§ 22.
Předvedení a převzetí evidenčních koní.
(1) Na nařízené povolání koní jest každý držitel povinen předvésti nebo dáti předvésti své evidenční koně v stanovenou dobu na místo přejímací a to řádně okované a opatřené dobrou ohlávkou a ohlávkovým provazem; kromě toho jest držitel povinen odevzdati na místě odevzdacím krmivo ve výměře stanovené evidenčním listem. Není-li možno držiteli evidenčního koně předvésti jej osobně nebo zástupcem, jest povinen to ihned ohlásiti obecnímu (městskému) úřadu místa pobytu;.obecní starosta místa pobytu určí z osob, jež nejsou povinny nastoupiti do činné služby vojenské, vhodnou osobu; jež úkon obstará; osoba tato jest povinna, nemá-li důvodů, jež by ji podle § 5 zákona č. 23611912 ř. z., pokud se týče zák. čl. LXVIII/1912 uh., osvobozovaly od osobních úkonů válečných, rozkazu vyhověti.
(2) Držitel evidenčního koně hradí náklady spojené s dopravou a stravováním koně až do místa odevzdání ze svého; totéž platí o zpětné dopravě koní nepřevzatých.
(3) Evidenční koně přejímají se vojenskou správou v přejímacím místě komisionelně. Přejímací komise jsou složeny ze zástupce vojenské správy jako předsedy, ze zvěrolékaře (§ 17 (2)), ze člena obecního zastupitelstva obce, ze které jsou koně předváděny a ze člena obecního zastupitelstva obce, ve které se evidenční koně přejímají (místa přejímacího). Vojenský zástupce převezme ihned v odevzdacím místě předvedené koně evidenční podle válečné potřeby. Evidenční koně nepřevzaté zůstanou, pokud nebyly uznány nezpůsobilými, v moci držitelově, až budou převzaty vojenskou správou podle tohoto zákona.
(4) Evidenční koně přejímá vojenská správa buď do vlastnictví nebo do používání. Náhradu za používání koní evidenčních stanoví vládní nařízení. Za evidenční koně převzaté do vlastnictví, jakož i za evidenční koně, jejž vojenská správa převezme později do vlastnictví nebo jež podle § 12 (1) přejdou po šedesátidenním používání po zákonu do jejího vlastnictví, jest vojenská správa povinna zaplatiti obecnou cenu stanovenou podle § 19, při čemž v posledních dvou případech jest započísti náhradu za používání koní do celkové částky podle ustanovení § 6 (3).
(5) Držitelům evidenčních koní náleží za krmivo, jež s sebou přinesli a vojenské správě odevzdali, přiměřená náhrada, jejíž výši stanoví vládní nařízení.
(6) Držitelům koní odeberou se při převzetí koní prvopisy evidenčních listů a vydají se jim jejich opisy, které musí obsahovati potvrzení o převzetí koní, jakož i uvedení příslušné částky peněžité (za koně i krmivo).
(7) Příslušné peněžité částky vyplácejí se způsobem vyznačeným v evidenčním listě do tří měsíců od převzetí.
(8) Vojenská správa, neručí až do převzetí koní jejich držitelům za škody vzniklé na koních cestou k přejímacímu místu a zpět nebo na něm.
§ 23.
Klasifikace koní v mobilisaci.
(1) Má-li býti za mobilisace nebo ve válce provedena klasifikace koní dosud neklasifikovaných, platí pro ni ustanovení §§ 16 - 19; rovněž pro vydání evidenčních listů platí tatáž ustanovení jako v míru (§ 20).
(2) Obecné ceny při klasifikací prováděné za mobilisace určí se odhadem podle zásad uvedených v § 19 (2); směrné ceny v tomto případě stanoví se zřetelem k průměrným obecným cenám koní, platným v době klasifikace, ministerstva národní obrany po slyšení ministerstva zemědělství a ministerstva financí.
(3) Je-li toho zapotřebí, lze s klasifikací koní za mobilisace provésti zároveň ihned povolání a odevzdání (převzetí) koní. V tomto případě jest určiti v jednom odvodním okresu podle potřeby i více klasifikačních (zároveň odevzdacích) míst, aby každý držitel mohl předvésti a odevzdati koně v nejkratší době a bez dlouhých cest.
§ 24.
Zákaz přesunu evidenčních koní.
(1) Vývoz evidenčních koní do ciziny bez souhlasu ministerstva národní obrany jest zakázán.
(2) Vládním nařízením mohou býti zakázány přesuny evidenčních koní z jejich odvodních okresů, je-li toho z vojenských důvodů zapotřebí; tento zákaz jest ihned zrušiti pro všechny neb jednotlivé okresy, jakmile to vojenské zájmy dovolí.
(3) Po čas klasifikace koní v odvodním okrese jest přesun koní z jedné obce do druhé zakázán.
§ 25.
Povolání evidenčních koní na mobilisační cvičení na zkoušku.
(1) V jednotlivých odvodních okresech může býti v míru nařízeno s náležitým zřením k hospodářským poměrům a zájmům držitelů koní výjimečné povolání evidenčních koní na mobilisační cvičení na zkoušku. O povolání tomto rozhoduje ministerstvo národní obrany po dohodě s ministerstvem financí, ministerstvem vnitra a ministerstvem zemědělství; povolání samo pak provede vojenská správa doručením příslušného povolávacího lístku.
(2) Je-li nařízeno toto výjimečné povolání evidenčních koní na mobilisační cvičení na zkoušku, jest držitel evidenčního koně povinen předvésti jej na přejímací místo uvedené v povolávacím lístku, který mu dodá vojenská správa.
(3) Na přejímacím místě se vrátí evidenční koně po prohlédnutí vojenským zástupcem buď ihned držitelům anebo se podrží k mobilisačním cvičením, která se však mohou týkati, pokud jde o doplnění stavu koní, jen jednotlivých vojenských útvarů, jež určí zemské vojenské velitelství.
(4) Za koně k mobilisačním cvičením podržené dostane se držitelům přiměřené náhrady. Výši této náhrady stanoví vládní nařízení.
ČÁST III.
Zvláštní ustanovení o požadování vozidel pro zvířecí potah, neevidenčních koní a ostatních tažných zvířat s příslušenstvím.
§ 26.
Předmět požadování.
(1) K účelům uvedeným v § 1 mohou býti požadována všechna vozidla pro zvířecí potah, dále koně (§ 12 (2)), pokud nejsou koňmi evidenčními, jakož i ostatní tažná zvířata s příslušnými postrojí, jezdeckým anebo soumarským výstrojem (po případě i tyto postroje a výstroje samy), pokud nejsou tyto předměty podle zákona osvobozeny (§ 27); předměty tyto se nazývají v této části zkrátka "dopravní prostředky".
(2) Držitelé požadovaných předmětů uvedených v předchozím odstavci jsou povinni za náhradu požadované předměty buď dáti k používání nebo přenechati do vlastnictví státu (vojenské správě), jakmile je nařízeno politickým úřadem povolání dopravních prostředků (§ 5 (2)).
(3) Požadování jest omeziti na nejnutnější míru.
§ 27.
Osvobozené dopravní prostředky.
(1) Kromě konví osvobozených podle § 13 a kromě dopravních prostředků uvedených v § 4 (1), jsou dále od povinného odevzdání osvobozena:
a) vozidla, jichž jest nezbytně zapotřebí k dopravě pošty,
b) vozidla, jichž nezbytně potřebují duchovní, lékaři a zvěrolékaři k výkonu svého povolání na venkově, ale ne více než po jednom vozidlu,
c) vozidla, nezbytně nutná pro policii, zdravotní službu a stálé hasičstvo,
d) nezbytně potřebná vozidla státních úřadů a ústavů,
e) všechna tažná zvířata, u nichž jsou splněny podmínky § 13, za kterých jsou osvobozeny koně od povinného odevzdání.
(2) U osvobození dopravních prostředků uvedených v předchozím odstavci rozhodují úřady uvedené v § 13 (5).
(3) Kromě případů uvedených v odst. (1) může ministerstvo národní obrany po slyšení příslušného odborného ministerstva osvoboditi od povinného odevzdání dopravní prostředky, jichž jest nezbytně zapotřebí pro podniky sloužící válečným účelům.
§ 28.
Úhrada potřeby dopravních prostředků.
O stanovení úhrnné potřeby dopravních prostředků pro případ mobilisace jakož i rozvrhu této potřeby na jednotlivé územní oblasti platí obdobně ustanovení § 14.
§ 29.
Přihláška a soupis dopravních prostředků.
(1) Dopravní prostředky se přihlašují v době stanovené v § 15. Držitelé jejich jsou povinni - vyjímajíc případy uvedené v § 4 (1) a 11 - ohlásiti obecnímu (městskému) úřadu místa svého pobytu počet a druh svých dopravních prostředků. Chce-li držitel uplatňovati některý z osvobozovacích důvodů, jest povinen to v přihlášce uvésti a potřebné doklady předložiti.
(2) Na základě těchto přihlášek provede se soupis (sčítání) těchto dopravních prostředků.
§ 30.
Prohlídka dopravních prostředků.
Vojenská správa jest oprávněna dáti prohlédnouti svým zástupcem přihlášené dopravní prostředky; chce-li tak učiniti, musí o tom zpraviti zavčas obecní (městský) úřad dotčené obce, aby mohl býti vyslán zástupce této obce k prohlídce. Držitel dopravních prostředků jest povinen, jakmile ho obecní (městský) úřad o prohlídce zpraví, učiniti všechna potřebná opatření, aby prohlídka mohla býti nerušeně provedena.
§ 31.
Povolání a převzetí dopravních prostředků.
Podle provedeného soupisu dopravních prostředků a s náležitým zřením k hospodářským poměrům a stejnoměrnému zatížení všech držitelů dopravních prostředků rozvrhne politický úřad I. stolice počet dopravních prostředků, jež z okresu mají býti odevzdány, na jednotlivé obce, načež obecní starosta, přihlížeje k týmž okolnostem, určí držitele dopravních prostředků, kteří po vyhlášení povolání dopravních prostředků jsou povinní své dopravní prostředky předvésti na přejímací místo, a budou-li uznány za způsobilé, odevzdati je vojenské správě.
(2) Držitelé dopravních prostředků uvedení v předchozím odstavci jsou povinni, jakmile jest vyhlášeno povolání dopravních prostředků, tyto neprodleně předvésti nebo dáti předvěsti do přejímacích míst s příslušným výstrojem a je-li to požadováno, též s krmivem v předepsaném množství. Není-li držiteli možno předvésti dopravní prostředek osobně nebo zástupcem, dlužno postupovati podle ustanovení § 22 (1).
(3) Náklady spojené s dopravou a zásobováním až do přejímacího místa hradí držitel dopravního prostředku ze svého; ustanovení § 22 (8) platí obdobně i pro tyto dopravní prostředky.
(4) Místa k přejímání dopravních prostředků určí zemské vojenské velitelství v dohodě s politickým úřadem II. stolice podle ustanovení § 21 (2).
(5) Na přejímacím místě převezme vojenská správa komisionelně po provedeném ocenění ty dopravní prostředky, které uzná za způsobilé. Složení přejímací komise jest obdobné jako složení komise klasifikační (§ 17 (2)) s tou změnou, že čtvrtým členem jest člen obecního zastupitelstva obce, ve které se dopravní prostředky přejímají; odhadce určí a do přísahy (slibu) vezme politický úřad I. stolice. O způsobilosti dopravních prostředků k vojenské službě rozhoduje zástupce vojenské správy.
(6) Směrné ceny pro dopravní prostředky převzaté vojenskou správou do vlastnictví určí pro každý druh se zřetelem k průměrným obecným cenám ministerstvo národní obrany po slyšení ministerstva financí a ministerstva zemědělství; ceny tyto jest oznámiti před počátkem úřadování. Nesouhlasí-li držitel dopravního prostředku s touto cenou, zjistí se jeho obecná cena odhadem podle zásad uvedených v § 19 (2). Proti stanovení této ceny není opravných prostředků.
(7) Náhradu za dopravní prostředky převzaté vojenskou správou jen do používání stanoví vládní nařízení. Převezme-li vojenská správa dopravní prostředek původně pouze do používání převzatý dodatečně do vlastnictví, jest povinna zaplatiti za něj obecnou cenu, podle ustanovení předchozího odstavce zjištěnou, již měl tento dopravní prostředek při převzetí do používání, při čemž jest však započísti náhradu za používání dopravního prostředku do celkové částky podle ustanovení § 6 (3).
(8) Za přinesené krmivo se poskytne držitelům dopravních prostředků náhrada podle § 22 (5).
(9) Držitelé dopravních prostředků dostanou při odevzdání stvrzenku o převzetí dopravného prostředku vojenskou správou, v níž jest uvedena též částka, jež jim za převzatý předmět přísluší.
(10) O zaplacení příslušných částek platí ustanovení § 22 (7).
(11) O povolání dopravních prostředků na mobilisační cvičení na zkoušku platí obdobně ustanovení § 25; před převzetím dopravních prostředků jest stanoviti jejich cenu obdobně podle ustanovení § 19.
ČÁST IV.
Zvláštní ustanovení o požadování motorových vozidel.
§ 32.
Předmět požadování.
(1) K účelům uvedeným v § 1 mohou býti požadovány všechny osobní i nákladní automobily, motorové vlaky, motorová kola a všechny druhy vozidel uváděných do pohybu motorickou silou - nepohybují-li se po kolejnicích - jakož i přívěsné vozy (a to u všech druhů vozidel s karoserií i pouhé chassis), pokud nejsou podle § 33 osvobozeny; pro tyto předměty používá tento zákon hromadného označení "motorová vozidla". Vedle motorových vozidel mohou býti od jich držitelů požadovány náhradní součástky a pohonné hmoty v množství uvedeném v § 40 (4).
(2) Držitelé předmětů uvedených v předchozím odstavci jsou povinni za náhradu požadované předměty buď dáti k používání nebo přenechati do vlastnictví státu (vojenské správě), jakmile je nařízeno politickým úřadem povolání motorových vozidel (§ 5 (2)).
§ 33.
Osvobozená motorová vozidla.
(1) Mimo případy uvedené v § 4 (1) jsou od povinného odevzdání podle tohoto zákona osvobozena motorová vozidla:
a) jichž se používá k osobní potřebě presidenta republiky neb jeho náměstka, předsedů sněmoven, členů vlády a předsedy nejvyššího účetního kontrolního úřadu,
b) jichž jest nezbytně zapotřebí k dopravě pošty,
c) jichž jest nezbytně zapotřebí pro zdravotní službu a pro stálé hasičstvo.
(2) Kromě případů uvedených v předchozím odstavci může ministerstvo národní obrany po slyšení příslušného odborného ministerstva osvoboditi od povinného odevzdání motorová vozidla, jichž ponechání v původním určení jest z jiných závažných veřejných důvodů (bez újmy potřeb vojenské správy) nezbytně zapotřebí.
(3) Držitelé motorových vozidel uvedených v předchozích odstavcích nejsou vyňatí - vyjímajíc držitele uvedené v § 4 (1) a 11 - z povinnosti přihlásiti motorová vozidla k soupisu; při tom jest jejich věcí oznámiti a prokázati důvod osvobození.
(4) Důvody osvobozovací, jež byly splněny již před klasifikací, nelze uplatňovati teprve po klasifikaci. Po klasifikaci lze uplatňovati u evidenčních motorových vozidel jen ty důvody osvobozovací, jež vznikly teprve po klasifikaci.
(5) O osvobození podle odst. (1) rozhoduje politický úřad II. stolice místa stanoviště motorového vozidla a v poslední stolici ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra.
(6) Nově vyrobená vozidla motorová uložená ve skladech továrních neb zastupitelských jsou osvobozena od povinnosti dostaviti se ke klasifikačnímu řízení. O tom, jak se vedou tato vozidla v patrnosti, obsahuje bližší ustanovení vládní nařízení.
§ 34.
Úhrada potřeby motorových vozidel.
(1) Úhrnnou potřebu motorových vozidel stanoví ministr národní obrany (§ 2).
(2) O rozvržení této potřeby platí obdobně ustanovení § 14 (2) a (3) s tou odchylkou, že rozvržení potřeby motorových vozidel na jednotlivé územní oblasti provedou zemská vojenská velitelství po slyšení politických úřadů II. stolice; směrnice pro zemská vojenská velitelství a politické úřady II. stolice vydá ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra po slyšení ministra veřejných prací. Územní oblasti, na něž se provádí rozvržení potřeby motorových vozidel, shodují se s oblastmi divisí (evidenční oblasti motorových vozidel).
§ 35.
Přihláška a soupis motorových vozidel.
(1) Na výzvu politických úřadů I. stolice, kterou jest vyhlásiti způsobem, v místě obvyklým, jest každý držitel motorového vozidla - vyjma případy uvedené v § 4 (1) a 11 - povinen ohlásiti politickému úřadu I. stolice místa stanoviště vozidla v době ve vyhlášce stanovené počet a druh motorových vozidel, jež má; chce-li uplatniti nárok na osvobození podle § 33, jest povinen uvésti to v přihlášce a předložiti potřebné doklady.
(2) Podle těchto přihlášek se provede soupis (sčítání) motorových vozidel.
§ 36.
Klasifikace motorových vozidel.
(1) Ke zjištění způsobilosti k vojenské službě provádí se klasifikace motorových vozidel.
(2) Klasifikace motorových vozidel se koná zpravidla každým druhým rokem. Místo a čas klasifikace určí politický úřad II. stolice v dohodě s příslušným zemským vojenským velitelstvím podle potřeby, s náležitým zřením ke klimatickým a hospodářským poměrům příslušných oblastí; klasifikace tato bude se prováděti zpravidla v oblasti jednoho politického úřadu I. stolice pro několik politických úřadů I. stolice. Provádění klasifikace jest ve všech obcích způsobem v místě obvyklým vyhlásiti.
(3) Každý držitel motorového vozidla jest povinen sám anebo svým zástupcem motorové vozidlo předvésti ke klasifikační komisí (§ 37), předložiti při tom příslušné úřední vysvědčení o typu (certifikát) a podrobiti vozidlo předepsanému klasifikačnímu řízení, pokud není podle § 33 (2) a (5) pravoplatně osvobozeno; je-li předvedení některého motorového vozidla naprosto nemožné, buďtež o tom příslušné doklady předloženy politickému úřadu I. stolice místa stanoviště motorového vozidla před klasifikací; tento úřad rozhodne v dohodě s příslušným vojenským automobilním útvarem o tom, zda má býti vozidlo předvedeno ke klasifikaci dodatečně. Nebylo-li toto vozidlo předvedeno ani ke klasifikaci dodatečné, provede se klasifikace smíšenou komisí na útraty držitelovy na místě samém. Totéž platí v případech, kdy motorové vozidlo nebylo předvedeno k řádné klasifikaci a nebyly jeho držitelem předloženy doklady o tom, že předvedení bylo nemožné. O povinností držitele motorových vozidel hraditi útraty spojené s prováděním klasifikace smíšenou komisí, jakož i o výši těchto útrat rozhodne politický úřad I. stolice místa stanoviště motorového vozidla v dohodě s příslušným vojenským automobilním útvarem. Má-li býti provedena klasifikace motorového vozidla na místě samém, jest držitel povinen, jakmile je o tom zpraven, zaříditi vše potřebné, aby v určený den mohla býti prohlídka nerušeně provedena. O složení smíšené komise uvedené v tomto odstavci platí tytéž předpisy jako o složení komise klasifikační (§ 37).
(4) Držitel hradí náklady spojené s předvedením motorového vozidla ze svého.
(5) Vojenská správa neručí za škody způsobené na motorových vozidlech cestou ke klasifikační komisi a zpět nebo na místě klasifikačního řízení.
§ 37.
Složení klasifikačních komisí.
(1) Klasifikace motorových vozidel se provádí před klasifikační komisí.
(2) Členy této komise jsou:
a) zástupce politického úřadu I. stolice jako předseda,
b) důstojník automobilního vojska jakožto zástupce vojenské správy.
§ 38.
Klasifikační řízení.
(1) Při klasifikaci se roztřiďují předvedená motorová vozidla podle své způsobilosti k vojenské službě.
(2) O způsobilosti k vojenské službě rozhoduje zástupce vojenské správy, který klasifikuje motorová vozidla takto:
a) způsobilé pro polní službu,
b) způsobilé pro službu v zápolí,
c) zatím nezpůsobilé a
d) úplně nezpůsobilé.
(3) Proti klasifikačnímu rozhodnutí není opravného prostředku.
(4) Klasifikační rozhodnutí platí až do nejblíže příští klasifikace, jíž podléhají, pokud nejsou podle § 33 osvobozena, jak motorová vozidla, jež byla již podrobena dřívějšímu klasifikačnímu řízení, tak i motorová vozidla, jež dřívějšímu klasifikačnímu řízení podrobena nebyla.
§ 39.
Evidenční list.
(1) Pro každé motorové vozidlo, jež nebylo uznáno úplně nezpůsobilým k vojenské službě, vydán buď držiteli evidenční list.
(2) V evidenčním listu jest vedle popisu a stanoviště vozidla, jména a bydliště držitele a jiných potřebných dat vyznačiti též výstroj a náhradní součásti přináležející k vozidlu.
(3) O evidenčních listech vydaných držiteli motorového vozidla, jakož i povinnostech, jež má držitel evidenčního motorového vozidla, platí obdobně ustanovení § 20 (2), (4) až (9), pokud zákon nestanoví jinak; oznámení, o nichž se zmiňuje § 20, jest držiteli motorového vozidla činiti u politického úřadu I. stolice stanoviště vozidla.
(4) Pro motorová vozidla, jež byla zástupcem vojenské správy uznána zcela nezpůsobilými k vojenské službě, vydána buď držiteli osvědčení o jich nezpůsobilosti k vojenské službě. V osvědčení tomto jest vedle popisu vozidla a jiných potřebných dat zapsati též jméno a bydliště držitele.
§ 40.
Povolání a převzetí motorových vozidel.
(1) Evidenční motorová vozidla se odevzdávají vojenské správě, jakmile bylo nařízeno povolání motorových vozidel, v rozsahu a pořadí stanoveném vyhláškou.
(2) O určení přejímacích míst platí ustanovení § 21 (2) s tou odchylkou, že přejímání motorových vozidel se provádí v jednom nebo podle potřeby na více přejímacích místech z oblasti celé divise.
(3) Držitelé evidenčních motorových vozidel jsou povinni podle ustanovení vyhlášky svoje evidenční motorová vozidla ve stanovenou dobu předvésti buď sami anebo svými zástupci na přejímací místa s příslušným výstrojem. Není-li držiteli možno motorové vozidlo osobně neb zástupcem předvésti, jest povinen učiniti o tom ihned hlášení politickému úřadu I. stolice místa stanoviště motorového vozidla, jenž o tom zpraví příslušný vojenský úřad (velitelství) za účelem dalšího opatření.
(4) Spolu s evidenčními motorovými vozidly jsou jejich držitelé povinni odevzdati vojenské správě na místě přejímacím výstroj a náhradní součástky, počítajíc v to i náhradní pneumatiky, v množství uvedeném v evidenčním listu, jakož i pohonné hmoty v množství potřebném na jízdu 300 km. Nemá-li držitel motorového vozidla v době odevzdání potřebného množství výstroje, náhradních součástek a pohonných hmot, jest povinen si je opatřiti, aby je mohl vojenské správě na místě přejímacím odevzdati.
(5) Na přejímacím místě se prohlédnou komisionelně předvedená motorová vozidla; u těch pak, jež zástupce vojenské správy neodmítne jako nezpůsobilá, zjistí se komisionelně jejich obecná cena. Přejímací komise je složena ze zástupců politického úřadu I. stolice jako předsedy, jednoho zástupce vojenské správy, jednoho zástupce finanční správy a jednoho odhadce, ustanoveného politickým úřadem II. stolice z výrobců motorových vozidel nebo z kruhů automobilních odborníků; odhadce vezme do přísahy (slibu) politický úřad I. stolice, v jehož obvodu přejímací komise úřaduje, při stanovení obecné ceny motorového vozidla předseda přejímací komise nehlasuje. Nejsou-li členové přejímací komise o ceně jednotní, rozhoduje především většina hlasů; jsou-li všichni členové rozdílného názoru, platí průměr cen naznačený jednotlivými členy komise. Obecná cena odhadem stanovená nesmí převyšovati směrné ceny, jež pro jednotlivé typy motorových vozidel se zřetelem na drbu používání stanoví ministerstvo národní obrany po slyšení ministerstva veřejných prací a ministerstva financí. Tyto směrné ceny lze přestoupiti jen tehdy, když má vozidlo zvláštní zařízení, po případě vybavení; v tomto případě jest přihlížeti při celkovém odhadu na toto zařízení (vybavení) se zřetelem k jeho obecné hodnotě. Proti stanovení ceny není opravného prostředku.
(6) Motorová vozidla se přejímají zpravidla do používání; náhradu za používání jich stanoví vládní nařízení. Vojenská správa jest však oprávněna převzíti požadovaná motorová vozidla buď ihned anebo později do vlastnictví. Evidenční vozidla, jež nebyla vojenskou správou převzata, zůstanou, pokud nebyla uznána nezpůsobilými, v moci držitelově, až budou převzata vojenskou správou podle tohoto zákona.
(7) Převezme-.li vojenská správa motorové vozidlo ihned do vlastnictví, jest povinna zaplatiti za ně cenu stanovenou podle odst. (5). Převezme-li motorové vozidlo do vlastnictví teprve dodatečně, jest povinna zaplatiti za ně rovněž cenu stanovenou podle odst. (5), při čemž jest však náhradu za používání motorového vozidla započísti do celkové částky podle ustanovení § 6 (3).
(8) Za převzaté náhradní součástky a pohonné hmaty zaplatí vojenská správa náhradu ve výši stanovené vládním nařízením.
(9) O zaplacení příslušných peněžitých částek platí ustanovení § 22 (7).
(10) Vojenská správa neručí až do převzetí motorových vozidel jejich držitelům za škody způsobené na motorových vozidlech cestou k místu přejímacímu a zpět nebo na místě tomto, leč by bylo výjimečně předvedení povedeno vzhledem k odst. (3) orgány vojenské správy.
§ 41.
Zákaz vývozu motorových vozidel a jich součástek.
(1) Vládním nařízením může býti, je-li toho z vojenských důvodů zapotřebí, zakázáno, aby motorová vozidla a jich součástky byly vyváženy do ciziny. Zákaz tento může býti vydán pro oblast celého státu neb jen některé územní oblasti a buď ihned odvolán, jakmile to vojenské zájmy dovolí.
(2) Po vyhlášení mobilisace jest vývoz motorových vozidel a jich součástek do ciziny bez svolení ministerstva národní obrany zakázán.
§ 42.
Povolání evidenčních motorových vozidel na mobilisační cvičení na zkoušku.
(2) V jednotlivých územních oblastech může býti v míru nařízeno s náležitým zřením k hospodářským poměrům a zájmům držitelů motorových vozidel výjimečné povolání motorových vozidel na mobilisační cvičení na zkoušku. O povolání tomto rozhoduje ministerstvo národní obrany po dohodě s ministerstvem financí, ministerstvem vnitra a ministerstvem veřejných prací; povolání samo pak provede vojenská správa doručením příslušného povolávacího lístku.
(2) Je-li takovéto výjimečné povolání motorových vozidel nařízeno, jest držitel povinen předvésti motorová vozidla na přejímací místo uvedené v povolávacím lístku; jinak platí obdobně ustanovení § 25.
(3) Před převzetím motorového vozidla jest zjistiti jeho obecnou cenu obdobně podle ustanovení § 40 (5).
(4) Za přenechání motorového vozidla na mobilisační cvičení dostane se držiteli přiměřené náhrady, jejíž výši stanoví vládní nařízení.
ČÁST V.
Zvláštní ustanovení o požadování letadel.
§ 43.
Předmět požadování a přihláška k soupisu.
(1) K účelům uvedeným v § 1 mohou býti - vyjímajíc případy uvedené v § 4 (1) - za přiměřenou náhradu požadována všechna letadla a letecký i provozní materiál k nim potřebný (letecké motory, motory záložní, náhradní součásti motorů i draků, nářadí, benzin, oleje, tuky), a to buď do vlastnictví vojenské správy neb jen k používání. Požadována mohou býti nejen letadla, jichž domovský přístav jest v oblasti Československé republiky, nýbrž i letadla, jež v době mobilisace jsou na státním území, aniž by tu měla domovského přístavu, jakož i letadla uložená v továrních a zastupitelských skladech.
(2) Držitelé letadel, kteří obdrží koncesi k živnostenskému provozu podniku, jenž slouží dopravě vzduchem, jsou povinni předkládati prvého dne každého měsíce ministerstvu národní obrany podrobný seznam leteckého a provozního materiálu uvedeného v odst. (1), jakož i seznam používaných hangarů, letišť a dílen s uvedením množství a stavu.
(3) Držitelé ostatních soukromých letadel jsou povinni - s výjimkou uvedenou v § 4 (1) a 11 - předkládati seznamy uvedené v předchozím odstavci každého čtvrt roku ve lhůtách, jež stanoví vládní nařízení.
(4) O tom, jak se vedou v patrnosti nově vyrobená letadla uložená ve skladech továrních neb zastupitelských, stanoví vládní nařízení.
(5) Zva podmínek uvedených v § 42 mohou býti podle ustanovení tam uvedených povolána na mobilisační cvičení na zkoušku též letadla.
§ 44.
Prohlídka letadel a leteckého materiálu.
(1) Vojenská správa jest oprávněna provésti prohlídku letadel a ostatního leteckého materiálu uvedeného v předchozím paragrafu. Den prohlídky přihlášených letadel (materiálu) v domovském přístavu stanoví na žádost vojenské správy politický úřad I. stolice, v jehož oblasti je domovský přístav letadla. Politický úřad zpraví o prohlídce držitele letadla, jenž jest povinen zaříditi vše potřebné, aby v určený den mohla býti nařízená prohlídka nerušeně provedena.
(2) Prohlídku provádí komise složená ze zástupce politického úřadu I. stolice jako předsedy a zástupce vojenské správy; o způsobilosti letadla k vojenské službě rozhoduje zástupce vojenské správy. Podrobnosti určuje vládní nařízení.
(3) Aby mohla býti provedena prohlídka letadel, jež jsou v době mobilisace na státním území, aniž by tu měla domovského přístavu, jest jejich držitel povinen učiniti neprodleně ministerstvu národní obrany hlášení o tom, kde jsou tato letadla uložena.
(4) Držitelé letadel; jež byla klasifikována jako způsobilá k vojenské službě, dostanou evidenční list, o němž platí obdobně ustanovení uvedená v § 39; rovněž o povinnostech držitele evidenčního letadla, platí obdobně ustanovení uvedeného paragrafu. S prohlídkou letadel provedenou podle odst. (3) může býti spojeno jich převzetí podle § 45.
(5) Letadla, která byla uznána nezpůsobilými ke službě vojenské, obdrží o tom obdobné osvědčení, jaké předpisuje pro motorová vozidla ustanovení § 39 (4).
§ 45.
Převzetí letadel.
(1) Držitelé letadel podělených evidenčním listem jsou povinni míti je ihned po povolání letadel (§ 5 (2)); pohotově připravená k odevzdání vojenské správě v přístavu, v němž v době polání letadel jsou, nebo do něhož po tomto povolání přístavu; je-li tento přístav odchylný od přístavu domovského, budiž to držitelem neprodleně vojenské správě hlášeno.
(2) Spolu s plně vystrojeným letadlem jest jeho držitel povinen odevzdati vojenské správě pohonné hmoty nejméně v množství potřebném k jedné náplni. Nemá-li držitel letadla v době odevzdání uvedeného množství pohonných hmot, jest povinen si je opatřiti, aby je mohl vojské správě zároveň s letadlem odevzdati.
(3) Letadla i ostatní letecký materiál převezme na místě komise složená podle ustanovení § 44 (2) a rozšířená o jednoho zástupce finanční správy a jednoho odhadce jmenovaného politickým úřadem II. stolice. Dopravu (přelet) převzatého letadla (leteckých hmot) provede vojenská správa na svůj náklad. Jinak platí o převzetí letadel a jejich ocenění obdobně ustanovení § 40, pokud zákon nestanoví jinak.
(4) Za letadlo převzaté pouze do používání platí se náhrada stanovená vládním nařízením a sice teprve ode dne, kdy bylo toto letadlo do používání vojenské správy převzato. Za pohonné hmoty, jež držitel letadla dodá, náleží mu náhrada, jejíž výši stanoví vládní nařízení.
(5) O výplatě příslušných peněžitých částek platí ustanovení § 22 (7).
§ 46.
Zákaz vývozu letadel, motorů a jejich součástek.
(1) Vládním nařízením může býti, je-li toho z vojenských důvodů potřebí, zakázáno, aby letadla, motory a jejich součástky byly vyváženy do ciziny.
(2) Po vyhlášení mobilisace jest vývoz letadel, motorů a jejich součástek do ciziny bez svolení ministerstva národní obrany zakázán.
§ 47.
Zákaz letů.
(1) Je-li toho z vojenských důvodů zapotřebí, může býti používání letadel vládním nařízením omezeno, po případě vůbec zakázáno.
(2) Po vyhlášeném povolání letadel nejsou lety soukromých dopravních podniků a jiných soukromníků dovoleny; pokud jsou výjimečně možné se svolením ministerstva národní obrany, stanoví vládní nařízení.
(3) Za zastavení letecké dopravy nelze požadovati žádné náhrady.
ČÁST VI.
Trestní ustanovení.
§ 48.
Trestné činy, jež maří požadování dopravních prostředků.
(1) Kdo proti zákazu dopraví do ciziny evidenční koně, motorová vozidla neb jejich součástky. Madla neb jejich součástky (§24 (1), 41 a 46),
kdo neoprávněně podnikne lety (§ 47),
trestá se za přečin vězením od jednoho měsíce do jednoho roku.
(2) Kdo uvede dopravní prostředek do stavu nezpůsobilého k vojenské službě v úmyslu, aby tím zmařil jeho požadování, trestá se za přečin vězením od čtrnácti dnů do šesti měsíců.
(3) Kdo po nařízeném povolání neodevzdá dopravního prostředku pro vojenské účely (§ 22, 31, 40 a 45), trestá se za přečin vězením od osmi dnů do tří měsíců.
(4) Za přečiny uvedené v předcházejících odstavcích lze vedle trestu na svobodě uznati také na trest peněžitý od 200 Kč do 50.000 Kč.
(5) Pokus přečinu jest trestný.
(6) Ustanovení tohoto paragrafu platí jen potud, pokud nejde o čin přísněji trestný.
§ 49.
Ostatní trestné činy.
(1) Kdo nepředvede (osobně nebo zástupcem) dopravní o prostředku ke klasifikaci (§ 16 (3) a 36 (3)), nebo při povolání na zkoušku (§ 25 (2), 31 (11), 42 (2) a 43 (5)),
kdo neodevzdá s motorovým vozidlem výstroj náhradní součástky a pohonné hmoty v předepsaném množství (§ 40 (4)),
kdo neodevzdá s letadlem pohonné hmoty v předepsaném množství (§ 45 (2)),
kdo neučiní potřebných opatření, aby prohlídka dopravního prostředku mohla býti provedena na místě samém (§ 30, 36 (3) a 44 (1)),
trestá se za přestupek pokutou do 10,000 Kč nebo vězením (uzamčením) do tří měsíců neb obojím trestem.
(2) Kdo opomine hlásiti počet a druh dopravních prostředků k soupisu (§, 15, 29, 35, 43 a 44 (3)), trestá se za přestupek pokutou u motorových vozidel a letadel do 10.000 Kč, u ostatních dopravních prostředků do 1,000 Kč nebo vězením (uzamčením) do tří měsíců neb obojím trestem.
(3) Kdo opomine hlásiti změny evidenčních dopravních prostředků, trvalý jejich převoz do jiné obce neb jejich převod na nového držitele (§ 20 (6) a (7), 39 (3) a (4)),
kdo opomine hlásiti, že mu není možno dopravní prostředek předvěsti na přejímací místo (§ 22 (1), 31 (2), 40 (3)),
kdo opomine hlásiti, že jeho letadla jest v jiném přístavě než domovském (§ 45 (1)),
trestá se za přestupek pokutou u motorových vozidel a letadel do 5.000 Kč, u ostatních dopravních prostředků do 500 Kč nebo vězením (uzamčením) do jednoho měsíce.
(4) Kdo v předepsaném hlášení učiní nesprávně údaje, trestá se podle ustanovení odst. (2) nebo (3) stejně jako ten, kdo opomine hlášení.
(5) Kdo bez omluvného důvodu nevyhoví rozkazu obecního starosty, předvésti za držitele dopravní prostředek na přejímací místo (§ 22 (1), 31 (2)), trestá se za přestupek pokutou do 3,000 K.č nebo vězením (uzamčením) do jednoho měsíce.
(6) Kdo nevyhoví povinnostem, jež mu ukládají ustanovení uvedená v § 20, 39 a 44 ve příčině evidenčních listů,
kdo proti zákazu dopraví koně s odvodního okresu neb obce (§ 24 (2) a (3)),
kdo neodevzdá krmivo v předepsaném množství (§ 22 (1) a 31 (2)),
kdo nevyhoví povinnostem, jež mu ukládají ustanovení § 22 (1) a 31 (2) ve příčině řádného okování koně, jeho opatření ohlávkou neb ohlávkovým provazem, nebo opatření dopravního prostředku příslušným výstrojem,
trestá se za přestupek pokutou do 500 Kč.
§ 50.
Tresty peněžité a pokuty.
(1) Tresty peněžité a pokuty uložené podle tohoto zákona připadají státu.
(2) Za nedobytný trest peněžitý jest vyměřiti náhradní trest vězení; jeho doba budiž stanovena podle zavinění a nepřevyšuj dohromady s hlavním trestem meze zákonné sazby.
(3) Za nedobytné pokuty (§ 49) budiž uložen trest vězení (uzamčení), a to za každých 50 Kč nebo zlomek této částky jeden den vězení (uzamčení). Byl-li vedle pokuty uložen trest vězení (uzamčení) jako trest vedlejší, nesmí náhradní trest dohromady s uloženým vedlejším trestem vězení (uzamčení) přesahovati meze jeho zákonné sazby.
§ 51.
Podmínečné odsouzení.
U osob starších 18 let jest podmínečné odsouzení vyloučeno, vyžaduje-li veřejný zájem výkonu trestu.
§ 52.
Příslušnost.
(1) Trestní řízení pro přečiny uvedené v § 48 náleží soudům.
(2) Trestati přestupky uvedené v § 49 přísluší, pokud viník nepodléhá vojenské soudní pravomoci, politickým úřadům. Pokud má býti rozhodováno o odvoláních proti trestním nálezům v III. stolici, přísluší rozhodnutí ministerstvu národní obrany v dohodě s ministerstvem vnitra. Odvolání mají účinek odkládací.
§ 53.
Promlčení.
Stíhání přestupků uvedených v § 49 promlčuje se v šesti měsících; o promlčení přečinů uvedených v § 48 platí ustanovení trestních zákonů.
ČÁST VII.
Závěrečná ustanovení.
§ 54.
Co jest rozuměti politickými úřady na Slovensku a v Podkarpatské Rusi.
Pokud tento zákon zmiňuje se o politických úřadech I. neb II. stolice, jest tím na Slovensku a v Podkarpatské Rusi rozuměti administrativní vrchnosti, resp. - pokud jde o funkci trestní - administrativní policejní vrchnosti.
§ 55.
Osvobození od kolků a poplatků.
Veškerá podání i protokoly, přílohy a jinaké listiny na provádění tohoto zákona se odnášející, jsou osvobozeny od kolků a poplatků.
§ 56.
Účinnost zákona a zrušení dřívějších zákonů.
(1) Tento zákon nabývá účinnosti tři měsíce po vyhlášení.
(2) Tímto zákonem se zrušují všechny zákony a ustanovení, jež jsou s ním v odporu, tak zejména zákon č. 235/1912 ř. z., zák. čl. LXIX/1912 uh. a cís. nař. č. 34/1916 ř. z.; zákon o válečných úkonech č. 236/1912 ř. z. a zák. čl. LXVIII/1912 uh. jsou však tímto zákonem nedotčeny.
§ 57
Provedení zákona.
Zákon tento provede ministr národní obrany v dohodě s ministrem vnitra, spravedlnosti, veřejných prací, financí a zemědělství.