XIII./4636 (překlad).
Interpelace
poslance dra Schollicha a druhů
předsedovi vlády a
ministrovi vnitra,
že novojičínská okresní politická správa zakázala černo-červeno-zlaté prapory.
Přednosta novojičínské okresní politické správy Ščava jest znám svou česko-šovinistickou úřední horlivostí a jeho jednostranné, Němcům nepřátelské úřadování bylo již častěji předmětem interpelací. Dohlédací úřady a ministerstvo neuznaly ovšem dosud za hodné námahy, aby na přednesené stížností zakročily, toto úřadování směřující zřejmě proti Němcům zastavily a pana Ščavu přiměly k umírněnosti. Nelze se diviti, že trpí-li takto dohlédací úřady mlčky a zřejmě, ba dokonce schvalují a za dobré uznávají jeho činnost, že se úřední horlivost tohoto pána ještě stupňuje a vybíjí se v stále nových protiněmeckých opatřeních. O tom znovu svědčí přípis vydaný v těchto dnech všem obecním úřadům. Zní takto:
"Okresní politická správa v Novém Jičíně.
|
Č. 425 pres. |
Dne 16. května 1924. |
Oznámení.
Vyvěšování praporů nebo vlajek: v barvách černo-bílé-červené, pak červené-bílé-červené, dále černo-zlaté a černo-červeno-žluté (zlaté), slavnostní výzdoba ve zmíněných barvách, jakož í nalepování plakátů atp. jakéhokoliv druhu a v těchto barvách se podle § 7 nař. ze dne 20. dubna 1854, č. 95 ř. z. v zájmu udržení klidu a pořádku a z veřejných ohledů zakazuje.
Překročení nebo nedbání tohoto zákazu budou trestána podle § 11 uv. nař. Trestným jest, kdo ony prapory, vlajky, výzdoby; plakáty atp. vyvěšuje, kdo mu udílí k tomu rozkaz, jakož i majetník budovy nebo pozemku, na němž tyto předměty jsou vyvěšeny.
Rada zemské politické správy:
Ščava v. r."
Ve státě, jenž chce býti demokratickým, mělo by se klidně přenechati každému státnímu občanu, tedy také německým občanům z donucení v českém státě svobody, v jakých barvách chce při slavnostních příležitostech ozdobiti svůj dům. V tom přece náleží nově vybojovaná, tak velice vychvalovaná demokracie na rozdíl od reakčních, zaostalých a omezujících ustanovení starého policejního státu Rakouska. Zákaz užívati jisté barvy praporu jest tedy sám sebou nedemokratický. Směřuje-li tento zákaz proti barvám černo-bílo-červené (Německá říše), červeno-bílo-červené (Rakousko), dlužno to považovati za nepřívětivý čin proti těmto oběma státům, s nimiž prý jsme v nejpřátelštějších a nejkorektnějších stycích. Musí překvapiti, že barvy jiných států, na př. Ruska, Polska, s nimiž nežijeme v tak přátelských stycích, zakázány nejsou. Zákaz starých habsburských barev černo-žluté má snad ještě aspoň zdání oprávnění, ačkoliv podle mého mínění jest úplně nedemokratické, aby se vrstvám obyvatelstva, které ještě dnes jsou přívrženci dřívějšího stavu a chtějí nějak projeviti svoji věrnou oddanost k habsburskému domu, to v demokratické republice přímo zakazovalo. Přehmatem nejtěžšího druhu jest však, jestliže se barvy černo-červeno-žlutá (zlatá), které po desítiletí byly uznanými národními barvami německého národa v Rakousku a nyní také jsou barvami Němců v Československé republice, zakazují jako pobuřující a překážející zájmem udržení klidu a pořádku. Jestliže mezitím Německá říše tyto barvy učinila říšskými, čemuž se ostatně, jak víme, klade veliký odpor, a bojuje se proti tomu, nemůže se to ovšem žádným způsobem dotknouti našeho poměru k nim. Znovu bylo dlužno užíti starého "císařského" Prügelpatentu z r. 1854, tohoto universálního prostředku pro všechna násilná opatření, aby se tomuto zákazu dal aspoň zdánlivý zákonitý podklad.
Pokud vím, není do dnešního dne zákona, jenž by barvy černo-červeno-zlatou zakazoval; a také ministerstvo vnitra nevydalo dosud stran toho zásadního zákazu, jak vyplývá z odpovědi na interpelaci č. 686 ze dne 12. října 1920. Podle tohoto stavu věci jest tedy zákaz pana Ščavy úplně nezákonitý a dokazuje znovu, co již dříve častěji mohlo býti dokázáno, že tomuto přednostovi okresní politické správy úplně schází znalost nejdůležitějších zákonů a nařízení. Tento zákaz nemůže býti také odůvodňován zájmem, aby byl zachován klid a pořádek, poněvadž se zajisté nikdo nemůže cítiti uraženým, nosí-li se tyto barvy nebo vyvěšují-li se prapory v těchto barvách při slavnostních příležitostech. Neboť právě tak musily by býti se stejným důvodem zakázány české barvy červeno-modro-bílá, poněvadž by se jimi snad německý lid mohl cítiti uražen ve svých národních citech. Klid a pořádek není ohrožen vyvěšováním praporů, nýbrž spíše vydáváním takových nesmyslných, popuzujících rozkazů, jakým jest urážlivé oznámení, jež může býti výplodem jen předrážděného a nenormálně cítícího mozku. Jak nesmyslným jest tento zákaz, ukazuje dopis, který jej provázel, v němž se žádá, aby to obec oznámila písemně každému majetníku domu na potvrzení příjmu. Jak si onen moudrý pán, jenž u okresní politické správy tento zákaz vypracoval, představuje provedení ve velkých obcích a městech s mnoha sty domy, toho jistě nelze zjistiti. Snad to převezme sám a aby si od každého majetníka domu vybral potvrzení příjmu, ježto obecní úřady mají na starosti něco lepšího a důležitějšího. Že okresní politické správy vydávají takové blbé zákazy, ukazuje, že pánové tam mají dosti volného času a nejsou zatíženi důležitější prací.
Tento zákaz novojičínské okresní politické správy jest tedy úplně nezákonitý, odporuje také ústavním zákonům, jimiž jest každému občanovi zaručeno právo volného projevu mínění, svobody svědomí, dlužno jej také rozhodně zavrhnouti se stanoviska zachování klidu a pořádku, poněvadž právě takovéto nesmyslné zákazy nejvíce ohrožují klid a pořádek. Kdyby nebyl bez prodlení odvolán způsobí pochopitelně spravedlivé rozhořčení a trvalé pobouření mezi německými obyvateli, kteří znovu zase, jak již častěji, poznají, že v československém státě nejsou svobodnými, stejně oprávněnými občany, nýbrž jen občany bez práv a s mnoha povinnostmi, bez ochrany vydání v šanc každému přehmatu českého šovinistického úředníka. I když německý lid v Československu poskytoval dosud podivuhodný důkaz své přímo nadlidské trpělivosti proti všem těmto přehmatům, přece i tato trpělivost se konečně jednou vyčerpá, až se míra naplní a přeteče. Vláda československého státu učinila by ve svém vlastním zájmu velice dobře, kdyby zanechala takových rozkazů, které dráždí německý národ, takového neustálého podpichování v národním cítění, nebo kdyby své úředníky v tomto smyslu poučila a napomenula k umírněnosti.
Podepsaní se tedy táží pana předsedy vlády a pana ministra vnitra:
1. Víte o tomto zákazu novojičínské okresní politické správy?
2. Jste ochotni dáti vyšetřiti, který z úředníků vydal tento zákaz příčící se zákonům?
3. Jak byl tento úředník povolán k odpovědnosti a potrestán pro porušování zákonů?
4. Jste ochotni ihned naříditi, aby toto nesmyslné oznámení bylo odvoláno?
5. Jste ochotni konečně přeložiti přednostu novojičínské okresní politické správy Ščavu, jenž od času, kdy nastoupil svůj úřad, svými jednostrannými protiněmeckými opatřeními německé obyvatelstvo Kravařska udržuje ve stálém rozčilení?
V Praze dne 20. května 1924.
Dr, Schollich,
dr. Lehnert, Kraus, Matzner, dr. Radda, Patzel, Wenzel, Schälzky, Böhr, J. Mayer, Simm, Zierhut, Windirsch, Schubert, inž. Jung, Knirsch, inž. Kallina, dr. E. Feyerfeil, dr. Brunar, dr. Lodgman, dr. Keibl.
XIV./4636 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Medingera a druhů
ministrovi financí,
aby se držitelům titrů předválečných dluhů dostalo odškodnění za opožděné vyplácení úroků.
Čl. 203 mírové smlouvy saint-germainské - a čl. 186 mírové smlouvy trianonské upravují, v jakém rozsahu tak zvané nástupnické státy, tedy také Československá republika, mají převzíti předválečné dluhy rakouského a uherského státu. Jelikož obě tyto smlouvy nabyly účinnosti dne 16. července 1920 a dne 26. července 1921, avšak placení úroků z jednotlivých titrů, které měla převzíti Československá republika, bylo zastaveno dříve, naskýtá se otázka, zdali jest republika povinna platiti úroky z těchto titrů ode dne, kdy bylo zastaveno placení úroků nebo teprve ode dne, kdy obě smlouvy nabyly účinnosti (podle toho, jde-li o rakouské nebo uherské státní dluhy). Co do nezajištěných dluhů postavila se Československá republika zásadně na poslední stanovisko (§ 4 zák. ze dne 10. července 1922, č. 250 Sb. z. a. n.), zmocnila však ministra financí, aby držitelům dlužních úpisů za kupony, splatné v době od zastavení výplaty úroků (28. února 1919) do dne, kdy obě mírové smlouvy nabyly účinnosti, poskytl odškodnění v hotovosti nebo v československých státních papírech (§ 6 cit. zák.). Toto odškodnění se poskytuje podle čl. IV. nař. ze dne 11. prosince 1922, č. 365 Sb. z. a n. ve formě stavebních listů. Zdali tento postup nebo tento výklad cit. ustanovení mírových smluv je správný, o tom nebudiž rozhodováno, i když uvedená ustanovení mírových smluv vykládají se méně příznivě pro vlastníky dlužních úpisů nezajištěných předválečných dluhů, jest však přece Československá republika podle vlastního výroku (§ cit. zák.) povinna platiti úroky ode dne, kdy obě mírové smlouvy nabyly účinnosti a v této věci nabyli vlastníci oněch titrů bezvadných právních nároků nejen podle mezinárodního práva (mírové smlouvy), nýbrž také podle státního práva. Má-li tedy někdo n. p. 10,000 K rakouské březnové renty, bude jeho první kupon, jejž má Československá republika zaplatiti v částce 200 Kč, splatný dne 1. srpna 1921, jeho druhý kupon dne 1. března 1922, jeho třetí kupon dne 1. srpna 1922 atd. Začnou-li se tedy úroky vypláceti n. p. dne 1. dubna 1924; jest stát dlužen svému věřiteli nejen kupony splatné mezi dnem 16. července 1920 a 1. dubnem 1924, nýbrž také úroky z 200 Kč ode dne 16. července 1920 do dne 1. dubna 1924, úroky z 200 Kč od 1. srpna 1920 do 1. dubna 1924 atd.
Tento závazek platiti takové úroky z úroků vyplývá úplně jasně ze všeobecných právních zásad. Snad pro technické obtíže stát nemohl zahájiti placení úroků z dluhů, které měl převzíti, hned dnem, kdy mírové smlouvy nabyly účinnosti, jest však právě tak jasné, že tyto technické obtíže nemohou býti na škodu právu majetníků dlužných titrů, kteréžto právo - jak jsem se zmínil - se zakládá nejen na mezinárodním, nýbrž také na státním právu, a že majitelé musejí býti odškodněni za prodlení,.kterého nezavinili.
A dále ještě další důvod. Úroky se nezačínají vypláceti pro všechny titry a pro jednotlivé vlastníky téhož dne. Podle nařízení ze dne 11. prosince 1922, č. 365 Sb. z. a n. zahájí se placení úroků jen pro jisté skupiny předválečných nezajištěných dluhů (srov. čl. I. s počátku), kdežto pro jiné skupiny předválečných nezajištěných dluhů a pro veškeré zajištěné dluhy, a jim na roveň postavené dluhy předválečné nebylo ještě zákonem vůbec nic nařízeno; o těchto vlastnících nelze ještě dohlédnouti, kdy se začne s vyplácením úroků z jejich hodnot a jakou škodu z tohoto prodlení utrpí. Avšak nedosti na tom. I u skupin nezajištěných předválečných dluhů, na které se vztahuje zmírněné nařízení, nezačínají se vypláceti úroky ve stejné době. Rakouské skupiny budou dříve zaplaceny než uherské, úroky z titrů, které v době převratu byly na zdejším území, budou dříve zaplaceny než z titrů, které byly v cizině, při čemž budiž mimochodem poznamenáno, že vlastníci jsou často úplně bez viny, jelikož banky tyto papíry častokráte bez vědomosti svých zákazníků deponovaly ve Vídni; titry budov zaplaceny dříve nebo později podle toho, u které banky byly uloženy nebo které bance byly odevzdány k výplatě; konečně budou dříve zaplaceny úroky za období až do 30. dubna 1923 než úroky od 1. května 1923, poněvadž tyto úroky budou vypláceny teprve na základě prozatímních titrů československého státního dluhu, které zatím nebyly ještě vydány. Tím se stalo, že se nerovně nakládá s jednotlivými vlastníky předválečných dluhů, což se příčí, nejen mezinárodnímu a státnímu právu, nýbrž také zákonitě zaručené rovnosti státních občanů před zákonem a každému primitivnímu právnímu citu.
Tyto úvahy dávají podepsaným podnět k těmto dotazům panu ministrovi financí:
1. Jest si pan ministr financí vědom, že majetníci titrů rakouských a uherských předválečných dluhů mají na základě mírových smluv nárok na zaplaceni svých dluhů aspoň ode dne, kdy mírové smlouvy saint-germainská a trianonská nabyly účinnosti?.
2. Ví pan ministr financí, že zahájení výplaty úroků u jednotlivých skupin předválečných dluhů způsobilo nespravedlivosti potud, že se výplata úroků jednak začala pozdě, tj. teprve léta po tom, kdy mírové smlouvy saint-germainská a trianonská nabyly účinnosti, jednak se pak začala u rozličných skupin a u jednotlivých majetníků titrů ve zcela rozdílných dobách, čímž všichni držitelé titrů byli více nebo méně poškozeni a těžce zkráceni ve svých právech, zaručených jim mírovými smlouvami?
3. Jest pan ministr financí ochoten oznámiti, podle jakého rozvrhu se zahajuje placení úroků předválečných dluhů a v jaké době bude celý převod proveden?
4. Jest pan ministr financí ochoten předložiti Národnímu shromážděni návrh zákona, jímž by se upravilo odškodnění takto poškozených vlastníků titrů předválečných dluhů placením úroků z prodleni nebo - kdyby se to setkalo s technickými obtížemi - jiným vhodným způsobem?
V Praze dne 27. května 1924.
Dr. Medinger,
Windirsch, dr. Lehnert, Kraus, Knirsch, Patzel, dr. Kafka, J. Fischer, Stenzl, Mark, Budig, dr. Spina, dr. Hanreich, dr. Lodgman, Böhr, Bobek, dr. Luschka, dr. W. Feierfeil, Simm, dr. Brunar, dr. E. Feyerfeil, Matzner, inž. Kallina.
XV./44636 (překlad).
Interpelace
poslance dra W. Medingera a druhů
ministrovi financí o převzetí zajištěných předválečných dluhů Československou republikou.
Čl. 203 mírové smlouvy saint-germainské a čl. 186 mírové smlouvy trianonské upravují bližší podrobnosti a předpoklady, za kterých dluhy bývalého rakouského nebo uherského státu, pokud povstaly do dne 28. července 1914, mají býti převzaty oněmi státy, jimž bylo odevzdáno území bývalého rakouského nebo uherského státu.
Ony články rozlišují "nezajištěné" a "zajištěné" dluhy tohoto druhu a nařizují, že se má rozličně nakládati s těmito oběma skupinami dluhů.
Zahájení výplaty úroků z nezajištěných společných rakouských a uherských předválečných dluhů bylo upraveno zákonem ze dne 10. července 1922, č. 215 Sb. z. a n., a konečně v posledních měsících bylo přikročeno k ponenáhlému skutečnému vyplácení zadržených úroků, takže lze očekávati, že také vyplácení běžných úroků bude během nejbližších měsíců zahájeno v plném rozsahu.
Naproti tomu vysoká vláda neučinila ani toho nejmenšího, aby učinila zadost své povinnosti stran předválečných dluhů zajištěných na železnicích a stran závazků, jim na roveň postavených, které se vztahují na zakoupení železničních tratí bývalým rakouským nebo uherským státem. Podle čl. 203, odst. 1, a čl. 186 jmenovaných mírových smluv "je každý ze států povinen převzíti onu část zajištěného dluhu, jaká podle mínění reparační komise připadá na železnice, které ... byly převedeny na onen stát" a dále se ustanovuje (odst. II.), že "každý stát bude odpověděn jen za onu část zajištěného dluhu, kterou béře na sebe podle ustanovení tohoto článku" a že "věřitelé části dluhu převzatého jedním státem nebudou moci nic pohledávati na žádném státě jiném". Konečně se ustanovuje, že "bude-li majetek" (železniční tratě) "rozdělen mezi několik států, bude část jeho ležící v území jednoho z nich zárukou" (odst. III.).
Podle těchto zásad jeví se pro Československou republiku věc takto: musí převzíti sama všechny ty dluhy, jež jsou zajištěny na železničních a které se vztahují na koupi oněch železničních tratí, které úplně leží na jejím území. Musí převzíti částečně, tj. podle klíče, jejž třeba určiti (zajisté podle délky železničních tratí), ony dluhy, jež jsou zajištěny na oněch železničních tratích, nebo se týkají koupě oněch tratí, které probíhají územím dvou nebo několika nástupnických států.
Z toho následuje, že již nyní jest jisto, že Československá republika musí převzíti první skupinu železničních obligací, n. p. Českou západní dráhu, Českou severní dráhu atd., nejpozději ode dne, kdy mírové smlouvy saint-germainská a trianonská nabyly účinnosti a zdá se, že není nijaké překážky, aby byla pro to učiněna nutná zákonodárná opatření.
Ovšem, pokud jde o druhou skupinu železničních obligací, nelze zneuznávati potíží, jež vyplývají z rozděleni jednotlivých dluhů na jednotlivé nástupnické státy. Poněvadž podle znění mírových smluv má o těchto otázkách rozhodovati reparační komise, bylo by prospěšno, kdyby jednotlivé státy zahájily rokování a došly k dohodě o rozdělení těchto dluhů, již by pak reparační komise beze vší pochybnosti schválila.
Poněvadž pak mnoho československých státních občanů a sborů má v držení takovéto železniční obligace obou skupin, jejichž úroky se již nevyplácejí přes pět let, což má škodlivé následky nejen pro postižené, nýbrž také pro veškeré národní hospodářství, ježto postižení mají konečně právo, aby dostali zadržené a běžné úroky, táží se podepsaní pana ministra financí:
1. Které ze zajištěných titrů předválečných dluhů a jim na roveň postavených musí Československá republika podle mínění vysoké vlády převzíti podle čl. 203 mírové smlouvy st.-germainské, nebo podle čl. 186 mírové smlouvy trianonské sama a které částečně, a v jakých částkách?
2. Co překáží zahájení výplaty úroků z oněch titrů zajištěných předválečných dluhů a těch, s kterými nutno stejně nakládati, jež podle mínění vysoké vlády musí Československá republika převzíti sama a jaká opatření hodlá vysoká vláda učiniti, aby držitelům těchto titrů pokud možno nejdříve pomohla k úrokům, jež jim byly zadrženy přes pět let?
3. Co podnikla vysoká vláda, aby přiměla reparační komisi, aby v této věci rozhodla, či nepovažuje za vhodné, aby s ostatními nástupnickými státy došla k dohodě o způsobu rozdělení, jejž by reparační komise mohla schváliti?
V Praze dne 27. května 1924.
Dr. Medinger,
Windirsch, dr. Lehnert, Kraus, Knirsch, Budig, dr. Kafka, J. Fischer, Stenzl, Böhr, Bobek, dr. Luschka, Mark, dr. Brunar, dr. Hanreich dr. Spina, inž. Kallina, Simm, Matzner, dr. W. Feierfeil, Patzel, dr. E. Feyerfeil, dr. Lodgman.
XVI./4636 (překlad).
Interpelace
poslance dra W. Medingera a druhů
ministrovi financí
o převzetí některých titrů rakouského nezajištěného předválečného dluhu Československou republikou.
K provedení článku 203, odst. 1. mírové smlouvy saint-germainské a čl. 186 mírové smlouvy trianonské byl vydán zákon ze dne 10. července 1922, č. 250 Sb. z. a n. o vyplácení úroků státního předválečného nezajištěného dluhu, jímž se nařizuje vyplácení úroků z nezajištěných rakouských a uherských předválečných dluhů. O skupinách titrů, které lze pokládati za "nezajištěné", není v zákoně nic, nýbrž v § 2 se odkazuje stran rakouských předválečných dluhů na § 3 vládního nařízení ze dne 7. dubna 1921, č. 151 Sb. z. a n., stran uherského předválečného dluhu na vládní nařízení z 25. září 1921, č. 355 Sb. z. a n.
Avšak, kdežto s počátku zmíněný zákon nařizuje placení úroků ze všech uherských titrů, které jsou vyjmenovány v nařízení ze dne 25. září 1921, stran rakouských titrů vypočtených v nařízení ze dne 7. dubna 1921 činí zákon výjimku, že se z titrů vypočtených v § 3 tohoto nařízení pod č. 5 a 11 úroky neplatí.
Tyto výjimky se týkají těchto titrů:
1. Státní železniční půjčka z r. 1913 vydaná podle zákona ze dne 25. prosince 1911, č. 239 ř. z. a zákona ze dne 31. prosince 1912, č. 2 ř. z. z r. 1913 znějící na říšské marky zúročitelná 41/2% s kupony 1./5. a 1./11.
2. Starší státní dluh (z doby před unifikací r. 1868).
Pro jmenované obě skupiny předválečných dluhů se tedy podle zákona uvedeného s počátku prozatím nepřevezme vyplácení úroků, ač najisto náležejí mezi nezajištěné předválečné dluhy a vládní nařízení ze dne 7. dubna 1921 je výslovně (uváděje čl. 203, alinea 2 mírové smlouvy saint-germainské) v § 1 tohoto nařízení takto nazývá.
Po více než 11/2 roce po vydání zákona ze dne 10. července 1922 přikročuje nyní finanční správa k vyplácení úroků z titrů jmenovaných v § 2 zákona. Než nejen že úroky z obou zmíněných skupin titrů nejsou vypláceny podle uvedeného nařízení, nýbrž se zdá, že vláda také nepomýšlí na to, aby zaplatila státní pokladniční poukázky, vydané na základě císařského nařízení ze dne 22. března 1914, č. 70 ř. z. znějící na K, M, hol. zl. a fcs., s kupony 2. ledna a 1. července, přes to, že jest k tomu zavázána podle § 2 zákona ze dne 10. července 1922, č. 250 Sb. z. a n. a § 3, č. 6 nařízení ze dne 7. dubna 1921, č. 151 Sb. z. a n. Vysvítá to aspoň z formulářů bank, jimiž se účtují úroky z titrů z předválečných dluhů, jež budou vypláceny.
Tento postup vlády hluboce znepokojil široké vrstvy držitelů zmíněných titrů předválečných dluhů, poněvadž právem cítí, že jejich práva zaručená mírovými smlouvami jsou ohrožena.
Z těchto důvodů se táží podepsaní pana ministra financí:
1. Jest vysoká vláda ochotna vhodným způsobem vyhlásiti, kterých titrů rakouských a uherských předválečných dluhů se podle jejího mínění týká převzetí Československou republikou, a které titry podle jejího mínění patří k nezajištěným předválečným dluhům, které k zajištěným a které k předválečným dluhům jim na roveň postaveným podle mírových smluv saint-germainské a trianonské?
2. Co překáží vyplácení úroků ze 41/2% rakouských státních pokladničních poukázek z r. 1914, které bylo nařízeno zákonem ze dne 10. července 1922?
3. Kdy zamýšlí předložiti vysoká vláda Národnímu shromáždění zákon, jímž se zahajuje vyplácení úroků z titrů jmenovaných v § 3, č. 5 a 11 nařízení ze dne 7. dubna 1921, č. 151 Sb. z. a n., jakož i případně z jiných titrů, jež vláda pokládá za nezajištěné dluhy?
V Praze dne 27. května 1924.
Dr. Medinger,
Matzner, Windirsch, dr. Lehnert, Kraus, Budig, Stenzl, dr. Spina, Knirsch, Simm, Patzel, inž. Kallina, dr. E. Feierfeil, dr. W. Feyerfeil, dr. Lodgman, dr. Brunar, Böhr, dr. Kafka, Mark, J. Fischer, dr. Hanreich, Bobek, dr. Luschka.
XVII./4636 (překlad).
Interpelace
poslanců Kostky, dra Kafky a druhů
vládě
o používání jazyka při dodávkách a obchodní korespondencí s vojenskými úřady.
Vojenské velitelství pro Čechy vydalo v poslední době tento výnos:
"V otázce, zda firmy mají své účty předkládati jednotlivým vojskovým útvarům v československém jazyku, bylo rozhodnuto takto: V těchto případech jde o čistě soukromoprávní styk. Vojenská správa zde nevystupuje jako úřední činitel, nýbrž jako soukromoprávní strana, která činí objednávky nebo zadává práce a pod. Pro tento styk neplatí předpisy jazykového zákona a není zákonného předpisu, podle něhož by soukromé firmy mohly býti nuceny, aby podání a účty podávaly vojenské a státní správě ve státním jazyku.
Jest ovšem zvykem, praví se dále ve výnosu, že firma, u níž se činí objednávka, z vlastního zájmu a z kupecké zdvořilosti používá jazyku objednatele. Nečiní-li tak, lze z toho usuzovati, že o tuto objednávku nestojí. Pak pokládáme za nejvhodnější aby onen útvar vzal tento postup v daném případě na vědomí a vyvaroval se dalšímu styku s touto firmou, nebo co nejdříve žádal, aby činila svá podání v jazyku státním a teprve kdyby toho nečinila, vyvodil z toho následky."
Tento výnos odporuje rovnoprávnosti menšinových národů, zaručené menšinovou smlouvou.
Podepsaní se tedy táží vlády:
1. Jak může vláda odůvodniti postup vojenského velitelství pro Čechy?
2. Jest vláda ochotna prostřednictvím ministerstva národní obrany rozkázati podřízeným vojenským úřadům, aby tento výnos odvolaly a postarati se, aby se příště podobným opatřením a krokům vyvarovaly?
V Praze dne 27. května 1924.
Kostka, dr. Kafka,
Böhr, dr. Luschka, Bobek, Scharnagl, Schubert, J. Fischer, dr. Medinger, Mark, Budig, Pittinger, dr. Petersilka, dr. W. Feierfeil, Křepek, Böllmann, Heller, Stenzl, Windirsch, dr. Spina, Schälzky.
Původní znění ad VIII./4636.
Interpellation
des Abgeordneten Windirsch und Genossen
an den Finanzminister
betreffend das Vorgehen der Steueradministration in Friedland in Angelegenheit der Umsatzsteuer gegen Landwirte.
Von der Steueradministration in Friedland bekamen Landwirte in der Gemeinde Göre und auch in anderen Gemeinden dieses Bezirkes unter Berufung auf § 20 des Gesetzes über die Umsetzend Luxussteuer vom 12. August 1921, Slg. d. G. u. V. Nr. 321, die Aufforderung, die vierteljährigen Abschlagszahlungen zu leisten, Gleichzeitig wurden gemäß § 43 des erwähnten Gesetzes Ordnungsstrafen und die Einhebung von Verzugszinsen angedroht.
Darnach scheint die Steueradministration in Friedland keine. Kenntnis davon zu haben, daß für landwirtschaftliche Betriebe bis zu einem Ausmaße von 50 Hektar Fläche aufgrund besonderer Vereinbarungen mit dem Finanzministerium bis zu einem bestimmten Zeitpunkte nachträglich die Umsatzsteuer ohne Anrechnung von Verzugszinsen zur Einhebung gelangt, Vielleicht ist aber auch möglich, daß sich die Steueradministration in Friedland durch die erwähnte Vereinbarungen gar nicht gebunden erachtet und sie rein fiskalischen Neigungen folgt, eine Vorgangsweise; die freilich zurückgewiesen werden muß.
Der Herr Finanzminister wird deshalb gefragt:
1. Ob er bereit ist, die Steueradministration in Friedland darüber aufzuklären, daß die Umsatzsteuer der Kleinlandwirte aufgrund besonderer Bestimmungen zur Veranlagung und Einhebung gelangt und daß der deshalb alljährlich festgelegte Modus im ganzen Staatsgebiete Geltung besitzt.
2. Ob der Herr Finanzminister geneigt ist, darauf einzuwirken, daß die Steuerbehörden durch unnütze Einmahnungen nicht Zeit und Material vergeuden und damit so eine zwecklose Beunruhigung der Bevölkerung vermieden wird.
Prag, am 20. Mai 1924.
Windirsch,
Wenzel, Dr. Schollich, Budig, Dr. Radda, Dr. W. Feierfeil, Ing. Kallina, Dr. E. Feyerfeil, Bobek, Mark, Dr. Lodgman, Ing. Jung, Patzel, Simm, Stenzel, Heller, Schubert, Dr. Spina, Kraus, Křepek, Dr. Lehnert, Dr. Medinger.
Původní znění ad IX./4636.
Interpellation
des Abgeordneten Windirsch und Genossen
an den Minister des Innern betreffend Nichtbeachtung der Bestimmungen des Sprachengesetzes vom 29. Feber 1920, Slg. d. G. u V. Nr. 122, durch die politische Bezirksverwaltung in Neupaka.
Mit dem Schreiben vom 6. Feber 1924, Z. 4323, richtete die politische Bezirksverwaltung in Neupaka an das Gemeindeamt in Stupna die Anfrage, ob dieses Amt bereit sei, freiwillig einen zweisprachigen Gemeindestempel auf den amtlichen Eingaben, Umlaufzetteln, Kundmachungen usw., zu verwenden. Die politische Bezirksverwaltung in Neupaka berief sich dabei auf einen diesbezüglich geäußerten Wunsch der tschechischen Minderheit in Stupna und verwies darauf, daß aufgrund der Volkszählung von der 463 Köpfe betragenden Bevölkerung 391 auf die deutsche und 72 auf die tschechische Nation entfallen.
Als die Gemeinde Stupna daraufhin erklärt hatte, daß zur Anschaffung eines zweisprachigen Gemeindestempels keine Veranlassung sei, weil die tschechische Minderheit aufgrund der Ergebnisse der letzten Volkszählung nicht wenigstens 20% erreiche, verfügte die politische Bezirksverwaltung in Neupaka mit dem Erlasse vom 17. April 1924, Z. 15604, unter Berufung auf § 3, Absatz 3, des Sprachengesetzes vom 29. Feber 1920, Slg. d. G. u. V. Nr. 122, die Anschaffung und Verwendung eines zweisprachigen Gemeindestempels (tschechisch - deutsch).
Diese Verfügung der politischen Bezirksverwaltung in Neupaka ist ungesetzlich, weil der tschechische Bevölkerungsanteil, der sich aus der letzten Volkszählung in Stupna ergibt, nur 15,55% beträgt. In der Wirklichkeit ist derselbe noch geringer: denn im Feber 1924 befanden sich in der Gemeinde Stupna unter 473 Einwohnern 64 Tschechen, was 13.53% entspricht. Es ist auch unverständlich, wieso die politische Bezirksverwaltung in Neupaka sofort der tschechischen Minderheit in Stupna zuliebe die erwähnte Anordnung trifft, wo bekannt ist, daß Staats und autonome Behörden `in Orten und Bezirken, in denen die nicht immer einwandfrei ermittelten Ergebnisse der letzten Volkszählung die deutsche Bevölkerung in Minoritätsverhältnisse unter 20% brachte, die deutsche Sprache gar nicht mehr berücksichtigen. Diese Vorzugsweise läßt eine objektiv Auffassung und Auslegung gesetzlicher Bestimmungen vollständig vermissen und gibt zu erkennen, daß; soweit es sich um nationalpolitische Gesetze handelt, dieselben nur gegen die deutsche Bevölkerung angewendet werden.
Erfahrungsgemäß kommen solche Obergriffe hauptsächlich Seitenruder unteren Behörden vor und auch der Fall der Gemeinde Stupna ist dafür ein neuer Belag. Es wird deshalb gefragt:
1. Ist der Herr Minister des Innern bereit, darauf Einfluß zu nehmen, Daß die sprachlichen Rechte der Gemeinde Stupna, pol. Bezirk Neupaka, gewahrt werden?
2. Ist derselbe weiter bereit, die politische Bezirksverwaltung in Neupaka dahin aufzuklären, daß auch die deutschen Minderheiten dieses Bezirkes unter gesetzlichem Schutze stehen?
3. Was gedenkt der Herr Minister zu tun, damit in Hinkunft nicht erst solche Vorkommnisse platzgreifen?
Prag, am 20. Mai 1924.
Windirsch,
Wenzel, Kraus, Dr. Spina, Křepek, Dr. Lehnert, Dr. Medinger, Ing. Kallina, Dr. W. Feierfeil, Budig, Schubert, Heller, Simm, Stenzl, Mark, Bobek, Dr. E. Feyerfeil, Dr. Schollich, Dr. Radda, Patzel, Ing. Jung, Dr. Lodgman.
Původní znění ad X./4636.
Interpellation
der Abgeordneten Kostka, Dr. Kafka und Genossen
an den Finanzminister
betreffend die Herabsetzung des Zinsfußes des Bankamtes.
Das Bankamt des Finanzministeriums hat am 9. März 1924 mit Gültigkeit vom 10. März den Eskomptezinsfuß auf 61/2%, den Zinsfuß für Lombarddarlehen auf Staatspapiere auf 81/2% und auf sonstige Wertpapiere auf 8% erhöht. Im damaligen Zeitpunkte war die Erhöhung mit Rücksicht auf die Marktlage der tschechischen Kröne gerechtfertigt. Die Erhöhung bedeutete aber für die gesamte Produktion eine Herabsetzung ihrer Produktionskosten; sie mußte zwangsläufig auch eine weitere Verschärfung der schon damals bestehenden Geldknappheit bewirken. Es liegt daher im Interesse der gesamten Wirtschaft, daß diese Maßnahmen, die von Anfang an nur provisorischen Charakter haben sollten, sobald als möglich wie der rückgängig gemacht, der Eskompt- und Lombardzinsfuß auf sein ursprüngliches Ausmaß herabgesetzt werde.
Mit Rücksicht darauf; daß sich die Marktlage der tschechischen Krone im Vergleiche zu Beginn des Monates März gebessert hat, stellen die Gefertigten die Anfrage, ab: der Herr Finanzminister bereit ist, zu veranlassen, daß der Eskompt- und Lombardzinsfuß zumindest wieder auf jenes Niveau, das vor dem 10. März bestand, herabgesetzt werden.
Prag, am 27. Mai 1924.
Kostka, Dr. Kafka,
Mark, Budig, Scharnagl, Bobek, Dr. Luschka, Böhr, Dr. W. Feierfeil, Křepek, J. Fischer, Dr. Spina, Heller, Stenzl, Dr. Petersilka, Windirsch, Dr. Medinger, Schälzky, Pittinger, Schubert, Böllman.