliže bylo zabavení přes to pociťováno za křivdu, měli ti, kdož zabavením bytí dotčeni, použíti.opravných prostředků proti rozhodnutí soudu a tak umožniti přezkoumání jeho soudem vyšším. To však se nestalo.
Za daného stavu věcí nemohu přisvědčiti pánům interpelantům, že zabavení č. 52 periodického tiskopisu ťVolnostŤ bylo zákonem neodůvodněno, tím méně, že bylo by potlačováním pravdy a svobody občanské, takže nemám příčiny k jakémukoliv opatření.
V Praze dne 1. července 1924.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.
XI./4796 (původní znění).
ministrů financí a spravedlnosti
na interpelaci poslance Windirsche a druhů o reformě důchodkového trestního zákona (tisk 4515/XV)
U okresního finančního ředitelství v Liberci bylo učiněno udání, že v roce 1921 a 1922 Vilém a Robert Webrové z Liberce za pomoci Josefa Bitterlicha a Josefa Neumanna z Filipsdorfu podloudně dovezli do Československa 848 kg hedvábí a vyvezli velké množství zlatých a stříbrných mincí.
Na toto udání bylo zahájeno trestní řízení důchodkové, nejprve proti Bitterlichovi a Neumannovi, kteří při řádném výslechu, doznali, že k žádosti Viléma Webra bral Bitterlich do uschování hedvábnou přízi, kterou k němu donášeli dva neznámí Sasové, a od něho opět odnášeli 2 zřízenci Webrovi, kteří podle váhy příze mu vypláceli odměnu, dále že oba, totiž Bitterlich a Neumann, na základě předchozí rozmluvy s inženýrem Webrem, býli jako pozorovatelé nápomocní týmž dvěma neznámým mužům při podloudných vývozech zlatých a stříbrných mincí. Podloudného dovozu hedvábí bylo prý asi 10, vývozu mincí asi 40 případů.
Teprve na základě výpovědí těchto obviněných bylo proti inženýru Vilému Webrovi zahájeno trestní řízení důchodkové a inž. Weber obeslán k výslechu, při kterém označil vše za výmysl, ačkoliv Bitterlich a Neumann při konfrontaci s inženýrem Webrem setrvali na svých výpovědích. Zjištěné při tom množství vyvezených mincí jevilo se ovšem příliš velikým, pochybnost tato týkala se však jen počtu vyvezených mincí, kdežto jinak výpovědí nejevily se zásadně nevěrohodnými. Vyšetřující proto upozornil inž. Webra na ustanovení §u 541 trestního zákona důchodkového, podle kterého má obviněný právo žádati za upuštění od trestního řízení, a stanovil upouštěcí částku s ohledem na to, že nebylo vyhlídky, že by se množství vyvezených mincí dalo přesně zjistiti, paušální částkou 50.000 Kč.
Inž. Weber však tohoto zákonného ustanovení nepoužil, pročež bylo v řízení pokračováno výslechem svědků, z nichž Terezie Bitterlichová potvrdila, že neznámý muž navštívil jejího manžela a jednal s ním o hedvábí a zlatých mincích a že jí o něm její manžel řekl, že to byl inženýr Weber, a svědek Ewald Simank, dělník v Ebersbachu-Spreedorfě, přísežně vypověděl, že se několikráte setkal v hotelu Reichshof v Neugersdorfu v Sasku s Bitterlichem a Neumannem. Tito byli ve společnosti dvou mužů, kteří vyndali ze šatů balíčky peněz (Geldrollen) a dvěma jiným je předávali. Tato poslední výpověď dodala výpovědím Bitterlicha a Neumanna jisté věrohodnosti, podobně jako výpověď nově se vyskytnuvšího svědka, který tvrdí, že viděl inž. Webra u Josefa Bitterlicha v bytě.
Poněvadž tedy z těchto okolností nevycházelo na jevo, že by udání bylo vymyšleno aneb pravda v něm lstivě překroucena, musilo okresní finanční ředitelství v Liberci ve smyslu §u 304 celého a státního monopolního řádu jméno udavače podržeti v tajnosti. Důchodkové trestní spisy nebyly soudu ihned zapůjčeny proto, že byly u libereckého okresního finančního ředitelství těžko postradatelny, byly však na novou žádost soudu zaslány. Podobně vypověděli Bitterlich a Neumann, že obchodníku Heřmanu Reichmannovi ve Šluknově, s kterým jsou dobře známi, ve velkém podloudně ze Saska přiváželi kakao, čokoládu a jiné zboží a setrvali na tomto svém tvrzení i při konfrontací s Reichmannem.
Poněvadž k zahájení trestního řízení důchodkového stačí výpověď jednoho obviněného, a v tomto případě byly výpovědi dvou spoluobviněných, jest patrno, že postup okresního finančního ředitelství v Liberci nepříčil se platným zákonným předpisům a nutno míti za to, že i reformované trestní právo důchodkové bude finančním úřadům ukládati, aby v případě takovýchto indicií důchodkového přestupku zakročily, poněvadž by jinak mimo případ dopadení příčinu sotva kdy bylo možno zakročiti proti důchodkovým, provinilcům. Zahájení trestního řízení důchodkového proti inž. Vilému Webrovi nebylo tudíž důsledkem zastaralosti trestního zákona důchodkového, k jehož reformě jakož i k unifikaci trestního práva důchodkového vůbec bude možno přikročiti až po kodifikaci nového trestního zákona a hlavně nového trestního řádu a po sjednocení správních předpisů o daních, k jichž ochraně trestní právo důchodkové slouží.
V Praze dne 6. června 1924.
Ministr financí:
Inž. Bečka v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský v. r.