Diktatura proletariátu směřuje proti buržoasii, t. j. proti oné vrstvě, která má ve vlastnictví výrobní prostředky a tím i možnost vykořisťování dělníků. Pěst proletářské diktatury postihne velkokapitalisty, továrníky, bankéře a velkostatkáře Střední vrstvy a intelektuálové nemají se proletářské diktatury obávati, neboť diktatura proletariátu vysvobodí i tyto vrstvy z područí velkokapitalistů.
Komunistická strana Německa jest stranou systému rad a diktatury proletariátu. Tím odlišuje se od všech ostatních stran, které účastní se volebního zápasu. Proletariát nesmí se spoléhati na měšťácko-buržoasní parlamenty, nýbrž musí se osvoboditi jedině zřízením diktatury proletariátu.
Tamtéž v článku: ťNa Podkarpatské Rusi vláda provádí plánovitou provokaci a neslýchaně terorisuje lidŤ:
Zprávy, které dostáváme z Užhorodu, jsou významu výjimečného a napovídají, jakým způsobem bude snad tedy vláda koalice řešit palčivou otázku ťrudého cípu republikyŤ. Povolební hrozná persekuce, kterou se páni mstí za zdrcující soud na chudobném karpatoruském národě, dosáhla v posledních dnech vrchole. Míra se naplňuje; nyní přijde rozuzlení buď ve způsobu, že zvolení zástupcové karpatoruského proletariátu zasednou v parlamentě jako živé svědomí zběsilých utlačovatelů, anebo podaří se četnickému systému ještě v posledních dnech vyprovokovat svým tažením tamní lid k nějakému t. zv. nepředloženému kroku a na Podkarpatské Rusi zavládne - bílý teror. Obsáhlý materiál, který otiskneme v zítřejším ranním ťR. P.Ť, svědčí alespoň o takových počinech vlády na Podkarpatské Rusi, že zřejmě dále pod maskou demokracie by je vláda praktikovat nemohla!
V ťRudém PrávuŤ ze dne 1. dubna t. r. č. 78 v článku: ťZašantročení fürstenberských lesůŤ:
...kde současně uvedeme, co Švehlova vláda při příkladné naší svobodě tisku uveřejňovati zabraňuje, aby každou korupci kryla, dokud se jen krýti dá!
Do tohoto komplexu afér jsou nejvíce namočeny ministerstvo zemědělství a Pozemkový úřad. Ministr dr. Hodža je tu angažován do té míry, že dostal šestinedělní dovolenou a není více tajností, že se jeho křeslo velmi povážlivé houpá. Máme za to, že odhalení těchto afér učiní konečně i postavení předsedy Pozemkového úřadu dra Viškovského naprosto neudržitelným.
Ve ťVečerníku R. P.Ť ze dne 3. dubna t. r. č. 79:
Turecké hospodářství v Lesobance.
Špína Československé lesnicko-dřevařské banky. akciové společnosti v Praze, před obchodním soudem. - Nová správní rada obviňuje starou správní radu z nepoctivého hospodaření a odmítá uznati vkladní knížky..
V úterý projednával se před pražským obchodním soudem případ, který ukazuje, do jakého bahna zabředly některé peněžní ústavy. Člověk přímo trne nad veškerou tou špínou, kterou je zamořena čs. bankokracie. Je to přímo hnusné, jak se v takových ústavech hospodaří s penězi vkladatelů.
Případ, který se v úterý u obchodního soudu projednával, je následující: Jakýsi starý lesní uložil si u Lesobanky své úspory na vkladní knížku, což mu banka písemně potvrdila. Dne 23. dubna 1920 poukázal bance 23.000 Kč prostřednictvím poštovní spořitelny, což mu banka potvrdila zvláštním přípisem, na kterém mu sděluje, že obnos obdržela a že připsala jej na jeho vkladní knížku. Další částka byla v bance složena 31. prosince 1920, což banka opět písemně potvrdila. Zvláštním přípisem ze dne 22. července 1922 sdělila mu banka, že ku dni 30. června 1922 obnášel jeho vklad po připsání úroků atd. 56.800 Kč 21 h. Přípisem ze dne 25. září 1923 sdělila mu banka, že béře na vědomí jeho výpověď vkladu, a zároveň přislíbila mu celý jeho vklad dne 5. října 1923 vyplatiti. Všechny tyto přípisy byly opatřeny razítkem banky a podpisy vedoucích úředníků.
Přes to však zdráhala se banka potom vklad vyplatiti a označila vkladní knížku, jakož i všechny své přípisy za falsifikáty.
Zoufalý vkladatel, který měl tímto způsobem býti připraven o své celoživotní úspory, podal na banku žalobu. Nyní však přichází to nejzajímavější: Lesobanka zastupovaná advokátem drem Adámkem, se hájí tím, že prý v prosinci 1923 změnila celou správní radu a to pro nepořádky, jež v ústavu panovaly. Během ledna 1924 byla prý v bance zahájena reorganisace celé služby a zároveň revise všech oddělení a všech kont. Nepořádky byly prý zaviněny nezkušeným personálem a ťméně svědomitým vedenímŤ vrchních úředníků. Byly prý zjištěny případy, že v Lesobance byla konta, zejména účty cenných papírů, vedená na fingovaná jména, že dále - když bylo použito peněz na krytí ztrát vzniklých ze hry v cenných papírech - byly dotyčné obnosy z rozličných vkladů vybrány a převedeny na účet cenných papírů atd. Revisi provádí prý nová správní rada za účasti orgánů ministerstva financí, za jehož přispění má býti provedena sanace banky. Nová správní rada hájí se dále tím, že nemůže uznati zápisy a přípisy ťstarého personálu banky, pocházejícího z doby před prosincem 1923Ť.
Takovýchto nešťastných vkladatelů, kterým Lesobanka odmítá práva na jejich vklady, je celá řada a banka prohlašuje, že před provedením revise, která má zjistiti stav aktiv a pasiv, nemůže ani jedinému věřiteli poskytnouti 100procentní zaplacení To tedy znamená, že v případě zjištění pasiv nedostanou vkladatelé zpět ani své vklady.
Při úterním ústním jednání před obchodním soudem za předsednictví r. v. z. s. dra Jedlitschky docílila jmenovaná banka, že jednání bylo odročeno. Starý, třiasedmdesátiletý lesní, který je zastupován advokátem drem Blochem, má nyní dokazovati, že jeho vklad je skutečně jeho vkladem, ač má vše řádně potvrzeno a vedoucími činiteli banky ověřeno.
Takové jsou poměry v Lesobance! Neměly by zakročiti příslušné úřady a zjednati práva lidem, kteří tureckým hospodářstvím v Lesobance mají býti okradeni o své celoživotní úspory? Je to přímo povinností úřadů, neboť jinak musí lid ztratiti poslední špetku důvěry v reelnost čs. peněžních ústavů. Jestliže však úřady v křiklavém tomto případě nezakročí, pak nemůžeme se ubrániti dojmu, že podporují zlodějské hospodářství nepoctivé banky.
V čís. 81 ze dne 4. dubna 1924 v lokálce ťRozvíření benzinové aféry jest politickou intrikouŤ:
...a k odpovědnosti se volá ministr národní obrany Udržal, proč nechává benzinovou aféru umírati, když přece veřejně slíbil, že ji potře velmi energicky a u žádné osoby se nezastaví. Z odpovědí, vysvětlení a omluv, které jsou v této věci podávány, vzniká přesvědčení, že u celé benzinové aféry jde o zcela nízkou a podlou intriku. Ne proto podlou a nízkou, že jest namířena proti presidentu republiky, nýbrž proto, že se lidé, vládnoucí tímto státem, neštítí žádného prostředku, aby se udrželi při moci. Bylo otřeseno mocenské postavení předáka agrární strany a měl býti všeobecné nevoli obětován. Aby to znemožnil, přičinil se o vyvolání benzinové aféry. Nitky této korupce vedou totiž velmi vysoko, až do samotného okolí Masarykova. Intrika spočívala v tom, že zde byl úmysl dovésti vyšetřování benzinové korupce až těsně k těmto kruhům a zde zastaviti, aby byl dán presidentovi čas přemýšleti o tom, zda jest mu milejší velká mezinárodní ostuda, či ponechání dosavadních držitelů moci na jejich místech. V tomto stadiu jsou věci dnes. A za takovýchto okolností jest ovšem marna každá dobrá vůle (řekněme třeba ministra národní obrany) dovésti aféru ke konci. Zdá se, že se blížíme pokusu o likvidaci benzinové aféry. Vykonala svou povinnost a může býti zprovoděna se světa myslí si ti, kdož ji rozvířili, nepočítajíce s tím, že sice její vznik na jejich vůli závisel, nikoli však její zánik. My ji budeme sledovati dále a ve všech jejích fázích, ať jsou již jakékoli a jakkoli zkomplikované.
Tamtéž:
Dnes vstupuje v platnost zákon na ochranu korupce. Mluvíme ovšem o odejmutí tiskových ťurážek na ctiŤ soudům porotním, to jest o osnově tiskového zákona, který byl dnes předložen poslanecké sněmovně Zákon sice ještě nebyl koalicí odhlasován, ale korupčníci se zabezpečili již ode dneška, neboť navrhují, aby nový zákon měl zpětnou platnost od 4. dubna. A poněvadž není pochybnosti, že koaliční stroj zákon precisně odhlasuje, nabývá platnosti již dnešním dnem. Směřuje v první řadě proti odhalovatelům korupčního hospodářství, totiž proti komunistické straně. Po odhaleních posledních dnů snad už není potřebí dalších důkazů o tom, že moc nad poctivými lidmi této země má smečka zlodějů a korupčníků. A potřebuje ovšem zákona, který by jejich zlodějství a korupčnictví chránil. Budou jej tedy míti Bude-li ovšem tento zákon s to, aby jej ochránil, jest ovšem jinou otázkou a v mluvení pravdy nám nezabrání ani kriminály, jimiž nám hrozí.
V ťRudém PrávuŤ ze dne 6. dubna 1924 č. 83 v článku ťVláda porušuje ústavu republikyŤ:
...Stav, který vznikl rozhodnutím volebního soudu a který chce nyní vláda zavést protiústavní novelisací zákona o volebním soudu, je však v přímém odporu se zákonem na ochranu republiky, jehož § 10 hrozí pětiletým žalářem tomu, ťkdo použije násilí, aby působil v určitém směru na výkon pravomoci zákonodárného sboruŤ. Slovo ťnásilíŤ jest třeba chápati podle § 39 téhož zákona i ve smyslu vyhrůžka násilím. Protiústavní zbavení mandátu jest násilím nesporně a kdo takto hrozí, měl by býti postaven před soud a uložen na Pankrác. Myslíme, že není třeba vykládati, kdo tento zločinný úmysl projevil.
Parlament, v němž poslanci sice slibují, že budou mandát svůj vykonávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, ale pak to nečiní, nýbrž hlasují podle rozkazu ťpětkyŤ, je parlamentem s většinou korumpovanou. Není třeba korupci hledat se svíčkou v ruce po všelijakých temnotách, rozvaluje se u nás veřejně. Korumpovaný parlament však chrání každou korupci další. Výsledkem celého tažení proti korupci jsou tedy dva zákony. Zákonem o tisku se klade náhubek novinářům, zákonem o volebním soudu se činí z parlamentu hlasovací mašina na ochranu Prášků a Tučných.
Tamtéž v lokálce ťUltravlastenec Švehla za válkyŤ:
...Je to mazanost. v téže době, co u Udržala objednával rakušácký vlastenecký článek a umlouval společně věci se soudr. Šmeralem, nechával ťVečerŤ (Lidový Deník) běsniti proti soudr. Šmeralovi A takovýhle člověk vládne ČSR...
Ptáme se:
1 Odpovídá tato censorská činnost úředním instrukcím panem ministrem vydaným?
2. Jak hodlá pan ministr tuto skutečnost ospravedlnit?
3. Jak se zodpoví soudu celé veřejnosti domácí i zahraniční za bezhlavé, zbytečné, pověst celého státu těžce ohrožující jednání jemu podřízených úředníků?
V Praze dne 9. dubna 1924
Skalák, Blažek, Bubník, Burian, dr. Gáti, Šafranko, Darula, dr. Šmeral, Kreibich, Tausik, Warmbrunn, Mikulíček, Malá, Toužil, Houser, Svetlik, Sedorjak, Krejčí, Kunst, Haken, Koutný, Teska, J. Kříž, Mondok, Kučera, Merta, Rouček.
II./4781.
Interpelace
poslance Sedorjaka a soudruhů
ministrovi financí
o zastřelení Nikolaje Draškába z Velkého Bočkova finanční stráží.
Dne 29. května o 3. hodině ráno zastřelila finanční pohraniční stráž na hranicích československo-rumunských Nikolaje Draškába z Velkého Bočkova, ženatého, otce dvou dětí, bývalého italského legionáře. Draškáb nemoha nalézti doma zaměstnání byl nucen choditi za prací na druhou stranu Tisy do Rumunska. Když se dne 29. května o 3 hodině ranní vracel s několika druhy domů a přecházel Tisu s rumunské strany na československou, byl překvapen finanční pohraniční stráži, inspektorem Kantrádovičem Andrejem a Františkem Pálko, kteří zatkli jeho druha Pavluka lvana. Za Draškábem, který se obrátil k rumunskému břehu, inspektor Kantrádovič dvakrát vystřelil z revolveru; pak rozkázal strážníkovi Pálkovi, aby střílel z pušky. Strážník rovněž dvakráte vystřelil, Draškáb se vrátil a na břehu klesl mrtev k zemi. Přivolaný lékař zjistil smrt a nechal jej až do 7 hodin ráno ležeti na místě, načež byl zavražděný odvezen do nemocnice a po komisionelním ohledání 30. května pohřben.
Po zavražděném dělníku zůstala vdova se dvěma dětmi a se svými starými rodiči, o jejichž výživu Draškáb pečoval.
Tážeme se pana ministra financí:
1. Je ochoten toto zavraždění dělníka dáti neprodleně vyšetřiti a co nejpřísněji zakročiti proti jeho vrahům?
2. Je ochoten učiniti nejpřísnější opatření, aby bylo jednou pro vždy zabráněno vražděni dělníků vracejících se z práce pohraniční finanční stráží?
3. Je ochoten poskytnouti pozůstalým zavražděného doživotní rentu?
V Praze dne 2. července 1924.
Sedorjak, dr. Gáti, Burian, Mondok, Tausik, Rouček, Skalák, Merta, Malá, Haken, Kučera, Bubník, Houser, Šafranko, Darula, J. Kříž, Teska, Svetlik, Toužil, Blažek, Warmbrunn, Krejčí, Mikulíček, Kreibich, Koutný, Kunst, dr. Šmeral.
III./4781.
Interpelace
poslance Jaroslava Blažka a soudruhů
ministru spravedlnosti
o konfiskaci odborového časopisu ťInteressen des EisenbahnersŤ v Praze.
V čísle 21. odborového časopisu ťInteressen des EisenbahnersŤ, vycházejícího v Praze, ze dne 5 června 1924 byla zabavena tato dvě místa:
1. Na stránce 3. v otisku referátu ťDie wirtschaftliche Situation und die Taktik der OrganisationŤ:
Die Erfahrungen geben uns immer mehr und mehr zu verstehen, dass eine Besserung unserer e enden Verhältnisse nicht früher eintreten wird, solange am Ruder die durch die bestehende Korruption berühmte Koalitionsregierung der Bürgerlichen und Sozialisten sein wird.
(Překlad.)
Ze zkušeností seznáváme stále více a více, že se naše bídné poměry nezlepší, dokud bude u vesla koaliční vláda měšťáků a socialistů, proslavená nynější korupcí.
2. Na stránce 4. a 5. v článku ťKrieg und Krieg!Ť:
Dass die Zeit des Ausbruches eines neuen Krieges nicht mehr fern ist, wie viele glauben dürften, davon können uns viele Anzeichen und tägliche Ereignisse nicht nur innerhalb der eigenen Grenzen, sondern auch ausserhalb derselben belehren und sollte dies einen jeden von uns zum Nachdenken über die dagegen zu ergreifenden Massregeln und Taten veranlassen. Wir müssen der Schrecken und Opfer des Weltkrieges gedenken und dürfen nie darauf vergessen, weil es uns dadurch erst ermöglicht wird, die furchtbaren Schrecken und ungeheuerlichen Opfer eines kapitalistisch-imperialistischen Krieges der Zukunft zu ermessen und das drohende Unheil rechtzeitig mit den uns zu Gebote stehenden schärfsten Mitteln zu bekämpfen, indem wir mit dem Urheber des uns drohenden Abgrundes kurzen Prozess machen, ihn selbst in diesen Abgrund stossen, aber mit solcher Kraft und Energie, dass er am Boden desselben zerschmettert liegen bleibt und an sein Wiederaufleben nicht mehr zu denken ist. Der Einzelne vermag dies nicht, aber die Einheit allen Einzelpersonen, des gesamten arbeitenden Volkes, das internationale, revolutionäre Proletariat vermag den Kapitalismus, den wirklichen Urheber der Raub kriege, zu vernichten. Und auch zu dessen Beseitigung ist jedoch der Krieg notwendig, der Kampf zwischen Kapital und Arbeit. Ein Krieg, den das Proletariat nicht für fremde, imperialistisch-kapitalistische Interessen führen wird, sondern für eigene, proletaristische Interessen, für seine Freiheit und sein Recht, und auch dieser Krieg wird mit den Waffen entschieden werden müssen und besonders in diesem wird mehr wie in je einem anderen Kriege zuvor die technische Ausrüstung und straffere Organisation von ausschlaggebender Bedeutung sein.
(Překlad.)
Že doba vypuknutí nové války není již daleká, jak by mnozí myslili, o tom by nás mohlo poučiti mnoho známek a deník událostí nejen uvnitř vlastních hranic, nýbrž i mimo ně a mělo by to zavdati podnět každému z nás, aby se zamyslil o opatřeních a činech, jichž by bylo třeba proti tomu se chopiti. Musíme býti pamětlivi hrůzy a obětí světové války a nesmíme na to nikdy zapomínati, poněvadž se nám teprve tím umožní, abychom pochopili strašlivou hrůzu a nesmírné oběti kapitalisticko-imperialistické války budoucnosti a potírali včas hrozící neštěstí nejostřejšími prostředky, jež máme po ruce tím, že zkrátka zatočíme s původcem hrozící nám propasti, jeho samého svrhneme do propasti, avšak s takovou silou a energií, že zůstane na jejím dně ležeti roztříštěn a nebude lze více mysliti na jeho oživnutí. Jednotlivec toho nezmůže, avšak jednotný postup všech jednotlivců, veškerého pracujícího lidu, mezinárodní revoluční proletariát může zničiti kapitalismus, skutečného původce loupežné války. A i k jeho odstranění jest však třeba války, boje mezi kapitálem a prací. Válka, kterou nepovede proletariát za cizí, imperialisticko-kapitalistické zájmy, nýbrž za vlastní, proletářské zájmy, za svou svobodu a právo, a také tato válka bude musit býti rozhodnuta zbraněmi a zvláště v této válce více jak v které jiné bude míti rozhodující význam technická výzbroj a přísnější organisace.
První zkonfiskované místo bylo již před tím nezávadně otištěno v českém znění v čís. 19. odborového časopisu ťZájmy železničářeŤ, vycházejícím v Praze, ze dne 10. května 1924 na str. 4., druhé zkonfiskované místo pak v čísle 9. časopisu ťDer ArbeiterŤ ze dne 9. května 1924 na str. 2. ve článku téhož znění, jako článek konfiskovaný.
Tato fakta dokazují stejně zbytečnost, jako hloupost konfiskační prakse. Hloupost je ostatně vždycky vlastností reakce, a tato dvě nová fakta dokazují, že ani československá reakce nečiní výjimky z pravidla.
Tážeme se Vás, pane ministře, zda tuto konfiskační praksi schvalujete?
V Praze dne 20. června 1924.
J. Blažek, Burian, Kunst, Malá, Houser, Kučera, Warmbrunn, Krejčí, Toužil, Mondok, Šafranko, Tausik, Teska, Svetlik, J. Kříž, Skalák, Sedorjak, Rouček, Haken, dr. Gáti, Koutný, Mikulíček, Darula, Merta.
IV./4781.
Interpellácia
poslanca Floriana Tománka a spoločníkov
ministru spravodlivosti a ministru vnútra
v záležitosti nespravodlivého zhabania 99. čísla Slováka zo dňa 30. apríla 1924.
Keďže naša oslobodzovacia akcia vždy a všade sa niesla cestami ľudovlády, keďže aj naša ústava všemožne sa snaží vyjádriť vládu ľudu v našom štáte, keďže niet vládneho prejavu, ktorý by nezdôrazňoval, že jedine ľud je oprávnený vo svojej veci so svojim vládnuť, veľkým rozhorčením každý sebe menší nepatrný pozorovateľ na každom kroku zbadá, že tí, ktorí tú demokraciu, ľudovládu, vôľu ľudu zdôrazňovali, že ju dnes očividome popierajú a šľapú.
Zaujímavým a zdrcujúcim príkladom poprenia zásad, práv a spravodlivosti bolo znehodnotenie vôle ľudu v župný) zastupiteľstvách vymenovaním vládnych zástupcov. Tento čin vlády oprávnene a očekávane vzbudil veľké pohoršenie v Slovenskom Národe, ktoré pohoršenie, keď časopis - hlas to ľudu - uverejnil, bol zhabaný, ač táto časť:
ťÁno! Umožnenie vladarenia v terajšich župách musia odniesť pred svojím svedomím a zodpovednosťou za takéto ohlupovanie, falšovanie a zavádzanie ľudu tiež prevziať tí 67 nastrčení mužovia, ktorí opustili postať národnú, slovenskú a dali umožnením práce v župách do rúk centralistov najmocnejšiu zbraň tak na usurpovanie moci ľudu, ako na jeho zavádzanie...
Oni 67 mali v rukách kľúč k vývoju slovenských pomerov a tento kľúč oni, opovrhnúc ľudom slovenským, vypustili z rúk...
uznána za závadnou a tak zhabaná, svedčí, že kritika vlády, ňou vymenovaných darabantov je iba tienom opovrhujúcej kritiky ľudu.
Poneváč v čine cenzora vidíme deptanie občanských slobod a snahu majetkového poškoďovania opozičnej tlače, pýtame sa pánov ministrov:
1. Či majú známosť o nespravodlivom habaní ťSlovákaŤ?
2. Či sú si povedomí toho, že takéto pokračovanie vzbudzuje nenávisť oproti štátnym vrchnostiam a podkopáva auktorítu samého štátu?
3. Či sú ochotní páni ministri hneď sa postarať o to, aby takéto pády užívania úradnej moci sa neopakovaly a aby to nerozumné habanie už raz prestalo?
V Prahe, dňa 24. júna 1924.
Tománek, dr. Kubiš, dr. Labay, Hancko, Hlinka, Bobok, dr. Gažik, Onderčo, dr. Juriga, Tomik, dr. Korláth, Budig, dr. Radda, inž. Jung, dr. Schollich, dr. W. Feierfeil, dr. Luschka, Böhr, Kurťak, dr. Buday, Patzel, Wenzel, Knirsch.
V./4781.
Interpelace
poslance Josefa Hakena a soudruhů
ministrovi spravedlnosti
o konfiskaci časopisu ťVolnostŤ v Nymburce.
V čís. 22 ze dne 29. května t. r. časopisu ťVolnostŤ v Nymburce konfiskována v ťBesídceŤ tato místa:
ťI jiní četli. Několik chudáků, kteří mají soud na krku, aby v několika dnech, týdnech či měsících pan rada Kračmera podepsal jejich dekret k vystěhování na ulici. Ve Strakách, Vlkavě, Kovanicích, Nymburce a jinde bude v dražbě prodáno: Prase, jalovice, husy a slepice a j, bude prodáno kolo, šatník, stůl, hodiny a jiné domácí nářadí. Místo, den a hodinu hlásá každý ten dražební edikt, kdy budou chudákovi prodávat páni od soudu poslední.Ť
ťByl jsem v sobotu na dvoře vládního komisaře JUDra Sedricha a tam byl složen chudičký nábytek ruského legionáře Březinv Vládní komisař má dnes tři prázdné byty a tři rodiny se tísní v jedné dřevěné boudě na tržišti města Nymburka. Všechny ty tři rodiny byly vystěhovány na ulici z rozhodnutí soudu. Viděl jsem všechny ty lidi uplakané, ustarané a pobouřené. Slyšel jsem, jak lidi se ptají, proč má býti v dražbě prodáno chudákovi prase, stůl a pod. Protože snad nezaplatili daně? Jako když pěstí uhodí, rozhořčení a pobouření bylo vidět ve tváři i zrak u každého a to mne nutí, abych to napsal. Kdo pobouřil? Několik vět pravdivé skutečnosti přednesených na táboru lidu, ty nepobouřily ani nepodlomily základ tohoto státu.... A napsal jsem to proto, abych těm, kdož ronili slzy, řekl: ťJest zbytečno plakat a zbytečno naříkat! Dnešní společnost je tak tvrdá, že na ni neplatí pláč a nářek. Čím více budete dávat na jevo svou slabost a nerozhodnost, tím více Vás budou utiskovat.Ť
ťA Vám, pane státní návladní, jsem vděčen, že poskytl jste mi příležitost zas jednu pravdu napsat a ujišťuji Vás, že Vám toho nezapomenu. Vždyť kolo do kola se točí a dělnická třída bude opět jednou nahoře! Ť
Celý článek konstatuje fakta, že chudým lidem prodávány jsou pro nezaplacené daně nejpotřebnější části majetku, zatím co boháčům se milionové daně čekají nebo odpisují. Ze tato fakta pobuřují, nezaviňuje tisk, ale nynější režim. Konfiskace jest novou ukázkou censurní praxe.
Ptáme se pana ministra, zda souhlasí s touto censurní praxí?
Nesouhlasí-li, co hodlá učiniti, aby se podobné případy nemohly opakovati?
V Praze dne 24. června 1924.
Haken, Darula, Malá, dr. Gáti, Skalák, Warmbrunn, Teska, Sedorjak, Merta, Mondok, J. Kříž, Šafranko, Koutný, Krejčí, Houser, Kučera, Tausik, Svetlik, Toužil, Burian, Blažek.
VI./4781.
Interpellácia
poslanca Andreja Hlinku a spoločníkov
ministru vnútra a ministru spravodlivosti
o zhabanie 70. čísla ťSlovákaŤ zo dna 23. marca 1924.
Keďže vedúca štátna politika našej demokratickej republiky všade zdôrazňuje vôľu ľudu a na ňu sa jak doma tak v zahraničí odvoláva, nemravným a škodlivým vidíme to, že, keď vôľa ľudu je jej nepríjemná, že ju hľadí všemožne udusiť, najmä na poli tlače.
Zvlášť nápadná je tá okolnosť, že stá a stá vážnych pravôť sa vlečie dlhé časy a odkladá z roka na rok, kým sú ukončené, že stále a stále počuť vážne ponosy ohľadom nedostatku personálu v obore súdnictva, že súdy sú prácou preťažené, kým na druhej strane súdy samé vlivom vládnych politických exponentov vyčerpávajú svoje energie a drahý čas habaním a prenasledovaním tlače tak zvaných ťvlastizradcovŤ, ktorí vždy aspoň toľko za republiku vykonali, čo tí, ktorí ich takto prenasledujú. Opovrhujúcim príkladom tejto malichernej a zbytočnej bdelosti súdov je aj táto zkonfiškovaná časť článku spomenutého čísla ťSlovákaŤ:
Druhý a tretí návrh tiež padne.
Úctu prejaviť vláde a ministrovi vnútra! Musí to byť Slovák plytkého rozumu, povrchného národného povedomia, ba zrovna musí byť zradcom slovenského národa ten, kto po toľkých trápnych, trpkých ranách slovenskému národu zasadených, v historii národov neslýchaných liehových aférach prejaví úctu-dôveru nositeľom vlečky politicky zhnilej. 6:2 výsledok hlasovania.
Vycezurovanie tejto nevinnej skutočnej zprávy považujeme za hrubé prehrešenie sa proti vôli ľudu a znemožňovanie sebe menšej povinnej činnosti tlače a preto pýtame sa pánov ministrov, či
1 vedia, že takéto pokračovanie cenzúry vzbudzuje nenávisť proti štátnym vrchnostiam a podkopáva auktorítu samého štátu?
2 či sú ochotní pp. ministri zabezpečiť platnosť Ústavnej Listiny, ktorá zabezpečuje slobodu tlače?
3. či sú pp ministri ochotní postarať sa o to, aby takéto pády užívania úradnej moci sa viacej neopakovaly a aby to nerozumné habanie už raz prestalo?
V Prahe, dňa 27. mája 1924.
Hlinka, Tomik, Tománek, Onderčo, dr. Labay, dr. Gažík, Mark, Budig, dr. Juriga, dr. Kubiš, dr. Luschka, Bobek, Böhr, Kurťak, Bobok, dr. Buday, Najman, Scharnagl, Pastyřík, Horák, Mlčoch, Vávra, Anděl.
VII./4781 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
ministrovi spravedlnosti
o zabavení sbírky básní ťZu neuen SternenŤ.
Ve sbírce básní H. Watzlika ťZu neuen SternenŤ, jež vyšla v nakladatelství ťBöhmerlandverlagŤv Chebu, byla zabavena tato místa: Na stránce 6 báseň:
Jinochu z Chebu.
(Josef Christl, zastřelen dne 3. března 1919 v ulicích města)
S divým smutkem v oku,
hochu,
vcházíš
k Bohu.
Nevinná oběti,
bolestně svůj ukazuješ útlý,
neprožitý život,
kladeš prst
na zničenou hruď,
z níž v tok prudce tryská
krev, až liliový oblak
rumění se pod tvou nohou.
On, jemuž moc i zázrak dány,
mocně sáhne v stydnoucí tvou krev.
skrápí německých jí lidí zem.
Hle, tu urvané tvé vzplane
svaté jaro ve tvém lidu:
mlčky zvedají své duše
k tobě plamenné jak štíty.
A v nich přísahy zříš písmo
nezdolně a tiše pláti,
pohnut stojíš, usmíváš se, záříš,
neboť zíráš v příští velkost.
Žádná oběť neplá marně.
Hvězdy věnčí posvátnou tvou hlavu.
Z básně ťJaro 1919Ť na stránce 12 věta: ťZda smíš, má zem, nést hanbu rabů?Ť
Podle obsahu obou míst bylo sotva třeba zabavení, ježto v nich není obsaženo nic, co by nějak uráželo nebo dráždilo.
Podepsaní se tedy táží, je-li pan ministr ochoten zrušiti provedené zabavení, které nakladatelství ťBöhmerlandverlagŤ způsobilo nepotřebné výdaje, a napraviti škodu způsobenou přemrštěnou horlivostí konfiskačních úřadů?
V Praze dne 5. května 1924.
Dr. Schollich, dr. Keibl, Kraus, dr. E. Feyerfeil, Bobek, Böhr, Schälzky, dr. Medinger, dr. Radda, dr. Lehnert, dr. Brunar, dr. Lodgman, inž. Kallina, inž. Jung, Matzner, Wenzel, Zierhut, Windirsch, J. Mayer, Knirsch, Simm, Patzel.