Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Říšskoněmecké ústavy invalidního pojištěni docílily v letech 1891-1920 tohoto úrokového výnosu:

K tomuto nutno poznamenati, že výpočty anglického zákona o pojištění národního zdraví z r. 1911 jsou založeny na 3%ním úročení a že všechny dosavadní rakouské předlohy počítají se 4% a to i předloha Hanuschova z r. 1921 i předloha o pensijním pojištění z r. 1922.

Podložení výpočtů novým zúročením 4%ním pro celou budoucnost, které by snížilo pojistné asi o 10 až 12%, nepůsobí pojistně matematických obtíží. Avšak na delší doby voliti vyšší úrokovou míru bylo by lze jen s největší opatrností, ježto klesání úrokové míry lze očekávati v dohledné době, podle výroku vynikajících národohospodářů na př. konversemi státních půjček. Mimo to nejedná se pouze o úrokový výnos cenných papírů, v nichž bude míti Ústřední sociální pojišťovna uloženu jen část jmění, nýbrž o četné způsoby jiného ukládání, které poskytnou výnos po případě menší (zdravotní ústavy, sanatoria, levný úvěr stavební, vlastní budovy a pod.). A též u cenných papírů lze očekávati při ozdravění poměrů na ukládacím trhu konverse a je dokonce v zájmu státu a národního hospodářství neznemožňovati anebo nezpožďovati tyto konverse vysokým početním úrokem ústavů sociálně pojišťovacích.

Hlavní nebezpečí vyšší úrokové míry vězí však v tom, že kdyby bylo nutno po několika letech, na př. po 20 letech, zavésti úrokovou míru nižší (následkem konversí cenných papírů, menšího výnosu vkladů, realit a pod.), vyžadoval by tento přechod netoliko zvýšení premie pro futuro, nýbrž i doplnění kapitálů obnosy velmi značnými. Kdyby na př. po uplynutí 20ti let měla býti úroková míra o ¹/₂% snížena, bylo by třeba kromě zvýšení pojistného pro budoucnost, doplniti nahromaděné kapitály Ústřední sociální pojišťovny najednou obnosem daleko přes miliardu.

Kdežto zvyšování úrokové míry vede k uvolnění kapitálů, jest snížení úrokové míry u pojišťoven spojeno vždycky s velikými nesnázemi, které projevily, se na př. v době předválečné, když nutil dozorčí úřad rakouský soukromé pojišťovny životní ku přechodu na 3 ¹/₂%ní úrokovou míru.

Z těchto důvodů musila volba vyšší úrokové míry býti zrale uvážena a měla by býti po případě doložena zárukou státu, která ovšem sama o sobě jest nebezpečna, ježto může vésti k nezdravému hospodářství Ústřední sociální pojišťovny. Krok tento mohl by býti prejudicem pro jiná odvětví pojištění sociálního a výše státní pomoci takto zaručené mohla by nabýti nebezpečného rozsahu, dojista by však kolísala. Naproti tomu bylo lze přáním zaměstnavatelův, aby pravděpodobného vyššího zúročení bylo použito ve prospěch snížení pojistného, vyhověti tím, že byl odhadnut zisk z vyššího zúročení v prvých 10ti letech působnosti zákona (viz odíl IV.).

IV.

Snížení pojistného, respektování úrokového zisku v prvých 10 letech činnosti Ústřední sociální pojišťovny

Aby bylo vyhověno přání zaměstnavatelů, po použití pravděpodobného vyššího zúročení pro snížení pojistného, byl navrhován v § 158 nový odstavec, jenž by zněl: ťZisku docíleného z vyššího středního zúročení, než odpovídá úrokové míře, jakožto podkladu během minulého období 5letého, jest použíti ku snížení pojistného nejbližšího období.Ť

V průběhu diskuse o tomto podnětu byl vzat ohled na mínění národohospodářů a finančníků, že lze bezpečně počítati v nejbližších pěti letech s docílením průměrné úrokové míry 5%ní a v dalších 5ti letech 4¹/₂%, byly tudíž provedeny výpočty o tom, jak snížily by se příspěvky, kdyby tento zisk úrokový na základě těchto předpokladů blížících se skutečnosti a přece opatrných byl napřed odhadnut, při čemž by početním podkladem zůstala 4% míra úroková. Ježto nemělo vésti snížení úrokové míry po 5 a 10 letech k doplnění prémiové reservy, jest úkol tento totožný s úkolem zhodnotiti zisky, plynoucí z vyššího zúročení po prvních 10 let a použití jich k snížení příspěvků, při zachování stejných nároků.

Řešení tohoto úkolu po stránce pojistně-matematické jest provedeno v části B a vede k průměrnému snížení pojistného o 1.8%, takže po příslušném zaokrouhlení snižuje se pojistné

Celkové zatížení národního hospodářství z invalidního a starobního pojištění snižuje se takto o 13 mil. Kč, jak jest rovněž dále uvedeno.

Toto použití pravděpodobných zisků úrokových lze s hlediska praktického i teoretického nazvati zlepšením původních odhadů, a bylo též přivítáno odbornou kritikou (viz pojednání dvorního rady prof. dra Blaschkeho ťVorschriften f. d. Bewertung der Effekten bei LebensversichrungsgesellschaftenŤ, které vyjde v nejbližší době) jako významný podnět, jejž lze napodobiti také v pojištění soukromém.

Tato změna, která vede k snížení pojistného, znamená podstatné zlepšení teoretického podložení osnovy, neboť znamená využití jistého úrokového zisku bez jakéhokoli ohrožení početních podkladů. Dosažení průměrného 5procentního zúročení v prvních 5 letech vyžaduje na př., aby úrok obnášel v prvních 5 letech postupně 5.2%, 5.1%, 5.0%, 4.9% a 4.8% a pod., průměrné 4 ¹/₂ % zúročení v dalších 5 letech vyžaduje na př. zúročení postupně 4.7%, 4.6%, 4.5%, 4.4% a 4.3 %, stupnice, kterou lze i při opatrném ukládá ní jmění dosáhnouti. Při tom nutno ovšem vzíti ohled na to, že jedná se o průměrné zúročení, takže oproti způsobu zúročení daleko výnosnějšímu, než předpokládáno, bude část kapitálů snad uložena méně výhodně.

V.

Thesaurace kapitálu.

Proti systému průměrné prémie bylo uváděno, že vede k nesmírné thesauraci kapitálů a byla vyžadováno, aby byl předložen přehled jmění Ústřední sociální pojišťovny v nejblíže příštích desetiletích. Podle novějších výpočtů [V nichž vzat ohled na změny osnovy provedené v sociálně politickém výboru a na pokles mezd během roku 1923.] lze očekávati, že stav jmění střední sociální pojišťovny bude koncem jednotlivých správních období vyjádřen čísly tabulky čís. 3.

Čísla v této tabulce jsou založena na hypothesách o přistupování a vystupování pojištěnců, o vývoji mezd a o výši převodních částek, které jí dávají ráz pouhého informativního odhadu. Nutno k tomu podotknouti, že také jiné metody úhradové vedou k thesauraci kapitála, kromě metody ryzího rozvrhu. Tak na př. metoda stoupajícího pojistného vede k hromadění kapitálů, jež jest pro prvých 10 let patrno z tab. č. 1, která jest vypracována pro pojistné 3%.

Pro posouzení otázky thesaurace třeba znovu opakovati, že kapitály takto nashromážděné jsou výsledkem pomalého nuceného spoření, jež děje se za tím účelem, aby, bylo lze v budoucnosti vypláceti slíbené důchody, není nijak zaručeno, že by obnosů těchto, kdyby nebyly odváděny k účet sociálního pojištění, nýbrž ponechány interesentům, bylo vždy použito způsobem účelnějším, než jest tomu při ukládání jmění Ústřední sociální pojišťovny.

Pro posouzení obnosů uvedených v tab. č. 3 jest dále důležito míti na paměti, že nesmí býti srovnáván dnešní stav národního hospodářství, v němž není invalidního a starobního pojištění, se stavem v budoucnosti, kdy pojištění invalidní a starobní bude poskytovati velmi značné nároky pojištěncům. Po 20 letech bude tu na př. na 543.000 důchodců s důchody ve výši 464 mil. Kč ročně a dále asi 3.5 mil. pojištěnců s vysokými nároky, získanými placením pojistného.

K tomu nutno ještě uvážiti, že vzrůst jmění Ústřední sociální pojišťovny vzniká ukládáním částky asi 600 milionů Kč ročně v prvních letech a že naproti tomu jest vzrůst národního jmění v době popřevratové mnohem rychlejší, na př. přibylo vkladů u peněžních ústavů [V číslech těchto nejsou vklady u Svazu úvěrních družstev v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, ježto nebylo možno ani předběžně zjistiti slav vkladů u nich za r. 1923, u ostatních peněz. nich ústavů pak jen předběžně.] od 31. prosince 1919 do 31. prosince 1920 o 2.818,5 mil. Kč, za následující rok o 6.425,9 mil. Kč a za následující dva roky (t. j. od 31. prosince 1921 do 31. prosince 1923) o 5.608,8 mil. Kč, takže po 20 letech, bude-li toto tempo přílivu vkladů dodrženo, bude ovšem poměr mezi národním jměním a jměním Ústřední sociální pojišťovny zcela jiný než poměr mezi dnešním stavem vkladů a pod. a mezi jměním Ústřední sociální pojišťovny po 20 letech.

Tabulka čís. 3.

Stav jmění Ústřední sociální pojišťovny v mil. Kč.

Bylo přiznáno z odborných kruhů, že systém úhrady, navrhovaný v důvodové zprávě, vede k mírnější thesauraci, nežli úhradové metody jiných zákonů sociálně pojišťovacích. S hlediska odborného souvisí poměrně mírná thesaurace s tím, že základní obnosy důchodů, t. j. obnosy splatné po čekací době, jsou hlavně v nižších třídách vyšší, nežli v jiných zákonech, podle Blaschkeovy teorie, vede k nejmenší thesauraci systém, v němž nákladní obnosy jsou značně vysoké oproti zvyšovacím částkám.

Avšak i pro neodborníka jest výhodnost zvoleného úhradového systému po stránce thesaurace i výše pojistného zřejma z tabulek č. 4 a 5, které udávají poměr nároků neb dávek tohoto zákona a zákona o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců, působícího již od r. 1909 a novelisovaného r. 1914. Zákon o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců (novela z r. 1914) poskytuje při témže pojistném dávky daleko nižší (pouze ve výši 50-78%) než pojištění podle osnovy.

I když vezme se ohled na různorodost obou systémů nárokových [V pojištění pensijním jest nárok na starobní důchod bezpodmínečně po 40 započítatelných příspěvkových letech, nejpozději v 70. roce - podle osnovy podmínečně v 65. roce, vdovský důchod podle pensijního zákona jest bezpodmínečný, kdežto v osnově jest podmíněn invaliditou, čekací doba v pensijním pojištění je 5letá a opravňuje k nárokům redukovaným, kdežto v sociálním pojištění je průměrně tříletá.] a na různosti ve složení pojištěnců podle stáří, je i bez výpočtů patrna výhodnost zvoleného systému úhradového. Z toho ovšem plyne nutnost novelisovati zákon o pensijním pojištění, jakmile dojde k uzákonění této osnovy, a postaviti jej na podobné podklady, jako jest tento zákon, má-li býti koexistence pensijního pojištění udržena.

Jinak nutno v záležitosti thesaurace poukázati na vývody důvodové zprávy k osnově.

VI.

Námitky proti použitému materiálu statistickému.

Kritika použitého materiálu statistického uznává v celku zvolený materiál za nejlepší, který byl ho ruce. Poznámku třeba přičiniti pouze o volbě pravděpodobnosti pro to, že zůstanou pojištěnci přes 65. rok v povolání povinném pojištěním. Domněnka, že použito zde bylo beze změny tabulek ze zkušeností říšskoněmeckých, uvedených v důvodové zprávě, jest mylná. Při konstrukci těchto čísel bylo sice přihlíženo ke zkušenostem říšskoněmeckým, jak jsou publikovány na příslušných místech, avšak přímé jich použití nebylo možné z důvodu, jež jsou v důvodové zprávě udány. [Dův. zpráva str. 171: ťČísla tato byla zvolena velmi opatrně a úmyslně menší, nežli odpovídá říšsko-německým zkušenostem, a to z toho důvodu. že důchod starobní podle této osnovy rovná se důchodu invalidnímu, na rozdíl od příslušných ustanovení říšsko-německých a dále, že na výši říšsko-německých čísel měly nesporně vliv mimořádné poměry doby válečné a poválečné, které nutily setrvati v zaměstnání pojistně povinném.]

K námitce, že materiál statistický, odvozený ze zkušeností předválečných, není dnes úplně vhodný vzhledem k mimořádným poměrům doby válečné a poválečné, nutno přičiniti tyto poznámky.

Především přeceňuje se všeobecný vliv války na zhoršení úmrtnosti a zdravotních poměrů. Ve skutečnosti vrátila se již u nás úmrtnost na míru úmrtnosti v r. 1913 jest dokonce příznivější z různých důvodů. Tak na př. zemřelo r. 1912 v Čechách 134.055 obyvatelstva, r. 1913 124.509, r. 1921 106.039, a roku 1922 107.216 při asi témže počtu obyvatelstva. Na Moravě a v Opavsku 58.561 v r. 1913 oproti 49.281 v r. 1921 a 50.704 v r. 1922.

Podobně jest tomu s invalidností, jak svědčí počet přiznaných důchodů invalidních v německé říši u 31 ústavů pojišťovacích (Amtl. Nachr. d. R. V. A.).

U 31 ústavů říšskoněmeckého invalidního a starobního pojištění bylo přiznáno důchodů invalidních:

Jest vůbec nesprávno tvrditi, že by byla válka poměry zdravotní trvale zhoršila, jest však pravda, jak dokazuje důvodová zpráva tabulkami č. 2, 3 a 4, že přírůstek obyvatelstva byl úmrtností ve válce a úbytkem porodů zadržen. Dále nutno s důrazem vytknouti, že poměry mortality a morbidity v Německu a v českých zemích nikdy se nelišily podstatně tak, jako tytéž poměry říše německy a rakouské. Konečně nutno upozorniti, že výpočty důvodové zprávy jsou v důležitých bodech (ženatost, seskupení podle stáří manželů i manželek a pod.) založeny také na vlastním materiálu, a že použitá říšskoněmecká čísla o invaliditě osvědčila se dobře v jiných zemích.

Při této příležitostí nutno také zdůrazniti, že se vliv odchylek skutečnosti od statistických předpokladů v pojištění přeceňuje. Dlouholetá zkušenost ukazuje, že nepříznivé odchylky v jednom směru bývaly vyváženy příznivými odchylkami ve směru opačném, na př. vyšší úmrtnost pojištěnců, nežli byla předpokládána, má ovšem za následek větší frekvenci vdovských a dětských důchodů, nežli bylo předpokládáno, a vede tedy ke ztrátě Ústřední sociální pojišťovny; avšak, ježto je spojena obyčejně také s větší úmrtností důchodců, vzniká z ní opět zisk pro pojišťovnu, který buď úplně nebo z části vyvažuje dříve zmíněnou ztrátu. Právě tak vyšší čísla invalidnosti, než očekáváno, bývají spojena s rychlejším odpadáváním invalidních důchodů, ježto znamenají buďto větší úmrtnost invalidů, anebo intensivnější navracení se do povolání, a tím jsou vyvažována.

Dobrozdání pod č. 8. dříve uvedené přehlíží, že čísla invalidity jsou čísla Lindstedtova, použitá též pro švédské pensijní pojištění, a že pouze ke srovnání vypočítána jsou v důvodové zprávě přímo čísla invalidity. Na nedokonalý způsob, jímž vzhledem k nemožnosti statistiky aktivních pojištěnců v Německu nutno tato čísla odvozovati, jest poukázáno v důvodové zprávě.

Nutno však vyvrátiti názor tohoto dobrozdání, že zvolená čísla invalidity jsou poněkud malá. Dobrozdání zapomíná, že nejedná se o výpočty pro německé invalidní pojištění, které trvá již 30 roků a pro něž zvolené pravděpodobnosti by skutečně (podle pamětního spisu k 1. lednu 1914) byly příliš nízko Ve skutečnosti jedná se u nás o zavedení invalidního pojištění, a jest dostatečně známo, že čísla invalidnosti stoupají s trváním pojištění, že tedy v prvních letech působnosti zákona jest počet hlášených případů invalidity daleko menší, nežli v pozdějších. Z neznalosti zákona, a protože důchody jsou v prvých letech pojištění menší, uplatňován jest nárok na důchod méně intensivně v prvých letech, což jest doloženo právě zkušenostmi a pamětními spisy německého invalidního pojištění (z r. 1895, 1897, 1911 a 1914), anebo u nás statistikou úrazového pojištění.

Naopak bylo by přeceněním závazků pro prvních třicet roků, kdybychom byli zvolili pravděpodobnosti vyšší. Stejně těžkou chybou bylo by bývalo při zakládání německého pojištění zvoliti dnešní cifry invalidnosti, ježto by byly bývaly vedly k nemírnému zisku a zbytečnému zatížení pojištěnců. V době třiceti roků, ale již dříve, bude ovšem nutno (jak důvodová zpráva opětovně zdůrazňuje), nahraditi tato čísla z cizího materiálu získaná, čísly z vlastní zkušenosti.

Dobrozdání dále tvrdí, že úmrtnost a tedy, též invalidnost v Československu jest poněkud větší než v Německu. To jest správné, pokud jde o srovnání současných cifer, avšak při posuzování důvodové zprávy, jde o srovnání úmrtnosti v Československu r. 1913 poválečné a německé úmrtnosti v desítiletí 1900-1910; ježto úmrtnost v Československu rovná se přibližně úmrtnosti Německa v době o deset let dříve (viz tab. č. 2 dův. zpr.), lze tvrditi, že úmrtnost československá nepřevýší úmrtnost německou, konstatovanou v době o 10 let dříve. [Na str. 10 a 13 uvádí dobrozdání obšírně, že čísla převzatá jsou správně podána, že však nadpisy v tabulkách nejsou prý úplně přesně podle originálu. Tyto bezvýznamné odchylky vznikly hlavně tím, že z německého originálu bylo překládáno do češtiny a česká důvodová zpráva opět do němčiny.] Mimo to byla úmrtnost uvažována podle nových tabulek rakouských

Je samozřejmé, že při konstrukci pravděpodobností invalidnosti pro výpočty zatížení, mohou býti brány v úvahu pouze případy, které vedly k přiznání důchodů, neboť pouze takové případy invalidnosti zatěžují rozpočet a pouze tyto případy invalidnosti docházejí také výrazu v cifrách úmrtnosti invalidů.

Průměrný počet příspěvkových týdnů, zvolený číslem 42 v tř. A až 48 v tř. D, byl určen podle volby důvodové zprávy k Beckově předloze (str. 290) a odpovídá podle téže správy zkušenostem v německé říši (1897). Proti správnosti volby není činěno námitek.

Vzhledem k těmto úvahám lze zvolený materiál ve všech směrech prohlásiti za úplně spolehlivý pro odhady toho druhu, jaké sociálním pojištění jsou nutny, a rozhodně spolehlivější, nežli byl na př. materiál, na němž bylo založeno říšskoněmecké invalidní a starobní pojištění při svém vzniku nebo rakouské návrhy soc. pojištění.

Tabulka čís. 4.

Roční ryzí pojistné pro muže i ženy.

Premie platí se dokud pojištěnec je v pojistně povinném zaměstnání

Počet příspěvkových týdnu do roka v třídě A 42, v tř. B 44, v tř. C 46, v tř. D 48.

Tabulka čís. 5.

Výše nároků za předpokladu 50. příspěvkových týdnů do roka.

Výše nároků za předpokladu 50 týdnů do roka v % poslední roční střední mzdy.

(300 pracovních dnů do roka.)

Tabulka čís. 6.

srovnávající nárok na invalidní a starobní důchod se státním příspěvkem podle osnovy zákona o sociálním pojištění a podle pensijního zákona z 5. února 1920.

Podle výše ročního příspěvku odpovídá mzdové třídě A, B, C, D osnovy IV., V., VI., VII. třída služného podle pensijního zákona.

Poměr nároků na invalidní a starobní důchod jest tento:

Tabulka čís. 7,

srovnávající nárok na invalidní a starobní důchod bez státního příspěvku podle osnovy zákona o sociálním pojištění a podle pensijního zákona z 5. února 1920.

Podle výše ročního příspěvku odpovídá mzdové třídě A, B, C, D osnovy IV., V., VI., VII. třída služného podle pensijního zákona.

Poměr nároků na invalidní a starobní důchod jest tento

VII.

Návrhy na zvýšení dávek.

Veškeré výpočty důvodové zprávy a celé budoucí hospodářství Ústřední sociální pojišťovny jsou založeny na principu ekvivalence, t. j. na zásadě, že Ústřední sociální pojišťovna má býti hospodářsky soběstačnou a tudíž nalézti úhradu veškerých výdajů, zákonem předepsaných, v příjmech na pojistném a úrokovém výnosu. Tato zásada ekvivalence spolu s principem úhrady průměrným pojistným vedla nutně k odmítnutí veškerých návrhů na zvýšení dávek nebo k zlepšení podmínek pro ně, pokud nebylo možno docíliti současného zvýšení pojistného.

Jedinou možností pro zachování téhož pojistného a udržení hospodářské rovnováhy Ústřední sociální pojišťovny bylo tudíž zlepšení nároků na jedné straně kompensovati snížením nároků nebo změnou podmínek pro ně na druhé straně. V tomto směru bylo uvažováno obzvláště vypuštění vychovávacích příplatků podle § 113 při současném poskytování vdovského důchodu vdovám s více než 3 dětmi. Dále snížení čekací doby na 100 týdnů a zavedení naturálních dávek nemocenských (lékař, léky, nemocnice) pro důchodce při současném snížení základní částky invalidního důchodu z Kč 500,- na Kč 400,-. Obě tyto možnosti však, při nichž by pojistně-matematická konstrukce osnovy neutrpěla otřesu, byly sociálně politickým výborem zamítnuty, hlavně z toho důvodu, že nárokové schema původní osnovy bylo považováno za účelnější, než ve změněné formě.

Další návrhy, na př. bezpodmínečné poskytování starobního důchodů v 60. roce a bezpodmínečné poskytování vdovského důchodu, vedly by podle provedených výpočtů k zvýšení pojistného o 12,9%, v prvém případě a o 15,5 % v druhém případě a byly by tudíž při zachování pojistného beze změny nepřijatelny.

Nehledě k zvýšení odbytného (§ 121) z původně navrhované částky na dvojnásobnou, které nedotýká se pojistně matematické stavby zákona, byla provedena tudíž podstatná změna v dávkové části jediná a to snížení čekací doby z původních 200 na 150 týdnů. Tato změna byla umožněna tím, že snížením pojistného (na základě použití vyšších zisků úrokových v prvých 10 letech, o 10 h v třídě A-C a o 20 h v třídě D týdně, vedlo by ke snížení dávek oproti původní osnově, ježto stoupání invalidního a všech důchodů ostatních vyměřuje se jednou pětinou zaplaceného pojistného.

Aby zůstaly dávky tytéž, bylo by tudíž vlastně nutno upraviti zvyšovací částky důchodu invalidního místo původních 20% zaplacených příspěvků takto:

Místo toho bylo usneseno ponechati důchody ve snížené výši, zato však použíti takto uvolněných částek pojistného pro snížení čekací doby. Výpočtem, jehož výsledky jsou uvedeny v tab. č. 4, bylo zjištěno, že jako ekvivalent tohoto snížení důchodu lze snížiti čekací dobu o 5 týdnů, tedy na 150 týdnů.

Výše nároků za předpokladu získaných 50 příspěvkových týdnů do roka vzhledem ke sníženému pojistnému jest přehledně uvedená v tab. č. 5, která jest náhradou za tabulky čís. 20a a 20b důvodové zprávy.

O volbě nárokového systému a současné výši pojistného instruují tabulky č. 6 a 7, přinášející srovnání nároků podle tohoto zákona a podle zákona pensijního.

Sociálně politický výbor zabýval se také významným podnětem vynikajícího odborníka prof. dra Blaschkeho, na základě něhož bylo by lze podstatně zlepšiti nároky pojištěnců dnešní generace. Podle tohoto návrhu kryl by stát úroky z prémiových reserv, kterých je potřebí, aby pojištěncům mohla býti započítána příspěvková doba od 16 roků, naproti tomu odpadl by vůbec příspěvek státní Kč 500,- pro budoucí generace. Z toho plyne, že by pojištěnci dnešní generace obdrželi důchod daleko vyšší, neb poskytuje jim osnova, naproti tomu stát by však platil od počátku pojištění příspěvky, ve výši 120 mil. Kč v prvním roce a dále stoupající. Ústřední sociální pojišťovna by měla k disposici daleko menší kapitály, ježto větší část úroků by nesl stát. Pojistné by se zvýšilo proti dnes navrhovanému o 7%. Návrh má tu výhodu, že dává dnešní generaci důchod podstatně vyšší, ale zatěžuje stát od počátku obnosem 120 mil. Kč. Nevýhodou je, že důchod budoucí generace by byl o 500 Kč menší a tím cena pojištění pro ni byla by snížena. Z důvodu vyššího zatížení státních financí byl návrh tento zamítnut, ačkoli jinak uznávány jeho přednosti.

Námět určiti stoupání důchodů v jednotlivých třídách absolutními čísly byl ve výboru sociálně politickém zamítnut, ježto způsob v osnově označený poskytuje v normální době značné výhody administrativní, pro případ změny zákona dá se z něho stanoviti nejjednodušeji počet příspěvkových týdnů, získaných v jednotlivých třídách, i kdyby nebyl zvláště veden, dělí-li se úhrn pojistného, v určité třídě zaplaceného, týdenním příspěvkem této třídy.