Poslanecká sněmovna N. S. R. Č. 1924.
|
I. volební období. |
9. zasedání. |
4592.
Interpelace:
I. posl. dra Schollicha a druhu min. školství a nár. osvěty, že novojičínská okresní politická správa nařídila, aby byly odstraněny obrazy z vnitřku školní budovy v Suchdole,
II. posl. dra Schollicha a druhů min. vnitra o odklizení podstavce pomníku císaře Josefa v Novém Jičíně,
III. posl. Zierhuta a druhů předs. vlády jako předsedovi ministerské rady o úředních listě Státního pozemkového úřadu,
IV. posl. dra Holitschera, Palmeho, Blatné, Pohla a druhů min. spravedlností o zabavení časopisu ťVolkswilleŤ,
V. posl. inž. Kalliny a druhů min. spravedlnosti o nepřetržitém zabavování časopisu ťKaadner ZeitungŤ,
VI. posl. inž. Kalliny a druhů min. spravedlností o zabavení časopisu ťKaadner ZeitungŤ ze dne 19. března 1924,
VIl. posl. J. Mayera a druhů min. financí o přímo neudržitelných poměrech na solném trhu,
VIII. posl. dra Raddy a druhů min. vnitra a spravedlnosti o zabavení letáku brněnské české fašistické obce ze dne 1. února 1924,
IX. posl. dra Lodgmana a druhů min. financí o započtení lombardních zápůjček Rakousko-uherské baroky, zaručených válečnými půjčkami,
X. posl. dra Lodgmana a druhů předsedovi ministerské rady a min. financí o úmluvách následnických států o likvidaci Rakousko-uherské banky.
I./4592 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
ministrovi školství a národní osvěty,
že novojičínská okresní politická správa nařídila, aby byly odstraněny obrazy z vnitřku školní budovy v Suchdol.
Novojičínská okresní politická správa vydala tento výnos:
ťOkresní politická správa v Novém Jičíně.
|
Č. 6236. |
Dne 19. března 1924. |
Německé místní školní radě
v Suchdole.
Bylo zjištěno, že na chodbě německé obecné školy v Suchdole jsou dodnes ještě pověšeny tyto obrazy:
1. Rudolfa Habsburského,
2. Marie Terezie,
3. Josefa II., arcivévody Karla a dále obrazy těchto vojevůdců:
hraběte Starchenberga,
Ondřeje Hofera,
admirála Tegetthofa,
polního maršálka Radeckého,
generála Loudova,
prince Eugena.
Poněvadž prvé čtyři obrazy představují členy habsburské dynastie vládnoucí v Rakousko-Uhersku a jsou pověšeny ve veřejné budově, tedy na místě veřejnosti přístupném, vyzývám místní školní radu podle § 26 zákona na ochranu republiky ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., aby tyto obrazy do 3 dnů poté, co toto rozhodnutí nabude účinnosti, odstranila ze školní chodby a zničila je.
Pokud se týká ostatních obrazů dřívějších rakouských vojevůdců, vyzývám místní školní radu podle § 1 zákona ze dne 14. dubna 120, č. 267 Sb. z. a n. nebo § 26 zákona na ochranu republiky ze vine 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., aby je do 3 dnů poté, co toto rozhodnutí nabude účinnosti, od stranila ze školní chodby a uložila ve sbírce učebných pomůcek.
Upozorňuji dále místní školní radu, že by po bezvýsledném uplynutí stanovené lhůty jmenované obrazy odstranil zdejší úřad a mimo to by musil proti vinníkům trestné zakročiti.
Proti tomuto rozhodnutí můžete podati odvolání do 14 dnů počínaje ode dne, kdy bylo ván dodáno, k zemské politické správě v Brně u novojičínské okresní politické správy.
Za radu okresní politické správy:
Dunovský, v. r.Ť
Po stránce formální musíme především podotknouti, že okresní politická správa nebyla příslušná vydati takovýto rozkaz, neboť školy svou správou podléhají jen školním úřadem a byl by tedy jen příslušný okresní školní výbor oprávněn, aby vydal takovýto rozkaz německé místní školní radě v Suchdole.
Také po stránce věrné působí tento rozkaz přímo směšně. Jistě lze připustiti, že obrazy: Rudolfa Habsburského, Marie Terezie, Josefa II. a arcivévody Karla představují osoby, které byly příslušníky bývalého vladařského domu habsbursko-lotrinského, a které tedy podle vydaných zákonů jsou nebezpečím pro republiku. Než jest přece podstatný rozdíl, jsou-li tyto obrazy vyvěšeny ve škole, takže mají pouze ráz názorných pomůcek, aby se oživilo vyučování dějepisu, nebo jsou-li pověšeny na jiných veřejných místech. Podle platných učebných osnov jest o těchto osobách nebo o vlivu, jakým působily na dějinné události, ve škole vykládati, což jest také zcela přirozené, poněvadž právě dějinných událostí a osobností nelze škrtnutím péra smazati, nýbrž ony jsou zapsány v knize dějin pro věčné časy. I když jsou Čechům dějiny bývalého rakousko-uherského mocnářství sebe nesympatičtější, ony trvají a musí se tedy o nich vykládati v nestranném vyučování dějepisu. Ve vyvěšení obrazů těchto dějinných období nelze tedy spatřovati úmyslu nějak zvlášť uctívati osoby, které představují, nýbrž ony jsou jen k tomu, aby osoby, o nichž mluví, byly předvedeny také na obraze právě tak, jako se konec konců ukazují také obrazy krajin, nebo při vyučování přírodopisu na obrazu dravci. Poněvadž tedy není zde demonstračního úmyslu, necize zde podle mého mínění použíti § 26 zákona na ochranu republiky.
A co se dále týká obrazů bývalých rakouských vojevůdců, vyjmenovaných ve výnose a to hraběte Starchenberga, Ondřeje Hofera, admirála Tegetthofa, polního maršálka Radeckého, generála Laudona a prince Eugena, park již a priori jest vyloučeno užíti jmenovaného zákonného předpisu, aby tyto obrazy byly odstraněny, neboť tyto osoby nejsou příslušníky dynastií uvedených v § 1 zákona a naprosto nelze tvrditi, že obrazy těchto historických osob mají ráz státu nepřátelský, neboť Radecký sám byl příslušníkem českého národa, princ Eugen vydobyl si své plány proti Turkům a generál Laudon v bojí proti Prusům. Oni nemohli býti také nepříteli českého státu, poněvadž přece v této době ještě neexistoval.
Právě tak málo může se zakládati rozkaz novojičínské okresní politické správy na § 1 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 267 Sb. z. a n., neboť tento předpis pojednává Jen o označení ťsborů právnických osob, společností, veřejně přístupných místností, závodů, ústavů, výrobků a pod. a jmény uvedenými v tomto zákoně. Místní školní rada však vůbec nenařídila nějakého označení jménem a proto jest tedy toto dovolání úplně mylné.
Vydraný rozkaz jest tedy po stránce formální přehmat a po stránce věcné nesmysl, a podepsaní se tedy táži pana ministra školství a národní osvěty:
Je-li ochoten toto opatření co nejdříve odvolati a poučiti novojičínskou okresní politickou správní a její pravomoci nebo působiti k tomu, aby se takovéto přehmaty příště neopakovaly?
V Praze dne 8. dubna 1924.
Dr. Schollich, dr. Lodgman, dr. Radda, Matzner, Schubert, Windirsch, dr. Petersilka, Knirsch, Schälzky, dr. E. Feyerfeil, inž. Kallina, Kraus, dr. Brunar, dr. Keibl, dr. Lehnert, Böhr, Patzel, Simm, inž. Jung, Wenzel, J. Fischer.
II./4592 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Schollicha a druhů
ministrovi vnitra
o odklizení podstavce pomníku císaře Josefa v Novém Jičíně.
Novojičínské městské obci rozkázala okresní politická správa rozkazem ze dne 4. listopadu 1921, č. 259 pres., aby odklidila pomník císaře Josefa, stojící na náměstí. Když podané odvolání bylo marné, byla socha dne 3. dubna 1922 skutečně stržena. Minul více než rok, když známý šovinistický správce okresní politické správa Ščava považoval dobu za vhodnou, aby učinil další krok a tak dostalo město tento rozkaz:
ťOkresní politická správa v Novém Jičíně.
|
Č. 424/pres. |
Dne 4. července 1923. |
Městské radě
v Novém Jičíně.
Bylo zpozorováno, že písmena na podstavci pomníku císaře Josefa byla sice s něho vyškrábána, avšak přes to jsou na kamení ještě viditelné stopy písmen a tedy nápis jest ještě čitelný.
Vybízím tedy městskou radu, aby sem do 5 dnů oznámila, je-li ochotna dáti ještě znatelné stopy písmen na kameni vyhladiti, aby jích nebylo vůbec znáti.
Místodržitelský rada:
Ščava v. r.Ť
Tomuto rozkazu se vyhovělo, podstavec byl ohlazen, takže nebylo více viděti stop nápisu. Myslilo se, že se tím pan Ščava spokojí. Brzy byla městská obec zklamána, když po 3 měsících dostala tento výnos:
ťOkresní politická správa v Novém Jičíně.
|
Č. 672/pres. |
Dne 1. října 1923. |
Městské radě
v Novém Jičíně.
Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 8. března 1923, č. 2737, intimovaným zdejším přípisem ze dne 19. března 1923, č. 166/pres. nařídilo městské radě, aby odklidila patník císaře Josefa stojící na náměstí. Tomuto výnosu bylo však vyhověno jen částečně, poněvadž byla odklizena jen socha, kdežto podstavec zůstal na svém dosavadním místě.
Zbylý podstavec vzbuzuje vždy upomínku na dřívější pomník a jest tedy i dále ztělesněním tendence, již pomník představoval; tento dojem jest ještě sesilován tím, že přes vyhlazení dřívějšího nápisu jsou na pomníku ještě dnes patrny čitelné stopy tohoto nápisu. Proto, jakož i přihlížeje k tomu, že podstavec jest podstatnou částí pomníku, vybízím městskou rudu podle § 26 zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n., aby do 8 dnů po té, ca toto rozhodnutí nabude právní mocí, odklidila podstavec pomníku císaře Josefa, zbylý na náměstí, a místo, z něhož podstavec nyní dlužno odkliditi, uvedla v soulad s okolím, jinak bys by zdejší úřad po marném uplynutí stanovené lhůty nucen podstavec odkliditi na útraty města a mimo to zavésti s odpovědnými funkcionáři trestní řízení.
Proti tomuto rozhodnutí můžete se odvolati do 14 dnů, počítaje ode dne dodání, u novojičínské okresní politické správy k brněnské zemské politické správě.
Místodržitelský rada:
Ščava v. r.Ť
Mezitím byl také podstavec okrášlen květinovou vázou, takže již nic nepřipomínalo původního určení podstavce. Nejlépe to dokazuje nynější tvar podstavec.
Ač tímto tvarem podstavce nikdo nemůže býti pohoršen, okresní politická správa nařídila městu, aby odklidila také podstavec. Odvolání padané proti tomuto rozkazu zemská politická správa zamítla, jak jinak nebylo lze ani očekávati, v těchto drnech tímto výnosem:
ťOkresní politická správa v Novém Jičíně.
|
Č. 194/pres. |
Dne 24. března 1924. |
Městské radě
v Novém Jičíně.
Zdejším rozhodnutím ze dne 1. října 1923, č. 672/pres. bylo podle § 26 zákona ze dne 19. března 1923, č. 50 Sb. z. a n. nařízeno tamější obci, aby db 8 dnů po té, kdy uvedené rozhodnutí nabude právní moci, odklidila z náměstí podstavec pomníku Josefa II., a aby místo, s něhož podstavec byl odklizen, uvedla do stavu souhlasícího s jeho okolím.
Odvolání podanému proti tomuto rozhodnutí zemská politická správa podle výnosu ze dne 25. února 1914, č. 2420/pres. nevyhověla, ježto podstavec byl kdysi zřízen výlučně k tomu, aby naň byla postavena socha Josefa II.; jest tedy podstatnou součástkou tohoto pomníku, jehož odklízení nařídila již zdejší okresní politická správa pravomocným rozhodnutím ze dne 4. listopadu 1921, č. 660/pres.
Proti tomuto rozhodnutí můžete se odvolati u novojičínské okresní politické správy k ministerstvu vnitra do 4 týdnů, počítaje ode dne následujícího po dodání.
Za radu politické správy:
Dunovský v. r.Ť
Odůvodnění zamítavého rozhodnutí, že podstavec byl podstatnou součástkou pomníku císaře Josefa, jest jíž více než směšné a netřeba se jím blíže zabývati. Pomník ve svém dnešním tvaru nikomu nepřekáží a okresní politická správa jen obtěžuje město, žádá-li přes to ještě, aby byl odnesen a odklizen. Finanční stav města Nového Jičína pro hospodářskou krisi není dobrý, své obecní přirážky musilo letošního roku vyšroubovati do výše přímo nesnesitelné. Není tedy sto, aby vzalo na sebe útraty odklízení a musilo žádati, aby je převzal úřad, vydávající takový nerozumný rozkaz.
Podepsaní se tedy táží pana ministra vnitra:
Jste ochoten vyhověti podanému odvolání obce novojičínské a směšný rozkaz odvolati?
Jak ospravedlníte, že politické úřady tak malicherně neustále obtěžují a rozčilují německé obyvatelstva?
Jste ochoten konečně zde udělati pořádek a dopomoci také německým poplatníkům k jejich klidu a právu v tomto státě?
V Praze dne 8. dubna 1924.
Dr. Schollich, dr. Lodgman, dr. Radda, dr. F. Feyerfeil, dr. Lehnert, Kraus, Böhr, Wenzel, Schälzky, J. Mayer, Bobek, Simm, Patzel, Matzner, inž. Kallina, dr. Brunar, dr. Keibl, Knirsch, inž. Jung, dr. Petersilka, Schubert.
III./4592 (překlad).
Interpelace
poslance V. Zierhuta a druhů
předsedovi vlády jako předsedovi ministerské rady
o úředním listě Státního pozemkového úřadu.
Úřední list Státního pozemkového úřadu ťPozemková reformaŤ vychází jen čacky a nanejvýše jednou měsíčně. Je t vydáván velice nepravidelně a mimo to opožděně. Němečtí zástupci lidu jíž několikráte poukazovali na to, že při velkém významu, jaký má pozemková reforma pro německý lid, můžeme plným právem žádati, aby pozemkový úřad vydával svůj úřední list také německy. Dosud však všechno naše úsilí bylo marné.
Další závadou jest, že úřední list pozemkového úřady vychází příliš zřídka. Pozemkový úřad prováděj pozemkovou reformu musí často vydávati veřejné vyhlášky. Taková oznámení patří do úředního listu úřadu, jen že je vydává. Úřední list pozemkového úřadu vychází však jen nejvýše jednou za měsíc a obsahuje jen skrovné údaje o těchto vyhláškách, tak důležitých pro uchazeče o půdu, a údaje ty jsou mimo to vždy časově o 3-4 týdny opožděny. Tento stav pociťují všichni uchazeči o půdu jako velký nedostatek. Uchazeči o půdu právem žádají, aby všechny důležité vyhlášky byly uveřejňovány včas v úředním listě pozemkového úřadu, tedy před začátkem lhůty v nich stanovené, a aby úřední list pozemkového úřadu byl k tomto účelu přetvořen a vycházel také německy.
Podepsaní se tedy táží:
Jest pan předseda vlády jako předseda ministerské rady ochoten naříditi pozemkovému úřadu, aby svůj úřední list
1. vydával také německy a
2. přetvořil jej tak, aby všechny důležité vyhlášky, zvláště vyhlášky o zahájení přídělového řízení a o zadávání zbytkových statků, byly pojaty do úředního listu a uveřejňovány včas, t. j. před počátkem lhůty těmito vyhláškami stanovené.
V Praze dne 15. dubna 1924.
Zierhut, dr. Spina, Schubert, J. Fischer, Wenzel, Stenzl, Kostka, Windirsch, Budig, dr. Petersilka, Knirsch, Scharnagl, Böhr, Křepek, Heller, dr. Jabloniczky, Schälzky, dr. Lelley, Palkovich, Füssy, dr. Körmendy-Ékes, dr. Korláth.
IV./4592 (překlad).
Interpelace
poslanců dra Holitschera, Palmeho, Blatné, Pohla a druhů
ministrovi spravedlnosti
o zabavení časopisu ťVolkswilleŤ.
V čísle 82 sociálně-demokratického deníku ťVolkswilleŤ ze dne 6.dubna 1924 byla zabavena tato místa:
Bohužel - my, kteří musíme žíti v této Československé republice, vidíme obraz bez opravy nájemných písařů naší vlády a tu to ovšem vypadá tak, že by si člověk skotem zoufal. Nepozorujeme ničeho nějakém ťodrakouštěníŤ, ledaže by se považovalo za východisko onoho ťodrakouštěníŤ Rakousko z posledních 20 let se svými zřízeními vyhovujícími stále více evropským pojmům. Naopak se žádá, že se spíše blíží skutečností, mluví-li se o stoupajícím porakouštění a při tom se má na mysli předbřeznové Rakousko, Rakousko z doby kolem roku 1840, jen zbavené šlechty, ostatně však požehnané všemi zchytralostmi předbřeznovými. Stísněn, mezi bodáky, mezi policisty a detektivy kráčí státní občan, kladou mu nástrahy císařská nařízení z počátečních let minulého století, nádherně doplněná zvláštními trestními zákony, které hrozí těžkými tresty za každé svobodné slovo, na každém kroku jest pozorován, jest v nebezpečí. Právě se znovu přikládá sekera k ubohým zbytkům tiskové svobody a připravuje se znovu kus ťodrakouštěníŤ, neboť se ruší demokratický doplněk paragrafového soudnictví, porotní soud, pro tisk. Každá schůzka, každý projev státních občanů mezi sebou se hlídá zuřivěji; než to kdy nařídil nějaký Badeni nebo jiný lokaj Františka Josefa.
Avšak ani zde se ještě nezůstává státi. Státní policejní úředníci začínají jíž nyní z vlastní moci prostě rušiti zákonně zaručená práva státních občanů, ťvyhláškouŤ, obratem ruky prostě zbavují obyvatelstvo celých měst politických práv. Odvažují se věcí, jichž by v nejzpátečničtější době císařství se neodvážil byrokrat lidu sebe cizejší, aby státní občany škrtnutím péra zbavil práva na ulici, na jejich ulici, na ulici vystavenou a vydržovanou penězi těchto státních občanů...
A nyní se chystá státní policejní komisařství - naprosto v rozporu se samosprávnou lázeňskou správou, v rozporu s karlovarským městským dopravním výborem, v rozporu s karlovarskou městskou radou - pod titulem ťuličního a jízdního řáduŤ na půl roku zrušiti zákonité politické právo desetitisíců lidí. Žádný c. k. rakouský okresní hejtman nepřipadl nikdy na takovou myšlenku, ve skvělých dobách Karlových Varů, když se v Karlových Varech scházela veškerá šlechta Evropy, bohatství celého světa, když v Karlových Varech bylo 70.000 lázeňských hostů a 200.000 pasantů, když byly docela něčím jiným než dnes, v táto době, kdy c. k. rakouská byrokracie byla by mohla mnohem snáze nalézá výmluvu pro taková nařízení, nepřipadla jí ťmyšlenkaŤ na takovéto ohromné zbavení práv.
Měli jsme v Karlových Varech ves skrze zpátečnické obecní správy - nikdo přece nebude staré ťliberályŤ, jací byli ťobvyklíŤ v Karlových Varech, choti označovati za muže svobody avšak v žádném policejním nařízení, které vydalo, nepřipadl jim úmysl ubíti jim právo svobodné politické činnosti. Po 30 let na př. na 1. května pořádají průvod v Karlových Varech sociální demokraté, jako všude na světě. Žádná městská správa, žádný c. k. úřad se ani nepokusil zakázati to pod záminkou, že by takový průvod mohl ťpoškozovati lázeňské místaŤ - bylo by to také příliš směšné. Dokázala to teprve byrokracie svobodomyslné, demokratické republiky.
Nynější karlovarská městská rada, která asi přece trochu více rozumí správě lázeňského místa, aspoň snad má stran toho více zkušeností, než cizí, teprve před několika měsíci sem přeložení úředníci, také se jednomyslně vyslovila proti takovému rdoušení politického práva, nezakládajícího se na skutečné potřebě, právě tak městská dopravní komise, každý obyvatel Karlových Varů ví, že lázně nemohou býti vydány v nebezpečí takových zákazů - nic to nedělá; svobodná demokratická republika zakazuje - aby se tak řeklo ťoklikouŤ - květinový průvod; zakazuje slavnostní průvod při svazovém tělocvičném sjezdu, zakazuje prostě všem stranám, všemi spolkům, všem stáním občanům po 6 měsíců každého roku, aby s shromažďovali, aby vyšli na ulici, aby užili své stejně nepatrné svobody, již jim zákon ponechal. Trvalý výjimečný stav, nařízený prostě podřízeným státním úřadem!
Tážeme se pana ministra vnitra, zamýšlí-li snad státi za tento nařízením karlovarské státní policie a tážeme s, potvrdí-li to, vlády, jak může odpověděti z takovéhoto zasáhnutí do práv zaručených státním občanům zákonem. Rozhodně však nechceme a namůžeme přijmouti klidně, bez odporu, útoku proti svému právu. Budeme se brániti a nespočineme, dokud nám nebude vráceno naše právo, jehož se neodvážil dotknouti se žádný císařský úředník, a jež nedovolíme, aby nám vzaly také úřady republiky.Ť
Tážeme s pana ministra spravedlnosti:
Jest ochoten vhodně poučiti státní zástupce o podstatě tiskové svobody a naříditi, aby podobných neodůvodněných konfiskací napříště zanechali?
V Praze dne 11. dubna 1924.
Dr. Holitscher, Palme, Blatny, Pohl, Häusler, Schuster, Hausmann, Jokl, Taub, Dietl, Hackenberg, Wittich, Schweichhart, Heeger, Beutel, Kaufmann, Hoffmann, Uhl, dr. Czech, Schäfer, Grünzner.
V./4592 (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů
ministrovi spravedlnosti
o nepřetržitém zabavování časopisu ťKaadner ZeitungŤ.
V č. 20 ze dne 8. března 1924 časopisu vycházejícího v Kadani, propadla červené tužce censorově z úvodníku tato místa:
1. ť... jest to jen malá skupina lidí, která ani není oprávněna zasahovati do úřední pravomoci, která se však jednak v národní horlivosti a jednak pro povolnost, vyšvihla k moci, v jejíž vykonávání řádí již jako slepá...Ť
2. ť.. surovost...Ť
3. ť.., nechť jej stihne tiché opovržení...Ť
Zabavení těchto míst jest obrazem censurní prakse kadaňské okresní politické správy, která jistě pod vlivem tamějšího Národního výboru nabývá přímo rázu hysterické úzkostlivosti.
Tážeme se pana ministra spravedlnosti, je-li ochoten zakročiti konečně proti neodůvodněným konfiskacím v poslední době a učiniti přítrž soustavnému trýznění německého tisku činiteli jemu podřízenými?
V Praze dne 14. dubna 1924.
Inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. Brunar, Bobek, Böhr, inž. Jung, Patzel, Scharnagl, dr. E. Feyerfeil, dr. Lehnert, dr. Keibl, Knirsch, Simm, Wenzel, Windirsch, Schubert, dr. Radda, dr. Schollich, Kraus, Matzner, J. Mayer.
VI./4592 (překlad).
Interpelace
poslance inž. O. Kalliny a druhů
ministrovi spravedlnosti
o zabavení časopisu ťKaadner ZeitungŤ ze dne 19. března 1924.
Pro rozsah svobod v demokratickém státě jsou nejlepším měřítkem zvláště censurní poměry. V této demokratické republice řádí od založení tohoto státu tiskový censor tak neslýchaně a tak surově proti našemu německému tisku, že vůbec nelze mluviti o nějakém právu svobodného projevu mínění články, které bez námitek censorových mohly vyjíti v mnoha německých časopisech v Čechách, jsou zabavovány, ba máme dojem, jako by se to dělo s úmyslem vůbec umlčeti národní tisk.
V č. 23. ze dne 19. března 1924 časopisu ťKaadner ZeitungŤ byla opět zabavena část zprávy o berlínské slavnosti na pomět sudetsko-německých březnových obětí.
Zabavené místo zní takto:
ťNež lákavé poselství bylo obráceno v pravý opak.
Sudetsko-němečtí mrtví ze 4. března zemřelí za to, co je na zemi nejvyšší a nejdrahocennější balí svůj život za jiné, za domovinu, národ a vlast. Také je jako mrtvé ve Flandrech a v Mesopotamii, na Rýnu a v ponuří čítáme mezi svaté a slavné našeho národa, z jejichž krve vzklíčí sémě pro budoucnost našeho národa.Ť
Podepsaní se táží pana ministra, je-li ochoten postarati se, aby bylo konečně zastaveno toto neslýchané a demokratické republiky nedůstojné rdoušení německého národního tisku, jehož účelem je soustavně a promyšleně jej zničiti?
V Praze dne 15. dubna 1924.
Inž. Kallina, dr. Lodgman, dr. E. Feyerfeil, dr. Medinger, Patzel, Schubert, Simm, Knirsch, dr. Radda, inž. Jung, dr. Brunar, Zierhut, J. Mayer, Wenzel, dr. Schollich, Matzner, Kraus, dr. W. Feierfeil, dr. Keibl, Scharnagl, dr. Lehnert.
VII./4592 (překlad).
Interpelace
poslance J. Mayera a druhů
ministrovi financí
o přímo neudržitelných poměrech na solném trhu.
Až do nedávno bylo lze v konsumu koupiti stolní sůl výtečné jakosti německého původu po 50 Kč za 50 kg. Od 1. prosince 1922 jest dovoz stolní solí úplně zastaven a obyvatelstvo, jež mezitím spotřebovalo dobrou stolní sůl, jest nucena kupovati za cenu více než dvojnásobnou mizernou, špatnou sůl, hodící se spíše pro dobytek než k jídlu. Špinavě šedivá barva, kterou se tato sůl vyznačuje, nejen že činí na stole nejhorší dojem, nýbrž tato mizerná, neupotřebitelná slota se zvláště nehodí k užívání v jednotlivých odvětvích průmyslu, avšak ani v zemědělství nelze jí naprosto užívati zvláště při výrobě sýra, poněvadž má takový vliv na barvu drahých sýrů, že za ně v obchodě jako za méněcenné lze dosáhnouti jen mnohem menších cen.
Zlo záleží v tom, že celé domácí zpracování soli bylo přeneseno na českou společnost ťČechoslaviiŤ, dovozní a vývozní společnost s r. o. v Olomouci, jejž svého výhradního postavení využívá, aby se na útraty obyvatelstva pokud možno rychle obohatila. Lze tomu porozuměti, ví-li se, že za jmenovanou společností s ojí Legiobanka, jež se zřejmě dělí o bohaté zisky podniku a takto jest s to, aby různé, se ztrátami spojené obchody vyrovnala opět na útraty spotřebitelů.
Jest příznačné, že se úsilí jiných zájemnických skupin, aby dosáhly účasti v splním výhradním postavení, ztroskotalo, že se dokonce ani českým sdružením obchodníků a velkým zemědělským družstevním podnikům nepodařilo, aby svým zasáhnutím dosáhly zdravé soutěže a tím zlevnění tak naléhavě potřebné potraviny. Jest známo, že ťČechoslavieŤ pracuje nyní o tom, aby blíže Olomouce vystavěla velké solné mlýny, výdaje mafii pohltiti 80 milionů Kč a neslýchané lichvářské ceny, jež se dnes za sůl žádají, zcela zřejmě ukazují, že vláda má na tom zájem, aby společníkům ťČechoslavieŤ dala příležitost, aby si uvedený peníz vydělali v nejkratší lhůtě.
Jest známo, že správní výdaje uvedené společností jsou mimořádně vysoké a jest to také lichvářství páchané na oněch vrstvách, které soli potřebují, a to jest veškeré obyvatelstvo a celý hospodářský život v Československé republice.
Podepsaní se táží:
1. Může pan ministr ospravedlniti jednostranné hospodářské nadržování ťČechoslaviiŤ v obchodech se solí, a spojené s tím výhradní postavení?
2. Co zamýšlí učiniti, aby obyvatelstvu opatřil co nejdříve poživatelnou a levnou stolní sůl?
3. Bude pečovati, aby příště i rolnictvo mělo dobrou a levnou sůl ke krmení?
V Praze dne 11. dubna 1924.
J. Mayer, J. Fischer, Schubert, Wenzel, Stenzl, Kostka, dr. Spina, Windirsch, Budig, dr. Peterslika, dr. Jabloniczky, Knirsch, Scharnagl, Böhr, Křepek, Heller, Zierhut, Schälzky, Palkovich, Füssy, dr. Lelley, dr. Körmendy-Ékes, dr. Korláth.
VIII./4592 (překlad).
Interpelace
poslance dra E. Raddy a druhů
ministrovi vnitra a spravedlnosti
o zabavení letáku brněnské české fašistické obce ze dne 1. února 1924.
Kdežto dva Němci byli před nedávnem přísně potrestáni, poněvadž na nějakém místě napsali slova: ťNěmci, kupujte u NěmcůŤ, kdežto v provolání zdejšího peněžního ústavu byla zabaveni slova: ťNěmecké peníze náleží pod německou správuŤ, nikterak nebylo shledáno závadným rozšiřování letáku české fašistické obce v Brně ze dne 1. února 1924, jejž přikládáme v opisu, ač velice štváčským způsobem jest namířen proti všemu, co jest v Brně německé.
Z toho vysvítá, jako již tak často, že se v tamto státě měří dvojí mírou podle toho, jde-li o Čechy nebo o Němce.
Tážeme se tedy pana ministra:
1. Zná obsah tohoto letáku?
2. Bylo zakročeno proti rozšiřování tohoto letáku?
3. Ne-li proč se to nestalo?
4. Jste ochoten ještě nyní pohnati k odpovědnosti a přísně potrestati původce nebo rozšiřovatele a ony úřady, které rozšiřování nezamezily?
5. Jste ochoten příště chrániti Němce vůbec a zvláště německé obchodníky před takovýmto pronásledováním?
V Praze dne 14. dubna 1924.
Dr. Radda, dr. Brunar, dr. Keibl, Kraus, Matzner, dr. Schollich, Wenzel, Patzel, Knirsch, Böhr, Schälzky, Pittinger, Bobek, inž. Jung, dr. Hanreich, dr. Petersilka, Simm, dr. Medinger, dr. Lehnert, inž. Kallina, dr. E. Feyerfeil, dr. Lodgman.