|
Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924. |
|
|
I. volební období. |
9. zasedání. |
4639.
Odpovědi:
I. min. železnic na interp. posl. Grünznera, Schäfera, Čermaka a druhů o nárocích na náhradu oněch zaměstnanců, kteří byli kdysi dáni k disposici Rakousku a později byli znovu přijati do služeb československých státních drah (tisk 4515/XIII),
II. min. školství a nár. osvěty na interp. post. Schustera, Uhla, Dietla a druhů o zrušení expositury německé školy bystřické v Ouborsku a zabrání její budovy pro českou školu menšinovou (tisk 4354/II),
III. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů, že na Hlučínsku a na Moravě bylo znovu překaženo německé domácí soukromé vyučování (tisk 4274/I) a na interpelaci posl. Jokla, Heegera, dra Haase a druhů téhož znění (tisk 4274/II),
IV. min. školství a národní osvěty na interp. posl. dra Schollicha a druhů o neslýchaných poměrech na moravských středních školách (tisk 4317/II),
V. min. soc. péče a min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interp. post. dra Lodgmana a druhů a použití státních peněz povolených na péči o mládež (tisk 4274/XVI),
VI. vlády na interp. posl. Schweichharta, Leibla, Čermaka a druhů o pozemkové reformě (tisk 4317/XVII),
VII. min. vnitra a spravedlnosti na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o zabavení časopisů ťTranutenauer TagblattŤ, Hohenelber ZeitungŤ a ťBraunauer TagblattŤ ze dne 24. ledna 1924 (disk 4462/XIII),
VIII. min. školství a nár. osvěty na interp. posl. Dietla, Čermaka, Deutschové a druhů (tisk 4405/VIII) a na interp. posl. dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů (tisk 4405/VII) o zřízení české menšinové škody ve Vyšném (na vitorazském území, okres kaplický),
IX. min. pošt a telegrafů na interp. posl. Tománka a spol. v záležitosti zřízení šekového úřadu v Bratislavě (tisk 4443/II),
X. min. obchodu na interp. post. Hlinky a soudr. o nesvědomitém konkurenčním hnutí řemeslnických závodů z Čech a Moravy na Slovensku (tisk 4365),
XI. min. národní obrany na interp. posl. dra Körmendy-Ékesa a soudr. o případech úmrtí u pěšího pluku č. 19 v podzimních cvičeních r. 1923 (tisk 4515/V),
XII. min. sociální péče a min. veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy na interp. posl. dra Lelleyho a soudr. o nestrpitelných poměrech v sanatoria plicních chorob v Matliarech (tisk 4297/III).
XIII. mim. vnitra a min. železnic na interp. posl. dra Lodgmana a druhů o Bohumilu Desenském (tisk 4443/XVI).
I./4639 (původní znění).
Odpověď
ministra železnic
na interpelaci poslanců Grünznera, Schäfera, Čermaka a druhů o nárocích na náhradu oněch zaměstnanců, kteří byli kdysi dáni k disposici Rakousku a později byli znovu přijati do služeb československých státních drah (tisk 4615/XIII).
Bedlivou revisí příslušných rozhodnutí ministerstva železnic ve věci restituce původně zproštěných a později převzatých zaměstnanců z obvodu ředitelství státních drah v Hradci Králové bylá prokázána úplná bezvadnost postupu v této otázce:
Skutkové podstaty ve všech případech, jichž se dovolává interpelace, vykazují společnou okolnost, že postižení zaměstnanci nesložili po státním převratu slibu podle proklamace Národního výboru ze dne 29. října 1918, ba naopak, že někteří z nich osvědčili věrnost novému Rakousku složivše slib vzdorovládě ťSudetenlanduŤ: Nedostatek složení slibu, podle proklamace stačil sám o sobě podle stálé judikatury nejvyššího sondu, aby u železničních a poštovních zaměstnanců býv. monarchie přikročily povolané úřady k jejich odstranění ze služby, kterou dotud vykonával pouze fakticky, nikoliv však na podkladě právní existence služebního poměru. Ke kreaci tohoto poměru byl právě nezbytnou podmínkou výkon slibu podle proklamace Národního výboru, což se ovšem v konkrétních případech vůbec nestalo. Tito zaměstnanci nemusili býti tudíž důvodně ani připuštěni k slibu podle zákona ze dne 7. února 1919, číslo 74 Sb. z. a n., nehledíc ani k faktu, že někteří z nich slibem ťSudetenlanduŤ přestali býti zaměstnanci bývalého státu rakouského a mocnářství rakousko-uherského, na něž se citovaný zákon jedině vztahoval.
Případ průvodčího vlaků Hynka Webera nelze řaditi mezi ostatní, poněvadž jmenovaný mohl býti v kritické době jako provisorní zaměstnanec bez dalšího propuštěn ze služeb a nespadal pod ustanovení zmíněného zákona.
Vrchnímu oficiálu Antonínu Hoffmannovi z obvodu ředitelství státních drah v Brně byla dodatečně výnosem ministerstva železnic z 20. března 1924 povolena restituce, ježto se obnoveným šetřením potvrdila neúplnost resp. vadnost skutkové podstaty, dle níž byla hořejší otázka původně zamítavě rozhodnuta.
Je tudíž zřejmo, že tu československá státní správa železniční i vlastního podnětu změnila své původní rozhodnutí in melius, jakmile konstatovala neúplnost původní skutkové podstaty.
V Praze dne 20. května 1924.
Ministr železnic:
Stříbrný, v. r.
II./4539 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců Schustera, Uhla, Dietla a druhů
o zrušení expositury německé školy bystřické v Ouborsku a zabrání její budovy pro českou školu menšinovou (tisk 4354/II).
Epositura bystřické školy obecné s německým jazykem vyučovacím v Oubonsku byla zrušena předsedou zemské školní rady, jak výslovně v příslušném výnosu jest uvedeno ťjednak vzhledem k malému počtu žactva koncem školního roku 1922/23 do ní docházejícího zvláště pak proto, poněvadž další její trvání není odůvodněno podle § 2 zákona ze dne 19. února 1870, čís. 22 z. z., neboť podle výsledku úředního šetření a zvláště dobrozdání znalce technického i zdravotního, zlepšily se poměry spojovacích cest od té doby, kdy byl jimi dán podnět ku zřízení této expositury, takže nelze cestu z Ouborska ke škole v Bytřici považovati ani stále ani vždy po jistém čase za velmi obtížnou.Ť
Výnos takto odůvodněný byl ovšem zájemníkem intimován a byli zájemníci, ti ještě před jeho vydáním vesměs slyšeni a námitky jejich, jež při tom přednesly, podrobeny zvláštnímu šetření a bedlivé úvaze.
Předseda zemské školní rady nezrušil exposituru v Ouborsku pouze pro malý počet žactva, ale hlavně, protože pominuly podmínky, jichž zákon pro trvání expositury vyžaduje. Odůvodnění to souhlasí s výsledky šetření obsaženými ve spisech mně předložených. Provésti šetření to formou komisionelní nebyl předseda zemské školní rady povinen.
Druhý odstavec § 7 zákona ze dne 13. července 1922, čís. 226 Sb. z. a n., i kdyby bylo lze v tomto případě ho použíti, nemohl býti porušen, ježto do školy bystřické po zrušení expositury chodí, včetně osmi dětí z Ouborska, úhrnem 56 dětí, z nichž 4 jsou příslušníky cizího státu a 4 příslušníky cizí obce školní.
Ježto sbiti neshledal, že by byl předseda zemské školní rady svým rozhodnutím porušil zákon anebo v celé věci nějak nesprávně jednal, zamítl jsem stížnosti podané do zrušení zmíněné expositury.
Co se týče zabrání budovy zrušené expositury pro českou školu menšinovou, bylo zabrání to nezbytně nutným, jelikož česká škola menšinová byla umístěna způsobem naprosto nevhodným a nebylo možno jiných místností pro ni v obci získati. Ostatně, jak již páni interpelanti ohlásili, byla proti zabrání tomu podána stížnost k nejvyššímu správnímu soudu a dlužno tedy vyčkati jeho rozhodnutí.
Žádají-li konečně páni interpelanti za zrušení posledního odstavce § 9 zákona ze dne 9. dubna 1920, čís. 295 Sb. z. a n., nehodlám v té věci učiniti žádného opatření vzhledem k tomu, že tato novela vsunuta byla do zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n. z důvodů, jež se ukázaly nutnými při jeho provádění.
V Praze dne 29. dubna 1924.
Ministr školství a národní osvěty:
Rud. Bechyně, v. r.
III./4639 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty na interpelaci poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů, že na Hlučínsku a na Moravě bylo znovu překaženo německé domácí soukromé vyučování (tisk 4274/I) a na interpelaci poslanců Jokla; Heegera, dra Haase a druhů téhož znění (tisk 4274/II).
Podle § 12 vládního nařízení ze dne 4. května 1920, čís. 321 Sb. z. a n. jest vyučovací řečí na školách na Hlučínsku čeština; ovšem s výhradou ustanovení § 5 zákona ze dne 29. února 1920, čís. 122 Sb. z. a n. Německý jazyk vyučovací je na školách v Sudicích a Třeboni.
Pro domácí německé vyučování přihlásilo se z Hlučína roku 1923 72 dětí. Z nich, jest pouze 8 dětí německého původu, mezi nimi 2 jsou příslušníky říšskoněmeckými. Tento malý počet dětí německého původu neodůvodňoval by ovšem zřízení veřejné německé obecné školy v Hlučíně. Přes to koná se úřední jednání o zřízení obecné školy s vyučovací řečí německou v Hlučíně ve smyslu zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n., jež potřebuje ještě dalšího doplnění; zejména pak zřetelem k ustanovení § 1 citovaného zákona.
Domácí německé vyučování v Hlučíně provádí se tak; že němečtí učitelé chodí dům od domu a vyučují vždy děti jedné rodiny, a to jen 2 vyučovací hodiny každý druhý den. Nemůže býti sporu o tom, že 6 týdenních hodin domácího vyučování nemůže nahraditi 24-33 týdenních hodin školního vyučování.
Interpelace si stěžuje, že se okresní školní inspektor nepřesvědčil o vědomostech těchto děti, inspekcí domácího vyučování. Takovýto způsob dozoru jest technický nemožný. § 205 řádů šk. a vyuč. žádá, aby se okresní úřad školní ťčas od časuŤ a ťpřiměřeným způsobemŤ přesvědčil o vědomostech dětí doma vyučovaných. Tomuto předpisu bylo vyhověno, když děti doma vyučované byly inspektorem předvolány a zkoušeny.
Nebyli-li soukromí učitelé připuštěni; ke zkouškám dětí, stalo se tak po právu, protože podle § 204 ř. šk. a vyuč. jsou za výsledky soukromého vyučování odpovědni rodiče a ti byli pozváni a také přítomni při zmíněných zkouškách svých dětí.
Rozdělení zkoušených dětí podle věku jest zcela odůvodněno ustanovením § 206 ř. šk. a vyuč. podle něhož zkouška dětí soukromě vyučovaných vztahuje se k učivu vyučovacího, stupně, který je přiměřen věku zkoušeného dítěte. Při tom bylo shledáno, že děti jsou všeobecně dva až čtyři ročníky pozadu za dětmi, které chodí do veřejné školy. Podobně výsledky ukázaly se při zkoušce dětí doma vyučovaných, kterou vykonala dne 24. ledna 1924 německá obecná škola ze Svinova. Děti 13 až 14leté udávaly, že jsou, vyučovány z učiva I. třídy občanské školy, ale neměly vědomosti ani 5. školního roku, zatím co jejich spolužáci chodí dnes s prospěchem do 3. třídy veřejné, školy občanské v Hlučíně. Připomínám, že to nebyly děti méně nadané, ale inteligentní a velice bystré.
Ježto výsledek první zkoušky na jaře 1923 byl naprosto neuspokojivý, byli rodiče všech dětí vyzváni, aby napravili nedostatky domácího vyučování. Vyzvání dostalo se i rodičům Jana Bartuska, protože; tento žák byl zkoušen 22. dubna 1923; opačné tvrzení interpelace neodpovídá skutečnosti. Okresní školní rada nepovažovala za nutné, aby každému jednotlivci písemně oznamovala zjištěné nedostatky, protože rodiče byli zkoušce přítomna mnozí z nich dávali, výraz své nespokojenosti s výsledkem zkoušky tím, že chtěli děti na místě tělesně trestati.
Ke druhé zkoušce byli děti předvolány v prázdninách. Až poslední den této zkoušky předložili někteří rodiče vysvědčení o vykonané zkoušce na školách opavských. Jelikož pro zkoušky hlučínských dětí vyučovaných doma byla stanovena německá škola ve Svinově (podle § 205 ř. šk. a vyuč.), nebyla vysvědčení z Opavy vzata na vědomí a zkoušky byly provedeny až do konce. Dětem, které nevykazovaly dostatečných vědomostí bylo domácí vyučování zakázána. Ke zkouškám v Opavě podotýkám, že děti tam byly zkoušeny z učiva nižších tříd, než by odpovídalo jejich věku.
V jakém duchu se soukromé vyučování dětí z Hlučína koná, je patrno i z protokolu o zmíněné již zkoušce 16 dětí doma vyučovaných, kterou provedlo v lednu t. r. německá škola ze Svinova v místnostech obecné školy v Hlučíně. V tomto protokolu se konstatuje, že vědomosti z přírodovědy jsou neúplné, ze zeměpisu a dějepisu zcela nedostatečné. Z dějepisu na př. se tyto děti učily pouze o starých Germánech. Příznačné jest také doznání v protokole, že mnohé děti neovládají vyučovacího jazyka. V takovém směru soukromého vyučováni spatřila okresní školní rada právem dostatečnou příčinu, že z veřejných důvodů nepřiznala zákazu odkládacího účinku, a to podle § 30 zákona ze dne 6. listopadu 1901, čís. 41 slez. z. z.
V Kravařích bylo domácí vyučování podle udáni rodičů zřízeno tak, že na jednu rodinu připadlo denně 45 minut vyučování. To shledala okresní školní rada nedostatečným a vyzvala rodiče, aby počet hodin zvětšili. Když tomu nebylo vyhověno, bylo domácí vyučování podle § 205 ř. šk. a vyuč. zakázáno. I tam bylo zjištěno, že jsou to též české děti, které jsou přes zákaz soukromě vyučovány řečí německou.
O poměrech na Moravě neobsahuje interpelace konkrétních případů. Jelikož se dětem doma vyučovaným má podle § 204, odst. 2 ř. šk. a vyuč. dostati nejméně takového vyučování, jaké jest předepsáno pro jejich školu povinnou, nařizují okresní školní výbory, jsou-li v pochybnostech, když se byly vhodným způsobem přesvědčily o domácím vyučování vyreklamovaných dítek, aby děti byly přezkoušeny na českých školách veřejných, nebo přikazuje tyto dítky školám českým, zůstaly-li marnými dané příkazy stran nápravy zjištěných nedostatků.
Z podrobných zpráv, které jsem si o věci vyžádal, soudím, že praxe školních úřadů stran domácího vyučování souhlasí se zákonitými předpisy a nemám proto důvodu k zvláštním opatřením. Pokud by se jednotliví rodiče přes to domnívali, že rozhodnutím některého školního úřadu bylo porušeno jejich zákonné právo, mají vždy volno, aby se domáhali nápravy odvoláním k vyšší instanci.
V Praze dne 6. května 1924.
Ministr školství a národní osvěty:
V z.: Dr. Markovič, v. r.
IV./4639 (původní zněni).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslance dra E. Schollicha a druhů
o neslýchaných poměrech na moravských středních školách (tisk 4317/II).
Pokud se interpelace týče zemského školního inspektora v Brně, vládního rady dra Karla Zirngasta, nutno v zájmu pravdy konstatovat, že tvrzení o jeho ťodborné neschopnostiŤ neodpovídalo by skutečnosti, naopak podání docházející z jeho referátu náležejí k nejpřesnějším a opírají se vždy o příslušné úřední předpisy. Jakmile byla podána na něho skutečná stížnost, stala se ihned předmětem úředního šetření, které prováděno bylo zemskou radou školní v Brně. Poněvadž v stížnosti kumulovány byly věci nejrůznější povahy, bylo šetření značně ztíženo, i když se nehladí k tomu, že urgence o vyřízení této stížnosti, případně opětné nové stížnosti, uvádějíce nové podrobnosti a i fakta, vyžadovaly zase nových šetření. Když administrativní šetření bylo skončeno, učinilo ministerstvo školství a národní osvěty se zřením k povaze věci opatření podle ustanovení § 112 služ. pragmatiky a postoupilo veškeré spisy vrchní disciplinární komisi svým přípisem ze dne 2. srpna 1923, čís. 6044 pres. 23.
Vrchní disciplinární komise učinila kroky po rozumu § 113 služ. pragmatiky a jestliže věc nemohla býti skončena, ani v ní pokračováno, zavinila to okolnost, že proti dru Zirngastovi zahájena byla trestní řízení pro zločin zpronevěry v úřadě a zneužití úřední moci, takže až do jeho skončení nelze po rozumu § 115 služ. pragmatiky pokračovati v řízení disciplinárním.
Pokud se týče stížnosti na ředitele I. německé státní reálky v Brně, Ludvika Kotta, nutno konstatovati, že na tohoto ředitele nebyla ministerstvu školství a národní osvěty do roku 1923 úředně podána žádná stížnost. Neúředně předneseny byly ministerstvu školství a národní osvěty dne 12. května 1922 na ředitele Kotta některé stížnosti, které ministerstvo školství a národní osvěty z vlastní iniciativy učinilo předmětem úředního šetření. Vznesené výtky se většinou týkaly působení Kottova na německé zemské reálce v Lipníku, vlády disciplinárně podléhal zemskému výboru moravskému, a též úřední činnosti na 1. německé státní reálce v Brně. Vyšetření provedeno bylo ve všech bodech stížnosti, a to na základě hojného úředního materiálu a vzhledem k výsledkům jeho oznámeno bylo výnosem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 18. srpna 1923, čís. 69.313 zemské radě školní, že ředitel Katt nedopustil se žádného porušení povinností všeobecných ani učitelských, jak jsou předepsány v služební pragmatice učitelské a nezklamal důvěry, osvědčené jemu propůjčením vůdčího místa a že má se proto od 1. září 1923 po skončení zdravotní dovolené opět ujmouti správy ústavu. Na to 23. září 1923 podal Reichsverband Deutscher Mittelschullehrer na ředitele Kotta stížnost, v niž kromě stížností dříve již projednávaných, viněn byl ředitel Kott z nesprávného hospodaření úředními penězi. O stížnosti té zavedeno bylo nové úřední šetření, a vyžádán byl též účetní dokladový materiál. Šetřením bylo zjištěno, že účty z podpůrného fondu byly revidovány 2 členy sboru, súčtování paušálů, poskytovaných obcí brněnskou v létech 1920-1923, bylo podle přípisu městské rady ze dne 21. prosince 1923, čís. 5123/Šk./23 ťsprávným shledáno a městskou radou schválenoŤ a že účty z peněz jichž kontrola přísluší státní správě, týkající se týchž let, byly účetním odborem zemské správy politické v Brně podrobeny důkladné revisi a shledány správnými. Není tedy důvodu, aby ve věci ředitele Kotta zaváděno bylo disciplinární vyšetřování.
V Praze dne 7. května 1924.
Ministr školství a národní osvěty:
V z.: Dr. Markovič, v. r.
V./4639 (původní znění).
Odpověď
ministra sociální péče a ministra veřejného zdravotnictví
a tělesné výchovy
na interpelaci poslance dra Lodgmana a druhů
o použití státních peněz povolených na péči a mládež (tisk 4274/XVI).
Ministerstvo sociální péče výnosem ze dne 20. prosince 1922, č. 11854/A-22 vydalo pravidla o povolování státních subvenci na úkoly sociální péče o mládež; pravidly těmito jest přesně stanoveno, na které úkoly sociální péče o mládež, kterým zařízením sociálním a za jakých podmínek se státní subvence povoluji, jak mají býti podávány žádosti za státní subvence atd. Při vyřizování žádostí za státní subvence jest pro povolení subvence a stanovení její výše rozhodna jedině dosavadní činnost instituce, která o subvenci žádá, a její finanční stav, při čemž ovšem béře se zvlášť v úvahu, má-li instituce, jež o subvenci žádá, možnost opatřiti si prostředky na svoji činnost i z jiných pramenů a v jaké míře. Poněvadž se o každé žádosti rozhoduje zvláště a poněvadž pouze právě uvedené okolnosti jsou k povolení subvence směrodatny, nemá ministerstvo žádného určitého klíče při stanovení výše subvence. Zdůraznit ovšem třeba, že každá došlá žádost se pečlivě zkoumá a o výši subvence se po bedlivé úvaze rozhodne výhradně podle toho, jaký jest rozsah činnosti té které instituce a její finanční stav. Důvody národnostní nemají na vyřízení žádosti žádného vlivu.
Ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy svým výnosem č. j. 26.415-4958/V ze dne 30. ledna 1923 ohlásilo zásady při udělování státních podpor na péči o mládež. Dle těchto zásad povoluje ministerstvo na žádost a v mezích svého rozpočtu státní podpory korporacím a ústavům veřejně a prospěšně činným v praktické, zejména zdravotní a zdravotně-sociální péče o mládež. Při svém rozhodování o žádostech řídí se ministerstvo vždycky důvody věcnými, úředně zjištěnými při čemž rozhodujícím jest zdravotní prospěch mládeže v našem státě.
V Praze dne 9. dubna 1924.
Ministr sociální péče:
Habrman, v. r.
Ministr veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy:
Šrámek, v. r.,
VI./4639 (původní znění).
Odpověď
vlády
na interpelaci poslanců Schweichherta, Leibla, Čermaka a druhů o pozemkové reformě (tisk 4317/XVII),
Neodpovídá skutečnosti tvrzení interpelace, že ne správě zřídka přidělována jest zabraná půda do vlastnictví nebo nájmu kapitalistickým velkostatkářům nebo bankám. Páni interpelující odkazují na dva případy.
Prvý týká se velkostatku Liběchova, který prodala majitelka z volné ruky svému pachtýři Homolkovi a bývalému hospodářskému úředníku Boškovi. Státní pozemkový úřad schválil prodej, poněvadž velkostatek zůstal v záboru a zájmy pozemkové reformy nedoznaly směnou vlastníka újmy. Odpověď na interpelaci o tomto prodeji byla vládou připravena, nebyla však předložena z důvodu § 4, odst. 4 jedn. řádu poslanecké sněmovny.
Na druhém místě jmenují páni interpelující prodej velkostatku Dlouhá Lhota. V této věci odpověděla již vláda obšírně u příležitosti jiné interpelace a odkazujíc proto na onu odpověď pod čís. tisku 4333/XX připomíná, že příslušný dozor na hospodaření v lesích vykonávají v mezích zákonů úřady lesní. K výtce, že kupní cena byla značně nižší než činí znalecký odhad, připomíná vláda, že nebylo v zájmu státu, jenž si v podmínkách svolení k prodeji vyhradil možnost získati lesy velkostatku Dlouhá Lhota do vlastnictví za určitou předem stanovenou cenu, aby státní pozemkový úřad působil na utváření trhové ceny směrem nahoru.
Pokud se týče tvrzení interpelace o úmyslu vydati obrovské lesy na Podkarpatské Rusi částečně v užívání některé, dokonce snad cizozemské společnosti spekulantů, jest touto poznámkou míněn patrně projekt ministerstvu zemědělství, směřující k rationelnímu využití a industrialisaci státních lesů v Podkarpatské Rusi. Ve věci této se podotýká, že ministerstvo zemědělství zahájilo za souhlasu vlády nezávazné jednání s různými domácími i cizozemskými interesenty o prodej dříví převahou bukového ze státních lesů, neběží budiž o zašantročení státní půdy, nýbrž o snahu zavésti kombinaci smluv komerčních s investičními půjčkami postupně rationelní hospodaření v lesích namnoze dosud nepřístupných a nevýnosných.
Pokud jsou v interpelaci jmenována čísla o akci přídělu půdy do vnuceného pachtu, nelze z nich činiti závěr o výsledku činnosti státního pozemkového úřadu podle §§ 1 a 10 zákona přídělového. Vnucený pacht byl toliko nouzovým a přechodným opatřením, jehož bylo lze použíti již podle zákona jen v míře omezené, aby nebyly ohraženy ani zájmy výroby na hospodářských celcích, ani osob na nich trvale zaměstnaných, ani zájmy zásobování lidu. Příděl půdy dle §§ 1 a 10 přídělového zákona děje se ve shodě se zákonnými předpisy. Ani při akci dle § 63 příděl. zákona, ani při přídělu dle §§ 1 a 10 tohoto zákona nečiní státní pozemkový úřad rozdílu v národnosti uchazečů o půdu. Také v obci Buku netřídil státní pozemkový úřad přídělce dle národnosti, a omylem domnívají se páni interpelující, že o velikosti přídělu rozhodovala národnost uchazečova.
Odporuje skutečnosti tvrzení, že ministerstva spravedlnosti a vnitra vydala tajné výnosy, podle nichž má býti zakázána každá veřejná schůze o pozemkové reformě, nedá-li k tomu státní pozemkový úřad souhlasu. Také nebyla na základě tohoto domnělého výnosu zakázána v Kouřimi schůze sociálních demokratů. Ohlášení ťspolkovéŤ schůze jménem okresního výkonného výboru soc. dem. do Kouřimi na 7. října 1923 nebylo vzato okresní politickou správou v Kolíně na vědomí proto, že organisace tato, nemajíc stanov, jež by byly úředně vzaty na vědomí a nejsouc tedy spolkem, nemohla spolkovou schůzi ve smyslu spolkového zákona konati. Když pak táž organisace ohlásila veřejnou schůzi lidu s týmž programem a na tutéž dobu, vzala okresní správa politická boto oznámení na vědomí.
Pokud běží o provedení pozemkové reformy na velkostatcích Liechtensteinských na Kolínsku a Kouřímsku a přidělení zbytkových statků, jsou pani interpelující rovněž na omylu, neboť věc má se takto:
Z Liechtensteinských velkostatků Černý Kostelec, Uhříněves, Kounice a Radim bylo utvořeno celkem 37 zbytkových statků. Z nich bylo přiděleno dosavadním pachtýřům 20, zaměstnancům 9, směnou za nezabraný majetek 3, státu 2, družstvu 1 a samosprávným korporacím 2. Postupoval tudíž státní pozemkový úřad při přídělu těchto zbytkových statků dle zákonů o reformě pozemkové.
Správnost zprávy ťObčanských NovinŤ o důvěrném oběžníku Svazu československých velkostatkářů, k níž páni interpelující odkazují, nemůže vláda přezkoumati.
I tehdy, vydal-li Svaz oběžník svým členům s obsahem uváděným v interpelaci, běží o vnitřní pokyny organisace velkostatkářů, za něž nemůže býti státní pozemkový úřad odpovědným.
Vládě jsou známy časopisecké články, k nimž páni interpelující odkazují a jimiž líčeny jsou poměry týkající se způsobu provádění pozemkové reformy. Články těmi vylíčené poměry neodpovídají však skutečnosti.
Vláda nemá příčiny k nějakému opatření, aby pozemková reforma byla prováděna přesně podle zákona, neboť páni interpelující neuvedli jediného konkrétního případu, ve kterém by byl zákon porušen.
Vláda uvažuje o vhodné reorganisaci státního pozemkového úřadu a jakmile porady o věci budou skončeny, předloží Národnímu shromáždění svůj návrh.
V Praze dne 9. května 1924.
Předseda vlády:
Švehla, v. r.
VII./4639 (původní znění).
Odpověď
ministrů vnitra a spravedlnosti
na interpelaci poslance dra R. Lodgmana a druhů
o zabavení časopisů ťTrautenauer TagblattŤ, ťHohenelber ZeitungŤ a ťBraunauer TagblattŤ ze dne 24. ledna 1924 (tisk 4462/XIII).
Okresní správa Politická v Trutnově zabavila čís. 22 časopisů ťTrautenauer TagblattŤ, ťArnauer ZeitungŤ (nikoliv ťBraunauer TagblattŤ, jak interpelace uvádí) a ťHohenelber ZeitungŤ ze dne 26. ledna 1924 a sice pro celý článek, jen v interpelaci doslovně jest otištěn, v němž shledala skutkovou podstatu trestného činu podle § 3, č. 3 zákona na ochranu republiky.
Krajský jakožto tiskový soud v Jičíně sice zabavení zrušil, ale sborový soud II. stolice k stížnosti podané státním zastupitelstvím konfiskaci tuto - ovšem ne v celém rozsahu, jak ji okresní správa politická provedla - potvrdil.
Jest připustiti, že okresní politická správa v Trutnově i s státní zastupitelstvo v Jičíně, ona při zabavení, toto při návrhu svém na potvrzení konfiskace soudem pro celý obsah článku, pokud jde o nadpis a některá místa, příliš přísně postupovaly, měly-li za to, že v místech těchto jest dána skutková podstata trestného činu z moci úřední stíhaného.
Okresní politická správa byla v tomto směru přiměřeně poučena.
Naproti tomu, pokud jde o ostatní zabavená místa uznáno jest pravoplatným rozhodnutím soudu, že byly zde zákonné podmínky pro zabavení, takže není příčiny, aby ohledně těchto míst bylo učiněno nějaké opatření.
V Praze dne 2. května 1924.
Ministr vnitra:
J. Malypetr, v. r.
Ministr spravedlnosti:
Dr. Dolanský, v. r.
VIII./4639 (původní znění).
Odpověď
ministra školství a národní osvěty
na interpelaci poslanců Dietla, Čermaka, Deutschové a druhů (tisk 4405/VIII) a
na interpelaci poslanců dra Spiny, dra Schollicha, dra W. Feierfeila, Simma, dra Kafky a druhů (disk 4405/VII)
o zřízení české menšinové školy ve Vyšném (na vitorazském území, okres kaplický).
Česká škola ve Vyšném byla zřízena dekretem ministerstva školství a národní osvěty ze dne 22. srpna 1923, čís. 97.368/23 na základě § 5 zákona ze dne 3. dubna 1919, čís. 189 Sb. z. a n. po úředním zjištění, že jsou splněny zákonné podmínky pro její zřízení.
Škola byla otevřena dnem 23. února 1924 a navštěvuje ji celkem 24 děti, a to ze školní obce vyšenské 20 dětí, z obce Nakolic 4 dítky. Všechny tyto děti ubyly rodiči po zřízení této školy dobrovolně do ní přihlášeny a řádně zapsány.
Žádosti německé místní školní rady za zavedení vyučování českému jazyku na německé obecné škole ve Vyšném nebylo vyhověno ze zásadního důvodu, poněvadž německá obecná škola ve Vyšném jest toliko školou dvoutřídní a vyučování zúčastnil by se malý počet dětí ve čtvrtém a pátém stupni.
Ve věci umístění české školy bylo ministerstvem, před vydáním zabíracího rozhodnutí i po něm, marně jednáno o získání jiných vhodných místností, avšak i po rozhodnutí zdejším o nuceném nájmu zůstal správci německé školy v užívaní jemu příslušející byt o dvou pokojích s kuchyní a příslušenstvím.
Při novém místním šetření, jehož se zúčastnil také poslanec dr. W. Feierfeil, když bylo znovu zjištěno, že vhodných místnosti jiných v obci vůbec není, zavázala se místní školní rada, pokud se týče obecní zastupitelstvo, poskytnouti státu pro dočasné umístění české školy dobrovolným nájmem místnosti dosud zabrané, a odvolati svoji stížnost k nejvyššímu správnímu soudu. V důsledku toho bys rozhodnutím ze dne 8. dubna 1924, č. 44.200/24 nucený nájem zmíněných místností zrušen. Po té stránce staly se tedy vývody interpelací bezpředmětnými.
Se zřetelem k tomu, co uvedeno, mám za to, že nelze postupu školských úřadů při zřizování a umístění české školy obecné ve Vyšném ničeho vytknouti.
V Praze dne 6. květena 1924.
Ministr školství a národní osvěty:
V z.: Dr. Markovič, v. r.