Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1920 – 1925

4677.

Interpelace:

I. posl. dra Holitschera, dra Czecha a druhů ministrovi školství a národní osvěty o nostrifikaci lékařů;

II. posl. Jokla, Heegera, Uhla a druhů ministrovi národní obrany o krádeži a jiných nešvarech ve vojenské škole (děl. pl. 7) v Olomouci;

III. posl. dra Körmendy-Ékesa a súdruhov min. predsedovi a ministrovi školstva a národnej osvety o hrubom útoku B. Krpeleca, škôldozorcu v Ip. Šiahach, proti rím. kat. duchovenstvu;

IV. posl. dra Schollicha a druhů ministrovi železnic o vypuzování německých dělníků a úředníků v studénecké vozovce;

V. posl. Hakena a soudruhů ministrovi národní obrany o úhradě cestovních a jiných nákladů československých státních občanů v cizině při odvodních přehlídkách branců;

VI. posl. Blažka, Hakena a soudr. ministrovi vnitra o zákazu stavovské odborové organisace výkonného četnictva čsl. a vůbec o poměrech četníků;

VII. posl. H. Simma a druhů ministrovi národní obrany o náhradě civilních šatů, zanechaných při nastoupení vojenské služby za světové války;

VIII. posl. H. Simma a druhů ministrovi spravedlnosti o neodůvodněné censuře článku, jenž pod názvem "Velká lež" vyšel v časopise "Trautenauer Tagblatt";

IX. posl. dra Budayho a spol. ministrovi vnútra v záležitosti vrchnostenského zakázania sbierať podpisy za kat. cirk. školy v Podkárpatskom Rusku;

X. posl. Housera, Hakena a soudruhů ministrovi národní obrany o protizákonném opatření vojenské správy, aby vojíni nemohli vykonávati své volební právo v obcích.

I./4677 (překlad).

Interpelace

poslanců dra Holitschera, dra Czecha a druhů ministrovi školství a národní osvěty o nostrifikaci lékařů.

Lékařská fakulta Karlovy university podala ministerstvu školství a národní osvěty návrh, v němž žádá, aby nostrifikace lékařských diplomů byla přikázána výlučně lékařské fakultě Karlovy university, tedy, aby toto právo bylo německé universitě odňato. Je-li již tento návrh sám sebou neslýchanou troufalostí, stupňuje se rozhořčení nad tímto návrhem tím, jak lékařská fakulta tento návrh odůvodňuje. Z odůvodnění vyplývá, že návrh vyvěrá jednak z národního šovinismu, jednak se stanoviska soutěže. Pro okolnosti způsobené změnou státoprávních poměrů, jejichž účinek dosud nepřestal, jest ovšem počet žádostí o nostrifikaci poměrně vyšší. Otázka nostrifikace smí záviseti jedině na schopnosti dotčené osoby, nikdy však nesmí býti přenechána libovůli lékařské fakulty. Obyvatelstvo potřebuje zdatných lékařů, při čemž jest úplně lhostejno, zdali lékař, jenž provozuje přec soukromé povolání, ovládá státní jazyk či nikoliv. V odůvodnění se však také praví, že lékařská fakulta Karlovy university může a jest ochotna opatřiti si průkazy o státní a občanské spolehlivosti žadatele. Lékařská fakulta Karlovy university se tedy nabízí, že bude konati slidičské služby o politickém stanovisku a činnosti žadatelově a otázku nostrifikace učiní závislou na výsledku takového šetření. Údaj, že lékařská fakulta Karlovy university jest starší, není pravdivý, poněvadž obě fakulty jsou při nejmenším stejného stáří. Stejně jsou obě fakulty úplné. Konečně rozhodování, ve kterém předmětě dlužno zkoušky opakovati, přísluší nikoliv fakultě, nýbrž ministerstvu, takže ono může míti vliv na to, aby odborná schopnost žadatelova byla vhodně přezkoušena. Ohrazujeme se však také co nejrozhodněji proti pokusu lékařské fakulty Karlovy university, aby prohlašovala lékařskou fakultu německé university za méně cennou a nemající plných práv. Podle našeho mínění měl býti návrh lékařské fakulty Karlovy university a limine zamítnut, poněvadž jest neslýchaným útokem proti právům ministerstva a neslýchanou nekolegialitou proti členům německé fakulty.

Stejně nemožným jest eventuální návrh lékařské fakulty Karlovy university, aby anketa, k níž by byli přibráni zástupcové profesorského sboru této fakulty, vypracovala předpisy o nostrifikaci diplomů a o lékařské praksi cizozemců. Také zde se znovu objevuje šovinistický duch profesorského sboru lékařské fakulty Karlovy university, jenž chce jejich německé kolegy vyloučiti od účasti v této anketě. Jde buď o lékaře, kteří se podrobili zkouškám po převratu na cizozemských universitách a to hlavně na universitách nástupnických států, nebo o lékaře, kteří sice získali doktorský diplom před převratem, převratem se však stali cizozemci, tedy veskrze o osoby, jež vykonaly zkoušky ve stejných poměrech a za týchž předpokladů a podmínek, jako lékaři zdejší. Není nejmenšího důvodu, aby těmto osobám bylo ztěžováno vykonávání lékařské praxe. Naopak, v zájmu obyvatelstva jest, aby se těmto lékařům umožnilo vykonávati praxi. Zde nesmějí rozhodovati ani národní okolnosti, ani ohledy na konkurenci.

Tážeme se tedy pana ministra, je-li ochoten návrh lékařské fakulty Karlovy university zamítnouti.

V Praze dne 3. června 1924.

Dr. Holitscher, dr. Czech,

Häusler, R. Fischer, Deutsch, Grünzner, Hackenberg, dr. Haas, Jokl, Dietl, Heeger, Hausmann, Kirpal, Kaufmann, Pohl, Leibl, Schuster, Hoffmann, Schäfer, Schweichhart, Blatny, Uhl, Taub.

II./4677 (překlad.)

Interpelace

poslanců Jokla, Heegera, Uhla a druhů ministrovi národní obrany o krádežích a jiných nešvarech ve vojenské škole (děl. pl. 7) v Olomouci.

Ve vojenské škole (děl. pl. 7) v Olomouci jsou poměry, vyžadující naléhavě nápravy. Prosti předpisům služebního řádu, podle něhož jest stanoven budíček na 5 hodin ráno, večerka na 10 hodin, koná se zcela libovolně budíček ve 4 hodiny ráno a v 9 hodin jest nařízena večerka. Mužstvo jest zaměstnáno od 4 hodin ráno do poledne, často do půl 1. hodiny odpolední, pak zase od půl 3. do 5 hodin, většinou však až do 6 hodin, to jest tedy 10 a půl a 12 hodin denně.

Mužstvo jest vyhláškami při rozkaze nuceno přispívati penězi na nejrozmanitější účely (České srdce, Červený kříž, jakousi školu ve Francii atd.). Když pluk pořádal dostihy, jichž se súčastnilo několik poddůstojníků, musil každý odevzdati 2 Kč 50 h (denní plat), z kterýchžto peněz byly zakoupeny ceny pro poddůstojníky. Vojáci musili upraviti závodiště a vystavěti tribunu.

Na velikonoce byly pokoje mužstva nově vymalovány. Na to musil si každý vojín sám opatřiti barvu na stěnu vedle své postele a nad ní. Také potřeby k čištění pokoje si musilo mužstvo samo zakoupiti. Zdráhá-li se vojín přispívati na takovéto výdaje, odejme se mu povolení přes čas, propustka z obvodu posádky a dovolená.

Na velikonoční svátky dostala část mužstva dovolenou, těm, kdož zůstali, bylo slíbeno, že hned po návratu 1. skupiny mohou jíti na dovolenou. Bez uvedení důvodů byly náhlé všechny dovolené zastaveny a jelikož 2. června odcházela vojenská škola na Slovensko ke cvičením ve střelbě, a tedy se znovu nemohly dovolené udělovati, byli právě ti vojíni, jejichž vojenská povinnost trvá dva roky, připraveni o dovolenou.

Nejhorším, přímo bezpříkladným zlořádem jsou četné krádeže peněz z dopisů určených mužstvu. Proto uvádíme několik příkladů:

Kaspar Alois měl v dopise dostati 10 Kč, místo nich byl v dopise lístek s básní ve francouzském jazyku.

Krizakovi Františkovi scházelo z doporučeného dopisu 70-Kč,

Krizakovi Františkovi scházelo z doporučeného dopisu 20-Kč,

Pikovi Františkovi scházelo z doporučeného dopisu 20-Kč,

Kazvilokovi Jos. scházelo z doporučeného dopisu 20-Kč,

Zischermannovi scházelo z doporučeného dopisu 10, 20 a 15 Kč,

Schlegel Frant. a Austen dopisů s vloženými 20-Kč vůbec nedostali.

Na četné stížnosti slíbil pouze velitel 1. baterie u něhož se uvedené případy staly, že zavede vyšetřování; to se však nestalo a krádeže trvají dále.

Tážeme se tedy pana ministra:

Jest ochoten naříditi, aby přednesené stížnosti byly vyšetřeny?

Jest ochoten pečovati, aby zlořády zjištěné vyšetřováním byly odstraněny a vinníci potrestáni?

V Praze dne 5. června 1924.

Jokl, Heeger, Uhl,

dr. Czech, Grünzner, R. Fischer, Häusler, Schweichhart, Kirpal, Schäfer, Hoffmann, Taub, Beutel, Blatny, Dietl, dr. Holitscher, Schuster, Wittich, Hackenherg, Leibl, Roscher.

III./4677 (překlad).

Interpellácia poslanca dra Körmendy-Ékesa a súdruhov ministerskému predsedovi a ministrovi

školstva a národnej osvety

o hrubom útoku B. Krpeleca, škôldozorcu v Ip. Šiahach, proti rím. kat. duchovenstvu.

Páni ministri!

Dosavádna úradná a politická činnosť B. Krpeleca škôldozorcu v Ip. Šiahach je charakterizovaná dlhým radom neslýchaných škandálov. Tento zlomysľný jednotlivec, zastávajúci vedúce miesto v obore školstva, je pravým postrachom mierumilovného obyvateľstva bývalej hontianskej župy, ktorý všeobecne vážené vedúce osobnosti slovenského a maďarského odvekého obyvateľstva bez akéhokoľvek oprávneného dôvodu pri každej príležitosti čo najhrubšími prostriedky prenasleduje a jak ústne tak aj písomne čo najohyzdnejšími výrazy uráža. Zpomedzi celého radu svojích praktík, ktoré postrádaju toho najmenšieho citu zodpovednosti, produkoval posledne tak neslýchane hrubý hanopis, ktorý je na nesmiernu hanbu školského rezortu ním reprezentovaného a ktorý slúži nielen k pohoršeniu tuzemskej verejnosti, ale osúdne sa hodí aj k tomu, aby verejné pomery v Československu znázornil pred cudzinou v tých najtemnejších balkánskych barvách.

Prípad podlieha prísnejšej príčetnosti najmä preto, lebo škôldozorca B. Krpelec urazil a pomluvil, ako úradná osoba, nielen jednu všeobecne vážení vedúcu osobnosť odvekého obyvateľstva, ale v najsprostejšom tóne a najnepravdivejšími lžami nesmierne urazil celé rím. katolícké duchovenstvo.

Prípad, ktorý je v dosavádnych dejinách kultúrnych štátov ojedinelý, je v krátkosti tento:

Ján Richter, rím. kat. farár v Sakáloši, býv. poslanec uhorského krajinského snemu, podal u riaditeľstva železníc žiadosť podpísanú elitou obyvateľstva obce Sakáloš, v ktorej sa žiadalo o preloženie Michala Daridu býv. prednostu stanice v Sakáloši pre jeho pohoršujúci rodinný život. Darida na to obžaloval Jána Richtera pre pomluvu spáchanú pred úradom. V priebehu pravoty opatril si okr. súd v Ip. Šiahách od riaditeľstva železníc spisy dotyčnej veci. Medzi spisami nachádza sa aj nasledujúce podanie škôldozorcu B. Krpeleca, ktoré uvádzame v doslovnom preklade:

"Riaditeľstvu železničných dráh

v Bratislave.

Dozvedel som sa, že Ján Richter, rím. kat. farár v Sakáloši, podal udanie u riaditeľstva železničných dráh na pána Daridu, prednostu železničnej stanice v Sakáloši. Že čo uvádzal v tom udaní tento biedak, neviem. Mne postačí, viem-li, že to podal rím. kat. farár, poneváč kňazskú pravdu, menovite pravdu rím. kat. kňazov na základe bohatých zkuseností veľmi dobre znám. Ovšem, ale len zo špatnej stránky, totižto ako z 99% jezuitskú lož. Sú to biedne, špinavé duše, ktorých väčšina je schopná každej možnej podlosti, ba i neľudskosti. Sú schopní krivej prísahy, tvrdenia vymyslených vecí zo zlomyseľnosti a politickej nenávisti. Keby sme nežili v XX. století, boli by schopní aj vešať, páliť a na kole lámať.

Medzi tieto špinavé duše patrí aj menovaný farár. Je to hotový zloduch, jezuita. Je nepriatelom republiky. Jeho boj proti prednostovi Daridovi má politické pozadie. Farár odrodilec, prednosta Slovák. Farárovo chovanie je protištátne, prednosta háji proti nemu záujem štátu. Farár vidí v ňom prekážku svojich podkopných plánov, preto by chcel Daridu zo Sakáloša dostať von. To je ten podklad, prečo podáva naň podlé obžaloby. Tieto obžaloby nezasluhujú si ani, aby boly vyšetrené, ale iba to, aby boly hodené do koša. Tento chlap by zaslúžil, aby bol ihneď vyvedený za hranice. Ráčte vziať v známosť, že tento biedak bol tohoto roku štyri mesiace v Maďarsku. Chce tam dostať v Hatvane nejaké vysoké kňazské postavenie. Keď tedy takto udáva, znepokojuje a prenasleduje našich ľudí, chce si tým nadobudnúť len zásluh na druhej strane. Ráčte jeho mrzké počínanie len a reservou brať.

Sme zásadne proti tomu, aby k vôli takému podliakovi bol Darida preložený zo Sakáloša. Tým by bol Richter a všetci renitenti na pohraničí posadení na koňa. To štát nemôže urobiť. Bola by to veľká politická chyba taktická.

V tomto okolí je Darida, jeden poštár a dva rychtári, ktorí čelia maďarsko-kresť.-soc.-židovským svinstvám. Jeho položenie je tam veľmi ťažké, potrebuje podpory. Kde môžem, tam ho podporujem. Nejaké malichernosti k vôli celku nesmejú sa brať vážne. Tí, ktorí sú z ľudu na udaní podpísaní, sú smeť obyvateľstva. Sú to ľudia, ktorí sa dopustili nesprávností, ba i prestupkov, ktoré prednosta nemohol strpieť. Z týchto tedy tiež pomsta hovorí. To je však len malý zlomok celku. V takom vidieku štve ľud. Štvať hlúpy ľud je snadná vec. Nemá slobodnej vôle.

Takémuto podliakovi rím kat. kňazovi nesmieme robiť po vôli.

Ráčte dovoliť, že vás obťažujem, konám to ale k vôli našej spoločnej veci. Štát má moc nepriateľov, musíme sa teda druh druha podporovať, ináče nám to všetko prerastie cez hlavu.

Naša ťažká práca tu na hraniciach zasluhovala by väčšej podpory a povšímnutia.

V Ip. Šiahách, dňa 26. júla 1923.

V plnej úcte

Krpelec v. r.,

škôldozorca."

Opis pôvodiny tohoto dopisu pripojujeme k tejto interpellácii.

Páni ministri! Škôldozorca Krpelec ako úradná osoba urazil v tomto dopise celé rím. kat. duchovenstvo v miere čo najťažšej a tým najhrubším spôsobom. Keby niektorý úradník na vedúcom mieste postavený za maďarského režimu bol býval takto urazil duchovenstvo ktorejkoľvek národnosti alebo ktoréhokoľvek vierovyznania, od 24 hodín dlž by nebol mohol zostať na svojom mieste. Nech by to bol spáchal nie na sbore v celom šírom svete všeobecne váženom, ale proti ktorejkoľvek spoločenskej triede alebo skupine, neboť by ho minúl zaslúžený trest. Je nemožné, aby práve v Československej republike a práve v dôležitom postavení školského rezortu volne a bestrestne šarapatil jednotlivec každého mravného citu zbavený? Je to svetovou ostudou školskej vlády československej, že ju v školskom okrese takýto pedagog reprezentuje a že v takomto rozsiahlom okolí sverený je dozor nad vychovávaním toľko tisícov dietok takémuto človeku.

Hrubý pamflet škôldozorcu Krpeleca čo najprísnejšie odsudzuje každý človek dobrého citu a poctivého smýšľania. Odsudzujú to nielen odvekí obyvatelia maďarskí a slovenskí, ale aj Česi, ktorí nie sú národnostnou nenávisťou zaslepení. Dôkazom toho je český úradník, ktorý svojmu rozhorčeniu dal výraz tým, že na shora uvedené podanie Krpelecovo napísal červenou tužkou túto poznámku: "Takto píše jedon školsky inšpektor úradne".

Páni ministri! B. Krpelec, škôldozorca v Jp. Šiahách, nesmierne urazil rím. kat. duchovenstvo. Nesmierne urazil ďalej obyvateľov obce Sakáloš a ich duchovného Jána Richtera. My v mene urazeného odvekého obyvateľstva od pánov ministrov žiadame a očakávame zadosťučinenie.

Tážeme sa pánov ministrov, či viete o výšuvedenom potupujúcom spise B. Krpeleca, škôldozorcu v Jp. Šiahách,

či viete o praktikách škôldozorcu Krpeleca od rokov už prevádzaných, ktoré sú na újmu autority školského rezortu,

či ste ochotní škôldozorcu Krpeleca ihned suspendovať,

a či ste ochotní zaviesť proti Krpelecovi najprísnejšie disciplinárne a trestné pokračovanie?

V Prahe v červnu 1924.

Dr. Körmendy-Ékes,

dr. Jabloniczky, Zierhut, Röttel, Böllmann, Křepek, Schubert, Böhr, Kaiser, dr. Korláth, Füssy, Pittinger, Schalzky, dr. Petersilka, Simm, dr. Schollich, Patzel, Knirch, ing. Kallina, Palkovich, dr. Lelley.

IV./4677 (překlad).

Interpelace

poslance dra Schollicha a druhů ministrovi železnic

o vypuzování německých dělníků a úředníků v studenecké vozovce.

Po převratu se začlo, jako všude, tak také ve studénecké vozovce s vypuzováním německých zaměstnanců. Již tehdy ministerstvo železnic zadávajíc dodávky železničních vozů přímo žádalo, aby němečtí zaměstnanci byli propuštěni a zadání prací činilo na tom závislým.

Po obtížném vyjednávání, do něhož zasáhlo několik komisi úředníků a členů sněmoven a vojenských správců, byla uzavřena mezi správou firmy a ministerstvem železnic dohoda, jejíž nejdůležitější body jsou tyto:

Poměr německých dělníků k českým byl stanoven 52 1/2 k 47 1/2%. Při propouštění a přijímání zaměstnanců a dělníků jest tento poměr závazný. Všechen styk s úřady se děje českým jazykem. Soukromě se vyřizuje každý přípis v jazyku, v němž dojde. Bude jmenován český člen ředitelství a dostane se mu náležité plné moci.

Všechny tiskopisy jsou dvoujazyčné, vyplňují se v jazyku toho, kdo je vyplňuje, a styk s dělnictvem se děje v jejich mateřském jazyku. Jen zápisky účetní a kalkulační se konají německy.

Českým dělníkům jest zajištěna přiměřená spoluspráva všech humánních zařízení.

Činitelé dozírající na stavbu vozů jsou povinni dozírati, aby se tato dohoda prováděla.

Tato dohoda byla od té doby základem pro život obou národů vedle sebe.

Nyní ministerstvo železnic zadávajíc objednávku na rok 1924 učinilo přidělení poměrné části dodávky studénecké vozovce závislým na podmínce, že se poměr německých zaměstnanců k českým změní na 47 1/2 k 52 1/2% , tedy musí býti posunut o 5% v neprospěch Němců. Vyjednáváním se konečně dosáhlo, že zaměstnanci jsou nově přijímáni v poměru 1 ku 1.

To jest snížením počtu německých zaměstnanců, kteří na nátlak úřadů musejí býti prostě vyhozeni na ulici, aby učinili místo českým dělníkům. Jest se obávati, že ministerstvo železnic nejbližšího zadání dodávek užije znovu k tomu, aby tento poměr podle česko-šovinistických hledisek změnilo a znovu německé dělníky vytlačilo. Kam se však mají tito nezaměstnaní hrnouti a kde mají najíti nové zaměstnání, na to nelze za dnešního neutěšeného hospodářského stavu snadno odpověděti. K tomu se poznamenává, že pro nepatrný příděl a zadávání práce studénecké vozovce zaměstnává tato továrna, beztoho z asi 2000 dělníků v roce 1918 letos jen 780, nezaměstnanost jest tedy beztoho velmi veliká.

Postup ministerstva železnic není také nikterak odůvodněn národnostními poměry obce Butovic, na jejíž půdě vozovka stojí. Podle výsledku posledního soupisu lidu měly Butovice jen 17.5%ní českou menšinu, která se skládá veskrze z přistěhovalých dělníků. Jest tedy požadavek, aby poměr dělníků činil 1:1 úplně neodůvodněný a jest vědomým vytlačováním německého dělníka z jeho zaměstnání.

Německý dělník má však totéž právo na život a možnost výdělku jako český, jenž v českém průmyslu bohatě podporovaném státními zakázkami najde snadno zaopatření a nemusí německého dělníka z jeho místa zatlačovati. Příčí se to také právu rovnoprávnosti a volnosti jednání, spojuje-li ministerstvo železnic zadání dodávek s takovými nemravnými a nesociálními, jednostranně českonárodními požadavky a vykonává-li se tak neslýchaný nátlak na německý průmysl.

Podepsaní se tedy táží pana ministra železnic:

1. Víte o vylíčeném postupu? Na čí rozkaz byl postaven tento požadavek? Jste ochoten pohnati tohoto úředníka k odpovědnosti za tuto svévoli?

2. Budete pečovati, aby tento požadavek, jakož i dohoda nepříznivá pro německé zaměstnance byly zbaveny účinnosti?

3. Jste ochoten oznámiti, podle jakých hledisek se v ministerstvu železnic zadávají státní zakázky, a vysvětliti, proč na studéneckou vozovku bylo dosud tak macešsky pamatováno se státními dodávkami?

4. Jste ochoten učiniti opatření, aby se příště zadávaly státní práce bez zřetele k národnostním hlediskům?

V Praze dne 3. června 1924.

Dr. Schollich,

dr. Lodgman, dr. E. Feyerfeil, dr. Radda, dr. Keibl, ing. Jung, Wenzel, dr. Jabloniczky, Füssy, dr. Korláth, dr. Körmendy-Ékes, Palkovich, dr. Lelley, Knirsch, Patzel, dr. Lehnert, Matzner, inž. Kallina, dr. Brunar, Kraus, Simm.

V/4677.

Interpelace

poslance Hakena a soudruhů ministru národní obrany

o úhradě cestovních a jiných nákladů československých státních občanu v cizině při odvodních přehlídkách branců.

Státní občané českoslovenští, bydlící v cizině jsou nuceni při odvodních přehlídkách branců dostavovati se k odvodní komisi do sídla konsulátu a ze svých prostředků hraditi nejen náklady cestovného, ale i zvláštní poplatek za lékařskou prohlídku. Samy náklady cestovní jsou poměrně značné, uvážíme-li rozlehlost obvodů jednotlivých konsulátů. Mimo to třeba míti na zřeteli, že valná část československých státních občanů v cizině žije v hospodářských poměrech hodně neutěšených, takže výdaje spojené s odvodní přehlídkou jsou pro ně značným zatížením. Stačí zajisté poukázati jen na naše příslušníky v Německu, kteří tvoří veliké procento všech československých občanů v cizině usedlých, jak strádají většinou v tamních těžkých hospodářských poměrech a v nezaměstnanosti, abychom si uvědomili, jakou je pro ně obtíží hraditi náklady s přehlídkou spojené.

Máme za to, že toto je nejméně vhodný způsob, kterým připomíná vzdálená vlast svým příslušníkům svou existenci a projevuje o ně svou péči a tážeme se proto pana ministra národní obrany, je-li ochoten učiniti opatření:

1. aby československým občanům povolaným v cizině k odvodní komisi byla hrazena cesta tam i zpět;

2. aby byly poplatky za lékařské prohlídky branců v cizině zrušeny a náklady prohlídek hrazeny z prostředků státních;

3. aby čsl. občanům v cizině povolaným k odvodní komisi a odkázaným na výdělek své práce byl hrazen ušlý výdělek a poskytnuta jim náhrada za mimořádná vydání s cestou spojená.

V Praze dne 11. června 1924.

Haken, Koutný, Houser, Bubník, Kreibich, Burian, Malá, Kučera, Šafranko, dr. Šmeral, Svetlik, Sedorjak, Skalík, Teska, Mikulíček, Tausik, Merta, Warmbrunn, Kunst, Mondok, dr. Gáti, Toužil, Krejčí, J. Kříž, Darula, Bouček.

VI./4677.

Interpelace

poslanců Blažka, Hakena a soudruhů ministru vnitra

o zákazu stavovské odborové organisace výkonného četnictva čsl. a vůbec o poměrech četníků.

Ministerstvo vnitra zakázalo výkonnému četnictvu zříditi odborovou stavovskou organisaci. V ústavně právním výboru byl již několikráte ministr vnitra interpelován, aby zákaz odvolal a nečinil překážek vytvoření stavovské organisace četnické. Ministr vnitra na zákazu trvá ovšem nikoliv ku prospěchu příslušníků četnického stavu. V rámci organisace řešilo by si četnictvo otázky stavovské, ale ukazovalo by též na závady svého stavu. Za součinnosti organisace dala by se vyřešiti velmi mnohá důležitá otázka četnictva, jenž je dnes řešena pouze od zeleného stolu.

Služba četnická byla vždy těžká, ale za nynějšího režimu jest ztěžována tím, že četnictva jest zneužíváno velmi často stranicko-politicky proti občanstvu. Případy stranicko-politického zneužívání četnictva jsou jmenovitě na Slovensku a v Podkarpatské Rusi velmi časté. Jimi ztrácí četnictvo vážnost a důvěru lidu. Četnictvo je vháněno do úlohy biřiců místo strážců. Při tom nejsou četníci dosti existenčně zajištěni, což je znervosňuje a zbavuje klidu, jehož je při výkonu tak zodpovědné služby třeba.

Těmito skutečnostmi můžeme si vysvětliti časté přehmaty, přenáhlení četníků při složitějším služebním výkonu. O předrážděnosti svědčí též velmi četné případy sebevražd, jež dosáhly počtu 44 případů. Jsme přesvědčeni, že by se materielní poměry četnictva daly uspokojiti i při zmenšeném nákladu snížením počtu četnictva, zejména počtu důstojníků a kancelářských sil. Výkonné četnictvo jo obtěžováno přečetnými důstojnickými inspekcemi, jež nemají jiného smyslu, než že zvyšují náklady.

Ve většině evropských států jsou četnické sbory organisovány tak, aby odpovídaly požadavkům dnešní doby a nebyly násilnictvím na četnictvu ani na ostatním obyvatelstvu. Jen u nás je četnictvo zřízeno na zastaralých principech, dnešku neodpovídajících. Ačkoliv má i četnictvo zaručena občanská práva, je o ně protiústavně olupováno. Při aktivním i pasivním právu volebním zakazuje se mu účast na shromážděních, volebních schůzích, hospodářské sdružování, ba i členství v Záložně čel. četnictva, odbočky Čsl. obce legionářské; zakazuje se mu utvořiti nepolitickou stavovskou organisaci. Toto stanovisko ministerstva vnitra je tím neudržitelnější, když důstojníkům, rotmistrům, legionářům pohraniční a finanční stráže, i policii jsou stavovské organisace povoleny. Jak nestejně měří se důstojníkům a četníkům ukazuje fakt, že služební povinnost s pobytem v Podkarpatské Rusi je důstojníkům vyměřena na tři roky, kdežto četníkům na 6 let.

Ptáme se pana ministra:

1. Hodlá pan ministr vnitra ještě v tomto zasedání podati plenu sněmovny zprávu o organisaci a poměrech četnictva?

2. Je pan ministr vnitra ochoten prohlásiti, že ústavou zaručená práva občanská platí i pro příslušníky četnického stavu a že zruší zákaz stavovské odborové organisace výkonného četnictva?

3. Je ochoten pan ministr vnitra přikročiti k reformě organisace četnictva, jež by uspokojila četníky a vyhověla zároveň potřebám obyvatelstva?

4. Hodlá pan ministr vnitra zameziti, aby četnictva nebylo používáno k stranicko-politickým účelům, čímž rušen jest nutný soulad mezi veřejnými strážci a občanstvem?

V Praze dne 10. června 1924.

Blažek, Haken,

Houser, Koutný, dr. Šmeral, Kreibich, Tausik, Toužil, Teska, Sedorjak, Skalák, Krejčí, Šafranko, Bubník, Svetlik, J. Kříž, Kučera, Mikulíček, Warmbrunn, oferta, Bouček, Malá, Mondok, Kunst, Darula, dr. Gáti, Burian.

VII./4677 (překlad).

Interpelace

poslance H. Simma a druhů ministrovi národní obrany

o náhradě civilních šatů, zanechaných při nastoupení vojenské služby za světové války.

Velké množství vojáků dodnes ještě nedostalo zpět civilních šatů, které jim byly odňaty, když nastoupili vojenskou službu za světové války, ač již častokráte uplatňovali své nároky. Nedostalo se jim náhrady ani in natura, ani v penězích, kterých se dožadovali, jestliže se snad jejich majetek ztratil. Okresní doplňovací velitelství odmítají příslušné žádosti většinou s poznámkou, že reparační komise dosud ještě o vrácení nebo náhradě nerozhodla.

Odkaz na reparační komisi podle mínění podepsaných není správný. V tomto případě, jestliže civilní šaty československých státních občanů byly vzaty do uschování v kasárnách, která jsou na území Československé republiky, nejde nikterak o pozůstalost bývalého rakousko-uherského státního svazku, nýbrž o vlastnictví soukromých osob, o němž nemá rozhodovati nikdo jiný, než tytu osoby samy. Tyto osoby jsou tedy také oprávněny žádati v nejkratší lhůtě zadržené civilní šaty nebo náhradu za ně. Reparační komisi by jen příslušelo vyříditi tuto věc mezi státy, to jest určiti nároky československých státních občanů, kteří kdysi byli mobilisováni a kteří nastoupili vojenskou službu v místě jiného nástupnického státu než v Československé republice, a jimž tedy byly odňaty a nuceně uloženy civilní šaty tam, a upraviti nároky válečníků nynější ciziny proti Československé republice.

Nehledě k nutnosti, aby tyto mezistátní případy byly vyřešeny, jest možno vrátiti vlastním státním občanům civilní oděv, který jest ještě nuceně uložen na území Československé republiky, nebo, jestliže se ztratil, poukázati náhradu těm, jejichž oděv se ztratil.

Jest v zájmu vážnosti vojenské správy, aby věc, jejíž právní stránku uznala jednotlivá okresní doplňovací velitelství a stížnostní komise, které kdysi byly zřízeny u ministerstva národní obrany, byla skončena všeobecně stejně, a na druhé straně jest také v zájmu demobilisovaných občanů, aby jejich požadavky byly uspokojeny.

Podepsaní se tedy táží pana ministra národní obrany:

1. Jest ochoten uznati právní stránku uvedené věci?

2. Jest ochoten naříditi, aby se co nejdříve započalo s vracením civilních šatů kdysi mobilisovaných občanů, které byly z donucení vzaty do uschováni, nebo s vyplácením náhrady za ně?

V Praze dne 3. června 1924.

H. Simm,

dr. Jabloniczky, dr Lelley, Füssy, Palkovich, dr. Körmendy-Ékes, dr. Horláth, Kaiser, Heller, Pittinger, Windirsch, J. Fischer, Böllmann, J. Mayer, Zierhut, dr. Spina, inž. Jung, Wenzel, Patzel, Knirsch, Schubert.

VIII./4677 (překlad).

Interpelace

poslance H. Simma a druhů ministrovi spravedlnosti o neodůvodněné censuře článku, jenž pod názvem "Velká lež" vyšel v časopise "Trautenauer Tagblatt".

Časopis "Trautenauer Tagblatt"uveřejnil článek s nadpisem "Velká lež", jehož jednotlivé části byly zabaveny. Tento článek se zabýval úřední vyhláškou správního výboru státního pozemkového úřadu, uveřejněnou po jeho schůzi ze dne 2. května 1924 a týkající se činnosti táborové, jež se v běžném roce má ve velkých rysech prováděti dále. Neuráží ani státu ani osoby, nýbrž jest pouze kritikou soustavy, kterou provádí akce pozemkové reformy, jež může býti nazvána spíše vším jiným než sociálním opatřením, avšak přes to vyžaduje pro sebe tohoto označení. Odtud titul kritiky, jež jest v příloze uvedena v plném znění. Zabavená místa jsou v této příloze vyznačena.

Jsem toho mínění, že censor nemá práva působiti na věcnou kritiko nebo jí překážeti. Trutnovský censor se však z toho vylučuje, jak se zdá. Jest po této stránce mnohem méně snášenlivý, než censorově jiných okresních politických správ, kteří, jak n. p. českolipský a děčínský censor, týž článek bez závady v tamějších denních listech propustili.

Podepsaní se táží pana ministra:

1. Jest ochoten chrániti právo tisku na svobodný projev mínění?

2. Jest ochoten rozkázati trutnovskému censurnímu úřadu, aby vykonával svou povinnost způsobem, jenž by nebyl rdoušením tiskové svobody?

V Praze dne 3. června 1924.

H. Simm,

J. Fischer, dr. Jabloniczky, dr. Lelley Windirsch, dr. Spina, dr. Körmendy-Ékes, Palkovich, Füssy, Heller, dr. Korláth, J. Mayer, Schubert, Zierhut, Patzel, inž. Jung, Pittinger, Knirsch, Böllmann Kaiser, Wenzel.

Příloha k čís. 4677/VIII.

Velká lež.

Napsal Emil Stecker.

Pozemkový úřad, jenž tak dlouho mlčel, nabyl náhle opět řeči. Dne 2. května se konala schůze správního výboru státního pozemkového úřadu a výsledkem této schůze jest úřední vyhláška, v jakém rozměru se má pohybovati provádění pozemkové reformy v roce 1924. Podle úmyslu pozemkového úřadu očekává vyvlastnění ne méně než 205.900 hektarů zemědělské půdy. Pánové dr. Viškovský a druhové pracují, jak se zdá, nyní vážně a chtějí pozemkovou otázku z období nesmělých možností rozvoje přes noc učiniti hotovou věcí. Úhrnem to má odstonati 300 majetkových komplexů a 350 velkostatků. V Čechách bude vyvlastněno 10.900, na Moravě a ve Slezsku 29.600, na Slovensku 57.040 a na Podkarpatské Rusi 13.360 hektarů.

Podle výpočtu pozemkového úřadu má býti poděleno úhrnem asi 160.000 osob, dostane-li se na uchazeče průměrný příděl 1.30 hektarů. Úřední vyhláška praví dále, že pro pozemkovou reformu na dotčených objektech bude nutno zaopatřiti přibližně asi 20.000 zaměstnanců, což se provede přídělem půdy, peněžní náhradou, přeložením na odpočinek nebo opatřením jiného místa.

Vyplatí se přece poněkud podrobněji zkoumati tato dvě čísla a jejich odůvodnění. Především jest zapotřebí skutečně drzého čela, aby se někdo odvážil tvrditi, že 160.000 lidí při tříštění statků, jež nyní se zuřivostí začíná, přídělem půdy najde hospodářskou posilu nebo nezávislost. Každému laikovi jest přece zřejmé, že parcelace velkostatku na 1.30 hektaru přesně nebo přibližně jest nemožnou věcí, že se prostě technicky nedá provésti. Takový příděl půdy předpokládá osídlovací politiku, která by pohltila tisíce milionů korun, jichž stát ani dnes nemá ani v budoucnosti míti nebude. Avšak musí se přec dělati nálada pro pozemkovou reformu a pro činnost pozemkového úřadu. To jest účelem cvičení.

Přihlížíme-li nyní k tomu, že ještě před započetím vyvlastňování půdy, jež bylo nyní oznámeno, pozemkový úřad povolil tehdejším vlastníkům volný odprodej, jelikož se teorie a praxe v pozemkové reformě velice rozešly, může si veřejnost živě představiti, jaké čachry se nyní začnou, jestliže pozemkový úřad uvede svá slova v čin. Jest to tedy ošklivá bajka, kterou zde pozemkový úřad vypráví veřejnosti, bajka určená k tomu, aby 160.000 lidí bylo udržováno v dětské víře.

Podle lapidárních oznámení pozemkového úřadu bude tedy třeba kromě přídělu půdy 160.000 uchazečům zaopatřiti 20.000 zaměstnanců velkostatkářských. Pozemkový úřad dokonce laskavě oznámil, jakými způsoby se zaopatření provede: přídělem půdy, peněžní náhradou, přeložením na odpočinek nebo opatřením jiného zaměstnání. Také v nařízení k § 75 náhradového zákona jest řeč o takových druzích zaopatření. Avšak jak je tomu ve skutečnosti?

"Příděl půdy jest heslem nejhoršího druhu. Kdyby n. p. družstevní úředník byl finančně s to, aby mohl získati dostatečný kus půdy k zemědělskému vzdělávání, co by si měl s touto půdou počíti? Představme si přec jednou cukráře v dílně mechanikově. Ve skutečnosti není však 90% nebo snad ještě více procent lesních a velkostatkářských úředníků z čistě hmotných důvodů vůbec s to, aby vystoupili jako uchazeči o půdu. A peněžní náhrada? Nestydí se pozemkový úřad s takovými šašky si dělati blázna z velkostatkářského úřednictva? Dokud nebude nařízení k § 75 náhradového zákona novelováno a sazby odškodnění nebudou mnohokráte zvýšeny, nelze nikdy mluviti o náhradě škody nebo peněžním odškodnění.

A opatření jiného zaměstnání? Rozpačitá a prolhaná řeč. Pracovní trh jest přesycen zástupy nezaměstnaných a tu chce stát provésti umělecký kousek, aby 20 000 lidí dostal do nových míst. Čirá demagogie. A pensionování? Vlastně si mohl pozemkový úřad ušetřiti námahu uváděti to, neboť zde se naskytuje jediná možnost splnění daného slova. Pensionování! Pro tisíce státních zaměstnanců má toto slovo příliš špatný zvuk a tisíce zaměstnanců v lesnictví a zemědělství má se ještě důvěrně seznámiti s tímto zvukem.

Pozemkový úřad nechť si napříště odpustí takové "úřední vyhlášky", nebo jest příliš dobře známo, že každé počínání pozemkového úřadu jest provázeno kletbou nezdaru.

Velkostatkářské úřednictvo to pociťuje každou hodinu na vlastním těle."

* * *

Zabavená místa nejsou přec ničím jiným, než zjištěním smutných, avšak pravdivých faktů. Bojí se snad stát nebo pozemkový úřad pravdy?