Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

§ 266. Vládní návrh odkazoval v § 25 úpravu organisace nemocenského pojištění zvláštnímu zákonu. Když však z důvodů, které byly vyloženy ve všeobecné části této zprávy, výbor navrhuje, aby o organisaci nemocenského pojištění bylo rozhodnuto již tímto zákonem, a když k tomu cíli vsunul do vládního návrhu §§ 24-30, bylo nutno upraviti již tímto zákonem přeměny dosavadní konstrukce nemocenského pojištění v navrženou konstrukci novou. Tomuto účelu slouží §§ 266-278.

Podle § 24, odst. 2., jest zříditi okresní nemocenskou pojišťovnu pravidelné v místě, které jest sídlem politické správy I. stolice. Podle § 266 dojde k tomuto zřízení tak, že v okresní nemocenskou pojišťovnu přemění se okresní nemocenská pokladna sídlící v dotyčném místě, anebo, není-li jí tam, okresní nemocenská pokladna, kterou určí ministerstvo sociální péče. Ostatní okresní nemocenské pokladny tohoto obvodu zastaví podle § 267 v rozhodný den činnost, provedou podle § 270 za součinnosti přejímající okresní nemocenské pojišťovny likvidaci a budou podle § 273 po provedené likvidaci ministerstvem sociální péče zrušeny. Přejímající okresní nemocenská pojišťovna vstoupí ve stanovený den v práva a závazky okresní nemocenské pokladny, jež zastavila činnost, zejména také do smluv se zaměstnanci těchto pokladen (§ 269). Změněná konstrukce organisace bude ovšem vyžadovati někde změny služebního poměru zvláště v tom směru, že zaměstnanci zrušené nemocenské pokladny budou musit býti přeložení do sídla okresní nemocenské pojišťovny, pokud jich nebude zapotřebí v dosavadním jejich působišti, bude-li tam zřízena expositura pojišťovny. Zaměstnanci nemocenských pokladen projevovali obavu, že by tohoto ustanovení zákona mohlo býti proti ním zneužíváno, nemohli však při jednání se zástupci organisace popříti, že podobné opatření v zákoně je nezbytné. Aby však bylo jasno, že s nimi musí býti jednáno jako se státními úředníky v podobných případech, byl vsunut nový odst.3.

§ 271. Když podle zákona z 15. května 1919 č. 268 Sb. z. a n. bylo mnoho nemocenských pokladen zrušeno, bylo si jejich členy stěžováno, že jejich reservní fondy splynuly potom se jměním přejímající pokladny, aniž měli z toho prospěchu členové, kteří tyto fondy nashromáždili. Těmto stížnostem má čeliti ustanovení § 271.

§ 274. I některé zemědělské pokladny budou zrušeny, jest-li jich více v obvodě okresní správy politické, proto jest zapotřebí obdobného ustanoveni jako pro případ zrušení okresních nemocenských pokladen.

§ 275 a 276 jsou u, podstatě převzaty ze zákona z 15. května 1919 č. 268 Sb. z. a n.

§ 277 obsahuje přesnější stylisaci nynějšího článku II. zákona ze dne 21. prosince 1923, č. 248 Sb. z. a n.

Původní § 267 stal se zbytečným vzhledem ke změně § 93.

§ 279 musil býti rovněž se zřetelem k této změně Upraven, při čemž byl výslovně potvrzen nynější stav, že zemská úřadovna pro pojištěni dělníků na Slovensku a v Podkarpatské Rusi vykonává funkci svazu.

Původní § 273 stal se zbytečný, když § 11 byl jinak upraven následkem změny v ustanoveních o organisaci soudnictví pojišťovacího.

Původní § 276 výbor vypustil, odmítnuv ponechati úpravu drahotních přídavků nařízení.

§ 282. Nově vsunuté tři odstavce upravují způsob, jak mají býti skoncovány věci, zahájené a nevyřízené za působnosti zrušeného zákona.

§ 287. Návrh ve výboru podaný, aby zákon o pojištění zaměstnanců nabyl účinnosti bez ohledu na pojištění osob samostatně výdělečně činných, výbor zamítl, uznávaje, že tato klausule o současné účinnosti obou zákonů je výsledkem dohody mezi zástupci obou zájmových skupin o tom, že pojištění těchto obou skupin nemá býti provedeno jedním zákonem a v jedné organisaci, ale že má býti provedeno současně.

Poněvadž však jest zapotřebí, aby dříve nežli zákon nabude účinnosti byly provedeny, přípravné práce, jež budou také vyžadovati určitého nákladu, výbor navrhuje, aby dříve nabylo účinnosti ustanovení § 285, podle kterého bude zřízen napřed zvláštní sbor, aby provedl přípravné práce. Výbor považuje za samozřejmě, že tento sbor bude v podstatě zřízen podle obdoby § 79.

III. ČÁST FINANČNĚ-MATEMATICKÁ A MATEMATICKO-STATISTICKÁ.

A.

V průběhu jednání sociálně politického užšího výboru a výboru ukázala se již vzhledem ke změnám provedeným na osnově potřeba doplniti, po případě opraviti a rozvésti v některých směrech úvahy finančně-matematické části dán důvodové zprávy k osnově. Tyto dodatky jsou obsaženy v následujících řádcích spolu s výsledky diskusse ve výboru, v níž měl referent příležitost zaujmouti stanovisko k různým názorům o systému úhrady a o metodách početních osnovy zákona, pronesených jednak, v sociálně politickém užším výboru a výboru, a jednak v tisku.

Mimo to bylo nutno opraviti různé výpočty vzhledem k tomu, že odhad celkového zatížení státu a národního hospodářství založen byl v důvodové zprávě na mzdové statistice k 1. lednu 1923, ježto jiné statistiky v době výpočtů nebylo. Sociálně politickému výboru mohly však býti předloženy výpočty, založené na mzdové statistice k 1. lednu 1924. Konečně byly ve dvou detailech zpřesněny pečetní metody důvodové zprávy, jak uvedeno v části B.

Důvodová zpráva a zvláště její část finančně-matematická a matematicko-statistická byla podrobena odborné kritice doma i v cizině, která vyzněla vesměs příznivě. *)

*) Některé z posudků buďtež zde uvedly:

1. Obzor národohospodářský (únor 1924): Po věcné stránce nebylo snad - kromě ústavní listiny - parlamentu našemu dosud předloženo osnovy tak důkladně propracované a vědecky doprovozené a zdůvodněné.

2. Univ. prof. dr. H. Rauchberg (Praha): Předem bylo jisto, že pro nás není jiného možného způsobu, než princip pojištění. Přednost systému úhradové prémie nad systémem rozvrhu je v důvodové zprávě k předloze zákona o sociálním jištění tak přesvědčivě vyložena, že přívrženci systému rozvrhu se ani k jeho obhajobě neodvážili. Důvodová zpráva, zvláště finančně-matematicko-statistická část jest po stránce sociální a pojišťovací vědeckým výkonem prvého řádu stejně vynikající statistickým a technickým ovládáním látky, jako národohospodářským rozhledem a organisační schopností. Vývody o otázce úhrady působí přesvědčivě. Systém rozvrhu vzbuzuje sice pozornost nízkou počáteční prémií, ale prémie vzrůstá velmi rychle, jakmile stanou se nároky likvidními. Tento systém přetěžuje tedy všechny budoucí generace prémiemi, které konečně tu dále více převyšují dokonce hodnotu pojištění. Rozvrh kolísá s každou změnou počtu pojištěnců a mzdového obnosu, což by znemožnilo jakoukoli kalkulaci provozních nákladů. Národní hospodářství potřebuje průměrné pojistné stálé po dlouhou dobu, které kryje hodnoty všech budoucích nároků. Kdyby bylo vzato za podklad ku stanovení pojistného věkové rozdělení nynější generace, pak by ovšem bylo nésti této generaci podstatně vyšší břímě, než generacím budoucím, které následkem neomezeného trvání sociálního pojištění neustále přístupem nejmladších ročníků jsou anulovány, takže risika se stále zlepšují. Systém úhradové prémie naší předlohy shrnuje tudíž nynější generaci se všemi budoucími v jeden veliký celek. Nepatrné zvýšeni zatíženi v budoucnosti umožňuje snížiti průměrnou prémii na míru vnější generaci snesitelnou. Pra Tento systém se také právem sociálně politický výbor rozhodl.

3. Univ. prof. dr. E. Blaschke (Vídeň): Důvodová zpráva v německé řeči mi předložená obsahuje podle mého názoru daleko nejlepší řešení, které na poli zaopatřováni dělníků bylo dosud nalezeno a mimo to je podává výtečně. Tak jako mně posloužila zpráva v mnohých bodech k poučení, bude těšiti se asi zasloužené pozornosti interesentů nejen československého státu, nýbrž i ciziny.

Vývody v důvodové zprávě jsou vyčerpávající. Zpráva finančně-matematická jest vřelým plaidoyerem pro zavedení pojistné povinnosti, v němž jsou všechny důvody pra ně zváženy, jednotlivé možné systémy úhrady rozebrány a zatížení interesentů velmi pečlivě zkoumáno. Část matematicko-statistická musí býti hodnocena jako pojistně matematický výkon, který může sloužiti za vzor jak svojí hloubkou, tak rozsahem.

4. Univ: prof. dr. A. Tauber (Vídeň): Technická výstavba invalidního a starobního pojištění československého předstihuje konstrukce prémiových systémů svých předchůdců dvojím směrem: jednak pokud se týče přesnosti provedených výpočtů, neboť operuje s daleko větším a subtilnějším aparátem matematickým, jednak - na což jest klásti největší váhu - že dociluje lepší harmonie mezi ustanoveními zákona a početními předpoklady.

5. Univ. prof. dr. A. Loewy (Freiburg): Finančně-matematická a matematicko-statistická část důvodové zprávy musí býti obdivována pro krystalově jasné a opravdu vědecké vývody, takže jistě dojde uznání československého parlamentu, které ji náleží.

6. Chef-matematik dr. W. Friedli (Bern): Způsob, kterým jsou řešeny otázky úhrady v dův. zprávě a jejž nutno uznati za vysoce vědecký, zasloužil by pozornosti odborného světa. Budu referovati a velikém významu důvodové zprávy v odborném časopise švýcarských pojistných matematiků.

7. Dobrozdání předložené drem Matouškem v sociálně politickém podvýboru prohlašuje početní metodu důvodové zprávy za vynikající práci pojistně-technickou, jež vykazuje vysokou úroveň vědeckou a řadí se důstojně vedle veliké pojistně-matematické práce cizozemské. V části II. (o použitém statistickém materiálu) praví dobrozdání, že použitý materiál je nejlepší, jaký byl po ruce.

8. Dobrozdání vyžádané Německým hlavním svazem průmyslu (dr. G. Pietsch): Výpočty důvodové zprávy jsou provedeny s velikou péčí a věcnou znalostí. Byl učiněn pokus co možná v největším rozsahu zachytiti počtářsky i méně důležitá ustanovení... Volbou úhradového systému nechci se zabývati, ježto důvody pro i proti byly podrobně v důvodové zprávě i v tisku probrány... Nemohu jinak, než v závěru svého dobrozdání znovu zdůrazniti, že výpočty a vývody v textu důvodové zprávy svědčí o značné píli a veliké pečlivosti... I kdybych byl v jednotlivých ohledech zvolil při výpočtech jiné cesty, nebyl bych, pokud se jedná o úhrnné pojistné, pravděpodobně došel k podstatně jiným číslům, nežli důvodová zpráva.

Různé náměty těchto dobrozdání jsou analysovány a oceněny dále.

Z kruhů zaměstnavatelských bylo pochopitelně vyžadováno snížení pojistného, ke kterémuž účelu byly navrhovány některé změny početních podkladů. Je nutno zdůrazniti, že ze žádné strany nebylo vyžadována opuštění úhradové methody kapitálové a nahražení ji methodou rozvrhu roční potřeby. Ary bylo docíleno snížení pojistného, navrhováno bylo:

1. Zavedení systému stoupajícího pojistného místo systému pevného pojistného použitého pro výpočty osnovy.

2. Respektování pravděpodobného zvýšení mezd.

3. Trvalé zvýšení úrokové míry, na níž budou založeny výpočty Ústřední sociální pojišťovny.

4. Respektování zisku úrokového v prvních letech činnosti Ústřední sociální pojišťovny.

Tyto návrhy jsou analysovány a posouzeny v odstavcích I. až IV.

V dalších oddílech předvedeny jsou úvahy o jiných návrzích, pozměňovacích týkajících se hlavně nároků a doplněny jsou vývody důvodové zprávy k osnově vzhledem k změnám na osnově ve výboru provedeným.

I.

Návrh systému stoupajícího pojistného.

Dobrozdání dra Matouška obsahuje návrh na zavedení systému stoupajícího pojistného, který jest podkladem § 157 osnovy.

Návrh tento byl v sociálně politickém užším výboru podroben rozboru, v němž bylo uvedeno:

1. Navrhovaný systém stoupajícího pojistného jest nápadný svou libovolností. Pro prvých 10 let má obnášeti pojistné 3.6% ze střední mzdy, pro dalších 10 let 4.8% a potom stále 6.0%. Ale právě tak bylo by lze začíti se 3.0% nebo se 4.0% a nechati po 3 letech stoupnouti pojistné na 3 ¹/₂ % atd.; krátce jest možno zvoliti nekonečně mnoho systému s libovolným počátkem a s libovolným stoupáním, jak ukazuje důvodová zpráva na str. 111.

Důvody, pro které byla zvolena škála právě uvedená, jsou neznámy, avšak, jak již bylo opětovně poznamenáno, jest pojistný matematik s to podle přání vypočísti příspěvky stoupající libovolnou stupnicí. Jest potom povinností zákonodárců, kteří nesou odpovědnost, aby důsledky této volby uvážili.

2. Jest nutno obzvláště zdůrazniti, že systém stoupajícího pojistného jest právě tak systémem kapitálové úhrady, jako systém průměrného pojistného, zvolený za podklad výpočtů osnovy. Pomocí týchž předpokladů statistických a pomocí týchž početních metod počítá se i pevný příspěvek průměrný i příspěvek stoupající.

3. Návrh na systém stoupajícího pojistného jest podáván na základě správného poznatku, odvozeného z čísel důvodové zprávy, že systém ryzího rozvrhu, který vede k pojistnému po případě 15% ze mzdy, je národnímu hospodářství nesnesitelný. Naproti tomto jest považován systém stoupajícího příspěvku, který lze nazvati propočítaným systémem rozvrhu, za možný. Avšak stoupání pojistného v systému ryzího rozvrhu má pro sebe výhodu logické nutnosti a jednoduchosti, neboť zavedení systému nevyžaduje vůbec výpočtů pojistně-matematických a stoupání pojistného jest v něm odůvodněno skutečným průběhem událostí a tedy všeobecně srozumitelno, ježto kryjí se při něm pouze skutečné výdaje, naproti tomu v systému stoupajícího pojistného thesauruje se právě tak, jako v systému průměrného pojistného, třebaže s počátku méně, za to pak trvale více.

4. Provedení navrhovaného systému naráží na tyto nesnáze: Především bude těžko nalézti formu, která by jej vtělila v dikci zákona. Je totiž obtížno vpraviti do zákona trojí pojistné pro libovolná období 10 let a tedy také tři systémy nárokové, ježto důchody jsou vyměřovány vždy určitým procentem příspěvků a toto procento by musilo býti pra každé období jiné.

Ale i kdyby zákonodárce vypracoval zákon, který by pro první desítiletí předpisoval snížené příspěvky a pra následující desítiletí předpisoval příspěvky zvýšené, narazilo by provedení na tuto těžko překonatelnou obtíž: Systém stoupavého pojistného odporuje jednomu ze základních principů, na nichž musí býti sociální pojištěni jakožto pojištění vybudováno, totiž principu, že přesunování břemen na budoucí generace z generace dnešní má jistou horní hranici; pojistné ukládané budoucím generacím nesmí býti vyšší než by bylo na př. pojistné u soukromých pojišťoven. Tomuto požadavku navrhovaný systém nevyhovuje. Pro pojištěnce přistupujícího ve stáří 20 let do pojištění obnášelo by ryzí pojistné na př. [Tato čísla jsou počítána již vzhledem k změnám, provedeným oproti původní osnově.]

Ježto návrh výhody počátečního nízkého pojistného vykupuje trvalým zvýšením pojistného na 6.0% střední mzdy, jest patrno, že toto pojistné převyšovalo by pojistné potřebné. Výsledek by byl tudíž tento: za to, že pojištěnci i zaměstnavatelé v prvých 10 letech platí pouze, 3.6% místo 5.0% a v druhém desítiletí 4.8% místo 5.0%, musely by po celou budoucnost všechny budoucně vstupující generace pojištěnců a jejich zaměstnavatelé přepláceti hodnotu svého pojištění ve třídě D po případě o více než 60%.

Ježto u soukromých pojišťoven životních pohybují se správní výlohy dnes mezi 30 až 40% premie, platili by pojištěnci trvale své pojištění v krajních případech také o více než 30% dráže, než u soukromých pojišťoven. Tento stav by nebylo možno trvale udržeti a vedl by nutně buď k intervenci státu nebo ke katastrofě tím spíše, že by bylo poukazováno na neodůvodněné placení nižšího příspěvku v dřívějších letech.

Této výtky jest prost systém stejného průměrného pojistného, který sice také přesunuje značnou část břemen na budoucí generace, ale činí to způsobem, jenž jim sociální pojištění poskytuje stále tak, že nepřeplácejí je o obnosy, jež by pojištění činily jim nepřijatelným.

5. Jen mimochodem nutno uvésti, že cifry 3.6%, 4.8% a 6.0% neodpovídají úplně principu ekvivalence, jsou tedy stanoveny pouhým odhadem a nikoli přesnými výpočty.

6. Jakožto hlavní praktický důvod pro systém stoupajícího pojistného se uvádí, že systém tento umožňuje, aby se pojištěni lépe vžilo, kdyžtě počíná s užším pojistným, které dvakrát po desetiletých periodách se zvyšuje. Avšak, jak již bylo na jiném místě uvedeno, pravý opak jest pravdou. Právě náhlé stoupnutí veškerého zatížení pojištěnců i zaměstnavatelů o třetinu po deseti letech, když pojištění se již vžilo, bez jakéhokoli zvýšení nároků a při značné akkumulaci kapitálů, ku které také tento systém vede (po 5 letech asi 1700 milionů) obnoví nebo vzbudí největší odpor a nevoli zúčastněných kruhů, jak dokazují četné zkušenosti s rozvrhem v úrazovém pojištění. Odkazovati na to, že bylo původně placeno málo, je málo úspěšné. Je vůbec nutno zdůrazniti, že nespokojenost interesentů vyvolávají právě změny, a to zvyšování pojistného třeba sebe menší, i když jest úplně odůvodněno, a že takovéto změny překážejí právě vžití pojištění, kdežto pojistné pevné a neměnlivé vžije se daleko snáze. Zvyšování pojistného dalo by se pro odpor všech zúčastněných kruhů stěží provésti, a kdyby zákon je určoval, musil by býti změněn.

7. Proto lze počítati po případě s tím, že příspěvek 3.6%, stanovený pro prvých 10 roků, zůstal by v platnosti i nadále. K jakým koncům však vede příspěvek nesprávné nízko stanovený, bylo v důvodové zprávě podrobné vyloženo, a jest znovu, jakožto věc zásadní důležitosti doloženo přiloženou tabulkou (tab. č. 1), která udává vývoj Ústřední sociální pojišťovny, kdyby byl vybírán trvale nedostačující příspěvek 3%.

Tabulka čís. 1.

Stav jmění Ústřední sociální pojišťovny v mil. Kč při nedostačujícím pojistném 3%.

Z tabulky této jest patrno, že mezi 26.-27. rokem byly by vyčerpány veškeré kapitály Ústřední sociální pojišťovny, takže by se musila zhroutiti, kdežto důchody tou dobou s ostatními výplatami přesahují již výše 1 miliardy. V tuto dobu bude činiti schodek Ústřední sociální pojišťovny z nedostatečného příspěvku v minulosti 14.5 miliard, za předpokladu, že se bude dále vybírati 3% příspěvek, deficit pro budoucnost na příspěvcích 10.2 miliardy, celkem 24.7 miliardy Kč, které musí opatřiti budoucí generace nebo stát.

Ale již po uplynutí 20 let by vyžadovala sanace Ústřední sociální pojišťovny při ponechání 3% příspěvku 8.817 miliardy na doplnění jmění. Vyčerpáním kapitálů Ústřední sociální pojišťovny jsou vyčerpány veškeré vklady na příspěvcích za minulou dobu v obnosu 12.4 miliardy.

8. Pro posouzení podaného návrhu není bez zajímavosti, že komise utvořená vládou pro reformu pensijního pojištění odmítla jednomyslně podobný systém ovšem výhradně pro pensijní pojištění, a to i ústy zástupců zaměstnavatelů, a učinila jednomyslné usnesení, aby pensijní pojištění bylo podloženo podobným finančním systémem, jako vládní osnova sociálního pojištění. Patrně rozhodoval zde zájem zaměstnavatelů o vlastní náhradní ústavy pensijního pojištění.

K tomu jest připomenouti, že dávno před platností zákona pensijního, kolem roku 1890, založily větší závody strojírenské a jiné a vlastního popudu a namnoze s velikými potížemi pensijní ústavy, a to na principu nejryzejší kapitálové úhrady. Tyto instituce se vžily a rozšířily hlavně po převratu neobyčejně, takže dnes v československé republice můžeme čítati na 50 náhradních ústavů pensijního pojištění, veliké množství pensijních fondů, které nejsou náhradními ústavy, a celou řadu pensijních fondů dělnických, zřízených po převratu z dobré vůle zaměstnavatelovy namnoze jako pojistné spolky na vzájemnost. Všechny tyto dobrovolně zřizované a s velikými obětmi zaměstnavatelů udržované instituce pensijního pojištění jsou založeny na principu ryzí úhrady kapitálové o průměrném pojistném, s intensivní thesaurací, a všechny hlásají myšlenku, zmenšiti budoucí břemena zaměstnavatele plynoucí z pensijních nároků, a to průměrným pojistným. Je ke cti zaměstnavatelů, že dotují tyto fondy mnohem silněji, nežli odpovídá finančnímu systému vládní osnovy.

Jest jisto, že postavili by se zaměstnavatelé proti jakékoli změně stanov svých pensijních fondů, která by jim a zaměstnancům ukládala postupné zvyšované příspěvky.

Shrneme-li krátce všechny hlavní body úvah o systému stoupajícího pojistného, můžeme říci:

a) K zavedení systému stoupajícího pojistného je třeba týchž předpokladů a týchž výpočtů jako u systému pevného pojistného, zvolený systém jest však libovolný.

b) Jako systém pevné prémie, přesunuje také systém proměnlivého příspěvku část břemen na budoucí generaci, avšak počáteční nízké pojistné je vykoupeno trvalým vyšším zatížením budoucích generací, které převyšuje hodnotu pojištění velmi značně, ba i cenu pojištění u soukromých pojišťoven. Tím pojištění v budoucnosti znemožňuje a nati k intervenci státu.

c) Oba systémy, vedou k thesauraci kapitálů, a to systém stoupajícího pojistného k thesauraci s počátku nižší, zato však později odnímá národnímu hospodářství neustále více kapitálu.

d) Systém pevného pojistného odpovídá potřebám národního hospodářství po kontinuitě ve výrobním procesu a principu solidnosti. Systém stoupajícího pojistného vede ke zvýšení výrobních nákladů pro pojištěnce i zaměstnavatele bez důvodu, zprvu o třetinu, potom o čtvrtinu. Toto zvýšení mohlo by výrobu v době krise těžce ohroziti.

e) Tvrdí-li se o systému pevného příspěvku, že vede k nesnesitelnému zatížení národního hospodářství, jak možno očekávati, že bude snesitelné pojistné trvale a na věčné časy o 20% vyšší. Avšak systém pevného příspěvku vede vzhledem k poklesu mezd (viz část VIII.) k zatížení národního hospodářství nižšímu, než bylo udáno původně jako horní hranice.

f) Ve skutečnosti nebylo by možno pravděpodobně předpokládané zvýšeni pojistného po 10 letech o ¹/₃ provésti, jak ukazují zkušenosti z jiných druhů pojištění, avšak trvalé pojistné 3.6% nízko vyměřené vede nezbytně ke katastrofě, totiž k úplnému vyčerpání jmění Ústřední sociální pojišťovny mezi 30. až 40. rokem a k nepoměrným obětem státu i národního hospodářství.

g) Prakticky nebyl systém stoupajícího příspěvku nikde doposud proveden, ačkoli o něm bylo často uvažováno, a zdá se, že ani v Rakousku nebude patrně návrh pensijního pojištění podle tohoto systému uzákoněn.

h) Systém stoupajícího příspěvku znemožňuje pravě změnami pojistného po 10 letech vžití se pojištění, neboť zvýšení pojistného o třetinu bez zvýšení nároků zákonných a při značném nahromaděném kapitálu nebude ani pojištěncům ani zaměstnavatelům pochopitelno a obnoví odpor, jejž u interesentů pravidelně vyvolává nové zavádění pojištění a jenž po kratší neb delší době zmizí.

k) Až doposud bylo invalidní a starobní pojištění prováděno v celém světě jedině na principu pevného průměrného pojistného s jedinou výjimkou Anglie, která po umoření obrovského počátečního schodku státem bude moci buď přistoupiti ku snížení pojistného aneb při témže pojistném ku zvýšení nároků. Systém pevného pojistného se všude osvědčil. V Německu nezměnila se sazba premiová do války (kromě změn, vyvolaných zvýšením dávek) po 30 roků, u nás v pensijním pojištění jest u Všeobecného pensijního ústavu po 15 roků tatáž sazba, ačkoli jiná zařízení sociální péče zvyšovala po válce pojistné, u náhradních ústavů pensijního pojištění po 30 roků platí se na př. za pojištění 40leté služební doby stále a nezměnitelně pojistné 16%.

Těmto faktům odpovídá též, že v praktickém životě nikdo neuzavírá pojištění za stoupající prémie, nýbrž za prémii pevnou nebo klesající.

II.

Návrh na respektování pravděpodobného zvyšování mezd.

K jinému snížení pojistného chce dojíti právě uvedené dobrozdání na základě respektování budoucího stoupání mezd.

K posouzení tohoto zajímavého námětu, který není propracován ani propočítán a v němž není zvláště prokázáno, jak obdržena byla cifra 5.8% oproti 6% původně navrhovaným, stačí tyto poznámky.

Na předpokladu, že kupní síla peněz bude klesati o 1 % ročně a že o stejné procento zvýší se mzdy, tak že za 70 roků se mzdy zdvojnásobí, neodvážil se doposud nikdo zakládati výpočty pojistného, předpoklad ten jest v rozporu s thesí, zastávanou právě nyní zástupci zaměstnavatelů, že za účelem snížení výrobních nákladů mzdy mají klesnouti. Odvážnost a přímo nemožnost tohoto předpokladu plyne však na př. již z úvahy, že kdyby byl býval podobný předpoklad učiněn v roce 1921, byl by vedl k nerovným důsledkům, kdyžtě během jediného roku klesly mzdy o 30 až 40%. Za předpokladu stoupání, uvažovaného v návrhu, trvalo by tudíž 40 let, než by mzdy nabyly zase původní výše z roku 1921, kdežto podle předpokladu měly by za tuto dobu stoupnout asi o 50%. Ale nehledě k této stránce námětu, jest založena celá úvaha na nesprávné představě; jest totiž zapomenuto, že neustále stoupání mezd musilo by vésti k rozmnožení počtu tříd, ježto jinak by všichni pojištěnci ocitli se v nejvyšší jedné třídě, a tedy k zvýšení i nároků, i pojistného. Nemohlo by tudíž k předpokládanému snížení pojistného z tohoto titulu vůbec dojíti.

Pochybnost tohoto podnětu jest patrna z toho, že bylo nutno přepočísti náklady pojištění, ježto dostavil se zjev právě opačný, totiž pokles mezd od 1. ledna 1923, ku kterému datu byly původně výpočty provedeny.

III.

Návrh na trvalé zvýšení úrokové míry, na niž budou založeny výpočty Ústřední sociální pojišťovny.

Poslanci Dubický a dr. Matoušek podali námět, aby výpočty byly provedeny na podkladě 4 ¹/₂%ní anebo i vyšší, místo 4%ní.

Odborná komise zabývala se své doby podrobně touto možností, rozhodla se však po zralé úvaze pro úrokovou míru 4%ní.

Důvody, které k tomu vedly, jsou hlavně tyto: Jest správné, že lze docíliti dnes zúročením kapitálů úroku podstatně vyššího než 4%ního. Tak jest průměrný výnos jmění u Všeobecného penzijního ústavu v roce 1921 5.403%, v roce 1922 5.741%. Avšak z celé historie XIX. století jest patrno, že pro dlouhé doby sotva lze počítati s úročením vyšším, než průměrně 4%ním. Tak na př. obnášelo docílené zúročení u veliké německé pojišťovny ťGothaŤ (tabulka č. 2a) v letech 1829-1911) nejvýše 4.87% (v době před hospodářským zhroucením r. 1872) a nejméně 3.61 %, nad 4 ¹/₂ % poskytlo výnos 23 roků, pod 4 ¹/₂ % 60 roků.

Podobně docílily životní pojišťovny rakouské úrokového výnosu:

Švýcarské pojišťovny docílily výnosu minimálního r. 1897 3.89%, maximálního 4.27% r. 1877. (Tab. č. 2 b.)

Tabulka čís. 2a

Úrokový výnos Gothaiské životní pojišťovny v Gothě.

Tabulka čís. 2b.

Úrokový výnos švýcarských pojišťoven.