Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.

Interpelace:

I. posl. Szentiványiho a súdr. ministrovi vnútra a ministrovi s plnou mocnu pre správu Slovenska o odoprení štátneho občianstva Jurajovi Boldizsárovi, ev. ref. duchovnému v Mochovciach;

II. posl. Palkovicha a súdr. ministrovi školstva a nár. osvety, ministrovi vnútra a ministrovi s plnou mocnu pre správu Slovenska o priznaní československého štátneho občianstva neštátnym učiteľom maďarskej národnosti, o poukázaní zastavených štátnych príspevkov a o úprave výchovy učiteľov;

III. posl. dra Lodgmana a druhů ministrovi financí o dovozu soli;

IV. posl. dra Lodgmana a druhů ministrovi vnitra, že ministerstvo vnitra odpírá právní pomoc;

V. posl. dra W. Feierfeila, Scharnagla a druhů předsedovi vlády o rozdělení Clary-Aldringenových dvorů v okolí Teplic;

VI. posl. Kostky, dra Kafky a druhů ministrovi financí o osobní dani z příjmu držitelů předválečných rent;

VII. posl. Kostky, dra Kafky a druhů ministrovi financí o úvěrové politice Bankovního úřadu;

VIII. posl. dra Jurigu a spol. ministrovi vnútra a ministrovi pravosúdia o zhabanie 63. čísla "Slováka" zo dňa 15. marca 1924;

IX. posl. FI. Tománka a spol. ministrovi s plnou mocnu pre správu Slovenska v záležitosti molestovania Slovákov pre nosenie autonomistických odznakov;

X. posl. Malé a soudr. ministrovi sociální péče, že jsou hrubě porušována ustanovení zákona o 8hodinné době pracovní, týkající se sobotní práce žen;

XI. posl. Mikulíčka, Koutného a soudr. ministrovi sociální péče, že v továrně na obuv fy Baťa ve Zlíně je soustavně porušován zákon o 8 hod. době pracovní;

XII. posl. dra Schollicha a druhů ministrovi vnitra, že novojičínská okresní politická správa protizákonně předpisuje poplatky;

XIII. posl. Patzela a druhů ministrovi vnitra, že novojičínská okresní politická správa protizákonně užívá tax za prodloužení policejní hodiny;

XIV. posl. Hlinku a spol. ministrovi vnútra a ministrovi spravodlivosti o zhabanie "Slováka" č. 109 zo dňa 13. mája 1924;

XV. posl. dra Gátiho a súdr. ministrovi spravodlnosti a ministrovi vnútra o bezprávnom konfiškovaní aprílového čísla 4 z roku 1924 (roč. III.) pražského listu "Kommunista Ifjumunkás";

XVI. posl. Wenzela a druhů ministrovi sociální péče a vnitra, že bylo zrušeno nařízení vlády rep. Čsl. ze dne 18. listopadu 1919, kterým se zachovává v platnosti nařízení ministra vnitra ze dne 6. července 1914, č. 143 ř. z. o zařadění podniků podrobených úrazovému pojištění do tříd nebezpečenských;

XVII. posl. dra Kafky, Kostky a druhů vládě o zabavení č. 133 časopisu "Aussiger Tagblatt" ze dne 12. června 1924.

I./4748 (překlad).

lnterpellácia

poslanca Szent-Iványiho a súdruhov

ministrovi vnútra a ministrovi s plnou mocou pre správu Slovenska

o odoprení štátneho občianstva Jurajovi Boldizsárovi, ev. ref. duchovnému v Mochovciach.

Páni ministri!

Juraj Boldizsár, ev. ref. duchovný, pôsobí od 7. júla 1912 v území tekovského ev. ref. dištriktu na Slovensku. Na svoje terajšie miesto v Mochovciach (býv. župa tekovská) zvolený bol dňa 1. mája. 1917 za riadneho duchovného doživotne. Menovaný duchovný složil včas sľub vernosti voči štátu a podal žiadosť o štátne občianstvo v decembri 1921, a tedy v lehote zákonitej. Jeho žiadosť bola mu vo februári 1923 vrátená, aby ju niektorými doklady (vzdanie sa válečnej požičky, prehlásenie obnosu na dobročinný účel atď.) doplnil. Juraj Boldizsár žiadosť dľa priania doplnil a krátkou cestou vrátil.

Keď Boldizsár plný nádeje a dôvery v spravodlivom smýšlaní správcov štátnej moci už celý rok čakal, toho vyrozumel okresný úrad vo Vrábľoch dňa 15. februára 1924 pod čís. 1115 1924, že pán minister vnútra výnosom zo dňa 3. januára i924 čís. 84900/7.-1923 jeho žiadosti o štátne občianstvo nevyhovel. Okresný úrad zároveň vyzval Juraja Boldizsára, aby si do 60 dní opatril od príslušného rumunského úradu cestovný pas pre seba i pre svoju rodinu, a aby s týmto pasom bez odkladu požiadal prostredníctvom okresného úradu ministra s plnou mocou pre správu Slovenska o povolenie pobytu, bo ináče bude spolu so svojou rodinou z územia republiky krátkou cestou vypovedaný.

Poneváč rumunský pas vydáva sa len štátnemu občanovi rumunskému na základe domovského listu rumunského, podniknúl Juraj Boldizsár všetko, aby dostal domovský list z obce Zágonu (župa Háromszék, Sedmihradsko) kde sa narodil. Avšak v menovanej rumunskej obci pokladá sa jeho domovské právo už od niekoľko desaťročí za zaniklé, lebo Boldizsár už od desaťročí v obci sa nezdržuje je "československým štátnym občanom," a obecné predstavenstvo a príslušné administratívne úrady definitivne odoprely vydať domovský list. Juraj Boldizsár tedy nemôže dostať cestovného pasu od zahraničného zastupiteľstva rumunského, nemôže ani vyhovieť výzve okr. úradu, aby do 60 dní podal žiadosť pánu ministrovi s plnou mocou o povolenie pobytu. A konečne Boldizsár spolu s rodinou stále je ohrožovaný osudným nebezpečenstvom, že bude vykázaný z územia republiky do územia štátu, kde mu štátne občianstvo tiež nebude uznané.

Shora vylíčené opatrenia pána ministra vnútra a príslušných administratívnych úradov - nehladiac na ich antisociálnu a krutú povahu - znamenajú ťažkú urážku pre autonomiu reformátskej církve, štátnou mocou v každej dobe pres storočia rešpektovanú a aj dnes platnými zákony chránenú. V smysle tejto autonomie majú náboženské obce reformátske neodcudziteľné právo voliť svojich duchovných s platnosťou doživotnou. A tedy keď si zvolia trebárs príslušníka cudzieho štátu za duchovného náboženskej obce, je tento oprávnený i povinný vytrvať na svojom mieste doživotne. Ťažkú urážku pre základné toto právo náboženských obcí znamená to, keď štát ich duchovných doživotne vyvolených z miesta pôsobnosti odstraňuje a zabraňuje im vo vykonávaní ich povolania.

Keďže tu nejde len o vec duchovného Juraja Boldizsára, lež následkom neistoty nášho štátneho občianstva aj o vec značnej časti reform. duchovných na Slovensku a v Podkarp. Rusi, zdôrazňujeme náš protest proti urážke autonomných práv ev. ref. církve a proti úradnej persekúcii duchovného Juraja Boldizsára a jeho kolegov.

Tážeme se pánov ministrov,

či viete o tom, že žiadosť podaná riadne ev. ref duchovným Jurajom Boldizsárom, bola bez odôvodnenia odmietnutá,

či viete o tom, že stojne ako Boldizsárovi odopreli priznať štátne občianstvo československé značnej časti ev. ref. duchovenstva na Slovensku a v Podk. Rusi,

či viete o tom, že okr. úrad vo Vrábľoch dal Jurajovi Boldizsárovi na srozumenú, že môže byť i so svojou rodinou z republiky vypovedaný,

či ste ochotní udať dôvody, prečo neboly žiadosti duchovného Juraja Boldizsára a jeho kolegov podané o priznanie štátneho občianstva, ministerstvom vnútra priaznivo vybavené,

či ste ochotní súrne zakročiť, aby duchovný Juraj Boldizsár a jeho rodina nemohol byť z územia republiky vypovedaný,

či ste ochotní učiniť všeobecne platné opatrenia, aby prestalo zlomyseľné, s otázkou štátneho občianstva spojené sužovanie a prenasledovanie duchovných na Slovensku a v Podkarp. Rusi, ktorí i zo stanoviska štátneho osožnú a vítanú činnosť vyvinujú?

V Prahe, dňa 27. mája 1924.

Szentiványi, Palkovich, dr. Lelley, dr. Körmendy-Ékes, Křepek, Schubert, Böllmann, Zierhut, Röttel, Kaiser, Pittinger, Simm, Füssy, dr. Jabloniczky, dr. Korláth, Böhr, Schälzky, Bobek, dr. Petersilka, dr. Schollich, Patzel, Knirsch, inž. Kallina.

II./4748 (překlad).

Interpellácia

poslanca Palkovicha a súdruhov

ministrovi školstva a národnej osvety, ministrovi vnútra a ministrovi s plnou mocou pre správu Slovenska

o priznaní československého štátneho občianstva neštátnym učiteľom maďarskej národnosti, o poukázaní zastavených štátnych príspevkov a o úprave výchovy učiteľov.

Páni ministri!

Zpomedzi následkov úradného nakladania s otázkou štátneho občianstva a domovskej príslušnosti, ktoré ťažko dopadajú na maďarské obyvateľstvo republiky, najnespravedlnejším a so zorného úhla všeobecných kulturálnych záujmov štátu najškodlivejším je zachádzanie s neštátnymi učiteľmi maďarskej národnosti Pod rúškom štátnoobčianskeho problému umele priostreného prevádza sa na Slovensku a v Podkarp. Rusi pravé úradné prenasledovanie učiteľov. A táto persekúcia učiteľov, ktorá v živote kulturných štátov je ojedinelá, pripravuje nielen na stá maďarských učiteľov o chleba, ale pripravuje ona aj osudný úpadok dosavádneho maďarského ľudového vyučovania vysokej úrovne.

Bratislavský referát ministerstva školstva a národnej osvety odňal dľa naších informácií pre neusporiadanosť štátneho občianstva štátny príspevok 200 neštátnym učiteľom maďarskej národnosti a prevážnej väčšine týchto učiteľov zakázal aj vyučovať a zároveň vyzval udržovateľov škôl, aby takto "uprázdnené" učiteľské miesta obsadili inými silami.

Títo maďarskí učitelia, ktoré svoje povolanie vždy vzorne vykonávali, naprosto bez vlastnej viny ztratili i so svojimi rodinami svoj chleba a octli sa v tej najhroznejšej biede. Všetci s najúplnejšou dobromyseľnosťou a právom pokladali za prirodzené to, že všetci tí, ktorí včas složili štátu sľub vernosti, ktorých po složení sľubu vernosti škôldozorcovia a prednostovia iných školských úradov v ich miestach výslovne potvrdili a ktorí československú nostrifikačnú zkúšku úspešne složili, sú v smysle §u 4. zák. z r. 1920 čís. 236 Sb. z. a n. nado všetku pochybnosť československými štátnymi občany. K utvrdeniu tejto všeobecnej mienky prispieval aj fakt, že väčšina školských a administratívnych úradov v rokoch 1920 1921 dávaly učiteľom, ktorý sa o to zaujímali, úradné vysvetlenie, že učitelia, ktorí složili sľub vernosti a tým prevzatí boli, ako verejní úradníci nemusia požiadať o štátne občianstvo, poneváč složením sľubu vernosti stali sa eo ipso česko-slovenskými občany. Tým zameškali lehotu k podaniu žiadosti o udelenie štátneho občianstva.

Učitelia, zo školy vypovedaní a chleba pozbavení, sú tedy vlastne obeťami úradného zmätenia. Boli-li by byvali náležite poučení, zaiste by každý z nich bez pochyby včas bol podal svoju žiadosť. Bo veď všetcia už sotrvaním na svojich miestach a svojou i so štátneho stanoviska bezvadnou činnosťou dali nado všetku pochybnosť výraz svojho vážneho predsavzatia, že chcejú tu i naďalej žiť ako tunajší štátni občania a svoje učiteľské povolanie tuná vykonávať. Mimo složenia sľubu vernosti (fakt, ktorým samojediným nabýva sa štátne občianstvo v každom právnom štáte) tiež složením zkúšky nostrifikačnej dokazali, že sotrvávajú na československom štátnom občianstve; veď je všeobecne známe, že nostrifikované diplomy učiteľské platia len v území republiky.

Opätovne zdôrazňujeme, že je bezpochybným aktom, ktorý môžme dlhým radom prípadov dokázať, že učiteľom, dnes školskou správou v najzúfalejšiu biedu uvrhnutým nedostalo sa z úradného miesta včas náležitého poučenia v životnej otázky štátneho občianstva; ba školské a administratívne úrady, ktoré neboly schopné zákon o štátnom občianstve autenticky vyložiť, tým najosudnejším spôsobom - i keď nevedome - uviedly v omyl dotyčných učiteľov, ktorí dnes k veľkej škode ľudového vyučovania nevinne trpia.

Keďže následkom zrušenia výchovy maďarských učiteľov už i tak s roka na rok rastie nedostatok maďarských učiteľov, - musíme s veľkým poľutovaním a obavou konštatovať, že školský rezort nedbá ani tých najelementárnejšich záujmov maďarského ľudového vyučovania, keď maďarských učiteľov, ktorí po desaťročia svoje povolanie poctive, vzorne a naprostou oddanosťou plnili a proti vernosti voči štátu nikdy ani čo najmenším sa neprovinili, jednoducho vyhodí na vzduch. Vari ako zamýšľa vláda miesta prepustených obsadiť? Veď čo bude s tými maďarskými ľudovými školami elementárnymi, ktoré nebudú môcť dostať učiteľa, jehož československé štátne občianstvo by bolo bezpochybné?

Keď v r. 1922 začali hromadne odnímať štátne príspevky, v čom sa od tých čias nepretržite pokračuje, dostavila sa deputácia hospodárskej organizácie: "Všeobecný spolok maďarských učiteľov na Slovensku," ktorý je aj vládne uznaný, k bývalému ministrovi s plnou mocou pre správu Slovenska drovi Mičurovi, pozdejšie aj k terajšiemu p. ministrovi Kállayovi a žiadala ich o to, aby dali vybaviť rychle a priaznive žiadosti, podané o štátne občianstvo dodatočne na výzvu ministerstva maďarskými učiteľmi, ktorých občianstvo bolo pochybné. Páni ministri s najväčšou ochotou prisľúbili, že žiadosti budú čo najrychlejšie a s najväčšou blahovôľou vybavené.

Prednosta školského referátu v Bratislave dňa 12. februára 1923 tiež prehlásil pred predsedníctvom zmieneného spolku, že ministerstvo vybaví žiadosti o štátnu príslušnosť "v krátkej dobe mimo poradia."

Dňa 20. apríla 1923 požiadalo predsedníctvo spolku školský referát, aby učiteľom, ktorí podali žiadosti o štátne občianstvo, nebolo zakazované vyučovať a nebolo zrušené poukazovanie ich požitkov. Pán referent prisľúbil v tejto veci blahovoľnú intervenciu u ministerstva s plnou mocou.

Dňa 9. júna 1923 dostavila sa deputácia spolku v tejže veci u pána ministra vnútra Malypetra. Pán minister vtedy prehlásil: "Maďarstvo, ako menšina, požíva v republike práva v zákonoch založené. Jedno z týchto práv je volné zvelaďovanie svojej kultúry. Vláda nechce tomu zabraňovať tým, že pracovníkov tejto kultúry z cesty odstráni, lebo - ako sa z memoranda deputácie dozviedam v týchto kultúrnych pracovníkoch je nedostatok."

Toho istého dňa a pred tou istou deputáciou prehlásil pán ministerský rada Buzek, 1. že učiteľom, ktorí ešte štátneho občianstva nemajú, musia byt požitky poukazované dotiaľ, kým ich vec nebude vyriešená; 2. že školský referát nedostal od ministerstva pokynov, aby zrušil poukazovanie štátnych príspevkov; 3. že dľa jeho úradného stanoviska musia byt priaznive vyriešené žiadosti všetkých tých, ktorí boli prevzatí a sľub složili.

Dňa 13. augusta 1923 bola deputácia spolku aj u pána prezidenta republiky v Malých Topoľčanoch, ktorý sa tam toho času zdržoval a požiadala ho, aby učitelia, ktorí o štátne občianstvo žiadali, toto aj dostali a aby im boly vyplácané k platom všetky štátne požitky až do vyriešenia ich žiadostí. Pán prezident vo svojej odpovedi uistil neštátnych učiteľov, že čo sa dá urobiť všetko urobí v ich prospech a prejavil nádej, že ich vec bude za krátko priaznive vyriešená.

Avšak žiaľbohu, blahovoľné nádeje pánov ministrov, ba ani pána prezidenta republiky sa nesplnily. Dňa 1. septembra 1923, tedy ani nie za celých 14 dní po prejave pána prezidenta, bolo preveľa neštátnym maďarským učiteľom zakázané vyučovať. Stalo so to práve počiatkom školského roka, tak že v mnohých školách nastal nedostatok učiteľov a tým bolo znemožnené aj zahájenie školského roku.

Takto dezauvovaly protisociálne a protidemokratické opatrenia školského referátu uznanlivé, spravodlivé a demokratické sľuby hlavy štátu!

Poverenci maďarských učiteľov na Slovensku však aj od tých čias stále intervenujú v záujme nešťastných učiteľov maďarských. Dostávajú sa im vždy len sľuby, faktické opatrenia však sú vždy v odpore s priaznivými sľuby. Srovnajúc ministerské prejavy s faktami, musia títo nevinne trpiaci učitelia nahliadnuť že na Slovensku dejú sa opatrenia, ktoré sú v ostrej protive s uznanlivými prejavy štátnikov a musia sa domnievať, že tomu, čo páni ministri sľubujú v Prahe, nie sú vstave zjednať platnosť v Bratislave!

"Rychlé a mimoporadné" vyriešenie, sľubované už od poldruhého roku, ešte vždy sa opozdieva. Zo žiadostí podaných o štátne občianstvo bolo vybavené pramálo a aj tieto boly väčšinou nepraznive vyriešené.

Toto neľudské nakladanie už má aj jedného mŕtveho; lzä očakávať smutné pokračovanie tejto prvej tragédie, nezaujme-li vláda konečne stanovisko spravedlnosti.

Posledne boli poverenci učiteľov v Prahe dňa 7. apríla t. r. Jak u ministerstva vnútra, tak u ministerstva školstva dostali odpoveď, že žiadosti o štátne občianstvo sa posudzujú individuálne a pri riešení jednotlivých žiadostí majú rozhodujúci význam návrhy nižších školských a politických úradov. Tedy z nepriaznivých vybavení môžme dovodzovať i na to, je biedu a nezaslúžené utrpenie našich učiteľov zavinila len zlovôľa školských a administratívnych úradov na Slovensku.

Toto bezcitné a kulturnému štátu nedôstojné trýznenie, prenasledovanie a vyhladovanie osvetových pracovníkov a tedy úradné pustošenie kultúry maďarského ľudu stalo sa na Slovensku a v Podkarp. Rusi systemom, proti ktorému sú zákonití zástupcovia maďarského ľudu povinní bojovať použitím akýchkoľvek prostriedkov. Ich povinnosťou je dôrazne upozorniť na tento kulturný škandál verejnosť a medzinárodné fóra povolané k zamedzeniu utlačovania národnostných menšín. Než by sme tak učinili, pokusíme sa ešte naposled u pánov ministrov s otázkami nížeuvedenými a žiadame na ne súrne odpovedi a súrne opatrenia.

Tážeme sa pánov ministrov,

či vedia o tom, že referát ministerstva školstva a národnej osvety v Bratislave odňal viac ako 200 neštátnym učiteľom maďarskej národnosti štátny príspevok pod titulom pochybného štátneho občianstva a zároveň zakázal jim vyučovať,

či vedia o tom, že školský referát zrušil štátne príspevky bez nariadenia a súhlasu ministerstva školstva a národnej osvety,

či vedia o tom, že maďarskí učitelia zo školy vykázaní všetci včas složili štátu sľub vernosti a s úspechom obstáli pri zkuške nostrifikačnej,

či vedia o tom, že učiteľom, ktorí svoje žiadosti nepodali včas, dostalo sa v r. 1920 a 1921 od nižších školských a administratívnych úradov úradného ponaučenia, že ako štátni občania sľubom vernosti a prevzatím uznaní nemusia podať žiadosti,

či vedia o tom, že následkom zrušenia výchovy maďarských učiteľov a následkom toho, že niekoľkú sto učiteľom bolo zakázané vyučovať, stáva sa v území republiky vždy citeľnejším nedostatok v nepostrádateľných maďarských učiteľoch,

či vedia o tom, že žiadosti učiteľov vo svojej existencii ohrožovaných a nevinno trpiacich, podané už skoro pred dvoma rokmi o štátne občianstvo, ani doteraz ešte nie sú vyriešené vzdor blahovoľným sľubom pánov ministrov,

či vedia o tom, že toto neľudské prenasledovanie a sužovanie maďarských učiteľov povedie k postupnému úpadku maďarského ľudového vyučovania dosiaľ vysokej úrovne

či sú ochotní súrne zakročiť, aby neštátni učitelia, pre štátne občianstvo zo škôl vykázaní, ihneď boli na svoje miesta zpät vzatí,

či sú ochotní súrne zakročiť, aby štátne príspevky, týmto učiteľom odňaté, bez odkladu boly - a to so zpätnou platnosťou -- poukázané,

či sú ochotní postarať sa, aby týmto učiteľom nabudúce nemohly byť štátne príspevky odňaté pod zámienkou nesriadenej veci štátnej príslušnosti,

či sú ochotní postarať sa, aby žiadosti týchto učiteľov, podané o štátne občianstvo mimo poradie, rýchle a priaznive boly vyriešené,

či sú ochotní postarať sa, aby pri vybavovaní týchto žiadostí uplatňovala sa jedine spravodlivá zásada, že všetci ti, ktorí včas složili sľub vernosti, bez každých ďalších podmienok boli uznaní za štátnych občanov československých,

či sú ochotní postarať sa, aby spravodlivé riešenie týchto žiadosti dialo sa neodvisle obzvlášte od zlovoľných návrhov niektorých škôldozorcov, ktorí prejavujú nepriateľské city proti Maďarom a maďarským učiteľom,

či sú ochotní zakročiť, aby v záujme pokojného a nerušeného chodu maďarského ľudového vyučovania už raz pre vždy učinený bol koniec úradnému šikanovaniu maďarského učiteľstva pod zámienkou štátneho občianstva so strany školského referátu a školských úradov jemu podriadených, a konečne

či sú ochotní urobiť opatrenia, aby počiatkom najbližšieho školského roku cieľom odstránenia nedostatku v maďarských učiteľoch a zaistenia kontinuity maďarskej ľudovej výučby znova boly otvorené maďarské učiteľské prípravne v počte dostatočnom, poťažne aby bývalí udržovatelia zrušených učiteľských prípravieň čo najskôr dostali povolenie ku sriadeniu takýchto ústavov?

V Prahe, dňa 15. mája 1924.

Palkovich dr. Lelley, dr. Jabloniczky, Křepek, Schubert, Böllmann, Zierhut, Röttel, Kaiser, Pittinger, Simm, Böhr, Bobek, Schälzky, dr. Petersilka, dr. Schollich, Patzel, Knirsch, inž. Kallina, Füssy, dr. Korláth.

III./4748 (překlad.)

Interpelace

poslance dra Lodgmana a druhů

ministrovi financi

o dovozu soli.

Dovoz soli k jídlu byl do konce r. 1922 volný. Byla odebírána většinou z Německa, dodávána v nejjemnější, čistě bílé jakosti jako vařená sůl a stála při odběru na vagony 9.700 Kč za vagon 10.000 kg, v jutových pytlích po 50 kg i s poplatkem celním a licenčním, s dovozným zaplaceným do pohraniční stanice Děčína-Podmokel. Od počátku roku 1923 jest dovoz zastaven. Sůl se musí odebírati ze státních solin v Podkarpatské Rusi, odbyt byl jako výsadní zadán Čechoslavii v Olomouci a Centrokomisi v Praze (tato jest podnikem Legiobanky). Ministerstvo financí ustanovilo ceny za tuto slovenskou kamennou sůl na 15.540 Kč za vagon 10.000 kg, v pytlích po 50 kg ze mlýna nebo stanice v Olomouci.

Z níže uvedených výpočtů vyplývá, že slovenská kamenná sůl nejhorší jakosti jest v Teplicích skorem o 80% dražší než nejjemnější vařená sůl německého původu.

Roční spotřeba soli v Československu činí podle opatrného odhadu 12.000 vagonů; uváží-li se, že by stát při dovozu cizozemské soli přijal na cle a licenčním poplatku 4.500 Kč za vagon, tedy asi 64,000.000 Kč, kdežto přijímaje při nuceném zaopatřování domácí soli výsadní dávku 2.000 Kč za vagon, tedy 24,000.000 Kč dostává tím méně o 40,000.000 Kč. Kdyby byl dovoz uvolněn mohlo by se státních příjmů, jež by dovozem stouply o 40,000.000 Kč, jinak užíti a mimo to by bylo obyvatelstvu ušetřeno asi 100,000.000 Kč, o něž platí více za dražší domácí sůl, a jichž se užívá jedině proto, aby provoz státních solin na Podkarpatské Rusi byl udržen aktivním. Tento větší výdej lze však označiti za ještě značně vyšší, uváži-li se, že, jelikož slovenská sůl, jež přichází do obchodu úplně špinavá a smíšená s hmotami zdraví škodlivými, jest naprosto špatné jakosti, část obyvatelstva jest nucena kupovati čištěnou slovenskou sůl, kterou dává do prodeje s povolením ministerstva financí továrna výživných prostředků "Delikat" v Lázních Poděbradech po 5 Kč za 1 kg volně sypanou, nebo po 8 Kč za 1 kg v balení. Všechny rozklady kupeckých svazů a obchodních komor, aby dovoz německé soli k jídlu byl uvolněn, zůstaly nepovšimnuty. Tím spíše musí obchodníky překvapiti, že nyní ministerstvo financí, jež skorem 1¹/₂ roku zákonitému obchodu nepovolovalo dovozu, zcela neznámé firmě dovoluje dovoz 500 vagonů po 15.000 kg, t. j. 750 vagonů po 10.000 kg. Povolení bylo uděleno firmě Ad. Lederer, W. H. Gray v Praze, cukerní palác, Havlíčkovo náměstí 34, která velkoobchodníkům a konsumním spolkům prodává sůl za 17.360 Kč za 10.000 kg vagon, vyplaceně z pohraniční stanice Děčín-Podmokly, vydělávajíc asi 7000 Kč na vagoně a úhrnem asi 5,250.000 Kč.

Podle zpráv, jež jsme dostali na dotazy, byl W. H. Gray plukovníkem československých legií.

Tážeme se pana ministra financí:

1. Jest pravda, že W. H. Gray byl plukovníkem československých legií?

2. Jaké důvody rozhodovaly při udělení tohoto dovozního povolení a proč přes všechny rozklady bylo zdejšímu velkoobchodu odepřeno dovozní povolení

3. Povolilo ministerstvo financí, aby dovozce prodával tuto německou sůl k jídlu s výdělkem 7000 Kč za vagon?

4. Jest pan ministr financí ochoten uděliti nyní taková dovozní povolení také jiným firmám, aby cena soli soutěží, jež nastane byla stlačena?

5. Bylo firmě "Delikat" v Poděbradech povoleno, aby za 1 kg čištěné soli žádala 5 a 8 Kč? Považuje pan ministr tuto cenu za přiměřenou a ne li, zamýšlí působiti, aby byla snížena?

V Praze dne 12. června 1924.

Dr. Lodgman, dr. Keibl, inž. Kallina, Kraus, dr. Lelley, dr. Schollich, Füssy, dr. Körmendy-Ékes, Simm, Wenzel, Knirsch, inž. Jung, Patzel, dr. Korláth, dr. Jabloniczky, Matzner, dr. Radda, Palkovich, dr. Lehnert, dr. E. Feyerfeil, dr. Brunar.

IV./4748 (překlad).

Interpelace

poslance dra R. Lodgmana a druhů

ministrovi vnitra,

že ministerstvo vnitra odepírá právní pomoc.

Proti výnosu zemské politické správy ze dne 22. září 1922 č. 5/C 1095/29 o vyvěšení nových místních tabulek v Teplicích-Šanově podalo město Teplice-Šanov odvolání k ministerstvu vnitra. Toto odvolání, právě tak jako stojná odvolání několika jiných obcí, nebylo dodnes vyřízeno. Naproti tomu však, nehledě k tomu, že ono opatření nenabylo ještě právní účinnosti, dala teplicko-šanovská okresní politická správa místní tabulky nuceně vyvěsiti.

Podepsaní se táži pana ministra vnitra:

1. Proč ministerstvo vnitra nerozhodlo dosud o uvedeném odvolání?

2. Nevyřizuje se toto odvolání snad z toho důvodu, že jest obava, že opatření, aby místní tabulky byly vyvěšeny dříve než ustanovení místních jmen nabylo právní účinnosti, bude zrušeno nejvyšším správním soudem.

V Praze dne 12. června 1924.

Dr. Lodgman, dr. Keibl, Kraus, inž. Kallina, Palkovich, dr. Brunar, dr. Korláth, dr. Jabloniczky, Wenzel, Simm, dr. Körmendy-Ékes, Knirsch, Patzel, inž. Jung, dr. Lelley, dr. Lehnert, Füssy, dr. Schollich, Matzner, dr. E. Feyerfeil, dr. Radda.

V./4748 (překlad).

Interpelace

poslanců dra W. Feierfeila, Scharnagla a druhů

předsedovi vlády

o rozdělení Clary-Aldringenových dvorů v okolí Teplic.

Ústřední správě Clary-Aldringenova velkostatku v Teplicích bylo prý oznámeno, že se nyní přikročí k rozdělení dvorů ležících v okolí Teplic; až na zbytek, který má podle zákona zůstati dosavadnímu držiteli, mají býti rozkouskovány v drobné jednotlivé majetky a také zbytek, který má zůstati dosavadnímu držiteli, nebude souvislým celkem, nýbrž tolik daleko rozptýleně ležících drobných částí, až se dosáhne úhrnem rozsahu zbytku, ustanoveného zákonem.

Podepsaní vznášejí proti tomu tyto pochybnosti:

Dvory, o něž jde, jsou uznaně vzorně spravovány. Nehledě ke všemu ostatnímu, toto hospodaření poučováním a příklady mnoho přispělo k tomu, že nyní i drobní držitelé vzdělávají svůj majetek nejracionelněji a že se jmenovitě co do jakosti značně povznesl stav dobytka drobných držitelů. Tuberkulosa mezi dobytkem na příklad úplně vymizela.

Při tom jest hospodaření zařízeno tak, - a to jest pro tuto interpelaci rozhodující - že město a okres Teplice se statisíci obyvatelstva jsou zásobovány dostatečně a bezvadně, zvláště mlékem. Pro toto zásobování městského a průmyslového obyvatelstva nemají totiž jiné usedlosti většinou velmi drobné téměř významu, poněvadž své zemědělské výrobky spotřebují z větší části samy.

Zásobování mlékem ze sousedních okresů jest vyloučeno proto, poněvadž i tyto okresy jsou velmi hustě zalidněny a z větší části jsou to okresy průmyslové.

Budiž také poukázáno na význam Teplic s tepelnými prameny jako místa lázeňského a také z této okolnosti jest naléhavě třeba bezvadného zásobování města mlékem.

Mnoha příklady je dokázáno, že výlučně drobné usedlosti, i kdyby byly ještě jednou tak četné, nemohou na trvalo a pravidelně zaručiti zásobování mlékem krajin hustě zalidněných. Rovněž tak jest skutečnostmi prokázáno, že ani správa velkostatku, který by zůstal nerozdělen, nedosáhla by v družstvech - a to by zde bylo jistě nejpřiléhavější vůbec staré výnosnosti.

Musí býti ještě zdůrazněno, že rozkouskováním velkostatku jest více méně ohrožen osud mnoha zaměstnanců s jejich rodinami. Konečně také na panství váznou nikoliv nepodstatné finanční patronátní dávky pro kostely teplický, novosedlický, bořislavský a j.

Tážeme se pana předsedy vlády:

1. Jest pan předseda vlády ochoten působiti na pozemkový úřad v tom směru, aby pokud jde o dvory Clary-Aldringenova velkostatku, ležící v okolí Teplic, zůstal zachován nynější stav?

2. Ne-li, jest ochoten působiti v tom směru, aby

a) zbytek, který má zůstati dosavadnímu držiteli, byl souvislým celkem,

b) aby ostatní dvory nerozkouskovány byly koupí přenechány obcím Teplicím a Trnovanům ve výměře, jakou požadují?

3. Jak si představuje vláda, dojde-li k rozkouskováni dvorů, osud mnoha zaměstnanců a jejich rodin?

4. Jak si vláda představuje další plněni značných patronátních povinností?

5. Jak si vláda představuje vybudování mnoha jednotlivých obytných a hospodářských budov a opatření mrtvého a živého fondu instruktu pro nové drobné držitele?

V Praze dne 17. června 1924.

Dr. W. Feierfeil, Scharnagl, Budig, dr. Radda, dr. Petersilka, Matzner, dr. Luschka, Bobek, Böhr, dr. Lehnert, J. Mayer, Mark, Kostka, dr. Kafka, Schälzky, Kraus, inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. E. Feyerfeil, dr. Brunar, dr. Schollich, dr. Keibl.

VI./4748 (překlad).

Interpelace

poslanců Kostky, dra Kafky a druhů

ministrovi financí

o osobní daní z příjmu držitelů předválečných rent.

Nyní platné předpisy o osobní dani z příjmu nemají zvláštních ustanovení pro držitele rakouských a uherských předválečných rent, jimž se nyní vyplácejí nevyplacené kupony. Tento nedostatek znamená pro ně úplně neodůvodněné větší zatížení. Výplatou splatných kuponů se najednou zvýší příjem držitelů rent. Je-li tento zvýšený příjem základem pro vyměření osobní daně z příjmu, pak pro progresívnost daňové sazby znamená to přísnější zdanění těchto doplatků, které však neodpovídá smyslu těchto doplatků, jako dodatečného zúročení. Ztráty, které utrpěli držitelé rent již tím, že jim ušly úroky z úroků, by se tedy ještě dále zvětšily.

Podepsaní se tedy táží ministra financí, jaká opatření hodlá učiniti, aby zabránil tomuto novému zatížení držitelů rent?

V Praze dne 17. června 1924.

Kostka, dr. Kafka, Böhr, dr. Spina, Böllmann, Zierhut, Bobek, Pittinger, Křepek, Kaiser, Stenzl, J. Fischer, dr. Körmendy-Ékes, J. Mayer, dr. Luschka, dr. Hanreich, Scharnagl, Schubert, Schälzky, Heller, Windirsch.

VII./4748 (překlad).

Interpelace

poslanců Kostky, dra Kafky a druhů

ministrovi financí

o úvěrové politice Bankovního úřadu.

Z politiky Bankovního úřadu lze v posledních městcích poznati zřejmou změnu základní koncepce. Podle zákona ze dne 10. dubna 1919, č. 187 Sb. z. a n. jest Bankovní úřad oprávněn k nové emisi státních bankovek, stane-li se to na základě nákupu drahých ková a devis, eskomptu cenných papírů a směnek a lombardu cenných papírů. Kdežto v dřívějších dobách Bankovní úřad vyhovoval úvěrovým přáním soukromého hospodářství, prováděl eskompt směnek, v poslední době Bankovní úřad omezuje tento způsob poskytování úvěru na nejmenší míru. Totéž také platí o lombardu cenných papírů. Bankovní úřad, jak sezdá, jest toho mínění, že politika pružnosti oběhu platebních prostředků jest v nynější době nebezpečím inflace.

Touto politikou Bankovního úřadu nabyly poměry na peněžním trhu rázu krise. Nynější úvěrová krise bude ještě dále zostřena, nedojde-li v politice Bankovního úřadu ke změně. Požadavek úvěru soukromého hospodářství v nejbližších měsících podle zkušeností podstatně vroste, kdežto volný peněžní kapitál, který má k disposici, bude ještě dále omezován vybráním dávky z majetku a stálým omezováním oběhu touto dávkou. Nebude-li kapitál stažený dávkou z majetku nahrazen, musí to nutně vésti k omezení produkce, poněvadž soukromé hospodářství nemá volných peněz, aby udrželo provoz. Nynější stav ohrožuje však nejen práci v závodech soukromohospodářských, nýbrž znemožňuje také státnímu hospodářství, aby uhradilo svůj schodek. Potíže, které se ukazují při prolongací pokladničních poukázek splatných 1. července t. r. jest rovněž hledati v této omezovací politice a jest z nich patrno, že státní správa nebude příště moci svých schodků hraditi přijímáním domácích půjček.

Majíce zřetel k nynější kritické situaci na peněžním trhu táží se podepsaní, jaká opatření učiní pan ministr financí, aby seslabil nynější úvěrovou krisi?

V Praze dne 17. června 1924.

Kostka, dr. Kafka, dr. Spina, Zierhut, J. Mayer, dr. Hanreich, Böllmann, Schubert, Heller, J. Fischer, Bobek, Schälzky, Böhr, Pittinger, Windirsch, Kaiser, Křepek, Scharnagl, Stenzl, dr. Körmendy-Ékes, dr. Luschka.